Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Jsou další návrhy?
Není tomu tak. Doporučuji tedy, abychom hlasovali
o ustavení dohadovacího výboru, který
fungoval v tomto složení: Budu číst
znovu jména navržených poslanců: Ve
Sněmovně lidu jsou to poslanci Bobovnický,
Kudláček, Schneider, Világi, Benčík
a Tvrdá, ve Sněmovně národů
poslanci Hacaj, Toman, Vild, Vosček, Kočtúch
a Mečl.
Jsou nějaké další připomínky
k navrženému postupu?
Poslanec SN J. Olej: Pán predsedajúci, predpokladám,
že budeme hlasovať oddelene o týchto otázkach.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Jistě, budeme hlasovat
odděleně, ale rozumím tomu tak, odděleně
po sněmovnách. Doufám, že si nepřejete
hlasování o jednotlivých jménech?
Poslanec SN J. Olej: Najsôr o prvom návrhu, či
to budeme riešiť dohodovacím konaním a
následne až potom, o zložení komisie.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Pane kolego, nechci vám
upírat právo podávat další návrhy.
Ale měl jsem z toho postupu sněmovny, kterým
nepřijala návrh poslance Zelenaye ze to, že
se s návrhem na vytvoření dohadovacího
výboru souhlasí. Čili nekomplikujme jednání
tak, abychom se neutopili v procedurálních kličkách.
Poslanec SN F. Houška: Za poslance Tomana navrhuji Filipa
Šedivého, protože poslanec Toman není
přítomen, zřejmě mu něco zašlo,
jak říkají právníci.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Budeme tedy hlasovat odděleně,
nejprve o tom, zda sněmovny souhlasí s vytvořením
dohodovacího výboru pro projednání
sporných otázek v rámci projednávání
novely občanského zákoníka. O tomto
návrhu mohou obě sněmovny hlasovat najednou.
Konstatuji, že obě sněmovny jsou usnášení
schopné. Ve Sněmovně národů
je přítomno 107 poslanců, ve Sněmovně
lidu je přítomno 99 poslanců.
(10.51 hodin)
Kdo souhlasí s navrženým postupem, ať
zvedne ruku a stiskne tlačítko!
(Hlasuje se.)
Děkuji. (SN 71, SL 70)
Kdo je proti? (SN 12, SL 5)
Kdo se zdržel hlasování? (SN 24, SL 24)
Děkuji. Ve Sněmovně národů
bylo 71 poslanců pro, 12 proti, 24 poslanců se zdrželo.
Ve Sněmovně lidu bylo 70 poslanců pro, 5
proti, 24 poslanců se zdrželo. Sněmovny tento
postup schválily.
(Poznámka redakce: usnesení SN č.366, SL
č.344)
Nyní bychom hlasovali o složení dohodovacího
výboru. Znovu opakuji, ve Sněmovně lidu by
to měli být poslanci Bobovnický, Kudláček,
Schneider, Világi, Benčík a Tvrdá,
ve Sněmovně národů poslanci Hacaj,
Šedivý, Vild, Vosček, Kočtúch
a Mečl. Doporučuji tedy, abychom o složení
těchto dohodovacích výborů hlasovali
společně, abychom nehlasovali o každém
jednotlivém jménu odděleně. Je souhlas?
(Ano.) Děkuji. Myslím, že můžeme
hlasovat současně v obou sněmovnách,
samozřejmě každá sněmovna schvaluje
své navržené kandidáty do dohodovacího
výboru. Přistoupíme tedy k hlasování.
(10.53 hodin)
Kdo z poslanců je pro složení dohodovacího
výboru tak, jak jsem jej četl, ať zvedne ruku
a stiskne tlačítko!
(Hlasuje se.)
Děkuji. (SN 99, SL 86)
Kdo je proti? (SN 0, SL 86)
Kdo se zdržel hlasování? (SN 9, SL 10)
Děkuji. Ve Sněmovně národů
bylo 99 poslanců pro, proti nikdo, 9 poslanců se
zdrželo, ve Sněmovně lidu 86 poslanců
pro, jeden proti, 10 poslanců se zdrželo. Dohodovací
výbor byl zvolen.
