Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji. Prosím pana poslance Kudláčka,
aby se ujal slova.
S technickou připomínkou se hlásí
pan poslanec Fišera.
Poslanec SN I. Fišera: Je to faktická poznámka
panu poslanci Blažkovi. Škoda, že zde není.
Vítám snahu těch, kteří hledají
nějaké společné řešení,
protože máme zájem na přijetí
tohoto zákona. Chtěl bych ho jenom upozornit, že
termíny, které vymezil jsou problematické
tím, že 1. 9. 1967 vlastně začíná
období, kdy po sjezdu spisovatelů, který
byl, tuším, v červnu 1967, nastupují
tzv. šestinedělky, normalizace Novotného a
vlastně se připravuje období zvratu, které
se objevuje, a dokonce dohaduje v roce 1967 v listopadu proti
Novotnému. Termíny by tedy bylo třeba velmi
pečlivě zvážit a vrátit se trochu
do historie, protože bychom se zde mohli dopustit určitého
omylu.
Poslanec SL L. Kudláček: Vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, vážení
hosté, vlastně již potřetí, přinejmenším,
v tomto roce jsme otevřeli problém, jehož kořeny
spočívají v období dějinného
extempore komunismu. Otevřeli jsme ho prostřednictvím
živých osob. Nechci do nekonečna opakovat to
nejpodstatnější, tj. že kladení
otázky očisty jako otázky viny a trestu je
falešné. Kdo chtěl a mohl toto pochopit, mohl.
Jako zásadní přínos do tématu
očisty dnes vidím to, že se konečně
postoupilo od koketérie s registry svazků k podstatě
věci, tj. přímé politické odpovědnosti
a spolehlivosti. V tomto smyslu je velmi zavádějící
nazývat tento zákon - byť jen pracovně
- lustračním.
Řekl bych, že většina z nás, a
to nezávisle na věku, nemá snahu obludnost
problému zmenšovat či převádět
na méně rovin, než skutečně má.
Nikoli náhodou se tato zatím nejzásadnější
diskuse o dané věci otevírá až
v předvečer druhého výročí
listopadu 1989. Chci se letmo dotknout jedné z těchto
rovin. Protože jsem si vědom jejich spletitosti -
záměrně říkám letmo
a záměrně říkám dotknout.
Každý organismus, každá společnost
může mít a má za určitých
okolností potřebu bránit se, jestliže
cítí ohrožení. Může se to
projevit i tím, co lze - velmi hrubě - nazvat potřebou
hygieny, a to hygieny jak preventivní, tak následné.
Za to, že tento návrh zákon byl vůbec
iniciován, vděčíme právě
tomu, že naše společnost tuto potřebu
cítí intenzívně. V obou aspektech,
tedy prevenci i očistě. Věcnou diskusi potom
lze vést o tom, jakou úroveň ochrany společnosti
je třeba zvolit.
Mnohokrát bylo řečeno, že na výkon
státních funkcí bez dalšího není
a nemůže být nárok a že pro něj
je třeba vykázat nezbytnou míru způsobilostí,
závislou do značné míry na specifické
situaci, v níž se stát nalézá.
Včera jsme schválili živnostenský zákon.
Připomeňme si o čem - mimo jiné -
tento zákon vlastně je. Živnostenský
zákon je mimo jiné o tom, že nikoli každý
má ze sebe sama vyplývající automatické
právo či nárok na to, aby vykonával
určitý druh činnosti. Skutečně
ne každý může hloubit studnu dynamitem.
Asi i ne ten, kdo sice dlouho mohl, ale několikrát
se mu podařilo vyhloubit studnu mnohem větší,
než po něm bylo žádáno. Aby to
nemohl alespoň po nějakou dobu dělat, si
pak přejí nejen k tomu příslušné
úřady, ale zejména zákazník,
tedy společnost. Platná koncese, ba dokonce zvláštní
kategorie způsobilosti se v takových případech
zcela přirozeně vyžaduje, a to jednoznačně.
