Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Záver prvého bodu je, že pán biskup vyhlasuje, že celý areál zostane natrvalo školou pôvodného zamerania. V druhom bode sa hovorí - banskobystrický biskup v zastúpení príslušných reholí dáva jedinú požiadavku, aby bola vykonaná v rámci platných zákonov patričná náhrada buď spôsobom finančným, alebo pridelením primeraných objektov v rámci mesta Banská Bystrica. Po tretie, samotným rokovaním medzi riaditeľom strednej priemyslovej školy a pôvodnými vlastníkmi, ktoré sa uskutoční do 31.12.1991, dôjde k spresneniu výšky a spôsobu náhrady.

Týmto len dokumentujem, že pri troche dobrej vôle a pri obojstrannom pochopení sa dajú problémy riešiť. Dá sa tiež napraviť krivda, ktorá bola reholiam spôsobená a dá sa riešiť i problém, aby doterajší užívateľ mohol i naďalej plniť svoju funkciu. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Ondrejkovičovi. Prosím poslanca Kvasničku. Po ňom vystúpi pán poslanec Tahy.

Poslanec SN L. Kvasnička: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, opakovane sa tu hovorilo o ústavoch so špecializovanou starostlivosťou. Veľa rokov, viac než 30 rokov, som pracoval v takýchto ústavoch. Chcel by som dať určitý námet alebo akési odporúčanie, ako by sa dal riešiť i ten problém "na kopečku".

Treba si uvedomiť, že v každom ústave, kde sú deti, ktoré potrebujú špecializovanú starostlivosť, či už lekársku, špeciálne pedagogickú, že tam ide nielen o odbornú starostlivosť, ale i výchovnú. Tieto dve veci treba vidieť oddelene. Vôbec nevidím prekážky v tom, aby objekt nemohli zdediť sestričky. Vykonávali by tam výchovnú starostlivosť. Pedagógovia, ktorí tam sú, by deti vyučovali.

V Trenčíne sa napríklad otvorilo piaristické gymnázium. Navrátili sa im budovy, staré objekty, kde kedysi pôsobili. Je tam otvorené gymnázium. Vyučujú tam učitelia, ktorí sú externisti. Okrem tohoto je tam galéria, ktorá ďalej funguje. Pri dobrej vôli sa to dá riešiť.

Ešte na adresu pán poslanca Fišeru. Že oprava škôlky stála veľa peňazí. Koľko by to bolo asi peňazí, keby majiteľ, ktorý neoprávnene vlastnil škôlku 40 rokov, zaplatil za tých 40 rokov nájomné, pretože to bola ukradnutá škôlka? Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. O technickú pripomienku sa prihlásil pán poslanec Doksanský. Potom bude hovoriť pán poslanec Tahy.

Poslanec SL J. Doksanský: Abychom již tento problém uzavřeli, myslím, že by bylo nejlépe tyto specializované záležitosti řešit pozměňovacím návrhem pana kolegy Dostála, ke kterému se připojuji.

Poslanec SN M. Tahy: Vážený pán predseda, pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, chýlime sa ku koncu rozpravy k tomuto návrhu zákona. Atmosféra, ktorá sa k tomuto návrhu zákona. Vytvorila, je iste ovplyvnená špecifickými problémami, ktoré sa týkajú takých závažných záležitostí, akými sú starostlivosť o deti, ktoré boli nejakým spôsobom postihnuté a ktoré vyžadujú špecifické podmienky starostlivosti.

Treba si uvedomiť jednu skutočnosť. Jednáme o takmer 2oo objektoch. Keď k tomu pripojíme tie objekty, o ktorých sme tu už rozhodli, je to necelá tretina objektov, ktoré kedysi boli rádom a kongregáciám ulúpené. Keď z tých 18o objektov, o ktorých dnes jednáme, sa vyskytne 5 alebo 10 takých špecifických prípadov, osobne sa domnievam, že by bolo obrovskou chybou, keby sme kvôli týmto niekoľkým objektom vlastne zamedzili dobrú vec - vrátenie majetku rádom a kongregáciám, kde by sa mohli konečne ľudsky títo naši spoluobčania, ktorí sa venujú charitatívnej a duchovnej činnosti, cítiť, ubytovať, žiť a pracovať.

