Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem ministrovi Klausovi. Návrh prerokúvali
výbory ústavnoprávne, branné a bezpečnostné,
pre plán a rozpočet, hospodárske, sociálne
a kultúrne a výbory pre životné prostredie.
Snemovňa ľudu pri prerokúvaní tohto
zákona zvolila dvoch spravodajcov za všetky výbory.
Je to poslanec Jurečka a poslanec Kopřiva. Prosím
poslanca Jurečku, aby predniesol prvú časť
spravodajskej správy za Snemovňu ľudu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
J. Jurečka: Pane předsedající, dámy
a pánové, návrh zákona o tzv. malé
privatizaci patří spolu s připravovaným
transformačním zákonem k nejdůležitějším
zákonům roku. Na základě těchto
zákonů začne naše společnost
přecházet od ekonomiky založené na rozplizlém
anonymním státním, dříve socialistickém
vlastnictví, k ekonomice založené na jasně
definovaném vlastnictví, tedy odpovědnosti
a konkurenci.
Společnost, jak řekl ministr Klaus, si důležitost
tohoto zákona uvědomuje a je už dlouhou dobu
náležitě citlivá.
Federálnímu shromáždění
byla vedle návrhu zákona doporučena řada
názorů a stanovisek. Se svými názory
nás seznámili podnikatelé, řemeslníci,
družstevníci, kolektivy a jednotlivci i odborové
svazy. Velmi pečlivě jsme zvažovali jednotlivá
stanoviska, protože stejně jako vláda, tak
i výbory Federálního shromáždění
jsou si vědomy řady úskalí a obtíží,
s nimiž se realizace tzv. malé privatizace setká.
Protože však výbory dospěly k tomu, že
profit z tohoto nástupu do nové ekonomiky převáží
časově omezené obtíže, máte
před sebou společnou zprávu výborů
a upravený návrh zákona.
Vedle základních problémů privatizace
se výroby zabývaly i problémy doprovodnými,
které však rozhodně nejsou okrajové.
Za velmi důležitý je nutno považovat problém
učňovské mládeže. Málo
pomůže konstatování, že naše
učňovské školství je před
zásadní rekonstrukcí. Problém zajištění
praktického výcviku, nácviku učňů,
atd. je třeba na republikové úrovni začít
řešit co nejdříve.
Dalšími diskutovanými problémy byla
součinnost peněžních ústavů
při tzv. malé privatizaci, otázky družstevního,
majetku atd. Protože původní návrh doznal
podstatných změn, předložili jsme upravený
návrh v tisku č. 214 a před vámi se
vystřídají tři zpravodajové.
Je to jednak pro určitou neobvyklost zákona, jak
bylo řečeno, a také pro zdravotní
potíže kolegy Ševčíka. Svá
vystoupení jsme si rozdělili do celků, které
by se měly doplňovat. Já bych chtěl
ve svém vystoupení shrnout jednotlivé připomínky
z výborů, aby bylo zřejmé, že
téměř všechny byly velmi pečlivě
zvažovány, zda mají být součástí
tohoto zákona. Kolega Kopřiva by se věnoval
detailnějším poznámkám k některým
paragrafům a pan doktor Ševčík rovněž.
Připomínky z výborů k návrhu
zákona. Projednávání ve výborech
Federálního shromáždění
bylo sice komplikované, ale podle mého soudu rozhodně
pozitivně orientované. Komplikovanost vyplývala
jak ze složitosti problémů, tak z charakteru
předlohy, která kromě složitosti problémů
negativně ovlivnila další, mimo jiné
i politická hlediska. Složitost problémů
se odrazila i v závěrečných usneseních
výborů Federálního shromáždění.
Celkem sedmkrát bylo uplatněno podle § 99 jednacího
řádu Federálního shromáždění
kromě většinového stanoviska i stanovisko
menšinové. V jednom případě se
výbor neshodl na jednotném stanovisku.
V průběhu závěrečného
jednání výborů ústavně
právních bylo nutné posoudit obrovské
množství připomínek a podnětů.
Jen pro názornost: z výborů Federálního
shromáždění bylo osm připomínek
obecných, 57 konkrétních k jednotlivým
paragrafům. V České národní
radě bylo 10 připomínek obecných,
48 konkrétních, ze Slovenské národní
rady bylo 7 obecných, 75 konkrétních, celkem
180 konkrétních připomínek k paragrafovanému
znění.
