Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Mlynárikovi. Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Zdeněk Jedinák, pripraví sa Michal Malý.

Poslanec SL Z. Jedinák: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych se aspoň stručně vyjádřil k navrhované předloze zákona a sdělil své osobní názory.

Já, jako právník vysoce hodnotím předlohu zákona, která velmi podrobně řeší problémy ochrany ovzduší, ukládá povinnosti provozovatelům, výrobcům, znečišťovatelům, organizacím znečišťujícím ovzduší, stanoví emisní limity. Mám pouze jediný problém, na který se chci otázat pana ministra životního prostředí, který spatřuji ne v povinnostech, které organizacím budou ukládány v provozech, které budou uváděny do provozu, ale z hlediska těch provozů, které byly uvedeny před mnoha lety. Tam spatřuji hlavní problém, tedy ve zdrojích velkého znečištění nad 5 megawatt. Konkrétně mám na mysli elektrárnu Tisová nebo výrobu expanzích plynů v Chodově u Karlových Varů.

Zajímalo by mě, zda u všech velkých typů elektráren budou uplatňována technicko-organizační opatření, která směřují do výroby, tedy ne taková, která by výrobu pouze omezovala, snižovala by výrobu svítiplynu nebo koksu, ale opatření, která by zabránila znečištění ovzduší vypouštěním imisí, technickými opatřeními, zaváděním odsiřovacích zařízení. Vím, že budování odsiřovacích zařízení byl dlouhá léta velký problém. Elektrárny, provozy, které jsem uváděl, neměly dlouhá léta tato zařízení v provozu a byly největšími znečišťovately anebo jedním z největších znečišťovatelů.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Jedinákovi. Slovo odovzdám poslancovi Malému, pripraví sa poslanec Rynda.

Poslanec SL M. Malý: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych navázat na předřečníka a chtěl bych vaši pozornost obrátit k tisku 743 strana 13 § 18 - pokuty.

Domnívám se, že s naším životním prostředím neuděláme nic, dokud nevyvineme tak silný ekonomický tlak na podniky, aby se jim přestalo vyplácet platit pokuty a aby začaly opravdu poctivě pracovat na odsiřovacích zařízeních, čistírnách odpadních vod, odlučovačů popílku apod.

V § 18 je nejvyšší pokuta do 10 miliónů Kčs za 1 rok. Dovolte, abych vás seznámil s 11 podniky v našem státě a s jejich zisky. Upozorňuji a zdůrazňuji, že se jedná o zisky vykázané za I. čtvrtletí tohoto roku a jsou to zisky po zdanění.

Českomoravská plynárenská akciová společnost 4 miliardy 677 miliónů Kčs. Českomoravský elektrárenský svaz 3 miliardy 622 miliónů Kčs, VCHZ Košice 2 miliardy 117 miliónů Kčs, Naftový a plynárenský průmysl Bratislava 1 miliarda 864 miliónů Kčs, CHZ Litvínov 1 miliarda 84 miliónů Kčs, Kaučuk Kralupy 985 miliónů Kčs, Československý tabákový průmysl Kutná Hora 853 miliónů Kčs, Nová Huť Ostrava 841 miliónů Kčs, Doly Komořady 680 miliónů Kčs, doly Nástup Tušimice 611 miliónů Kčs. Doly Ležáky Most 409 miliónů Kčs.

Jsou to čisté zisky za I. čtvrtletí tohoto roku. Vedle toho se mně výši maximálních pokut zdá přinejmenším směšná a dávám proto tento pozměňovací návrh.

Paragraf 18 článek 1: "Maximální výše z 10 na 100 miliónů Kčs." Článek 2: "Maximální výše z 1 na 3 milióny Kčs".

Odstavec 3: "Z 1 miliónu na 3 milióny Kčs", u odstavce 4 ze 100 000 Kčs na 500 000 Kčs, u odstavce 5 z 5 miliónů Kčs na 10 miliónů Kčs a odstavce 6 z 10 miliónů Kčs na 30 miliónů Kčs.

Odstavec 7 a odstavec 8 zůstávají. To je vše. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán poslanec, dajte nám to písomne.

