Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Ostatní návrhy pokud jde o pravomoci předsednictva Federálního shromáždění se vlastně dotýkají několika dalších paragrafů, kde v případě, kdy je to možné, jsme navrhli, aby v době, kdy parlament zasedá, nerozhodovalo například v případech odvolání vůči rozhodnutím některých funkcionářů atd. předsednictvo Federálního shromáždění, ale sněmovny a aby předsednictvo Federálního shromáždění rozhodovalo pouze v době kdy parlament nezasedá.

Dovolte mi, abych se vyjádřil ke druhému hlavnímu východisku našich pozměňovacích návrhů. Chtěl bych zdůraznit, že podporujeme princip poměrného zastoupení ve výborech i v předsednictvu (jako předobrazu stálého výboru Federálního shromáždění), poněvadž ho považujeme za nezbytný princip v demokratickém parlamentu. Nedomnívám se však, že tento princip, který je matematicky řešitelný ve výborech a ve všech těchto orgánech, kde má poměrné zastoupení být zachováno, může být matematicky zcela přesně dodržen v případě rozdělení funkcí ve Federálním shromáždění. Obsazení funkcí ve Federálním shromáždění je stejně obsahem politických jednání a nedomníváme se, že by pod tento princip mělo být zahrnováno. Z toho vyplývá náš návrh na to, aby § 13 společné zprávy byl vypuštěn a princip poměrného zastoupení, aby byl zakotven do § 15, kde by se vložil nový odstavec 4 v tomto znění: "Sněmovna stanoví hlasováním na návrh politického grémia rozdělení počtu míst ve výborech sněmovny a v předsednictvu Federálního shromáždění tak, aby byla dodržena zásada poměrného zastoupení poslaneckých klubů. Po té sněmovna zvolí ze svého středu členy předsednictva Federálního shromáždění v počtu stanoveném ústavním zákonem a členy výboru sněmovny. " Odstavec 4 by se pak přečísloval na odstavec 5.

Třetí hlavní okruh, kterého se naše pozměňovací návrhy týkaly, snad nalezne porozumění mezi vámi. Po zkušenostech z projednávání zásadních zákonů, jakými byla v poslední době například Listina základních práv a svobod, kdy je podáváno velké množství pozměňovacích návrhů, se náš pozměňovací návrh týká způsobu rozpravy a hlasování o pozměňovacích návrzích.

Dovolím si obrátit vaši pozornost k § 28, kam navrhujeme vložit nový odstavec 1. Předesílám, že návrh tak, jak nám byl předložen ve společné zprávě, nevylučuje možnost podání procedurálního návrhu na ukončení rozpravy. Poněvadž se domníváme, že takový návrh může být podán a že pokud bude podán, mělo by o něm být rozhodnuto hned, navrhujeme doplnit odstavec 1.: "Každý poslanec může navrhnout ukončení přijímání přihlášek do rozpravy. O návrhu rozhodne sněmovna bez rozpravy " Odstavce první a druhý by se přečíslovaly na druhý a třetí. V původním odstavci 2 se totiž hovoří o tom, že jestliže v rozpravě vystoupili všichni, kdo se do ní přihlásili, předsedající rozpravu ukončí. To je dostatečnou zárukou proti obavám, že jde o opatření nedemokratické. Nicméně se domnívám, jak už jsem předeslal, že návrh na ukončení přijímání přihlášek do rozpravy může být stejně podán. Tento jednací řád to nevylučuje. Šlo nám o to, aby o něm bylo hlasováno ihned. Jedná se o ukončení přijímání přihlášek do rozpravy, takže poté všichni přihlášení ještě v rozpravě promluví. Nespatřujeme ovšem v tomto návrhu nic tak podstatného, abychom jim podmiňovali přijetí celého jednacího řádu. To jistě ne.

