Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem vám, pán poslanec Magyar.
Vypočuli ste si správu zástupcu predkladateľa,
vypočuli sme si stanoviská spravodajcov snemovní.
Môžem otvoriť rozpravu. Zatiaľ sa do nej
písomne prihlásilo desať poslancov. (Hlas z
pléna: Technická poznámka.)
Prosím, aby ste ma neprerušovali. Faktická
poznámka je možná, keď skončí
ten, kto práve hovorí. A to platí aj pre
toho, kto predsedá.
Pán poslanec Boros, pán poslanec Kvasnička,
pán poslanec Szöcs, pani poslankyňa Nováková,
pani poslankyňa Kaplanová, pán poslanec Fišera,
pán poslanec Zeman, pán poslanec Kakačka,
pán poslanec Tahy. Títo sú prihlásení
do diskusie. Ako prvý pán poslanec Florián.
Technickú poznámku má pán poslanec
Hubálek.
Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedající,
na Nyní bych měl dotaz na pana poslance Magyara,
jestli v záležitosti padělání
úřední listiny, jakou je zpráva z
jednání výborů, už podal písemně,
jinak se k němu připojím, protože je
to dost nedobrá situace, která se v mnoha podobách
dotýká našeho jednání.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ešte sa hlá- si pán poslanec Magyar s replikou.
Poslanec SL F. Magyar: Pán kolega, ja som nehovoril o sfalšovaní
žiadnych písomností, aj keď mám
v rukách všetky tri papiere. Ani na základe
týchto papierov nemám ešte dostatok dôkazov,
aby som mohol kohokoľvek obviňovať z falšovania.
Môže byť, že predsedovia trebárs podpíšu
všetko, čo sa im podstrčí. Je pravdou,
že niekto manipuloval, ale neviem kto, a preto to nemôžem
podať písomne. Je vecou Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia, či si môjho oznámenia všimne.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Áno, je potvrdené, že sa pán poslanec
Magyar nevyslovil v tom zmysle, že by tu hovoril o falšovaní.
Hlási sa ešte niekto? Pán poslanec Fišera.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající,
promiňte, chtěl jsem se zeptat - uspořádal
jste to podle předsedů klubů?
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Vaša prihláška bola podaná za klub? (Ano.)
Prosím, vystúpite v tomto prípade ako druhý,
pretože pán poslanec Florián je tu a on sa
skutočne prihlásil ešte skoro ráno.
Takže budeme postupovať podľa klubov, ja som si
toho nevšimol.
Poslanec SL S. Florián: Pane předsedo, milé
dámy, vážení pánové, církve
po čtyřicetiletém pronásledování
mohou v současné době prokázat naší
kultuře velkou službu tím, že si uchovají
neporušeno své dávné dědictví
a nenechají zatemnit své svědectví
tím, že by se propůjčily za nástroj
světské moci a politiky. Je pravdou, že se
k církvím volá, aby se svým vlivem
zasadily v nynější krizi morální
o duchovní a mravní obrodu společnosti, aby
posílily zdroje duchovní životnosti a řešily
společenské problémy, kterými naše
posttotalitní zmaterializovaná společnost
trpí, protože náboženství slouží
vyššímu duchovnímu krédu, než
které mnohý dnešní člověk
je s to pochopit.
Na druhé straně veřejné mínění
po totalitě uvolněné je často zhoubným
prvkem, protože podléhá anarchistickým
choutkám a je řízeno spíše jen
pudy. Pseudoautorita uvolněného veřejného
mínění bývá často zhoubou
- a v současné době je zhoubou nynějších
demokracií.
Ale opravdová vláda a parlament má vládnout
rozumem a právem a nesmí dát průchod
emocím a pudům a jim se podřizovat. Parlament
a vláda musí často udělat věci,
které se někdy zdají špatnými
veřejnému mínění. Ba mohou
někdy i na čas poškodit krátkozraké
zájmy celku. Parlament a vláda to musí udělat,
protože jejím cílem je trvalé zabezpečení
zájmů celku v budoucnu.
