Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Často tu počujeme, ako občania Českej republiky doplácajú na Slovensko. Nemôžem si pomôcť, ale pokladám to len za všeobecné konštatovanie, pretože som sa nedozvedel, koľko sa toho dopláca. Rád by som sa dožil aspoň kvalifikovaného odhadu, koľko som dlžný napr. ja a moja rodina. Mám však obavy, že pri neekonomických pravidlách a predpisoch, ktoré tu platili viac ako 4o rokov, to ťažko niekto urobí.

Na Slovensko a jeho politickú reprezentáciu sme počuli viac sťažností, či už otvorených alebo skrytých. Niekedy sa nestačím diviť, kde ľudia tieto informácie berú. Dosiaľ som žil na Slovensku a na soboty a nedele sa tam i vraciam. Situáciu na Slovensku vidím celkom inak, než ako sa popisuje v periodikách. Napr. sme obviňovaní z toho, že pre Rómov vytvárame také ťažké a neznesiteľné podmienky, že ich vlastne zo Slovenska vyháňame. Osobne mám vysvetlenie celkom iné a jednoduchšie a môžem to doložiť vyjadrením viacerých Rómov z Rožňavy, že do Čiech a na Moravu idú za pracovnými príležitosťami, za lepšími pracovnými podmienkami a omnoho lepšími zárobkami.

Ďalej, že sa obmedzujú práva národnostných menšín, vytýka sa nám i zákon o úradnom jazyku. Myslím, že občania iných národností - ja žijem v zmiešanej oblasti - majú u nás dobré podmienky pre svoj národnostný rozvoj a že v zmiešaných oblastiach je národnostne diskriminovaný len ten, kto sa o to maximálne snaží a slovensky sa nenaučil, napriek tomu, že absolvoval základnú i strednú školu a pritom sa každý deň učil jednu hodinu slovenčinu. Pre riešenie tejto situácie bola len jedna možnosť, dohodnúť sa na spoločnom jazyku na dorozumenie, a to buď príslušníci menšín sa majú naučiť slovensky alebo Slováci podľa miesta bydliska maďarsky, ukrajinsky, rusínsky, poľsky, nemecky, bulharsky, chorvátsky a zrejme i rómsky, pretože Rómov máme na Slovensku niekoľko sto tisíc.

Podľa mojich skúseností v týchto oblastiach je národnostných problémov omnoho menej, než sa uvádza v tlači a televízii.

Skutočne neviem, čím sme si to zaslúžili, že sa nám, Slovákom, pripisujú skutky, ktoré nikto neurobil, dokonca ani nikoho nenapadlo ich urobiť. V slovenských novinách som sa nedočítal a nepočul som ani od našej vládnej reprezentácie, že budeme na hraniciach robiť colnice, strihať drôty rôznych vedení, stavať nové kompresorové stanice na rozdelené ropovody a plynovody, ktoré by si vyžiadali niekoľkostomiliónové náklady. Položil som si otázku, kto si to všetko vymýšľa, kto chce silou-mocou vzťahy Čechov a Slovákov narušiť? Bolo by skutočne veľmi zaujímavé si to overiť.

Pred týždňom pri informácii o výsledkoch parlamentnej vyšetrovacej komisie pán poslanec Horník apeloval na nás všetkých, aby sme si konečne povedali pravdu. Pripájam sa k jeho výzve. Povedzme si pravdu i o našej ekonomike a o jej súčasnom stave, zámeroch i možnostiach. Ak si pravdu nepovieme a nebudeme hľadať spoločné možnosti, ak nedovolíme národným republikám podieľať sa na riešení daného stavu na úrovni republík, ale neustále sa budeme obviňovať a podozrievať a podľa možnosti si budeme hádzať polená pod nohy, máme obrovskú šancu zaradiť sa ešte pred rokom 2000 do skupiny rozvojových krajín.