Pokud si ale vzpomínám, v debatě k živnostenskému
zákonu, ale i k jiným podobným, nebyla vznesena
námitka odvolávající se na úmluvu
Mezinárodní organizace práce či Chartu
lidských práv. Spolehlivost se prostě vyžaduje.
Můžeme si v této souvislosti položit otázku,
zda má smysl porovnávat důsledky z poněkud
přehnaně vyhloubené studny s důsledky
rozvráceného hospodářství,
rozvrácené morálky a otráveného
vzduchu. Jsem přesvědčen, že má
a že i přiměřený požadavek
společnosti na to, aby ve státních funkcích
byla přiměřeně požadována
bezúhonnost a spolehlivost, je zcela legitimní.
Je to legitimní požadavek na určitou koncesi
pro státní a veřejné funkce, koncesi
navíc časově omezenou z pochopitelných
příčin. Tímto zákonem se společnost
pokouší dát této spolehlivosti hmatatelnou
podobu. V této souvislosti lze jen uvítat např.
i doplňovací návrhy pana poslance Ransdorfa.
A ještě jednu poslední poznámku. V úvodu
jsem se zmínil o tom, že je příznačné,
že tento zákon projednáváme se značným
zpožděním, a to téměř
dvou let. Podle mého názoru je tomu tak proto, že
za celou tuto dobu nebyla ona spolehlivost či koncese pro
státní funkce vyžadována odpovědnými
osobami tak přirozeně, jak by měla. Jen a
jen proto nyní musíme přistoupit k tomu,
že podmínky takové spolehlivosti - opakuji,
časově podmíněné - vytváříme
zákonem nechceme-li jen bezmocně přihlížet
na jedné straně vážným rizikům
a na druhé straně ztrátě důvěry
v očích těch, kteří po dlouhých
letech ticha získali konečně naději.
(Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji, prosím pana poslance Valtra, připraví
se pan poslanec Kopřiva.
Poslanec SN V. Valtr: Pane předsedající,
vážené shromáždění,
v souvislosti s projednáváním tohoto zákona,
dost často přes opačná prohlášení
slyším a převládá laciný
populismus, nezodpovědný radikalismus, závist
a msta. Myslím, že to je nejtíživější
dědictví duchovního temna komunismu. Chceme
se jej zbavit, ale užíváme jeho metody, ačkoliv
víme, že nesprávné prostředky
nikdy nevedly ke správným cílům. Proto
bychom již neměli léčit nemoc nákazou
a deformaci práva novou deformací. Proto mám
z některých radikálů zde stejné
obavy, jako měl Jan Masaryk z Gottwaldovy party v roce
1948.
Myslím, že oba doplňující návrhy
již nepostihnou mnoho z těch, kteří
nás do listopadu udávali a ovládali, ale
říká se, že revoluce požírají
své děti. Nyní se mi zdá, že
jsme svědky, kdy rozdělená vítězná
vládní koalice chce tento zákon využít
také k tomu, aby řešila své mocenské
spory. A tak to někdy vypadá tak, že debolševizace
je také někdy jen zástěrkou vlastních
politických ambicí. Nelze přece jedním
dechem hovořit o zákazu politických stran,
o plošném zveřejnění registru
a současně nabádat k budování
nové demokracie. Takto bychom vybudovali jen novou, tentokráte
pravicovou totalitu, s novou, tentokrát s pravicovou partají
leninského typu, s novým, tentokráte pravicovým
mesiášským vůdcem.
Budu podporovat vládní návrh zákona
modifikovaný doplňovacími návrhy poslanců
Fišery, Uhla a Kroupy, tak aby současně s oprávněným
zákazem povolání byla respektována
Listina základních lidských práv a
Úmluva Mezinárodní organizace práce.
Chtěl bych pánům radikálům
říci: Většinou se hlásíte
ke konzervatismu. Hluboce si konzervatismu vážím,
ale skutečný konzervatista není ze zásady,
nikdy, neodpovědný radikál a populista. Prosím
vás, nechtějte přetrumfnout Sládka
i s Dolejším dohromady. Učiňme vše
pro únosný konsensus, aby mohl být zákon
přijat, protože jinak se stane sysifofským
balvanem, který hrozí rozdrtit tento parlament.