Podřídí-li se parlament a vláda okamžitým
zájmům a tlakům veřejného mínění,
není už parlamentem, ani vládou, ale jen slepým
nástrojem ve špatných rukách.
Odstranění devastace ekonomické je věcí
vlády a nás všech a je záležitostí
několika málo roků. Odstranění
devastací ekologických je věcí vlády
i všech občanů jednoho či dvou desetiletí,
ale náprava devastací mravních a duchovních
je problémem nejhlubším pro dvě až
tři generace, cílevědomé práce.
A tato práce již započala v roce 1987 vyhlášením
Desetiletí duchovní obnovy, které je závislé
nejen na úsilí církví, ale i na spoluúčasti
a součinnosti každého z nás občanů.
Morálně zdravý a pevný jedinec může
být základem pevné a zdravé rodiny.
A pevné rodiny tvoří zdravý a pevný
základ státu.
Zásah Státní bezpečnosti a Lidových
milicí v nočních hodinách 13. dubna
1950, který jsem měl možnost prožít,
byl nejradikálnějším krokem vůči
církvím, náboženským řádům
a církevním institucím od rozhodnutí
císaře Josefa II. z 29. listopadu 1781 o zrušení
všech neužitečných klášterů,
které pak také bylo postupně důsledně
provedeno.
Kláštery vedle svého církevního
poslání vykonávaly ve své staleté
minulosti i významné aktivity hospodářské,
školsky výchovné, zdravotnické, sociální
a zejména také všeobecně kulturní.
Vztah ke knize a ke vzdělání vůbec,
kodifikovaný již v nejstarších řádových
statutech, se odrazil v budování knihoven, které
právem patří k základům našeho
knižního a vůbec i kulturního bohatství,
a proto zásah proti klášterům byl nevyhnutelně
i zásahem proti oblasti národní a evropské
kultury.
Tato skutečnost je dnes, kdy činnost klášterů
byla obnovena, vykládána i emotivně v souvislosti
s devastací některých klášterních
budov, jako kláštera v Teplé nebo v Rajhradě,
čemuž napovídá i fakt, že zdaleka
ne všechny klášterní knihovny a ostatní
kulturní majetky se nacházejí v původních
klášterních prostorách. K tomu valně
přispěl právě tlak uživatelů
a devastátorů budov, kteří se bez
rozdílu vzdělání chovali ke kulturním
hodnotám národa až barbarsky bezohledně,
ať již šlo o nekulturní organizace v plném
slova smyslu, jako armáda, ozbrojené složky
pohraniční stráže, ministerstva vnitra,
státní lesy nebo instituce skutečné
sféry kulturní, řídící
se obecnou zkušeností, že z cizího krev
neteče. V roce 1950 bylo v Čechách a na Moravě
celkem 150 větších klášterních
knihoven a v nich 1 milión 800 tisíc svazků
knih různého druhu a hodnoty. Životnost historických
fondů složených z organických hmot má
velmi ohraničený časový limit, takže
technické problémy hromaděné 40 let
přerostly možnosti současných jednotlivých
řádů a jejich knihoven, takže před
námi stojí vážný kulturně
politický úkol, kterým je celostátní
problém záchrany historické kultury a historické
paměti našich národů a národností.
Z kulturně velmi významných knihoven - samozřejmě
mimo Strahovské knihovny premonstrátů, přeměněné
na Památník národního písemnictví
- mohu uvést celou řadu dalších, jejichž
státní správa na principu skladištního
systému vedla k přeměnění knihoven
na beztvarou a nepoužitelnou velkou hromadu knih: například
benediktinů v Rajhradě, augustiniánů
ve Starém Brně, kapucínů a dominikánů
ve Znojmě, piaristů v Mikulově atd.