Kromě toho se během tohoto jednání
vedly intenzivní konzultace s federálním
ministerstvem financí, SBČS, spořitelnou
a předsednictvy obou národních rad.
Rámcová informace o stanoviscích jednotlivých
výborů podle tématických okruhů.
První okruh je vymezení věcí, které
mohou být předmětem převodu podle
tohoto zákona. Požadavek, aby nebyly privatizovány
jednotky poskytující praktický výcvik,
byl v závěrech výborů sociálních
a kulturních a v České národní
radě. Problematikou zásob se zabývalo 17
připomínek a názor na to, že cena zásob
nemůže být součástí vyvolávací
ceny a též dražebního procesu, byl jednoznačný.
Shodly se na něm všechny naše výbory,
a 4 výbory Slovenské národní rady.
Rozdíly byly v názorech, jaký režim
uplatnit při převodu provozní jednotky.
Dalším okruhem problémů byla preference
zaměstnanců provozních jednotek a splátkový
prodej. Proti preferenci zaměstnanců privatizovaných
provozoven splátkovým způsobem se vyslovila
většina výborů. Výbor hospodářský
Sněmovny lidu, výbor pro plán a rozpočet,
výbor pro životní prostředí,
výbor zahraniční a dále, což
je zajímavé, výbor pro obchod České
národní rady a 3 výbory Slovenské
národní rady, včetně výborů
pro obchod. Preferenci podporovaly výbory sociální
a kulturní, výbor hospodářský
Sněmovny národů a České národní
rady kromě zmíněného výboru
pro obchod a cestovní ruch.
Výbor pro plán a rozpočet Federálního
shromáždění a národohospodářský
a rozpočtový výbor Slovenské národní
rady přišly s paralelním projektem umožnit
splátkovou úhradu vydražené ceny všech
vydražitelů. První splátka 25 %, další
splátky valorizovány. K tomuto projektu bylo vyžádáno
stanovisko SBČS, které na jedné straně
pozitivně hodnotilo tento návrh, na druhé
straně upozornilo jednak na snížení
výnosů z prvního kroku privatizace, jednak
na případný tlak na ceny v důsledku
nutnosti splátek a hlavně na nutnost vyjasnění
otázky úvěrování požadované
částky kupní ceny.
Za další tématický okruh bychom mohli
označit regulaci předmětu činnosti
privatizované jednotky. Proti jakékoliv regulaci
se vyslovil výbor pro životní prostředí
Sněmovny lidu, proti omezování případného
převodu vydražené jednotky na jiné osoby
výbor zahraniční, podobné stanovisko
zastával i výbor pro plán a rozpočet.
Snížení ochranné doby provozních
jednotek s prodejem základních potravin na 12 měsíců
požadovaly výbory hospodářský
a zahraniční. Výbor pro plán a rozpočet
a výbor zahraniční doporučily, aby
možnost případné změny prodeje
základních potravin byla po určitou dobu
vázána na souhlas obecních zastupitelstev.
Všemi výbory byl odsouhlasen návrh na možné
nedražení věcí, které byly v
tzv. ekonomickém pronájmu od 1. 9. 1990.
Celá řada připomínek byla věnována
technice dražby a následnému prodeji privatizované
jednotky. Na základě připomínek a
jako závěr jednání výborů
ústavně právních je sněmovnám
předkládán tisk č. 214. Pokusil bych
se charakterizovat uzlové body v obecné rovině,
aby kolega Kopřiva mne mohl doplnit v paragrafovaném
znění.
První tématický okruh - vymezení věcí,
které mohou být předmětem převodu.
I když z jednání některých výborů
zazněly požadavky o přesnějším
rozdělení tzv. malé a velké privatizace,
přistoupili jsme na argumentaci federálního
ministerstva financí a ponechali obecnou definici v tisku
č. 159.
Předmětem převodu nemohou být věci,
na něž se vztahuje, nedávno Federálním
shromážděním schválený
tzv. malý restituční zákon a dále
ty věci, které přešly do vlastnictví
fyzických osob a obchodních společností,
jejichž společníky byly výhradně
fyzické osoby, do vlastnictví státu na základě
předpisů vydaných po 25. 2. 1948, popřípadě
z jiných důvodů po tomto dni. Snažili
jsme se o to, vyčistit privatizovaný majetek od
toho majetku, který má své právoplatné
vlastníky, kterým tyto věci byly komunistickým
režimem ukradeny, ať již znárodněním,
nuceným darováním atd. Kromě toho
nemusí být předmětem převodu
provozovny, ke kterým mají užívací
právo určité osoby.
