K tomu, co tady říkal pan poslanec Žáček
o té spalovně, tak o tom si budeme muset promluvit
někde bokem, protože já o tom něco vím.
Asi těžko spalovnu, která je zapotřebí
v Ostravě, bychom měli stavět v Praze nebo
v Bratislavě, čili to je otázka vyjasnění
pojmů a znalosti věci v detailech. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem, slovo má paní
poslankyňa Kaplanová, pripraví sa pán
poslanec Ransdorf.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený
pane předsedající, vážení
přátelé, chtěla bych začít
jednou otázkou na pana ministra. Přečetla
jsem si, že Slovensko vydává 656 miliónů
na vzdělávací programy, nikdy jsem se nedočetla,
kolik jich vydává Česká republika.
Dále bych chtěla dát několik konkrétních
návrhů k sociální problematice rodin.
Myslím, že nemusím zdůrazňovat,
že většina rodin s dětmi nebo neúplné
rodiny se dnes pohybuji pod průměrem celostátních
příjmů, a že většině
z nich hrozí životní minimum. Dvojí
zaměstnání muže není dnes možné.
Z toho důvodu mám tedy několik návrhů.
Nedoporučuji, aby bylo plošné posílení
sociálních příjmů všech
rodin s dětmi. Nevím proč by se měla
sociálně podporovat např. rodina dobře
prosperujícího podnikatele. Ale doporučuji,
aby o to účinněji a více se posílil
příjem u sociálně slabých vrstev
rodin s dětmi, které budou ve velké většině
téměř všechny postiženy, a aby
ta pomoc byla diferencována, a to podle těchto faktorů:
- podle výše příjmů,
- podle počtu dětí,
- podle výše činže,
- podle výše energetického dopadu podle druhu
vytápění.
Mám další návrh. Myslím, že
by se měly zcela zrušit jesle a rozhodně také
dotace na školky. Vysvětlím proč. Je
to nejenom z ekonomických důvodů, protože
tak se získají určité prostředky,
ale také z psychologických a filozofických
důvodů. Psychologové už několikrát
dokázali, že dítě předškolního
věku potřebuje individuální přístup.
Ve školkách je kolektivní výchova a
myslím, že problémy, které dnes máme
s mládeží, že jsou důsledky kolektivních
příčin, kdy rodiče sotva stačili
dát dětem najíst a uložit je do postele.
Myslím, že musíme začít s výchovou
preventivní. Další návrh je, aby se
změnila otázka sociálního systému
sociálních pracovnic. Jejich práce byla celkem
neefektivní a nepřinášela takový
užitek, jaký by bylo třeba. Doporučuji,
aby se zvýšil počet sociálních
pracovnic, a to tak, aby každá sociální
pracovnice měla na starost určité rodiny,
většinou takové, které mají problémy.
Ze zkušenosti, protože jsem pracovala jako poslankyně
v péči o rodinu vím, že jsme se začali
zabývat rodinami, až když tam byly problémy
s policií, a to už bylo pozdě. Musíme
tomu všemu předejít. Proto bych navrhovala,
aby i rodiny romské anebo rodiny takových sociálních
případů, tzn. rodiny alkoholiků atd.
byly řešeny odděleně, nikoliv formou
peněžní pomoci, ale formou pomoci konkrétní,
že se jim buď zaplatí činže, obědy
dětem a prostě tak, aby peníze neměli
v ruce, protože s nimi nedovedou často hospodařit.
Sociální pracovnice by se měly zabývat
těmito rodinami od začátku, a ne, když
už je pozdě a mít určité rodiny
na starost, aby to stačily a mohly by dokonce soutěžit,
které z nich se podaří více rodinám
pomoci, protože ta pomoc není vždy pouze v ekonomii,
ale také v jiných ohledech, a to už je věcí
vynalézavosti té které sociální
pracovnice, ale to by bylo na delší povídání.
