Na záver chcem zdôrazniť dôležitosť
a význam činnosti rehoľných rádov
a kongregácii, ktoré svojim charitatívnym
zameraním v rozhodujúcej miere môžu pomôcť
k celkovej morálnej obrode našej spoločnosti.
Jej naliehavú potrebu tu zdôraznil i pán prezident
vo svojom prejave na otvorení tohto zasadnutia nášho
parlamentu. Navrátením objektov uvedených
v prílohe návrhu zákona vytvoríme
rehoľným rádom a kongregáciám
existenčné podmienky pre túto nenahraditeľnú
činnosť, ktorá sa už začína
prejavovať blahodarne.
Odporúčam, aby Snemovňa národov predložený
návrh prerokovala a schválila v znení návrhu
uznesenia, tlač 723. Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem spravodajcovi výborov Snemovne
národov poslancovi Vosčekovi. Otváram rozpravu
k tomuto vládnemu ná vrhu. Zatiaľ sú
do rozpravy prihlásení dvaja poslanci, a to pán
poslanec Dostál a poslanec Čičmanec. Pán
poslanec Dostál ako prvý, ale tiež za klub
po slancov sociálno-demokraticky orientovaných,
takže má prednosť a slovo.
Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené kolegyně, vážení
kolegové, než přednesu svůj příspěvek,
rád bych ho předznamenal poznámkou. Bylo
mi vytýkáno, že mé argumenty se pohybují
spíše v oblasti emoční, citové.
Na to bych rád řekl tuto věc. Kdysi jsem
na jevišti inscenoval hru, ve které postava říkala:
Když přijdu o ruku, budu člověk bez
ruky, když přijdu o nohu, budu člověk
bez nohy, když přijdu o rozum, budu člověk
bez rozumu. Když přijdu o cit, budu člověk?
Tím bych chtěl argumentovat i toto své následné
vystoupeni.
Dovolte, abych vás pár minut zdržel a pověděl
vám příběh jednoho domu Příběh
totiž souvisí s návrhem zákona, který
máme před sebou v poslaneckých lavicích,
a právě proto si vás dovoluji zdržovat
historií mateřince a duchovního domu v Svatém
Kopečku u Olomouce.
Kongregace sester premonstrátek si ho v roce 1934 nechala
vystavět z vlastních prostředků a
sestřičky v něm trávily pokojně
čas při meditacích a modlitbách. V
oné osudové noci v dubnu 195o přijely autobusy
a nákladní auta a kongregace byla ze svého
domu násilně vystěhována Lidovými
milicemi. Sestřičky, které nikdy nikomu neublížily,
byly násilně prezekvovány, zavírány
a mnohé z nich utýrány k smrti.
Dnes už asi těžko budeme moci potrestat konkrétní
viníky, kteří se podepsali tenkrát
pod tento zločin, neboť, ačkoliv mohli ve své
době všechno, nesmrtelní být nedokázali.
Na rozdíl od svých oběti umírali v
přepychových vilách, s přepychovými
důchody.
Jsem přesvědčen ale o tom, že kdyby
opravdu existovalo peklo očistce, tak se nám v něm
všichni ti Gottwaldové, Kopečtí, Kopřivové
a Čepičkové dnes vysmívají,
neboť, ačkoliv už dávno nejsou mezi námi,
mohou nám jejich minulé křivdy ještě
řádně zkomplikovat život. To hrozné
dědictví, které nám po sobě
zanechali, se kromě jiného jmenuje také náprava
křivd. Mezi jinými jsou to i křivdy páchané
na církvi.
Jednou z těch křivd je i onen mateřinec a
duchovní dům na Svatém Kopečku. Jak
to ale udělat, abychom komunistické křivdy
nenapravovali křivdami dalšími? V tom domě
na Svatém Kopečku je totiž dnes internátní
škola pro hluché a němé děti.
