Především si budeme muset přiznat, že
v přístupu československé veřejnosti
k Němcům po roce 1945 zcela převládl
princip kolektivní viny, což je princip, který
nemá oporu v žádném vyspělém
právním systému. Bude nutné v této
souvislosti zhodnotit odpovědnost čelných
československých politiků za vystupňování
nacionálního radikalismu zejména v českých
zemích, především Eduarda Beneše,
jehož podíl na prosazení principu kolektivní
viny Němců do vědomí československé
společnosti byl značný. Benešovy návrhy
byly totiž skoro beze zbytku československou společností
akceptovány, protože v něm viděla pokračovatele
a dovršitele odkazu Tomáše Garigua Masaryka a
předpokládala, že postup vůči
Němcům, jak jej Beneš prosazoval, byl jak v
souladu s národními a státními zájmy
ČSR, tak ve shodě se zásadami humanity a
demokracie, které byly s odkazem T. G. M. obecně
spojovány. Je samozřejmé, že koncepce
násilného vystěhování československých
Němců z ČSR a princip kolektivní viny
Němců za nesčetné tragédie,
které způsobila německá agresivita
a brutalita, se zrodily ze snahy volat k odpovědnosti a
potrestat viníky zločinů, kterých
se Němci dopustili na příslušnících
mnoha národů a států i na národu
vlastním. Samotná představa o způsobu
trestu nad Němci v ČSR však jen postupně
nabývala rysy politického programu, kterým
byla nacionálně - radikální koncepce
obnovy ČSR jako národního státu dvou
slovanských národů. V prosinci 1943 předložil
Eduard Beneš v Moskvě memorandum o sudetoněmecké
problematice, ve kterém si československá
vláda vyhrazovala právo rozhodnout, kdo z Němců
obdrží po válce československé
občanství a kdo bude muset ze země odejít.
Myšlenka transferu Němců z ČSR se pak
postupně prosadila jako součást nacionální
a sociální transformace poválečného
Československa, stala se důležitou kartou v
mocenském zápase politických sil v osvobozeném
Československu a po delším váhání
spojeneckých velmocí byla potvrzena Postupimskou
konferencí v článku XIII. Závěrečné
zprávy z 2. 8. 1945.
V souvislosti s úlohou Postupimi ve věci transferu
Němců z ČSR, ale i z Polska a Maďarska,
je třeba vědět, že velmoci zde - s výjimkou
SSSR - byly fakticky postaveny před hotovou věc.
Připomeňme, že konference v Postupimi začala
17. července 1945, avšak předseda československé
vlády Zdeněk Fierlinger již 10. 7. 1945 v projevu
na jedné schůzi Sociálně demokratické
strany v Praze prohlásil: "Dnes již odjíždějí
pravidelné vlaky do sovětského okupačního
pásma v Německu a města jako Litoměřice,
Ústí nad Labem, nemluvě o Brnu, Jihlavě
a Znojmu, jsou opět česká."
Představu o tom, že jsme byli pouhými vykonavateli
postupimských rozhodnutí a že tedy za transfer
Němců vlastně neneseme odpovědnost,
snad poněkud naruší tento citát z dopisu
prezidenta Trumana státnímu sekretáři
Byrnesovi z ledna 1946.
Cituji: "V Postupimi jsme byli postaveni před hotovou
věc a okolnostmi přinuceni souhlasit. Byl to svévolný
akt násilí."
Podle Jacquesa Rupnika byl transfer na Západě přijímán
nikoli jako optimální metoda řešení,
ale spíše jako daň, kterou je třeba
zaplatit za udržení míru v Evropě. To
byl ovšem výsledek působení těch
politiků, mezi nimi především Eduarda
Beneše, kteří nezbytnost odsunu odůvodňovali
nebezpečím občanské války,
která by podle nich nepochybně vypukla tam, kde
by německé obyvatelstvo zůstalo. Takto -
doma i v zahraničí - se ve věci transferu
vytvořilo mínění, že tato metoda
je plně legitimním způsobem řešení
německé otázky ve středoevropském
prostoru, protože především části
původního obyvatelstva Střední a Východní
Evropy - Němcům ze Sudet a z Karpat i tzv. národnostních
ostrovů uvnitř slovanského obyvatelstva,
- které prokázalo svou "státní
nespolehlivost", zabraňuje být znovu příčinou
nestability či zdrojem konfliktu v tomto prostoru. V této
souvislosti bylo pak možno prezentovat československé
společnosti transfer Němců jako čin,
"který bude do dějin národa zapsán
nejkrásnějším písmem, čin
jehož jsme spolutvůrci a svědky a od příštích
bude velebena chvíle i generace, která jej uskutečnila".