Ako poslanec za VPN dôverujem nielen federálnej vláde, ale i vláde Slovenskej republiky. Podotýkam, že nemám najmenšie dôvody nedôverovať ani vláde Českej republiky. Preto si už nebudem vymýšľať doplnenie bodiek, čiarok alebo jednotlivých slov v predloženom návrhu, ale budem zaň hlasovať i napriek riziku, že môžem byť v niektorých novinách obvinený z toho, že si svoj poslanecký plat vôbec nezaslúžim, pretože som nepredložil ani jeden pozmeňovací návrh.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Valtr, připraví se poslanec Novosád.

(Hlas z pléna: Vážené předsednictvo, vážené Federální shromáždění, pan předsedající si nevšiml, že chci vystoupit s krátkou poznámkou.

Budu stručný. Chci navázat na vystoupení poslanců Zemana a Valka k článku 17 bod d), kde se hovoří o výkonu energetických a jiných rozvodných sítí s celostátní působností. Pan poslanec Zeman říkal, že tento pozměňovací návrh nedávala federální vláda, ale některé výbory, mezi kterými byl jmenován i náš výbor. Chci to upřesnit, výbor pro plán a rozpočet tento bod d) uvádí jen jako minoritní, to znamená, že v tomto výboru tento návrh neprošel.)

Poslanec SN V. Valtr: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, rád bych předeslal, že mám rád náš společný stát Československo a že jsem prost národnostních předsudků, že mě bolí ta kardinální krize, ve které jsme se ocitli. Už tu bylo řečeno, že federace je jako manželství, ale takové manželství, kde si partneři chtějí uzurpovat co nejvíce práv často licitací jako trhovci, směřuje k rozvodu, ať se slovně ujišťují jakkoli opačně. My jsme svědky a sledujeme několikaměsíční úsilí, kdy je federace osekávána a zbavována i těch pravomocí, kde je to evidentně nerozumné. Nezlobte se, ale to je vivisekce československé státnosti.

Z federace by byl mrzák, tělo bez údů, které by bylo na obtíž všem. Něco takového není autentická federace, ale perverze skutečně fungující životaschopné federace. Nemohu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v souladu s vůlí svých voličů pro takové torzo federace hlasovat a přimlouvám se, abychom zvážili všechny doplňující návrhy a přijali ty, které jsou důležité.

Komunistická totalita živila v našich národech a zasila mezi ně dračí sémě nedůvěry a národnostní předpojatosti. Přece jsme před rokem nesvrhli totalitu proto, aby se to vše v získané svobodě ještě rozrůstalo. Vytrhejme to jedovaté býlí ze svých srdcí a myslí. Zasévejme důvěru. Měli bychom konečně přestat klást ultimata a přijmout zákon, který by vyhovoval ne jednomu ani dvěma, ani třem, ale všem národnostem, které v našich regiónech, v našem státě žijí. A stanovme si moratorium alespoň na dva roky, abychom se mohli věnovat reformě hospodářství. Prosperita Československa nebude zajištěna kompetencemi, ale radikální reformou.

Závěrem bych se chtěl připojit k návrhu poslance Kopřivy, ohledně doplnění § 37 odst. 3 o církevní a náboženské společnosti. Jde nejenom o stanovisko kardinála Tomáška, ale ekumenické rady církví celého Československa, jejího představitele, bývalého místopředsedy federální vlády dr. Hromádky. Pevně věřím, že Federální shromáždění tento doplněk schválí. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Hovořit bude poslanec Novosád, připraví se poslanec Soboňa.

Poslanec SL K. Novosád: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, rád bych upozornil znovu na jednu záležitost, že taxativní výčet jednotlivých pravomocí nemůže postihnout celou problematiku závazných vztahů společenských, hospodářských a ekonomických. Prezentoval bych to na včerejším vystoupení kolegy Kováče. Byla to poznámka k článku 20, která reagovala na vystoupení kolegy Suchánka ohledně informační soustavy. Umírají nám ročně stovky a tisíce lidí, protože o nich nemáme dostatek informací. Evropská společenství přistoupila k systému, kde každý pacient má svou identifikační kartu. Když se dostane do potíží, nebo není schopen odpovídat, může kterýkoli lékař podle této identifikační karty zjistit o něm nejrůznější údaje a zahájit léčbu.