(Poznámka redakce: usnesení SN č.367, SL
č.345)
Dohodovací výbor se sejde k první schůzi
ihned v čísle 026. Prosím zvolené
členy dohodovacího výboru, aby se okamžitě
odebrali do místnosti č. 026.
A nyní přistoupíme k vládnímu
návrhu zákona, kterým se mění
a doplňuje občanský soudní řád
a notářský řád (tisk 679) a
návrh usnesení SL a SN (tisk 965).
Za vládu ČSFR odůvodní návrh
místopředseda vlády pan Pavel Rychetský.
Uděluji mu slovo. Pan poslanec Černý má
ještě faktickou poznámku.
Poslanec SL J.Černý: Pane předsedající,
mohl bych být informován, co brání
doprojednání obchodního zákoníku?
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Ano, pane poslanče,
nemůžeme dost dobře hlasovat o obchodním
zákoníku, aniž projednáme definitivně
občanský zákon. (Poslanec SL J.Černý:
Děkuji.) Prosím.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
vláda ČSFR předkládá Federálnímu
shromáždění k posouzení a ke
schválení návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje občanský
soudní řád a notářský
řád. Pro tyto stěžejní procedurální
předpisy, kterými se upravuje postup soudů
a zatím ještě i státních notářství
při rozhodování občanskoprávních
sporů majetkové povahy, sporů příbuzných,
řízení o pozůstalostech a registracích
smluv, bylo v uplynulých 40 letech příznačné,
že obsahovaly celou řadu prvků cizích
soudnímu řízení. Šlo o řadu
ustanovení, která umožňovala a dosud
umožňují nedemokratické zásahy
do soudního, eventuálně notářského
řízení v podobě tzv. účasti
národních výborů, prokuratury nebo
společenských organizací. Předložený
návrh důsledně odstraňuje tyto znaky,
které jsou ve vyspělých právních
systémech upravujících civilní proces,
naprosto nemyslitelné.
Předložený návrh se však pokud
jde o občanskoprávní řízení,
neomezuje jen na tyto očišťující
kroky. Hlavní motivace, která vedla vládu
ČSFR k potřebě výrazné novelizace
již nyní, před zpracováním nového
kodexu upravujícího občanskoprávní
řády, spočívá především
v těchto třech stěžejních momentech:
Za prvé, uvozující ústavní
zákon, Listina práv a svobod, přijatá
9. ledna t.r., ukládá, aby veškerý čs.
platný právní řád byl uveden
do konce tohoto roku do souladu s Listinou. Nejvýznamnějším
momentem předložené novely tudíž
je odstranění všech ustanovení, která
listině odporují, neboť neumožňují
bezvýjimečné uplatnění principu
rovnosti občana před zákonem.
Za druhé, vlastní Listina základních
práv a svo- bod obsahuje jeden z nejvýznamnějších,
vpravdě revolučních kroků směrem
k právnímu státu. Je jím zásada,
podle které se může každý občan
této země dovolat ochrany u nezávislého
soudu, je-li jeho ústavou zaručené právo
nebo svoboda porušena nebo ohrožena rozhodnutím
nebo postupem státního orgánu. Tento ústavní
princip, princip tzv. právního soudnictví,
uvádíme předloženou novelou v život
tak, že jednak stanovíme procesní pravidla
pro přezkum právních rozhodnutí soudů
a dále v příloze předkládám
je v souladu s principem generální klauzule o správním
soudnictví negativní numeraci případů,
kdy je pravomoc soudů výlučná.
Za třetí, třetím a neméně
významným krokem je zakotvení působnosti
obecné soustavy nezávislých soudů
k rozhodování obchodních sporů. Odstraníme
tak často nežádoucí a v některých
ohledech i diskriminující moment našeho právního
řádu, který umožňuje, aby majetkové
spory byly rozhodovány jak soudem, tak soustavou orgánů
hospodářské arbitráže. Odstranění
tohoto naprosto nežádoucího dualismu, kdy spory
stejné povahy, ale mezi tuzemskými subjekty, rozhoduje
státní arbitráž, a stejné spory,
kde alespoň jedním účastníkem
je subjekt v zahraničí, rozhoduje soud, je krokem
naprosto nezbytným k vytvoření jasného
a jednotného právního systému pro
všechny subjekty podnikatelské sféry.
