Federální shromáždění
předložilo poslancům různé expertízy
a názory předních jednotlivců a skupin
z oboru ekonomiky a maximálně většina
těchto expertíz a názorů varuje před
velkou privatizací pomocí kupónové
metody a další devalvací, tj. znehodnocení
naší měny. Pokud tady řekl pan Zeman,
že to bylo v dnešním tisku, já jsem to
měl zpracováno včetně těch
dvou, které jsou navíc, a dospěl jsem k názoru,
že s velkou privatizací kupónovou metodou souhlasí
z těch sedmi jen jedna expertíza, a to ještě
ano nebo ne. A pokud jde o liberalizaci vnitřních
cen, pak souhlasí tři ze sedmi a dvě jsou,
že je příliš brzo anebo neupřesňují
termín.
Pokud jde o rychlé zavedení vnitřní
směnitelnosti československé koruny, tak
třikrát ze sedmi je ne a ostatní to podmiňují
raději dva kursy postupně nebo dva kursy. Navrhovaný
kurs koruny k dolaru navrhuje jedna 16-17, jedna 18 a čtyři
neurčují. Zdá se jim to být moc.
V souhrnu lze říci, že devalvace, se kterou
se počítá ve zmíněném
scénáři vlády, tj. 20 Kčs,
24 Kčs nebo dokonce na 30 Kčs za jeden USD má
celou řadu velmi negativních dopadů na ekonomiku
a společnost. Například to znamená
odčerpávání, nebo přímo
rabování národní práce a národního
bohatství do zahraničí. Dále se budou
předražovat dovozy i zahraniční kapitál
a naopak budou uměle zlevňovány vývozy,
ekonomika nabízí své produkty cizincům
za podstatně nižší ceny, než za které
mohou nakupovat doma. Dále vede někdy k nežádoucí
stimulaci surovinových exportů na úkor rozpadu
domácích výrob a domácích trhů.
Může také a pravděpodobně bude
znamenat všeobecnou deformaci cenového systému
a tím i deformaci kritérií pro rozhodování
ekonomických subjektů a samozřejmě
bude nevyhnutelně i inflační cestou. Proč?
Nepřizpůsobuje-li se kurs hladině domácích,
musí se hladiny přibližovat inflačnímu
kursu. Je tedy cestou pravděpodobným sociálním
konfliktům a otřesům a tím i snižování
potenciálního snižování ekonomik.
Výstižně to konstatuje M. Pick z Prognostického
ústavu ČSAV, kdy říká, že
rychlá vnitřní směnitelnost koruny
za cenu její devalvace je cestou, která obětuje
naše národy nikoliv jako oběť ve prospěch
budoucí prosperity, ale ve značné míře
ve prospěch zahraničí.
Je nutno si uvědomit, že bezprostředně
po listopadových změnách v roce 1989 byly
národy Československa připraveny k určitým
ekonomickým obětem, pokud jim za to budou vládou
a celou politickou reprezentací poskytnuty záruky
hospodářské politiky pevné měny
a tím i jistot do budoucna. Ochota k obětem však
z lidí zcela přirozeně postupně vyprchá,
když zjistí, že budou nuceni podstoupit neurčitě
dlouhou etapu zhoršování ponižujícího
postavení vůči ekonomicky vyspělé
části světa. To znamená, kdy lidé
přestávají vidět lepší
budoucnost a naopak je mají postihovat pouze negativní
dopady ze zvyšování cen v míře,
ve které se rozpadá jejich důvěra
v pevnost budoucí koruny. V té míře
pak lidé ztrácejí chuť podstupovat jakékoliv
oběti a ekonomice hrozí sociální otřesy.
Pokud se tato záležitost projednávala v hospodářských
výborech a výborech pro plán a rozpočet
ve Federálním shromáždění,
nepřesvědčili mě přítomní
páni ministři ani většina kolegů
z těchto výborů o tom, že experti z
oboru ekonomie nemají pravdu a že další
devalvace naší koruny, nebo jak tomu říkají
"administrativně stanovený přepočítací
poměr" v rámci liberalizace cen zahraničního
obchodu, bude ku prospěchu nám všem.
Pro všechny tyto důvody jsem se rozhodl, že tento
návrh předložený vládou nebudu
podporovat, protože osobně jsem přesvědčen,
že není ku prospěchu mým voličům.
