Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

V § 8 odporučili výbory Slovenskej národnej rady vypustiť písmeno b). Toto sa však rieši úpravou § 3, písm. c), takže tiež nebolo potrebné tento návrh zohľadniť.

K § 9 bol návrh výboru ústavnoprávneho Českej národnej rady - doplniť odkaz v odstavci 2. Zmenou kompetenčného zákona však došlo k zmene kompetencií v oblasti prevádzky na územných komunikáciách, ako už bolo povedané pánom ministrom Vavrouškom. Federálne ministerstvo dopravy pripravuje novelizáciu tejto vyhlášky, alebo novú vyhlášku.

Ďalej bol návrh vypustiť § 9, 10, 12, 17 a 20, a to vo výboroch Slovenskej národnej rady. Tieto paragrafy neboli vypustené vzhľadomn k tomu, že otázky kompetencie v oblasti ochrany ovzdušia sú riešené na základe novej filozofie, o ktorej som predtým hovoril, v ustanovení v § 5, odstavec 4 a 5 a ďalej potom v nasledujúcich, hlavne v novom paragrafe, označenom číslom 20.

K § 13 bol návrh nahradiť lehotu 5 rokov lehotou 7 rokov, prípadne dlhšou. Bola spomínaná i lehota 10 rokov. Návrh predložili výbory pre životné prostredie Českej národnej rady a výbor ústavnoprávny Slovenskej národnej rady. U tohto návrhu nedošlo k jeho zaradeniu do uznesenia a do materiálu, ktorý vám bol predložený, pretože nedošlo ku zhode pri hlasovaní vo výboroch pre životné prostredie Snemovne národov. O ďalších návrhoch k tomuto ustanoveniu by som sa zmienil v ďalšej časti spravodajskej správy.

Ďalej bol návrh v § 17 upraviť oddelene pokutu za porušenie povinnosti podľa § 10, odstavec 3. Šlo návrh z výboru ústavnoprávneho Českej národnej rady. Rozmedzie, pokiaľ je podľa našeho názoru dostatočne široké, a pokuta je ukladaná len prevádzateľom. Myslíme si, že toto môže byť predmetom prípadných návrhov z vašej strany na jednaní pléna.

K § 18 bol návrh výboru pre životné prostredie Českej národnej rady - upraviť písm. a). Toto však už nie je potrebné vzhľadom k tomu, že je to riešené ustanovením nového § 14, odstavec 5 a nového § 19.

Posledná pripomienka bola návrhom, nahradiť termín "právny predpis" termínom "všeobecne závzný právny predpis", návrh z výboru ústavnoprávneho Českej národnej rady.

Nepristúpili sme k tomu vzhľadom k tomu, že pri vydávaní právnych predpisov federálnymi orgánmi nebol použitý termín článku 80 ústavného zákona č. 143/1968 Zb., v platnom znení, to znamená všeobecne záväzný právny predpis.

Pri prejednávaní návrhu zákona vo výboroch považujeme ďalej za dôležité to, že sa zohľadnila pripomienka výborov oboch národných rád smerujúca k tomu, aby otázka poplatkov zostala v kompetencii republík, čo je zakotvené v § 17. Súčasťou zákona nie sú ani prílohy, ktoré boli pripomienkované a diskutované hlavne zo strany Slovenskej národnej rady, a ani stanovenie emisných limitov, ktoré sa vydá opatrením federálneho výboru pre životné prostredie tak, že sa stanovia hlavne limity vyplývajúce z medzinárodných zmlúv, ktorými je Česká a Slovenská Federatívna Republika viazaná.

Vyriešila sa aj otázka malých znečisťovateľov, fyzických osôb, ktoré prevádzkujú malé zdroje v bytoch, v obytných domoch a stavbách pre individuálnu rekreáciu. Doplnený návrh zákona už nestanoví striktne formu informácie verejnosti v prípade smogovej situácie, čo bolo tiež pripomienkou výborov národných rád a túto prenechá na zákony Českej a Slovenskej národnej rady.

K úpravám došlo i v § 18, ktorý stanovuje pokuty za porušenie povinnosti prevádzkateľov, čím sa zohľadnili ďalšie pripomienky výborov Českej a Slovenskej národnej rady.

Za dôležité považujem i to, že sa po dlhšej diskusii podarilo dospieť k určitej zhode, alebo k priblíženiu názorov ku zneniu § 14, odstavec 3, keď výbor pre životné prostredie Snemovne národov a teraz už i predkladateľ, súhlasí s predĺžením lehoty, po ktorej nové zdroje musí byť dosiahnutá hodnota emisného rizika, stanoveného pre nové zdroje znečisťovania z päť na dobu siedmych rokov. Tento návrh bol zohľadňoval i pripomienky Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady a obaja spravodajcovia ho podporujú.