Tato slova pronesl 29. 10. 1946 komunistický ministr československé
vlády Nosek na slavnosti, která se konala v Karlových
Varech při příležitosti ukončení
odsunu.
Při hodnocení těchto událostí
by nám, generacím, které tato práce
teprve čeká, neměla uniknout skutečnost,
že po roce 1945 v ČSR neexistovala, anebo alespoň
nebyla artikulována, žádná alternativa
postoje vůči českým a slovenským
Němcům mimo koncepci jejich transferu. Neexistovala
zde zřejmě představa, že poválečné
Německo by se mohlo vyvinout v demokratický stát,
o jehož sousedství a přátelské
vztahy s ním by mohlo být užitečné
usilovat. Nyní jsme konfrontováni s nutností
takovou alternativu vzít nejen na vědomí
se zpožděním několika desetiletí,
ale zároveň s nutností vyrovnat se s vlastními
postoji, které jsme si navykli považovat za jediné
možné a historicky i mravně zcela ospravedlnitelné,
a jen zvolna si začínáme zvykat na poznání,
že tyto postoje jsou dosti blízké těm
silám zla, které je v naší společnosti
vyvolaly, neboť v jejich důsledku se také stalo
zlo. Porážku fašismu bylo možno v dobovém
kontextu - tj. zejména v důsledku nedostatečné
znalosti pravé podoby stalinismu - chápat jako vítězství
demokracie a humanity nad barbarstvím, brutalitou a despocií.
Takové chápání však bylo v československém
prostředí i u demokratických sil oslabeno
silnou protiněmeckou averzí, která i tyto
demokratické síly přivedla k nacionálně
radikální koncepci obnovení ČSR jako
národního státu dvou slovanských národů.
Protiněmeckou averzí pak bylo možné
omluvit i zločiny na civilním německém
obyvatelstvu, které byly spáchány na nevinných
lidech a v míru, jako pouhé výstřelky
nebo dokonce spravedlivou odplatu za německé zločiny.
Sám Beneš, jehož autorita byla po návratu
do ČSR nesporná, nese nepochybně značný
díl odpovědnosti za takovou deformaci v chápání
spravedlnosti, které naše společnost tehdy
podlehla: Nazýval sudetské Němce "škůdci
republiky", mluvil o nutnosti "vylikvidovat" německý
problém, "vylikvidovat" Němce v ČSR
a v projevu v Lidicích 10. 6. 1945 obvinil německý
národ ze zločinů nacismu.
Dámy a pánové, že jakákoli averze
nevede k produktivnímu jednání, je známo.
Averze protiněmecké v situaci, kdy Německo
se v mnohém stalo příkladem demokracie, svobody
a prosperity, nás mohou nanejvýše vrátit
zpět. Musíme sice chápat, že zločiny
nacismu a fašismu na našem lidu se dají jen stěží
zapomenout a že zejména pro ty, kteří
byli jejich obětmi, to je a vždy bude nesmírně
těžké, i po nich však musíme žádat,
aby nám, kteří jsme tyto tragické
události nezažili, nebránili vidět dnešní
Německo především jako součást
té civilizace a té kultury, ke které my,
Češi i Slováci, už po staletí patříme,
a jako součást té Evropy, Evropy svobody,
demokracie a prosperity, ke které patřit chceme.
Také proto si myslím, že bychom i u těchto
našich spoluobčanů měli usilovat o jejich
ne-li podporu, tak alespoň toleranci v tomto našem
úsilí.