Je proto více než logické, že přednost
jsme dali rozhodování sporů nezávislým
soudem, který se řídí toliko zákony
této země, před arbitráží,
která byla typickým reziduem minulého direktivního
systému, ve kterém si vytvořil stát
zákonnou oporu i pro zasahování do hospodářských
sporů.
Vážené dámy a pánové,
zdálo by se, že předložená novelizace
občanského soudního řádu a
notářského řádu s sebou nepřináší
žádné úskalí nebo problémy.
Přesto mi dovolte se zastavit u dvou okruhů, které
ostatně byly i předmětem diskuse při
projednávání předložené
osnovy ve výborech obou sněmoven tohoto zákonodárného
sboru.
Za prvé především odstraníme
oprávnění generálního prokurátora
republiky a ministra spravedlnosti republiky k podání
stížnosti pro porušení zákona jako
mimořádného opravného prostředku
podávaného do tří let proti pravomocnému
rozsudku soudu, v souladu s respektováním ústřední
zásady občanskoprávního procesu, podle
kterého je celé řízení pouze
v dispozici účastníků. Tak odstraníme
oprávnění státu zasahovat do právních
poměrů účastníků, kterým
naopak dáváme možnost podání
mimořádného opravného prostředku,
dovolání, do 30 dnů od právní
moci rozsudku.
Tímto krokem sice dáváme náš
občanský soudní řád do souladu
s analogickými právními úpravami států
sousedních i s úpravou, která na našem
území platila před rokem 195O, na druhé
straně však tak činíme v podmínkách,
které nás ještě nemohou beze zbytku
utvrdit v tom, že úroveň soudního rozhodování
i právní vědomí účastníků
je vždy takové, že se bez eventuálního
přístupu k nápravným soudním
rozhodnutím obejdeme.
Rozhodli jsme se přesto dát přednost právní
jistotě účastníků a stabilitě
rozhodnutých sporů před nejistotou a možností
obecně neodůvodnitelného zasahování
státu do posvátné soukromoprávní
sféry.
Pozměňovací návrh ústavně
právních výborů na omezenou možnost
vstupového práva prokuratury do řízení,
kde proti sobě nestojí dva účastníci,
to je řízení o prohlášení
za mrtvého, řízení o zápisech
do obchodních rejstříků a řízení
o věcech způsobilosti k právním úkonům
a současně návrh na zachování
institutu stížnosti pro porušení zákona
v těchto třech vyjmenovaných oblastech, proto
vláda akceptuje. Druhou oblastí navrhovaných
změn, která byla předmětem diskuse
v ústavněprávních výborech
je koncepce založení příslušnosti
krajských soudů jako soudů prvního
stupně k rozhodování vybraného okruhu
sporů. Jde o spory obchodní, vymezené buď
hodnotou předmětu sporu, nebo naopak jeho složitostí,
a to je specifickou podobou projednávané kauzy.
Příslušnost krajského soudu k prvostupňovému
rozhodování dále zakládáme
ve všech věcech ochrany osobnosti podle občanského
zákoníku a ochrany proti zveřejňování
informací, které jsou podle předpisů
tiskového práva zneužitím svobody projevu
slova a tisku, dále ve věcech autorského
práva a práv k duševnímu vlastnictví,
jako jsou práva vynálezecká, patentová,
průmyslová a pod.
Proti založení působnosti krajského
soudu v prvostupňovém rozhodování
v těchto oblastech občas zazněla nesouhlasná
slova, opírající se vesměs o nesouhlas
s tím, že se údajně vytváří
prostor pro rozhodování soudních sporů
i na úrovni Nejvyššího soudu federace.
Chtěl bych z tohoto místa zdůraznit, že
jde o nepochopení, neboť ani touto úpravou
se nezakládá vlastní rozhodovací pravomoc
federálního soudnictví. Nejvyšší
soud federace bude v těchto věcech přijetím
navrhované úpravy moci rozhodovat pouze o tzv. dovoláních,
tj. v řízení o mimořádných
opravných prostředcích a ve kterých
mu nebude příslušet vynášet meritorní
rozhodnutí, ale pouze právo pravomocný rozsudek
potvrdit nebo zrušit a vrátit zpět k republikovým
soudům. Tento přístup má v podmínkách
demokratického a právního státu nepopíratelný
význam. Dosáhneme tím toho, co je v podmínkách
jednotného trhu, a jednotného právního
systému to nejdůležitější.