V § 30 se řeší způsob hlasování o pozměňovacích návrzích, a to je jádro tohoto jednacího řádu, na které jsem se odvolával, když jsem hovořil o významných zákonech, kde se předkládá množství pozměňovacích návrhů. Návrh předpokládá, že o pozměňovacích a doplňovacích návrzích se hlasuje v pořadí, v němž byly podány. Víme všichni dobře, že pokud tam toto ustanovení dáme, tak je dozajista splnitelné, ovšem kladu si otázku, jestli je účelné, abychom je dodržovali, jestli je účelné, aby tam bylo. Sami dobře víte, že tento princip nebyl v jednání našeho parlamentu často dodržován, a to čistě z věcných a dobrých důvodů, aby se totiž předešlo tomu, že se přijmou vlastně protichůdné návrhy. Je zřejmé v praxi našeho parlamentu běžné a dobré, že se návrhy jistým způsobem mohou seřadit a že pořadí hlasování má určitou hierarchii. Je ovšem na druhé straně zřejmé, že toto řazení nelze ponechat libovůli. Byli jsme si vědomi při hodinách, kdy jsme o tomto paragrafu přemýšleli, že toto nelze zákonnou normou zcela dobře do důsledku vyřešit. Nicméně předkládáme tento pozměňovací návrh: "O pozměňovacích a doplňovacích návrzích se hlasuje zpravidla v pořadí v němž byly podány, pokud sněmovna nerozhodne jinak. Pokud spolu některé návrhy souvisejí, je možno o nich hlasovat společně." Toto by byl nový odstavec 1 v § 30.

Druhá věta o tom, že je možné o některých návrzích hlasovat společně, vychází z toho, že některé návrhy podané třeba různými poslanci v různou dobu mohou spolu velmi úzce souviset a je dobré, abychom o nich rozhodli společně, poněvadž spolu souvisejí.

Zároveň v jiném ustanovení tohoto § se hovoří o opačném právu, že je totiž možné navrhnout, aby o některých návrzích bylo hlasováno odděleně (o návrzích, které byly podány společně.)

Dovolte mi ještě pár drobných poznámek k ostatním pozměňovacím návrhům, a to nikoli formulačním, kterých jsme také několik předložili, projednali, seznámili s nimi zpravodaj a legislativce, kteří s nimi souhlasí. Ty bychom vám rádi předložili písemně.

Je tu ještě moment, který je hodný zřetele. V § 20 se hovoří o osobách, které se mohou zúčastnit (resp. Funkcionářích), kteří se mohou zúčastnit zasedání Federálního shromáždění a dostanou slovo kdykoli o to požádají. Domníváme se, že ve výčtu funkcionářů, kteří toto právo mají, by neměli chybět tito dva:

Za prvé - guvernér Státní banky československé, uvážíme-li, jakou zvláštní roli ve vztahu k vládě, ve vztahu k parlamentu hraje v moderních evropských zemích cedulová centrální banka. Domnívám se, že by tento princip určité nezávislosti na vládě měl být vyjádřen už tím, že guvernér Státní banky československé nebude mít jen právo, a to pouze s hlasem poradním se zúčastňovat jednání vlády, nýbrž bude mít právo se zúčastňovat jednání parlamentu.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Iba vás chcem upozorniť, že už hovoríte 17 minút.

Poslanec SN J. Schneider: Druhou osobou, o které se domníváme, že bychom její účast měli zakotvit do tohoto paragrafu - je předseda Ústavního soudu ČSFR, přičemž upozorňuji na to, že Ústavní soud je už v této době v ústavě zakotven, tedy není v rozporu s ústavou.

Závěrem bych vás chtěl požádat o podporu v návrzích, které shledáme rozumnými na základě svých už dnes, dá se říci, bohatých zkušeností z jednání s tímto parlamentem.

Chtěl bych vysvětlit to, že tak rozsáhlé pozměňovací návrhy podáváme vlastně až v době plenárního zasedání. Jak už tady řekl zpravodaj, jednací řád, návrh jednacího řádu prošel dlouhým vývojem, kdy se objevovaly stále nové a nové postřehy a poznatky. Myslím si, že tento dlouhý vývoj nebyl tomuto jednacímu řádu na škodu. Náš rozsáhlý pozměňovací návrh vyplývá z toho, že uplynula dosti značná doba od doby, kdy byl tento návrh projednáván ve výborech a určitý myšlenkový vývoj neprobíhal jen v hlavě tvůrců a předkladatelů tohoto návrhu, ale i v hlavách nás ostatních, kterým leží na srdci, aby náš parlament mohl v následujícím období, kdy před ním leží velké úkoly, pracovat co možná nejfunkčněji. Děkuji vám za pozornost a za shovívavost k délce mého projevu. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Prosím, aby ste upravili svoje vystúpenia do kratšieho časového intervalu. Slovo má poslanec Wagner, pripraví sa poslanec Prokop.