Smlouva, kterou chceme naše státy zavázat k
"dobrému sousedství a přátelské
spolupráci", zajisté není dokonalým
dokumentem. Je však textem, na kterém se obě
smluvní strany shodly a v našem případě
rozhodně neohrožuje žádný náš
zájem. Je iluzí si myslet, že vztahy mezi státy,
zejména mezi státy tak rozdílnými
co do velikosti a ekonomického potenciálu, mohou
trvale zajistit nějaké smluvní dokumenty.
Ještě větší iluzí by bylo
domnívat se, že čím přesnější
a právnicky dokonalejší formulace budou v takovém
dokumentu, tím bezpečnější a
jistější si budou vůči sobě
smluvní strany připadat. Dějiny jsou plné
smluv a jsou plné smluv porušených a pošlapaných.
Také mnichovská dohoda byla takovou smlouvou, navíc
obsahovala i garance dvou velmocí, a přece ji Hitlerovo
Německo zahodilo jako cár papíru, jímž
ostatně od počátku byla! Rovněž
příklad paktu o neútočení,
který uzavřelo Německo se Sovětským
svazem, byl podobným případem, kdy pro potenciálního
agresora není problémem podepsat jakýkoliv
dokument a s kýmkoliv.
Zárukou platnosti a nezneužitelnosti takových
smluvních dokumentů mohou být totiž
jen taková vnitřní uspořádání
smluvních stran, která umožní veřejnou
kontrolu vnitřní i mezinárodní nad
mechanismy jejich fungování, to jest pouze politické
systémy založené na pluralitní demokracii
a na svobodě občana. Takový politický
systém už Spolková republika Německo
několik desítek let má. Z toho důvodu
vám mohu, dámy a pánové, ve shodě
s usnesením zahraničního výboru Sněmovny
národů doporučit, abyste se smlouvou o dobrém
sousedství a přátelské spolupráci
mezi ČSFR a SRN vyslovili souhlas. (Potlesk.)
Nyní mi dovolte, pane předsedo a vážení
kolegové a kolegyně, abych vás seznámil
s následujícím postupem:
Máme před sebou několik tisků k této
věci se vztahujících. Především
je to návrh smlouvy v tisku 1373, tj. vládní
návrh, který dne 10. 3. letošního roku
doporučily zahraniční výbory SN a
SL Federálnímu shromáždění
k přijetí, respektive k vyslovení souhlasu.
Dále je zde text, který nese číslo
1388. Je to návrh usnesení Federálního
shromáždění, který Federálnímu
shromáždění předložil klub
poslanců sociálnědemokratické orientace.
K tomuto jejich návrhu se zahraniční výbory
dne 10. 3. na své společné schůzi
vyjadřovaly a nedoporučily tento návrh Federálnímu
shromáždění přijmout jako součást
našeho usnesení.
Dále máme k dispozici tisk 1506, který je
návrhem rezoluce, nebo usnesení Federálního
shromáždění k projednávané
smlouvě, který předložil klub poslanců
Občanského hnutí. Tento tisk nebyl zahraničními
výbory Federálního shromáždění
projednáván.
Doporučuji tedy, aby Federální shromáždění
přijalo za svůj tento postup:
Za prvé budeme hlasovat o pozměňovacím
návrhu, kterým de facto je tento tisk, který
nese číslo 1388, to je návrh rezoluce nebo
usnesení, který podávají Federálnímu
shromáždění poslanci klubu sociálně
demokratické orientace. Nebude-li tento návrh přijat,
budeme hlasovat o dalším pozměňovacím
návrhu, jímž je v tomto případě
tisk, který nese označení 1506. To je návrh
Občanského hnutí. Nebude-li přijat
ani tento tisk jako součást našeho usnesení,
budeme jednat o vyjádření souhlasu s tiskem
1373.
Dovolte ještě upozornit, že všechny pozměňovací
návrhy, které budou předloženy, se budou
vztahovat pouze k těmto předloženým
návrhům.
Předseda FS A. Dubček: Prosím poslancov,
aby zaujali miesta v rokovacej sieni. S faktickou poznámkou
sa prihlásil poslanec Wagner.
Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, kolegové, mám
dotaz na pana poslance Blažka. Podle mých informací
jeden ze zahraničních výborů schválil
jiné usnesení než druhý a jeden přijal
text návrhu usnesení, který byl předložen
klubem SDO. Pokud jsou moje informace špatné, rád
se omluvím, ale rád bych dostal přesnou odpověď
o způsobu projednávání tohoto dokumentu
v zahraničních výborech.
Předseda FS A. Dubček: Bola to faktická poznámka,
ktorá sa vzťahuje k procedúre. Prosím
pána poslanca Blažka, aby na otázku odpovedal
alebo odpovie pán poslanec Šebej?
Poslanec SN F. Šebej: Vážený pán
predseda, vážení kolegovia, budem stručný.
Vaše informácie, pán poslanec Wagner, nie sú
správne. Zahraničné výbory prijali
ten text, ktorý bol predložený snemovni.
Předseda FS A. Dubček: Pán poslanec Dostál
má faktickú poznámku.
Poslanec SN P. Dostál: Pane předsedo, já
se domnívám, že pan poslanec Blažek trochu
předběhl události s předkládáním
návrhu. Myslím, že po zpravodajské zprávě
má následovat rozprava a teprve potom pan poslanec
Blažek měl navrhnout další postup.
Předseda FS A. Dubček: Domnievam sa, pán
kolega, že ide o procedurálny návrh. Máme
predložené tri tlače. Rozprava, ktorá
bude otvorená by sa zrejme smerovala ku všetkým
trom návrhom. A preto, aby rozprava (aj ďalšie
pozmeňujúce návrhy, ktoré vzídu)
sa sústredili na to čo snemovniam príde,
tak sme vychádzali z toho, že by bolo správne,
aby bolo rozhodnuté o tom, ktorý z týchto
návrhov sa vezme za základ rokovania a to ostatné
by bolo k tomu ako ďalší pozmeňujúci
návrh alebo doplnok. Takýto procedurálny
návrh vzišiel. Samozrejme rozhodneme o tom hlasovaním.
V prípade iného postupu by potom nasledovala rozprava
a hlasovanie o všetkých týchto troch návrhoch
zvlášť na konci rozpravy. Z hľadiska procedúry
sa vychádzalo z toho, že vecnejšie rokovanie
by bolo v tom prípade, keby spoločná schôdza
snemovní rozhodla o jednom z týchto troch návrhov
ako o základnom uznesení, ku ktorému by bola
vedená rozprava. Myslím, že tak som pochopil
návrh spravodajcov. Je to predložený návrh,
samozrejme rozhodneme o tom hlasovaním. Pán poslanec
Dostál, potom pán Jansta.
Poslanec SN P. Dostál: Pane Předsedo, já
se obávám, že v této chvíli není
o čem hlasovat. V této chvíli má být
rozprava.
Předseda FS A. Dubček: Ja si myslím, že
som návrh pochopil tak, že je o čom hlasovať,
sú predložené tri tlače. Z tohto hľadiska
je návrh spravodajcov, aby sme hlasovaním rozhodli
o dvoch protinávrhoch. Jeden protinávrh je proti
predloženému vládnemu návrhu a uzneseniu,
ktoré je v súlade so stanoviskom zahraničného
výboru k tlači hlavného návrhu a potom
sú tu dva alternatívne návrhy. Vychádzame
z toho, že sú to tieto dva alternatívne návrhy
ako protinávrhy. Pokiaľ by tomu tak nebolo, tak by
sme samozrejme viedli rozpravu, ale môže to byť
príliš, povedal by som, nesúrodé preto,
že by sme nevedeli upraviť tieto tri tlače z
hľadiska návrhu na uznesenie. Ale prosím, je
to procedúra, dám slovo pánu Janstovi.
Poslanec SL M. Jansta: Pane předsedo, já s vámi
nemohu souhlasit. Všichni víme, o čem máme
jednat. V podkladech je tisk 1373, to je návrh smlouvy
mezi ČSFR a SRN. A nic jiného tady diskutovat nemusíme,
protože návrh usnesení SDO není pozměňovacím
návrhem. To je jen usnesení, upřesňující
výklad některých ustanovení smlouvy.
To není v rozporu se smlouvou. Tady není třeba
procedurálně hlasovat a kdyby se mělo hlasovat,
tak až po rozpravě. Nemůžeme hlasovat
předem.