Druhý tématický okruh možných
vlastníků. Původní návrh počítal
s tím, že kromě československých
státních občanů -současných,
či po 25. 2. 1948 - se mohou stát vlastníky
i občané, kteří mají na území
naší republiky bydliště, nebo se zde dlouhodobě
zdržují. Výbory Federálního shromáždění
dospěly k názoru, že první kolo dražeb
je nutno otevřít pouze československým
státním občanům jako jednotlivcům
nebo ve spojení, nikoliv však družstevním.
Teprve do druhého kola, tj. do opakovaných dražeb,
budou moci vstoupit i cizozemci. Domníváme se, že
toto řešení na jedné straně poskytuje
dostatečný prostor pro ty naše občany,
kteří se rozhodnou na základě svých
schopností a možností podnikat či vést
živnost, na druhé straně dává
přesně definovanou šanci i přímé
zahraniční účasti, popravdě
řečeno potřebné. Třetím,
velice diskutovaným okruhem, je režim zásob.
Při projednávání návrhu zákona
se ukázalo, že řešená problematika
zásob je nejvážnější otázkou
realizace celé malé privatizace. V souladu s míněním
všech výborů Federálního shromáždění
byly zásoby vyňaty z vyvolávací ceny.
Po dražbě se kupní cena skládá
z ceny vydražených věcí a z ceny zásob,
která se nesmí podstatně lišit od inventarizační
ceny. Návrh zákona pak specifikuje náležitosti
a termíny pro úhradu obou částí
kupní ceny.
Přesto, že problematika preferencí zaměstnanců
provozoven byla dramaticky veřejností přetřásána,
převládl ve výborech názor, že
jakékoliv preference pracovníků vydražovaných
jednotek jsou diskriminací všech ostatních
občanů. Tou devizou, s níž případně
půjdou tito pracovníci do dražby, je jejich
perfektní znalost provozní jednotky, kterou ostatní
zájemci, i přes ustanovení tohoto zákona,
prostě získat nemohou. Preference pomocí
splátkové platby vydražené ceny byla
rovněž odmítnuta z ekonomických hledisek.
Současný návrh může znamenat
značné požadavky na úvěr. Myslím
si, že Federální shromáždění
by mělo vyjádřit podporu tomu, aby bankovní
soustava i v podmínkách nezbytné protiinflační
měnové a úvěrové restrikce
- úvěry v nezbytném rozsahu novým
podnikatelům poskytla. Při vyšším
rozsahu úvěrů však nesmí dojít
k nekryté úvěrové emisi, operace musí
zůstat měnově neutrální. To
má vazbu na požadavek, aby prostředky, získané
z privatizace, zůstaly po dobu alespoň dvou let
vázané. I tady musím uvést, že
možnost splátek pro všechny prosazoval výbor
pro plán a rozpočet ve snaze umožnit vydražitelům
inovaci provozních jednotek. Splátky podle tohoto
většinového názoru - menšinový
byl naprosto opačný - nepředstavují
tlak na úvěry, ale i po vyjádření
Státní banky československé - mají
charakter zvýhodněného úroku.
Posledním tématickým okruhem je regulace
předmětů činnosti. Řešení
této problematiky bylo neseno dvěma hledisky. Jednak
snahou co nejmenších regulací, které
jsou vždy zasahováním do výkonu vlastnických
práv, jednak nutností neohrozit kontinuitu prodeje
základních potravin a zabránit neoprávněným
majetkovým ziskům. Proto je navrhováno, aby
nový vlastník mohl vydraženou provozovnu po
dobu dvou let prodat pouze těm, kdo mohli být účastníky
dražby. Jinými slovy - pokud se jedná o provozovnu
získanou v prvním kole dražeb, lze ji prodat
pouze československým občanům. I zde
však upozorňuji na stanoviska určitých
výborů a menšinová stanoviska, která
tento odstavec požadovala vyškrtnout.