Bude-li presto o velké privatizaci pomocí kuponové
metody, jak řekl poradce pana Prezidenta Wagner, že
je to školní učebnicová věc,
která se chce přizpůsobit na ekonomiku naší
země a zkoušet jí na tom, co vydržíme,
nebo liberalizace cen zahraničního obchodu pomocí
devalvace naší měny rozhodnuto, že se
uskuteční podle scénáře vlády
a dojde ke všem negativním jevům, jak na ně
upozorňují předložené expertízy,
koho pak budeme brát k odpovědnosti? Já myslím,
že nikoho, protože vláda je kolektivní
orgán a ten není ze zákona odpovědný.
To tedy znamená, že na to doplatí opět
naši občané a voliči. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Ransdorf.
Poslanec SN M. Ransdnrf: Vážený pane místopředsedo,
dámy a pánové, v našich národních
dějinách byly dosud jen tři zásadní
majetkové převraty: husitská revoluce, pobělohorské
konfiskace a změny po únoru 1948. Nyní přistupuje
čtvrtá, která má svojí radikálností
nejblíže k pobělohorskému vývoji.
Stačí si přečíst Bílkovy
Dějiny konfiskací - i tam byly majetkové
přesuny a vytváření nových
velkých majetků a obrovská majetková
diferenciace obyvatelstva. l tam byl majetkový transfer
provázen drastickým pádem měny i kupní
síly obyvatelstva. A spolu s tím zásadní
změna ideologie, struktury moci, výměna elit.
Panovník, který byl v zajetí svých
rádců, nedokázal využít svého
vítězství a šlechticko-byrokratická
oligarchie dosáhla reálné moci ve státě.
Pod cenou bylo bohatství země vrháno na trh
a loajální a privilegovaní získávali.
Bojím se, že nedoceňujeme hloubku a rizika
změn, na nichž by mohli profitovat kořistníci
charakterově srovnatelní s Valdštejnem, Trčkou,
Huertou a jinými. Mám obavy, že projekt privatizace,
a privatizace je nepochybně potřebná, dopadne
místo jako odstátnění jako další
fáze etatizace, že pomůže privilegovaným
byrokratům.
Nepodezřívám vládu ze zlých
úmyslů, ale logika úvah, které stály
u zrodu této privatizační koncepce, mě
vedou k nejistotě, jak si vykládat dosavadní
kroky v tomto směru. Narážím na červnový
návrh procesu odstátnění a privatizace.
Zde se počítá s ustavením představenstev
jednotlivých podniků převedených do
formy státní akciové společnosti,
jež budou uskutečňovat vlastní privatizační
proces. Vzhledem k nedostatku disponibilního kapitálu
pro výkup akcií a potížím spjatých
s pomalou privatizací bude třeba vydat obyvatelům
bezplatně investiční kupóny. Ty budou
proměněny v akcie státních akciových
společností. Předpokládá se
kombinace s dalšími formami. Překvapuje, že
"Federální úřad pro dočasnou
správu státního (ne národního)
majetku a jeho privatizaci" by měl být podřízen
vládě. Jeho plánované pravomoci jsou
úžasné. Cituji: "Vydávat pravidla
pro odstátnění a stanovit další
postup privatizace, dohlížet na odstátnění
a následnou privatizaci, povolovat výjimky z obecné
úpravy při přecenění majetku"
(s.16), ba "koncepčně řídit proces
vytváření představenstev a dozorčích
rad" (s. 22). Tento úřad si bude sám
vydávat pravidla, dohlížet na sebe a povolovat
si výjimky, rozhodovat i o personální stránce
věci. Místo Fondu národního jmění
zde čteme o Fondu státního majetku, který
bude obhospodařovat samostatný okruh v oblasti státních
aktiv a pasiv v podobě zvláštního fondu
státního majetku, který bude podléhat
zvláštnímu režimu -(s.14).
Privatizace měla by být především
odstátněním. Ale, cituji: "výkon
privatizace bude v rukou představenstev státních
akciových společností, která budou
jmenována státem a která v sobě budou
na přechodnou dobu spojovat funkce správní
a podnikatelské" - (s.19). Není jasné,
kdo bude tato představenstva tvořit. l když
se v dokumentu mluví o riziku nebezpečí byrokratické
degenerace těchto představenstev, přece jenom
riziko infiltrace aparátu do těchto představenstev
tu je. Přitom se předpokládá, že,
cituji: "předseda představenstva vykonává
funkci ředitele" - (s.27). Členové představenstva
budou moci provádět selekci nynějších
řídících pracovníků.
