Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Jenom se k nim připojuji a podporuji. Ale ruku na srdce, nepřispívá k neúctě k zákonům této země i taková akce, jako se např. odehrála kolem smíchovského památníku a některé další?

Kolega Stome zde hovořil o některých otázkách, které se týkají kriminality mladé generace. Za relativně příznivý, vlastně jediný pozitivní trend uvedený v podkladových materiálech je možno považovat mírný pokles podílu mladistvých delikventů na kriminalitě České a Slovenské Federativní Republiky. Za určitých okolností to může být příslib do budoucna, ale skutečně za určitých okolností. To je, pokud se bude dále dbát na vytváření dobrých podmínek pro přípravu chlapců a děvčat na život, pro jejich zdravý vývoj, koneckonců i z hlediska společnosti je to nejperspektivnější řešení. Bohužel řada mladých lidí se dostává, jak ukazují poznatky ze závěrů právě ukončeného školního roku, do velmi složité situace, bez možnosti získání další kvalifikace či uplatnění nabytých znalostí ze studia: A zde je velké nebezpečí do budoucna. Nechci rozvádět tuto otázku, kolega Stome zde o ní hovořil poměrně široce.

Doporučoval bych proto doplnit do našeho usnesení k II. bod ch), a to s textem: "Vytvořit podmínky pro přijetí opatření směřujících umožnění mladým lidem získání potřebné kvalifikace po ukončení základní školy a zákonnou normou zakotvit právo na první zaměstnání." Tolik několik pozměňovacích návrhů. Děkuji.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji panu poslanci Jenerálovi. Nyní má slovo pan poslanec Tomis, připraví se paní poslankyně Kaplanová.

Poslanec SN V. Tomis: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, velmi hodně zde již bylo řečeno, ale přesto považuji za nutné podtrhnout některé problémy, a předložit tři pozměňovací návrhy.

Především stav kriminality je v našem státě skutečně kritický. Bezpečnost občanů, jejich životy, zdraví i majetek jsou stále více ohroženy. Tento stav je nyní na stejné úrovni, jako naše hospodářství a sociální jistoty. Proto mu kladu tak velký význam.

Zvýšený počet osob trestně stíhaných je o 63,8 % vyšší než v roce 1990, Romové se podílejí na této činnosti 50,8 %, začíná organizovaný zločin a vězňům je dovoleno nepracovat, bouřit se a dělat škody, které platí řádní občané.

Podíl známých pachatelů se snížil na 30, 3 %, tím dochází k tomu, že čím dále tím větší počet pachatelů se nedostane před soud a není za své činy potrestán. Zřejmě přestala v našem státě existovat zásada neodvratitelnosti trestu za spáchaný trestní čin.

Další velký problém vidím v hospodářské trestné činnosti, která připravuje naše hospodářství o nemalé částky.

Podle zprávy generálního prokurátora objevují se některé celkem nové kriminogenní faktory, transformace ekonomiky a rozšíření podnikatelských subjektů. Doteď neuspokojivé daňové zákonodárství a až potom rodící se činnost finančních úřadů umožňují použít jako kapitál prostředky jakkoliv získané.

Dalším takovým faktorem je absence podnikatelské etiky, která vede k rozsáhlým rozprodejům státního majetku pod cenou. Obcházení cenových a daňových předpisů apod., a to všechno s malým rizikem odhalení, postihu.

Nedostatečná je legislativní úprava pravidel hospodářského života a ta vede k tomu, že nepostihnuté a nepostihnutelné zůstávají činy objektivně přinášející ztrátu vysoké materiální škody. Např. v důsledku toho, že neexistuje zákaz zastávat vedoucí funkce ve dvou konkurujících podnicích, dochází k tomu, že vedoucí pracovníci státních podniků zakládají soukromé firmy, které podnikají na státní úkor. Totéž je možné říci o vztahu k aparátu mnohých, nejméně hospodářských ministerstev, kde pracovníci v řádné pracovní době za využití výpočetní, kancelářské a spojové techniky a za využití informací, které získali z titulu svého postavení, soukromě podnikají s enormními zisky. Poslední věta je ta, o které tady hovořil kolega Sachr. Myslím, že toto všechno jsou věci, za něž zodpovídá vláda, a že tedy by vláda měla nést za to odpovědnost.