Předseda FS A. Dubček: Ešte sa hlási
s faktickou poznámkou pán Zelenay? Áno, súhlasí
s pánom Janstom. Takže pán Fišera, faktická
poznámka.
Poslanec SN I. Fišera: Já chci k tomu říci,
že to považuji za bezprecedentní postup při
projednávání tak závažné
smlouvy, kdy není ani předkladatelům návrhu
dána možnost zdůvodnit vlastní návrhy
a kdy se v podstatě mně překvapivým
způsobem snaží zpravodajové a vedení
schůze dovést k tomu, že vlastně se
nevede rozprava k tomu základu, kterým je smlouva.
Já dávám návrh, aby byla zahájena
rozprava ke smlouvě. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ešte má faktickú
poznámku pán Sokol, po ňom pani Šormová.
Poslanec SN J. Sokol: Vážené Federální
shromáždění, rozprava se samozřejmě
povede ke smlouvě, ale už jsme tady byli několikrát
v situaci, kdy jsme obtížně dávali dohromady,
redigovali usnesení. My jsme vycházeli - kolega
Fišera má asi zřejmě kratší
paměť, takže si nepamatuje, že podobně
jsme postupovali například když jsme jednali
o dvou volebních zákonech. V takovém případě,
kdy máme alternativní texty, které nejsou
vůči sobě v žádném vztahu,
nýbrž zastupují se, nahrazují se, pokaždé
jsme postupovali tak, že si toto Federální
shromáždění vybralo, který text
považuje za základ jednání a k němuž
je třeba směrovat pozměňovací
návrhy. O nic jiného nejde, než o to, aby zpravodajové
byli schopni zformulovat usnesení.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pani Šormová,
potom pán Ransdorf. Pani Šormová sa vzdáva.
Poslanec SN M. Ransdorf: Dámy a pánové, já
bych chtěl připomenout jeden zážitek,
který jsme tady před dlouhým časem
měli, kdy poslanec a ministr Václav Klaus vyjádřil
svoje značné pobouření nad tím,
když kolega Zeman byl společným zpravodajem
a podle jeho mínění překročil
své pravomoce zpravodaje tím, že podával
ve svém výkladu osobní názory a osobní
interpretaci projednávaného problému.
Domnívám se, že tentýž případ
máme před sebou dnes a soudím, že kolega
Blažek svým expozé k československo-německé
smlouvě své pravomoci společného
zpravodaje překročil. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má poslanec
Wagner. Poslanec SL J. Wagner: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, já
se nedomnívám, že pan kolega Fišera má
krátkou paměť. Spíš se domnívám,
že někteří páni kolegové
nevnímají zákon o jednacím řádu
tak, jak by ho vnímat měli. My nejednáme
o návrhu zákona, který může mít
několik variant, my jednáme o smlouvě, která
je nezměnitelná, kterou můžeme buď
přijmout nebo nepřijmout, a o několika dokumentech,
které možná budou schválení této
smlouvy provázet. Možná. Podle toho, jak se
vyvine rozprava a jak rozhodneme. Já chápu, že
pro pana předsedajícího je velmi nepříjemný
tento procedurální problém, protože
návrh byl podle zákona o jednacím řádu
předložen, on musí dát hlasovat. Požádal
bych proto pány kolegy, kteří předložili
návrh, aby se nyní rozhodovalo o tom, který
z doprovodných dokumentů ke smlouvě bude
základním, se nerozhodlo na základě
toho, že oni svůj návrh nyní stáhnou.
Poprosil bych je o to a usnadnili by tím jednání.
Děkuji.
Předseda FS A. Dubček: Ešte ďalej faktická
poznmáka pána poslanca Zemana.
Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, v duchu anglického
zvykového práva bych rád připomněl,
že podobnou situaci jsme už řešili několikrát.
A to u tak vzdálených tématik, jako bylo
projednávání státního závěrečného
účtu, případně projednávání
rozpočtu. V obou případech jako důsledek
rozpravy k těmto předloženým materiálům
vzniklo usnesení.
