Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Vážení poslanci, pokračujeme v jednání o vládním návrhu zákona o živnostenském podnikání. Rozprava byla ukončena. Uděluji slovo místopředsedovi vlády P. Rychetskému.

Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, soudím, že váš čas je velice drahý na to, abych v závěrečném slově předváděl řečnické výkony ohledně významu živnostenského zákona. Omezím se pouze na tři body:

Na zodpovězení dotazů, které byly v rozpravě vzneseny, na zásadní stanovisko ke způsobu hlasování o předloze návrhu, neboť máme zde vládní návrh a máme zde společný tisk hospodářských výborů, a na stanovisko předkladatele k jednotlivým pozměňovacím návrhům tak, jak zazněly v průběhu rozpravy.

Pokud se týče dotazů, mám na mysli dva dotazy, které vznesl pan poslanec Kincl a jeden, který vznesl pan poslanec Šilhán.

Pan poslanec Kincl se dotázal na to, jak třídění živností harmonuje s klasifikací Evropských společenství. Chtěl bych říci, že klasifikace Evropských společenství zvaná NARE, je určena pro statistické účely sloužící ekonomickým analýzám. Toto kritérium není vždy vyhovující pro potřeby třídění činností z hlediska živnostenskoprávního. Proto také žádný z členských států Evropských společenství, které mají zákonem stanovenou úpravu reglementovaných živností, pro tyto účely nepoužívá třídění NARE.

Nicméně snahou autorů dnes předloženého zákona bylo v maximální míře se základnímu třídění na skupiny živností, tak zvané odvětvové klasifikaci ekonomických činností, přizpůsobit a to té, kterou vydává a která je platná v rámci Federálního statistického úřadu. Tím jsme zajistili aspoň základní kompatibilitu s naším právním řádem v rámci Federálního statistického úřadu.

Druhý dotaz poslance Kincla se týkal skutečnosti, že zákon neobsahuje právní úpravu upravující povinnosti živnostníků ohledně výchovy učňů. Tento dotaz je namístě, neboť vskutku předložený zákon neupravuje uvedenou problematiku. Musím ovšem podotknout, že ani nemůže upravovat. Platný školský zákon, naposled vámi novelizovaný v roce 1990, jednoznačně svěřuje tuto úpravu školským předpisům včetně oblasti zřizování soukromých škol, soukromých učilišť a soukromých pracovišť praktického vyučování v podnikové sféře i v oblasti živnostenských podniků.

Otázka provedení nějaké úpravy v živnostenském zákoně dnes projednávaném byla v průběhu prací zvažována, došlo se však k názoru, že by byla duplicitní, tedy nadbytečná.

Třetí dotaz vznesl pan poslanec Šilhán k výkladu § 5 odst. 3, zda termín státní organizace v sobě zahrnuje i organizace příspěvkové. Tento termín je definován v § 62 hospodářského zákoníku tak, že jednoznačná odpověď je kladná.

Druhá část problematiky, kterou se chci zabývat je podstatně závažnější. Je to skutečnost, že společná zpráva hospodářských výborů tak, jak je obsažena v tisku 875, ve dvou místech, u § 10 a u § 47 obsahuje alternativy, které byste měli rozhodnout vy. V alternativě I. je předložena alternativa hospodářských výborů, v alternativě II. je obsažen text vládního návrhu zákona.

Už v úvodním slově jsem zdůraznil, jaký je mezi nimi rozdíl. Vládní návrh zákona se rozhodl pro koncepci živnostenského zákona liberálního. Živnostenský zákon, který převážnou část živností staví na principu právního nároku a na principu ohlašovacím. Pro vznik práva provozovat živnost, tedy podle vládního návrhu, postačuje skutečnost, že příslušný uchazeč ohlásí tuto skutečnost. Princip ohlašovací není v našem právním řádu po 17. listopadu 1989 neobvyklý, zvolili jsme ho bezezbytku v celé sféře práv politických, v právu sdružovacím i shromažďovacím a zvolili jsme ho i v předložené osnově živnostenského zákona.

Právní řád zná tři možné principy - princip ohlašovací, kde materiální práva vznikají již ex lege a pouhým ohlášením vzniká situace, kdy je může subjekt uplatnit. Právní řád ovšem zná ještě dva možné principy - registrační, kdy právní účinky se nespojují se skutečností předvídanou zákonem, tedy ex lege, ale s účinností zákona, ani se nespojují s aktem ohlášení, ale až s aktem státního orgánu, to je registrací.

