Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Já se ovšem domnívám, že nemáme jinou možnost, chceme-li budovat právní řád, než řekneme-li "a", říci také "b", to znamená i tento objekt zařadit do seznamu, který je nám předložen a v tomto souboru tento objekt také původnímu vlastníkovi vrátit, respektive obnovit jeho vlastnická práva.

Domnívám se ovšem, že veřejný zájem, který se zde manifestuje velmi zřetelně, stoji za to, abychom udělali něco, o čem si nejsem zcela jist, jestli je v souladu s možnostmi zákonodárného sboru, ale přesto to chci navrhnout. Chci prostě navrhnout, abychom do usnesení, které bude provázet přijetí tohoto zákona, - a předpokládám, že bude přijat, - dali doporučení novým nabyvatelům tohoto vlastnictví, aby dosavadní způsob využívání těchto objektů zachovali. Jsou to jenom slova a tito noví nabyvatelé, noví vlastníci se jimi nebudou muset řídit, ale nevidím jinou možnost, než jít proti smyslu tohoto zákona a zákonů, které jsme v tomto právním kontextu již přijali a vyjmout objekty, jak o tom mluvil kolega Dostál, z takového souboru se všemi negativními důsledky, které by to pro stabilitu a integritu našeho právního řádu přineslo; touto cestou jít nemůžeme.

Takže mi dovolte, abych přednesl text doporučení a bude na Federálním shromáždění, jestli je přijme, nebo ne.

"Federální shromáždění doporučuje řeholním řádům a kongregacím a Arcibiskupství olomouckému, kterým se na základě vládního návrhu č. 676 obnovují vlastnická práva k objektům a nemovitostem, uvedeným v příloze předlohy zákona, aby v objektech a zařízeních, které slouží zdravotnictví, školství a sociální péči a kde se objektivně manifestuje veřejný zájem, zachovaly dosavadní způsob využiti těchto objektů." K poznámce paní poslankyně Kaplanové jsem slíbil technickou poznámku. Já mám jiné informace. Domnívám se, že nebude moci Kongregace milosrdných sester 3. Řádu sv. Františka zajistit dostatečně kvalifikovaně tento provoz, protože se jedná o záležitost velice speciální. Já jsem tento ústav navštívil, poměrně dobře znám tu problematiku, znám se s některými učiteli a nechal jsem si to vysvětlit. To je práce nesmírně náročná, zejména na odborné schopnosti a zkušenosti, nelze k ní přistoupit jako k jiné práci, byť každá práce je šlechetná. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Blažkovi. V rozprave ďalej vystúpi poslanec Fišera, pripraví sa poslanec Kubíček.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že má následující slova nejsou vyvolána žádnou indoktrinaci, a dokonce nejsou ani vyvolána indoktrinaci historiků, kteří psali již před 1. Světovou válkou o tom, jak vypadala tisíciletá historie církví, nikoliv duchovního života v této zemi. Samozřejmě ne vždy v člověku vzniká důvěra, když si tyto věci vybavuje a dovede ho občas jeho cesta téměř náhodou k jednomu objektu, aby se podíval, jak vlastně vypadá. Musím říci, že jsem z jednoho jediného případu - bohužel je to málo - zjistil, že nedošlo k tomu, o čem tady hovořil pan místopředseda vlády Mikloško, že například v Kašperských Horách, kde je mateřská školka, bylo vloni sděleno starostovi, že církev nežádá vrácení majetku. V důsledku toho byla vyměněna okna a v této zprávě se uvádí, že okna je třeba vyměnit. Já jsem byl překvapen, že je třeba měnit omítky a provést další změny. Omítka je opravena, školka je ve vynikajícím stavu.

Lidé nejsou zlí, jsou si vědomi, že je třeba vracet a budou muset provést patrně celý velký koloběh, protože budou muset získat nějaký armádní objekt, armáda za něj bude chtít platit, aby děti měly kde být. Jeptišky, které zde budou umístěny, zde budou na rekreaci, na katechizaci a v případě potřeby tam budou děti a mládež ze zvlášť ekologicky postižených míst. Prostě údaj neodpovídá. Údaj je starý a nesprávný.

Myslím, že jsou to věci, které nás nutí v této chvíli k zamyšlení, protože možná, že církvi šlo opravdu o obnovení církevního života, že o to šlo příslušné kongregaci, ale možná že by nemuselo dojít k onomu koloběhu, ve kterém se jeden přestěhuje na místo domu mládeže a druhý na místo, které se vezme po vojácích, aby bylo možné se vrátit do původního objektu, který byl mezitím opraven za peníze obce, protože šlo o mylné informace. Možná, že církev by chtěla rozumnou dohodu, která by vedla k tomu, aby nedošlo k zatížení obce, ke zbytečným komplikacím, protože cílem patrně u církve není vrátit se jen a především k majetku.

