Keď ekonomická reforma má takéto chabé
dôkazy svojej úspešnosti, tak je to potom s
ekonomickou reformou veľmi zlé. Alebo druhá
skutočnosť, len na potvrdenie tejto myšlienky,
keď sa nadľahčuje taký závažný
fakt, ako je umelo a zbytočne vyvolaná odbytová
kríza na vnútornom trhu, ale i na iných segmentoch
našich trhov.
Myslím, že pre každého zdravo uvažujúceho
človeka, a nemusí to byť ani odborný
ekonóm, je to alarmujúci fakt, keď prudko klesá
vnútorná požiadavka na spotrebiteľskom
trhu, ale i na iných trhoch, keď sa zníži
maloobchodný obrat napríklad za dva mesiace tohto
roku oproti minulému roku o tretinu, je to signál,
aby sa prehodnocovala prísna reštriktívna politika.
V správe federálnej vlády som tento fakt
síce zaregistroval, ale je bagatelizovaný tvrdením,
že je to prejav takého nového nežiadúceho
chovania obyvateľstva, keď dáva prednosť
umiesťovať svoje peniaze do investícií,
pred ich použitím na nákup spotrebného
tovaru. Kto chce, nech uverí, ale vývoj úspor
obyvateľstva svedči o opaku. Obyvateľstvo je
nútené siahať po svojich úsporách,
aby mohlo čeliť lavínovité narastajúcej
drahote.
Dovoľte mi ešte jednu poznámku pred tým,
než prednesiem svoje doplňujúce návrhy
k návrhu uznesenia predloženého k príslušnej
tlači. Neuchyľoval by som sa k tejto poznámke,
nebyť predchádzajúceho duelu, ktorý
tu odznel. Ide o to, že súčasný vývoj
má naozaj výrazné regionálne prejavy
spočívajúce v tom, že ekonomické
problémy sa oveľa ostrejšie prejavujú
na Slovensku, než sa prejavujú v Českej republike.
Veľakrát tu bolo spomenuté, že miera nezamestnanosti
na Slovensku je zhruba dvakrát vyššia než
v Českej republike. Vývoj cenových indexov
priemyslovej produkcie je na Slovensku zreteľne vyšší,
odráža sa v tom i iná štruktúra,
svedči to o horšej konkurencii atď. Je tu konverzia
výroby, o ktorej už bola reč, je tu skutočnosť
veľkej dovoznej závislosti slovenskej ekonomiky a
podobne. Pritom je evidentné, že výpadky slovenskej
produkcie, pretože spád je výraznejší
na Slovensku, chýbajú v českej ekonomike
a vedú k jej väčšej dovoznej závislosti.
Keď sa hovorí o hospodárskej reforme, tak túto
hospodársku reformu je potrebné analyzovať
i z toho pohľadu, do akej miery slúži obom republikám,
do akej miery je natoľko pružná, aby v sebe subsumovala
všetky zvláštnosti objektívne, alebo inak
dané, v ktorých sa v reálnom priestore naše
národné hospodárstvo Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky vyvíja.
Teraz mi dovoľte, aby som predniesol svoje konkrétne
pozmeňovanie návrhy. Mám ich písomne
a odovzdám ich spravodajcom.
Pokiaľ ide o tlač c. 634, to je návrh uznesení,
za prvý bod navrhujem zaradiť nový druhý
bod tohoto znenia:
"Vyjadrujem znepokojenie nad hospodárskou situáciou
v Českej a Slovenskej Federatívnej Republike a nespokojnosť
s hospodárskou politikou federálnej vlády
pri uskutočňovaní ekonomickej reformy".
Bod štvrtý, ktorý začína slovami
"Požadujem na vláde ČSFR" zaradiť
ako bod tretí. V jeho rámci ako písmeno a
zaradiť text:
Požadovať od vlády, aby vypracovala program urýchlenej
komercionalizácie podnikov a režim ich hospodárenia
oddeleného od centrálnych štátnych orgánov".
