Předseda FS A. Dubček: Ako posledný prihlásený
je pán Fišera, ešte sa hlási pán
Kulan.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedo, reaguji nyní
jako poslanec, nikoliv jako předseda klubu, na napadení,
která zde byla na naši adresu vznesena.
Nepovažuji za příliš fér, je-li
usuzováno, že neznáme stanovisko SPD. Nepovažuji
ani za příliš fér, je-li tvrzeno, že
postupujeme podobně jako komunisté po roce 1945,
když vyvoláváme údajně obavy
a strach.
Jestliže jsme se klidně a věcně snažili
poukázat na přednosti smlouvy a rovněž
na naše naděje a jestliže jsme současně
klidně a věcně se pokusili poukázat
na určité obavy, které např. i pan
poslanec Chýlek zde uvedl - a mnozí jiní
- pak si myslím, že jsme neudělali nic, co
by se dalo tímto způsobem s klidným svědomím
srovnávat s nějakými pokusy vytvářet
hysterickou atmosféru.
To, co jsme navrhli, je klidné, věcné. Řekl
jsem už jednou, že poměrně strohé.
V podstatě se zde stručně říká
to samé, co je v důvodové zprávě
ke smlouvě, kterou zpracovala a schválila naše
vláda a která byla včera předmětem
ostrého útoku - podle zprávy naší
televize - představitele Landsmannschaftu pana Neubauera.
Myslím, nejde o nic jiného než docela klidně
a jasně při přijímání
této smlouvy říci - a to je něco,
co nás má všechny uklidnit a chránit
- že některé věci jsou nezvratné,
dané a že tím, jak si vytváříme
právní základy pro klidné budoucí
vztahy, abychom mohli potom opravdu morálně posuzovat
minulost jako historickou skutečnost, která vyžaduje
zhodnocení. To zhodnocení opravdu vyžaduje.
Za nás se velmi ostře ohrazuji proti tomu, že
bychom snad my nevěděli, co se dělo v roce
1945 a po roce 1945, jaké vážné věci
se děly, jaké hrůzy se děly. To všechno
my víme. My chceme stejně jako ostatní v
souladu s touto smlouvou překonat tento stav a už
se k němu nevracet. I my se chceme dívat do budoucnosti,
ale chceme jenom, aby co největší část
lidí tohoto státu měla pocit klidu, bezpečí.
Myslím si, že tímto společným
vyjádřením, tímto společným
stanoviskem to můžeme učinit, protože
pak budou mít lidé skutečně jistotu,
že za nimi stojí zákonodárný
sbor, vláda, stát, který dokáže
pevně stát na svém. A my budeme moci také
lépe a s čistším svědomím
uklidňovat všechny, kteří budou podléhat
zbytečnému strachu.
Myslím si, že naše stanoviska nejsou tak daleko,
jak to vypadá. Jde jenom o to, abychom to opravdu dokázali
říci jasně, zřetelně a pevně.
Bohužel některé momenty ve výkladu jak
ze strany některých německých politiků,
tak některých našich, tuto nejistotu vyvolaly.
A to je prostý fakt. My ho nezměníme, musíme
se s tím nějakým způsobem vyrovnat,
a to pokud možno čestně a z hlediska budoucnosti
solidním způsobem.
Věřím, že v každém případě
spolupráce mezi Českou a Slovenskou Federativní
Republikou a Spolkovou republikou Německo má ohromnou
šanci a že je třeba pro ni opravdu něco
solidního udělat. Děkuji.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem, ešte sa
prihlásil pán Kulan. Faktickú poznámku
má pán Chýlek.
Poslanec SL S. Chýlek: Chtěl jsem jen pana kolegu
Fišeru požádat, aby všechno to, co jsem
já vyslovil, nevztahoval na sociální demokracii.
Sociální demokracii jsem jmenoval v souvislosti
se stanoviskem německé sociální demokracie.
Pokud jde o eventuální doprovodné prohlášení
Federálního shromáždění,
šlo mi především o to, abychom neměli
takové prohlášení, které by věc
zproblematizovalo natolik, že by vznikly komplikace mezi
oběma státy. Je možné, že se dohodneme
na formulacích, které budou přijatelné
pro obě strany.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Kulan.
Poslanec SN P. Kulan: Vážený pán predseda,
milé dámy, vážení páni!
Patrím ku generácii, ktorá si nepamätá
- nemôže si pamätať - roky 1939-1945. Tajne
som dúfal, že pri prerokovávaní tejto
zmluvy sa budeme pozerať viac dopredu než dozadu a rovnako
veľkoryso, ako sme sa dokázali rozísť
s dobou komunizmu, sa dokážeme rozísť
aj s dedičstvom, ktoré nás sprevádza
v podstate po celú dobu nášho súžitia
s nemeckým národom.
Chcem krátko zareagovať na niekoľko vecí,
ktoré tu boli povedané kolegom Hrivíkom.
Počul som tu pojem suverénny Slovenský štát.
Som hlboko presvedčený, že Slovenský
štát zasluhuje úplne iný prívlastok
než suverénny. Zasluhuje skôr prívlastok
fašistický. Tento štát skutočne
nikdy suverénny nebol.
Počul som, že vraj milióny Slovákov
ho považovali za svoj. Obávam sa, že to nebola
pravda, pretože väčšine bol vnútený,
niekoľkými desiatkami tisíc fašistov -
a práve tieto desiatky tisíc fašistov ho možno
považovali za svoj. Občania Slovenska svoj vzťah
k fašistickému štátu vyjadrili v povstaní
v roku 1944.