Myslím, že to, co navrhoval poslanec Dostál, je velmi rozumné, aby došlo k určitému pozdržení, k ověření této situace a k projednání situace tak, aby případně byly možné dohody, které by v podstatě nevyvolaly další křivdy, další zbytečné problémy a dokonce nenavršily to, co v nás bohužel vyvolali historici, kteří psali mnohem dříve - určitý pocit nedůvěry k institucionálnímu vyjádření toho, čeho si jinak osobně v duchovní podobě vážíme. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Fišerovi. Prosím teraz pána poslanca Kubíčka, po ňom vystúpi pán poslanec Sokol.

Poslanec SN F. Kubíček: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, i ja sa chcem pripojiť k niektorým otázkam, o ktorých sa tu hovorilo - napríklad poslanci Dostál a Fišera - a síce z tej strany, že sa na mňa obrátili zástupcovia Jednoty Prievidza, ktorí v roku 1986 odkúpili od československého štátu, konkrétne od bytového podniku v Prievidzi objekt, ktorý v priebehu rokov 1988 - 1991 rekonštruovali a pristavili v hodnote viac než 9 miliónov Kčs a 15.4.1991 dostali užívacie povolenie. Tento objekt spadá do zoznamu v položke 20 na strane 8, prvá tlač na Slovensku, s tým, že je tam trochu iná situácia. Vlastníkom tohto objektu podľa súčasného práva nie je československý štát, ale Jednota, spotrebné družstvo Prievidza. Nie som proti zákonu a ani proti tomu, aby objekty, ktoré niekedy patrili rádom a kongregáciám sa vracali, ale mám otázku na pána podpredsedu vlády - a nie je to jediný objekt v zozname, ktorý tam je, je ich zhruba 10 a ich vlastníkom je niekto iný než československý štát - akým spôsobom československý štát alebo vláda Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky sa s týmito vlastníkmi vysporiada vzhľadom na to, že keby došlo k vráteniu pôvodných objektov, ktoré štát odovzdal, bolo by to porušenie ústavného zákona č. 100 z 18.4.1990, ktorým sa mení a doplňuje ústavný zákon č. 100/60 Zb., A č. 143/68 Zb., A to články 7 a 9, v zmysle ktorých sú ústavou zaručené vlastnícke a majetkové práva občanov a právnických osôb a vyvlastnenie alebo nútené obmedzenia vlastníckeho alebo iného majetkového práva existuje len vo verejnom záujme zákonom a za náhradu. Chcel by som na to dostať odpoveď, aby som mohol vedeniu Jednoty, spotrebnému družstvu, na to odpovedať, ako vláda bude tento problém riešiť. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Prosím pána poslanca Sokola, aby sa ujal slova. Pripraví sa pán poslanec Kakačka.

Místopředseda SN J. Sokol: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vrácení majetku řeholím a řádům se jistě děje za jiných okolností a v jiné atmosféře, než v jaké probíhala jeho likvidace, nicméně při něm dochází k všelijakým nesrovnalostem. O jedné stránce toho hovořili kolegové.

Chtěl bych upozornit na jiný problém. Spočívá v tom, že řada objektů je sice devastovaná a zničená, ale někde je přesto ještě zachován historický inventář a řada cenných předmětů. Domnívám se, že je to důležité, aby tyto inventáře a interiéry vydávaných objektů byly zachovány, aby nevzniklo nebezpečí, že budou zašantročeny nebo zničeny.

Proto navrhuji, aby na straně 2 v článku 1 navrhovaného zákona v bodě 1 odstavec 3 byl doplněn odstavec 4 tohoto znění: "Za vlastnictví jednotlivých řádů a kongregaci Arcibiskupství olomouckého se k 1.8.1991 prohlašuje také movitý majetek, který byl ke dní 25.2.1948 umístěn ve vydávaných objektech podle seznamu v přílohách, pokud existuje a pokud je známo, kde se nachází." Je to opatření, které také dává do souladu tento zákon s ostatními restitučními zákony. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Sokolovi. Prosím ďalej o vystúpenie pána poslanca Kakačku, pripraví sa poslanec Milan Hruška.

