Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec Ambros, připraví se poslanec Filip.

Poslanec SN R. Ambros: Vážený pán predsedajúci, ako spravodajca hospodárskych výborov považujem za potrebné predložiť dva pozmeňujúce návrhy, ktoré sa nedostali do spoločnej správy preto, pretože sme v podstate túto spravodajskú správu dokončili neskoro v noci.

Prvý pozmeňujúci návrh - už ho tu predniesol pán poslanec Lux, takže sa k nemu pripájame a podporujeme ho - je vypustenie článku 5 časti 3 § 10 tej najvyššej hranice. Tiež je to článok 7 a 8.

Ďalší pozmeňujúci návrh je v časti 3 v tlači 1053 - doplniť za slová "starobný" a "invalidný dôchodok" a túto úpravu premietnuť do všetkých častí tejto kapitoly - to znamená § 98 ods. 1, 2, 3, 4 článku 2, § 153 ods. 2, článok 5 § 10 a 18 a), článok 6 § 11 ods. 8, článok 7 § 11 ods. 2 a 3, článok 8 § 8 ods. 4 a.

Výbory hospodárske považujú za potrebné rozšíriť prípadne schválené daňové opatrenia i na požívateľov invalidných dôchodkov. Toto rozšírenie, to by som chcel podotknúť, sa netýka občanov so zníženou pracovnou schopnosťou, ktorí sú požívateľmi čiastočného invalidného dôchodku.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji, nyní má slovo poslanec Filip, připraví se poslankyně Petrová.

Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedající, vážené sněmovny Federálního shromáždění. Dovolte mi několik poznámek k návrhu rozpočtu 1992.

Předložený návrh nevychází z reálného ocenění stavu ekonomiky a vývojových tendencí, se kterými vstupujeme do následujícího roku. Chybí mu průkazná a věrohodná analýza hloubky ekonomického poklesu a jejich příčin. A tak ani není formulován konkrétní a reálný kurs hospodářské politiky, která by měla zastavit v příštím roce volný pád ekonomiky na dno. O tom dnes se hovořilo. Mám bohužel obavu, že nebude dno tvrdé, ale bude na něm bahno, které nám může svázat nohy.

Absence aktivní a věcné hospodářské koncepce je to nejdůležitější, co bychom asi momentálně potřebovali. K řešení vyrovnaného rozpočtu převažují opatření, které odsuzují obyvatelstvo k dalšímu poklesu životní úrovně a ztrátě dalších, již velmi křehkých sociálních jistot. Dramatická předehra - boj o rozdělení 5 miliard mezi republiky - v podstatě neměla ekonomický charakter. Jde zhruba pouze o 1 % celkových příjmů nebo výdajů. O tom, zda těch 100 % uvažovaných příjmů je reálných nebo jak by je bylo možno zvýšit, o tom se bohužel nemluví. Šlo tedy pouze o pouhou clonu nad faktickým zhroucením současné vládní ekonomické a sociální politiky. Návrh rozpočtu a jeho konstrukce tomu nasvědčuje.

Jaké jsou zásady navrženého rozpočtu? To je podle mého soudu jedna ze základních otázek.

Před rokem vláda předpokládala pokles národního důchodu v tomto roce o 5 %. Ve zprávě projednávaného návrhu se očekává pokles o 15 %. Poslední odhad statistiky z 5. prosince t.r. odhaduje pokles 20 %. Je to pravděpodobné, protože pokles se v každém čtvrtletí v tomto roce prudce prohlubuje - 7 %, 19 %, 26 % a průmyslová výroba, tedy průměrná denní, je v posledních měsících nižší o 30 až 35 %. Pokles je tedy proti předpokladům až 4x vyšší a do roku 1992 vstoupíme s výkonností ekonomiky zhruba o 30 % nižší než koncem minulého roku. Pokles má v příštím roce dále pokračovat. Z toho vyplývá, že při takových tendencích těžko lze uvažovat s poklesem národního důchodu v příštím roce pouze o 6 %. Pokles by musel být 2 až 2,5 větší se všemi důsledky.