Transplantační programy. Celá Evropa má zřízeny banky, ve kterých se shromažďují jména a údaje o lidech, kteří tyto orgány potřebují. Československo s těmito bankami spolupracuje také, ale k tomu bych chtěl říci, že když se u nás najde objekt, který by mohl vážně nemocnému pomoci, jsou problémy, protože nemáme dostatečné propojení. Domnívám se, že tento stát, pokud má určitým způsobem fungovat, potřebuje dvě základní věci.

I když jsem lékař, neříkám, že to jsou peníze, ale je to komplexní informační systém, nejenom státní, ale i mezikontinentální a vybudování sítě bankovnictví. Prosím vás, můj názor je ten, že informační systém je věc, kterou bude využívat pouze republika nebo stát. Bude ji využívat jedinec, statní resort, budou ji využívat všichni ostatní, kdo na to budou mít chuť a právo. Navíc je nutno se zapojit do integrace mezinárodních vztahů.

Proto plně podporuji precizní návrh kolegy Suchánka, ale uvědomuji si, že se tam objevilo slovo taxy za použití. Domnívám se, že ve věku počítačů není problém zjistit, kdo databanku, datasystém využil, a ten to také zaplatí. Neviděl bych v tomto problém. Pokud by tento návrh nenašel dostatečný ohlas, předkládám návrh podstatně jednodušší, který by mohl splnit i to, co si přeje poslanec Suchánek.

Doporučuji v článku 20 společné zprávy (tisk 369) doplnit..."a mezinárodní integrační informační smlouvy." Navíc bych ještě rád řekl, co skutečně chybí našemu státu - jsou to informace. Vím, že jednotlivé resorty se snaží vytvořit své informační údaje a své informační sítě. Bylo by podle mého nezbytné, aby tyto sítě byly natolik široké, aby byly využitelné pro všechny oblasti našeho společenského života. V tom případě bude nutno tyto věci rozvíjet skutečně nějakým rozhodným způsobem. Zcela určitě to nebude ekonomicky tak náročné, jak by to bylo, pokud by se to dělo odděleně. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Hovoří poslanec Soboňa.

Poslanec SL V. Soboňa: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, milí hosté. Tolik slyším o tom, co chce dosáhnout slovenská strana, že už už začínám věřit, že je to pravda. Začínám věřit, že chceme rozbít federaci, vytvořit konfederaci atd. Zajímavý je fakt, že to slyším, až na malé výjimky, od českých přátel a kolegů. Dále si kladu otázku, že když chceme rozbít republiku, proč tady sedíme a trpělivě projednáváme kompetenční pravidla a úplně je mi neznámé, proč téměř všichni poslanci ze Slovenska jsou pro přijetí předložené novely ústavního zákona i bez rozpravy.

Trochu mi to připomíná situaci z minulých desetiletí, kdy jsme vehementně vytýkali Američanům, jak špatně řeší černošskou otázku. Znovu se tedy ptám. Chtějí Slováci rozvod, nebo je chce někdo donutit, aby podali žádost o rozvod? Aby sme případné náklady platili my. Ono je totiž příjemnější postavit se do úlohy obětního beránka a trpitele, než statečně a přímo říci partnerovi do očí, že se chci rozejít. Je mimořádně praktické najít hned i přímé viníky, jak to citují i britské deníky, kde hovoří, že jsou na světě, že jsou to slovenští ministři. Je to ohromně praktické, ale absolutně nekorektní.

Opakovaně se kladla námitka, že nemáme byt úředníky a nemáme co souhlasit s vládními dohodami. Já jsem skromnější. Když si pomyslím, kolik expertních skupin pracovalo na uvedených návrzích a též proto, že považuji členy našich vlád za velmi rozumné a rozvážné lidi, jsem ochoten jejich návrhy akceptovat bez toho, že bych měl pocit nerozmýšlejícího úředníka.