Sjednocování judikatury na úrovni všech
tří nejvyšších soudů, vytváření
jednotného právního klimatu a tak i skutečné
naplnění principu rovnosti občanů
i právnických osob před zákonem.
Ve věcech správného rozhodnutí pak
bude Nejvyšší soud federace příslušný
jen k přezkoumání rozhodnutí ústředních
orgánů státní správy s federální
působností. S ohledem na uvedené skutečnosti
mi dovolte vyslovit závěr, že předložený
návrh novelizace občanského soudního
řádu a notářského řádu
přináší další výrazný
posun této země k právní kultuře,
zabezpečující jasný prostor pro její
občany a uplatňování jejich práv
a názorů. Doporučuji vám proto předložený
návrh schválit s tím, že stanovisko
vlády ke společné zpravodajské zprávě,
tisk 965, jakož i k návrhům předneseným
event. v rozpravě uvedu v závěrečném
slově. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu místopředsedovi
vlády dr. Rychetskému. Sděluji sněmovnám,
že návrh projednaly výbory ústavně
právní obou sněmoven. Tyto výbory
předkládají sněmovnám návrh
usnesení (tisk 965) a pověřily přednesením
zpráv poslance Vlastimila Ševčíka a
poslance Oszkára Világiho. Nejprve přednese
zprávu ústavně právního výboru
SN poslanec V. Ševčík. Prosím, aby se
ujal slova.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
V. Ševčík: Vážený pane předsedající,
paní a pánové, obchodní zákoník
a novela občanského zákoníku, který
jsme projednávali v minulých dnech, zcela ve shodě
se současným celospolečenským vývojem,
upravují rozličné právní vztahy
mezi různými subjekty, ať jde o osoby fyzické
či právnické, zakládají různé
druhy vzájemných nároků a současně
také upravují podmínky jejich vzniku nebo
zániku. Jde v nich tedy, stručně řečeno
a řečeno tedy poněkud nepřesně,
jako v předpisech svou povahou hmotně právních
o formulaci či konstituování jednotlivých
skutkových podstat. Způsob, jakým se tyto
podstaty zjišťují a také jak se ty které
právní předpisy v každém jednotlivém
případě aplikují, je vyhrazen normě
procesní, tedy občanskému soudnímu
řádu, jehož novelu spolu s novelou notářského
řádu, tisky 671 a 965, máme před sebou.
Tato procesní novela zavádí do soudní
praxe podstatné a výrazné změny, jak
na to ostatně již přede mnou upozornil, a jak
také nastalé změny vyložil pan místopředseda
vlády.
Dovolte mi proto - z pohledu zpravodaje - jen několik poznámek,
a to hlavně k těm okruhům problémů,
které se mně jeví jako nejzávažnější.
Ve snaze zkvalitnit soudní rozhodování mění
novela především podmínky věcné
příslušnosti a to tak, že věci
s vyšším stupněm předpokládané
obtížnosti, jak obtížnosti skutkové,
tak i pokud jde o aplikaci právních předpisů,
svěřuje napříště krajským
soudům, přičemž jak u soudů okresních,
tak i u soudů krajských nově, ve prospěch
samosoudce, jímž vždy bude soudce z povolání,
stanoví podmínky pro rozhodování v
senátě. Příslušnost krajských
soudů jako senátních soudů II. stupně
pro řízení o opravných prostředcích
proti rozhodnutí okresních soudů zůstává
však nadále nedotčena. Avšak záměr
dosáhnout co možná největší
jednotnosti v soudním rozhodování vede k
tomu, že novela prolamuje dosavadní zásady
dvojinstančnosti řízení a v určitých
případech, za zvláště stanovených
podmínek, připouští další
opravný prostředek, totiž dovolání.
O něm samozřejmě bude rozhodovat nadřízený
soud. Touto úpravou se v podstatě přibližujeme
k předválečnému procesnímu
stavu a dosáhneme v podstatě i toho, že nejvyšší
soudy jak republikové, tak i Nejvyšší
soud federální, budou úžeji než
dosud spojeny s běžnou soudní praxí
a budou vyvíjet též vlastní, řádnou
rozhodovací činnost. Dovolání samo
svěřené výlučně do procesní
dispozice účastníků řízení
tak svým způsobem nahrazuje, přirozeně,
že bez jakékoli účasti prokurátora,
dosavadní stížnost pro porušení
zákona, i když tato z vážných důvodů
a na omezenou dobu (do 31. prosince 1994) v zúženém
rozsahu zůstává zachována.