Obrovským nákladem renovovaná budova se speciálním
zahraničním technickým zařízením,
zabudovaným ve stěnách a podlaze dnes slouží
k přípravě těchto děti do našeho
světa hluku, zvuku a řeči, do života,
které nejsou s to zatím pochopit. Aby v takovém
světě tyto handicapované děti mohly
vůbec obstát, nutně potřebují
zvláštní a pečlivou výuku a komunikaci
s okolím, které je problematické pro mnohé
z nás, kteří mluví a slyší,
neřku-li pro tyto děti. Existují vůbec
bezbrannější tvorové na tomto světě?
Vláda navrhuje vrátit tento dům kongregaci.
Potud je všechno na první pohled v pořádku.
Objekt byl přece ukraden a spravedlnosti by mělo
být učiněno zadost. V zákoně
už ale není ani slůvko o tom, co bude s dětmi.
V důvodové zprávě se sice uvádí,
že ve většině případů
ponechá církev dosavadní uživatele v
nájmu, případně se bude podílet
na provozu toho či onoho sociálního zařízení,
které v původních církevních
budovách jsou nyní umístěna, ale právě
u tohoto objektu je výslovně poznamenáno,
že se s ním počítá pro ubytování
50 sester a výchovu řeholního dorostu. Datum,
od kdy církev s tímto záměrem počítá,
tam ovšem chybí, takže 114 hluchých a
němých dětí ztrácí jedinou
jistotu, kterou dnes má, protože pokud děti
mají odejít, nemohou jít někam jinam,
než do objektu se stejným technickým vybavením
a bezpečným zázemím, kterým
je pro ně například velká zahrada,
hřiště, blízký les a minimální
automobilový provoz v okolí. Pokud toto nebudou
v náhradním objektu mít, bude to pro ně
velice těžké.
S výstavbou náhradního objektu, který
by splňoval shora uvedené parametry, se nikde nepočítá.
Jinými slovy - ty hluché a němé děti
dnes ani v nejbližší době nevědí,
co bude s nimi. Jejich vystěhování je sice
v zákoně podmíněno souhlasem příslušného
ministerstva, ale upřímně řečeno
při volné tvorbě nájemného
lze přece zcela legální cestou dosáhnout
toho, aby nájemník sám a dobrovolně
podal výpověď. Ostatně, požadavek
kongregace na ubytování 50 sester a výuku
laiků není církvi přece plánován
jako hudba daleké budoucnosti. Určitě existuje
nějaký časový plán, jen to
má přece význam. Obávám se,
že alespoň v tomto případě, který
důvěrně znám, včetně
veškerého jednání s příslušnou
kongregaci se chová vláda zcela neodpovědně
a horký brambor problému, který by měla
řešit sama předává církvi.
Je to totiž hrozně nepopulární problém
a pokud ho bude muset církev řešit časem
vystěhováním školy, může
jí to ve veřejném mínění
jenom poškodit. Když jsem tento problém konsultoval
při projednávání první verze
zákona číslo 298/1990 sbírky s panem
místopředsedou vlády Mikloškem, bylo
mi přislíbeno, že tento objekt nebude do seznamu
zařazen. Také v něm v první verzi
zákona nebyl. Minulý týden v krátké
rozmluvě na chodbě parlamentu mi pan místopředseda
vlády argumentoval tím, že o ty děti
se přece mohou starat sestřičky. Myslím,
že se mýlil. Zde nejde o sociální nebo
charitativní činnost, ale o speciální
odbornou pedagogickou práci.
Jsem bytostně přesvědčen o tom, že
v mnoha případech se bude církev daleko lépe
starat o staré a nemocné lidi než to doposud
dělal stát. A že objekty, které se církvi
vracejí s ústavy sociální péče
či domovy důchodců apod. Prokáži
v nejbližší době vzestupný trend
v kvalitě poskytovaných služeb. Bohužel
to ale není případ, se kterým jsem
vás ve svém vystoupení seznámil. Ostatně,
kongregace s provozováním internátní
školy pro hluché a němě děti
nepočítá a žádá, aby objekt
časem sloužil původním účelům.