Ďalej v bode štyri pod písmenom f) doplniť
príslušný text: Urýchliť prípravu
daňovej reformy. "
V tom zmysle prečíslovať ostatné body
a označiť príslušné písmená.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má pán
poslanec Mlynárik, pripraví sa poslanec Žáček.
Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán
predseda, vážený pán predsedajúci,
kolegyne a kolegovia, budem hovoriť k ekologickým
otázkam, ktoré sa samozrejme veľmi úzko
dotýkajú otázok hospodárskych.
Je smutným a otrasným faktom, že naše
životné prostredie patrí k najkatastrofálnejším
na svete. Dosiahli sme svetové rekordy, vyrobili sme naviac
ocele na hlavu obyvateľa, ale máme tiež najvyšší
spad kysličníku siričitého na plochu
zeme a hlavu obyvateľa. Máme svetové rekordy
vo výskyte rakoviny a cievnych onemocnení.
Sedem rokov som sa so Slobodnej Európy zaoberal týmito
problémami, a i keď som historik, viem, o čom
hovorím. I ekológia už má svoju históriu
a historici sa ňou budú zaoberať. Zvlášť
katastrofálne sa javí po tejto stránke situácia
Slovenska, nie sú to len severné Čechy, samozrejme.
Slovensko sa industrializovalo v rozhodujúcej miere podľa
zámerov sovietskej imperiálnej a strategickej politiky.
Nie teda podľa vlastných potrieb a možnosti surovinových
zdrojov a energia, ale podľa toho, kam sovietskí inžinier
na mape zapichol prst, ako to bolo v prípade banskobystrickej
vápenky a cementárne.
Prečo je dnes Slovensku v takej situácii, málo
sa zdôrazňuje a málo sa hľadí
späť do čtyridsaťročnej histórie.
Vo výletnom sídle banskobystrického biskupstva
Svätom Kríži nad Hronom podobným spôsobom
vyrástol najvyšší gigant na výrobu
hliníku v strednej Európe. Bez surovinovej základne,
bez energetických zdrojov, všetko sa musí dovážať
a hlavne bez akýchkoľvek ekologických stavieb.
Pre slovenskú budovateľskú gigantomániu
bolo vôbec typické, že sa realizovala s cieľom,
že odpadové kontaminované vody nebudú
čistiť čističky, ale slovenské
rieky a potoky, že kysličník siričitý
a iné škodliviny nebudú čistiť
filtre a ekologické zariadenia, ale slovenské lesy.
Tento stav trvá doteraz. Vymrela slovenská jedľa,
Hron dosiahol maximálne znečistenie. Takáto
situácia je v okolí magnetitových závodov
Jelšava, Lubeník, Košice, to sú smutné
výkričníky minulého dedičstva.
Slovenský človek sa dožíva, samozrejme
ako český, o päť až sedem rokov kratšieho
života, než jeho sused v západnej Európe.
Je to daň, za ktorú platí doteraz. Ak naša
historiografia bude raz hodnotiť dejiny industrializácie
Slovenska, bude musieť konštatovať, akú
daň budovateľskej gigantomániu zaplatila slovenská
príroda a slovenský človek, či obyvateľ
Slovenska.
Ekologická osveta a propaganda v tejto veci pokuľháva.
O týchto veciach sa doteraz na Slovensku málo hovorí,
v českých krajinách predsa len vychádzajú
početnejšie ekologické publikácie. Na
Slovensku takmer nie sú.
Svoje komentáre a analýzy v Slobodnej Európe
o životnom prostredí som zhrnul do dvestostránkového
rukopisu nazvaného "Ekológia po slovensky".
Dal som ho k dispozícii výboru pre životné
prostredie, pán Stank mi to - dúfam - potvrdí.