V otázce pokračování prodeje základních
potravin počítá zákon s povinnou lhůtou
12 měsíců, přičemž obecní
zastupitelstvo může tuto dobu na žádost
vlastníka posoudit a zkrátit. Zákonodárci
tak chtějí chránit občany menších
měst a vesnic s omezeným počtem prodejen
a současně deklarují úlohu zastupitelstev
při ovlivňování života v obcích.
Tyto okruhy představují základní osnovu
návrhu zákona. Doporučuji sněmovnám,
aby návrh zákona o převodech vlastnictví
státu k některým věcem na jiné
právnické nebo fyzické osoby ve znění
tisku č. 214 přijaly.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Jurečkovi.
Prosím druhého spravodajcu Snemovne ľudu pána
Tomáše Kopřivu, aby predniesol druhú
časť spravodajskej správy.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
T. Kopřiva: Pane předsedající, dámy
a panové, ve své části zpravodajské
zprávy se vyjádřím ke vztahu tohoto
zákona k navazujícím předpisům
republikovým a k některým konkrétním
problémům paragrafovaného znění
tisku č. 214. Původně byl projekt malé
privatizace koncipován jako zákon jediný.
Před známým jednáním v Kroměříži
byl však rozdělen na zákon Federálního
shromáždění a zákony národních
rad. Z toho, že jsme si v různých fázích
projednávání tohoto zákona nebyli
jasně vědomi, že předkládaný
návrh bude doplněn zákony republikovými,
vyplynuly některé vaše požadavky na doplnění,
zpřesnění nebo rozšíření
paragrafovaného znění. Proto bych vás
chtěl upozornit, kolegyně a kolegové, že
některým vašim připomínkám
nebylo vyhověno právě proto, že uvedenou
problematiku budou řešit Slovenská národní
rada a Česká národní rada. Tento zákon
Federálního shromáždění
je tedy v určitém ohledu zákonem obecným,
který bude v konkrétnostech a podrobnostech dopracován
národními radami. Přesto jsou zde některá
konkrétní a podrobná ustanovení pro
to, aby na území České a Slovenské
Federativní Republiky byla řešena určitá
problematika jednotně - to se týká zvláště
ustanovení o dražbě, jako o úplně
novém institutu či o způsobu nakládání
s výnosy malé privatizace. Existuje ještě
dost velká problematika finančního oceňování
strojů, zařízení a základních
prostředků, způsobů úvěrování
a plateb, způsob likvidace neprodejných zásob
apod. K této problematice budou podle vyjádření
zástupce navrhovatele ve výborech vydány
závazné předpisy kompetentními federálními
a republikovými orgány.
Nyní se pokusím vysvětlit, proč jsou
některé základní paragrafy po průchodu
ústavně právními výbory předloženy
tak, jak jsou předloženy.
Paragraf 8 řeší problematiku vyvolávací
ceny a v této souvislosti vyčlenění
zásob z dražby. Toto vyčlenění
bylo provedeno na požadavek všech výborů,
jak předeslal kolega Jurečka. Navrženým
zněním jsme odlišili cenu provozovny, která
přechází na nového majitele příklepem
a tato cena je určena dražbou od hodnoty zásob,
které budou podléhat smluvnímu převodu.
Specialisté při zasedání ústavně
právních výborů dále uvedli,
že pomocí inventarizace a její klasifikace
se rozliší běžné zásoby
a zásoby poškozené a nízkoobrátkové
nebo bezobrátkové, které budou podle předpisů
federálního ministerstva financí podléhat
zvláštnímu režimu.
K § 14: provozní jednotky, kterých se bude
tento zákon týkat, se dají rozdělit
v podstatě na dvě skupiny. V první skupině
jsou provozovny, v nichž provozní jednotka je spravovaná
stejným subjektem jako nemovitost s pozemkem, a na vydražitele
přechází tato provozovna s pozemkem a nemovitostí
jako nedělitelný celek podle tohoto § 14. V
druhé skupině jsou provozovny, které hospodaří
v pronajatých místnostech. Tuto problematiku řeší
jiným způsobem § 15 a částečně
i § 16.
K § 16: z diskuse ve výborech jednoznačně
vyplynul princip odmítnutí jakýchkoli preferencí.
Zde v tomto § 16 se jedná také o určitou
preferenci, avšak jiného druhu, a proto se ve znění
§ 16 jedná už o určitý kompromis.