Předsedající předseda SL R. Battěk:
To byl poslanec Valtr. Uděluji slovo poslanci Tomášovi
Kopřivovi, připraví se poslanec Ernest Valko.
Poslanec SL T. Kopřiva: Pane předsedající,
kolegové a kolegyně, vážení hosté,
obávám se, že moje vystoupení nebude
tak zábavné jako vystoupení mého předřečníka.
Chci se totiž dotknout některých právních
aspektů. Někteří kolegové přede
mnou hovořili o Úmluvě Mezinárodní
organizace práce a nikdo z nich, ani kolega Jičínský,
ani kolega Ransdorf neřekl, co je obsahem této úmluvy.
Úmluva Mezinárodní organizace práce
č. 111 o diskriminaci v zaměstnání
a povolání z roku 1958 vyšla ve Sbírce
zákonů pod č. 465/1990 Sb. V článku
1 bod 1 a) se říká, co je diskriminací
v zaměstnání a povolání. Tento
odstavec citoval i zástupce předkladatele, ministr
vnitra Langoš. Pro úplnost svého vystoupení
budu opět tento odstavec citovat: "Jakékoliv
rozlišování, vylučování
nebo dávání přednosti založené
na rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství,
politických názorech, národnostním
nebo sociálním původu, které má
za následek znemožnění rovnosti příležitostí
nebo zacházení v zaměstnání
a povolání - je diskriminací."
Velice důležitý je bod 2 tohoto článku
1, kde se říká, co diskriminací není.
Bod 2 má toto ustanovení: "Jakékoliv
rozlišování, vylučování
nebo dávání přednosti založené
na kvalifikaci vyžadované pro určité
zaměstnání se nebude považovat za diskriminaci".
Pro vaši informaci: Úmluva Mezinárodní
organizace práce vychází ze dvou autentických
textů v angličtině a francouzštině.
Překlad, který jsem přečetl, byl pořízen
z francouzštiny. Překlad z angličtiny obsahuje
formulaci "podstatné požadavky pro určité
zaměstnání".
Návrh zákona stanoví, že určité
funkce v orgánech a organizacích uvedených
v § 1 předloženého zákona mohou
zastávat jen občané, kteří
nebyli příslušníky, spolupracovníky
nebo funkcionáři orgánů a organizací
zmíněných v § 2. Jde jednak o příslušníky
StB, jednak o určité skupiny spolupracovníků
StB, dále o některé vedoucí funkcionáře
KSČ a velitele Lidových milicí. Stanoví-li
zákon takovýto předpoklad pro výkon
určité funkce nebo práce, nejde o diskriminaci
ve smyslu Úmluvy č. 111, neboť zde nedochází
k rozlišování nebo vylučování
založenému na žádné skutečnosti
uvedené v čl. 1 odst. 1. Jde totiž o vylučování
z důvodu zapojení občana do činnosti
orgánů a organizací, o nichž je objektivně
prokázáno, že vyvíjely činnost
nebo se dopouštěli činů, které
směřovaly k potlačení některého
z práv nebo některé ze svobod uznaných
Všeobecnou deklarací lidských práv,
popřípadě Mezinárodním paktem
o občanských a politických právech.
Tak jako lze stanovit za předpoklad pro určité
zaměstnání nebo funkci například
bezúhonnost nebo jiné předpoklady podle §
46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce
- jako je například státní občanství,
věková hranice, zdravotní stav, odborná
kvalifikace, ale někdy i národnost, pohlaví
a náboženské vyznání - tak lze
rovněž požadovat, aby pracovník nebo funkcionář
nebyl nikdy pracovníkem nebo spolupracovníkem orgánů
a organizací uvedených v § 2.