Ďalej vystúpi v rozprave Ivan Rynda, pripraví sa Miroslav Richter, ktorý je posledným písomne prihláseným rečníkom.

Poslanec SL I. Rynda: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, nebudu přinášet další slova na podporu návrhu zákona o ovzduší, protože si myslím, že v tomto ohledu dokonale splnil svoji úlohu jak navrhovatel, tak zpravodajové i všichni předřečníci bez výjimky.

Soustředím se na jediný drobný pozměňovací návrh, který myslím vznikl právě díky tomu, že návrh zákona byl projednáván velmi podrobně a velmi důkladně nejen ve výborech pro životní prostředí, ale i ve výborech ostatních, za což jim touto cestou děkuji a myslím, že byl těmito výbory vylepšen. Snažili jsme se na základě upozornění hospodářských výborů dojít ke shodě s jejich návrhy. Jeden z nich, o kterém budu hovořit, se týká § 11 písm. c).

Formulace, která byla v původním návrhu zákona, skutečně není zcela přesná, protože by mohla způsobit dojem, že u nových zdrojů znečištění je možné překračovat míru stanovenou zákonem.

Proto jsme vítali připomínky hospodářských výborů a navrhli jsme dvě možná řešení. Buď tento bod c) vůbec vypustit, což je varianta, kterou máte obsaženou v posledním materiálu doplňků k tisku 743 jako bod 10 a), varianta I. Druhý návrh, který pokládám za věcně správnější a souhlasí s ním i navrhovatel, je tam rovněž uveden jako varianta II, ale protože nezískal potřebnou podporu, je nezbytné ho zde formálně uvést jako návrh pozměňovací. Zní takto: "K projektům na zavedení nových výrob a technologií u velkých a středních zdrojů znečištění."

Já osobně soudím, že u velkých a středních zdrojů, tedy nikoliv u malých zdrojů, má být požadován souhlas orgánů státní správy a že tato varianta je vhodnější než bod c) vypustit zcela. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem, prosím pána poslanca Richtera, aby nás zoznámil so svojím príspevkom do rozpravy.

Ďalej sa prihlásili poslanci Zlocha, Cuhra, Jambor a Kučera.

Poslanec SL M. Richter: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych obrátit vaši pozornost na několik variantních hlasování. První je v § 6 odstavec 4, kde jako varianta II je předložen návrh na vypuštění části věty, která kdyby zůstala v zákoně, může v sobě skrývat nebezpečí vymáhání úlev znečišťovatelů s poukazem na vysoké náklady potřebné pro úpravu technologií nebo pro instalaci čistícího zařízení. Dovoluji si vám doporučit hlasovat pro variantu II.

Další variantní hlasování už zde zmínil předřečník, je v § 11 odstavec 1 písm. c), kde je navržena změna textu, neboť původní text vzhledem k formulaci "které mohou znečišťovat", není zde jednoznačný. Dovoluji si vám doporučit variantu II, neboť podle mně úplné vypuštění je nevýhodné z toho důvodu, že proti znečištění se vždycky snáze bojuje před postavením vlastního zařízení, to znamená ve stádiu projektu, než po jeho dokončení, kdy provozovatel vyvíjí značný ekonomický a sociální tlak na orgány ochrany ovzduší ke změkčení podmínek.

Jako nejdůležitější považuji variantní hlasování v § 14 odstavec 3, kde jako varianta II je navrženo prodloužení ochranné lhůty stávajících zdrojů znečistění z pěti na sedm let. Je zde paradoxní, že žádný z výborů Federálního shromáždění, který projednával tento zákon, nenavrhl prodloužení, pouze výbor pro životní prostředí Sněmovny národů tuto variantu prodloužení přijal, a proto je také zde navrženo toto variantní hlasování. Tento výsledek je pravděpodobně výsledkem tlaku průmyslu na změkčení podmínek pro jejich další činnost s poukazem na časovou náročnost tohoto řešení.

Je třeba si položit otázku, chceme stále odsouvat zásadní řešení tohoto problému, který nás tak palčivě tíží? Proto za nejzazší mez považuji původní návrh na 5 let. Před chvílí zde byly zmíněny i zisky, které některé podniky dosahují. Ukazuje se, že na to podniky budou mít peníze.

