Citujem: Zákon môže ustanoviť podmienky
a obmedzenia pre výkon určitých povolaní
a činností. Odmietam v tejto súvislosti názor,
že pôsobnosť tohto návrhu zákona
sa prakticky vzťahuje na všetky funkcie obmedzované
vožbou, menovaním alebo ustanovovaním v orgánoch
uvedených v § 1. Takýto výklad je zavádzajúci
a účelový, pretože typickým spôsobom
uzatvorenia pracovného pomeru je pracovná dohoda
- samozrejme členského pomeru - členská
prihláška. Teda dvojstranný právny akt.
Naopak vožba, menovanie alebo ustanovovanie do funkcie je
skôr výnimočné pre vznik pracovného
pomeru, pre vznik členstva, resp. služobného
pomeru. To znamená, že aj keď sa vládny
návrh sťahuje na všetky prípady vzniku
pracovného pomeru vožbou, menovaním, resp.
ustanovovaním v pomere, možnosť vzniku pracovného
pomeru pracovnou dohodou, je vežmi malé percento.
Potom, keď si postavíme tento problém takto,
je evidentné, že ustanovenie článku
26 ods. 1 Listiny vôbec nie je porušením, pretože
každý občan má právo na slobodnú
vožbu povolania. Ale zároveň v ústavnom
systéme je zakotvená zásada, že zákon
môže ustanoviť podmienky a obmedzenie pre výkon
určitých povolaní alebo činností.
Som toho názoru, že nedochádza k porušeniu
článku 4 ods. 3 Listiny, pretože sa v návrhu
predpokladá, že aplikácia článku
26 ods. 2 platí rovnako na všetky prípady,
ktoré spĺňajú ustanovenie podmienky.
Opačný výklad z predloženého
návrhu nevyplýva.
Vážené kolegyne, kolegovia, tento môj
stručný právny názor si nekladie za
ciež že je jediný správny a neomylný.
(Předsedající předseda SL R. Battěk:
Kolego váš čas uplynul.) Pretože ide o
zložitú matériu, som však toho názoru,
že príslušné súdne orgány
budú starostlivo posudzovať súlad predloženého
zákona s Ústavou a medzinárodnými
dokumentami a dospejú k obdobnému záveru.
Záverom mi dovožte jednu osobnú poznámku.
Skutočne hrozí nebezpečenstvo, aby tento
zákon nebol zneužívaný. Presvedčil
ma o tom celý rad varovných hlasov poslancov, medzi
inými aj príspevky pána Mlynárika,
Mlčáka, Horníka, s ktorými sa stotožňujem.
Nesúhlasím však s dnešným vystúpením
člena poslaneckého klubu KSČ poslanca Kostyu,
ktorý vo svojom prejave vyslovene deklaruje použitie
zákona, ako nástroj na likvidáciu konkrétneho
politika - predsedu federálnej vlády. Takáto
metóda je skutočne vlastná totalitnému
systému myslenia a vnáša do zákona nielen
nedemokratické, ale amorálne prvky ako je pomsta
a nenávisť. Z tohto dôvodu vás varujem
pre prijatím pozmeňujúceho návrhu
pána poslanca Kostyu. Som presvedčený, že
by ste tak urobili aj bez môjho upozornenia.
Na záver dovožte, aby som uviedol jeden konkrétny
pozmeňujúci návrh. V § 13 ods. 2 navrhujem
spresniť za slovo "prepustenie" legislatívny
odkaz pod čiarou - § 16 písmeno e) zákona
334/1991 Zb. Vežmi stručne. V zákone o policajnom
služobnom pomere je okrem iného uvedený celý
rad spôsobov prepustenia. Je treba si uvedomiť, že
jeho aplikácia potom naväzuje na ďalšie
ustanovenie konkrétneho zákona, ako je odchodné
a podobne. Je treba to spresniť, aby sme vedeli, aké
náležitosti pri odchodnom a príplatky za službu
dostanú.
Z vyššie uvedených dôvodov podporujem predložený
návrh i s prípadnými zmenami, ktoré
budú prijaté v pléne. Ďakujem za pozornosť.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji také. S technickou poznámkou se hlásí
kolega Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Vážené Federální
shromáždění, protože jsem byl v
posledních dvou vystoupeních jmenován, dovolte
mi, abych k tomu řekl faktickou připomínku.