Právní předpisy znají i třetí princip, a to je princip povolovací, kdy je třeba rozhodnutí státního orgánu, kterým se povoluje.

Hospodářské výbory v té zprávě, pokud se týče § 10 a 47 navrhují, aby princip, který zvolila vláda, to je princip ohlašovací, byl nahražen principem registračním. Bude nepochybně na vás, abyste tuto základní otázku svým hlasováním rozhodli. Chci jenom poukázat na skutečnost, že v tomto případě se vláda neztotožnila se společnou zpravodajskou zprávou, takže předmětem projednávání musí být vládní návrh a návrh alternativy I. v tisku 875 u § 10 a 47 je tedy návrhem, o kterém bude nutno hlasovat. Pokud byste ovšem přijali alternativu navrhovanou hospodářskými výbory, to je zrušení ohlašovacího principu a jeho nahražení principem registračním, bylo by třeba v celém textu zákona, který na mnoha místech používá, a to i v textu předloženém hospodářskými výbory termín "ohlašovací živnosti", nahradit novým termínem "registrační živnosti", termín "ohlášení" nahradit termínem "registrace" a tyto návrhy předneseny v rozpravě nebyly.

Předložený návrh ještě obsahuje další alternativu, a to je v závěrečných ustanoveních u § 74: Alternativa I. je alternativou hospodářských výborů a alternativa II. je text vládního návrhu. Zde mohu za předkladatele říci, že netrváme bezpodmínečně na vládním návrhu, ta alternativa I. je alternativou, která jasně zpřesňuje a výrazně činí rigidním přechodné období přechodu z podnikatelského oprávnění na živnostenské, na druhé straně je to alternativa, která připouští po jistou dobu vlastně dvojí právní režim pro stejný právní subjekt, to je jedna její jistá nevýhoda, druhou jistou její nevýhodou je skutečnost, že není jasné, zda živnostenský úřad má rozhodnout z moci úřední, ex officio, nebo zda živnostenský úřad má rozhodnout na základě žádosti. Zdůrazňuji ovšem, že toto je problém, který lze řešit při aplikaci zákona výkladem a není třeba jej řešit legislativními zásahy. U § 74 tedy za předkladatele mohu říci, že i alternativa předložená hospodářskými výbory je alternativou, která by nenarušila vládní koncepci v návrhu živnostenského zákona.

Dovolte mi, abych přešel k výčtu stanovisek předkladatele k jednotlivým pozměňovacím návrhům, tak jak zde zazněly a jak vám jsou v tuto chvíli rozdány, jako přehled pozměňovacích návrhů k tisku 761. Uvedu je chronologicky.

Prvním návrhem je návrh pana poslance Černého, aby v § 3 odst. 1 písm. c) byl vypuštěn bod 11. Fakticky to znamená, že negativní enumerace to je z výčtu toho, co nemůže být předmětem živnostenského podnikání, aby byla vypuštěna i umělecká činnost v oblasti restaurování a konzervování památek. Vládní návrh byl vlastně v plném souladu s tím, co navrhuje poslanec Černý. Na druhé straně musím říci, že vláda přivítala iniciativu Federálního shromáždění i obou národních rad, které naopak požadovaly tuto změnu zákona , a považuje za velmi správné doplnění zákona v tom směru, že se rozlišuje skutečně umělecká činnost v oblasti restaurování a konzervování uměleckých památek, která není živnostenskou činností, a proto by měla zůstat v odst. 1 písm. 3 § 3 ustanovení bodu 11, od činnosti řemeslné v této oblasti, která je mezi živnostmi v příloze uvedenými. Zestručním to, za předkladatele mohu sdělit, že s návhem pana poslasnce Černého vláda nesouhlasí.

V pořadí druhý návrh máme návrh pana poslance Vilda, který navrhoval, aby negativní enumerace § 3 byla doplněna o poskytování erotické zábavy s využitím pouze vlastní osoby. Právní předpisy, týkající se veřejných produkcí tím nejsou dotčeny. Dovolte mi, abych trochu objasnil stanovisko vlády. (Smích v sále.)

Připouštím, že při zpracování vládního návrhu nikdo z autorů ani z legislativních míst nepředpokládal, že text, který vám byl předložen, by se stal textem, který je právním základem i pro úpravu tohoto nejstaršího řemesla.