Som presvedčený, že nie je potrebné, aby kresťania, aby sa o ich povesť musel starať niekto iný, prípadne ateisti. Myslím, že vo vlastnom záujme kresťanov je, aby sa také citlivé problémy, o ktorých hovoril pán poslanec Doksanský, citlivo riešili. Som presvedčený, že žiadny rád a kongregácia si nedovolí necitlivo voči takýmto našim deťom postupovať. Pán Ondrejkovič tu už jeden prípad uviedol. I ďalších niekoľko prípadov sa dá riešiť podobným spôsobom.

Treba si však uvedomiť, že proces prerokúvania v našom parlamente je vlastne na hrote pyramídy nášho legislatívneho jednania, ktoré začalo kdesi dolu, keď sa hlásili rády a kongregácie k majetku, keď sa majetky zhodnocovali, keď sa skúmalo, na čo slúžia, aké sú možnosti ich vrátenia. Prerokovávali tieto veci správne orgány v republikách. V podstate federálna vláda predkladá to, čo je vo väčšej miere dostatočne preskúmané, že je vhodné na vrátenie. Napriek tomu sa môže stať, že sa vyskytne niekoľko prípadov, ktoré po tejto stránke nie sú celkom v poriadku. Som presvedčený, že tých pár prípadov sa dá riešiť. V zoznamoch, ktoré dnes sú, tam figuruje ešte viac než 6oo objektov, ktoré sa už nevracajú, z tých by sa možno našli niektoré, ktoré by boli vhodné, aby nahradili tie objekty, ktoré nie je možné vrátiť.

Viac ako 40 rokov naši bratia a sestry, rádové sestry a rádoví bratia trpeli za veľmi mimoriadne ťažkých podmienok, v tých pár prípadoch si myslím, že iste vláda spolu s ich vedením dokáže tieto veci vyriešiť tak, aby sa nepoškodzovalo meno cirkví a aby sa zachovali tie dobré veci, ktoré boli v minulosti vybudované, ale zároveň si uvedomte jednu vec. Rádové sestry a bratia okrem svojich náboženských problémov, ktoré si potrebujú riešiť, skutočne poskytujú špecificky mimoriadne služby. V mnohých prípadoch nikto iný nie je schopný také služby poskytovať. Sám som to poznal v poslednej dobe na vlastnom prípade, keď môj otec bol niekoľko mesiacov v nemocnici, prešiel niekoľkými nemocnicami, dnes je v opatrovaní rádových sestier a vidím, čo je to za rozdiel. Preto vrelo odporúčam, aby sme väčšinu objektov, ktorých vrátenia sa zákon týka, aby sme týmto zákonom podporili, aby sa mohli rádové sestry a bratia vrátiť do týchto objektov a vykonávať tu činnosť, ktorá nám také dlhé roky chýbala v našich nemocniciach, sirotincoch a pod... Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, slovo má pán poslanec Schneider, ďalej sa do rozpravy prihlásil pán poslanec Jansta.

Poslanec SL J. Schneider: Pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov, vesměs se bude jednat o poznámky, jichž jste si zcela jistě všichni dobře vědomi, ale přesto mi odpusťte, že je tady budu opakovat, protože mám pocit, že v takovéto atmosféře je někdy dobré, i za cenu několika minut ztráty času, náladu nebo atmosféru v parlamentu a v celé společnosti pojmenovat.