Myslím, že to je tak vše. Chtěla bych
pouze ještě jednou zdůraznit, že to, co
do rodin vložíme, se nám stonásobně
vrátí. Když se nám podaří,
aby ženy mohly zůstat doma, aby vychovávaly
děti nebo použili mikrojeslí a mikroškolek,
to jsem zapomněla říci, tím se to
dá vyřešit, protože to dítě
bude mít individuální přístup
a navíc si matka může vybrat, ke komu to dítě
dá. Ženy, které se starají třeba
o jedno dítě, vezmou si na starost třeba
i další. Tedy, řešit tyto otázky
za pomoci mikrojeslí a mikroškolek. Prostředky,
které ušetříme, vložit na prevenci
rodin, na pomoc rodinám s dětmi, protože v
těchto rodinách je budoucnost našeho národa.
Jestliže se jim nyní budeme věnovat, potom
nebudeme mít problémy s dospívající
mládeží, jak je máme dnes. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. Hovorí pán
poslanec Ransdorf. Pripraví sa pán poslanec Zlocha.
Poslanec SN M. Ransdorf: Dámy a pánové, náš
svět je zařízen tak, že obvykle ty nejpodstatnější
tendence se dají vypozorovat z nejjednodušších
faktů. Domnívám se, že pokud jde o průběh
ekonomické reformy, takovým aktem je třeba
věc, kterou zažívám v místě,
kde bydlím, že tam už děti delší
dobu mají uhelné prázdniny v květnu,
což se nestalo ani v dobách hitlerovské okupace.
(Potlesk.)
Když se projednávala otázka svátků,
zda to má být 8. nebo 9. květen, říkal
jsem si, že by bylo nejlépe uzákonit oba dva
termíny, protože alespoň tak by děti
měly část uhelných prázdnin
legalizovány.
Vraťme se ale k otázce hospodářské
reformy. Každá doba bledá své příbuzné
v minulosti. Mnohokrát jsme se s tím setkávali
tady také na půdě parlamentu. Ostatně,
tento parlament chce být nejenom tvůrcem dějin,
ale i jejich kodifikátorem.
Domnívám se, že pro průběh ekonomické
reformy, jak to naznačil můj přítel
pan Zeman, v rozhovoru pro Rudé právo, je takovým
příbuzenstvím v minulosti rozhodně
epocha velkého skoku a kulturní revoluce. Kdyby
někdo pochyboval, mohu uvést i konkrétní
citáty.
Tak např. v březnu 1966 Mao-ce-tung, tehdejší
velký kormidelník - také už jsme dospěli
vlastně tak daleko, že máme velké kormidelníky
- říká: "Musíme svrhnout krále
pekel a osvobodit malé zloduchy". Král pekel
v podobě byrokratického centralistického
plánu byl svržen a malí zloduchové jsou
na scéně. Skutečně, základní
podmínkou podnikání je, aby prostředí
bylo opravdu transparentní, aby se dal odhadnout jeho vývoj.
V tomto prostředí podnikání možné
není. Je to prostředí naprosto netransparentní.
Je možně pouze krást, podvádět
a šidit.
Hodně se hovoří o tom, že nás
nepochybně čeká vzestup, dokážeme-li
sestoupit až na dno. Ale i to je, koneckonců věc,
která připomíná kulturní revoluci.
Už připomínaný velký kormidelník
23. 8. 1966 řekl: "Jsem pevně přesvědčen,
že několik měsíců chaosu bude
nejvýš prospěšných a že z
tohoto zmatku vzejde jen velmi málo škody. I to vlastně
připomíná dnešní dobu.
Domnívám se, že stejně pozoruhodně
je i to, že ekonomická reforma je porovnávána
se šachovou partií, že se všichni nalézáme
na určité šachovnici. I to je koneckonců
Maoův příměr. Vládní
deník Žen-min-ž-pao...
24. února 1959 v době velkého skoku uvedl
výrok velkého kormidelníka, že,,celá
země je šachovnice". Samozřejmě,
že šlo o to, dosáhnout zásadního
převratu, Tak jako dnes chce československý
lid někdo přeměnit na čistý
list papíru, na který by bylo možno psát.
I tehdy Mao-ce-tung řekl, že čínský
lid je "čistý list papíru, na který
je možno napsat nejnovější a nejkrásnější
slova a nekreslit nejnovější a nejkrásnější
obrazy".
Domnívám se, že naši občané
mají ovšem plné právo odmítnout,
aby byli čistým listem papíru, na který
může někdo podle své síle kreslit
a psát.