Vláda předpokládala, že v souladu s vývojem ekonomiky bude v tomto roce počet nezaměstnaných uvolněných z výrobní sféry kolem 300 až 400 tisíc osob, a to za předpokladu růstu produktivity práce o 2 %. Co se stalo? Produktivita práce je však očekávána opět podle statistických údajů nižší o 14 % v průmyslu a dokonce o 20 % ve stavebnictví. Tento počet nezaměstnaných tedy bude dále růst. Evidovaných nezaměstnaných uvažuje vláda ke konci příštího roku kolem miliónu osob. Snížení počtu pracovních příležitostí je více než 2x větší než evidovaných nezaměstnaných a u soukromých podnikatelů k 30.9. pracovalo pouze 33 000 osob. Nové pracovní příležitosti, kromě školství, vznikly pouze ve státní správě a peněžnictví, růst byl cca 30 % - o 54 000 osob. Tudíž záměr, snížit administrativu, se rovněž nesplnil, ani nemohl.

Uvedená situace ukazuje na nereálnost druhého největšího růstu zdrojů státního rozpočtu - odvodu z objemu mezd, které by měly být o 11 %. Bylo by to možné při vysokém růstu nominálních mezd, což je zase v rozporu s uvažovanou 1 % meziměsíční inflací, což je zcela nereálné vzhledem k připravované úpravě nájemného, služeb spojených s bydlením a tendencemi růstu cen základních potravin.

V této zprávě se uvádí, že podle vlády má pro další rozvoj ekonomiky udržení konkurence schopnosti československého průmyslu klíčový význam uchování mzdové složky jednotkových pracovních nákladů, tj. pomalý růst nominálních mezd. Podle vlády je nežádoucí i růst spotřeby obyvatelstva. Tedy stimulace československého ekonomického růstu procentní plošné stimulace poptávky by znamenalo procentní snížení československé exportní nabídky a posílení vnitřního užití na úkor exportu a tedy první krok nenaplnění tohoto strategického předpokladu. Vláda má na mysli zvýšení kvót podílu vývozu a dovozu na výkonu čs. ekonomiky. Koncepcí vlády jsou tedy nízké mzdy, nízká spotřeba obyvatelstva, a to při hluboce nevyužitých kapacitách u výrob, které mají srovnatelný standard se světem - u potravin, konfekce, obuvi apod. Tato koncepce zpochybňuje nejvyšší uvažovaný zdroj příjmů státního rozpočtu, daně z obratu, ale nechci to rozebírat, protože se o ní již mluvilo. Takže charakteristické pro návrh rozpočtu je především to, že i při značně optimistických příjmech, jejichž reálnost zde byla zpochybněna několikrát, je věcně nepodložená a minimálně problematická. Je možné dosáhnout vyrovnanosti rozpočtu pouze řadou asociálních opatření, které postihnou velkou skupinu obyvatelstva na a nebo pod hranici životního minima. Vše má opět zaplatit obyvatelstvo.

Dovolte mi, abych uvažoval i nad tím, co se dělo na tripartitní radě. O tom, že zatímco výdaje rozpočtu stoupnou o 4,6 %, sociální výdaje vzrostou o více než 9 %. Tato informace není přesná. Řekl bych, že je nesprávná. O 9,6 % narostou v souhrnu rozpočtu výdaje na odvětví poskytující služby obyvatelstvu, školství a zdravotnictví. A jejich růst nevalorizuje výdaje ani o uvažovaný růst cen 12 až 14 %.

Musíme uvážit, že tyto výdaje byly valorizovány i v tomto roce pouze částečně, ve skutečnosti se reálné výdaje na tyto služby dále významně snižují. Vlastní sociální výdaje se kryjí pod položkou transfery pro obyvatelstvo a jejich růst je pouze 4,6 %. To při zdvojnásobení počtu nezaměstnaných a růstu jejich sociálních dávek znamená nejen reálné, ale fakticky i nominální snížení sociálních výdajů.