Na závěr bych chtěl vyjádřit svůj optimistický názor na to, že všechny orgány, které jsou dotčeny tímto zákonem, budou řešit problémy ochrany ovzduší stejně energicky, jako řešily problémy kompetenční. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Slovo má poslanec Zlocha, pripraví sa poslanec Cuhra.

Poslanec SN J. Zlocha: Vážený pán predsedajúci, vážené panie poslankyne, vážení páni poslanci. V súvislosti s prípravou tohto návrhu zákona sme sa dostávali do dosť paradoxnej situácie. Na jednej strane sme si všetci, alebo aspoň väčšina z nás uvedomovali, že situácia v životnom prostredí Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky je na hranici katastrofy. Uvedomovali sme si aj to, čo by sme mali urobiť, aby sa zhoršovanie situácie aspoň zastavilo, ale na druhej strane, či už vedome alebo nevedome, sme sa akosi nedokázali rozhodnúť k urobeniu ďalšieho tak prepotrebného kroku, tzn., ku schváleniu druhého návrhu zákona, ktorý sa týka životného prostredia, teda zákona o ochrane ovzdušia pred znečisťujúcimi látkami.

Mali by sme si uvedomiť, že vyhľadávaním umelých problémov a oddiaľovaním schválenia účinných zákonov vôbec, neprispejeme k zastaveniu devastácie, ale v konečnom dôsledku budeme za naše hriechy z minulosti, z minulých desaťročí, a nakoniec i za našu určitú nerozhodnosť doplácať my sami a samozrejme i naše deti a naše vnúčatá. Doplácať budeme svojim zdravím a predpokladám, že odkladaním riešenia problémov budeme neskôr platiť i oveľa viac peňazí na riešenie situácie, do ktorej sme sa so životným prostredím dostali.

Keď sme koncom minulého roku prejednávali a schvaľovali tzv. kompetenčný zákon, zrejme sme si dostatočne neuvedomili, aké problémy nám urobí článok 21, časť a), ktorý vymedzuje pôsobnosť Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky v oblasti životného prostredia. Už za niekoľko mesiacov sa ukázalo, že zákonná úprava zásadných vecí a životného prostredia sa dá vysvetľovať veľmi odlišne.

Vspomínam si, že v našich výboroch pre životné prostredie sme požadovali, aby zásadné veci, mali sme tým na mysli hlavne vodu, ovzdušie, pôdu a zákon o životnom prostredí, boli v zákone taxatívne uvedené. Nestalo sa tak ku škode veci. Teraz sa môžeme skutočne len dohadovať, či v kompetencii federálnych orgánov je vypracovanie a schválenie kompletných návrhov zákonov pre zásadné veci životného prostredia, alebo či v našej kompetencii sú len zásadné veci pre jednotlivé zložky životného prostredia.

Podľa môjho názoru, správnejšie je prvé vysvetlenie. Keď by sme chceli pristúpiť na druhú variantu, potom by bod a) článku 21 musel znieť takto: "Zákonná úprava zásadných vecí v zásadných veciach životného prostredia."

Som presvedčený o tom, že schválenie oklieštených federálnych zákonov by výrazne znížilo i ich účinnosť pri praktickej realizácii, a to ešte nehovorím o tom, že by pri každom návrhu zákona, ktorý sa týka životného prostredia muselo dôjsť k dohode republikových a federálnych orgánov o tom, čo je a čo nie je zásadné.

Zaradenie nezásadných vecí do republikových zákonov o štátnej správe v oblasti životného prostredia, alebo do zákona o životnom prostredí by ich učinilo málo prehľadnými.

Je isté, že i republikové orgány by vedeli vypracovať tieto návrhy zákonov, ktoré sa týkajú životného prostredia, a že by to mohli byť zákony dobré. Keď však niektoré zložky životného prostredia, mám na mysli niektoré z tých zásadných, a ovzdušie sem určite patrí, nepríliš rešpektujú hranice medzi republikami a štátmi, mali by byť hodnotené rovnako v oboch našich republikách a mali by byť rovnaké alebo aspoň blízke kritériám, ktoré pri hodnotení jednotlivých zložiek životného prostredia používajú i v susedných krajinách. Oných, tzv. nezásadných vecí zostáva i tak dosť pre samotné republiky, či to už je zákon o ochrane prírody, zákony o chránených územiach, ekosystémoch, štátnej správe v životnom prostredí, štátnych fondoch životného prostredia, zákony o lesoch, využívaní nerastného bohatstva, ochrane poľnohospodárskeho pôdneho fondu, a dalo by sa ich uviesť ešte nepomerne viac.