Hodně se hovoří o tom, že v naší
zemi dochází k přechodu k tržní
ekonomice. Tentokrát už bez přívlastků.
4. července 1990, když se projednávalo vládní
prohlášení, ministerský předseda
Čalfa pravil, cituji: "osou úsilí vlády
se musí stát sociálně a ekologicky
orientované tržní hospodářství.
Tedy s těmito přívlastky - sociálně
orientované a ekologicky orientované tržní
hospodářství."
Velmi jednoznačně se v tomto směru také
vyjádřil prezident ČSFR 29. června
minulého roku, kdy řekl: "Náš mnohokrát
deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby
nevedla k velkým sociálním otřesům,
velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě sociálních
jistot, musí naši ekonomové přijmout
jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí
žádné: "Nejde to. "
Domnívám se, že jestliže se tady hovoří
o tom, že kritikově reformy patří mezi
sociální demagogy, tak v tom případě
by mezi ně musel být zařazen i náš
prezident, který se shoduje s námi v tom, aby reforma
byla provedena bez drastických dopadů na obyvatelstvo.
Ale slyšeli jsme i jiné názory. Jestliže
minulý rok analýza Světové banky hodnotila
naše výchozí šance poměrně
dobře ve srovnání s jinými zeměmi
bývalého sovětského bloku, ministr
financí 26. dubna 1990 řekl:,,Nejsme si jisti, zda
naše nynější ekonomická situace
- o československé ekonomice se často říká,
že má nejlepší výchozí pozici
(pokud jde o zahraniční zadluženost a míru
nerovnováhy na základních domácích
trzích), pro ekonomickou restrukturalizaci je ve skutečnosti
přednosti nebo nevýhodou, zda usnadní reformu,
nebo ji bude blokovat. Obávám se, že pomáhá
vytvářet sny o tom, že je možno takhle
dále pokračovat, protloukat se a částečně
vylepšovat dosavadní systém."
Tento výrok svědči o tom, že příčinou
rostoucích hospodářských potíží
nemusí být jen nedostatky v provádění
hospodářské reformy.
Nedávno na setkání s poslanci pan guvernér
Státní banky ing. Tošovský ukázal
i na některé příčiny hospodářského
poklesu, zakotvené ve struktuře ekonomické
reformy. Totiž, že chybí strukturální
politika, která by vytvářela předpoklady
pro rychlejší přizpůsobení hospodářských
subjektů podmínkám světového
trhu. Ale mohly by se uvést i jiné věci.
Např. to, že se nám podařilo díky
určitým necitlivostem v oblasti zahraničně
politické si rozvrátit jediné možné
záložní trhy, které potřebujeme
v této citlivé době přechodu.
Kvalitativní pokles výkonnosti ekonomiky byl vyjádřen
snížením objemu produkce. V roce 1990 se snížila
výroba případné výkony ve všech
základních odvětvích národního
hospodářství. Průmyslová výroba
klesla o 3,7 %, průměrná denní výroba
o 2,6 %, objem stavebních prací o 6,6 %, nákupy
jatečních zvířat o 2,3 %, přeprava
zboží po železnici o 10,5 %.
Údaje, které máme k dispozici pro tento rok,
svědčí o tom, že propad se akceleruje.
Místo toho, aby se zastavil, a aby došlo k určité
stabilizaci. Pokles průmyslové výroby nelze
vysvětlovat ani tím, že se snižuje neúčelná
výroba vyvolaná neúměrně vysokou
výrobní spotřebou, plýtváním,
neúměrnými rezervami všeho druhu a vysokými
zásobami v centrálním direktivním
řízení ekonomiky.
Tento názor byl publikován v německém
týdeníku Wirtschaftswoche a byl přetištěn
v Týdeníku Hospodářských novin
č. 3 ze 17. ledna t.r. Ale stačí to konfrontovat
s rekordním přírůstkem zásob
a neuspokojenou poptávkou ve vnitřním obchodě
a ukáže se nepravdivost tvrzení, že při
přechodu k trhu klesá - výroba, aniž
se zhoršuje životní úroveň.