Z pripomienok a pozmeňovacích návrhov Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady boli takýmito spôsobmi zohľadnené všetky zásadné.

Na základe požiadavky výborov pre životné prostredie, zvolal včera, 8. júla, predseda vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, pán Marián Čalfa poradu za účasti predsedov republikových vlád, podpredsedov vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky a ministrov pre životné prostredie, federálneho ministra a českého ministra, vo veci výkladu článku 21 ústavného zákona, o priebehu i určitom koncense dosiahnutom na porade ste boli informovaní z úst pána ministra Vavrouška.

Výbory pre životné prostredie Federálneho zhromaždenia na svojich spoločných jednaniach konštatovali a hlasovaním i vyjadrili názor, že upravený vládny návrh zákona neobmedzuje práva republík vytvárať špecifické usporiadanie štátnej správy starostlivosti o životné prostredie, a preto i ja sa na základe uvedenej skutočnosti pripájam k spravodajskej správe Snemovne ľudu a odporúčam Snemovni národov, aby predložený návrh zákona o ochrane ovzdušia, upravený o zmeny podľa tlače 743 prejednala a schválila.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Muškovi a zahajujem rozpravu k tomuto vládnemu návrhu zákona. Písomne nie je prihlásený nikto. Chce niekto vystúpiť v rozprave? Pani poslankyňa Mahulena Čejková. Prosím, môžete sa hneď ujať slova.

Poslankyně SL M. Čejková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, o důležitosti tohoto zákona není pochyb. Bylo to zde opakovaně vysvětleno. Přesto však cítím povinnost v rozpravě k tomuto zákonu vystoupit.

Dovolte mi, prosím, na začátku několik osobních vzpomínek. Po válce jsem zažila neopakovatelnou krásu Krušných hor. Lesy tam voněly, na pasekách zrály lesní jahody, znala jsem místo, kde každým rokem vykvetl bílý vřes. V padesátých letech začaly umírat.

Stejně krásný a voňavý les jsem zažila o pár let později v Českosaském Švýcarsku cestou od Děčínského Sněžníku do Děčína. Dnes vede červená turistická značka spletí mrtvých stromů, mezi kameny živoří zakrnělé břízky, vůni pryskyřice vystřídal zápach plynu z tlakové plynárny v Úžině.

A ještě jedna vzpomínka: řeku Oravu jsme ve studentských letech sjížděli na kanoích. Málokde byla tak krásná krajina, jako tam. V potoku u Párnice žili raci, les voněl. Při návštěvě Oravy po letech se nad údolím vznášel dým z Kovohutí Istebné.

V loňském roce u nás vyšla kniha Životní prostředí České republiky. Je v ní shrnuta celá bída našeho životního prostředí. Čteme v ní: "Jednou z nejvíce poškozených složek prostředí u nás je ovzduší. Podle systematicky sledovaných parametrů oxidu síry a oxidu dusíku a tuhých úletů jsme v emisích na jednoho obyvatele i na jednotku plochy území vždy na jednom z prvních míst na světě. O ostatních škodlivinách (těžké kovy, karcinogenní organické látky, ozón, radon) máme jen orientační informace, avšak situace je s největší pravděpodobností obdobná."

A dále: "Horší jsou však škody nenapravitelné. Jsou to především škody na zdravotním stavu obyvatel, kde jsou vlivy životního prostředí naprosto nepochybné. Stačí porovnat statistiky o úmrtnosti a výskytu nejvážnějších onemocnění v oblastech s extrémně narušeným prostředím ve srovnání s celostátními průměry. Téměř jednoznačně ve všech ukazatelích vystupují do popředí oblasti Severočeské uhelné pánve, Ostravska a Prahy, na Slovensku, jak zde bylo již připomenuto, Pohroní, Ružomberok, Nováky, Bratislava, Košice."

Omlouvám se, že budu nyní mluvit o severních Čechách, ne proto, že bych chtěla upoutat pozornost jen na ně. Nutnost komplexního, jak se nyní říká "celoplošného" řešení je samozřejmá.

Na severu Čech jsou však důsledky ekologické krize nejkřiklavější, koncentrace znečišťujících zdrojů, které však ohrožují daleko větší území, je největší, Měsíční krajina, nedýchatelný vzduch, znečištěné řeky a znehodnocená půda, smutná města, vylidněné vesnice, nemocní lidé a nemocné děti. To je obraz severních Čech. Kdysi krásná krajina umírá nebo již umřela a ekologická katastrofa se rozšiřuje na další oblasti naší země.

