Na záver môjho krátkeho spravodajského
vystúpenia, v snahe zvýrazniť našu slobodnú
vôľu vstúpiť do týchto významných
medzinárodných finančných a bankových
organizácií a úspešne realizovať
našu ekonomicků reformu, žiadam vás, aby
ste súhlasili s dohodami, uvedenými v parlamentnej
tlači číslo 63 a s prístupom Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky k týmto dohodám.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Martinu Kontrovi. Ptám se,
zda má někdo nějaký příspěvek
do rozpravy? Chce někdo vystoupit k této problematice?
Prosím, pan ministr Klaus.
Ministr financí ČSFR V. Klaus: Mohu-li promluvit
jako poslanec Federálního shromáždění,
nikoli jako ministr, tak dnešní jednání
považuji za mimořádné zadostiučinění,
protože v roce 1984, kdy celý svět oslavil
40 let existence těchto institucí, jsem si dovolil
v Československu zorganizovat oslavný seminář
těchto institucí a požadoval jsem, abychom
do nich vstoupili. Strávil jsem řadu dní
vyšetřováním na Státní
bezpečnosti, že jsem něco takového propagoval.
Proto chci zdůraznit, že dnešní jednání
považuji opravdu za velké zadostiučinění.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Také děkuji panu ministrovi. Je vidět, že
časy se mění, pane ministře. (Smích
v sále.)
Není-li další hlas do rozpravy, přistoupíme
k hlasování. Při starém zařízení
bylo vidět, kolik poslanců je přítomno.
Nyní to nemohu zjistit, ale protože stav se viditelně
nezměnil, myslím, že je nadpoloviční
většina poslanců přítomna. A
přejdeme k hlasování. Hlasujeme o návrhu
schvalovacího usnesení, které je uvedeno
v parlamentním tisku č. 63.
Prosím nejprve o hlasování poslance Sněmovny
lidu.
Kdo souhlasí s návrhem tohoto usnesení, ať
zvedne ruku! (Hlasuje se.)
Je to naprostá většina. Děkuji.
Sněmovna lidu tento návrh schválila.
Prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů.
Kdo je pro návrh tohoto usnesení? (Hlasuje se.)
Také naprostá většina. Děkuji.
Pro jistotu se táži, kdo je proti tomuto návrhu?
(Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nezdržel.
Sněmovna národů také schválila
návrh usnesení.
Dovolím si konstatovat, že vzhledem k souhlasnému
usnesení obou sněmoven, Federální
shromáždění České a Slovenské
Federativní Republiky souhlasí s Dohodou o Mezinárodním
měnovém fondu sjednanou dne 22. 7. 1944, s Dohodou
o Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj sjednanou
22. 7. 1944, s Dohodou o Mezinárodní finanční
korporaci, sjednanou dne 25. 5. 1955, s Dohodou o Mnohostranné
agentuře pro rozvoj a investiční záruky,
sjednanou 11. 10. 1985, s Dohodou o Mezinárodním
sdružení pro rozvoj, sjednanou 26. 1. 1960. Všechny
byly sjednány ve Washingtonu.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 19, SL
č. 45, SN č. 46)
Děkuji poslancům za dosavadní výkon
a nyní přednesu několik poznámek.
Mnoho poslanců není zapsáno v prezenčních
listinách, prosím, aby tak učinili. Jinak
konstatuji, že za chvíli uděláme přestávku,
během níž by se řada poslanců
měla sejít v některých výborech.
V každém případě, protože
očekáváme příchod a vystoupení
prezidenta Mitterranda, měli bychom nejpozději v
16.15 hodin sedět na svých místech. Prosím,
abychom jako důkaz slušného vychování
tentokrát zaujali místa včas.
Pokud jde o využití času v této přestávce,
žádám poslance Kučeru, Mohoritu, Bendu,
Viktorína, Bártu, Morice, Duraye a Poslúcha,
aby se dostavili do místnosti č. 026, kde by se
měl projednat návrh na šestičlenné
komise, určené k vypracování návrhu
na usnesení ke scénáři ekonomické
reformy a ke zprávě ministra vnitra o bezpečnostní
situaci ve federaci.
Je zde další požadavek, aby poslanci výborů
hospodářských a výborů pro
plán a rozpočet se dostavili do místnosti
č. 209 k jednání výborů. Čas
je poměrně dostatečný a bylo by dobré
využít ho k tomuto předjednání.
Vyhlašuji přestávku s tím, že zde
všichni v 16.15 hodin budeme.