Poslanec SL J. Wagner: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Nejprve dovolte poznámku k upozornění, kterého se dostalo mému předřečníkovi za překročení lhůty, resp. za překročení lhůty, která neexistuje. Dohodli jsme se v našem poslaneckém klubu, že vystoupí za poslance Občanského fóra dva poslanci s řadou návrhů, které jsme projednali a vystoupení obou dvou mohou být proto o chvíli delší; diskutujeme hlavně proto, abychom zajistili dalšímu fungování, po zbytek volebního období tohoto parlamentu, jeho racionálnější činnost.

K předmětným návrhům. Doporučujeme doplnit § 19 o nový odst. 2 a číslování potom posunout a znění navrhujeme takto: "Schůze může být zahájena, je-li přítomno alespoň 30 poslanců sněmovny." Stav, který je právě v tuto chvíli, ukazuje, že je přítomno 55 poslanců Sněmovny národů a 53 poslanců Sněmovny lidu. To prokazuje, že přijetí takovéhoto paragrafu tohoto či jiného znění se jeví potřebným, aby se dostalo do souladu to, co se zde obvykle a normálně stává a to, co je de jure psáno.

Považujeme to za důležité i z důvodu jakési osvěty. Jsme často napadáni různými sdělovacími prostředky, že v tomto sále sedí příliš málo poslanců. To je často pravda. Je to pravda i v této chvíli. Neznamená to nic jiného, než že řada z nás v průběhu jednání řeší i jiné náležitosti a záležitosti, než které probíhají v tomto sále.

Není to jen v této zemi, v tomto parlamentě, je to tak obvyklé i jinde. Je třeba to vzít jen na vědomí a chovat se přiměřeně. Důležité je, aby se poslanci dostavili k hlasování, aby byli v budově. Není přímo nezbytné, aby to, co mohou poslouchat event. v jiných prostorách, poslouchali přímo zde, a přitom jim uteče spousta věcí, které musí projednat vzájemně mezi sebou nebo s někým jiným a jinou časovou možnost prostě nemají (tento týden budiž vzat za důkaz - od úterka do dnešního dne se nepřetržitě jedná).

Myslím si, že na textu nebo na počtu poslanců nutných k přítomnosti pro zahájení jednání je možné se dohodnout i jinak, ale na skutečnosti, že je věc třeba nějakým způsobem definovat, je jeví jako jednoznačné.

Dále doporučujeme doplnit § 30 o odst. 4 tohoto znění: "Každý poslanec může navrhnout, aby se o projednávaném návrhu zákona jednalo ve dvou čteních. Návrh musí být podán nejpozději při otevření jednání k návrhu zákona ve sněmovně. O návrhu se hlasuje bez rozpravy. Je-li návrh přijat, postupuje se takto:

V prvním čtení a v rámci podobné rozpravy se hlasuje o jednotlivých částech návrhu. Druhé čtení lze zahájit nejdříve 24 hodin po skončení čtení prvního, a hlasuje se o celé osnově.

Při druhém čtení není rozprava, lze navrhnout jen odročení hlasování, vrácení věci výborům nebo opravu případně si odporujících ustanovení schválených po prvním čtení nebo opravy slohové, jazykové, písma či tisku."

Podobné ustanovení jsme našli v jednacím řádu Národního shromáždění Republiky československé z roku 1920.

Zřejmě v popřevratové době měli podobnou práci před sebou jako my, obrovskou práci. Učinili přijetím tohoto ustanovení něco, co bylo pojistkou proti event. zbytečným chybám a dali šanci, aby je sami během doby 24 hodin měli možnost ještě opravit, neb spěch, ve kterém byli oni, a ve kterém jsme my povinni pracovat, takovéto opatření vyžaduje.