Další podstatnou změnu zavádí
novela ve své druhé hlavě, jíž
se zcela nově vytváří a upravuje z
příkazu Listiny základních práv
a svobod soudní kontrola správních rozhodnutí,
a to buď v případě v pravomocných
rozhodnutí formou žaloby vůči tomu správnímu
orgánu, který rozhodnutí vydal nebo v případě
rozhodnutí nepravomocných tam, kde to zákon
stanoví, cestou opravných prostředků
proti nim. Podmínky pro ten který způsob
postupu jsou přesně stanoveny. Povinné zastoupení
advokátem nebo komerčním právníkem
v prvním případě vyplývá
z povahy věci a je odůvodněno mimo jiné
i hmotně právní, skutkovou a procesní
obtížností, kterou lze v takových případech
očekávat.
Uzákoněním této soudní kontroly
správních rozhodnutí dokončuje se
tak začlenění justice do systému ústavních
orgánů státu, a to jako významné
a nezávislé moci, ale současně dovršuje
se též i ochrana lidských a občanských
práv tak, jak tato pro každého vyplývají
z ústavního předpisu Listiny základních
práv a svobod.
Ve všech těchto souvislostech bylo nemálo místa
věnováno úvahám o příštím
postavení prokuratury v občanskoprávním
řízení. Na jedné straně zcela
přirozená a nepochybně žádoucí
potřeba odstranit dosavadní nadvládu státu
nad občanem a nepříliš dobré
zkušenosti s prokuraturou jako takovou vedly k požadavkům,
aby účast prokurátorů v tomto řízení
byla odstraněna zcela. Na druhé straně pak
poukazy na jisté, řekněme důležité
veřejné zájmy, vyžadovaly ponechat prokuratuře
v občanskoprávním řízení
v podstatě stejné postavení jako dosud.
Vládní návrh novely vychází
z úvah zmíněných na prvním
místě a co do důvodů pro toto stanovisko
lze odkázat na obsah důvodové zprávy.
Ústavně právní výbory naproti
tomu navrhují zachovat účast prokurátora
jako zástupce státu v občanskoprávním
řízení, to však jen v silně omezené
míře a výhradně v tak zvaném
řízení nesporném, tedy ve věcech,
které nejsou založeny na kontradiktornosti stran a
kdy nelze zcela vyloučit, že ve zvlášť
stanovených případech a za zvláštních
okolností, což platí především
ve věcech zápisu do obchodního rejstříku,
by zejména v současných podmínkách
mohly být obecné, tedy veřejné zájmy,
vskutku dotčeny.
Jeví se tedy v těchto věcech možnost
prokurátorského zásahu, přirozeně
jen z pozic neprivilegovaného účastníka
jako důvodné.
Ostatně dovolte mi vyjádřit přesvědčení,
že do budoucna není již nedůvěra
v záměry a činnost prokuratur tak příliš
namístě.
Paní a pánové, závěrem, i když
nikoliv v poslední řadě, bych rád
upozornil na problém, který se mi jeví jako
závažný. Nejen dosavadní dikce zákona
o občanskoprávním řízení,
ale celková jeho koncepce a duch, který ji ovládá,
jsou výrazem jednoznačné snahy, postavit
co nejširší okruh lidských vztahů
tím kterým způsobem pod účinnou
kontrolu státu.
Řekl jsem již dříve, že úpravou
věcné příslušnosti, změnami
v obsazení soudů, omezením prokurátorské
účasti na řízení, jakož
i úpravou znění v § 2 a § 5, vypuštěním
§ 4 a podstatným zúžením úředních
povinností soudů vůči účastníkům
v upraveném znění § 5, případně
změnami v řadě dalších ustanovení,
onen původní a dnes zcela nepřijatelný
záměr je odstraněn nebo aspoň silně
potlačen. Přesto však zcela nedotčeno
by mělo i nadále zůstat znění
§ 6.