(Jednání přerušeno v 14.16 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 16.30 hodin.)
(Řízení schůze převzal předseda
FS A. Dubček)
Předseda FS A. Dubček: Vážené
Federálne zhromaždenie, vážený
pán prezident Václav Havel, vážení
hostia, dovoľte, aby som privítal na pôde najvyššieho
zastupitelského zboru Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky vzácneho hosťa, prezidenta Francúzskej
republiky, pána François Mitterranda.
(Potlesk.)
Pán prezident Mitterrand je známy celej našej
širokej verejnosti ako predstaviteľ priatelskej a s
nami historicky a kultúrne spätej krajiny, ako významný
politik a vzácny dlhoročný priateľ obidvoch
národov našej vlasti. Dovoľte, aby som z jeho
bohatého a pohnutého života pripomenul jeho
účasť v boji proti fašizmu počas
II. svetovej vojny, väznenie a útek zo zajateckého
tábora a nové zapojenie do odboja. Ideály
demokracie a sociálnej spravodlivosti ho priviedli po vojne
do aktívnej politiky v lavicovom hnutí. Je jedným
z tvorcov socialistickej strany, ktorá sa pod jeho vedením
stala najsilnejšou politickou stranou Francúzska.
Celý rad rokov zastával funkciu námestníka
predsedu Socialistickej internacionály. Od r. 1946 bol
poslancom Národného zhromaždenia, mnohokrát
bol členom vlády, senátorom. V r. 1981 bol
po prvý raz zvolený za prezidenta Francúzskej
republiky. V r. 1988 bol touto dôverou voličov poctený
po druhýkrát.
Osud François Mitterranda sa tak do značnej miery
stáva obrazom Francúzska tejto epochy. Mimoriadny
zmysel pre politickú realitu a spravodlivosť urobili
z François Mitterranda politika uznávaného
na celom svete. Neoblomného obhajcu práv a slobôd
človeka. Poznali sme to i v r. 1968 v jeho zásadovom
postoji k osudu pražskej jari. V postoji, ktorý prezident
Mitterand priniesol v r. 1988 pri oficiálnej návšteve
Československa tvárou v tvár totalitnej moci
vtedajším vládnúcim činiteľom,
otvorene povedal: "Iste viete o značnom ohlase, ktorý
vo Francúzsku vyvolalo to, čo bolo pomenované
"Pražskou jarou" a o morálnej prestiži,
ktorej sa u nás tešili činy a osoby, ktoré
v našich očiach predstavovali hodnoty, v ktoré
veríme".
Hlboko ľudský postoj pána François Mitterranda
pokračuje i naďalej; dokresľuje ho pozvanie ťažko
chorému bývalému predsedovi Národného
zhromaždenia Josefovi Smrkovskému v r. 1972 na liečenie
do Francúzska. I keď pre obštrukcie totalitného
režimu nebolo jeho liečenie vo Francúzsku povolené,
patrí aj pri tejto príležitosti pánovi
Mitterandovi naše úprimné poďakovanie,
i keď sa Josef Smrkovský týchto dní
nedožil. Dovoľte mi, prosím, pri tejto príležitosti
tiež osobnú spomienku.
V roku 1978 François Mitterrand pri návšteve
Československa poraňajkoval s vtedajšími
disidentmi Václavom Havlom, Jiřím Dienstbierom,
Milošom Hájkom, Vladislavom Lisom, Václavom
Malým a Petrom Uhlom. Chcel sa zísť i so mnou.
Vtedajšie mocenské štruktúry a ŠtB
však tomu zabránili. O to radostnejšie bolo moje
stretnutie s pánom prezidentom Mitterandom pri rozhovore
v Paríži 5. marca t. r.. Som rád, že sa
splnilo moje prianie a môžem dnes s radosťou privítať
pána prezidenta Mitterranda v našej vlasti na pôde
Federálneho zhromaždenia. Preto som dvojnásobne
rád, pán prezident, že Vás môžem
privítať v novej Českej a Slovenskej Federatívnej
Republike, ktorá sa vracia medzi európske krajiny.
Chceme sa zaradiť svojím demokratickým a humanistickým
úsilím, hospodárskou snahou, sociálnou
a morálnou spravodlivosťou medzi vyspelé krajiny,
ku ktorým sme v minulosti patrili.
Vieme, že táto cesta bude dlhodobejším
procesom a nie bez ťažkostí. Ak sa môžeme
dnes oprieť aj o priateľstvo Francúzska, ktoré
stálo pri kolíske zrodu nášho štátu,
a o Vašu osobnú podporu nášmu integračnému
postupu, pán François Mitterrand, potom som presvedčený,
že dosiahneme svoj cieľ.
