Paragraf 14: text byl modifikován, aby odpovídal
předcházejícím ustanovením
zákona. Výbory ústavně právní
po zvážení všech připomínek
doporučují ke schválení variantu č.
3 s tím, ale, aby úrok byl zvýšen na
3 %. K tomuto doporučení dospěly výbory
ústavně právní vzhledem k tomu, že
je nutno alespoň určitým způsobem
zhodnotit odškodnění a považují
tedy tříprocentní úrok za nejspravedlivější.
Ve své podstatě představuje tříprocentní
úrok jakýsi kompromis mezi návrhy, respektive
připomínkami k uvedenému ustanovení
zákona, které se pohybovaly od 2 do 4 %.
Nové znění v § 15, tak jak je předkládáno
ve společné zprávě, v podstatě
koresponduje s ustanovením § 4.
Znění § 16 bylo změněno ve vazbě
na předcházející § 15. V §
17 byly upraveny vztahy v případě, pokud
je více oprávněných osob.
V § 18 ústavně právní výbory
doporučují přijmout jinak zformulovaný
odstavec 1, který je součástí společné
zpravodajské zprávy a vypustit odstavec 2, který
znevýhodňuje vlastníky movitých věcí.
Paragraf 19, který upravuje lhůty: Připomínky ustanovení odstavce 1, které navrhovaly v prvé řadě lhůtu tří měsíců, ve které může oprávněná osoba vyzvat povinnou organizaci k vydání věcí, výbory ústavně právní nedoporučují, považují ji za krátkou, zejména s ohledem na devizové cizozemce. Lhůtu 1 - 2 roky výbory ústavně právní nedoporučují vzhledem k tomu, že mohou doslova na dlouhou dobu zablokovat dispozici s majetkem.
Zároveň považovaly výbory ústavně
právní připomínky výborů
pro plán a rozpočet a výborů hospodářských
za opodstatněné a navrhuje se zkrátit lhůtu
pro uzavření dohody o vydání věcí
na 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené
v odstavci 1 § 19. Zároveň doporučují
výbory ústavně právní zkrátit
lhůtu, ve které je ministerstvo pro správu
národního majetku a jeho privatizaci povinno vyplatit
částky dle § 14, 15 a 16 do 1 roku od výzvy
oprávněné osoby. Důvodem je, aby nároky
oprávněných osob byly co nejrychleji uspokojeny.
Paragrafy 20 a 21 byly v podstatě přijaty bez závažných
připomínek.
V § 22 bylo vyhověno připomínkám
výborů pro plán a rozpočet a výborů
ČNR a § 22 byl upraven tak, že povinnost řádně
hospodařit s odňatými věcmi a nepřevádět
je, se vztahuje i na součásti a příslušenství
a zároveň v případě porušení
této povinnosti má oprávněná
osoba nárok na náhradu škody, aniž by
tak bylo dotčeno ustanovení § 11.
Výbory ústavně právní považují
na nutné, aby povinné organizace byly pod hrozbou
sankcí, pokud nebudou dodržovat lhůty stanovené
tímto zákonem, a proto tedy doporučují
schválit odstavec 3 § 22 ve znění tak,
jak jej navrhují, kde se v podstatě říká,
že každý den prodlení lhůty je
organizace povinna zaplatit pokutu či penále ve
výši 3000 Kčs.
V § 23 bylo přihlédnuto k připomínce výborů pro životní prostředí, které spolu s notářskými poplatky doporučovaly nevyměřovat ani poplatky soudní. Výbory ústavně právní se však domnívají, že oprávněným osobám by
se z morálního hlediska neměly stanovovat
poplatky žádné za úkony, které
souvisí s vydáním věcí, jež
jim byly odňaty. Proto tedy doporučují ustanovení
§ 23 tak, jak jej zformulovaly.