Je pochopitelné, je nelze řešit pozitivně ekonomické a sociální problémy při nedohledném poklesu výroby a při hlubokém snížení životní úrovně většiny obyvatelstva. Tento v mírové době nevídaný pokles je především výsledkem vnitřní situace, vnitřní hospodářské a sociální politiky vlády. Je to neúměrně tvrdá plošná restriktivní politika, neuvážená rychlost, způsob a rozsah liberalizace cen, jednostranná liberalizace zahraničního obchodu, devalvace koruny, restituce a důsledek nedemokratické privatizace.

Snížení obchodní výměny se zeměmi bývalé RVHP, k čemuž vláda počátkem roku 1990 významně iniciativně přispěla, je jistě velkým problémem, zejména pro podniky orientované převážně na tyto země. Není to však hlavní příčina odbytové krize a snížení výroby, jak je mnohdy ve sdělovacích prostředcích vládou zdůrazňováno. Hlavní příčinou je prudké snížení kupní síly obyvatelstva a celkové zúžení vnitřního trhu, a to jak ve vnitřním obchodě, tak v investicích.

To jasně dokazuje, že hlavní příčinou poklesu výroby je vnitřní trh, vnitřní podmínky a nesprávná hospodářská a sociální politika vlády. Bez dynamického vnitřního trhu nelze obnovit dynamiku průmyslu. Naše i zahraniční zkušenosti ukazují, že obnovení dynamiky musí předcházet rozmach investic. Ty zatím vedeme k totálnímu rozpadu. Pro praktickou činnost to znamená, že je třeba především obnovit fungování vnitřního trhu, jakkoliv je to složité, a je nezbytné v současné době především posílit kupní sílu obyvatelstva, zvýšit jejich reálné příjmy.

Navrhovaná opatření vlády jsou převážně asociálního charakteru a mají snížit kupní sílu obyvatelstva podle některých informací zhruba o 20 mld. Kčs. V této souvislosti musím poznamenat, že předložený návrh rozpočtu a zejména zdůvodňující zprávy jsou velmi neprůhledné, neobsahují základní parametry předpokládaného vývoje, a proto není jednoduché analyzovat, co vlastně vláda zamýšlí. Chybí např. údaje o uvažovaném rozvoji nominálních a reálných příjmů, ale i o hrubé a čisté zadluženosti státu. Zvýšení kupní síly je možné jak v oblasti nominálních příjmů, tak v oblasti spotřebitelských cen.

Snad bych mohl uvést příklad Favoritu. Vláda chtěla do státního rozpočtu z každého auta 52 tisíc Kčs, Favority se neprodávaly, a o tuto částku jsme přišli. (Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Pane kolego, blíží se poslední minuta!)

Dále je třeba aktivizovat investiční výstavbu jednak výrazným zvýhodněním úvěrů a cílově zaměřenými subvencemi, nepoužívat zahraniční půjčky v převážné míře na v této době již problematickou vnitřní směnitelnost koruny, nýbrž na efektivní výrobní akce, které zvýší výkonnost ekonomiky, exportní schopnost a tedy i schopnost v budoucnosti splácet dluhy a zajistit nová pracovní místa.

Není to samozřejmě jednoduché. Není však jen jediná správná cesta ekonomické reformy a nejsou jediné možné a správné kroky její realizace. Je třeba bez emocí hledat lepší řešení. Emoce ekonomika nesnáší.

Nechtěl bych říkat, co tady už bylo řečeno. Nepodporuji návrh rozpočtu a u vědomí, že to znamená pracovat počátkem roku na základě rozpočtového provizória, podotýkám: je to nepříjemné, ale není to tragické. Tragické by bylo předložený návrh schválit.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Slovo má nyní poslankyně Petrová, připraví se poslanec Zeman jako dvacátý. Konstatuji, že máme ještě dále dvanáct přihlášek do diskuse.

Poslankyně SN J. Petrová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte několik poznámek k projednávané předloze státního rozpočtu na rok 1992, která by měla zakončit naši letošní legislativní činnost a posunout o krok dále naši ekonomickou transformaci. Tímto návrhem končí doba maximální restriktivní finanční politiky a přebytkového rozpočtu a začíná doba rozpočtů vyrovnaných. Mnoha poslancům vzhledem k členství v jednotlivých politických stranách či členství v jednotlivých odborných výborech se návrh z různých důvodů nelíbí. Je však nezbytně nutné stanovit si priority důležitosti při tomto projednávání. Podle mého názoru je prioritou č. 1 rozpočet vyrovnaný, schválený do konce letošního roku.

