Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Omluvení poslanci:

Sněmovny lidu: Bartončík, Čičmanec, Danihel, Dienstbier st., Gürtler, Hubálek, Janča, Jurečka, Konečný, Malina, Mohorita, Novotný, Piskoř, Pospíšil, Špaček, Tvrdá, Tyl, Zavřel, Žalud

Sněmovny národů zvolení v České republice: Bratinka, Cuhra, Devátý, Humpál, Kovaříková, Lux, Mečl, Motyčka, Šamalík

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice: Anderko, Bačinský, Glezgo, Kanis, Kočtúch, Mečiar, Miklós, Poslúch, Slota

(Řízení schůze převzal první místopředseda FS Z. Jičínský.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážené Federální shromáždění, zahajuji přerušenou schůzi obou sněmoven. Vítám na ni předsedu federální vlády pana Mariána Čalfu a další členy federální vlády, vítám předsedkyni České národní rady paní Dagmar Burešovou i předsedu Slovenské národní rady pana Mikloška. (Potlesk.)

Na programu máme

návrh Slovenské národní rady na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143 z roku 1968 Sb., o československé federaci (tisk č. 315) a návrh České národní rady na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 143 z roku 1968 Sb. (tisk č. 316).

K tomu se pojí zpráva ústavně právních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů (tisk č. 369) a jejich dodatek, který tvoří organickou součást této zprávy.

Pro informaci členů obou sněmoven chci říci, že tuto zprávu schválil ústavně právní výbor Sněmovny národů, ústavně právní výbor Sněmovny lidu ji projednal, schválilo ji 9 členů, 1 byl proti, 5 se zdrželo, čili chyběl jeden hlas k tomu, aby tato zpráva mohla být považována rovněž za schválenou zprávu ústavně právních výborů.

Přesto doporučuji, abychom ji brali jako podklad pro jednání, protože jinak bychom se skutečně dostali do velmi nepříjemných situací. Abychom se vyhnuli procedurálním problémům, ptám se poslanců, zda souhlasí s tím, abychom jednali na základě těch podkladů, které jsem tu uvedl, včetně oné společné zprávy výborů a jejího dodatku, který tvoří její součást.

Ptám se poslanců Sněmovny národů, kdo souhlasí s tímto postupem, nechť zvedne ruku! (Sto devět.) Sto devět. Děkuji.

Kdo je proti? (Tři.) Tři. Děkuji.

Zdržel se někdo hlasování? (Jedenáct.) Jedenáct. Děkuji.

Nyní budou hlasovat poslanci zvolení ve Sněmovně lidu.

Kdo je pro, abychom postupovali způsobem uvedeným, nechť zvedne ruku! (Sto deset.) Sto deset. Děkuji.

Kdo je proti? (Jeden.) Jeden. Děkuji.

Zdržel se někdo hlasování? (Šestnáct.) Šestnáct. Děkuji.

Obě sněmovny souhlasí s tímto postupem, můžeme tedy postupovat dál.

Předložené iniciativní návrhy národních rad odůvodní jejich předsedové. Prosím nejdříve dámu, paní Dagmar Burešovou, předsedkyni České národní rady, aby se ujala slova.

Předsedkyně České národní rady D. Burešová: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená federální vládo, vážené Federální shromáždění, Česká národní rada stejně jako Slovenská národní rada využila svého oprávnění podle článku 45 odstavce 1 ústavního zákona č. 143 z roku 1968 Sb. a podává návrh na změnu ústavního zákona o československé federaci. Připadl mi úkol, abych tento návrh odůvodnila jménem předkladatele. Je to úkol čestný pro význam tohoto zákona i obtížný pro složitost i závažnost problémů, které tvoří jeho obsah. Dovolte mi proto, abych se zabývala základní koncepcí, na níž je návrh vybudován.