Tímto ustanovením, na základě zásad
materiální pravdy, je soudům přikazováno
zjišťovat tzv. skutečný stav věcí.
Tento zákonný příkaz jako zásadní
a vůdčí pokyn zákonodárce s
sebou přináší nejen řadu nepříjemných
důsledků, především v podstatě
zřetelných prvcích oficiality, ale také
zachovává potenciální možnost
rozličných procesních šikan a v případě
nečinnosti účastníků řízení,
ať už chtěné nebo záměrné,
řízení samo zavádí často
do slepé uličky.
A konečně proti jednoznačné dikci
zákona (§ 6) zmíněnou zásadu
o zjišťování skutečného
stavu věci i za dřívějších
dob byla nucena soudní praxe často opomíjet,
nehledě již ani k tomu, že v jistých případech
(jako ku příkladu řízení směnečné
a šekové, řízení o platebních
rozkazech a podobně) tak činil dokonce i zákon
sám.
Řečeno tedy jinak - povinnost zjišťovat
v občanskoprávním řízení
a v řízení vůbec skutečný
stav věci je více méně ničím
neodůvodněnou iluzí.
Aby mi bylo správně rozuměno. Nebrojím
zde přirozeně proti objektivitě řízení,
nejde mi ani, pokud jde o výsledky řízení,
o zásadu objektivní pravdy jako takové, ale
spíše, ne-li především, o možnosti,
které soud při zjišťování
skutečného stavu věci nebo například
i při interpretaci normy zákona apod. vůbec
má.
Není zde přirozeně ani dostatek místa,
ani vlastně důvod k tomu, abych vás zdržoval
a unavoval právně filosofickými úvahami
o materiální a formální pravdě,
o pravdě vůbec, o rozdílech mezi nimi, jakož
i o důsledcích, které z toho vyplývají.
Chci jen zdůraznit, že zejména v soudním
řízení, i při sebelepší
snaze, nejsou možnosti člověka, třebas
měl na sobě talár, neomezené.
Dovolte mi, abych připomněl, že už při
jiné příležitosti jsem měl možnost
ve sněmovně poukázat na to, že v lidském
osudu a životě neexistuje zřejmě spravedlnost
absolutní, a že tedy ani při jejím výkonu
nemůžeme vykročit z hranic lidských
kategorií, a to - jak se rozumí samo sebou - všemi
důsledky a nebezpečími, které z toho
vyplývají.
Co tím chci říci? Nic víc a nic méně
než to, že takové pojmy jako "je skutečný
stav věci", do právní normy procesní
povahy, aspoň podle mého soudu, nepatří.
Tento názor došel už sice svého uplatnění
v nové či upravené dikci § 120 (podle
bodu 64 zpravodajské zprávy), kde se do jisté
míry princip materiální pravdy opouští,
nicméně nejde o úpravu důslednou.
Dovolte mi proto, abych, nikoliv však jako zpravodaj, předložil
vaši pozornosti návrh na úpravu znění
§ 6.
Ta spočívá v tom, že slova "kteří
se účastní řízení"
se nahradí slovy "účastníci řízení".
Slova "skutečný stav věci" se vypustí,
takže celý text by zněl takto:
§ 6: "V řízení postupuje v součinnosti
se všemi účastníky řízení
tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná
a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky
sporné, byly spolehlivě zjištěny."
Paní a pánové, výkon spravedlnosti
- a mám zde na mysli i činnost zákonodárnou
- jak jistě nemusím příliš zdůrazňovat,
je činností obzvlášť složitou
a obtížnou. Je v ní až příliš
mnoho lidských faktorů, než aby bylo možno
od ní očekávat matematickou přesnost
a neotřesitelnou jistotu. O co zde však jde, je to,
aby jak v zákonech samotných, tak i pro soudní
praxi při aplikaci zákona bylo postaveno co nejvíce
zábran proti injurií a omylům. Tento záměr,
myslím, pro dobu jak doufám krátkou, do příští
kodifikace soudního řádu, tato novela splňuje.
Dovolte mi proto, abych jako společný zpravodaj
Sněmovny národů vládní návrh
zákona o změnách a doplňcích
občanského a notářského řádu
ve znění tisku 679 a zprávy ústavně
právních výborů obou sněmoven,
jako tisk 965, doporučil.