Poslanec SL J. Kakačka: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, dámy a páni, vystupujem druhýkrát a mám na mysli to, čo tieto národy udržalo dohromady. Môžeme povedať, že to bolo kresťanstvo. Keď sa vrátime do doby Cyrila a Metoda a tá dejinná nadväznosť, ktorá šla. Čo je to cirkev? Veď to je spoločenstvo, spoločenstvo ľudí. Kto vytváral i materiálne hodnoty, čiže školy, budovy a všetky tie krásy, ktoré tu sú, tak na Slovensku, ako i v Čechách, tak na Morave? Kto? Veď to vytvárali ľudia tohto cirkevného spoločenstva, či už to bolo také nebo onaké spoločenstvo. Ale nech už vezmeme kultúrne hľadisko, čo zostalo z niektorých týchto budov? Sú také prípady a mohli by sme to riešiť do rána. Argumenty sa nájdu také i také.

Chcem povedať len jednu vec. Sme volení ľuďmi z týchto spoločenstiev a je na nás, poslancoch, aké stanovisko k týmto zákonom zaujmeme. Ja vás prosím o jedno. Nenechajme ďalej devastovať naše historické pamiatky, ktoré boli devastované po celých 40 rokov. Sú také budovy, ako o tom hovoril poslanec Fišera. Niekto z vás by mohol znovu vystúpiť a predniesť iné argumenty. Cirkev sa po prijatí tohto zákona dohodne. Nech sa nikto nebojí, že rehoľné sestry, ktoré sa budú starať o hluchonemé a retardované deti, im budú ubližovať. Nebudú. Skôr sa boja tí, ktorí v týchto zariadeniach sú, boja sa o svoje platy a svoju existenciu, boja sa vytvoriť to duchovné, priniesť lásku.

Biskup, teraz arcibiskup pražský pán Vlk hovoril: "Kde není lásky v rodině, vesnici, městě, ve společenství, v národě, tak toto všechno se rozpadá."

Prosím vás, prijmite tento zákon, aby sme umožnili postupovať v tom duchu, ktorý si táto revolúcia žiada, v duchu obnovy nás všetkých.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Kakačkovi. Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Hruška, pripraví sa poslanec Doksanský, ktorý je posledný písomne prihlásený.

Poslanec SN M. Hruška: Vážený pane předsedo, pane Předsedající, vážené poslankyně, páni poslanci, společný zpravodaj poslanec Magyar na nás apeloval, abychom vrácením uloupeného církevního majetku původním vlastníkům pomohli k vytvoření právního státu. Zdůvodnil to tím, že žádný právní stát na světě se neptá původního majitele, jak se svým majetkem naloží. To je jistě správné odůvodnění.

Dovolte mi ale jednu technickou poznámku. Když jsme přijímali zákon o mimosoudních rehabilitacích, vyloučili jsme z okruhu oprávněných osob ty osoby, které pod různým tlakem komunistické společnosti byly nuceny emigrovat. Jejich majetek byl komunisty rozkraden nebo převeden na stát. Dovoluji si připomenout, že žádný právní stát se neptá, kde je majitel vlastnící jakýkoliv majetek. Říkám to proto, že argument poslance Magyara je správný, ale bohužel se uvádí jen v některých případech, takže z tohoto pohledu se zdá, že k vybudování právního státu máme ještě daleko.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Hruškovi. Prosím poslanca Doksanského o jeho vystúpenie.

Poslanec SL J. Doksanský: Dobré odpoledne! Milé paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěl navázat několika improvizovanými větami na to, co zde říkali přede mnou kolegové Dostál, Blažek a Fišera.

Zastávám samozřejmě - protože se pokládám za slušného a poctivého člověka - názor, že všechno, co bylo ukradeno, má být vráceno. Ale je tady opravdu jeden problém, totiž s tou školou na Svatém Kopečku. To už je druhý případ tohoto druhu. Prvním případem byla škola pro děti se zbytky zraku v Praze na Malé Straně. To bylo v prvním seznamu objektů podle zákona č. 298, který jsme schvalovali vloni v červenci. Tu záležitost, doufám, dovedeme ke zdárnému konci, i když připouštím, že je kolem toho moc a moc všelijakých komplikaci, o kterých nebudu mluvit.

Já bych se spíše rád zastavil u jiné věci. Když se tady mluví o postižených dětech, tak se tato problematika staví tak, jako kdyby to byly děti, které potřebují jen nějakou sociální ústavní péči a že sestřičky budou tedy schopny se o tyto děti v tomto smyslu postarat.

Já znovu zdůrazňuji - v prvním případě, o kterém jsem mluvil (škola pro děti se zbytky zraku v Praze) i ve druhém případě (Svatý Kopeček) jde o vysoce profesionální činnost. Když sestry mezi tyto děti přijdou, tak si představte, že se s nimi nebudou schopny ani domluvit, protože to bez speciální přípravy prostě nejde.

Když se řešila záležitost se školou pro děti se zbytky zraku tady v Praze, tak sestrám bylo nabídnuto, jestli by nechtěly převzít školu do své péče. Sestřičky tehdy velmi správně řekly: "Ne, nechtěly, protože nemáme ve svých řadách speciální pedagogy a nebyly bychom prostě schopny z toho důvodu děti vzdělávat."

