Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Ďalej bude hovoriť poslanec
Hubálek, pripraví sa poslanec Huml.
Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající,
dámy a pánové, budu mluvit k jednacímu
řádu, ale jednací řád to není
jenom litera daná, to je i, jakým způsobem
se naplňuje, jak odpovídá praxi, z čeho
vycházíme. K praxi mají mnoho co říci
naši spoluobčané, protože jejich jménem
tady jsme. Jejich jménem jednáme. Obzvlášť
od posledního vystoupení 27. listopadu dostávám
záplavu dopisů, které mne opravňují,
abych zde hovořil jménem značného
- já to nebudu vyčíslovat - množství
voličů, kteří naprosto souhlasí
s mým dosavadním jednáním a vystupováním
v parlamentě. Nebudu rozebírat jejich detailní
dopisy, mám jich část sebou, stoh jich je
doma, ale přečtu několik úryvků
těch nejpodstatnějších.
Jsou to dopisy jednotlivců i organizací. Jako první
uvádím Konfederaci politických vězňů
Slovenska, vybírám větu: "Celkove sme
však sklamaní, ale dúfame, že sa nám
podarí vyviesť spoločnosť z tohto útlumu,
do ktorého celkom plánovite ho vedú."
Z dalšího dopisu: "Všichni cítíme,
jak obrovský rozdíl je mezi slovy a skutky našich
vládních činitelů." Další:
"Ti, kteří chtějí dělat
politiku čistě a spravedlivě a dokázat,
že politika nemusí být špinavá,
jak se o ni tvrdí. Žádná společnost
se neobejde bez spravedlnosti. Ani naše ne. Jistá
provinění jsou z lidského hlediska nepromlčitelná,
i když není právě příjemné
se tím zabývat." Další: "Necítím
k nim nenávist a nebudu se mstít, ale ať nás
proboha nechtějí znovu komandovat. My nechceme nikoho,
kdo dělal zlo kdykoli a jakkoli. Ať si ti pánové
vezmou příklad ze spisovatele Pavla Kohouta, který
seriozně odmítl dnes nabízené funkce
s tím, že jeho minulé chyby mu znemožňuji
se na vládě podílet."
Mohl bych takto pokračovat dále, ale mým
vystoupením je vyjádřit i svůj pocit
zklamání a hořkosti nad dosavadním
jednáním a naplňováním jednacího
řadu. Vy všichni víte - pak uvedu textaci,
kterou chci pozměnit, nechci mluvit zbytečně
dlouho, toto byl úvod, připravil jsem si několik
řádek, abych byl stručnější.
Dovedl bych to říci bez papíru, ale trvalo
by to asi déle.
Základní připomínky k jednacímu
řádu Federálního shromáždění
jsem zpracoval do tří paragrafovaných novel
a předal je podatelně pro pana předsedu Dubčeka
už 29. srpna loňského roku. Jejich smyslem
potřebným tehdy i dnes byla autorita poslanců,
vycházející z jejich kontrolní pravomoci.
To není samoúčelné, neboť i dnes
mě upozorňují spoluobčané o
nevěrohodnosti některých údajů,
kterými odpovídají různí ministři
na naše interpelace. To mějte, prosím, na paměti,
až budete hlasovat o mých změnách jednacího
řádu.
Ačkoli mé novely mají velký praktický
význam, nic se nedělo. Jsem člověk
po určité meze trpělivý a tolerantní.
Snažím se vžít do postavení druhých
a nemám rád zbytečný spěch.
Co nechci, aby druzí dělali mně, nechci dělat
ani já jim. Proto až skoro za dva měsíce,
23. října, jsem taktně urgoval své
podání tak, že jsem je spolu s ostatními
materiály rozeslal na domácí adresy poslanců.
Také proto, abych usnadnil jejich předjednání.
Jako v jiných případech, i zde dobrá
snaha nebyla oceněna. Spíš byla chápána
jako slabost. Jak pokrytecky pak znějí řeči
našich představitelů o preferenci odborností
a morálnosti, když jejich vlastní práce
tyto hodnoty ignoruje. Proto jsem žádal osobním
dopisem ze dne 1. listopadu 1990 pana předsedu Dubčeka
o zdůvodnění protiprávního
a diskriminačního postupu vůči poslanci
nejen ve vztahu k novelám o jednacím řádu.
Chci znát také původce tohoto lajdáctví
nebo zlovolnosti, alespoň tak na mne působí
celá řada údajných nedopatření.