Myslím proto, že v tomto případě
měla vláda provést finanční
restituci, případně nabídnout církvi
objekt náhradní a ní řešit věci
tak, že se internátní škola pro hluché
a němé děti octne v nejistotě a provizoriu,
kdy samozřejmě musí odpadnout všechny
plánované investice na plánovaný rozvoj.
Nikdo totiž neví, co a jak s nimi bude dál.
Chápu, že by neobstál pozměňovací
návrh v tom smyslu, aby o objekt, o kterém jsem
mluvil byl z návrhu vyřazen. U dalších
objektů by o totéž mohli žádat
poslanci jiní. A parlament by tím pádem byl
nucen rozhodovat na základě verbálních
argumentů, vznesených z této tribuny, jako
je to v případě mého vystoupení,
Myslím, že by v těchto souvislostech nemohl
rozhodnout odpovědně a hlavně objektivně.
Proto bych chtěl formulovat náš pozměňovací
návrh poslanců sociálně-demokraticky
orientovaných v tom smyslu, aby projednávání
doplňku zákona číslo 298/1990 bylo
zatím v parlamentu pozastaveno, aby byla zvolena zvláštním
parlamentní komise, která by posoudila jednotlivě
sporně případy, to jest ty objekty u kterých
církev nepředpokládá v budoucnosti
další provoz zařízení, která
jsou v nich v současné době umístěna
a v následném projednávání
zákona, aby vláda informovala parlament kam a za
jakých podmínek budou tato zařízení
přestěhována, nebo se dohodla s církví
na případně finanční restituci
či náhradním objektu. Dále v zákoně
zcela chybí dopad tohoto zákona na státní
rozpočet, neboť všechny objekty budou platit
církvi nájemné z prostředků
státní správy. Finanční částka
by v tomto zákoně měla být vyčíslena.
Je to jediné možné řešení,
které nám umožni, aby náš souhlas
s tímto zákonem byl kvalifikovaný a odpovědný,
aby jedna křivda nebyla napravována opravdu křivdou
novou. Tentokrát by to už byla naše křivda.
Možná mi někdo z křesťanských
poslanců namítne, abych nemaloval čerta na
zeď. Věřte mi, že bych v těchto
souvislostech, ač nevěřím, raději
maloval Boha, děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Dostálovi,
s faktickou poznámkou sa hlási pani poslankyňa
Kaplanová.
Poslankyně SN M. Kaplanová: Domnívám
se, že pan poslanec Dostál nemá přesné
informace. Pokud jsem já informována, na Svatém
Kopečku hodlají sestry převzít ústav
hluchoněmých, zůstat tam a sloužit těmto
dětem. Myslím, že to stačí. Domnívám
se, že jejich služba bude pravděpodobně
lepší než byla dosud.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem paní poslankyni Kaplanovej. Pán
poslanec Dostál.
Poslanec SN P. Dostál: Mám zde dopis datovaný
12. 6. Ze Základní školy internátní
pro žáky se zbytky sluchu. V důvodové
zprávě tohoto zákona je napsáno, že
se s objektem počítá - opakuji - pro ubytování
50 sester a výchovu laiků. Byl jsem na tě
škole osobně, toto skloubit dohromady, aby tam bydlelo
ještě 50 sester není možné. Já
bych si tyto argumenty nevymyslel. Dopis dán k dispozici
paní Kaplanové. Samozřejmě.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Pán poslanec Blažek má faktickú
poznámku.
Poslanec SN A. Blažek: Já jsem přihlášen
do diskuse, tak bych to pak spojil.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Výborne, ďalej vystúpi v rozprave
pán poslanec Čičmanec. Pripraví sa
poslanec Bureš. Pán poslanec Dostál - upozorňujú
ma spravodajcovia, že ste neodovzdali svoje písomné
návrhy. Návrh, ktorý ste tu predniesli, treba
dať v písomnej forme. Prosím, pán poslanec
Čičmanec.