V této souvislosti - byť možná nadbytečně
- poukazuji na čl. 1 odst. 2 Úmluvy 111, který
umožňuje nepovažovat za diskriminaci z důvodů
uvedených v čl. 1 odst. 1 Úmluvy rozlišování,
vylučování nebo dávání
přednosti ohledně určitého zaměstnání
založené na podstatných, neodmyslitelných
nebo inherentních (podle toho, jak to přeložíme)
požadavcích či předpokladech takového
zaměstnání. Není snad podstatným
požadavkem pro určité zaměstnání,
jde-li o funkce, jež jsou rozhodující pro existenci
demokratického zřízení právního
státu, a tudíž i lidských práv
v Československu, aby občané, kteří
takové funkce zastávají, nebyli v minulosti
zapojeni do činnosti orgánů a organizací,
které demokracii a lidská práva vědomě
potlačovaly a potíraly? Tvrdit opak by bylo výsměchem
spravedlnosti.
Vzhledem k tomu, co už bylo uvedeno, není třeba
se v daném případě dovolávat
čl. 1 odst. 2 Úmluvy č. 111, který
lze uplatnit v případech, kdy by jinak šlo
o diskriminaci v zaměstnání a povolání.
Pro dokreslení uvádím některé
příklady. Není např. diskriminací
založenou na pohlaví, jestliže je uplatňován
zákaz hornické práce na dolech pro ženy,
není takovou diskriminací založenou na náboženství,
nemůže-li např. Žid vykonávat funkci
katolického kněze, není diskriminací
založenou na politických názorech, nemůže-li
být funkcionářem jedné politické
strany příslušník jiné politické
strany nebo přihlíží-li se k tomu, jaké
politické názory má vyšší
funkcionář ve státní správě
se zvláštní odpovědností za provádění
politiky vlády apod.
Další velmi výstižné příklady
uvedl přede mnou ve svém vystoupení kolega
Kudláček.
Samo členství v orgánech a organizacích
uvedených v § 2, popřípadě spolupráce
s nimi je dostačujícím důvodem pro
propuštění či nepřijetí
pokud jde o funkce zmíněné v § 1.
Ustanovení čl. 4 Úmluvy č. 111 je
v daném případě, o kterém dnes
jednáme, nepraktické, neboť se týká
jen osob, které jsou v současné době
důvodně podezřelé z protistátní
činnosti nebo u nichž je taková činnost
prokázána. To je ustanovení, které
klasifikuje třetí skupinu, ustanovení, kdy
se jako diskvalifikace nechápe to, co by jinak podle čl.
1 odst. 1 diskriminací bylo.
Z této části mého vystoupení
plynou dva pozměňovací návrhy, které
předám písemně: V celém textu
zákona, včetně nadpisu, nahradit slovo "podmínky"
slovem "předpoklady".
Druhý pozměňovací návrh se
týká § 2 odst. 1, který zní:
"Předpokladem pro výkon funkce uvedeným
v § 1 je, že občan v období od 25. 2.
1948 do 17. 11. 1989 nebyl a) příslušníkem
SNB zařazeným ve složkách StB..."
(další text pokračuje).
Chtěl bych se krátce vrátit ještě
k obludným ustanovením § 18 a § 19 odst.
2, které flagrantně porušují ustanovení
Listiny základních lidských práv a
svobod, hlavně čl. 17, zvláště
odstavce 1 a 3. Navrhuji tyto § 18 a 19 odst. 2 vypustit.
Ještě se krátce zastavím u údajů
poslance Kostyi, který uvedl, že tento zákon
se bude týkat deseti tisíc důstojníků
Československé armády, jestli jsem to správně
pochopil.
Ptám se tedy: Máme opravdu takovou armádu,
že 10 000 důstojníků spolupracovalo
s StB, pracovalo ve vysokých funkcích v KSČ
a přesto chtějí zůstat v armádě?
Nad touto vážnou otázkou by se měl,
pokud je ovšem údaj kolegy Kostyi pravdivý,
zamyslet ministr obrany a přijmout jistá opatření.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Děkuji poslanci Kopřivovi, nyní má
slovo poslanec Ernest Valko, připraví se poslanec
Richard Sacher. Ještě dám slovo poslanci Masopustovi,
který se hlásí.