Pak doporučujeme pouze maličkost v § 84 doplnit za "schůze výborů svolává" slova "zpravidla řídí předseda nebo místopředseda výborů". Už se nám mnohokrát stalo, že nebyl přítomen ve schůzi ani jeden a nemohli bychom jednat.

Dále doporučujeme v § 89 vložit odstavec první, stávající text označit jako odstavec druhý a odstavec první by zněl takto: "Výbor může pozvat ke svědectví občany nebo dožadovat takového svědectví u příslušného soudu. Pro výpověď před výborem platí přiměřeně ustanovení trestního řádu. "

Jsme si vědomi spornosti uvedené věci s ohledem na to, že v navrženém jednacím řádu i dnes už platí novela starého jednacího řádu o vyšetřovacích komisích. Nicméně považujeme za důležité při projednávání některých závažných záležitostí mít možnost vyslechnout přiměřeně závazně experty či kohokoli jiného dle potřeby projednávání věci a uplatnit tak v praxi, která v mnoha parlamentech světa běžně existuje. Původní text § 89 se potom zařazuje jako odstavec druhý.

Dále doporučujeme zařadit text, který by nahradil předmětné sporné věci, o kterých mnozí z nás mají za to, že jejich vypuštěním z tohoto jednacího řádu nebo zákona o poslancích, který se tímto zákonem bude rušit, vlastně přicházejí o některá svá práva. V obvyklých normálních demokratických poměrech nebývá příliš potřebné, aby bylo nutno zdůrazňovat povinnost někoho poskytnout poslanci informace a podobně, poněvadž z demokratických poměrů samozřejmě vyplývá, že tak každý učiní pod tlakem okolností, v nichž se žije. U nás tyto okolnosti zatím nenastaly, alespoň se tak domníváme, a doporučujeme, aby všechna práva, která byla až nepřiměřeně velká, byla jedinou větou zatím v tomto jednacím řádu ještě ponechána takto:

"Poslanec má právo požadovat informace u vedoucích státních orgánů a organizací." Její zařazení činí problém a doporučujeme, aby to byl samostatný paragraf. Prosím pány zpravodaje, aby to takto vzali na vědomí.

Včera v debatě o lustracích a o zprávě vyšetřovací komise vznikl problém doplnit tuto komisi a tím se objevil problém, který se může objevit kdykoliv, problém, že komise k vyřešení některých věci se může cítit nedostatečně vybavena počtem svých členů nebo eventuálně potřebuje někoho se zvláštní kvalifikaci k vyřízení jedné věci.

Doporučujeme proto zařadit do § 94 ještě odstavec 7, který by zněl takto:

"Vyšetřovací komise je oprávněna přizvat k řešení jednotlivých úkolů další poslance. Takto přizvání poslanci mají povinnost mlčenlivosti jako členové komise." To byly návrhy kolektivní.

Nyní bych rád, přesto, že se nedomnívám, že bych mohl být velmi úspěšný, chtěl navrhnout věci, které rovněž už v jednacím řádu tohoto shromáždění byly a které tam mají své opodstatnění. Samozřejmě je to věc náhledu a věc situace a doby, pro kterou se rozhoduje.

Především k návrhu, který už je předložen, to je návrh na ukončení rozpravy, bych chtěl podotknout, že pokud je takovýto návrh předložen a pokud by měl být přijat, musí být současně přijato něco, co upřesňuje pravidla hry poté, když byla rozprava ukončena. Musí to upřesňovat i tím závažným způsobem, který určí, v jaké fázi může být ukončena, abychom si nezlehčili život tím, že vlastně budeme řešit čas natolik, že se ani vzájemně neoslovíme.

Jednací řád z roku 1920, který platil celou první republiku, s jednou malou novelou, řešil tuto věc tak, že mohl být návrh na ukončení rozpravy podán až poté, když promluvili nejméně čtyři řečníci. Doporučuji proto přijetí tohoto návrhu. Rozpravu lze ukončit na návrh hlasováním až tehdy, promluvili-li již alespoň řečníci za každý Poslanecký klub. Byla-li takto rozprava ukončena, mají nárok promluvit ještě po jednom zástupci za každý poslanecký klub, případně jeden poslanec ze skupiny návrh podporující a jeden poslanec ze skupiny návrhu odporujícím. Nedohodnou-li se na řečníkovi poslanci, rozhodne los. Poslanci, kteří získali právo hovořit, mají nárok své právo postoupit jinému poslanci.