Degeneraci překazí - cituji: "radikální
privatizační postup" - (s.19). V okamžiku
privatizace budou mít členové představenstva
překupní právo na akcie této společnosti
- (s.20). Bude jim poskytnut úvěr a jiné
výhody? Nevím. Rozhodně ale - cituji: "budou
stimulováni na výši dividendy buď určitou
formou tržby akcií nebo jiným způsobem"
- (s.27).
Rozsah stimulace? Zase se můžeme dohadovat. Prý
menší rezerva, asi 10 procent i více, pro motivaci
představenstva a vedoucích pracovníků
(s.40). Tím může snadno vzniknout kontrolní
balík akcií. Představenstvo bude mít
pravomoc "vydávat akcie" a "prodávat
je" (s.20). Cílem je vytvořit jakési
zprostředkovatelské mezičlánky mezi
držiteli kupónů a držiteli akcií.
Vznik kapitálového trhu prostřednictvím
difúzí investičních kupónů
(srov.s.43) dává možnost snadné kontroly
ze strany byrokratického aparátu a jeho parazitování
na nepochybně potřebných privatizačních
procesech. Uvedený Úřad pro správu
státního majetku má vzniknout v listopadu.
V říjnu 1990 až březnu 1991 má
dojít k transformaci podniků na státní
akciové společnosti včetně ustavení
představenstev.
Rád bych věřil, že tento návrh
má pouze pracovní ráz a že nebude předmětem
realizace.
Všechna tato fakta měla vést k tomu, aby privatizační
úřady byly postaveny pod kontrolu parlamentu, aby
byly zpřístupněny informace o navrhovaném
složení představenstev, o tom, co jejich potenciálním
členům bylo slíbeno, jak probíhá
jejich výběr.
Probíraný dokument také ukazuje rizika kupónové
privatizace. To, že si jich jsou vědomi i tvůrci
privatizační strategie, dokazuje citát ze
studie Tomáše Ježka, dnešního ministra
české vlády, který stál u zrodu
privatizační koncepce, a to ze studie "Pojetí
subjektu v ekonomice": "Čím více
je tedy vlastnictví rozptýlené mezi mnoho
subjektů, jakkoliv ostře vymezených, tím
větší budou výnosy manažerů
na úkor rozptýlených vlastníků."
Státní byrokraté budou mít to, co
je důležité pro orientaci procesu privatizace
a jeho úspěšné zvládání
ve vlastní prospěch, totiž monopol informací.
Myslím, že bychom znovu ještě měli
zvážit to, jak se staví k otázkám
ekonomické reformy naše veřejnost. Podle údajů
Ústavu pro výzkum veřejného mínění
je pro radikální ekonomickou reformu tak, aby proběhla
velmi rychle i třeba s drastickými sociálními
dopady, 34 % obyvatelstva, ale za té podmínky, že
dojde k pozitivnímu obratu za 5 let, to znamená,
že otřesy nebudou trvat déle než po pětileté
období. Naopak 39 % obyvatel podle této výzkumné
zprávy je přesvědčeno, že by
bylo lépe pro naši zemi rozložit negativní
dopady na delší období.
Já se samozřejmě nechci přiklánět
ani k jednomu z obou stanovisek (smích v sále),
ale myslím si, že tak důležitá
otázka, jakou je osud národního majetku,
nemůže zůstat mimo projev stanoviska veřejného,
stanoviska veřejného mínění.
Myslím, že bychom se skutečně - jak
už tady zaznělo - měli dotázat na mínění
našeho lidu. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má
poslanec Dostál, nejprve však technická připomínka.
Technická poznámka ze sálu: Vážené
dámy a pánové, mám pocit, že
jsme všichni zapomněli na to, že každý
z nás je členem nějakého výboru,
který reálně existuje. Většina
z kolegů, kteří zde vystoupili, Jsou členové
ekonomických výborů, buď výborů
pro plán a rozpočet nebo výboru hospodářského.
Otázka ekonomické reformy byla v těchto výborech
velmi podrobně projednána za hojné účasti
všech hospodářských ministrů.
Vysvětlete mi, nač si tu nyní hrajeme před
televizními kamerami.
Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedající,
milé dámy, vážení pánové,
máme dnes rozhodnout společně o něčem,
co s konečnou platností potvrdí konec tzv.
reálného socialismu v Československu a co
definitivně ukončí éru řízeného
plánovaného hospodářství, které
se sice před celým světem historicky znemožnilo,
ale na druhé straně dokázalo za 42 let přivést
kdysi prosperující stát na úroveň
rozvojových zemí. Pokusy reformovat plánovitou
ekonomiku integrací s tržními mechanismy se
prokázaly jako utopistické a před námi
je nyní už jen jedna cesta, kterou je podle mého
názoru radikální ekonomická reforma.