To, zda bude a jaký bude jeho konkrétní tvar,
bylo výsledkem této rozpravy a teprve na základě
tohoto výsledku se o usnesení rozhodovalo. Jsem
si vědom, že někteří kolegové
poslanci budou hlasovat nezávisle na jakékoli rozpravě
a jakýchkoli argumentech, ale domnívám se,
že jsou zde i lidé, kteří budou přemýšlet
o argumentech svých názorových odpůrců.
A konečně poslední poznámka. Vzhledem
k tomu, že ke smlouvě se máme vyjádřit
ano nebo ne a obě navrhovaná usnesení jsou
velice stručná a mělo by se o nich argumentovat,
nechci podceňovat inteligenci obou zpravodajů jako
lidí pravé vůle, kteří by nebyli
schopni těch několik případných
pozměňovacích návrhů zaznamenat
a nepřednést nám je. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Áno. Pán poslanec
Stome. Prosím, aby na balkóne zachovali kľud
aj hostia, pretože majú byť ticho, a nie ovplyvňovať
rokovanie. Slovo má poslanec Stome.
Poslanec SL K. Stome: Domnívám se, vážené
shromáždění, že zde máme
tři obsahové okruhy. První obsahový
okruh, který je předložen jako základní,
je přijmout smlouvu tak, jak je, bez jakéhokoli
doplňku. Druhý obsahový okruh je přijmout
smlouvu s tím, co navrhuje sociálně demokraticky
orientovaná skupina poslanců, a třetí
okruh je smlouva s tím, co navrhuje skupina poslanců
OH. Čili základním textem, o kterém
musíme jednat, je smlouva, a vše ostatní vůči
tomuto obsahu jsou pozměňovací návrhy.
To znamená buďto smlouvu nebo smlouvu s vyjádřením,
anebo smlouvu s jiným vyjádřením.
O tom hlasujeme v pořadí, jak byly podány
a není třeba se řídit ničím
jiným než jednacím řádem. Není
o čem dále hlasovat.
Předseda FS A. Dubček: Pochopil som vás,
pán kolega Stome tak, že vaša technická
poznámka smerovala k tomu, že podľa Rokovacieho
poriadku by sa malo rokovať o základnom predloženom
vládnom návrhu a ostatné sú uznesenia,
ktoré by mali vyústiť do záveru. Dobre
som pochopil vašu pripomienku? (Ano.) Ďakujem.
Hlási sa ešte niekto s faktickou poznámkou?
(Ne.) Nie. Ja, ako predsedajúci, by som teraz z toho, čo
som si vypočul, odporučil takýto postup.
Pretože to, čo bolo navrhnuté spravodajcom,
je jeden návrh, to, čo bolo navrhnuté ďalšími
kolegami vo faktických poznámkach (aby sme sa pridržiavali
doterajšieho Rokovacieho poriadku) chápem ako protinávrh.
Teda musel by som o tom dať hlasovať v tomto poradí.
Ale rozumel som tomu tak, že poznámky, ktoré
boli vznesené vo faktických pripomienkach, sa väčšinou
vyslovili v tom zmysle, aby sme zahájili rozpravu a predložené
materiály, ktoré tu sú ako návrh uznesenia,
vyústili v závere nášho rokovania pri
schvaľovacom procese.
Vychádzajúc z toho by som preto neotvoril rozpravu,
ale predsa sa opýtam, či sú proti tejto procedúre
nejaké zásadné pripomienky? (Ne.) Vychádzam
z toho, že moje stanovisko je v súlade so zákonom
o rokovacom poriadku. Konštatujem, že nie sú.
Otváram týmto rozpravu. Prosím vás
o porozumenie. Prihlášky do rozpravy, aj keď
boli predkladané v rôznom časovom odstupe,
som zoradil tak, aby som (vychádzajúc zo zákona
o rokovacom poriadku) uprednostnil vystúpenie tých
poslancov, ktorí majú na prihláške napísané,
že vystupujú so stanoviskom za poslanecký klub.
Prosím len, aby ste to vzali na vedomie, že tento
postup je v súlade s Rokovacím poriadkom.
Ako prvý sa do rozpravy prihlásil a tiež vystúpi
pán Fišera a potom sa pripraví pán Hrivík.