Mimo paragrafovanou novelu zákona č. 15 z roku 1990
se mi hlavně jednalo o návrh státoprávního
referenda, který jsem podal loňského léta.
Tento návrh sám o sobě spotřeboval
část mé dovolené. Byly to desítky
hodin studia ve zdejší knihovně, byla to jednání
na švýcarském i polském velvyslanectví,
v ústřední Konfederaci politických
vězňů v Praze a Bratislavě, v jejich
pobočkách a jinde, v neposlední řadě
pak v předsednictvu slovenské vlády. Výsledky
byly nadějné. Proto jsem 17. srpna 1990 požádal
předsednictvo Federálního shromáždění
o projednání možnosti státoprávního
referenda podle § 34 jednacího řádu
Federálního shromáždění.
Měl jsem na mysli to nejdemokratičtější
vyjádření vůle občanů.
Bylo by podkladem pro vyjasnění základních
vztahů lidských i ekonomických mezi námi,
ale i jako neochvějné jistoty pro zahraniční
investory.
Neodbočím, když poukáži na naši
neoddiskutovatelnou povinnost, který by měla zavazovat
nejenom nás, ale každé vedení, každého
vedoucího od mistra až po prezidenta. To znamená:
vytvářet podmínky pro slušný
a lidštější život. To znamená
také předvídat, chtít, znát
a moci. Kdo jedná jinak, pozdě bycha honí
a spláče nad výdělkem. Právě
proto jsem žádal o referendum už v polovině
srpna, aby mohlo proběhnout současně s obecními
volbami v listopadu. Učinili bychom tak demokracii za dost,
bez zátěže mimořádných
vydání. Zřejmě by pak snadněji
vyšla kompetenční jednaní, nehledě
na zahraničněpolitický i zahraničně
hospodářský význam takového
kroku.
Bohužel, dodnes nemám písemné vyjádření
ke své prázdninové a podzimní práci.
O ní bylo jen řečeno, že je politicky
neadekvátní, čili - ať se nehrabu do
politiky. Daleko užitečnější, adekvátnější
i smysluplnější byl pro tyto kritiky návrh
pana prezidenta o státních vyznamenáních,
podle tisku 86, dodaného nám kolem 3. září,
tedy dva měsíce před obecními volbami.
Nutně vyvstává otázka - proč
naše předsednictvo nejednalo odpovědněji
a prozíravěji vůči referendu i vůči
návrhu pana prezidenta - a nejenom v těchto případech?
Je pravděpodobné, že další má
slova náhodou překryje v televizním zpravodajství
hlas komentátora - Občanský deník
nebude považovat mou kritiku za závažnou - jak
bývá zvykem - vždyť je přece svoboda
tisku. Aspoň tak se stalo i s mým vystoupením
27. listopadu. Občanský deník svobodně
mlčel před svými čtenáři
o vystoupení poslance Občanského fóra.
Československé listy v New Yorku o něm referovaly
6. prosince. Podle toho příkladu vidíme jakou
máme oproti Americe svobodu tisku nebo spíš
svobodu bezostyšné manipulace od některých
pověřených šéfredaktorů.
Už jako dělník i jako poslanec jsem se snažil
a snažím odvádět poctivou práci
a jednat čestně. Do určitě meze i
tolerantně. Mám tady téměř
40 svědků, že jsem na první schůzi
výboru branně bezpečnostního dne 28.
června zastavil jakýsi výslech pana Lise
za jeho činnost v padesátých letech. Řekl
jsem tehdy, že s jeho hodnocením tohoto období
nesouhlasím a že bychom měli schůzi
zaměřit pracovním směrem a tyto věci
si vyříkat při jiné příležitosti
později. Jak zjišťuji, i tento můj počin
nebyl chápán jako snaha o konstruktivní a
velkorysý přístup.
Slušnost není slabost. A když to nešlo podobrém,
musí to jít po zlém. Jinak bychom pěstovali
slabomyslný appeasement se všemi důsledky.
Tohle až si uvědomí každý, kdo
z mého vystoupení dělá úzce
osobní politiku a ne doložení konkrétního
nešvaru konkrétními příklady.