Paragraf 24 obsahuje doplnění již platných
předpisů. Tato doplnění, tak jak jsou
předkládána, jsou nutná vzhledem k
filozofii zákona. Došlo by k určité
diskontinuitě, pokud by uvedené předpisy
nebyly doplněny.
Vážené dámy a pánové,
veřejnost od nás očekává konečné
rozhodnutí. Proto vás žádám o
věcný a konstruktivní přístup
k projednání tohoto návrhu, který
doporučuji k přijetí ve znění
tisku 88 a 152 včetně jeho dodatků. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Kovářovi za přednesenou
zpravodajskou zprávu a uděluji nyní slovo
společnému zpravodaji výborů Sněmovny
národů poslanci Rostislavu Senjukovi.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
R. Senjuk: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové. Mým kolegou, panem
poslancem Kovářem, jste byli seznámeni s
filozofií a změnami v tisku 152 návrhu zákona
o zmírnění následků některých
majetkových křivd. Já, jakožto společný
zpravodaj Sněmovny národů, bych se tedy dovolil
obrátit jen na klíčové paragrafy tohoto
zákona.
Výbor pro plán a rozpočet na své společné
schůzi projednal tento návrh zákona a hodnotil
celé znění tohoto návrhu především
z ekonomického hlediska. Proto došlo k některým
zásadním rozporům mezi názory výboru
pro plán a rozpočet a výborů ústavně
právních. Tyto základní rozpory, které
byly, se týkaly § 10, § 13, § 19 a v této
návaznosti i § 22. Chtěl bych vás seznámit
především s filozofií a stanoviskem,
jaké donutily výbor pro plán a rozpočet
ke stanovisku, které zastával.
V § 10 se pojednává o navrácení
nemovitostí původnímu vlastníkovi
nebo o vydání nemovitostí původnímu
vlastníkovi.
Na tento mechanismus se lze dívat dvěma způsoby.
Za prvé můžeme odhlédnout od toho, že
se to týká konkrétních osob a budeme
mít na mysli především národohospodářské
a ekonomické dopady a důsledky těchto vydávání,
a druhé hledisko je právě to osobní.
Výbory pro plán a rozpočet zvolily variantu,
že na vydávání těchto nemovitostí
budou pohlížet jako na proces, který by v žádném
případě neměl narušit stabilitu
ekonomiky, provoz služeb a výkon obchodu. Z toho důvodu
výbor pro plán a rozpočet navrhoval, aby
byla zvolena varianta, která předpokládá,
že uplynulých 40 let není zaviněno žádnou
úmyslnou činností, ale je považováno
za živelnou pohromu. Budí to ve vás úsměvy,
ale já myslím, že neoprávněné.
Tato živelná pohroma, kdybychom tuto teorii přijali,
totiž znamená, že ani současná
vláda ani parlament nenese jakýmkoli způsobem
odpovědnost za to, co se v minulých čtyřiceti
letech událo, a to, že zmírňuje některé
křivdy, které se udály, je v podstatě
jeho dobrá vůle a hlavně z hlediska dopadu
do státního rozpočtu by tímto způsobem
nebyl státní rozpočet žádným
způsobem zatěžován. K meritu věci:
navrátily by se veškeré nemovitosti v takovém
stavu v jakém se nacházejí, a to bez jakéhokoliv
finančního vyrovnáni, tzn. že by se
nepřihlíželo k tomu, že stavba byla výrazným
způsobem zhodnocena či zda byla naprosto zdevastována.
Bralo by se status quo, jako po povodni, která trvá
40 let - kdo měl dům postavený na kopci,
mohlo se stát, že mu voda k tomu domu připlavila
palivové dříví a kdo ho, bohužel,
měl těsně u řeky, tak o něj
přišel.