Navrhol som, aby sa výbory zasadili o vydanie rukopisu,
aby sa o veci hovorilo a čítalo. Tieto výbory
veľkoryso rozhodli, že nič podobného podporovať
nebudú. Nejedná sa mi o osobnú prestíž
ani o prospech. Ide mi o vec. Ak na Slovensku v tejto veci, okrem
Bratislavy nahlas a pár článkov v novinách
nič nemáme, prečo takáto ignorácia?
Proti ekologickej hrozbe musí každý vo svojej
pôsobnosti, svojimi schopnosťami vyvinúť
maximálne úsilie. Napríklad ja vo svojej
oblasti ako publicista, ako historik, aby sme nezanechali našim
potomkom taký kraj a takú prírodu, aby nás
naši nasledovníci raz za to nepreklínali. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Slovo má poslanec Žáček,
pripraví sa poslanec Sochor.
Poslanec SL L. Žáček: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, předpokládal
jsem, že zde vystoupí poslanci z Ostravska, z výboru
pro životní prostředí, s kvalifikovanou
zprávou o ekologické situaci v naší
oblasti. Předpokládal jsem, že do detailu zde
rozvedou situaci s uvažovanou a urychleně připravovanou
spalovnou odpadů. Tato spalovna má sloužit
celému Československu, má sloužit dokonce
i zahraničí. Ostře proti této akci
namířené proti obyvatelstvu Ostravska, protestuji,
protože ostravsko je tak už zdevastováno, že
si nemůže tuto vymoženost dovolit. Karvinsko
už dnes je měsíční krajinou a
nechceme být i smetištěm republiky.
Výklad pana ministra, že ostravská firma vyhrála
konkurs na toto velké znečišťování
ovzduší je výsměchem ekologické
situaci Ostravska. Tato firma se neptala občanů,
co na to řeknou. Ještě je čas tuto akci
zastavit a přemístit do jiné oblasti federace.
Ještě jednou vznáším v otázce
spalovny na Ostravsku ostrý protest. Spalovna odpadů
Ekona pro ČSFR a pro zahraničí nemá
na Ostravsku co dělat. Žádám pana ministra
Vavrouška, aby přímo v Ostravě tuto
situaci projednal s Ostraváky, ne tady v Praze.
Zároveň žádám vládu při
současně katastrofální ekologické
situaci na Ostravsku, o poskytnutí ročního
finančního příspěvku na obyvatele
ve výši 2 000 Kčs, tak, jak je tento příspěvek
poskytován určeným oblastem severních
Čech. U nás je situace obdobná, ne-li horší.
Pan ministr Vavroušek 25. dubna při jednáních
v hospodářských výborech slíbil
podání zprávy, jakým způsobem
a kde byl loni likvidován vlak s odpadem do Polska, jeho
chemické složení a na či náklady
byly tyto odpadové chemikálie zlikvidovány.
Prosím pana ministra o odpověď. Bohužel
ho tady nevidím.
Požaduji, aby federální ministr životního
prostředí přenesl problém spalovny
a ročních příspěvků
na českého ministra životního prostředí.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Slovo má poslanec
Sochor, pripraví sa poslankyňa Kaplanová.
Poslanec SN V. Sochor: Vážený pane předsedající,
vážený pane předsedo, vážení
kolegové, jsem zrovna ze Severomoravského kraje
a z výboru životního prostředí,
takže jsme s panem poslancem Žáčkem mohli
hovořit v obráceném pořadí,
lépe bychom se doplňovali.
Než abych rozváděl všechno, co mě
napadlo během projednávání a studia
zprávy o hospodářské politice, chtěl
bych konkretizovat některé poznatky z vlastní
praxe. V přihlášce do diskuse jsem uvedl tři
základní problémy, k nimž chci hovořit,
a sice absolventy škol a nezaměstnanost, podpora podnikání
a konkretizace fondu životního prostředí.