Já bych tady chtěl říci jednu věc. V případě těchto škol nejde o žádná sociální charitativní zařízeni. Jsou to vysoce specializovaná výchovně vzdělávací zařízení, která mají děti připravit na samostatný život, aby i za velmi ztížených podmínek, které mají v důsledku svého zdravotního handicapu, mohly samostatně žít, aby se dokázaly v praktickém životě uživit, aby se dokázaly samy o sebe postarat, aby se dokázaly důstojně včlenit do společnosti.

Já bych navrhoval, aby se v budoucnosti podobné případy řešily tak, že vždy, pokud půjde o nějaký takový objekt, se předem vyjasnilo, co s takovým objektem bude. Prosím vás, ono nejde jen a objekt jako takový. Tyto školy jsou skutečné vybaveny speciálním zařízením, často velmi drahým, jsou speciálně architektonicky upraveny, zejména školy pro nevidomé nebo tělesně postižené. Rekonstrukce jsou velmi náročné finančně a měli bychom opravdu zvážit předem, tak to s tím zařízením bude vypadat. Takováto situace, která vzniká polovičatým řešením, pak vyvolává v tisku proti příslušným řeholním řádům zbytečnou animositu, která nepřispívá k dobrému vztahu mezi řády, kongregacemi, církví vůbec a ostatní společností. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Doksanskému, ktorý bol posledný písomne prihlásený do rozpravy. Kto sa ďalej hlási o slovo? Hlási sa poslanec Ondrejkovič, Kvasnička, Tahy a Schneider. Slovo má poslanec Ondrejkovič.

Poslanec SN A. Ondrejkovič: Vážený pán predsedajúci, vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie, pôvodne som nechcel vystúpiť, ale predsa by som chcel poukázať na jeden konkrétny prípad, že pri dobrej vôli sa dajú i tieto problémy riešiť na obojstrannú spokojnosť.

Pokiaľ ide o objekty, na ktoré sa vzťahuje predložený zákon, pán prekladateľ povedal, že bolo všetko do dôsledku vyjasnené a prerokované a že nemôžu vzniknúť žiadne problémy. Už len ten jeden problém, o ktorom tu hovoril poslanec Dostál, ukazuje, že existuje nebezpečenstvo, že sa k týmto objektom pristupuje v plnej šírke bez individuálneho prístupu. Práve individuálny prístup by veľakrát zabránil takým konfliktovým situáciám. Prospelo by to verejnosti, reholiam i rádom.

Ja som sa konkrétne zaujímal o jeden problém. Ide o rehoľný objekt v Banskej Bystrici, ktorý slúži strednej priemyslovej škole elektrotechnickej s celoslovenskou pôsobnosťou.

Už vlani pred 1. Septembrom bol okolo tohto objektu veľký rozruch a situácia sa vyriešila tým, že pán biskup banskobystrický prišiel osobne na túto školu, vyrozumel žiakov i pedagógov o tom, že cirkev uznáva, že je to špecializovaná moderná škola vybudovaná za 55 miliónov Kčs na pozemku cirkvi, a že teda cirkev ju nebude vyžadovať späť. Bude žiadať náhradné objekty.

Neviem, akým spôsobom sa znovu tento objekt dostal do tohto zoznamu. Tým, že sa tam dostal, nevidím ešte žiadnu chybu, ale práve v tej vysvetľujúcej prílohe tohto zákona pán podpredseda vlády hovoril, že so všetkými užívateľmi sa dojednalo, či z objektov odídu, alebo neodídu, na čo budú objekty ďalej slúžiť. U tohto objektu je uvedené, že v tejto škole, ktorá bola novovybudovaná, sú dva staré objekty, ktoré patria reholiam, a v nich je internát pre študentov. V prílohe je uvedené, že sa bude prvé poschodie sťahovať a bude slúžiť pre ubytovanie sestier. Tým bola znovu ohrozená existencia tejto školy. Šiel som si preveriť, ako to vlastne je. Šli sme potom s riaditeľom tejto školy za pánom biskupom. Pán biskup nás ubezpečil, že i napriek tomu, že tieto objekty sú v tomto zozname, neviem, či je to nedopatrením alebo s jeho vedomím, že i napriek tomu nie je pravda, že cirkev žiada vysťahovanie prvého poschodia a pre ubytovanie sestier, že si uvedomuje dôležitosť tejto školy, jej celoslovenský význam a nebude trvať na jej navrátení. Aby dal dôveryhodnosť tomuto svojmu vyhláseniu, bol ochotný podpísať vyhlásenie, z ktorého vám prečítam.