S výjimkou petrochemie nelze označit za příčinu
poklesu ani nedostatek surovin a materiálů. Výrobní
zásoby v ústředně řízených
organizacích naopak vzrostly od počátku roku
o 28 miliard Kčs, zatímco v roce 1989 činil
jejich přírůstek za stejně období
jen 3,3 miliardy Kčs a v roce 1988 stagnoval na úrovni
dosažené v roce 1987.
Zejména závažná je konfliktní
situace v zemědělství. Podstatné a
nárazové omezení dotací do zemědělství,
které přesahuje svým rozsahem existující
stav v západoevropských státech, sleduje
spíš rozložení zemědělských
podniků než ekonomicky účelný
tlak na zefektivnění výroby. Řádově
omezení dotací a růst maloobchodních
cen blokovaly možnosti odbytu a zemědělské
organizace začaly proto omezovat stavy skotu, (v průběhu
roku se jedná o řád 4 %) a samozřejmě
i prasat, kde bylo dosaženo poklesu o 5,4 %. Tento pokles
není ještě úměrný rychlému
snížení nákupu živočišných
výrobků. Ten se snížil proti stejnému
období roku 1990 u jatečních zvířat
a vajec o víc než 25 % a u mléka o 17 %.
Jestliže shrneme fakta o poklesu průmyslově
výroby i zemědělské produkce, lze
hovořit o počátku hospodářské
krize, jejíž hloubku a délku trvání
nelze při současné hospodářské
politice vlády vůbec ani odhadnout.
Při poklesu tvorby národního důchodu
se zvýšilo jeho vnitřní užití
podle kvalifikovaného odhadu o 1,4 %. Předstih užití
národního důchodu před vytvořením
dosáhl podle údajů Federálního
statistického úřadu 24 miliard Kčs
ve stálých cenách roku 1984. Jestliže
tedy byla právem kritizována okolnost, že minulý
režim žil na úkor budoucnosti, a to mělo
podobu zastarávání základních
fondů a zhoršování ekologické
situace, tak nové k tomu přistoupilo žití
z rezerv. Jestliže tento trend bude prolongován, už
v tomto roce budeme čelit žití na dluh.
Dále bývá bagatelizována otázka
platební neschopnosti průmyslových podniků.
Není problémem zděděným z minulosti.
Koncem roku představovala 53 miliard Kčs. Ale největší
nárůst byl právě v posledních
měsících roku, v listopadu o 8,8 miliard,
v prosinci o 8,32 miliardy Kčs. V lednu vystoupila tato
platební neschopnost na 77,6 miliard Kčs. Došlo
i k velkému úvěrovému zatížení
podnikové sféry. Bez podniků zahraničního
obchodu se jedná o řád 2,4 miliardy Kčs.
A samozřejmě - a to je velice závažně
- se zhoršila devizová pozice státu, o čemž
budu ještě mluvit. Federální ministerstvo
financí hledalo cestu k prosazení restriktivního
působení státního rozpočtu
a udržení jeho vyrovnanosti při klesající
výkonnosti ekonomiky, v prvé řadě
ve zvýšené účasti obyvatelstva
na krytí rozpočtových příjmů.
Dnes je situace taková, že podle dostupných
údajů, kdyby vláda už neudělala
žádnou chybu, tak výkonnosti ekonomiky z roku
1989 bude dosaženo v roce 1995.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Pán kolega, prosím stručnejšie,
máme v 17,30 hodin končiť, abychom to ešte
stihli.
Poslanec SN M. Ransdorf: Dobře. To je návrh i pro
další bod programu, který tato schůze
bude projednávat - plnění rozpočtu.
Rozsah úpravy státního rozpočtu provedený
ministerstvem financí na základě opatření
přijatých vládou v průběhu
roku 1991 vyžaduje zvážit, zda by pro příště
neměl parlament omezit možnost resortu provádět
přesuny mezi rozpočtovými položkami
a možnost zásadně měnit rozhodnutími
vlády původní koncepci parlamentem schváleného
rozpočtu.
Pokles efektivnosti výroby a zhoršení hospodaření
organizaci vedlo k tomu, že rozpočtované odvody
hospodářských organizací nebyly splněny
a stagnovaly na úrovni dosažené v roce 1989.