Vážené Federálne zhromaždenie,
Francúzsko prinieslo a prináša svoj originálny
vklad do procesov zjednotenia Európy. Hľadalo a hľadá
také prístupy, v ktorých sa nestráca
jeho vlastná tvár, čím sa obohacuje
celoeurópska identita. Je to práve osobnosť
pána François Mitterranda, demokrata, socialistu,
humanistu, ktorý, verný odkazu Veľkej francúzskej
revolúcie, naďalej napĺňa tieto celoeurópske
a všeľudské ideály.
Vážený pán prezident Mitterrand, buďte
srdečne vítaný na pôde Federálneho
zhromaždenia. (Potlesk.) Prosím, aby ste sa ujali
slova.
Prezident Francouzské republiky F. Mitterand: Pane prezidente,
dámy a pánové. Zdá se možná
zdvořilostí, ale přece to řeknu. Jsem
šťasten, že se dnes mohu poprvé obrátit
ke svobodně zvoleným zástupcům českého
a slovenského lidu. Vaše volby probíhaly za
mimořádně vysoké účasti
voličů, což dodává vašemu
shromáždění obrovskou prestiž,
zákonnost. Navíc k tomu přispívá
hluboká úcta k osobě a činnosti pana
předsedy Dubčeka.
Obnova pluralitního režimu v Československu
je záležitostí nedávnou a vaše
dávné tradice a vaše demokratická praxe
bezpochyby vysvětlují vskutku příkladný
vývoj vaší revoluce - velké revoluce
- té revoluce, která asi před rokem vám
vrátila svobodu. Čím jste se řídili
a s vámi váš národ, jehož jste
mluvčími? Čím jiným, než
mravním vědomím, a ideálem ve spravedlnost.
V onom mimořádném podzimu minulého
roku jste si sami zvolili svou cestu, čímž
jste se připojili k demokratickým národům
světa a zvláště Evropy.
Tímto způsobem jste opět navázali
na hodnoty zakladatelů republiky z roku 1918, samozřejmě
v prvé řadě Tomáše Masaryka.
Cituji: "pro něho politika mohla spočívat
pouze v mravních základech". Po dvacet let
v utýrané Evropě, kde všude kolem vás
vládly arogantní, agresívní, autoritativní
režimy, Československo dokázalo zůstat
místem stability, kultury a humanismu, dříve
než přišly černé hodiny pro vás
i pro nás. Hájili jste čest své země,
za války i po ní. Vzpomínáme na to,
co bylo nazýváno Pražským jarem, než
bylo zlomeno násilím a milovali jsme a obdivovali
jsme se těm z vás, kteří po dlouhá
léta odmítali, aby jejich svědomí
bylo umlčeno. Vzdávám hold těm známým
či neznámých, více bylo neznámých
než známých, kteří izolovaně
bojovali, přičemž byli perzekuováni
a štváni jako ztracenci a kteří se mohli
domnívat, že jsou ztraceni tak dlouho, než váš
lid v obrovském a důstojném hnutí
učinil sen realitou.
Říkal jsem panu prezidentovi Václavu Havlovi,
kterého mám velké potěšení
zde pozdravit, říkal jsem mu tedy u oběda,
že jsme s vámi prožívali celou tuto historii,
v období mezi dvěma světovými válkami,
společně až k tragickým dnům
rozbití vztahů, či odchodu od nich, a zanechalo
to stopy. Připomínám si, že když
jsem byl studentem a vojákem, byl jsem připraven,
stejně jako lidé mé generace, se účastnit
od prvního dne nové války. Vzpomínám
si, že v oné době jsem poprvé začínal
psát do jedněch novin a byl jsem pyšný
na to, že budu publikován. Chtěl jsem říci,
co si myslím o této urážce, o tomto
zločinu proti právu, kterým byla celá
řada akcí spáchaných v této
části světa až do Mnichova.
To, co následovalo poté, to se zapsalo rovněž
do logiky dějin. Dnes vám můžeme říci,
že vzešla nová éra, nová éra
pro náš kontinent. Vy, národy, které
zde ve středu a na východě Evropy jste realizovaly
tu největší lidovou revoluci, ke které
došlo od dob Francouzské revoluce, od roku 1789, čili
dvě století poté, vy jste dosáhly
tohoto obrovského vítězství. A je
nyní na vás, abyste je spravovali, a dovedu si představit,
že to zdaleka nebude jednoduché. Věřte
mi, i kdyby to mělo trvat nějakou dobu, aby se znovu
vybudoval právní stát a zdravá ekonomika
a život srovnatelný s tím, který byste
byli mohli poznat a prožít, zkrátka, abyste
jej poznali sami a svým dětem mohli darovat ten
způsob života, který si mnohé jiné
národy, kterým se více poštěstilo,
uchovaly v historii v jiných částech Evropy.