Návrhu který předkládám, jsme si zvykli říkat kompetenční zákon. Je to poněkud nepřesné. Dělba pravomocí mezi federací a republiky tvoří sice podstatnou část jeho náplně, přesto však jeho význam spočívá především v tom, že je výrazem nového pojetí naší federace. Na tom nic nemění ani okolnost, že po formální stránce jde jen o novelu ústavního zákona o československé federaci, tedy jen o změnu některých jeho ustanovení.

Naše federace, která vznikla v roce 1968, má sice určité obecné a společné rysy všech federací, ale také některá svá specifika. Federace, jak ukazuje již její název odvozený od pojmu foedus, t.j. smlouva, představuje určité dobrovolné spojení. Tímto spojením se vytváří nový politicky systém, v jehož rámci si jednotky, které jej tvoří, zachovávají svoji integritu. Tímto způsobem vznikaly klasické federace, především Spojené státy americké, ale i Německo, Švýcarsko apod. U jejich zrodu byla společná vůle a dohoda, aby bylo vytvořeno spojení lidí i institucí ve federálním státě.

Naše situace však byla jiná. Naše republika vznikla v roce 1918 jako unitární stát a původně předpokládaná autonomie Slovenska se neuskutečnila. Jako unitární stát byla republika obnovena i v roce 1945 a v této podobě trvala až do roku 1968. V tomto roce byl přijat ústavní zákon č. 143/1968 Sb., který přetvořil naši republiku ve federální stát, založený na dobrovolném svazku dvou svébytných národů, vyjadřujících svou vůli žít ve společném státě.

Federativní uspořádání našeho státu však bylo zdeformováno hned na začátku normalizace. V roce 1970 se v tehdejším Federálním shromáždění přijaly takové úpravy kompetencí, jimiž se podstatným způsobem oslabila decentralizace moci v našem státě. Normalizace zbavila federaci jejího obsahu, který je proto nutno vymezit znovu a nově. V tom je i základ přístupu ke kompetenčnímu zákonu.

Dnešní návrh na změnu v podstatě znamená návrat k jeho původnímu znění s tím rozdílem, že jsou v něm mnohem pečlivěji zpracovány ty články, které zajišťují účinnou makroekonomickou regulaci ekonomiky, na což se v roce 1968, kdy ještě přetrvávala iluse o reformovatelnosti socialismu, nekladl důraz. Návrh vychází rámcově z původní koncepce zákona č. 143 z roku 1968 Sb., co do vyváženosti pravomocí federace a republik, formuje však jejich vztahy tak, aby federace byla funkční a přitom respektovala vnitřní potřebu republik.

Jak všichni víte, dnešnímu návrhu novely ústavního zákona předcházela složitá politická jednání tří vlád. Počínaje Trenčianskými Teplicemi a konče jednáním V Hrzánském paláci. Dosažená dohoda není výrazem jednostranných ústupků, jak to někteří politici interpretují, nýbrž představuje racionální řešení založené na funkčnosti, prospěšnosti a efektivnosti.

Předložený návrh je tedy výsledkem úsilí všech tří vlád. Proč vám jej tedy předkládají národní rady a ne některá z vlád? Republikové vlády nemají vlastní zákonnou iniciativu vůči Federálnímu shromáždění. Má ji však federální vláda. Česká a Slovenská reprezentace však považovaly za zásadní otázku, aby tím, že předloží návrh společně, vyjádřily svůj základní postoj k naší federaci jako k našemu společnému státu, který je nám domovem.

Návrh kompetenčního zákona nově upravuje vztahy mezi federací a republikami. A to ve všech oblastech politického, hospodářského a kulturního života naší společnosti. Vychází především z toho, že je třeba přesně a určitě vymezit, jaká pravomoc a odpovědnost náleží federaci a jaká republikám. Proto upouští od tzv. společné působnosti federace a republik, která bývala zdrojem sporů a nesnází. Ale nejde jen o zpřesnění úpravy, ale i o nové ohledy a přístupy, které nepochybně budou mít význam na ústavní řešení vztahu federace a republik.