Co jsme to dopustili? Měli jsme být rozumnými, moudrými správci svěřených hodnot, které se vytvářely po staletí, v zemi kdysi tak bohaté na nejrozmanitější přírodní krásy. Stali jsme se mocnými dobyvateli, pokořili jsme přírodu, krutě a bezohledně jsme ji vydrancovali přesně podle hesla "po nás potopa". Nic nemůže omluvit minulý režim za toto zlo.

A my? Jak naložíme s důvěrou, kterou v nás vkládají naši spoluobyvatelé? Jak ve vypořádáme s odpovědností, kterou jsme na sebe vzali 17. listopadem 1989?

Ano, je nyní módní mluvit o ekologii a možná že se někomu zdá, že je to až příliš. Však máme řadu jiných problémů.

Chci zde však v této chvíli říci: Jde o život! Nejsou to planá slova a vy všichni to víte. Je to krutý, alarmující fakt.

Dovolte mi opět citovat z oné moudré knihy: "Severočeský kraj má v rozsahu a intenzitě narušení životního prostředí nesporný primát. Podíl území s hygienicky vhodnými podmínkami nedosahuje ani 20 % výměry kraje a na tomto území žijí jen 4 % obyvatel, 96 % obyvatel kraje žije tady v prostředí hygienicky nevhodném, z toho pak polovina v prostředí extrémně narušeném.

Z dlouhodobých měření vyplývá, že téměř v celé oblasti se vyskytují případy překračování nejvyšší přípustné denní koncentrace oxidu síry, tzn. 150 mikrogramů na metr krychlový.

Při inverzních situacích jsou tyto hodnoty dlouhodobě a mnohonásobně překračovány. Nemůžeme se tomu divit, když z 25 největších zdrojů emisí S0₂ v celé České a Slovenské Federativní Republiky je jich 11 na území bývalého Středočeského a Západočeského kraje, emisí NO_x z 25 deset a zdroje polétavého prachu z 25-11. Na území bývalého Středočeského kraje spadne ročně milión tun síry, 280 000 tun tuhých emisí.

Důsledkem je v evropském měřítku nejrozsáhlejší poškození lesních porostů a půd v téměř souvislém pásmu od Chebu až k Orlickým horám. Nejzávažnější je však ta skutečnost, že veškeré stálé obyvatelstvo žije a trvale se pohybuje (i krátkodobě při rekreaci) v extrémně narušeném životním prostředí se všemi jen částečně známými důsledky na zdraví a délku života."

Statistiky jsou neúprosné. Střední délka života, hodnocená v průměru let 1981 - 1985 staví severní Čechy na 12. poslední místo v České a Slovenské Federativní Republice s hodnotami: muži - 65,83 roků, ženy 73,03 roků, obě pohlaví dohromady 69,43 roků. (V celé České a Slovenské Federativní Republice jsou tyto hodnoty: 66,93; 74,14; 70,54.) Rakovina plic v bývalém Středočeském a Západočeském kraji je ve výskytu o 20 % vyšší než je průměr České republiky. Na onemocnění dýchacích cest se všemi svými důsledky je vliv životního prostředí bezpečně dokázán, zejména u dětí. Statisticky významný je vzestup alergií, opět hlavně u dětí. Dalším neblahým důsledkem ekologické krize je snížení imunitních reakcí, chybění obranných látek, a to již u kojenců, chudokrevnost, vrozené vady. Výrazně vyšší počet narození nezralých dětí. Nemůžeme se tomu divit, víme-li, že znečištění životního prostředí přímo ovlivňuje zdravotní stav obyvatel. Víme-li, že na emisi SO ₂ se Severočeský kraj podílí 39 % (pro srovnání - Západoslovenský 2,8 %) na emisi NO_x 37.3 % (Západoslovenský 2,6 %), a na emisi tuhých látek 25,0 % (Západoslovenský 3,1 %).

Víme-li, že do osmi okresů České republiky s extrémně narušeným životním prostředím, vesměs se statisticky průkazně zvýšenou úmrtností, patří čtyři severočeské okresy Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov (ty zbylé čtyři jsou Kladno, Plzeň-město, Sokolov, Ostrava-město).

Díky své malebné poloze v údolí Labe, po ekologické stránce však naprosto nevýhodné, je možné k těmto okresům přiřadit i jihozápadní část okresu Děčín. Konkrétně to znamená, že na území bývalého Středočeského kraje žije 1 173 615 obyvatel v extrémně narušeném životním prostředí.

Na svou ekologickou devastaci doplácely severní Čechy ještě jinak. Staly se strašákem, obětovanou zemí, do našeho kraje nepřicházeli noví lékaři. Je pravda, že je nemohl nikdo nutit. Tím větší tíha o zdravotní péči pro zdejší obyvatele spočívala na zdravotnících, kteří zde pracovali a pracují, za podmínek, kdy často propadali beznaději, pocitu bezmoci, kdy říkat svým pacientům pravdu se kvalifikovalo jako pobuřování.