Velmi krátce jen k otázce absolventů škol
a nezaměstnanosti. Ve zprávě, která
nám byla předložena jako návrh na usnesení,
je v bodě 2 uvedeno:"Doporučit vládě
v oblasti sociální politiky všemi dostupnými
prostředky realizovat aktivní politiku zaměstnanosti
ve vztahu k absolventům škol, a to zejména
s přihlédnutím k možným právním
a sociálním dopadům jejích nezaměstnanosti.
" S tím lze plně souhlasit, ovšem myslím,
že to není jen otázka souhlasu, že tady
už mělo být něco uděláno.
Končí nám školní rok, konči
výuční doba a když jsem tuto situaci
posuzoval v našem městě, tak je více
než katastrofální. U nás v Bohumíně
absolvuje letos asi 90 studentů na gymnáziu. Jestli
se jich 30 dostane na vysoké školy, bude to vcelku
úspěch, protože jak víte, počty
přihlášených jsou enormní. Těch
dalších 60 nemá představu, co bude dělat.
Volná pracovní místa u nás nejsou,
jedině snad na šachtách. Když já
jsem odmaturoval, šel jsem na 6 měsíců
na brigádu na šachtu, ale šel jsem s perspektivou,
že mám po zkouškách, byl jsem přijat
na vysokou školu, morálně mě to nedeptalo.
Jestliže by našli jen toto zaměstnání,
bude to dost bídné.
Horší je to s učňovskou mládeží.
Rozpadají se podniky jako Drobné zboží,
OPoS, Pramen, apod. Není zájem o vyučence,
kteří současně s vysvědčením
budou dostávat propouštěcí listy. Je
zapotřebí rychle něco udělat. Chodil
jsem po ministerstvu školství, upozorňoval
jsem na to, hovořil jsem s předsedou výborů
sociálních a kulturních. Vidím asi
takové řešení.
Studenti třeba na gymnáziu studuji buď němčinu,
angličtinu nebo francouzštinu. Znalosti jazyka gymnasijního
nejsou zrovna perfektní. Ovšem po konzultaci s ředitelkou
jazykové školy v Ostravě a ministerstvem školství
během jednoho roku, nadstavbovým studiem zajistí,
že tyto děti, které by byly přijaty
na jazykové školy, budou schopny získat prakticky
"státní zkoušku z jazyka". To je
jeden z předpokladů, že by mohly v dalším
roce se ucházet třeba o studium v zahraničí,
protože všude je předpoklad "jazyková
znalost".
Myslím, že i prostředky by se na to našly
v rámci podpory 1 250 Kčs na hlavu a měsíc
jako podpora v nezaměstnanosti. Myslím, že
by se to mělo nějak urychleně řešit
a že by se nějaké řešení
mohlo najít. To konstatování mě nijak
neuspokojuje.
Pokud jde o podporu podnikání, hovořilo se
o konverzi. Jak to vypadá v průmyslu? Dělal
jsem v průmyslu 40 let. Jsou u nás velmi rozdílné
podniky. Konverze třeba v Mikuláši je podstatně
těžší než ve Vítkovicích
nebo ve Škodovce. Vítkovice a Škodovka jsou závody,
které dělaly kusovou výrobu. Dělal
jsem konstruktéra ve Vítkovicích a jednou
jsem dělal koksovny, podruhé něco jiného,
a celý strojní park je přizpůsoben
kusové výrobě. Nebo dělají
senážní věže, mohou dělat
čističky a všechno možné. Konverze
by byla možná, ovšem musíte mít
zákazníka a musíte vědět co
chce dělat v podnikatelské sféře a
prostředky na podnikání. Podniky za 25 %
úroků na úvěr na to nemají,
většina podniků je dnes v platební neschopnosti,
čili je to uspáváno nejen neschopností
najít výrobu.