Ať toto pochopí a vezmou na vědomí moji
práci a nedělají ze mne jakéhosi emotivního
strejdu, který je schopen pouze antikomunistických
vystoupení. Jakým právem si dovolují
takoví lidé křivit pravdu, nejenom v mém
případě, a mrzačit svým jedem
rodící se demokracii? Takhle se poučili svou
i všeobecnou minulostí? Nebo si myslí včetně
svých chlebodárců, že jim na tohle lidé
naletí? Zanedbávají zdravý rozum když
decentními a snobskými slovy zlehčují
citové zanícení a opravdovost. Kéž
nedozraje chvíle, kdy bychom rezolutně volali: "Už
toho bylo dost!" a tyto výroky doplnili nesametovými
kopanci. Teď se mohou vznešení estéti
pohoršovat, pokud jim nedojde, že v mezních situacích
stejným a lidovým způsobem hovoří
také osobnosti světového věhlasu -
kterým jsme tady tleskali - pokud je nutné spravit
hrubý pytel hrubou záplatou.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Pán poslanec, prosím, keby ste prešli
k problematike.
Poslanec SL B. Hubálek: K problematice přejdu. Vím,
že neexistuje časové omezení, ale beru
ohled na to, že někoho to může zajímat
a někoho ne. Já tedy trvám na závěru
svého podání. V první řadě
se mi jedná o to, abychom dali na program jednání
výměnu předsednictva Federálního
shromáždění v tom smyslu, jak bylo navrhováno
i předchozími mluvčími, aby bylo zredukováno.
Potom podám návrhové komisi, jejíž
práce bych se zúčastnil, text, který
všichni dobře znáte, protože jsem vám
ho každému poslal - tam se jedná o zvýšení
autority poslanců. Je také výhrada k pravdivosti
odpovědi na naše interpelace. Poslanec by měl
právo fyzicky a na místě zkontrolovat, zda-li
např. pan XY, který měl před 3 měsíci
odejít z místa, tam opravdu již není
nebo jestli tam opravdu je a nám se říká,
že skutečnost je jiná. Dále bych žádal,
protože to souvisí s autoritou poslance, aby mi byly
vysvětleny ostatní body mého dopisu, který
jsem odesílal předsedovi Federálního
shromáždění panu Dubčekovi 1.
listopadu loňského roku.
Protože verba movent - exempla trahunt - a my jsme vrcholným
orgánem federální republiky a jestliže
tedy náš příklad a naše autorita
bude zde pomíjena a náš příklad
bude zde špatný, co můžeme čekat
od našich lidí?
Chtěl jsem jenom zdůraznit to, že se mi množí
informace, chodí mi nepodepsané dopisy, lidé
se začínají bát, studenti uvažují
o tom, jak vystudovat v zahraničí a zůstat
tam - a toto všichni nahoře nevědí?
My se zde na sebe usmíváme, a to je to politikaření
- málokdo řekne pravdu do očí druhému.
Já jsem ale nešel do parlamentu proto, abych si nechal
říkat pane poslanče. Děkuji vám.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Pán poslanec, ak by ste chceli niektoré
z týchto pripomienok premietnuť do konkrétnych
ustanovení, prosil by som, keby ste to formulovali písomne.
Poslanec SL B. Hubálek: Zdůraznil jsem zde, že
jsem to všechno nechal namnožit a na všech 300
adres poslanců jsem to rozeslal. Proto jsem zde nechtěl
číst celý elaborát, který mě
stál hodně času, práce a řekl
jsem, že ho návrhové komisi předám.
A vy se potom k tomu vyjádříte hlasováním.
Jestli to takto stačí, pane předsedající.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem, stačí. Ďalej bude
hovoriť pán poslanec Huml.
Poslanec SL O. Huml: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
před několika týdny jsem z tohoto místa
vznesl na předsednictvo Federálního shromáždění
dotaz týkající se zásad plánování,
uskutečňování a hodnocení zahraničních
pracovních cest členů předsednictva
a vybraných řadových poslanců. Odpověď,
kterou jsem obdržel a kterou, jak předpokládám,
jste vy všichni dostali, jen potvrdila můj stále
silnější dojem, že předsednictvo
tohoto Federálního shromáždění
je jakýmsi reliktem totalitního pseudoparlamentu
fungujícího uvnitř tohoto jinak nepochybně
demokraticky se chovajícího zákonodárného
sboru. Musím říci, že po obdržení
této odpovědi jsem měl téměř
provinilý pocit žáčka první třídy
a ještě k tomu mírně retardovaného,
který si dovolil dotázat se soudruha ředitele
na metody, kterými zajišťuje provoz cele školy.
Ale nebudu tady odbočovat, k té shovívavé
a spíše vyhýbavé odpovědi na
svůj dotaz se hodlám vrátit na nejbližší
tomu vyhražené části společného
zasedání Federálního shromáždění.