Milióny našich věřících
a celá naše kulturní veřejnost právem
očekávají a věří, že
po době morálního a kulturního úpadku
naší společnosti se naše současná
demokratická společnost svému kulturnímu
poslání nezpronevěří a že
se my, poslanci, za své postoje a za svou zákonodárnou
činnost ani v budoucnosti nebudeme muset stydět,
neboť v současné době většina
církevních řádů, kongregací,
společností a náboženských institutů,
které u nás působily až do počátku
50. let, opět přistupuje k obnovení svého
řeholního života a vrací se podle současných
možností k původní náplni své
všeobecně kulturní a humanitární
činnosti a silou své víry a lásky
k bližnímu pomáhá řešit
bolesti a problémy společnosti.
Oprava a údržba zdevastovaného stavebního
fondu, který církve v posledních dvou letech
dostaly zpět, si vyžádá nejméně
30 mld. Kčs. Žádná z církví
nemůže proto vystačit s dobrovolnými
příspěvky svých členů,
případně nějakou pomocí ze
zahraničí. Stávající církve
se neobejdou v současné době bez vydatného
státního příspěvku.
Koncem ledna se v Brně konala federální biskupská
konference, protože církve si při jednání
s vládou plně uvědomují obtížnost
situace finanční, ve které se v současné
době náš stát nachází.
Chtějí proto - a jsou k tomu objektivně tímto
stavem vedeny - využít všech zbývajících
možností k získání určité
ekonomické samostatnosti a nezávislosti takřka
běžné v moderním světě.
Přebírají bezmála po půlstoletí
zdevastované objekty, často památkově
cenné, které vyžadují naléhavé
opravy. Proto jsou nuceny předložit návrh zákona
o restituci určité části svého
bývalého církevního majetku a požádat
vás, poslance, zastupující věřící
jako převážnou část našich
občanů, o jeho projednání a schválení.
Je to jediná možná cesta k ekonomickému
zabezpečení humanitárních a charitativních
společenských programů církví,
řádů a náboženských společností
na území našeho státu.
Současné bolestné hledání cesty
k Euronomii při zachování národní
svébytnosti je současně a především
také hledáním cesty národů
k sobě. A v tomto vakuu po pádu ateistických
režimů ve střední a východní
Evropě je třeba zdůraznit význam a
důležitost ideového a mravního přínosu
křesťanského náboženství
a církví. Křesťané vstoupili
do dějin i v nacistických koncentrácích
a v komunistických trestnicích, kde prokázali
svou živou víru a lásku k člověku
a v dnešním zmaterializovaném světě
křísí víru člověka a
jeho úctu k životu, zvláště v naší
zemi, která se vyhoupla na špici světového
žebříčku i v suicidalitě, to
je v sebevražednosti, což je o to bolestnější,
že jde o ztráty životů převážně
lidí mladých a dětí.
Čekají nás velké zápasy o mravní
zdraví a duchovní ideály lidstva. Také
z tohoto pohledu je třeba se dívat na otázku
ekonomického zabezpečení života církví,
které neměly, nemají a ani nechtějí
vlastnit mocenské prostředky, aby mohly budovat
na zemi spravedlivý sociální řád.
Mohou jenom stanovit zásady a vybízet své
členy a přívržence, aby se jimi řídili,
aby je prosazovali na půdě parlamentní a
v životě svých rodin a obcí. Za to však
dělají veliký kus práce na poli humanitárním,
kulturním a sociálním svou pomocí
všem potřebným, praktickou láskou blíženeckou,
například ve Vincentinu - domě milosrdenství
pro zmrzačené, v ústavech sociální
péče, v domovech pro přestárlé
a opuštěné a všude, kde jde o lidi nejpotřebnější
a nejopuštěnější.