Poslanec SL Z. Masopust: Dámy a pánové, slyšeli
jsme jeden z možných výkladů příslušných
ustanovení Úmluvy č. 111 Mezinárodní
organizace práce. Je to jeden z možných výkladů
a domnívám se, že ne právě nejšťastnější.
Příklad s Židem a katolickým knězem
to demonstruje zcela jasně. Žid nemůže
být katolickým knězem, ale bývalý
Žid může být katolickým knězem,
dokonce může být i papežem, ačkoliv
to nikdo nebude věřit. My zde máme úplně
stejný problém. Bývalí funkcionáři,
bývalí nevím co a současné
funkce - prosím vás, ta interpretace je naprosto
defektní. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Je správné, když dochází k překvapujícím
zjištěním. S technickou poznámkou se
ještě hlásí poslanec Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Možno, že sa mýlim pán
kolega, ale mám pocit, že Židom sa človek
môže narodiť, ale komunistou, eštebákom
asi sotva. (Potlesk.)
Předsedající předseda SL R. Battěk:
Doufám, že dialog na toto téma končí.
Pane poslanče máte slovo.
Poslanec SL E. Valko: Vážený pán predsedajúci,
vážené dámy, vážení
páni, milí hostia. Dovožte, aby som zaujal
stanovisko k takej citlivej problematike, akou je predložený
vládny návrh zákona, ktorým sa stanovia
niektoré ďalšie podmienky pre výkon niektorých
funkcií v štátnych orgánoch a organizáciách
v ČSFR, ČR a SR. Domnievam sa, že v súvislosti
s týmto návrhom zákona je vhodné uviesť
dôvody, pre ktoré je vôbec potrebné
zaoberať sa problematikou, ktorá je predmetom návrhu.
Prvý dôvod vidím v tom, že za uplynulé
viac ako 4O - ročné obdobie tu existoval politický
systém, ktorý spôsobil, že základné
žudské, občianske práva boli trvalo
potlačované, dôsledkom čoho upadlo
právne vedomie a morálka nás všetkých.
Po druhé - tí, ktorí sa podiežali na
vytvorení tohto režimu vôbec nemajú ani
elementárny pocit hanby a výčitiek svedomia
a zostávajú na svojich nedemokraticky získaných
funkciách. Keby neexistovali tieto predpoklady, vôbec
by sme sa nemuseli zaoberať danou predlohou. K právnej
problematike predloženého návrhu zákona
by som si dovolil uviesť niekožko skutočností.
Jeho oponenti často uvádzajú, že predloha
je v rozpore s príslušnými paktami ako i s
Listinou základných práv a slobôd,
kterú sme prijali dňa 9. januára l99l a je
publikovaná v Zbierke zákonov z roku l99l pod číslom
23. K týmto námietkám uvádzam: z ustanovenia
§ 2 ústavného zákona, ktorým
sa uvádza Listina základných žudských
práv a slobôd je zrejmé, že zmluvy o
žudských právach a základných
slobodách, ratifikované a vyhlásené
ČSFR, sú na ich území všeobecne
záväzné a majú prednosť pred zákonmi.
Takouto medzinárodnou dohodou je, podža mojej mienky,
i dohoda Medzinárodnej organizácie práce
č. 111 zo 4. 6. 1958. Článok 1 písm.
a) a b) už podrobne citoval predrečník, preto
ich nebudem opakovať. Je ale evidentné, že pre
účely posúdenia prípadného
rozporu s touto medzinárodnou zmluvou je potrebné
v podstate skúmať, či predložený
návrh zákona nediskrimunuje z dôvodov politických
názorov. Ostatné predpoklady ako farba pleti, rasa,
národný alebo sociálny pôvod nie je
potrebné rozoberať.