Avšak o autoritativním přístupu předsednictva
ke zbytku Federálního shromáždění
jsme se v posledních dnech mohli přesvědčit
opakovaně a myslím, že bez jakékoliv
pochybnosti. Proto v zájmu zajištění
skutečně demokratických pravidel naší
činnosti považuji za zcela nezbytné výrazně
omezit dosavadní pravomoci předsednictva a zároveň
zvýšit odpovědnost vůči plénu
tohoto shromáždění.
Proto navrhuji tyto změny v ustanovení § 66.
Za prvé, a to je totožný návrh, který
byl ve společném návrhu klubu Občanského
fóra - navrhuji vypustit písm. c), d) a e), tzn.
že v tomto případě jenom podporuji ten
návrh. A za druhé dosavadní písmeno
f) navrhuji označit jako písm. c) a jeho znění
doplnit takto: "Plní další úkoly
vyplývající z ústavních a jiných
zákonů a z usnesení Federálního
shromáždění."
Závěrem si dovoluji podotknout, že podle mého
názoru současné předsednictvo Federálního
shromáždění dost dobře nereprezentuje
dnešní rozložení politických sil
a názorů ve společnosti a zásadní
personální změny v tomto orgánu považuji
za zcela nezbytné.
Navrhuji tedy svým kolegyním a kolegům poslancům
obou sněmoven, aby zvážili, zda bychom do podmínek
nového jednacího řádu Federálního
shromáždění neměli skutečně
vstoupit také s novým předsednictvem. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďalej bude hovoriť poslanec Kontra, připraví
sa poslanec Skol.
Poslanec SL M. Kontra: Vážený pán predsedajúci,
vážené kolegyne a kolegovia, mám niekoľko
pozmeňujúcich a doplňujúcich návrhov
k predloženému materiálu. Po prvé. Vychádzajúc
z relatívne slabšej pracovnej morálky časti
poslancov, navrhujem v § 3 odstavec 1 doterajšie znenie
"...poslanec sa zúčastňuje rokovania
snemovne atď...." nahradiť textom "poslanci
sú povinní zúčastňovať
sa rokovania snemovne atď....". Po druhé. V súvislosti
s tým navrhujem doterajšie znenie § 4 odstavec
1, kde sa hovorí o neúčasti poslanca počas
rokovacieho dňa nahradiť týmto textom: "Keď
sa poslanec nemôže účastniť rokovania
v priebehu dňa, je povinný sa ospravedlniť
predsedovi výboru alebo snemovne...". Po tretie. Dávam
na uváženie, či nie je zbytočná
možnosť účasti predsedov poslaneckých
klubov na rokovaniach predsedníctiev snemovní a
predsedníctva Federálneho zhromaždenia tak,
ako sa to uvádza v 9 odstavec 3 v prípade, keď
taký predseda nie je súčasne členom
príslušného predsedníctva, pretože
§ 12 vytvára priestor pre nadväzovanie stanovisiek
klubu, tým, že sa vytvára politické
grémium a jeho zasadanie za predsedníctva predsedu
Federálneho zhromaždenia. Preto navrhujem druhú
vetu odstavec 3 v § 9 vypustiť. Po štvrté.
Domnievam sa, že odstavec 2 § 27, ktorý znie:
"Ak bol prednesený pozmeňovací alebo
doplňujúci návrh, ktorý podal..."
je pomerne silným zásahom predsedajúceho
do práva poslanca predniesť pozmeňovacie návrhy
k prerokovávanému zákona. Preto navrhujem
tento odstavec celý vypustiť. Po piate. Odporúčam
vynechať druhá vetu odstavec 3 v ľ) 31, ktorá
znie: "Podľa miest sa hlasuje v prípadoch stanovených
ústavným zákonom alebo akonáhle sa
na tom uznesie snemovňa." Pretože terajší
systém hlasovania zdvihnutím ruky a stlačením
tlačítka naplňuje i požiadavok hlasovania
podľa mien, pretože používané technické
zariadenie eviduje výsledky hlasovania í podľa
mien poslancov. Po šieste. V § 80 odstavec 2, ktorý
hovorí, že predsedovia snemovní a členovia
federálnej vlády nemôžu byť členmi
výborov, odporúčam doplniť nasledovane:
"Pritom sa môžu zúčastňovať
rokovaní výborov správami členov iného
výboru". Bude to len prospešné tak pre
úroveň rokovania výborov, tak i samotných
funkcionárov parlamentu, ktorí sa týchto
rokovaní budú občas zúčastňovať.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Technickú pripomienku má pán
poslanec Macek.
Poslanec SN M. Macek: Já mám jenom technickou poznámku.