Poslanec SL P. Čičmanec: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
ešte donedávna, do novembra 1989, oficiálna
ateistická doktrína vyhlasovala vieru v Boha a jej
praktické formy prejavu, ako je náboženstvo
a v jeho rámci rády a kongregácie za tmárstvo,
smerujúce k blízkemu zániku. Ukázalo
sa a mnohí sme pri tom boli priamymi aktérmi, že
je to inak, že sa znova derie na povrch myšlienka, že
nie sme len kúskom hmoty, ale máme i transcendentálny
rozmer a bez neho by sme sotva dokázali vybudovať
spoločnosť, v ktorej skutočne bude človek
človeku bratom. V našej spoločnosti sú
i ľudia, ktorí v jednej z najčistejších
foriem, akých sú ľudia schopní, zasvätili
svoj život službe Bohu a bližnemu. Sú to
ľudia z rádov a kongregácii. Vídali
sme ich veľmi zriedka na našich uliciach, lebo boli
vyhnaní zo svojich domovov a museli väčšinou
vyzliecť rádové rúcho. Teraz sa tí,
ktorí prežili 4o-ročné vyhnanstvo, chcú
do týchto domovov vrátiť i so svojimi mladšími
bratmi a sestrami. Sú to ľudia, ktorí zložili
sľub čistoty, poslušnosti a chudoby. Naša
nová spoločnosť, ktorú začíname
budovať, by sa ich nemala báť. Mala by prekonať
bariéry totalitnej indoktrinácie, vážiť
si ich a dať im novú šancu. Navrátené
budovy i iný majetok budú užívať
v prospech celej spoločnosti.
Ešte jednu vetu k tomu, čo povedal kolega Dostál.
Ja si myslím, že tie deti nikto nechce vyhodiť
a nevyhodí na ulicu. Bolo by to proti filozofii kresťanstva
a myslím, že sa nájde riešenie, ktoré
bude obojstranne výhodné.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Čičmancovi,
ďalej vystúpi v rozprave pán poslanec Bureš,
pripraví sa pán poslanec Blažek. Pre vašu
informáciu, prihlásení sú: Ivan Fišera,
František Kubíček, Ján Sokol a Jozef
Kakačka. Prosím.
Poslanec SN J. Bureš: Pane předsedo, pane Předsedající,
vážení kolegové, kolegyně, dovolte
mi krátký exurz k dané problematice církevního
majetku na konkrétním přikladu konkrétní
církve. V souvislosti s obnovou a budováním
československé státnosti po 1. Světové
válce nacházelo též křesťanské
náboženství u nás k tomu adekvátní
projev: Platí to o církvích evangelických
jímž se ne příliš přesně
říká protestantské. Staly se oporou
nabyté státnosti. Se stejnou, ne-li větší
výrazností tomu bylo i s církví československou,
později charakterizovanou jako husitská. Během
několika let tato církev sdružila na milión
členů. Opírajíc se o českou
dějinnou reformaci přijala Masarykovu humanitní
filosofii ke svému programu moderního náboženství
na základě svobody svědomí. Cenila
a ve svém ústroji též realizovala zásady
demokracie.
Duchovně se rozvíjela v horizontech kultury mladého
státu a spolu vychovala dvě generace vlastenců.
Proto na ní tvrdě dolehla nacistická persekuce;
kapitola odboje patří k jejím nejčestnějším.
Ekonomicky nemohla využívat žádný
majetek z feudálního dědictví. Žila
ze státní podpory. Zadlužila se výstavbou
prostých shromaždišť. Co bylo finančně
získáno z obětavosti věřících,
bylo zmařeno finančními propady a tzv. Reformami.
K Československé církvi patřily chudší
vrstvy obyvatel. Poměry pro roce 1949 tvrdě dolehly
na tuto církev a koncem 5o. Let omezovaly její činnost
čím dál tím více na pouhé
gheto. Duchovenstvo žilo pod prahem životního
minima a tak zvaně státní příspěvky
měly povahu spíše symbolickou.