Může to nějakou dobu trvat, ale přicházím
sem, abych podal svědectví jménem své
země a některých jiných, svědectví
toho, že budeme s vámi, aby se vám toto úsilí
dařilo. A nejsou to prázdná slova hozená
do vzduchu, neboť máme před sebou celou řadu
perspektiv, o jejichž uskutečnění je
nyní třeba se usilovně snažit, neboť
by bylo nesprávné a dokonce by to zdaleka nebylo
povzbuzující, kdyby se hovořilo, když
jde o Československo, v takových termínech,
jako že je třeba leccos dohonit, nebo že docházelo
ke zpoždění v té, pro vás tragické,
době. Ne, dochází k novým věcem
a když je to nové, tak je k tomu třeba přistupovat
v novém duchu. Je tedy třeba rychle jednat a dosáhnout
toho, oč usilujete.
Tváří v tvář velkým
problémům dneška vy i my máme stejné
otázky, stejné naděje. A je na nás,
abychom dle možností zvolili společné
ty cesty, které povedou k Evropě transformované,
přetvořené pro všechny národy
tohoto kontinentu, které budou rovnocennými partnery,
naprosto suverén- ními, přičemž
budou schopny přijímat samostatně usnesení
a řídit se jimi.
Západní část Evropy, ta část,
jež nebyla obětována, abych tedy historické
události zjednodušil, i když toto není
historicky tak naprosto přesné, nuže tato západní
část, která zahrnuje aspoň jednu zemi,
která je nejvíce na východě i na jihu
- vidíte tedy jak je třeba být, když
hovoříme, přesní, když se třeba
řekne "východní Evropa". Mám
dojem, že vy jste spíš ve středu, ale
trvale potřebujeme zrevidovat své geografické
znalosti podle politiky. Tedy my se angažujeme, my ze své
strany po druhé světové válce, když
válka skončila, uprostřed smutku, obrovských
škod; angažovali jsme se do bezpříkladné
akce, jejímž cílem bylo usmíření,
překonání antagonismů, a to nakonec
dospělo k "Evropě šesti", "Evropě
devíti, deseti, dvanácti", k Evropě
dneška.
Postačilo k tomu pouhých devíti let. Je to
krátká doba, krátké období
pro tak velkolepé dílo. Nuže, toto společenství
dnes existuje, je to realita. Seskupuje 340 miliónů
obyvatel. Je to největší obchodní mocnost
světa. A také by mohla být v prvních
řadách z hlediska celé řady technologických
oblastí, ekonomických a samozřejmé
i kulturních. V nastávajících měsících
a letech by mohlo docházet k novému rozvoji. Počínaje
prosincem letošního roku budeme debatovat o ekonomické
a měnové jednotě a zároveň
budeme jednat i o naší politické jednotě.
Na této cestě se střetneme se spoustou překážek.
Nic není získáno předem. Ale každá
z těchto etap zatím byla šťastně
překročena. Takže prvního ledna 1993
- hranice, jež nás nyní dělí
- zmizí. Dovedete si jisté představit rozsah
této sázky, to riziko, vzhledem k různorodosti
situací mezi jednotlivými národy, uvnitř
každého národa jsou různé sociální
skupiny, profesní skupiny, anebo regiony. Uvnitř
takového společenství máme třeba
Lucembursko, Portugalsko a ty mají stejná základní
práva jako takové země, jako třeba
Německo, Velká Británie, Itálie, Španělsko
či Francie. Jejich veto má stejnou sílu jako
naše. A tam už jsou realizovány podmínky
k důstojnosti, k rovnosti a suverenitě svrchovanosti,
o níž jsem hovořil před chvílí.
Je to obtížný úkol. Neustále
máme dojem, že zakopáváme o neuskutečnitelné,
a přesto od roku 1957 jsme neustále kráčeli
kupředu. A nepřestávali jsme postupovat.