Zarazilo mě vystoupení pana Zukala, který zpochybňuje možnost, že silné republiky mohou tvořit silnou federaci. Přednes byl vynikající, ale mě obsahem nepřesvědčil. Když si představím zákony tržního hospodářství, nevím, jak by měla vzniknout silná federace, která by potom zabezpečila vytvoření silných republik. Podle mě tržní ekonomika zpočátku zabezpečuje výrazně nerovnoměrný rozvoj jednotlivých regionů, což však nebude na škodu, ale známka z pohledu dalšího hospodářského vývoje silně pozitivní. Představa, že tak jak bude sílit ekonomika regionů, bude sílit i ekonomika republik, a tím síla federace, je pro mne logická a reálná. Hrozba, že by nás Evropa odmítala, není příliš akutní. Vždyť i Rakousko se musí zdvíhat ještě nejméně čtyři roky.

Silná federace mi připomíná království, jehož sídlo se navenek zachová vůči ostatním monarchiím velkoryse a noblesně, pořádá zábavy a velkorysé hony. Chyba je jen ta, že obyčejný pospolitý lid tře bídu. Tento jednoduchý člověk se tak příliš do Evropy nežene. Ten se chce mít dobře nejdříve doma. Kladu si otázku. Toto třpytící se království s chudobnými poddanými - nepřipomíná vám to něco, co jsme začali likvidovat 17. listopadu 1989?

Pan Zukal též připomínal počet ministerstev, kterých je přespočet. Mě tak neděsí počet těchto ministerstev, ale jejich administrativně byrokratická struktura, kterou těžko dokáže zlikvidovat sebeschopnější ministr. Ale zákony tržní ekonomiky ji nekompromisně a spolehlivě zlikvidují.

To je též odpověď na to, kde jsou hranice federace. Odpověď je jednoduchá. Hranice federace určuje, a v budoucnu v plné míře bude určovat ekonomický progres našeho státu. Velká většina našich občanů neví, jaký je rozdíl mezi federací a konfederací, případně jiným státním uspořádáním, a mají pravdu, pokud říkají, že jim to může byt ukradené. Protože tito lidé především chtějí, aby se dostali do Evropy a do světa na to místo, kam je jejich rozum a schopnosti předurčují a kam už tato republika jednou patřila.

Ještě jednou krátce k otázce guvernéra banky. Je to zajímavá polemika. Ale v celé řadě vyspělých zemí světa není v žádném resortu tolik nedůvěry jako v bankovnictví. Tam se přímo nedoporučuje přílišná důvěra a důvěřivost. Rotace guvernéra přinejmenším zajistí, abychom ne až po deseti letech přišli na to, že guvernér banky, třeba byl slovenského původu, byl podvodník.

Na závěr dovolte, abych prohlásil, ze jsem schopen bez jakékoliv rozpravy přijmout novelu ústavního zákona o působnosti republik a nebudu mít pocit úředníka, který nemyslí, ale schválím tuto zákonnou úpravu s pocitem dobře vykonané práce. Budu to dělat v důvěře v rychlou ekonomickou reformu a se zárukou, že nás v budoucnosti Evropa přijme s radostí, jsou pro mne pracovité ruce, statečnost, hrdost a kultura absolutní většiny občanů této republiky.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Dále vystoupí poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Dámy a pánové, pane předsedo, pane předsedající, trochu mě zmátl pan poslanec Valko, protože se mne ptal, zda mám pozměňovací návrh. Nemám, ani už nemohu mít, protože jsme mnoho věcí prodiskutovali ve výborech a nikdo na mne nechtěl, abych návrh měnil a ani měnit nechci.

Řeklo se zde, že bychom se měli krátce zamyslet. Řekl jsem to kdysi také já, když jsme zde měli schvalovat název republiky a byli jsme v emocích poněkud rozvášněných. Myslím si, že bychom v této chvíli měli spíš použít něco, co nám asi není úplně blízké - podle řady projevů, tak jak jsem je slyšel - a to prostou rozhodovací tabulku.