Filozofie návrhu spočívá v tom, že do pravomoci federace patří především tvorba koncepčních řešení, včetně zásadních legislativních úprav, kdežto výkonné pravomoci se svěřují převážně republikám. V důsledku toho dochází k posílení postavení republik v hospodářské sféře. Má-li však toto posílení mít reálný smysl, musí být spojeno s odpovědností každé republiky za její vlastní hospodářský a sociální rozvoj. Návrh kompetenčního zákona vytváří rámec, v němž bude realizována transformace našeho hospodářství. Vymezuje, ke kterým rozhodnutím a opatřením je oprávněna buď federace nebo republiky. Velký význam má ustanovení o tom, kdo je nositelem státního vlastnictví. Návrh určuje, kdy je jím federace, kdy republiky. Podle již platné úpravy jsou jím i obce. Význam této diferenciace pro připravovanou privatizaci je naprosto zásadní.

Kompetenční zákon je ovšem jen novelou ústavního zákona o československé federaci. Řeší tedy především naléhavé otázky a nemůže dát odpověď na vše, co se týká vztahu federace a republik. To bude záležitostí nového ústavního systému. Tím je kompetenční zákon limitován jako úprava pouze dočasná. To však jeho význam nijak nesnižuje. Návrh zákona je tedy výrazem určitých dohod mezi politickými reprezentacemi, z nichž se jistě bude vycházet při tvorbě nových ústav. Dohody mohou být částečně měněny nebo doplněny podle toho, jak se osvědčí při konfrontaci s realitou. Ale při těchto změnách už budeme vycházet z nově upravených kompetencí. Jinak řečeno: přijetím kompetenčního zákona se stanou závaznými dohody z nichž tento zákon vychází. Kdyby tomu tak nebylo, mohly by se stát i principy tohoto zákona předmětem politické licitace, to bychom neměli dopustit.

Jak je známo, návrhy předložené Českou národní radou a Slovenskou národní radou nejsou zcela shodné. Zatím co Slovenská národní rada převzala návrh tří vlád beze změn, předložila Česká národní rada návrh se 6 změnami. Některé z nich však mají jen legislativně technický charakter a budu se proto zabývat pouze těmi, které mají věcný význam.

Především jde o změnu článku 37 odstavec 3. Smyslem této změny je, že federaci by měla být svěřena i zásadní zákonná úprava ve věcech národností. Vycházíme z toho, že jde o problematiku upravenou mezinárodními smlouvami či pakty. Úprava postavení národností by měla být jednotná už proto, že za provedení mezistátních smluv odpovídá naše federace jako celek. Další změna se týká článku 14 odstavec 2. Jde o to, zda složení bankovní rady ústřední banky má být stanoveno přímo v ústavním zákoně s přihlédnutím k národnostnímu principu a zda tam mám být zakotven princip střídání guvernérů podle jejich republikového občanství. Domníváme se, že toto ustanovení patří spíše do organizačního řádu banky než do ústavního zákona.

Konečně třetí věcná změna se týká článku 2 odstavec 3. Návrh České národní rady vychází z principu uplatněného při sestavování rozpočtu na rok 1991. Logicky sice nelze nic namítat proti původnímu znění, problém však spočívá v tom, že ve skutečnosti příjmy nelze podle územního principu přesně zjistit. U nejdůležitějších příjmů se postupovalo tak, že se sloučily v jeden celek, stanovil se podíl - pro federaci 35 %, pro Českou republiku 40 % a pro Slovenskou republiku 25 %. Tomu odpovídá i náš návrh.

Kompetenční zákon je důležitým krokem na cestě k novým ústavám. Nemůže sice postihnout všechny složitosti a peripetie deformovaného vývoje čs. vztahů za posledních více než 40 let. Jeho význam však spočívá v tom, že otevírá vzájemné vztahy na principiálně jiném základě. Toto narovnání pokřiveného soužití našich národů nemůže být dramatické. Je to zcela přirozený důsledek minulých let. Nesmí se ale stát destabilizujícím prvkem vnitropolitické situace. Dějiny Čechů a Slováků se staly v novodobé historii už nejednou katalyzátorem politického vývoje na evropské scéně. Ani dnes tomu není jinak. Rozdělení našich národů by podpořilo destabilizující nacionalistické tendence národů východní Evropy.