Ocitli jsme se, myslím, v situaci, kterou bych nazval prekérní, protože po výtce dobrých pohnutek je možno docházet k takřka neřešitelným rozporům nad předlohou tohoto zákona. Důkazem toho je i rozprava, která tady před tím probíhala. Domnívám se, ze pramenem toho je problém, který bych nazval obecností zákonů. Máme všichni určité povědomí o tom, že zákony by měly být co nejvíce obecné, že by tedy zákonodárci při jejich tvorbě neměli mít před očima konkrétní jednotlivé případy a na ty šít na míru zákon, ale že by při vědomí všech možných situací, které mohou nastat, měli zákonodárci formulovat zákony pokud možno co nejobecnější.

V případě restituci tomu tak ovšem není a ani být nemůže, a to je podle mého názoru zdroj našich patálií. Jednak proto, že křivdy, z nichž jen některé se snažíme napravit, a to jenom zčásti, byly prováděny podle desítek různých právních norem či titulů a někdy i bez nich. Proto je obecnost těžká. V případě tohoto restitučního zákona je ta patálie dvojnásobná, máme před sebou nikoliv zákon, který má schéma "oprávněná a povinná osoba", ale který má v příloze výčet objektů, jichž se týká. Vzhledem k povaze tohoto protiprávního aktu, ke kterému došlo v roce 1950, tomu ani jinak být nemůže. Ale domnívám se, že je dobré, abychom si toho byli vědomi proto, že mnoho z těchto diskusi, které tady máme, bychom při formulaci obecného restitučního zákona neměli. Možná jsme se měli o takový zákon pokusit. Když jsme přijímali zákon č. 298/1990 Sb., Měli jsme před očima i určitý pragmatický požadavek, aby řehole a kongregace, které po léta nemohly vykonávat svoji činnost a nemohly působit, mohly zdecimovány zahájit, obnovit svoji činnost. Ani dnes nepochybuji, že existuje určitý pragmatický argument pro přijetí tohoto zákona, nemyslím si, že by vrácením těch 74 objektů jsme dostáli tomuto argumentu, když navíc se jednalo o vrácení do značné míry nesymetrické, hlavně v České republice. Stejně jako nepochybuji o nutnosti z pragmatického hlediska vrácení dalších objektů, a jak tady poznamenal můj předřečník, jedná se celkem asi o jednu třetinu, nepochybuji ale také o pragmatické potřebě, kterou tímto zákonem nepokrýváme a která je v některých případech ještě aktuálnější a naléhavější, a sice o pragmatické potřebě jiných menších církví a ještě je to výraznější u bývalých náboženských spolků.

Dovolte mi, abych citoval z vyhlášky ministra vnitra z roku 1951, Úřední list 320, o dobrovolných organizacích a shromážděních, která se snažila včlenit všechny spolky do tzv. Organizací, posléze společenských organizací. Tam se praví, že náboženské spolky se mohou včlenit do náboženských společností, přeloženo, musí se včlenit, protože v dalším odstavci se říká - "ONV může rozpustit spolek, když dojde k přesvědčení, že jeho existence výstavbě socialismu nepomáhá nebo ji dokonce brzdí, při tom učiní opatření o majetku spolku, aniž by byl vázán jeho stanovami. " Další právní titul, podle kterého stát získal majetek i náboženských spolků.

Dovolte mi vyslovit hlubokou lítost nad tím, že v souvislosti s touto novelou zákona, která je potřebná nejen z pragmatických důvodů, ale i z důvodů obecné spravedlnosti, nemáme zároveň tak dlouho očekávaný obecný zákon o restitucích náboženských společností a církvi. Domnívám se, že mnohé z těch patálií bychom si mohli odpustit. Nechci podezírat vládu nebo kohokoliv z nějakých vedlejších úmyslů, byli jsme ubezpečováni, že se jedná o technické problémy, které vedou k tomu, že tento zákon není stále ještě v parlamentu.