Máme před sebou tři varianty. Přijmout ústavní zákon v podobě návrhu, tak jak byl předložen v podstatě na základě dohody vlád, nebo nepřijmout, anebo přijmout něco, co vzejde ještě z našeho jednání, úvah a hlasování. To jsou v podstatě tři varianty, které jsou před námi. Přistoupíme-li k výběru z těchto variant, můžeme k němu přistupovat podle toho či onoho kritéria.

Vynikající byl projev pana poslance Zukala. Mně se velmi líbil, ale musím mu říci - jak ho mám velmi rád - že to byla aplikace právě jen jednoho ekonomického kriteria. Když jsem tak počítal, a já jsem dlouho pracoval ve strojírenství, vychází to podobně.

Když vyjdeme z kritéria organizování a v něm lidské aktivity, těžko spočítatelného faktoru, vyjde nám něco trochu jiného. Iniciativa, dobrovolnost, chuť, přehlednost přenášená na poněkud menší, přehlednější celky, se ekonomicky vrací. Těžko se to počítá, ale zkušenosti posledních let to ukazují.

Jestliže vložíme kritérium schopnosti zorganizovat věci, budeme muset zvažovat také to, jak na nás působí čas. Čas má vliv na ekonomiku, má vliv na to, co před námi stojí a má vliv na to, zda se oběma vládám - a už to přede mnou někteří říkali - podaří rychle vytvořit efektivní vládní aparát. Já ho ještě nevidím a myslím si, že přijetí těch dvou schůdných variant je cestou k tomu, abychom všechny takové aparáty, pokud možno nevelké, ale efektivní, vytvořili.

Máme zde dále strach bezpečnostní. Je to kritérium, které bych považoval za závěrečné, byť model může být mnohem složitější. Byl zde včera připomínán generální ředitel ČKD. Potvrdil mi, o čem jsem hovořil s některými jinými hospodářskými pracovníky. Svorníkem tohoto státu jsou podniky. Tak, jak se pod vlivem současné ekonomické situace dnes společně pokládají, ať už jde o podnik český, moravský, slovenský, budou se tyto podniky vzájemně podporovat a znovu zvedat nahoru za účasti zahraničního kapitálu. Vidím v nich velkou integrační sílu, se kterou je třeba také počítat.

A je zde ještě jeden moment, když budu zvažovat kritérium bezpečnostní. Včera ho zde někteří poslanci, kteří pronášeli zajímavá historická expozé, připomínali. Chtěl bych ho vyjádřit prostě takto: budou-li vedle sebe stát svobodní lidé, svobodní Češi, svobodní Slováci a svobodné se cítící příslušníci národnostních menšin, bude zabezpečena bezpečnost tohoto státu mnohem lepším způsobem, než bude-li mít kdokoliv z nás pocit, že je opravdu nesvoboden. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo má poslanec Konečný.

Poslanec SL J. Konečný: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, půjdu hned k věci a pokusím se být stručný.

V ústavním zákoně č. 143/1968 Sb., v článku 17 se říká: "v oblasti průmyslu patří do působnosti hospodářství ČSFR", v odstavci d) "zřizovat a řídit organizace paliv, energetiky, hutnictví a strojírenství a organizace zabývající se těžbou a zpracováním rud, magnezitu, radioaktivních surovin a vykonávat v rozsahu stanoveném zákony Federálního shromáždění v těchto odvětvích státní správy."

Proč to cituji? Žiji v oblasti, která je silně poznamenána tradicí hornictví: Krušnohoří, Jáchymovsko, Sokolovsko, Mostecko. Těží se stříbro, cín, uran a uhlí. O co tedy jde? O to, čemu se říká horní zákon. V kompetenčním zákoně, či lépe řečeno v jeho návrhu, mi schází. Stáváme se doslova raritou, a to nejen středoevropskou, ale i evropskou a snad i světovou. Jsem přesvědčen, že tento horní zákon by měl spadat do kompetence federální vlády. Děkuji.