V těchto zařízeních se rodí
úcta k životu a láska k člověku
a s nimi i víra. Zde se sklánějí zdravotníci
a chirurgové k dětem, aby je zbavili trýzně
tělesné, a stejně tak se sklánějí
s láskou k těmto ubohým dětem i psychologové
a speciální pedagogové, aby jim pomohli zbavit
se traumat psychických a trýzní duševních.
A právě tato služba, sklánění
se k dítěti defektnímu, k člověku
postiženému a trpícímu, je zdrojem obapolné
radosti a štěstí. Právem je zlatým
písmem napsáno na pomníčku zakladatele
ústavu mrzáčků v Brně-Králově
Poli: "Je-li ve štěstí člověka
obsaženo i štěstí jiných, pak je
život opravdu bohatý a krásný."
Matka Tereza z Kalkaty napsala, že "pomáhající
láska zachraňuje svět".
Milé dámy poslankyně, vážení
páni poslanci, končím doporučujícími
slovy Epiktéta: Prokážete největší
služby státu i národu, když pozdvihnete
ne střechy domů, ale duše občanů,
neboť je lépe, aby velké duše přebývaly
v malých domech, než aby nízké duše
číhaly v příbytcích velkých.
Budujeme vskutku nový právní stát
a hledáme cestu do Evropy, která je vybudována
a pevně stojí na morálních křesťanských
základech, a jen tolerance a vzájemná lidská
vstřícnost zachraňují a mohou zachránit
dnešní svět.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Florianovi. Dovoľujem
si upozorniť všetkých nasledujúcich rečníkov
na § 23 Rokovacieho poriadku, že poslanec má
hovoriť k prerokúvanej veci. Dnešná téma
sa volá "Návrh zákona o majetkovej reštitúcii
a rehabilitácii cirkvi".
Teraz vystúpi pán poslanec Kvasnička za klub
KDH. Revidujem svoj zoznam, pretože som si neuvedomil, že
niektorí majú napísané, že vystupujú
za kluby. Takže najskôr pán poslanec Kvasnička,
potom poslanec Boros za Koexistenciu, poslanec Fišera za
sociálnych demokratov, pán poslanec Lux za KDU a
pán poslanec Kos za klub KSČM. Slovo má poslanec
Kvasnička.
Poslanec SN L. Kvasnička: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie! Dovoľte mi za Kresťansko-demokratické
hnutie povedať aspoň niekoľko slov k poslaneckému
návrhu zákona o majetkovej reštitúcii
a rehabilitácii cirkví a náboženských
spoločností. Ako vieme, na svojom zasadnutí
vláda s týmto návrhom zákona vyslovila
nesúhlas. Táto skutočnosť členov
KDH, a istotne aj duchovných a veriacich, veľmi znepokojuje
a zarmucuje. Myslím, že netreba na tomto mieste zdôrazňovať,
akými veľkými útrapami museli prejsť
veriaci a cirkev a náboženské spoločnosti
za 40 rokov komunistickej totality. Všetko, čo súviselo
s vierou v Boha, malo byť celkom zlikvidované. Súčasťou
tejto genocídy bolo aj skonfiškovanie a zoštátnenie
cirkevného majetku. Nikto vtedy nepotreboval finančné
vyčísľovanie jeho hodnoty. Nikomu neboli potrebné
nijaké úradné doklady o vlastníctve.
Keď nazveme veci pravým menom, môžeme bez
rozpakov povedať, že to bol trestný čin
masovej krádeže, ktorý nebol potrestaný.
Preto odmietnutie poslaneckého návrhu zákona
o majetkovej reštitúcii a rehabilitácii cirkví
a náboženských spoločností sa
nám javí ako legalizácia tohoto trestného
činu.
Neviem, čo si mám myslieť o tom, keď pri
prerokúvaní zákona o pôde a o mimosúdnych
rehabilitáciách nám bolo pánom premiérom
Čalfom prisľúbené, že sa majetok
cirkví bude riešiť samostatným zákonom.