Finanční možnosti celého návrhu jsou víceméně napjaté, a proto přesně vykalkulované včetně novel v sociální oblasti, které jsou spjaty s celým návrhem. Proto je nutné o tom hlasovat jako o celku. Přesto si myslím, že je možné najít oblasti, které jsou nadhodnoceny a ve kterých je možné ušetřit a takto získané peníze převést do oblasti potřebnější.

Celým návrhem rozpočtu se táhne jako červená nit vysoký index nárůstu finančních prostředků ve státní správě. Jedná se zejména o Úřad předsednictva vlády (index nárůstu 130,1), federální ministerstvo zahraničního obchodu (164,4), federální ministerstvo hospodářství (159,7), federální úřad pro normalizaci a měření (172,1), federální ministerstvo kontroly (139,9).

Za pozornost zde stojí zvláště Úřad předsednictva vlády, a to v části neinvestiční výdaje, kde schválený rozpočet na rok 1991 ve výši 227 756 000 Kčs byl později upraven na 116 770 000 a návrh na rok 1992 je opět 139 867 000. Navrhuji proto snížit kapitolu Úřad předsednictva vlády v neinvestičních výdajích o 10 miliónů, a to také z toho důvodu, že je zde dynamika nárůstu z ústředních orgánů ve federaci nejvyšší, přitom zde došlo k výraznému snížení kompetencí, které jsou nyní na republikách. V celkové výdajové části ÚPV jde o snížení částky 176 198 000 na částku 166 198 000.

Další kapitola, která stojí za pozornost, je ministerstvo strategického plánování, které sice existuje podle ústavy de jure, ale ne ve skutečnosti, de facto. Po zrušení usnesením federální vlády nebylo totiž usnesením federální vlády opět zřízeno. Proto je zarážející návrh rozpočtu na tuto kapitolu 89 361 000 Kčs, což je přibližně poloviční částka rozpočtu z roku loňského. Například jen ve mzdových prostředcích je návrh na 27 888 000 Kčs. Budovy, které jsou v majetku tohoto ministerstva, doporučuji předelimitovat na federální ministerstvo hospodářství, což je, pokud vím, v pravomoci ministra Dlouhého. Vzhledem k faktické neexistenci a hlavně nepotřebnosti tohoto orgánu navrhuji úplné zrušení této rozpočtové kapitoly. Jedná se o dosti vysokou částku 89 361 000 Kčs. Případné povinné odstupné pro odcházející pracovníky doporučuji vyplatit z prostředků federálního ministerstva hospodářství.

Poslední kapitolou, o které se zmíním, je Československá tisková kancelář, která má návrh 70 000 Kčs na civilní obranu ve své kapitole, avšak v kapitole všeobecné pokladní zprávy je návrh vyčlenění 32 miliónů Kčs. v roce 1991 byl ČSTK určen odvod do státního rozpočtu 55 miliónů Kčs, ale zároveň bylo poskytnuto usnesením vlády č. 881 ze 13. 12. 1990 jednorázové opatření pouze pro rok 1991 z vládní rozpočtové rezervy. Místo aby se ČSTK snažil v roce 1991 postupně zajistit zvýšení příjmu z lukrativních činností vlastních organizací, byly v průběhu roku tyto organizace odděleny například do nově vzniklé akciové společnosti Repro ČSTK, čímž dochází celkově ke snížení výnosu celé agentury. V těchto nově vzniklých organizacích má však ČSTK většinovou kapitálovou účast, ale vzhledem k tomu, že se nepočítá v roce 1993 a 1994 s vyplácením dividend, žádá ČSTK mj. i z těchto důvodů dotaci z rozpočtu i na letošní rok.

Bylo by ovšem velmi zajímavé zeptat se, kdo je v představenstvu této akciové společnosti, o které jsem mluvila. Není to také náhodou někdo z vedení ČSTK?