V podniku, kde dělám dnes, jsme schopní třeba
obchodovat pracovní sílou. Máme velmi kvalifikovanou
pracovní sílu, je to montážní
organizace, která má 7 000 vysoce kvalifikovaných
pracovníků. Máme obrovský zájem,
přiváželi bychom do republiky velmi dobré
peníze, ale nedostaneme pracovní povolení
a nedostaneme se ven. Podnik se zase dostává do
situace, kdy není schopen a nemůže řešit
svoji existenční záležitost. Tady někdo
někde musí prostředky na investice nedotovat,
ale za rozumný úvěr půjčit,
aby podniky mohly začít něco vyrábět.
Pokud jde o drobné podnikatele, mám i takovou zkušenost.
Hovořilo se tady o tom, že nemáme stavební
podnikatele, soukromé podnikatele. Ty menší,
že neznáme, jak vlastně vypadá základna.
Ti mají obrovské potíže podnikat.
Já jsem pro to, abychom co nejrychleji zprivatizovali všechno,
co se dá. Kdo zná řemeslo a myslí
si, že ten údaj 260 000 soukromých podnikatelů
v republice, že to něco je, tak tam je podnikatelů
20 000, a ti ostatní to jsou lidé podnikavci. Třeba
z našeho podniku odešlo 600 lidí, kteří
začali soukromě podnikat, a to tím způsobem,
že prakticky snižují ceny. Např. jde o
nějakou opravu, kterou dělal náš podnik
za 7 miliónů Kčs, oni řeknou, že
to nebudou dělat za 7 miliónů, ale za 6 miliónů,
místo 25 Kčs na hodinu si vyplatí 60 Kčs,
ovšem v tom nevidím podnikatelství, to nám
vůbec nic nepřinese, takoví podnikatelé
se už dneska dostávají do problémů,
protože ti investoři zjišťují, že
to není nejlepší řešení.
Jsou drobní podnikatelé, třeba stavebníci
u nás na Ostravsku, kteří mají obrovské
problémy přes to, že se rozjeli velmi dobře.
Podniky, které dnes ještě existují,
např. Správa sídlišť a tyto "obludy",
které byly vytvořeny v minulosti, si třeba
objednají zakázku za 3 až 5 miliónů
Kčs. Stavebníci nakoupili materiál, ale tyto
podniky třeba v prvním čtvrtletí zjistily,
že jsou v platební neschopnosti a že takovou
zakázku nemohou zaplatit. To je katastrofa pro podnikatele,
musí si někde půjčit na mzdy anebo
propustit lidi.
Myslím, že to všechno tak nefunguje, jak byla
naše představa, a jak by to fungovat mělo.
Takové drobné podnikání, když
bych chtěl být třeba stolařem, tak
je to opravdu těžké. Když komunisté
likvidovali stolařské, zámečnické
dílny apod., tak tyto dílny byly perfektně
vybaveny strojním parkem a lidé s nim uměli
zacházet. Dnes je to všude zplundrované, spojené
do velkých celků a ten soukromník třeba
s hoblíkem nemůže začít vyrábět
nábytek. Měl jsem tu představu, že stát
ještě pomůže zřídit ve městech
perfektní dílny, zavolá si na konkurs třeba
10 řemeslníků a řekne: "Hoši,
kdo to umíte, tak začněte tady pracovat,
dílny máte vybaveny a za pět roků
to začnete vracet. Zítra začnete soukromě
podnikat a zaměstnávat lidi. Ale s tím hoblíkem
nevidím, že by to k něčemu vedlo. To
soukromé podnikání, kdy třeba 700
lidi se hlásí o opékání brambůrků
na pěší zóně v Praze, v každém
městě že máme plno krámků
a butiků, není ono. Z toho nic nemáme, to
nám nic nepřinese. My musíme také
začít vyrábět, protože jenom
povídat to nejde, to nebudeme mít za chvíli
co prodávat. Když se zpřísní
kontrola hranice, tak nevím, co tam budou prodávat,
to je všechno nějaké záhadné
zboží. To jenom tak na úvod. A teď to
hlavní, chtěl bych si všimnout problematiky
životního prostředí.