Jsme odpovědni za to, aby se tak nestalo. Máme však i odpovědnost vůči našim občanům a vůči nim především. Kompetenční zákon představuje nutný rámec pro transformaci ekonomiky. Občané chtějí konečně pracovat, podnikat pro sebe a pro svou budoucnost. To je dnes jejich prvořadý zájem.

Chápu, že k rozhodování o kompetenčním zákoně můžete mít výhrady, především po vystoupení některých politiků. I vy jste však politici. Každý politik by měl umět potlačit své subjektivní pocity a řídit se svým svědomím a odpovědností vůči svým spoluobčanům a státu. Jste nejvyšší zákonodárný sbor v našem státě. Budete dnes rozhodovat o přijetí zákona, jenž je důležitým mezníkem na naší cestě nejen v ekonomické reformě, ale i demokracii, která je zatím velice křehká. Jsem přesvědčena, že jste politici zralí a zkušení a že se nedáte při svém rozhodování ovlivnit tlaky, které v posledních dnech nabyly zcela nepřiměřených rozměrů. Věřím, ve vaši politickou moudrost a vyspělost. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji paní předsedkyni České národní rady a nyní prosím, aby k řečnickému stolu přistoupil předseda Slovenské národní rady pan Mikloško.

Předseda Slovenské národní rady F. Mikloško: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, vážené poslankyne, vážení poslanci. Slovenská národná rada využívajúc podobne ako Česká národná rada svoje ústavné právo zákonodarnej iniciatívy podľa článku 45 odsek 1 z ústavného zákona o československej federácii predložila Federálnemu zhromaždeniu návrh ústavného zákona, ktorým sa mení ústavný zákon č. 143/1968 Zb., o československej federácii.

Dovoľte mi, vážení poslanci, vážené poslankyne, aby som z poverenia Slovenskej národnej rady uvedený návrh ústavného zákona odôvodnil. Predložený návrh Slovenskej národnej rady na vydanie ústavného zákona Federálneho zhromaždenia je výsledkom dlhodobých a závažných rokovaní troch vlád, ich predsedov a predstaviteľov národných parlamentov. Východiskové základy sa vytvorili na prvom stretnutí v Trenčianskych Tepliciach, kedy prišli predstavitelia vlády Slovenskej republiky s návrhom koncepcie nového rozdelenia kompetencií medzi federáciu a republiky. V nasledujúcich rokovaniach v Piešťanoch, Kroměříži a v záverečnom rokovaní v Prahe sa ukázalo, že odstránenie rozdielnosti názorov si vyžaduje vzájomné kompromisy. Konečný konsenzus, ktorý sa premietol do predloženého návrhu vyšiel z rokovaní predsedov a podpredsedov národných rád a predsedníctiev vlád Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, Českej republiky a Slovenskej republiky v Prahe dňa 13. novembra 1990 a z rokovaní vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky dňa 15. novembra 1990. Za pozitívne možno považovať, že napriek náročnosti problematiky sa našla spoločná platforma názorov. Návrh opúšťa doterajší spôsob rozdelenia pôsobností na výlučnú pôsobnosť federácie, spoločnú pôsobnosť federácie a republík a výlučnú pôsobnosť republík. V návrhu sa vymedzuje pôsobnosť federácie, pôsobnosť republík. Pôsobnosť federácie sa určuje pozitívne taxatívnym výpočtom a pôsobnosť republík sa určuje negatívne, t. j. tak, že im patria všetky oblasti a záležitosti, ktoré nie sú zverené do pôsobnosti federácie. Tým sa vytvára základ pre takú koncepciu federatívneho usporiadania, ktoré neznamená oslabenie federácie, ale naopak posilnenie jej funkčnosti a vyjadrenie demokratičnosti vo federatívnom štátoprávnom usporiadaní, ktoré má byť výrazom dobrovoľného zväzku dvoch rovnoprávnych národov. Pritom, ak hovoríme o vzťahu dvoch rovnoprávnych partnerov, o Českej republike a Slovenskej republike, rozumieme tým rovnosť právnu, rovnosť politickú, rovnaké kompetencie pri riadení vnútorných vecí.