Toto hledisko má ještě jednu velkou výhodu,
že žádným způsobem by nezatížilo
technicky správní aparát a bylo by vyřešeno
jednou pro vždy a velice rychle. Řešení,
které navrhuje výbor ústavně právní
tzn., že by se určila jakási hranice, která
určí míru zhodnocení či znehodnocení
dané nemovitosti, bude v každém případě
zatěžovat nejen státní správu,
soud, notářství a soudní odhadce,
ale především bude protahovat dobu, po kterou
bude nejasné vlastnické právo vracené
nemovitosti. Proto v dodatku k návrhu zákona jsou
uvedeny dvě varianty znění § 10. Varianta
jedna právě popisuje tu situaci, kdy je určena
hranice zhodnocení či znehodnocení nemovitosti,
kdežto varianta dvě popisuje živelní způsob
pohlížení na křivdy, které se
udály během posledních čtyřiceti
let. Tyto varianty budeme muset na naší společné
schůzi rozhodnout a předřadit jednu, kterou
budeme považovat za správnou.
Další sporný bod byl v § 13, kde se pojednává
o vrácení movitých věcí. Opět
výbory pro plán a rozpočet k stanoviskům,
které vydaly ve svém usnesení, vedlo to hledisko,
které jsem uváděl, aby v žádném
případě nebyla nabourána kontinuita
pokračování činnosti či výkonu
služeb v daném objektu. Proto se výbory pro
plán a rozpočet usnesly na tom, aby movité
věci, nutné pro provoz, výrobu či
výkon služeb v daném nemovitém majetku,
jestliže se nezměnil podstatným způsobem
předmět podnikání, byly bezplatně
převedeny do vlastnictví oprávněně
osoby. Na výboru ústavně právním
k tomu byla vznesena připomínka, že by to bylo
porušení ústavního zákona, které
toto FS přijalo v letošním roce, kde se praví,
že není možné odnětí majetku
bez úplaty. Proto jsme z tohoto stanoviska ústy
našeho předsedy včera ustoupili a podporujeme
kompromisní stanovisko k § 13 ve znění
dodatku k návrhu zákona, které zadává
právo oprávněné osobě odkoupit
veškerý movitý majetek, tj. výrobní
prostředky nutné pro provoz či činnost,
nebo výkon služeb v dané nemovitosti. Znovu
zdůrazňuji, že tímto aktem zohledňujeme
to, aby byla zachována kontinuita podnikání
a služeb.
Další sporný bod, který byl v §
19 a týká se termínu - výbor pro plán
a rozpočet ve svém usnesení žádal,
aby termíny na vydání věcí
byly zkráceny s ohledem na to, aby mohla být časově
lépe nafázována restituce s malou privatizací.
Navrhovaly, aby doba, kdy může oprávněná
osoba požádat nebo vyzvat povinnou organizaci k vydání
majetku, byla zkrácena na 3 měsíce a v původní
šesti měsíční lhůtě,
aby byla oprávněná osoba povinna předložit
doklady opravňující k vyzvání
o znovunabytí majetku. Argumentace, kterou nám přednesl
náměstek ministra pro privatizaci dr. Vodička,
že už v současné době se ozývají
protesty ze strany zahraničních zastupitelstev i
proti šesti měsícům s tím, že
devizoví cizozemci nejsou v žádném případě
schopni nejen zmapovat situaci dosti složitou majetkoprávní
u nás, ale ani se fyzicky dostavit v termínu kratším
než šest měsíců, nás vedlo
k tomu, že jsme včera znovu od tohoto požadavku
ustoupili a doporučujeme, aby byl § 19 přijat
tak, jak je ve znění tisku 152.
V § 22 s ohledem na překupní právo nebo
povinnost organizace nabídnout odkoupení movité
věci, musela být zakotvena také podmínka,
že organizace nesmí žádným způsobem
manipulovat s movitými věcmi, nutnými pro
provoz vydávané nemovitosti, a to po dohodě
ve společném znění § 22 odst.
1, který máte v dodatku zpravodajské zprávy.