Z důvodu dalšího nezatěžování rozpočtu v tomto roce bylo rozhodnuto o zrušení odvodu ČSTK v roce 1992 do státního rozpočtu, ovšem v souvislosti s neudělením dotace ze státního rozpočtu na rok 1992.

Činnost ČSTK by tedy byla financována z neodvedených odvodových finančních prostředků. Z vládního návrhu se však dozvídáme, že ČSTK má navržen nulový odvod do státního rozpočtu a zároveň má obdržet dotaci ve výši 32 miliónů Kčs. Po sečtení těchto dvou částek docházím k číslu, které není v žádném případě zdůvodněno.

Financování zpravodajské sítě např. na Kubě či v Rumunsku či podporu takové podnikatelské činnosti, jak jsem o ní mluvila dříve, ze státního rozpočtu, shledávám jako neopodstatněnou. Navrhuji proto ponechání nulového odvodu, ale zrušení dotace v plné výši 32 miliónů Kčs.

Tyto 3 pozměňovací návrhy 10 miliónů Kčs, 89 361 000 Kčs a 32 miliónů Kčs tvoří částku 131 361 000 Kčs, kterou navrhuji převést do vládní rezervy pro řešení problémů, které vzniknou v průběhu roku 1992.

Na závěr mi dovolte vznést určité pochybnosti o účelném využívání finančních prostředků vynakládaných na civilní obranu. Dovoluji si tímto požádat ministryni kontroly paní Kořínkovou, aby provedla hloubkovou kontrolu účelnosti využívání těchto prostředků a tuto zprávu předložila v rámci zprávy vlády o plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí roku 1992. Děkuji za pozornost.

Předsedající první místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím paní poslankyni, aby dala své návrhy písemně. Nyní vystoupí poslanec Zeman a připraví se poslanec Ransdorf.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, po vystoupení zpravodajském vystupuji jako poslanec, ale tón obou vystoupení se nebude příliš lišit s jedinou výjimkou.

Podle Parkinsonových zákonů můžeme soustředit naši pozornost na částky desetimiliónové, maximálně stamiliónové s tím, že nám budou unikat částky miliardové. Dovolte mi proto, abych stručně promluvil právě o těchto miliardových částkách.

Předchozí diskuse se nezřídka soustřeďovala na to, zda je nutný vyrovnaný rozpočet, zda je možný deficitní rozpočet a jaké výdaje bychom ještě potřebovali. Samozřejmě, že neustálým stupňováním výdajů ve srovnání se zdroji nakonec vždy dojdeme k deficitu.

Moje teze je úplně jiná. Já tvrdím, že návrh státního rozpočtu deficitní je, pouze to alespoň někteří z nás nevíme. Nebudu ale přitom argumentovat nejistotou odhadu základních příjmových položek, tj. výnosu daně z obratu a odvodu ze zisku, i když jsem hluboce přesvědčen, že tento odhad je - řekl bych - spíše nerealistický než optimistický, podobně jako byl nerealistický tolikrát a tak dlouho v tomto parlamentě propagovaný odhad 8 miliard agregátního rozpočtového přebytku.

Budu mluvit o problémech techniky sestavování rozpočtu, o způsobu, jak lze poměrně snadno i rozpočet reálně velice nevyrovnaný učinit formálně vyrovnaným. Uvedu vám 3 příklady a dám 2 pozměňovací návrhy.

Jak víte, odhad deblokací je v návrhu rozpočtu na roce 1992 podstatně mnohonásobně zvýšen proti realitě dosažené v tomto roce. Upozorňuje na to mimochodem i usnesení České národní rady, které jsme právě dostali. Přitom v rozpočtové diskusi v našem výboru byla diskutována situace, kdy minimálně jedna z těchto deblokačních položek ve výši 2,4 miliardy Kčs má být předmětem soudního řízení u Mezinárodního soudu ve Vídni. Kladu otázku, zda položka, o jejímž osudu ještě nebylo rozhodnuto před zahraničním soudem, má být legitimně zařazována do rozpočtových příjmů.

Mimo jiné se proto připojuji k návrhu oné alternativy, doporučené výborem pro plán a rozpočet Sněmovny lidu. Nejde přitom o žádný požadavek na zvýšení výdajů, pouze o realistický odhad určité částky rozpočtových příjmů.