Dnes sa presviedčame o tom, že to boli len plané
sľuby a zavádzanie. Každý z nás
vie, že v zákone o pôde je blokačný
paragraf, ktorý hovorí, že do doby, než
vyjde špeciálny zákon o navrátení
majetku cirkvi, nie je možné s touto pôdou nijako
zaobchádzať. Neviem teda, aký význam
má tento blokačný paragraf, keď sú
také silné tendencie blokovať navrátenie
majetku cirkvi. Cirkev sa rozhodne nechce vrátiť k
feudálnemu poriadku, ale potrebuje príjmy na výchovné,
zdravotné, sociálne, teda charitatívne činnosti.
V novovzniknutej socioekonomickej situácii, ktorá
sa vytvorila po novembrovej revolúcii, chce pôsobiť
čo najpozitívnejšie pri budovaní novej
demokratickej spoločnosti. To je úloha nielen katolíckej
cirkvi, ale aj všetkých ostatných cirkví
a náboženských spoločností. Preto
má poslanecký návrh zákona vrátiť
majetok plošne všetkým cirkvám a náboženským
spoločnostiam.
Na svoju humánnu činnosť cirkvi skutočne
potrebujú aj budovy, ktoré im boli nezákonne
odobrané. V súčasnosti zápasia s nedostatkom
priestorov, pričom priestory, ktoré im boli odobrané,
sa používajú často na menej hodnotné
ako charitatívne ciele. Keď chceme ozdraviť ducha
našej spoločnosti, vráťme cirkvi to, čo
jej bolo ukradnuté a čo jej podľa zákona
patrí, aby mohla plniť svoje šľachetné
humanistické poslanie.
Verím, že poslanci Federálneho zhromaždenia
sa nepričinia o to, aby cirkev bola opäť diskriminovaná.
Máme historickú šancu dokázať,
že nám ide skutočne o demokraciu a právny
štát. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. To bol pán poslanec Kvasnička za klub
KDH. Teraz pán poslanec Boros za klub Koexistencia. Faktickú
poznámku má poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové, můj předřečník
otevřel velmi delikátní problém souhlasu,
resp. nesouhlasu federální vlády s návrhem
tohoto zákona. Chci dát procedurální
návrh, ale než ho vyslovím, chci se odvolat
na zdůvodnění, které přednesl
pan předsedající Šútovec v případě,
kdy zdůvodňoval odložení bodu programu,
zprávu k dopravě tím, že nemá
význam projednávat meritorně věc bez
přítomnosti ministra.
Chtěl bych dát procedurální návrh.
Toto je tak vážná věc, že navrhuji,
i vzhledem k věcem, které tady řekl pan místopředseda
Mikloško u příležitosti jiných
dvou zákonů, týkajících se
majetku církví, a řekl je v této sněmovně,
aby se přerušilo jednání, resp. rozprava,
dokud tady nebude vláda. Jedná se o restituční
zákon a měl by tady sedět i ministr financí.
Dávám proto procedurální návrh,
aby do příchodu oprávněných
nebo zastupujících členů vlády,
minimálně místopředsedy pana Mikloška
a ministra financí, byla přerušena rozprava.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Obávam sa, pán poslanec, že procedurálne
asi v tejto chvíli nebudeme môcť hlasovať.
Vaša analógia so správou tiež nie je celkom
v poriadku, pretože teraz ide o zákon a nie o obyčajnú
správu, ale máte pravdu. Principiálne máte
pravdu, že zástupca vlády tu mal byť,
minimálne pán podpredseda Mikloško. Žiadam
pracovníkov aparátu, aby urobili všetko pre
to, aby bol zástupca vlády prítomný.
Nemyslím, že by sme v tejto chvíli procedurálnym
hlasovaním čokoľvek docielili. Ale zvolám
poslancov. Zatiaľ pán poslanec Boros. Prosím,
môžete začať.