§ 2 předloženého textu říká, že živností je soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Musím připustit, že je nepochybné, že vymezení paragrafu 2 je vymezením, které toto nejstarší řemeslo v sobě zahrnuje. Při vědomí této skutečnosti musíme dospět k závěru, že jde o živnost volnou, neboť není uvedena v žádné z příloh.

Musíme si postavit otázku, zda je žádoucí, aby jednou z volných živností bylo i provozování prostituce. Platný právní řád nepovažuje prostituci za trestný čin. Je to analogie celé řady dalších právních řádů a musím říci, že nikoliv proto, že by převažující mravní a právní mínění bylo, že jde o živnost, kterou nepovažujeme za společensky nebezpečnou, nýbrž proto, že dosavadní právní řády nebyly schopny zkonstruovat takové skutkové podstaty, které by byly skutečně s to prostituci postihnout. Proto tam, kde společnost přistupuje k postihu prostituce, hledá jiné formy postihu.

Dnešní právní situace v československém právním řádu je taková, že teoreticky vzato by bylo možno prostituci postihovat podle ustanovení trestního zákona o krácení daně. Fakticky je to ustanovení, které v praxi nelze aplikovat. Přijetím tohoto zákona v navržené podobě se však vytváří a připouští vlastně nepředpokládaně a nechtěně velice specifický právní základ pro postihování jistých forem prostituce, a to těch, které budou provozovány bez odvádění daní. Tak se stává prostituce volnou živností, to znamená, že ta osoba, která ji bude provozovat a neohlásí tuto skutečnost a nebude mít živnostenský list, se bude nesporně dopouštět trestného činu nedovoleného podnikání.

Musím říci, že tato úvaha nás vede k tomu, abychom návrh pana poslance Vilda odmítli, neboť se vytváří právní základ pro to, aby tato činnost, které se lidstvu nepodařilo zabránit za několik tisíc let, byla alespoň podrobena jasnému právnímu režimu. Návrh pana poslance Vilda tedy na to, aby z živností, v tomto případě volných živností, bylo vyloučeno poskytování erotické zábavy využitím vlastní osoby, vláda nedoporučuje.

Skupina tří dalších návrhů pana poslance Jedináka, Maliny a Šilhána se týká ustanovení § 5, odst. 3. Chtěl bych zdůraznit, že tisk, který vám byl rozdán a pánové zpravodajové to upřesní, má jeden malý drobný nedostatek. V § 5 odst. 3 by bylo dobré ještě dodat, že návrh, který jsem jménem předkladatele četl já, nahrazení termínu "vedoucí postavení" termínem zákoníku práce "vedoucí pracovník" si osvojil pan zpravodaj, takže to je ten návrh, který nemáme zde napsán, ale který vláda podporuje. To znamená, že se všemi návrhy co do smyslu a obsahu souhlasí, jenom by bylo vhodné, aby byly dány do souladu se zákoníkem práce.

Z tohoto hlediska je třeba dát za pravdu návrhu pana poslance Maliny, a pokud by vyslovil souhlas, tak modifikovat návrh tak, že půjde nejen o vedoucí pracovníky ve státních podnicích a státních organizacích, ale i v akciových společnostech, kde rozhodující podíl akcií je ve vlastnictví státu. I tento návrh vláda doporučuje.

Pan poslanec Kincl v § 6 odst. 1 písm. c) navrhoval zařadit dnešní termín navrhovaný "bezúhonnost"

- víme, že jde o relativní bezúhonnost - termínem "spolehlivost". Chtěl bych říci, že s ohledem na to, že termín "spolehlivost" je jedním ze základních termínů pro koncesované živnosti v § 27 odst. 2 - jsem si ovšem vědom, že pan poslanec současně navrhl toto ustanovení vypustit - nepovažujeme tento návrh za správný, protože jde o dvě různé kategorie. Termín "bezúhonnost" je vázán na spáchání dvou oblastí trestných činů. Termín "spolehlivost" ve smyslu předložené osnovy zákona je termín, který klade daleko vyšší požadavky jenom na velice úzký okruh živností, to jsou ty koncesované, kde je zvlášť velký zájem na velice rigidním právním režimu.