Zde správně generální prokurátor poukazuje na neuspokojivé zákonodárství v tomto směru. Já jsem ovšem přesvědčen, že také má na tom svůj podíl i ministerstvo státní kontroly federální vlády, ale i státní kontrola České a Slovenské republiky. Domnívám se, že náš zákonodárný sbor stále hodlá přehlížet nekvalitní a nedostatečnou činnost vlády nejen na tomto úseku. Vždyť vláda dělala restriktivní politiku, šetřila tam, kde neměla a nyní nesprávně ušetřené peníze dává tam, kde měly být již dávno, například do bezpečnosti a do dalších kontrolních orgánů.

Spatřuji problém v tom, že návrh usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů opět benevolentně něco konstatuje a o něco žádá vládu.

Navrhuji proto, aby bod 1. návrhu usnesení zněl takto:

"1. Federální shromáždění vyslovuje federální vládě nespokojenost a vytýká jí, že připustila stav bezpečnosti takový, jaký je."

V tomto směru dávám pozměňovací návrh a další body by se pak postupně přečíslovaly.

Další problém vidím v tom, že ministerstvo státní kontroly je podřízeno vládě. Jak může toto ministerstvo odhalovat nedostatky ve vládě a na ministerstvech, když je představitel tohoto orgánu součástí vlády, podřízen jejímu předsedovi a jím také honorován? O změnu se pokoušela česká vláda již v době odchodu ministra Tichého a skutek utek. I tam zůstalo všechno při starém.

Dávám proto pozměňovací návrh, aby do bodu II, písm. b) bylo doplněno předložit návrh zákona v tom směru, aby ministerstvo státní kontroly bylo vyňato z podřízenosti vlády a ustanoveno jako orgán Federálního shromáždění.

Výhodou je to, že jsme obdrželi plán legislativní činnosti na druhé pololetí, a tam se bude zabývat také náš orgán i touto otázkou.

Dále doporučuji bod 1, písm. g) vypustit z toho důvodu, že z minulosti máme celou řadu komisí tzv. iniciativních, bez pravomoci, za něž se skrývali ti, kdo měli nést za své úkoly odpovědnosti a byli za ně honorováni. Byly to tzv. komise pro boj s negativními jevy od vlády až po národní výbory základního stupně a nedokázaly za dvacet let vyřešit nic.

Myslím si, že když máme vládu, ministra vnitra, budeme mít ředitele policie a další lidi, ti si musí najít styčné články, musí se kontaktovat, spolupracovat a podle své pracovní odpovědnosti nést také důsledky. Nechť nese odpovědnost ten, kdo to má v pracovní náplni.

Vážené kolegyně a kolegové, děkuji za vaši pozornost, a zároveň bych chtěl na vás apelovat, abyste zvážili mé protinávrhy z pohledu čistě věcného, nikoliv politického nebo osobního. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím, pane poslanče, abyste své písemné návrhy předal zpravodajům. Zároveň žádám ty poslance, kteří vystoupili v diskusi a své návrhy, pokud měli, k usnesení a nepředali písemně, aby tak učinili, aby je zpravodajové mohli zpracovat.

Prosím paní poslankyni Kaplanovou. Pokud se někdo hlásí do diskuse, nechť tak učiní. Další bude poslanec Kováč.

Poslankyně SN M. Kaplanová: Vážený pane předsedo, vážené předsednictvo, milí přátelé, chtěla bych dát několik konkrétních návrhů k realizaci, aby bylo zabráněno tak velké kriminalitě.

Nejdříve bych promluvila o třech skupinách kriminálních jevů, které se u nás vyskytují. V první skupině jsou to narkomani. Jsou to zvláště mladí lidé, kteří ze zvědavosti nebo z momentální krize chtějí řešit svůj problém, chtějí uniknout tomuto problému a aniž by to tušili, velice záhy spadnou do závislosti. Jaká je naše pomoc těmto lidem?

Ve skutečnosti neexistuje naprosto nic. Pomoc, jaká se poskytovala, že se totiž přijmuli do Bohnic, tam se jim na několik dní daly últumové léky a znovu byli vpuštěni mezi své kamarády. To nebyla žádná pomoc. Současně nemohu souhlasit s těmi hlasy, které se ozývají, aby se liberalizovaly, proto, aby se zrušil obchod s omamnými jedy a drogami. Liberalizace v tom smyslu, že se k těm lidem přidělí stříkačky a jehly. Myslím, že to žádná pomoc není, naopak tímto faktem jim dáváme morální souhlas k tomu, co dělají. Jsme velice úzkostliví, aby nedostali AIDS, ale na druhé straně dobře víme, že většina z nich končí sebevraždou, předčasným úmrtím buď pro přebrání drogy nebo pro zničená játra. Ale do té doby mohou ještě mnoho mladých lidí negativně ovlivnit.