Poslanec SN Z. Boros: Vážený pán predsedajúci,
vážené Federálne zhromaždenie,
aj keď moje meno nefiguruje medzi podpismi skupiny poslancov,
ich iniciatívu v podobe vypracovania návrhu na vydanie
zákona o majetkovej reštitúcii a rehabilitácii
cirkví a náboženských spoločností
podporujem.
Udivuje ma ale negatívne stanovisko federálnej vlády,
ktorá sa odvoláva na neúmerne vysoké
finančné zaťaženie štátneho
rozpočtu s ohľadom na rozsiahle majetky rímskokatolíckej
cirkvi a prikláňam sa k forme tzv. enumeračného
zákona, podľa ktorého by sa na základe
požiadaviek jednotlivých cirkví a náboženských
spoločností vrátil len majetok nevyhnutne
potrebný pre ich činnosť. Je to veľmi
neurčitý prístup, ako to vyznieva napr. z
formulácie "zákony v určitých
etapách", ďalej, že vláda by prihliadala
k špecifikám odobratia majetku v rôznom období
a pod.
Mám ešte v živej pamäti rozpravu okolo zákona
o navrátení majetku rehoľným rádom
a kongregáciám, keď po širšej výmene
rôznych názorov plénum FZ nakoniec vyjadrilo
svoj nesúhlas s vrátením menovaných
objektov a zariadení. Tiež mi dobre ostalo zafixované
aj to, že hlasy, volajúce po tom, aby neostalo len
pri navrátení majetku našej najväčšej
cirkvi, ale aby zároveň boli zohľadnené
aj nároky menších cirkví, boli odtlmené
tým, že krivdy voči nim spáchané
budú napravené v rámci obecného zákona.
Bohužiaľ, v ceste splnenia tohto sľubu sa týči
akoby povestná berlínska stena, našťastie
už minulá, ominózne rozhodné obdobie
- 25. február 1948. Som nútený konštatovať,
že toto tabu jednoznačne a nespravodlivo znevýhodňuje
a diskriminuje veľa ďalších, počtom
veriacich aj majetkom neporovnateľne menších,
cirkví a náboženských spoločností,
pôsobiacich na území ČSFR, ktoré
boli o všetko obrané pred týmto časovým
limitom.
Ide konkrétne o nasledujúce cirkvi, ku ktorým
podľa posledného sčítania ľudu
sa hlásia tieto počty veriacich: Českobratská
evanjelická cirkev - 192 963 veriacich, Sliezska evanjelická
cirkev augsburgského vyznania - 49 583 veriacich, Slovenská
evanjelická cirkev augsburského vyznania - 329 390
veriacich, Reformovaná kresťanská cirkev na
Slovensku - 89 295 veriacich a Židovská náboženská
obec - počet jej veriacich nie je štatisticky zachytený,
odhad jej počtu je 4 - 5 tisíc. Celkom ide asi o
665 000 veriacich v týchto cirkvách.
Dovoľte mi preto navrhnúť dva pozmeňujúce
návrhy. Prvý - do § 1 doplniť odsek 5
v znení: "Tento zákon sa použije na zmiernenie
krívd majetkovej ujmy, ktorá vznikla po 29. septembri
1938 právnymi normami a správnym a iným aktom
cirkvám a náboženským spoločnostiam,
súčasne pôsobiacim na území
ČSFR, a to Českobratskej cirkvi evanjelickej, Reformovanej
kresťanskej cirkvi na Slovensku, Sliezskej evanjelickej cirkvi
augsburského vyznania, Slovenskej evanjelickej cirkvi augsburského
vyznania a Židovskej náboženskej obci."
Druhý návrh - do paragrafu 27 doplniť nový
odsek 2 v znení: "Rušia sa všetky právne
normy, správne a iné akty, ktoré vznikli
po 29. septembri 1938, ktoré spôsobili majetkovú
ujmu cirkvám a náboženským spoločnostiam,
súčasne pôsobiacim na území
ČSFR", vymenované v § 1 v novom, mnou
navrhnutom odseku.