Dnes tu stojí Církev československá
husitská hmotně nezajištěná a
otřesená. Naučila se však spoléhat
na zdroje víry. Domnívám se, že jako
taková má být přijímána
a při všech úvahách legislativních,
ekonomických a kulturně-výchovných
neměla by být její existence opomenuta. Tak
jako jinde v Evropě, budeme se muset opět naučit
doceňování poslání církví
vzešlých z reformace, světové i české.
V čem je a bude přinos těchto církví?
V práci duchovní, ve výchově mravní
a estetické, ve službě sociální
a v péči o člověka. Jde o výchovu
dětí, mládeže a dospělých
tak, jak to deklaruji všechny církve. Jde o komunikaci
a společenství s občany tohoto státu.
Jistě by nebylo moudré ani spravedlivé pokračovat
v praxi minulého režimu, který křesťany
a církve odsouval k okraji společnosti, ne-li mimo
něj. Tak jako víme o kladné úloze
umění, kultury a sportu pro naše národy,
jsme povinní docenit i roli církví. Falešné
je prohlašování náboženství
za pouhou niternou a soukromou věc. Také teze o
odluce církve a státu bývají povětšině
jen povrchní historickou reminiscencí. Reformní
církve netoužily po politické moci, ale nehodlají
vzdát se své spoluúčasti a spoluutváření
duchovních hodnot, na nichž náš politický
život chce spočívat.
Jednou z cest, jimiž se reformační církve
bránily umrtvování v uplynulých letech,
byly jejich svazky k církvím v Evropě a ve
světě. Na tomto poli učinily a mohou ještě
učinit mnohé pro naší novou společnost.
Bylo by jen logické, kdyby podmínky jejich života
a práce se vytvářely přiměřeně
tomu, co je evropským standardem. Jestliže se nám
zdá, že v mnoha oblastech našeho života
zůstáváme v zajetí vsugerovaných
marxistických klišé, v oblasti tak zvané
církevní otázky, je to až zarážející.
Snad je to tím, že tato otázka byla na padesát
let umrtvena. Odpovědní lidé však nemohou
nivelizovat či bagatelizovat takt, že v ČSFR
po všech komunistických tak zvaných výchovných
a mocenských snahách, se hlásí většina
obyvatelstva ke křesťanství.
A tak prosím, aby se kolegové a kolegyně
podívali na náboženskou otázku zevnitř.
Aby nepřehlédli existenci a význam reformačních
církví, mezi nimi i Církve československé
husitské.
Prosím, aby tento příspěvek byl chápán
i jako interpelace místopředsedy vlády Jozefa
Mikloška v souvislosti s předloženým návrhem
zákona o úpravě některých
majetkových vztahů, v pořadí - připomínám
- již druhém, a to s otázkou, proč jenom
některých ?
Zároveň mi dovolte pozvat vás tuto sobotu
v den národního svátku - památky Mistra
Jana Husa na slavnostní bohoslužby do chrámu
Církve československé husitské v 15.00
hodin za účasti prezidenta České a
Slovenské Federativní Republiky. Děkuji za
pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Burešovi.
Ďalej má slovo pán poslanec Blažek, pripraví
sa pán poslanec Fišera.
Poslanec SN A. Blažek: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
rehabilitace práva a morálního klimatu v
naši společnosti si vyžaduje oběti ; o
tom nepochybujeme. Je ovšem paradoxem, že tyto oběti
v některých případech přinášejí
lidé nebo skupiny občanů, kteří
se na předchozích vinách nepodíleli.
Takovým případem může být
a pravděpodobně z některých hledisek
je i případ, o kterém zde mluvil kolega Dostál.
Já ten problém také znám, protože
je to případ z mého volebního obvodu
a také na mě se voliči obrátili s
prosbou o pomoc, protože se domnívají, že
zde dochází k něčemu, co cítí
jako komplikaci ve své práci a snad i jako křivdu,
kterou musí nést za vinu někoho jiného.