Napravit všechny tyto zločiny je nadlidský úkol. Ale musíme se do něj dát. Šlo to jinde - v Británii, v Porúří. Nejsme na to sami. Svět o nás ví a bojí se černého trojúhelníku, který tvoří tři nejznečištěnější oblasti v Evropě - část České a Slovenské Federativní Republiky, bývalé NDR a Polsko. Chtějí nám pomoci. Na nás je schválení legislativního podkladu pro nápravu ekologické krize. Je to malá splátka na dluh, který máme vůči všem, kteří tak znečištěným ovzduším trpí. Je to naše odpovědnost za děti, které trpí nejvíc. Co vyroste z dětí, které v období častých inverzí nesmějí skotačit, honit se, spát u otevřeného okna, co bude z těchto "malých vězňů" nepříznivých rozptylových podmínek?

Severní Čechy jsou mým domovem. Mám úctu ke všem lidem, kteří zde žijí, pracují, vychovávají děti navzdory těžkým podmínkám, které zde mají. Oni odtud nechtějí odcházet. Musejí však mít naději. Dejme jim ji. Přijali jsme již zákon o odpadech. Přijměme, prosím, i tento zákon. Nechme kompetenčních sporů, nechme jich alespoň při projednávání těchto zákonů, které by přece neměly znát hranice! Udělejme to ve jménu úcty k životu, ve jménu důvěry, kterou nám dali naši spoluobčané. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pani poslankyni Čejkovej. Ďalej sa prihlásil do rozpravy poslanec Ján Mlynárik, Zdeněk Jedinák, Michal Malý a Ivan Rynda. Prosím pána Mlynárika, aby sa ujal slova.

Poslanec SN J. Mlynárik: Vážený pán predsedajúci, kolegyne a kolegovia, budem hovoriť zdanlivo o odlišnej veci, ktorá ale veľmi súvisí s prejednávaným zákonom. Kedysi v 20-tych rokoch prvý prezident Československej republiky, T. G. Masaryk povedal, že budúcnosť našeho zdravotníctva patrí preventívnemu lekárstvu. Prevenciu, okrem iných zložiek, dnes tvorí predovšetkým hygienická služba. Tá by mala byť v našom zdravotníctve a súčasne v ochrane zdravia obyvateľstva a životného prostredia uprednostňovaná, a bohužiaľ, práve v súvislosti s ochranou životného prostredia sa tak nedeje.

Minulý režim si urobil z hygienikov proste sluhov. Nerozhodovalo sa na príslušných hygienických grémiách či miestach, ale na straníckych sekretariátoch. Keď hygienik pre zanedbávanie sledovaných noriem nariadil uzatvoriť časť alebo celú prevádzku, záujmy pokračujúcej výroby boli uprednostnené a zásah hygienickej služby sa bagatelizoval. Niekde sa podarilo uzatvoriť kúpalisko alebo kuchyňu, či neatraktívnu prevádzku, čo išlo viac na úkor služieb obyvateľstvu, ale nepodarilo sa uzatvoriť nevyhovujúce prevádzky, ktoré silno znečisťovali ovzdušie, pôdu, vodu. Vyrábať sa totiž muselo za každú cenu.

Hygienická služba tvorí jednu z hlavných zložiek kontroly ochrany ovzdušia. V zákone sa podľa môjho názoru nevenuje náležitá pozornosť jej vyzdvihnutiu. Bude snáď otázkou ďalších ekologických zákonov, aby sa podiel kontrolných preventívnych služieb zvýraznil. Predovšetkým na to som chcel poukázať v súvislosti s § 10 - 13 predkladaného zákona, v akom vzťahu je teda hygienická služba k orgánom ochrany ovzdušia, aká je tu kooperácia.

K neblahým pozostatkom minulého režimu patrí i personálny nedostatok a nízka kvalifikácia hygienikov a vôbec celej hygienickej služby, o vybavenosti ani nehovoriac. Hygiena sa stáva pre mnohých lekárov prestupnou stanicou do odborov, na ktoré sa štúdium všeobecnej medicíny nedostali. Proste utiekli do iného odboru. V hygienickej službe zostali len tí, ktorým sa utiecť nepodarilo. O výuke na hygienickej fakulte za minulého režimu by snáď najlepšie mohli hovoriť absolventi fakulty.

Myslím, že naše právne normy by mali predstavitelia preventívneho lekárstva a hlavne garanti ochrany životného prostredia zbaviť ódia služobníkov a dať im náležité miesto v spoločnosti. Ďakujem za pozornosť.