Předpokládám, že k těmto připomínkám
bude ještě rozprava, protože sám jsem
již objevil ještě malou nesrovnalost týkající
se § 14, v tomto případě doporučuji
jako zpravodaj SN přijmout text 152 s výhradami
a doplňky uvedenými v dodatku ke společné
zprávě tisku 152 oběma sněmovnami.
Děkuji.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji za přednesenou zpravodajskou zprávu
a dovolte, abych návazně hned otevřel rozpravu
k předloženému návrhu zákona,
k přednesenému výkladu panem poslancem Čičem
i k oběma zpravodajským zprávám.
Počet přihlášek do rozpravy ve mně
vzbuzuje optimistickou naději. Jsou pouze čtyři,
resp. pět. Přihlásil se poslanec Michal Horský,
Václav Benda, Miloslav Soldát, Ferenc Szöcs,
Libor Kudláček a nyní Miloslav Ransdorf.
Uděluji slovo poslanci Michalu Horskému.
Poslanec SN M. Horský: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne, vážení
kolegovia, dovoľte, aby som z poverenia klubu poslancov VPN
tlmočil naše spoločné stanovisko k navrhovanej
predlohe zákona.
Po dlhých diskusiách i polemikách poslanci
klubu VPN ma poverili, aby som vás oboznámil s nasledujúcim
stanoviskom. Sme si vedomí toho, že tento zákon
hoci by mal 1000 chýb a nedostatkov, ktoré je potrebné
obmedziť do najmenšej možnej miery, je potrebné
schváliť. Sme si toho vedomí, že predložená
predloha sa so všetkými poctivo vysporadúva,
prihliada ekonomické možnosti na možnosti našej
spoločnosti. Predovšetkým ale predloha je prvým
konkrétnym krokom, ktorým demokratický parlament
a demokratická vláda s konkrétnosťou
reagujú na potrebu mravnej obrody spoločnosti.
Máte teda dva hlavné dôvody, pre ktoré
odporúčame, aby predloha bola schválená.
Prvým dôvodom je jeho humánny charakter. Napriek
tomu, že neodstraňuje všetky napáchané
krivdy a privatizácia vráti majetok iba jednej,
relatívne úzkej vrstve občanov.
Druhým dôvodom, pre ktorý sa prihovárame
za odsúhlasenie uvedenej predlohy, je jeho funkcia v pripravovanej
ekonomickej reforme. Predpokladáme, že napomôže
k naštartovaniu ekonomickej reformy, na ktorú naši
občania netrpezlivo čakajú. Ďakujem
vám za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji panu poslanci Horskému. Nyní se o
slovo přihlásil poslanec Václav Benda, po
něm bude mít slovo poslanec Soldát.
Poslanec SL V. Benda: Vážený pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, z jednomyslného
pověření poslaneckých klubů
Křesťanské a demokratické unie a Kresťanskodemokratického
hnutia předkládám pozměňovací
návrh k tomuto návrhu zákona. Tento pozměňovací
návrh se v podstatě týká § 15
a má za cíl odstranit výjimku, která
je tam činěna pro fyzické osoby, které
se mezi tím nějakým způsobem uvázaly
v původně znárodněné nebo odňaté
vlastnictví. Pokud by tento pozměňovací
návrh byl přijat, vyžadoval by si ještě
některé zcela logické a nezbytné úpravy
v § 4, 16 a 10.
Nejprve mi dovolte, prosím, určité vysvětlení
k osudu tohoto pozměňovacího návrhu.
Někteří z vás máte možná
text pozměňovacího návrhu v ruce v
podobě přílohy s názvem Návrh
formulací pana poslance Bendy. Už to samo je mírně
matoucí, protože takovéto pozměňovací
návrhy v tomto duchu vzešly původně
z hospodářských výborů tohoto
shromáždění. Navíc to bylo jednoznačné
doporučení vlády České republiky.