Slyšeli jsme zde třikrát citovat Úmluvu
Mezinárodní organizace práce č. 111
- panem ministrem Langošem, před chvílí
poslancem Kopřivou a panem poslancem Valkem. V obou se
citovaly čl. 1 a 2. Rád bych všechny upozornil,
že tato úmluva má víc článků.
Dovolte, abych citoval čl. 4 - a proto jsem ve svém
vystoupení tuto úmluvu vzpomněl. Článek
4 zní: Jakékoli opatření vůči
osobě, která je oprávněně podezřelá,
že se zabývá - a na toto slovo kladu důraz,
protože se jedná o přítomný čas
- činností škodlivou pro bezpečnost
státu nebo u níž je prokázáno,
že se zabývá takovouto činností,
se nebude pokládat za diskriminaci. Z tohoto článku
jednoznačně vyplývá, že musí
jít o aktuální činnost proti bezpečnosti
státu, tj. o činnost spáchanou v době,
kdy se rozhoduje o jejím zaměstnání
nebo povolání.
Vládní návrh však zavádí
zpětnou účinnost pro zákaz výkonu
povolání za činy, jichž se osoby měly
dopustit v minulosti, a proto je mimo jakoukoli pochybnost, že
vládní návrh zákona je s článkem
4 Úmluvy č. 111 v rozporu.
K tomu, co řekl poslanec Valko, že zde zavádím
praktiky msty za jednotlivé politiky - já jsem nejmenoval
funkci předsedy celozávodního výboru
jako mstu na předsedovi federální vlády.
Chtěl jsem jen naznačit těm, kteří
se zde předhánějí, zda předloží
dvacet, dvacet devět nebo čtyřicet pozměňujících
návrhů, kterými rozšiřují
okruh osob, že určitá míra zavinění
je rozdílná. Například mezi uklízečkou
na okresním výboru strany podle jednoho pozměňujícího
návrhu, který chce zařadit celý aparát
okresního výboru strany do tohoto zákona,
je jiná míra viny, než u člověka,
který po desítky let vykonával funkci na
legislativním odboru a tyto totalitní zákony
uváděl do praxe. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Prosím, ať se nerozvine lavina technických
připomínek. Slovo má kolega Világi.
Poslanec SL O. Világi: Myslím si, že kolega
Kostya má pravdu v jednej veci, že samozrejme miera
zavinenia u rôznych ľudí je rozdielna. Ale nemôžeme
zákon a určité práva použiť
na určité veci (dále nebylo rozumět)...
zneužije sa práva ako inštitútu, To je
jedna vec.
Druhá vec. Existujú metódy, ktoré
presne predpisuje Ústava a iné zákony, ako
vysloviť nedôveru premiérovi vlády. Pokiaž
poslanec Kostya si myslí to, že pán Čalfa
by nemohol zastávať funkciu premiéra vlády,
musí to povedať jasne, rovno, nemusí hovoriť
že dáva pozmeňujúci návrh do
zákona, aby sa tým obchádzal inštitút
ústavný. To je rozdiel medzi chápaním
zákona z našej strany a chápaním zákona
ako to predvádza pán poslanec Kostya. Ďakujem.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Slovo má pan poslanec Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Mám malú pochybnosť o
tom, že by upratovačky patrili do aparátu Komunistickej
strany.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Já jsem vám nerozuměl, ale bylo to krátké
a já s tím souhlasím.
Rád bych oznámil předsednické rozhodnutí,
že uděláme polední přestávku
od 12.30 do 13.30 hodin. Je zde jedno sdělení, že
ústavně právní výbor Sněmovny
lidu se sejde ihned - zřejmě hned na začátku
přestávky - ve 12.30 v místnosti č.
274. Setkání bude pouze na deset minut.
Schůzka výboru branných a bezpečnostních
bude od 13.00 do 13.30 hodin v místnosti č. 214.
To je vše.
Poslanec SL R. Sacher: Vážené dámy a
pánové, kdyby měly radikální
síly tohoto parlamentu možnost a schopnost všechny
nepohodlné osoby ze společnosti nalodit a vyvézt
na nějaký ostrov, nepochybuji o tom, že by
to rády udělaly, a věřím tomu,
že na palubě této lodi bych se ocitl i já.