Odvody z finančně ekonomických nástrojů
zahraničního obchodu klesly o téměř
30 % a odvody pojišťovnictví a peněžnictví
klesly o víc než 5 %. Proklamovaný ekonomický
tlak se za této situace v roce 1990 soustředil výhradně
na člověka jako na spotřebitele a nikoliv
jako na výrobce. Vláda tak v podstatě ztratila
celý rok na cestě k nezvyklému zvýšení
výkonnosti ekonomiky.
To všechno ve mně vzbuzuje vážné
pochybnosti o finanční a měnové politice,
kterou praktikuje vláda, ministerstvo financí a
do určité doby i Státní banka. Zvyšování
maloobchodních cen se totiž odrazilo v růstu
životních nákladů, a to v domácnostech
dělníků a zaměstnanců v průměru
za celý minulý rok o 9,9 %, především
v domácnostech s nižšími příjmy.
V domácnostech důchodců o 10,2 %, v rodinách
s větším počtem dětí o
10,5 % a ve čtvrtém čtvrtletí minulého
roku už růst životních nákladů
byl proti tomuto průměru dvojnásobný.
Reálné příjmy obyvatelstva, další
faktor, na kterém je možné měřit
úspěšnost reformy včetně kompenzačního
příspěvku ve srovnání s rokem
1989 poklesly o 1,3 %, reálné mzdy o 5,6 % za rok
1990. Reálná mzda ve 4. čtvrtletí
1990 ve srovnání se stejným obdobím
roku 1989 klesla o 10,2 %. V rodinách zemědělců
je to dokonce ještě více, o 23 %.
Já se domnívám, že vzhledem k tomu,
že ve srovnání se stejným obdobím
roku 1990 v letošním lednu a únoru se zvýšily
životní náklady rodin dělníků
a zaměstnanců o 53,5 %, rolníků o
54,5 %, důchodců o 51,3 %, ceny spotřebního
zboží a služeb ve srovnání se stejným
obdobím roku o 55,6 %, že slibovaný pokles
cen v důsledku konkurence výrobků a obchodníků
je vzhledem k tomu, že do nových maloobchodních
cen nejsou ještě promítnuty důsledky
posledních devalvací koruny, zcela nereálný
a takový slib je podle mého soudu buď výsledkem
nedokonalých informaci nebo je balamucením veřejnosti.
Za významný fakt pokládám také
to, že poprvé od roku 1953 absolutně klesly
vklady obyvatelstva a nedůvěra v naši měnu,
které opakovaně vláda vyslovila nedůvěru,
se projevila tím, že devizové úspory
stouply během roku šestkrát a dosáhly
téměř 10 miliard Kčs.
Za zvlášť významné, abych dlouho
nehovořil, pokládám to, že se podařilo
rozbít devizové hospodaření státu.
Čisté devizové pasivum během jednoho
roku vyrostlo třikrát z řádu 1,5 amerických
dolarů na 4,4 až 4,9 miliard amerických dolarů.
Poprvé za celou dekádu došlo k tomu, že
vytvořené devizové zdroje jsou menší
než dluhová služba a pokud tento vývoj
bude pokračovat dál, nebude nejen na krytí
dluhové služby, ale vlastně i na nezbytné
vstupy do ekonomiky.
Bylo nám řečeno, že nejbližší
dva roky bychom si měli utahovat opasky. I to koneckonců
připomíná hesla z období velkého
skoku. Tehdy vytýčil Mao-Ce-tung heslo "Tři
roky houževnatě bojovat a dosáhnout změny
v základní tvářnosti většiny
oblastí v naší zemi."
Kolega Zeman se vyslovil pro protestantskou etiku. Já jsem
o protestantské etice kdysi napsal knížku a
myslím, že v řadě oblasti je to vzor
hodný následování, především
v tom, že heslem těchto pánů ze 17.
století bylo "Pomoz si sám" a "Bůh
ti pomůže". V naší zemi nic jiného
nezbude, než abychom hledali naše domácí
zdroje, protože na pomoc ze zahraničí se nedá
spoléhat.