V odseku 42 - všeobecných záverov o diskrimináciii
v zamestnaní a povolaní, Výbor expertov Medzinárodnej
organizzácie práce naznačil, vo vzťahu
k článku 1 dohody Medzinárodnej organizácie
práce, že politické názory môžu
byť brané do úvahy v spojení s požiadavkami
pre výkon určitých vyšších
správnych miest, ktoré predstavujú zvláštnu
zodpovednosť pri vykonávaní vládnej
politiky. K rovnakému názoru došiel výbor
expertov pri odseku 91, kde sa uvádza, že je prijatežné,
aby v prípade určitých vyšších
miest, ktoré sú priamo spojené s vykonávaním
vládnej politiky boli brané do úvahy politické
názory dotyčných pracovníkov. Teda
nie je diskrimináciou, keď pri obsadzovaní
takýchto funkcií zohrávajú svoju úlohu
politické názory. Tento právny názor
túto možnosť vyslovene pripúšťa.
Keď si všimneme ustanovenie § 1, je v ňom
celý rad funkcií, ktoré vlastne zapadajú
do uvedeného výkladu pod pojmom "vyššie
správne funkcie". Tvrdím však, že
nie je vôbec potrebné používať túto
argumentáciu, pretože je nesporné, že
funkcie uvedené v § 1 nie sú viazané
na politický názor. Môže ich prakticky
zastávať každý občan bez ohžadu
na politický názor. Samozrejme, nie je to možné
absolutne. Veď ani v demokratických spoločnostiach
nezastáva napríklad funkciu ministra občan,
ktorý má iný politický názor
ako strana, ktorá zvíťazila vo vožbách.
Dávam si preto v tejto súvislosti otázku.
Môže člen Komunistickej strany Čiech
a Moravy, resp. SDL zastávať niektorú funkciu
uvedenú v § 1? Samozrejme z ohžadom na výsledky
volieb? Domnievam sa, že áno. Praktický život
tomu dáva častokrát za pravdu. Keď si
všimneme vládneho návrhu § 2 písmeno
a), b), d) a e), a v § 3 písmeno a) a b) tak je zrejmé,
že predpokladom pre výkon funkcií uvedených
v § 1 nie je tá skutočnosť, aby občan
nemohol vykonávať túto funkciu z dôvodu
svojho politického presvedčenia - tak ako to predpokladá
medzinárodná dohoda, ale výlučne z
toho dôvodu, že bol buď príslušníkom,
vedomým spolupracovníkom ŠtB, príslušníkom
Šudovej milície, teda že zastával určitú
funkciu, v ktorej sa priamo represívne podiežal na
obmedzovaní základných žudských
práv a slobôd. Tie isté argumenty je možné
použiť v prípade predloženého návrhu
ODS - VPN a ostatných skupín pravicových
strán v parlamente v § 2 písmeno a) - g).
Na prvý pohžad je iná situácia v prípade
aplikácie § 2 písmeno c) vládneho návrhu,
resp. § 2 písmeno b) návrhu ODS. Dalo by sa
namietať, že občania, ktorí boli vo funkciách
tam uvedených, nemôžu vykonávať
určité zamestnanie, povolanie, prípade činnosti
z dôvodov svojich politických názorov. Pri
podrobnejšom rozbore však zistíme, že vylúčenie
určitých osôb s možnosťou uchádzať
sa o funkcie uvedené v § 1 nie sú z dôvodu
politických názorov, ale preto, že boli vo
funkciách, kde sa podiežali jednak na riadení
Štátnej bezpečnosti, resp. vytvárali
mocenské podmienky pre existenciu režimu, v ktorom
sa pošliapávali žudské práva a
slobody,
Nakožko i ďalšie medzinárodné dohody
o žudských právach, slobode, ako napríklad
Všeobecná deklarácia žudských práv,
článok 23, Medzinárodný pakt o hospodárskych,
politických a kultúrnych právach, publikovaný
v Zbierke zákonov pod č. 120/1976, články
25 a 26, Európsky dohovor o žudských právach
obdobným spôsobom riešia prístup na právo
a výkon povolania, je možné použiť
zhora uvedené závery i v týchto prípadoch.
Vážené Federálne zhromaždenie,
dovožte, aby som ďalej poukázal na ustanovenie
článku 26 ods. 2 Listiny základných
práv a slobôd.