Co bych navrhovala k vyřešení tohoto problému? Myslím, že je třeba se těmto lidem velice věnovat, a především je rozeznat, rozlišit je a pomáhat jim včas. Pan poslanec Stome mluvil o strachu z odhalení. Ten tady do jisté míry existoval, dokud byli honěni pro příživnictví, dokud byla kontrola příživnictví a ne pracovního procesu. Dnes to není tak, že ti lidé mezi námi vegetují.

Domnívám se, že je potřeba vytvořit pro ně pracovní tábory podle polského vzoru, který vytvořil Marek Kotaňski, který nakonec má největší úspěch ve vyléčení těchto narkomanů. Proto si myslím, že je třeba specializovat policii. Policie má zpracovat v určitých skupinách, kde bude seznámena do hloubky s tímto problémem a bude vědět, jak na tyto lidi jít, také je včas pozná a rozliší. Velice čekáme na to, jestliže se tito lidé rozhodnou dát se léčit. Víme dobře, že to je choroba. Když vidíme někde ležet nemocného člověka, také se ho neptáme, jestli mu máme poskytnout pomoc, nebo ne, ale považujeme to za samozřejmou povinnost.

Tito lidé se léčit nechtějí hlavně proto, že zkušenosti, které s tzv. léčbou u nás dodnes praktikovanou měli, nevedly naprosto k ničemu a také nemohly nikomu pomoci. Proto prosím, abychom věnovali tomuto problému nejen prostředky, ale také našli dobrovolníky anebo takovou policii, která by s tímto problémem byla seznámena a v začátku tyto lidi i bez jejich vlastní vůle nejdříve přijali na uzavřené oddělení a tam se jim věnovali. Tzn. aby měli psychoanalýzu, aby měli lidi, kteří s nimi hovoří, kteří s nimi hledají příčinu a také smysl života, který často tito lidé ztratili. To je první kategorie.

Druhou kategorii tvoří sexuální devianti. Na západě máme člověka, vědce, který dovede podle určitých obrazců naprosto bezpečně rozlišit, kdo je sexuálně úchylný. My jsme těchto možností dosud nevyužili. Domnívám se, že už na školách, u mládeže, která přichází do puberty, by se měla dělat preventivní kontrola a lidé, kteří se takto, i když nezralí, i když nevědomí, ukážou jako devianti, by měli mít okamžité styky s psychiatrem, s psychology, a vlastně by jim preventivě měla být poskytována pomoc. Z psychologie vím, že tito lidé, než se dopustí trestného činu, a máme jich tady dost, že mají v tom smyslu sny, že vlastně za to de facto nemohou, protože deviace jsou velice často spojeny s násilnostmi, se znásilněním a posléze se zabitím.

Dalším problémem jsou Romové. Myslím, že tady je potřeba věnovat pozornost romským rodinám, a to ne když už je pozdě, když už víme, že celá rodina krade a vychovává k tomu děti, jak to dělat velice šikovně, ale preventivně od začátku. To souvisí se sociálními pracovnicemi, s tím, aby se jim skutečně pomáhalo žít kulturněji, integrovat se do naší společnosti a také se živit poctivou prací, i když to dnes bude velkým problémem. Práce šlechtí člověka, to je staré přísloví, a protože nám hrozí, že bude mnoho mladistvých i jiných mladých lidí bez práce, proto si myslím, že je třeba preventivně se zabývat tím, abychom vytvořili pro tyto lidi nějaké práce, které by spolu s jinými dělaly, ať by to bylo čištění řek, nebo práce na poli nebo kdekoliv, ale aby se mohly někde realizovat. Pro narkomany je nutné vytvořit speciální domov vzdálený od tohoto města. Ještě jsem nedořekla, že když jim pomůže lékař zbavit se závislosti, je třeba, aby se integrovali mezi skupiny mladých lidí, kteří je přijmou mezi sebe a kteří jim pomohou začlenit se. Jinak zase spadnou, protože navážou na staré kontakty a je to začarovaný kruh. Tady si myslím, že je největší příčina celé naší kriminality.