Hodně se na půdě parlamentu hovoří
o totálním režimu, o totalitě. Ale připomněl
bych v této souvislosti výrok amerického
prezidenta Trumana, který v roce 1947, když se projednával
Fair Deal, který navazoval na Rooseweltův New Deal,
řekl: "Sémě totalitního režimu
klíčí v bídě a nedostatku.
Množí se a roste v nedobré půdě
chudoby a sváru. Vyroste do plné výše,
když naděje lidu na lepší život je
mrtva. Musíme udržet tuto naději při
životě."
Já se domnívám, že korekce vládního
scénáře ekonomické reformy je nezbytná,
aby tato naděje při životě udržena
byla.
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Ďakujem. V 17.30 hodin bolo plánované
prerušenie, lebo budú zasadať výbory.
Já bych vám teraz povedal návrh postupu na
prerokúvaní bodov 15. spoločnej schôdze
Snemovny ľudu a Snemovny národov 4. deň rokovania.
(Hlas z plína: Vážené Federální
shromáždění, chtěl bych panu
Ransdorfovi připomenout, že uhelné prázdniny
za protektorátu byly. Byly dlouhé a časté.
Další hlas: Ale v zimě, ne v květnu.
Mluvilo se o uhelných prázdninách. A pokud
se týče příměru se šachovnicí,
pokud se na ní nacházíme, a že tam lze
snad jen krást a podvádět, chtěl bych
připomenout, že mistři světa se v poslední
době rekrutují právě ze Sovětského
svazu.)
(Hlas z pléna: Vážení přátelé,
dovolte mi také tak stručně něco říci
panu Ransdorfovi. Naši lidé už dávno odmítli
být čistým listem papíru, a to nejméně
dvakrát, poprvé v listopadu a pak ve volbách.
Neudivuje, že pan kolega Ransdorf zná tak dobře
výroky velkého kormidelníka. Spíš
udivuje, že stejně dobře zná správné
podmínky pro soukromé podnikání a
ještě více udivuje, jak upřímně
lituje, že tyto podmínky u nás nejsou a že
privatizace vázne.
Nepochybuji o tom, že pan kolega Ransdorf přesně
ví, co udělat, aby náš ekonomický
převrat uspěl a aby se obešel bez poklesu životní
úrovně. Jen je škoda, že nám z
toho prozradil tak málo. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS K. Viktorín: Budem pokračovať v predčítaní
návrhu na zajtrajšiu schôdzu. Navrhujem, aby
zajtra sme začali jednať už od 9.00 hodiny a
pokračovali až do 17.00 hodiny. (Hlasy: piatok.) Nijakým
spôsobom nie sme schopní náš program
do budúceho týždňa dodržať,
tak si to musíme rozmyslieť.
Ja vám to prečítam a potom sa dohodneme,
ako budeme pokračovať. Pretože zajtra dopoludnia
tu bude pán minister Dlouhý a potom musí
odcestovať, tak by sme prejednali:
1. Vládny návrh zákona, ktorým sa
mení a dopĺňa zákon č. 105/1990
Zb., o súkromnom podnikaní občanov, návrh
uznesenia (tlač 613)
2. Vládny návrh zákona o patentových
zástupcov (tlač 526), návrh uznesenia (tlač
607)
3. Vládny návrh, ktorým sa predkladá
federálnemu zhromaždeniu k vysloveniu súhlasu
Dohoda medzi ČSFR a Talianskou republikou, medzi ČSFR
a Francúzskou republikou, medzi ČSFR a Spolkovou
republikou Nemecko, medzi ČSFR a Švajčiarskom
a medzi ČSFR a Rakúskou republikou o podpore a ochrane
investícii (tlač 562)
4. Pokračovanie v rozprave o správe vlády
o hospodárskej situácii, sociálnej politike
a o riešení ekologickej situácie
5. Návrh uznesenia k hodnoteniu období od 25 februára
1948 do 17. novembra 1989 (tlače 525, 535, 536).
Toto je návrh na zajtrajšie jednanie. Zajtra rozhodneme,
či to budeme plniť alebo si to zmeníme.
(Ďalej predsedajúci oznámil, v ktorých
miestnostiach sa za 30 minút po skončení
schôdze stretnú jednotlivé výbory.)
Ďakujem. Dnešné rokovanie končím.