Nicméně upozorňuji - a teď se vracím k tématu atmosféry, že předkládání seznamů, notabene várek seznamů, nepřispívá k dobré atmosféře důvěry i nenáboženské společnosti vůči církvím, trochu se obávám, že příprava obecného restitučního zákona je sledována se stále větším podezřením. Není divu. Žijeme ve střední Evropě, na teritoriu, kde se po staletí odehrávaly vášnivé náboženské spory, boje, války, a domnívám se, že cosi z tohoto historického povědomí se možná podvědomé promítá do vystoupení některých našich kolegů.

Nicméně chtěl bych upozornit na to, abychom se bránili dojmu nebo pocitu, že jediné, co udělal komunistický režim špatně je, že řádům, kongregacím, ale i dalším církvím a náboženským společnostem začastí sebral majetek protiprávně, že jedinou jeho chybou bylo, že to udělal protiprávně, a že jinak nám v podstatě nevadí, že to tak udělal, protože tak církev vychoval k ideálu, o kterém si myslíme, že by měla mít.

Před tím bych chtěl co nejsilněji varovat. Domnívám se, že to je v podtextu mnohých vystoupení, že bychom rádi poučovali z vnějšku církve o tom, jak se mají chovat k majetku. Nechme církve, ať se k majetku chovají, jak uznají samy za vhodné. Je to jejich odpovědnost, záleží jen na nich, jak se na ně ostatní společnost bude dívat a záleží jen na nich, jak naloží s majetkem, který z pohledu církví může být hřivnou velice užitečnou nejen pro ni, jak s touto hřivnou naloží. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem Jiřímu Schneiderovi. Slovo má poslanec Jansta, pripraví sa poslanec Filip, ktorý je v súčasnosti posledným prihláseným do rozpravy.

Poslanec SL M. Jansta: Vážený pane Předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, když jsme loni projednávali zákon č. 298/1990 Sb. O úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, prosazoval jsem v ústavně právním výboru zásadu, že nejde tento majetkoprávní vztah upravovat tímto zákonem, protože jím potvrzují bezprávný a hrubý útok na řehole v dubnu 1950. Prosazoval jsem, že stát je nyní držitelem de facto, že vlastnická práva řeholí nezanikla a stát by měl jednat s nimi o tom, které objekty mu řehole a kongregace ponechají s ohledem na celospolečenské zájmy. Totiž stát nemůže vydržet vlastnictví. Bohužel Federální shromáždění přijalo tento zákon, čímž potvrdilo legálnost nabytí tohoto majetku v 50. letech.

Stejné jako v předchozím zákoně č. 298/1990 Sb., Který je touto novelou podstatně doplňován, dopouští se v něm navrhovatelé několika závažných právních nepřesností. Patřili navrhovaná norma mezi předpisy restituční, mělo by být samozřejmé, že majetek se vrací týmž bývalým vlastníkům. Avšak subjekty tohoto vlastnického práva nebyly před 25. Únorem 1948 ani po něm jednotlivé řády a kongregace, jak uvádí článek 1. Doplňujícího odstavce 3 návrhu, ale jednotlivé řeholní domy, jednotlivé kláštery, o jejichž vlastnictví svědčí příslušné zápisy v pozemkových knihách. Zápis sám obsahuje toto vlastnické právo.

Navrhovaná osnova tedy subjektivitu vlastníků rozšiřuje na celý řád, z čehož navíc není zjistitelné, zda se tím - ale asi ano - myslí jen jeho česká nebo slovenská provincie nebo celá klášterní komunita, jejíž ústředí, alespoň u většiny návrhů obsažených řeholí, je mimo dosah československého práva sídlíce mimo území České a Slovenské Federativní Republiky. Z toho vyplývá otázka, proč navrhovatel zákona nezjišťoval skutečný stav vlastnického práva v pozemkových knihách a nepřiložil do návrhu osnovy jako doklad tyto zápisy, když v individuální majetkové restituci občanů se výpisy z pozemkových knih po žadatelích požadují. Připojený výpis z evidence nemovitostí totiž neříká nic o skutečném původní vlastnictví. Dokládá jen evidenčně jakousi právně pochybnou transakci z doby tzv. Socialismu, prostřednictvím níž se tento majetek ocitl v držení státu a jeho institucí. Proto - ač důvodová zpráva na straně 1 hovoří o "dokumentaci právního stavu" - je toto konstatování víc než nadnesené.