Musím říci, že ani s dalším návrhem pana poslance Kincla nesouhlasíme, a to na nové znění § 6 odst. 2, ve kterém navrhuje za ztrátu spolehlivosti považovat soudní rozhodnutí v trestním řízení, které může mít za následek... atd. Tento pozměňovací návrh patrně směřoval k zpřesnění dosavadní dikce, nedomníváme se však, že by zpřesnění této dikce přinesl. Naopak, termín "každé soudní rozhodnutí" může znamenat i soudní rozhodnutí o tom, že se přibral znalec, udělala se přestávka v soudním řízení - to je termín velice obecný. Proto považujeme u § 6 text, který navrhla vláda, a se kterým se ztotožnily gesční výbory a zpravodajové, za optimální.

Dá se říci, že tato slova platí i k pozměňovacím návrhům pana poslance Černého k § 6 i pana poslance Bratinky, ale protože tam byly různé modifikace, pokusím se k nim též vyjádřit.

Pan poslanec Černý vznesl dvě námitky k § 6. Prvou, že to vypadá jako doživotní trest zákazu činnosti. Chtěl bych ji vyvrátit. V právním řádu - mám na mysli naše platné trestní právo - se termín "odsouzen" jednoznačně spojuje s tím, kdo byl pravomocně odsouzen a jehož trest nebyl zahlazen. Trestní právo zná termín osoby, na které se hledí jakoby odsouzeny nebyly, tj. osoby, kterým byl zahlazen trest, a osoby, které se osvědčily ve zkušební době. Takže toto zpřesnění nepovažujeme za potřebné, protože je obsaženo v trestním zákoně.

Druhý návrh pana poslance Černého vyplývá z toho, aby byla omezena podmínka pro výkon živnostenského oprávnění pouze s takovými uloženými tresty, kde byl uložen zákaz činnosti. Domníváme se, že by to bylo nesmírně zužující, neboť je řada trestných činů, pro které považujeme za nezbytné neumožnit příslušnému občanu stát se subjektem podnikání, např. trestný čin vraždy, kde se trest zákazu činnosti neukládá.

Pan poslanec Bratinka navrhoval, aby se v odst. 2 § 6 vypustilo písmeno b). Dovolte mi, abych se pokusil vysvětlit, proč odst. 2 v § 6 má mít písmena a) i b). V písmenu a) považujeme za překážku výkonu živnostenského oprávnění spáchání takového trestného činu, jehož skutková podstata souvisí s předmětem příslušného podnikání. Jako příklad bych uvedl fingovaný úpadek. Zatímco v písm. b) téhož ustanovení máme na mysli ty úmyslné trestné činy, které ne ve vztahu k samotnému typu podnikání, ale ve vztahu osoby pachatele a předmětu podnikání mohou odůvodnit obavu, že by provozování činnosti, abych to zjednodušil, umožňovalo pokračování v trestné činnosti.

Jeden z příkladů zde myslím v rozpravě zazněl v dopoledních hodinách. Jeden z poslanců hovořil o případu, kdy živnostenský úřad vydal oprávnění k živnostenské činnosti, dnes k soukromé podnikatelské činnosti, na úklid bytů člověku opakovaně odsouzenému za bytové krádeže. Druhý klasický příklad by byl takový, že bychom pachateli, který byl odsouzen například za trestný čin související s jeho deviací pedofilního charakteru, což samo o sobě nemá s podnikatelstvím nic společného, umožnili podnikat například v takové oblasti, kde je v neustálém styku s malými dětmi, apod. Proto je zde odůvodněno i písmeno b) odst. 2 § 6.

Pan poslanec Černý dále navrhuje zcela vypustit § 8. Paragraf 8 obsahuje skutečně překážky provozování živnosti, je to naprostá analogie jak naší právní úpravy z první republiky, tak právní úpravy okolních zemí, která má zabránit tomu, aby někdo, kdo například jako podnikatel byl na základě konkursu v úpadku, který má celou řadu neuspokojených věřitelů, aby se do téhož dobrodružství a téhož stupně ohrožení svých spoluobčanů nemohl pustit znovu. Přitom to není absolutní zákaz. Osnova předpokládá, že i v tomto případě může orgán určený zákonem národních rad, tj. živnostenských úřad, prominout překážku uvedenou v odst. 1 a 2, nasvědčují-li hospodářské poměry osoby a její chování tomu, že při provozování živnosti bude řádně plnit své závazky a zjistí-li se, že je solventní a vyrovná-li své závazky, není důvod, aby se mu v dalším podnikání bránilo.