To je pouze jiná varianta toho, co pan kolega Schneider předložil s tím, že už jsme neměli možnost domluvit se, nebo jsme přemýšleli o věcech déle než bylo záhodno, v podstatě až do posledních chvil před zahájením této schůze, jak vyřešit věci, které nám v tomto sále znepříjemňují život.

Ještě bych měl jednu věc, kterou můžete pojímat vážné či vesele, jak kdo chce, ale rovněž připomínám, že Národní shromáždění Československé republiky tuto věc mělo ve svém jednacím řádu a téměř ve znění jednacího řádu Poslanecké sněmovny Národního shromáždění podle zákona 325 z roku 1920.

Přečtu návrh: "Při jednání ve Federálním shromáždění není dovoleno projevy číst. Výjimka platí pouze pro projevy prezidenta, předsedy vlády, členů vlády, předsedů sněmoven a Federálního shromáždění, předsedů a zpravodajů výborů. Číst lze též stručná prohlášení jménem poslaneckých klubů, citace a formulace návrhu. Všichni řečníci však smějí používat poznámek psaných k podpoře paměti."

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Wagnerovi, slovo má poslanec Michal Prokop, pripraví sa poslanec Hubálek.

Poslanec SN M. Prokop: Pane předsedající, vážení kolegové, dámy a pánové, budu velmi stručný. Můj pozměňovací návrh se týká pouze jednoho paragrafu a jednoho odstavce. Do jisté míry navazuje na to, o čem hovořil pan poslanec Wagner, a na to, o čem já sám jsem se zmiňoval v tomto Federálním shromáždění už několikrát, a to se týká míry objektivity informovanosti o našem jednání.

Myslím, že se shodneme na tom, že všichni mají maximální zájem na tom, abychom dokázali veřejnost informovat o našich jednáních a rozhodnutích Federálního shromáždění co nejobjektivněji. Je ovšem potřeba si uvědomit, že rozhodnutí i jednání Federálního shromáždění mají celou řadu aspektů věcných, mechanických, ale především politických a v tom se liší možnost míry informovanosti o našich jednáních a našich rozhodnutích od jiných orgánů státní správy. Proto jsem navrhoval před časem možnost zřízení institutu parlamentního mluvčího, který by byl jakýmsi partnerem sdělovacím prostředkům. Domnívám se, že nový jednací řád otvírá určitou možnost v tomto směru.

Můj pozměňovací návrh se týká § 12, kde se hovoří o zřízení politického grémia, jakéhosi poradního orgánu složeného z předsedů poslaneckých klubů zastoupených ve Federálním shromáždění. Navrhuji, aby v § 12 byl zřízen novy odstavec 4, který by zněl: "Politické grémium jmenuje ze svého středu mluvčího, který vystupuje na veřejnosti v tisku a v hromadných sdělovacích prostředcích se stanovisky k politickým aspektům, jednáním a rozhodování Federálního shromáždění."

Rád bych na závěr uvedl ještě jeden klasický případ toho, proč hovořím především o politických aspektech a proč se mi zdá, že zřízení tohoto mluvčího by vlastně spadalo do kompetence tohoto politického grémia.

Pokud vím, například včera byla veřejnost informována některými hromadnými sdělovacími prostředky o tom, že více než dvacet minut musel čekat diplomatický sbor na to, než se sejdou poslanci k vyslechnutí expozé ministra zahraničí. Bohužel ovšem sdělovací prostředky již neinformovaly veřejnost o tom, že se tak stalo mimo jiné také proto, že už od osmi hodin zasedaly některé poslanecké kluby, které projednávaly např. tak závažnou politickou otázku, jako je otázka lustrací tohoto zákonodárného sboru. Myslím, že podobných případů by se nalezlo poněkud více. Proto se domnívám, že právě k těmto mechanismům, které nemusí být zástupcům sdělovacích prostředků k dispozici, by zřízení takovéhoto mluvčího v tomto smyslu politického grémia bylo vhodné. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)