Jsme nuceni interpretovat lepší realitu, která
velí našemu rozumu a našim citům, aniž
bychom to vždy věděli, jak kdyby to bylo určité
předurčení,,jako kdyby v tom byla nějaká
Platónova myšlenka, která by říkala,
jakým způsobem se má chovat, jakým
způsobem má jednat Evropa, aby se vyléčila
z těchto dramat. Po tisíciletí krvavé
historie i velikosti i rozervání. Bylo to těžké
mezi Německem a Francií, za třičtvrtě
století jsme jen taktak vyšli z třetí
války. A dvě poslední války způsobily
nepředstavitelné hrůzy a škody. Tři
roky po válce, v roce 1948, jsme nesli smutek a počítali
jsme prolitou krev a mrtvé, kvůli těm, kteří
seděli na tom shromáždění v Haagu,
na svých sedadlech vedle. Dnes jsme spojenci. Máme
dokonce smlouvy vojenského rázu, uzavřené
mezi námi. Zcela nedávno, jako kdyby to bylo včera,
jsme se zúčastnili podepsání smlouvy,
která opět dává Německu jeho
jednotu. A každý dobře ví, že je
třeba jednou pro vždy, definitivně, překročit
staletí, jež přiváděla Evropu
k její vlastní destrukci. No, a teď, začínáme
znovu. Postupujeme dopředu druhou nohou, ale zůstáváme
věrni historii a jejím hodnotám. Je francouzská
kultura, ano, je německá kultura, zajisté,
anglická kultura, o tom nepochybujeme, španělská
kultura - ta je veliká a mohl bych takto pokračovat
v dlouhém seznamu. Ale rovněž máme společnou
kulturu. Náš duch je formován na základě
disciplín, kterým jsme se učili u velkých
spisovatelů, velkých hudebníků, velikých
umělců, nezávisle na tom, zda se zrodili
v Drážďanech, či se narodili v Londýně,
v Polsku, nebo v Salamance, nebo v Paříži.
Mohl bych dále rozšiřovat toto přemýšlení,
tyto úvahy a rozšířit je na všechny
země, které si dovedete jenom představit.
Zkrátka vedoucí představitelé Evropy
se nyní ocitli v rozhodujícím období
a domnívám se, že v Československu
- cituji nyní - duchovní křižovatce
Evropy, je vás mnoho, kteří sdílíte
tento pocit, o kterém jsem často mluvíval
s panem prezidentem Havlem - zda-li pak jsme připraveni
vstoupit společně do toho obratu v evropské
historii, to je otázka, kterou kladu, jednou k tomu
musíme dospět, vy a my. Společenství
dvanácti velice rychle pochopilo, že aniž by
se vzdávali cílů sjednocení, které
jsme si stanovili, já jsem říkal 1993 a poté,
stejně svou ekonomickou moc a svou jednotu musí
dát do služeb té druhé Evropy, od níž
je tak blízko, té Evropy, která utrpěla
jiné škody, jejichž původ je ideologického
charakteru a rovněž byla vystavena vojenské
síle a válce.
Tolik národů pozbylo svou svobodu a poté
tyto národy sestupovaly po všech stupních,
které nakonec nevyhnutelně vedly k vážné
ekonomické krizi.
To všechno jsem říkal ani ne před rokem
před Evropským parlamentem ve Strasburku, kde jsem
vyzýval národy druhé Evropy, mezi jinými
i váš k tomu, aby definovaly a společně
s námi načrtly novou cestu pro Evropu.
Nebudu tady uvádět celý katalog těch
svazků, které nyní pojí Evropu, společenství
dvanácti a Střední Evropu, zejména
Československo. Evropská rada v dubnu roku 1990
se usnesla, že povede jednání s dotyčnými
evropskými zeměmi o uzavření nových
smluv o přidružení.Tím se předvídá
institucionární rámec pro politický
dialog. Pokud se týče Československa, jednání
začíná už na podzim letošního
roku. Kromě obchodních opatření, dámy
a pánové, vypracujme si určitý způsob
budování naší Evropy, Evropy zeměpisu
a historie, Evropy kultury. Máme již k tomu nástroje.
Nedávno jsme vytvořili Banku pro obnovu a rozvoj
Východní Evropy. Její vytvoření
bylo navrženo Francií. V prosinci r. 1989 bylo
rozhodnuto Evropskou radou ve Strasburku splnit tento úkol.
Vím, jaká byla úloha československé
delegace. Tehdy jsem se s ní setkal. Československá
delegace měla významnou úlohu při
úvodní konferenci této banky. Vaše
země je plným členem této evropské
instituce. Myslím, že z této spolupráce
budeme moci mít užitek všichni.