Samozřejmě, že by bylo v pořádku,
aby se poslanci omlouvali, když odejdou během dne,
předsedovi sněmovny. Ale to by tady ti předsedové
sněmoven museli trvale být.
Místopředseda SN J. Sokol: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění.
Jak bývá mým zvykem, nebudu přednášet
žádné pozměňovací návrhy,
ale chtěl bych říci několik slov k
zásadám, ze kterých návrh jednacího
řádu vycházel a k důležitým
posunům, které si od něho slibujeme.
Především se jedná o pokus přizpůsobit
jednací řád pluralitnímu charakteru
našeho parlamentu. Tomu odpovídá zavedení
politického grémia a zejména zásada
poměrného zastoupení ve výborech a
v dosavadním předsednictvu. Druhou takovou podstatnou
zásadou je pokus zvýšit jednací schopnost
parlamentu. Jak ve výborech, tak i na plenárních
zasedáních. Jednou z vážných
námitek, kterými nás stále zahrnujete,
je neschopnost plánovat si čas, čas plenárních
zasedání, ale při dosavadním jednacím
řádu nelze plánovat vůbec. Dalším
takovým bodem je pokus chránit se proti chybám
vznikajících z uspěchané reakce na
nedostatečně promyšlený návrh.
Proto se zavádí iniciativní výbor
a snažíme se trvat na tom, aby pozměňovací
návrhy byly podávány písemně.
Nakonec bych chtěl říci pár slov k
velmi choulostivé a nyní tak ostře diskutované
otázce předsednictva. Je nám jasné,
stejně jako vám, že skutečně,
jak tady někdo řekl, dosavadní předsednictvo
je relikt minulosti. Ale nemůže být odstraněno
bez náhrady. Jde o to, aby se co nejdříve
toto předsednictvo převtělilo v něco
jako byl předválečný stálý
výbor a nebo jako jsou hlavní výbory v západoevropských
parlamentech. Připadalo nám nejjednodušší
na přechodnou dobu do přijetí nových
ústav neměnit ústavní zákon
a pokusit se právě předsednictvo Federálního
shromáždění proměnit tak, aby
plnilo funkce tohoto stálého výboru.
Co je vlastně dosavadní funkcí předsednictva?
Je to jednak funkce tohoto stálého výboru
a za druhé velmi důležitá funkce zprostředkování
mezi plénem parlamentu a Kanceláří
parlamentu. Prosím, abyste na to nezapomněli. Je
to velmi důležitá funkce, kterou někdo
musí dělat a domnívám se, že
je správné, aby ji dělal tento stálý
výbor nebo, chcete-li, předsednictvo, protože
je to orgán přece jenom plénu bližší
než, dejme tomu, nějaké špičkové
grémium.
Chtěl bych vás upozornit ještě na jednu
věc, která v návrzích pana poslance
Schneidera vychází z určitého nepochopení.
Vřele bych nedoporučoval přenášet
další kompetence na předsednictva sněmoven.
Náš parlament je totiž volen dvoukomorově,
ale jedná prakticky jednokomorově. Tady zasedáme
vždycky společně, téměř
bez výjimek, a jenom hlasujeme odděleně.
Takže všechno, co se týká připrav
zasedání, což je veškerá náplň
těchto schůzek, nám nesmírně
komplikuje život, když musíme z ryze formálních
důvodů svolávat dvě předsednictva
sněmoven, a přesto ta předsednictva sněmoven
musí docházet ke shodným výsledkům.
Obě sněmovny se musí shodnout na stejném
pořadu zasedání, přidělování
předloh výborům atd. Všechny tyto důležité
činnosti jsou dnes svěřeny předsednictvům
sněmoven, ale ta předsednictva nezbytně musí
dojít ke stejným výsledkům. Proto
se mi zdá velmi nepraktické přesouvat kompetence
předsednictva na předsednictva sněmoven.
Je to jediná ze zásad, které tu přednesl
kolega Schneider, ke kterými po krátké, ale
hořké zkušenosti nemohu souhlasit.
Velice se přimlouvám za to, aby předsednictvo
bylo přestavěno tak, aby lépe plnilo svou
reálnou správnou funkci, aby nebylo stálým
terčem podezření z manipulací, aby
lépe odpovídalo složení této
sněmovny. To jsou všechno naprosto legitimní
a důležité požadavky. Ale prosím
vás, nezapomeňte, že tento parlament musí
mít menší trvale zasedající gremium,
které přesto obráží politické
spektrum těchto sněmoven.