Vážené poslankyne, vážení poslanci, na vytvorenie optimálneho rámca fungovania nášho štátu a republík v záujme potrieb českého a slovenského národa, národnostných menšín a etník, vyvolaných spoločenskými zmenami po 17. novembri 1989 bol prijatý vo Federálnom zhromaždení rad ústavných zákonov. Týkali sa zatiaľ niektorých oblastí života našej spoločnosti. Tento prístup v terajšej prechodnej etape od totalitného centralistického systému štátnej moci k demokratickému a decentralizovanému systému riadenia bol pochopiteľný. Predložený návrh ústavného zákona závažným spôsobom zasahuje do terajšej úpravy kompetencií. Návrh umožňuje demokratizačný a decentralizačný proces v riadení ekonomiky. Tento proces aj v terajšom prechodnom období sa v mnohých prípadoch nesmie zastaviť na úrovniach republík a ich administratív, ale musí pokračovať ďalej. Musíme ho previesť napriek všetkým zložitostiam a problémom na úroveň konkrétneho vlastníka, za čo republiky budú niesť plnú zodpovednosť. Tá, prirodzene, obsahuje až udržanie a rozvíjanie potrebnej a prospešnej integrity, československej integrity. Medzi základnými a doposiaľ nie celkom doriešenými problémami zostáva otázka vlastníctva. Pôvodný návrh reprezentácie Slovenskej republiky v tejto oblasti smeroval k jednoznačnému definovaniu obsahu a rozsahu vlastníctva jednotlivých republík. Pretože sa však v tomto štádiu nedosiahlo zhody na jednoznačnej ekonomickej interpretácii štátneho vlastníctva, dohodlo sa kompromisné riešenie, ktoré si vyžaduje legislatívne dopracovanie v ďalšej etape. V oblasti finančného hospodárenia a štátnych rozpočtov vychádzal návrh Slovenskej národnej rady zo zásady, že celé finančné hospodárenie Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, Českej republiky a Slovenskej republiky bude samostatné.

Pri príprave návrhu ústavného zákona sa často vyjadrovali silné obavy z možného narušenia integrity československej ekonomiky, ktorá bola, priznajme si to, budovaná centralistickými rozhodnutiami. My chceme dať prioritu regionálnym väzbám typu podnik-podnik, uzatváraným na základe ich vlastného racionálneho správania. Práve v nich vidíme záruku proti nepodloženým argumentáciám, podľa ktorých prijatie tohto zákona dezintegruje naše národné hospodárstvo. Áno, dezintegruje sa to, čo nemá racionálne opodstatnenie. To však nemôžem považovať za niečo zlé. Naopak, umožní to vznik nových spontánnych, na princípoch vzájomnej výhodnosti uzatváraných integračných vzťahov, čo posilní skutočnú a nie proklamovanú skutočnosť - integritu československej ekonomiky. Návrh ústavného zákona upravuje kompetencie v oblasti daní a cien. Zo zmyslu návrhu zákona vyplýva posun v kompetenciách tejto oblasti na národné republiky. Federácii ostáva podľa návrhu kompetencií stanovovať rámec a sústavu týchto ekonomických nástrojov. Ich konkretizácia, stanovenie výšky daní, stanovenie spôsobu ich odvádzania bude v priamej kompetencii republík.

Dovolil by som si ďalej vašu pozornosť upriamiť na pozornosť federácie pri uzatváraní medzinárodných zmlúv, ktorá sa navrhuje upraviť tak, že federácii sa v plnom rozsahu ponecháva zastupovanie Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky navonok a uzatváranie medzinárodných zmlúv politickej povahy s inými štátmi.