V určení vlastnického objektu neměl tedy zřejmě stát vlastní názor a přijal momentální údaje církevní bez ohledu na právní stav, který platil před 25. Únorem 1948, resp. před začátkem bezprávního úroku na řehole v dubnu 1950, neboť poúnorové předpisy církevně-právní, zejména zákon č. 218/1949 Sb. se řeholi nijak nedotkly a vlastnictví řeholí nijak nezpochybnil ani občanský zákoník z roku 1950, účinný od 1.1.1951.

V návrhu se však projevují nejasnosti státu ohledně vymezení právní subjektivity řádů a jejich částí ještě z jiné stránky. Vláda nijak nezkoumala právní problém, zda nyní ožilé řády jsou právně totožné s těmi, které byly násilím likvidovány a zahnány do ilegality. Nepoložila si otázku, zda nyní působí v České a Slovenské Federativní Republice jen ta řády a kongregace, vždyť mezitím došlo v kanovnickém právu v roce 1983 k zásadně nové úpravě tohoto církevního institutu a jejich součástí, které tu legálně vyvíjely činnost před násilnou snahou je vykořenit. Neboť příchod řádu do země byl regulován ministerským nařízením č. 95/1858 říšského zákoníku, které nikdy výslovné zrušeno nebylo, a rovněž vznik nových domů v rámci jednoho řádu byl vázán na právní akt státního orgánu správy.

Zákon si vůbec nedělá problém a s tím, co stát má udělat, nebo nedělat. Když řehole chce založit nový dům, se je k tomu třeba, jaká je jeho způsobilost získávat další majetek? Dříve za první republiky, musela státní správa být alespoň o tom informována, stejně jako jí musely být oznamovány volby řeholních představených. O tom dnes žádná pravidla nejsou. Doufejme, že vláda tyto pravidla brzy navrhne.

Vládní návrh nebere na zřetel ani tu skutečnost, že v době před nabytím platnosti občanského zákoníku z roku 1950 byli řeholnici, jednotlivci, omezení v nabývání vlastnického práva, když vykonali slavné sliby, zejména slib chudoby, nebo alespoň omezení v nabývání vlastnictví určitých věcí. To současná úprava občanského práva nezná, ale nepočítá se znova se zavedením této nezpůsobilosti, ani zveřejněný vládní návrh novely občanského zákoníku. Proto tehdy nemusel být řeholní majetek tak velký, aby zajistil vedle dalšího slušnou úroveň výživy příslušníků řehole, protože individuální majetek po dobu příslušnosti k řeholi nemohli řeholníci nabýt, a majetek nabytý před složením řeholního slibu, nemohli plně využívat, protože byl opatrovnicky spravován. Nejsou ovšem, ani nebudou, v těchto právech příslušníci řeholí dotčeni. Tím je otázka úměry rozsahu přiznávaného majetku rozkolísaná.

Nemohu pro tento zákona hlasovat z důvodu nekvalifikovanosti a nekoncepčnosti, ne tedy z důvodu, že bych usiloval o to, aby stát vlastnil to, co získal krádeží, kterou Federální shromáždění potvrdilo zákonem. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Janstovi. Slovo má pán poslanec Filip.

Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, já jen velice krátce. Chtěl bych říci, že návrhem zákona, jak je předložen, ale zejména po vystoupení některých kolegů poslanců, jsem nabyl dojmu, že je sněmovna uváděna v omyl.