Ve výborech se také vedla diskuse kolem data zde
uvedeného. K datu 1. květen nás v ústavně
právním výboru vedla snaha vyhnout se tomu,
aby byl vytvářen a otevřen prostor pro neoprávněný
majetkový prospěch. Posouzení této
naší dedukce je ovšem plně v kompetenci
sněmoven a je věcí diskuse. Pouze bychom
byli rádi, aby se případně pozměňující
návrhy týkaly data, jinak ponechaly znění
paragrafu tak, jak je uvedeno v předloženém
tisku číslo 214.
Paragraf 17 vychází z toho, že při postupném
ujasňování možností nabytí
provozních jednotek cizími státními
příslušníky se dospělo k tomu,
že v druhém kole se mohou cizí státní
příslušníci stát majiteli těchto
provozních jednotek. Z toho vyplývá pravidlo
- dvě kola dražby, dvě skupiny potenciálních
nabyvatelů. Majetek nabytý v prvním kole
se může převádět pouze mezi tuzemci,
v druhém kole jsou povoleny všechny možné
kombinace převodu.
Ustanovení § 20 vychází z toho, že
zákonodárce hodlá omezit možnosti zvýšení
inflačních tlaků a tím i nutnost emitovat
peníze. Problematika zajištění stability
měny patří do výlučné
kompetence federální, a proto je tato problematika
řešena v tomto předkládaném federálním
zákoně.
Ze znění tohoto paragrafu vyplývá
to, že výtěžky nebudou po dobu dvou let
zařazeny do rozpočtu republik.
Kromě výborů Federálního shromáždění
- jak už to řekl kolega - na nutnost řešení
v tomto zákoně upozornilo minulý pátek
i předsednictvo České národní
rady.
K § 22: z diskuse kolem tohoto paragrafu vyplynula možnost
kolize mezi §17, kde je novému nabyvateli přikázána
povinnost sedmým dnem pokračovat v prodeji, a mezi
§ 22, kdy např. nový majitel by nemusel mít
dostatek kvalifikovaných pracovníků, například
prodavačů pro prodej, protože by byli organizací
odveleni na jinou provozovnu. Odtud vyplynul v diskusi i návrh
uzákonit možnost okamžitého zrušení
pracovního poměru ze strany pracovníka na
jeho žádost, což by ovšem byla nepřímá
novela zákoníku práce. Nezahrnuli jsme tedy
tento návrh do znění zákona, i když
si princip tohoto návrhu získal menšinovou
podporu, zvláště proto, že je už
připravována novela zákoníku práce,
kde by se tato uvedená problematika mohla vyřešit
korektnějším způsobem, než jak
bychom to provedli v tomto zákoně.
Spolu se zpravodajem Sněmovny lidu kolegou Jurečkou
doporučuji jako zpravodaj ústavně právních
výborů, sněmovně, aby předkládaný
návrh zákona schválila ve znění
předložené zprávy - tisk číslo
214.
Ještě bych chtěl pronést jednu technickou
poznámku. Prošel jsem při projednávání
tohoto zákona většinou výborů.
Hlasování v některých případech
bylo velice těsné. Protože mám určitou
pochybnost o bezchybnosti sčítacího zařízení
firmy Tesla, dávám k úvaze panu předsedajícímu,
zda by se v tomto případě, kdy se odůvodněně
dají očekávat v některých případech
velmi těsné výsledky hlasování,
nedala provádět kontrola sčítání
pomocí skrutátorů. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kopřivovi.
Slovo má spoločný spravodajca výborov
Snemovne národov poslanec Vlastimil Ševčík.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
V. Ševčík: Pane předsedající,
paní a pánové, dovolte, abych vyjádřil
své přesvědčení, že moje
zpravodajská povinnost je do značné míry
ulehčena jak obsáhlým expozé pana
ministra financí jako překladatele, tak i vyjádřením
mých kolegů -zpravodajů ze Sněmovny
lidu.
Panu ministru financí jsem povděčen za to,
že ve svém expozé neztratil ze zřetele
ony překážky a bariéry, které
nám takřka na každém kroku váží
ruce a tíží nohy, totiž ony zbytky, či
dokonce převážné části
dosud platného právního řádu,
s jehož "ideami" se při prosazování
nových myšlenek setkáváme na každém
kroku.