Ale všichni tito lidé zůstanou zde, celá
desetiletí budeme žít společně
se žádoucími i nežádoucími
komunisty, s komunisty bývalými i nynějšími,
s milicionáři, agenty atd. Řada z těchto
lidí bude ovšem zahnána do kouta a řada
z nich bude mít oprávněný pocit nespravedlnosti
a budou se bránit.
Vláda zdůvodňuje zákon jakousi ochranou
společnosti a zamezením negativního vlivu
vyjmenovaných kategorií osob na běh státní
správy.
Vážení poslanci, zákon přijímaný
téměř dva roky po uskutečněné
dohodě s bývalou státní a politickou
mocí - jinak se této dohodě říká
také něžná revoluce - ve mně
vyvozuje úsměv na tváři. Tento zákon
není projevem síly nového politického
režimu, ale projevem jeho slabosti. Zdaleka veřejnost
nepovažuje tento zákon za nejdůležitější
akt Federálního shromáždění.
Můžete se přesvědčit velmi lehce.
Zastavte prvého nezaměstnaného, otce dvou
dětí, co vám řekne, jaké problémy
asi hýbou jeho světem.
Místo, aby tento režim, kdy se dostáváme
do vážné ekonomicky kolabující
situace s narůstajícím sociálním
pnutím a měl by urychleně v zájmu
sebezáchovy hledat spojence ve všech politických
a sociálních skupinách obyvatelstva, ano,
hledat politický kompromis, to už také zde
zaznělo, protože na jinou cestu nemá, tak místo
toho honí agenty a den co den produkuje své nepřátele
a systematicky a s neuvěřitelnou tvrdošíjností
vytváří jednotu odporu a pracuje na svém
oslabování, neřku-li na svém sebezničení.
V zákoně deklarovaný princip ochrany bych
možná byl schopen pochopit. Ale rok naslouchání
a činnosti v tomto ctihodném orgánu mně
však dostatečně přesvědčil,
že nad tímto principem ochrany nesporně převažuje
princip odvety a msty. Vystoupení některých
poslanců mně v tom jen utvrdila.
Za situace, kdy nejsme schopni postihnout nejvýkonnější
agenty vedené pod signálními svazky, agenty
nikde neevidované, osoby, které udávaly a
dováděly osoby do kriminálu a nikdy jako
agenti vedeni nebyli, kdy nejsme sto postihnout lékaře,
psychology a psychiatry, kteří psali posudky na
osoby tak, jak jim to diktovala Státní bezpečnost,
a nikdy přitom agenty nebyli, tak za této situace
považuji zákon za nespravedlivý.
Nový režim po listopadu 1989 se chce oprostit od praktik
předcházejícího režimu, ale místo
toho stále častěji slyšíme, nikoliv
zde, ale ve veřejnosti, slova o jakémsi komunismu
naruby, o tom, že jiní lidé dělají
totéž, co se dělo předtím.
Podobná očistná opatření prováděl
i předcházející systém. Když
mně bylo 14 let, začal jsem pracovat jako pomocný
dělník v Úpici v barevně u Těmínů.
Barvit látky není o nic lehčí, nežli
stavět dům. V nedaleké laboratoři
pracoval člověk, kterého si všichni
vážili všichni občané Úpice
pro jeho dobrotu, pro jeho laskavost, pro jeho vlídnost,
vážili si ho věřící, nevěřící,
komunisté i nekomunisté, bezpartijní. A ten
pán se jmenoval Jiří Těmín.
Byl odborníkem, jemuž široko daleko nebylo rovného.
Neměl však třídní původ,
a tak bílý plášť musel změnit
jednoho dne za montérky a gumáky. A já jako
pomocný dělník, tedy holka pro všechno,
jsem dnes a denně pro pana Těmína jezdil
na kole nebo chodil pěšky se vzkazem od pana mistra
Tejchmana, aby pan Těmín byl tak laskav a přišel,
protože to na zboží dělá prouhy,
druhý den, že to na zboží dělá
fleky, další den, že otěr za mokra je
příliš velký, že zase otěr
za sucha je příliš velký. Pan Těmín
vždycky říkal: Ale to víš, že
přijdu - a přišel. Přišel a poradil
komunistickému režimu, který ho odsoudil, protože
nechtěl, aby se vyráběly zmetky.