Proto bych chtěla upozornit na to, že naše pomoc musí být vlastně v pozvednutí morálky a musí začít skutečně od nejmenšího kroku, ale velice energicky. Od policie bych očekávala, že nebude jednat tak, jak dosud. Chtěla bych vás seznámit s jedním konkrétním případem, kdy zoufalá matka věděla, že dcera byla zatažená mezi narkomany a prosila policii, aby ji nějak pomohla. Na policii jí řekli: "Paní, co chcete, máme demokracii, až spáchá trestný čin, pak máme právo zasáhnout." Domnívám se, že to je špatný přístup.

Myslím, že všichni musíme jednat tak, jako otec rodiny, který, když vidí, že jeho dítě dělá něco, co se nepatří, tak zasáhne a zasáhne třeba tvrdě. Toho se nesmíme bát a myslím, že toho se dosud policie bojí. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslankyni Kaplanové, nyní vystoupí poslanec Kováč.

Poslanec SN M. Kováč: Vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, už pred dákym časom som tu pred vami vystúpil s tým, že požiar kriminality sa nám rozohrieva a akosi sa zabudlo na to, že som vyjadril stanovisko, že by bolo potrebné, aby ministerstvo vnútra s ministerstvom obrany sa akosi dohodlo a posílilo hliadky na uliciach, pretože som presvedčený, že toto by veľmi pomohlo. Myslím si, že veliteľa máme, ale mužstvo, ktoré by hasilo, nám chýba.

A preto by som prosil, keby sa do uznesenia mohlo dať - podľa stanoviska našich spravodajcov, niekam, kde sa vláda zaväzuje, aby sa zaviazal minister vnútra, že vstúpi do jednania s ministrom obrany Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky o možnosti uvoľnenia rotných a rotmistrov pre potreby polície v Českej republike a v Slovenskej republike od 1. 9. 1991 na dobu najmenej 6 mesiacov. Myslím si, že títo ľudia v armáde natoľko chýbať nebudú, pretože tí vyšší dôstojníci rozhodne zvládnu prácu, ktorú by oni mali zastávať.

Poslankyně SN J. Petrová: Já bych na to navázala technickou poznámkou. Za prvé by to bylo v rozporu se zákonem, který jsme před půl hodinou přijali, kde jsou vojáci možní pouze k ochraně hranic. Za druhé - stále platí zákonné opatření Federálního shromáždění, které umožňuje vojsku ministerstva vnitra, aby byli nápomocni při službě policejních sborů na ulici.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Deyl.

Poslanec SL V. Deyl: Já mám k tomu krátkou poznámku. Informace, že armáda se může obejít na 6 měsíců bez rotných a rotmistrů, to je informace velmi zavádějící až nepravdivá. Bylo by potřeba mít tyto informace přesné.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Kdo se dále hlásí do diskuse k této problematice? Prosím, poslankyně Samková.

Poslankyně SN K. Samková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a vážení kolegové, dovolte, abych obrátila na chvilku naši pozornost k odstavci 3, bodu 1 navrhovaného usnesení, ve kterém se konstatuje: "Znepokojující je kriminalita Rómů, avšak předložené zprávy neumožňují lepší rozbor příčin, protože vycházejí jedině z etnicity pachatelů." V ústavně právních výborech jsem měla poměrně dosti rozsáhlou rozpravu s panem generálním prokurátorem doktorem Gašparovičem, vidím, že je zde také přítomen, který mi podal několik informací, s nimiž se naprosto nemohou ztotožnit a na které považuji za nutné tady upozornit. Především mi pravil, že pouze u národnosti romské dosahuje kriminalita takového stavu, že je pro ně kriminalistickým impulsem, nebo kriminologicky významným faktem. V žádném případě se nepokusil objasnit a neobjasnil jiné aspekty, než národnostní, které romskou skupinu obyvatelstva vedou ke zvýšené kriminalitě a která opravdu značným způsobem zvýšena je.

Domnívám se, že celá prezentace tohoto problému je natolik zavádějící a odporující i Listině lidských práv a svobod, že zcela jednoznačně požaduji, aby tento bod byl vyškrtnut z celé zprávy a podávám pozměňovací návrh v tomto smyslu.

Pan generální prokurátor mi odpověděl na několik mých dotazů a myslím si, že je záslužno, abych zde jistým způsobem reinterpretovala naši rozmluvu. Zeptala jsem se ho, jakým způsobem dochází ke zjištění, zda někdo je Róm nebo ne při zjišťování trestné činnosti. Bylo mi odpovězeno, že do kolonky národnost je při výslechu zapsána národnost romská, čímž se dotyčný vlastně přiznává k této národnosti a toto je podkladem pro zjišťování romské kriminality.