Když jsme v ústavně právních
výborech za účasti expertů a zástupců
jiných výborů minulý týden
projednávali tento návrh zákona a když
- jak už zde bylo řečeno - došlo ke změně
jeho filozofie, která namísto převodu majetkových
práv a o vrácení věcí hovoří
o vydání věcí a postavila se na pozici
toho, že majetková práva původních
vlastníků nikdy nezanikla, bylo naprosto logické,
že bude nutno i tyto pasáže zákona nějakým
způsobem upravit. Ústavně právní
výbory pečlivě projednaly § 15 a zcela
jednoznačnou většinou - osmnácti vůči
dvěma hlasům - doporučily změny v
duchu pozměňovacího návrhu, který
je vám právě předkládán.
Nebyly už ovšem v tu chvíli usnášení
schopné, protože to bylo na samý závěr
jednání, a tudíž se rozhodly, že
další schůzi budou konat v pondělí
a tam definitivně rozhodnou o svých jednotlivých
návrzích. To se týkalo textu celé
osnovy, ta nemohla být minulý týden doporučena
ústavně právními výboru jako
celek.
Potom došlo k jakýmsi podivným zákulisním
manipulacím, zatímco jiné varianty a jiné
návrhy byly zařazeny do návrhu společné
zprávy - v té době ještě neschválené
- tento návrh byl vytištěn pod mým jménem
a přidán pouze jako příloha. Navíc
pak došlo k rozhodnutí, že tato příloha
nebude připojena ke společné zprávě,
nebude rozdávána. Bylo o ní jednáno
v pondělí ráno na klubu poslanců Občanského
fóra, aniž by ji poslanci měli fyzicky k dispozici,
byla jim jen přečtena, a byla tedy odmítnuta.
Pondělní hlasování, které o
tomto pozměňovacím návrhu v ústavně
právních výborech proběhlo, dopadlo
přesně opačně než hlasování
z minulého týdne. Velkou většinou hlasů
byl návrh odmítnut.
Tento postup neshledávám zcela korektním.
To jen na úvod. Nyní něco ke zdůvodnění
tohoto pozměňovacího návrhu, a proč
máme za to, že z hledisek morálních,
politických i právních je nezbytné,
aby byl přijat. Nejprve trochu komentář k
pochopení toho, o co vlastně běží,
kdo jsou fyzické osoby, které dnes mají v
držení původně znárodněný
majetek a které jsou odlišné od oprávněných
subjektů nebo od tehdejších majitelů.
V podstatě se jedná hlavně o dvě vlny nabývání tohoto majetku do soukromých rukou. První vlna se odehrávala především v roce 1962 - 1964,
ale pokud jde o družstevní organizace, tak i po tomto
datu, a pokud jde o státní organizace, bylo na ně
po tomto datu uvaleno jakési moratorium a v rámci
této vlny často od samého znárodňování
vyhlédnutý majetek, zvláště drobná
pohostinská zařízení či hotýlky
odkoupily v podstatě za pakatel různé tehdejší
nomenklaturní kádry, které si tento majetek
přebudovaly na svá sídla. U majetku zakoupeného
v těchto letech nemůže být nejmenšího
důvodu předpokládat, že by tyto osoby
jednaly v dobré víře, protože bylo jasné,
že jde o majetek sebraný právoplatným
majitelům. Navíc i ceny byly zpravidla takové,
že ani tam se nemohlo jednat o dobrou víru.
Při diskusích bylo poukazováno na to, že
tento problém bude řešen jiným restribučním
zákonem, který připravuje Generální
prokuratura a který se týká vynucených
prodejů, darů a podobných věcí.
Upozorňuji na to, že nebude. Tady v žádném
případě nešlo o přímý
převod, který by mohl být zákonem
prokuratury zrušen, nešlo o přímý
převod od jednoho soukromníka k druhému
soukromníkovi. Vždycky napřed proběhl
znárodňovací akt a teprve po té odprodej
do soukromých rukou. Jestliže tímto zákonem
v nezměněné podobě znárodňovací
akt stvrdíme, tak už žádný další
zákon nemůže v této věci sjednat
nápravu.