Příklad druhý: Ty vybrané integrační akce, o kterých už se tady mluvilo, mají svoji příjmovou část a svoji výdajovou část. Příjem z nich představuje v návrhu rozpočtu na příští rok 4,7 miliardy Kčs. Výdaj se původně předpokládal v rozsahu 4,2 miliardy Kčs, takže čistý zisk by byl v tomto roce zhruba půl miliardy. Tak to bylo před posledními změnami návrhu státního rozpočtu. V textu samém se konstatuje, že výdajová položka byla převedena z hlediska krytí do státních finančních aktiv, zatímco příjmová položka tam samozřejmě zůstala, takže čistý zisk se změnil jakoby "als ob" na 4,7 miliardy. Jednoduchá operace, kterou lze do rozpočtu získat 4 miliardy.

Konečně příklad třetí a poslední. V textu samém se říká, že jedním ze zdrojů rozpočtových úspor je odložení splátek státu Státní bance československé. Podporoval jsem zásadu nezávislosti banky, nezávislosti na státu. Podporoval jsem zásadu, že řečeno slovy předsedy této banky, stát si do ní nemá chodit jako do samoobsluhy.

Domnívám se, že řešit svoji zadluženost tím, že požádám o odložení splátek, dokáže každý dlužník, ale že to není cesta k vyrovnanosti rozpočtu a přitom se touto operací dosáhlo dalších 5 miliard fiktivní úspory.

Předkládám proto následující 2 pozměňovací návrhy, které nic nežádají, ani korunu, pouze žádají, aby rozpočet byl průhledný, pravdivý a realistický.

První návrh v § 1 vypustit odst. 5, který povoluje ono financování částky 4,2 miliardy Kčs ze státních finančních aktiv. Takovými operacemi bychom pouze zbytek našich finančních aktiv vyčerpali a přitom dále pro laiky zneprůhlednili státní rozpočet.

Doporučuji, aby tak, jak bylo v původním návrhu, byla tato částka převedena do výdajové položky v kapitole Všeobecná pokladní správa.

Druhý pozměňovací návrh: V kapitole Všeobecná pokladní správa doplnit výdajovou položku 5,0 miliard Kčs s názvem Splátky půjček poskytnutých federálnímu rozpočtu SBČS. Nevytvářím tím ani korunu nových výdajů, pouze doporučuji, chceme-li mít skutečně nezávislou banku, aby i stát, když to chceme od všech ostatních, začal splácet své dluhy.

Nechci zdržovat vaši pozornost tím, že bych mohl jmenovat ještě některé další příklady skrytých rozpočtových problémů. Např. otázku 8 miliard Československých státních drah apod.

Pokud vám tento způsob rozpočtového financování připadá poněkud neuvěřitelný, dovolte mi, abych vás závěrem seznámil s faktem, který připadá neuvěřitelný mně.

Před zhruba čtrnácti dny schválila federální vláda rozsáhlou investiční akci, variantu C - Gabčíkovo.

Vůbec se nechci věcně vyjadřovat k obsahu této akce. To ať posoudí ekonomové, ekologové, energetici. Chci pouze konstatovat, že tato částka není ani jednou Kčs kryta jak ve federálním, tak v republikovém rozpočtu. Budeme-li schvalovat rozpočtově nezajištěné investiční akce, dopouštíme se přinejmenším vytváření iluzí. Budeme-li už nyní vyčleňovat 13 mld investičních akcí na krytí státními obligacemi, dopouštíme se zamlžování rozpočtové problematiky rovněž.

Takže, končím poslední větou, nejde o dalekosáhlé ekonomické úvahy. Zcela souhlasím s názorem, že rozpočtová politika je pouze vrcholem ledovce, který podminovává, bohužel v nedobrém směru politika hospodářská. Domnívám se, že bychom si prostě měli o věcech říkat pravdu, vidět je tak, jak jsou a nevytvářet nad nimi jakoukoli dezinformační clonu. Toto samozřejmě platí i o našem rozpočtu. Děkuji vám za pozornost.