Jestliže naše ekonomy v současné době
rozděluje jen názor na to, jakými způsoby
a jak rychle se má u nás radikální
reforma provádět, nemůže to být
důvod k tomu, abych dnes v parlamentě nehlasoval
pro přijetí scénáře, který
nám vláda předložila. Scénář
chápu jako stanovení určitých cílů.
Jakými cestami k těmto cílům dojdeme,
o tom jistě budeme diskutovat až při probírání
jednotlivých zákonů, které ze scénáře
vyplývají.
Veřejnost čeká velmi netrpělivě
na naše rozhodnutí. Kolega za KSČ tady použil
sociologického průzkumu, já bych udělal
totéž. Naše poslanecká kancelář
zadala sociologickému pracovišti University Palackého
úkol provést sociologickou sondáž, zjišťující
názory obyvatel okresu Olomouc na některé
otázky ekonomické reformy. Obecně lze z této
sondáže soudit, že zájem o ekonomické
i politické změny, které u nás probíhají,
je značně rozsáhlý. Výrazný
zájem (86,7 %) projevila převážná
část dotazovaných, naopak nezájem
byl u pouhých 2 %. Ekonomická reforma je podle převažující
většiny dotazovaných nutná či
žádoucí (89 %). Každý pátý
či šestý dotazovaný soudí, že
tyto reformy mohou být účelné. Jen
zcela nepatrná část občanů
se o ně nezajímá.
Složitější struktura názorů
je na tempo reforem. Výrazná část
dotazovaných je pro rychlý postup reformy (41,3
%), téměř stejná část
je pro diferencovaný postup, to je něco provést
rychle a něco pomalu (43 %), k pomalejšímu
postupu se přiklání asi desetina dotazovaných
(10,3 %) a pro pomalý postup je 4,3 %, zbytku je to lhostejné.
To jsou názory mých voličů. Vede mě
to k tomu, abych hlasoval pro přijetí scénáře,
už také proto, že radikální ekonomická
reforma radikálně změní to, co přes
naši veškerou snahu dosud přetrvává,
to je stav, že ve vedoucích funkcích jsou mnohde
pořád naprosto neschopní lidé, kteří
se svých postů dobrali díky stranickému
příslušenství či konjunkturálnímu
servilnímu postoji z minula.
Tržní ekonomika svými nemilosrdnými
mechanismy také rychle a hlavně demokraticky vyřeší
problém starých struktur. Radikální
ekonomická reforma podle mého názoru dá
jednoznačně příležitost schopným
a neschopné jednoduše vyřadí, a to bez
ohledu na příslušnost ke straně nebo
hnutí. To mi dává důvod k tomu, abych
hlasoval pro přijetí scénáře.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský. Vážení
kolegové, přerušuji jednání na
půl hodiny.
(Jednání přerušeno v 15.30 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 16.06 hodin.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský. Po přestávce
dostává slovo poslanec Kováč.
Poslanec SL M. Kováč: Vážené
kolegyne, vážení kolegovia, dovoľte mi,
aby som i ja povedal niekoľko slov k ekonomickej reforme.
Vypočuli sme si tu rozsiahle referáty o tom, ako
by to malo ísť. Ja si dovolím povedať
svoj názor asi týmto spôsobom: Ekonomickú
reformu a jej scenár sme si vynútili od vlády
my. Predstavme si, že je to lietadlo, ktoré stvorila
vláda a pilotovať ho bude taktiež sama. Máme
dve možnosti. Buďto to lietadlo nechať stáť
na letiskovej ploche, to je parlament, s tým rizikom, že
ho hneď, na mieste zničíme, alebo dáme
povel k štartu a jeho let budeme vlastne korigovať len
my, pretože budeme prijímať zákony v tejto
reforme. Vláda ale musí cítiť jednu
jedinú vec. Od nás, od parlamentu. Ak počas
letu nastane krízové obdobie, musí mať
pocit, že len letiskový personál jej v tom
kritickom období pomôže. Musí byť
určitá dôvera. Musí mať ale i
druhý pocit, že ten let bude sledovaný skutočne
starostlivo a že ten kurz budeme určovať spolu
s ňou. Je tu jedno riziko. Ak dáme povel na štart,
nepoznáme ešte vlastne cieľové letisko.
Ale aj napriek tomu si myslím, že by sme mali urobiť
jednu jedinú vec a poprosiť predsedajúceho,
aby ten povel na štart dal a dal hlasovať. Ďakujem
pekne. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínsky: V rozpravě vystoupí
poslanec Benda a připraví se poslanec Senjuk.