Pan poslanec Kincl dále navrhuje v § 11 jak v odst.7,tak 9 nahradit slovo "neprodleně" slovy "do patnácti dnů". Po poradě se zpravodaji se vláda nedomnívá, že by tento návrh osnově příliš pomohl. Jde o povinnost ohlásit živnostenskému úřadu některé skutečnosti. Například smrt živnostníka nebo povinnost ohlásit nového oprávněného zástupce. Když zde bude mít zákon lhůtu 15 dnů, a zákon obsahuje dost přísné finanční sankce za nedodržení, můžeme budoucího živnostníka nebo podnikatele vystavit riziku, že právě v okamžiku, kdy počne běžet tato lhůta, bude třeba v Kanadě a lhůtu 15 dnů nestihne. Proto považujeme termín "neprodleně" i s ohledem na subjektivní stránku věci, na posuzování konkrétních okolností, za lhůtu výhodnější. Jakmile bychom sem zahrnuli lhůtu počítanou na dny, pak by patrně tento zákon musel mít i ustanovení o prominutí zmeškání lhůty a různá další procesní ustanovení, která však neobsahuje.

Dále pan poslanec Kincl navrhuje stejným způsobem v § 13 odst. 2 a 3 nahradit slovo "neprodleně" lhůtou 15 dnů. Chtěl bych říci, že i v tomto případě platí stejná argumentace.

Pan poslanec Kincl dále navrhuje, aby v § 17 odst. 2, kde lhůta obsažena není vůbec, byla lhůta zahrnuta a navrhuje, aby v odst. 2 byl vložen text "oznámení ve lhůtě jednoho kalendářního měsíce živnostenskému úřadu...", atd. S tímto návrhem se ztotožňujeme, jen prosíme pana poslance Kincla, pokud je zde přítomen, aby souhlasil s vypuštěním slova "kalendářního". V právním řádu je třeba používat termín měsíc, neboť jakmile se použije termín "kalendářní měsíc", dostaneme se do problému s takovými měsíci, jako je únor.

Další návrh je návrh pana poslance Bratinky na změnu ustanovení § 17, a to konkrétně na vypuštění odst. 3. Dovolte, abych se pokusil vysvětlit, co je v odst. 3. Je tam řečeno, že ten, kdo má povolenou koncesovanou žádost, pokud se rozhodne v jiném územním obvodu pro tuto koncesovanou živnost zřídit další provozovnu, je povinen to oznámit. Je nutno si uvědomit, že v daném případě nejde o to, že by žádal o novou koncesi ke stejné činnosti, ale jde o to, že on žádá o koncesi nikoli na osobu - tu už má a ta platí skutečně na celém území ČSFR - ale o novou koncesi na provozovnu. Vypuštění odst. 3 § 17 by učinilo naprosto nesmyslným ustanovení § 53 tohoto zákona. Navíc nemůžeme s tímto návrhem souhlasit proto, že platné zákony národních rad vyžadují, aby se obci, v jejímž územním obvodu má být zřízena provozovna, dala možnost nejen se dovědět, že tam provozovna bude, ale také se k tomu vyjádřit, neboť zde se bude posuzovat nikoli to, jestli ten člověk je způsobilý, aby v další obci provozoval stejnou živnost, to už má zaručeno ze zákona a z koncese, ale jestli ta provozovna je z hygienických nebo lokálních podmínek skutečně na vhodném místě, jestli ta obec, anebo živnostenský úřad souhlasí, aby veřejný dům či jiné zařízení bylo umístěno zrovna v té ulici, anebo na tom místě.

Další návrh přednesl pan poslanec Konečný. Návrh se týká § 22 odst. 1 d), kde navrhuje vypustit za slovy "středního odborného učiliště" slova "jakož i příslušného živnostenského společenstva". Chtěl bych říci, že by to znamenalo ovšem vypustit i smysl § 69 odst. 2 zákona a navíc se domníváme, i když to není v tuto chvíli aktuální, že by měl tento zákon vytvořit co nejširší prostor pro to, aby vznikající živnostenská společenstva mohla přebírat byrokratické a někdy nesmyslné funkce státu a sama nahradit různé průkazy kvalifikace, které dnes zatím nemůžeme vyžadovat jinde než od státních orgánů.