V poslednom období sme si akosi zvykli pri hodnotení situácie o schválení či neschválení návrhov zákonov v pléne Federálneho zhromaždenia vyjadrovať sa za iných, nie za seba, za svoje stanoviská a názory, ba dokonca ani nie za strany alebo hnutia, ktoré reprezentujeme. Včerajšie stanoviská niektorých poslancov, odvysielané v televízii a v rozhlase, sú toho príkladom, kedy vina za neschválené návrhy zákonov sa pripisuje tým iným, teda opozícii. Už ale nehodnotia svoje postoje, vyjadrené dostatočne a výrazne svojou neúčasťou pri hlasovaní.

Na záver tu poviem svoje stanovisko na zákon, ktorý dnes prejednávame a ktorý, dúfam, bude i schválený. Z vecnej, odbornej stránky je ťažké mu niečo vyčítať. Pokladám ho za kompletný, dobrý a hlavne praktický zákon. Nesúhlasím so stanoviskami uverejnenými v niektorých novinách, že je to podobne ako už schválený zákon o hospodárení s odpadmi, zákon zlý. S výhradami k nemu sme sa nedostali ani k pracovníkom štátnej správy, či už Českej alebo Slovenskej republiky, ktorý budú ich dodržiavanie uplatňovať.

Z týchto dôvodov som prijatie zákona o ochrane ovzdušia pred znečisťujúcimi látkami podporoval pri prejednávaní vo výboroch pre životné prostredie a budem pre jeho prijatie hlasovať i dnes. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zlochovi. Ďalej v rozprave vystúpi pán poslanec Cuhra, pripraví sa poslanec Jambor.

Poslanec SN J. Cuhra: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, dovolím si předložit pouze jednoduchou změnu k § 18 odstavec 8 předloženého návrhu zákona.

Tento osmý odstavec by zněl: "Orgán ochrany ovzduší ukládá pokutu v nejkratším možném termínu po zjištění porušení povinnosti, případně do jednoho roku ode dne zjištění porušení povinnosti, nejpozději však...".

Pokračování by bylo ve znění, které je uvedeno.

Domnívám se, že vysvětlení k tomu není nutné. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Cuhrovi. Slovo má pán poslanec Jambor, pripraví sa poslanec Stanislav Kučera.

Poslanec SL A. Jambor: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie. Predložený návrh zákona by som chcel pripomienkovať hlavne v § 21 (tlač 743), kde sa hovorí o tom, že celá ochrana ovzdušia, ktoré súvisia s prevádzkou jadrových zariadení bude upravená zvláštnym predpisom.

Som obyvateľom Piešťan, ktoré sú neďaleko Jaslovských Bohuníc, a preto mám povinnosť i z hľadiska svojej rodiny, svojich voličov, svojho okolia, ale i z hľadiska energetických zariadení, ktoré sú v tak bezprostrednej prevádzke, uviesť niekoľko konštatovaní.

Česká tlač Panorama uverejnila konštatovanie stavu nasledovne, citujem: "Elektráreň V 1 bola spustená v rokoch 1979 - 1980, koncepcia havarijnej ochrany je tu nedostatočná. Preto je správne nové vládne rozhodnutie, prevádzkovať elektráreň do roku 1995, za podmienky, že každý rok sa bude znovu zisťovať stav elektrárne a rozhodovať sa o tom, či bude prevádzkovať ďalej alebo či bude odstavená."

V tomto roku je spracovaný projekt na odstavenie. Bez hysterickej a demagogickej kampane v Rakúsku by presadenie rozumného riešenia bolo oveľa ťažšie. Ovšem niektorí naši politici a odborníci bagatelizujú riziká, tejto kampani nahrávajú na smeč.