(Hlas z pléna: Měl bych technickou poznámku.
Dámy a pánové dovolte mi prosím vás
několik slov. Já budu velice stručný.
Před chvílí jsme tady slyšeli rádoby
fundovaný projev pana poslance Ransdorfa z komunistické
strany.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Pane poslanče, nezlobte
se, ale mám dojem, že to není faktická
poznámka.
(Hlas z pléna: Já myslím, že to je faktická
poznámka, promiňte mi. Dokonce se dopustil nebo
si dovolil jakýsi výlet do historie. Přirovnával
tuto dobu k době pobělohorské atd. Je faktem,
že dneska se nalézáme na úrovni rozvojových
zemí, že máme zničenou ekologii, že
máme téměř největší
kojeneckou úmrtnost v republice. Já bych se chtěl
zeptat, kdo za tento stav nese odpovědnost? Děkuji
vám.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Benda.
Poslanec SL V. Benda: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové. Jen velmi stručně.
Jménem poslanců křesťanskodemokratické
strany a jménem jeho sjezdu chci zde vyslovit plnou podporu
vládnímu scénáři ekonomické
reformy a současný příslib, že
se všemi silami budeme snažit bránit těm
silám, a těm trendům, které chtějí
ekonomickou reformu oddálit, prodloužit nebo úplně
zmařit. (Potlesk.)
S odvoláním na § 23 jednacího řádu,
který mi jako poslanci předsednictva Federálního
shromáždění dovoluje hovořit
i mimo téma rozpravy, chci zde učinit ještě
jednu poznámku. Mne velmi znepokojilo chování
Československé televize, zpravodajských zpráv
a vyvolalo ve mne důvodnou obavu, že bude pokračovat
značně tendenční hodnocení
ekonomické reformy v našich sdělovacích
prostředcích. V několika diskusních
příspěvcích tady bylo zdůrazněno,
jak důležité pro zdárný průběh
reformy je to, aby reformu podpořila celá veřejnost,
tzn., aby také správně porozuměla,
jaké jsou problémy a jaké jsou alternativy.
Tento klíčový úkol počátku
reformy mohou masové sdělovací prostředky
zmařit nebo alespoň úspěšně
zkomplikovat. Proto se ptám - protože jak zde bylo
také řečeno, vláda je tím pilotem,
který bude reformu řídit a který ji
také musí odstartovat, adresuji svůj dotaz
na vládu - zda-li a co podniká pro to, aby popularizovala
svůj scénář reformy, aby s ním
veřejnost patřičně seznámila,
a zdali a co - jako orgán, který je odpovědný
za státní televizi - podniká proti tendenčnímu
způsobu nebo možnosti tendenčního způsobu
pojednání reformy Československé televize.
Může mi pak ministr Klaus odpovědět
na dotaz, protože zde jiný člen vlády
není? (Ano.) Děkuji vám. (Potlesk.)
(Technická poznámka: Vážené poslankyne,
vážení poslanci, tak, ako to tu počúvam,
tak prichádzam na to, že všetko, čo hovoríme,
že bolo u nás zdevastované - ekológia,
priemysel, lesy, pôda, zdravotníctvo atď. -
ale najviac sa mi zdá je zdevastované naše
myslenie. Prosím vás o jedno. Hovoríte tu
o tom lietadle, že má odštartovať. Ja sa
pýtam: kto mu dá k tomu aký pohon? Pohon
mu dá ľudský činiteľ. Už minule
som sa na Hospodárskom výbore pýtal pána
ministra Klausa, že tento ľudský činiteľ,
keď pripravíme k tomuto scenáru, to znamená,
že nesmieme zabudnúť na tie najnižšie
dôchodky, na deti atd., ale to, aby sme dali do pohybu,
dajme tomu ľudský činiteľ, taký,
že okamžite začneme riešiť zákony,
a to privatizačný zákon, zákon o pôde,
zákon o lesoch. A tieto tri zákony dajú ľudský
činiteľ celému scenáru. Ďakujem.)
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Než dám slovo
poslanci Senjukovi - stává se, že faktické
poznámky se mění v diskusní. Já
bych skutečně nedoporučoval, abychom tuto
praxi, kterou jednací řád umožňuje,
totiž že lze reagovat faktickou poznámkou, zneužívali
v tom smyslu, že se bude měnit pořad diskutujících,
kteří se řádně přihlásili
do diskuse. Slovo má poslanec Senjuk.