Pan ministr Vavroušek hovořil o úkolech, které
nás čekají v ovzduší, vodě
a půdě. 19.6. minulého roku vznikl Federální
výbor životního prostředí. Má
na svoji práci asi 300 miliónů Kčs,
nadělal za tu dobu obrovské množství
studii. Každý, kdo pracuje na úseku životního
prostředí, toho má asi 170 cm ve skříni.
A to myslím, že těch studií bylo podstatně
více. Ale zatím jsem se nedozvěděl
ve výboru životního prostředí,
kde jsme postavili, dokončili nebo začali stavět
nějakou čističku, nějaký septik,
nějaké odsávání, protože
jsem z firmy, která toto v republice dělá
a vím, že nemáme na tomto úseku práci.
Čili to mě tak nějak zaráží.
Proto bych vás chtěl upozornit na jednu věc,
na úseku těchto idejí pracuje dnes 1 033
lidi v republice, 185 na federálu, 522 na českém
ministerstvu a 326 na slovenském. Je to obrovské
množství lidí, všichni chystají
ekologii, my všichni víme, co nás trápí,
ale je třeba začít něco dělat,
uvolnit na to prostředky.
Když jsem pročítal ty zprávy, tak jsem
se dozvěděl, federál má 300 miliónů
Kčs, to je na ty studie a na nějaké ty věci,
které máme rozkalkulované. Ale 7,5 miliard
Kčs je v českých zemích na ekologii
a 5,5 miliard je na Slovensku. To jsou docela slušné
peníze, a proto bych chtěl, protože mně
na to nemůže odpovědět pan ministr Vavroušek,
i když je to možná v rozporu s kompetencemi,
aby federál požádal českou a slovenskou
vládu o seznam jmenovitých akcí, které
jsou v rámci těchto peněz zahrnuty. Jestli
se to má letos prostavět, tak o tom musí
někdo vědět, musí mít projekty
a měl by také začít - ona je polovina
roku. Rozdělení miliardy pro Severomoravský
kraj bylo provedeno až myslím 26. dubna.
Když jsem po tom pátral, tak mně bylo oznámeno,
že akce, které sledujeme v našem regionu jsou
zahrnuty, že to je podle plánů, které
přišly z okresních úřadů.
V měsíci květnu jsem zjistil, že při
projednávání na ministerstvu financi nějaký
pan ing. Zaňka prohlásil, že se mu to nezdálo
ekonomické, a že to z plánu vyškrtl. Čili,
aby tady nezůstala jenom nějaká hra čísel
a my, kteří máme sledovat ekologii bychom
nevěděli, co za těch 7,5 miliard uděláme.
Jak jsem to sondoval ve fabrikách, tak třeba 30
% z nich čeká, že jim nějak vypomůže
stát objednávkami na ekologii, ovšem nikde
to není vidět. Co se za to staví?
A tak tedy dávám doplňující
návrh do bodu 4 b). Nevím, jestli to bude možné,
jestli vláda se s tím vypořádá,
jak je tam uvedeno: "Požaduji na vládě
ČSFR v oblasti hospodářské politiky,
aby předložila analýzu čerpání
rozpočtu na ekologii." To za prvé. A za druhé,
aby "předložila věcný rozpis federálních
i národních fondů pro životní
prostředí na jednotlivé akce, realizované
v roce 1991, stav proinvestovaných prostředků
za prvé pololetí a předpoklad zajištěnosti
v roce 1991, dále soupis jmenovitých akci pro zlepšení
životního prostředí na rok 1992, financovaných
z fondů životního prostředí Federálního
výboru a ministerstva životního prostředí
České republiky a komise životního prostředí
Slovenské republiky". Toto bych doporučoval,
aby nám bylo předloženo nejpozději do
30. 7. 1991. Tolik asi k té ekologii.