Co z toho předcházejícího režim
získal? Myslím, že nic. Získal ostudu
a ztratil prestiž u svých místních soudruhů
ve fabrice a ztratil také odborníky.
Nikdy jsem nepoužíval na podporu svých politických
stanovisek slov Písma svatého z této tribuny.
Neučiním to ani nyní. Dovoluji si jen tvrdit,
vážení bratři křesťané,
že náboženské přesvědčení
je sterilní, pokud jeho normy nedokáži nebo
nechci uplatňovat i v politických rozhodováních.
Odpouštět nepřátelům, a dokonce
je milovat, je rozhodně jedním z nejtěžších
požadavků kladených na křesťany.
Tento požadavek je však dán kategoricky a bezpodmínečně.
Nezná výjimky. Ale jenom tento princip dokáže
měnit svět. Nemohu proto přijmout ani názor,
že tento zákon je cestou menšího zla.
Zlo zůstane zlem vždy a není schopno nikdy
zplodit nic dobrého. Cesta výš nevede cestou
odvety ani kamuflované ochrany, ale cestou přerušení
kontinuity zla. Když pan prezident začátkem
loňského roku udělil rozsáhlou amnestii
mnoha zločincům, věděl, že řada
osob se vrátí zpět do vězení.
Dal však šanci a přerušil bludný
kruh zla.
Z těchto důvodů, z principů politických
i z principů etických odmítám tento
zákon. Jako možné východisko z tohoto
bludného kruhu, který naši společnost
svádí níž, vidím jedině
cestu národního smíření. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl pan poslanec Sacher. Dále je připraven do
rozpravy pan poslanec Ladislav Molnár. Uděluji mu
slovo. - Technická - prosím, kolega Doležal.
Poslanec SN B. Doležal: Já mám malou věcnou
poznámku k tomu, co tady říkal poslanec Sacher.
Já nerozumím logice jeho vystoupení. Když
nemůžeme postihnout všechny viníky, tak
nám nezbývá, než nechat všechno
plavat. To se mi nezdá být věcné.
To, že lidská spravedlnost je nedokonalá, neznamená
podle mého názoru, že bychom na ni měli
úplně rezignovat. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Vyslechli jsme zajímavý názor.
Takže pan poslanec Molnár, pokud je přítomen.
Já bych ještě přečetl, kdo je
zde na řadě. Nevím, kolik ještě
příspěvků jsme schopni absolvovat
do půl jedné. Další je Karol Honner,
Josef Tomsa a Petr Uhl, případně Anderko
Anton.
Slovo má poslanec Ladislav Molnár a připraví
se poslanec Karol Honner.
Poslanec SL L. Molnár: Vážený predsedajúci,
vážené Federálne zhormaždenie,
čítal som niekde, že jeden človek po
kúskoch odnášal tehly zo staveniska a postavil
z toho dom pre seba. Musíme byť bdelí, aby
tehly diktatúry, ideologickej, rasovej alebo národnej
nadradenosti a výnimočnosti neprepašovali do
budúcnosti s ciežom postaviť z toho nové
žaláre, železné opony alebo strážne
budovy proti slobode prejavu, myslenia a presvedčenia občanov.
Dúfam, že prijatím tohto zákona takéto
obavy už nebudeme mať. Zločinci pritom musia
sa za svoje činy zodpovedať pred súdom, zretežní
spolupáchatelia nech odídu z verejného života,
priznaním skutočnosti, že na nové úlohy
potrebuje naša spoločnosť morálne bezúhonných
ľudí.
K vylepšeniu tohto zákona jeden dodatok, aby sme predišli
zbytočnej byrokracii, aby nemuseli podávať
žiadosť tí, ktorí nemali do konca roku
1989 18 rokov. Toto odovzdám spravodajcovi, aby sa zákon
nevzťahoval na ľudí, ktorí nedovŕšili
18 rokov do konca roku 1989. To ako nový paragraf za paragraf
22.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Takže prosím, poslanec Karol Honner.