Druhá skupina soukromých osob, které nabyly
do vlastnictví tento původní soukromý
majetek, přichází v úvahu především
po prvním květnu tohoto roku, kdy jim ho organizace
odprodaly v různých aukcích nebo podobným
způsobem. Já osobně chovám důvodné
pochybnosti, ne-li o poctivosti, tedy alespoň o obchodní
zdatnosti podnikatelů, kteří prohlašují,
že po prvním květnu tohoto roku neměli
tušení, že zde budou nějaké restribuce,
že se bude vracet soukromý majetek a že věci
zakoupili bona fide. Pozměňovací návrh
předpokládá, že jim bude vrácena
kupní cena, za kterou majetek koupili a pokud tam byly
nějaké investice většího rozsahu
i ty by byly patřičným způsobem uhrazeny.
To jsou podklady pro víceméně politické
hledisko, proč bychom neměli činit výjimku
pro tyto fyzické osoby. Je tady i hledisko morální,
snad spočívající především
v tom, že na jednu křivdu, která se stala původním
majitelům a která se stala dokonce ne v ojedinělých
případech přímo z podnětu těch,
kteří se majetků zmocnili z titulu svých
funkcí, bychom neměli vršit křivdu druhou,
neměli bychom zákonem tyto křivdy stvrzovat.
Konečně je zde hledisko právní, že
jakmile jsme se postavili tehdy na pozice, že původní
majitelé zůstávali majiteli těchto
nemovitostí, že jim jejich majetek nikdy nebyl právoplatně
odňat, tak v tom okamžiku musíme dát,
i kdybychom v některých případech
předpokládali, že bona fide vzniklo nově
vlastnické právo, v tom případě
podle všech právních zásad a také
podle platných ústavních zákonů,
musíme dát přednost originálnímu
majetkovému právu původních vlastníků.
Znovu opakuji, že to neznamená, že by byli nějak
okrádáni vlastníci noví, vrátili
by se jim prostředky, za které to zakoupili a v
případě potřeb by byli ještě
odškodněni za investice, které do toho vynaložili.
Pokud se týká nároků na státní
rozpočet, toto navrhované řešení
v každém případě nezvyšuje
nároky na státní rozpočet, naopak
je pravděpodobně o něco snižuje, protože
jediný rozdíl by byl v tom, že státní
rozpočet nebude muset doplácet rozdíl mezi
kupní cenou a eventuální výší
náhrady, pokud by tam takový rozdíl byl,
protože není důvodu člověku,
který v šedesátých letech něco
koupil za směšnou cenu a užíval to 30
nebo 35 let, doplácet nějaký rozdíl.
Z hlediska státního rozpočtu by tato cesta
byla úspornější a bylo to původní
doporučení vlády České republiky.
Proto vás znovu žádám jménem
poslanců KDÚ i KDH, abyste tento pozměňovací
návrh pečlivě zvážili a pokud
možno ho přijali nebo posoudili kladně.
Chci dodat, že pokud bude návrh přijat, je nutné provést změny, které jsem říkal, v dalších třech paragrafech. Jsou to věci, které přímo navazují. V případě, že nebude přijat, nemá smysl hlasovat nebo jednat o dalších změnách, protože by byly nesmyslné.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Bendovi. Než budeme pokračovat
v rozpravě mám stručné sdělení.
Myslím, že odpovídá pravdě, že
vám byl dán do lavic vládní návrh
zákona o státních technických normách,
tisk 150, dále vládní návrh zákona
o metrologii, tisk 141, návrh zákona o jednacím
řádu, tisk 156, ale nebyl vám dodán
ještě tisk 159, vládní návrh
zákona o převodech některých věcí
z vlastnictví státu do vlastnictví fyzických
nebo právních osob. Tento návrh obdržíte
v průběhu dnešního dne, jak ho Úřad
předsednictva vlády doručí Federálnímu
shromáždění.