Ťažko, vlastne vôbec si sami sebe a svojim spoluobčanom
nedokážeme vysvetliť, že nie je v silách
demokraticky zvoleného parlamentu napraviť napáchané
krivdy rovnomerne a spravodlivo pre všetkých, ktorých
sa to týka. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu poslancovi Borosovi. Zvolávam
na procedurálne hlasovanie poslancov do snemovne, pretože
tu padol procedurálny návrh pána poslanca
Kostyu na prerušenie rokovania do príchodu člena
vlády, zainteresovaného člena vlády,
buď podpredsedu vlády, o ktorom mám správu,
že je na ceste, eventuálne ministra financií,
ako to žiadal pán poslanec.
Pán poslanec Benda má faktickú poznámku.
Poslanec SL V. Benda: Já mám jen technickou poznámku
k projevům, které zde zazněly. Opakovalo
se varování před nároky těchto
restitucí na státní rozpočet.
Na základě jednání s představiteli
církví a na základě jednání
mezi různými politickými stranami jsme uznali
oprávněnost této obavy a předložili
jsme návrh, jímž se tedy vracíme k teorii
"potopy", mám-li to tak říci, jímž
se vylučují finanční náhrady
za znehodnocený majetek. Tento návrh je součástí
zpravodajské zprávy. Byl schválen ústavně
právními výbory, čili tímto
zákonem nevznikají tyto přímé
nároky na státní rozpočet, jenom normální
nároky, nároky privatizační, které
se nezapočítávají podle současných
zvyklostí do přímých rozpočtových
nároků veškerých, právě
proto, že církve jsou ochotny a připraveny
převzít jenom část onoho majetku,
který jim bude spravedlivě vrácen, nenárokují
si nikterak všechen majetek, není tedy v současném
textu tohoto zákona obsažen návrh na finanční
náhrady znehodnocených majetků.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Pokúsim sa docieliť to, aby sme boli
schopní uznášať sa k procedurálnej
otázke. Prosím všetkých tých,
ktorí sa nachádzajú v priľahlých
priestoroch Snemovne ľudu, aby vstúpili do snemovne.
Budeme hlasovať o procedurálnom návrhu poslanca
Kostyu.
Začínam mať isté pochybnosti o tom,
či sa nám vôbec podarí vynútiť
si hlasovanie o procedurálnom návrhu.
Vážení kolegovia, padol tu procedurálny
návrh poslanca Libora Kostyu, aby sa prerušila táto
schôdza až do príchodu člena vlády,
pretože zákon, ktorý prerokúvame, nie
je vládnym návrhom, ale iniciatívnym návrhom
skupiny poslancov a pán poslanec Kostya sa, myslím
právom, domnieva, že aj pri prerokovávaní
tejto záležitosti by mal byť prítomný
zodpovedný člen vlády. Dali sme zavolať
podpredsedu Mikloška. Ten je na ceste.
Chcel by som dať hlasovať o návrhu pána
Kostyu na prerušenie prerokovávania. Nedokážeme
však nazbierať uznášaniaschopný počet
poslancov v obidvoch snemovniach.
Pýtam sa, či by bola námietka proti tomu,
aby ešte vystúpil ďalší poslanec
v mene poslaneckého klubu. Pán podpredseda vlády
Mikloško je už na ceste do parlamentu. Pán poslanec
Stome má k tomu snáď technickú poznámku.
Poslanec SN K. Stome: Vážení přítomní
a pane předsedající, já se nedomnívám,
že jednací řád obsahuje ustanovení,
kterým by nepřítomnost kohokoli mohla blokovat
chod tohoto plenárního zasedání. (Potlesk.)
Takže na vaši otázku musím odpovědět
kladně.