Hovorilo sa o ústavnosti vzniku Slovenského štátu,
čo bolo predstavené ako fakt. Osobne si myslím,
že táto otázka je minimálne diskutabilná.
Hovorilo sa o nárokoch Slovenskej republiky na reparáciu
vojnových škôd, spôsobených na
slovenskom území. Neviem, ako sa podarí kolegovi
Hrivíkovi rozlíšiť škody spôsobené
slovenskými či nemeckými fašistami,
neviem, ako sa mu podarí rozlíšiť škody
spôsobené oslobodzujúcou armádou. Už
vôbec si nedokážem predstaviť, ako sa napríklad
vysporiadame s požiadavkami na reparácie škôd
tých štátov, s ktorými sme boli - alebo
ešte stále sme - vo vojnovom stave, ako bývalý
Slovenský štát.
Je paradoxné, že odporcovia tejto zmluvy tak vášnivo
diskutovali napríklad o nedávno podpísanej
zmluve s Ruskou federáciou. (Předseda FS A. Dubček:
To sme nemali na programe.) Chcem len povedať, že o
tejto zmluve sa diskutovalo podstatne vášnivejšie
ešte pred tým, než prišla na program.
Možno si spomínate, že tomu, čo sa tu
odohráva, predchádzalo pomerne dlhé obdobie,
po dobu ktorého sa o zmluve hovorilo, dávno predtým
než bola podpísaná, aj potom čo bola
podpísaná. Akosi mi chýbajú aktivity
ľavicových poslancov v tomto smere, chýba mi
celá nástupná báza v oznamovacích
prostriedkoch smerom ku zmluve s Ruskou federáciou, ktorá
je nástupníckym subjektom bývalého
Sovietskeho zväzu, napríklad na vyčíslení
škôd, ktoré tu zostali po okupačnej armáde,
a vôbec mi chýba silný odpor voči tomu,
že tu bola 23 rokov okupačná armáda.
Chcel by som povedať, že reakcie na zmluvu sú
často reflexom vlastného zlého svedomia.
Na Slovensku je možné spozorovať zaujímavú
kontinuitu akéhosi personálneho toku v štruktúrach
moci. Je možné registrovať, ako ľudia, ktorí
v rokoch 1939 až 1945 veľmi úzko spolupracovali
so štruktúrami moci fašistického štátu,
veľmi pružne po roku 1945 prešli do štruktúr
moci komunistického režimu a je neuveriteľné,
že dnes títo ľudia často nachádzame
v radoch nacionalistov.
Chcel by som povedať toľko: moja generácia nemá
záujem pozerať sa naspäť, nemá záujem
jatriť staré rany, pretože keby sme tieto rany
jatrili smerom k Poľsku, jatrili by sme ich smerom k Maďarsku,
jatrili by sme ich možno smerom k Nemecku a rovnako tak aj
k bývalému Sovietskemu zväzu, neviem, ako by
sme v tomto prostredí dokázali žiť, ako
by sme v tomto prostredí dokázali fungovať
ako partneri.
Ja osobne budem pre zmluvu hlasovať. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem, hlási
sa ešte niekto o slovo? Viac písomných prihlášok
nemám. Najskôr faktická poznámka.
Poslanec SL M. Krejcar: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, jako jeden z nejstarších
členů tohoto parlamentu, jsem jako dospělý
prožil rok 1938 a stejně tak po 6 letech odsun Němců.
Měl jsem možnost to pozorovat, protože jsem bydlel
jen kilometr od sudetských hranic. Vstupoval jsem ráno
do této místnosti s tím, že nebudu souhlasit
s touto projednávanou smlouvou. Avšak po tom, co jsem
tady slyšel - speciálně od levicových
poslanců (mám na mysli kolegu Grebeníčka)
- jsem došel k závěru, že pro tuto smlouvu
musím hlasovat. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďalej sa prihlásil
poslanec Šebek, poslanec Kincl, poslankyňa Adrianová
a poslanec Hubálek. S technickou poznámkou sa hlási
poslanec Váňa.
Poslanec SN V. Váňa: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, také
já patřím ke starší generaci.
Já jsem také všechno prožil a mohl bych
vzpomínat na ty hrůzy ve válce hodně
dlouho, jak to po válce vyslovil i prezident Beneš.
Chci ale, a mám snahu, na to všechno zapomenout. Byl
jsem také přítomen tomu, jak byli vysídlováni
Němci, i když jsem tam nebydlel. Bydleli tam naši
přátelé, za kterými jsem jezdil. Faktem
je, že první odsun byl divoký a předcházel
mu útěk Němců, před tresty
ale to násilí bylo spíše od "zlatokopů"
než od nějakých institucí. Druhý
odsun byl spořádaný a pozoroval jsem tam
docela přátelské vztahy mezi naším
lidem vysídlenci než odjeli, zvláště
mezi těmi, kteří měli jejich zemědělské
usedlosti.
Velmi a toužebně jsem očekával tuto
smlouvu se Spolkovou republikou Německo - jako výchozí
bod k tomu, abychom mohli skutečně vytvořit
společnou svobodnou Evropu. Očekával jsem
ovšem smlouvu naprosto jasnou. Po posledních zkušenostech
a poté co jsem zjistil, že Sudeťáci se
za těch 50 let vůbec nezměnili, nemohu pro
smlouvu v tomto znění hlasovat. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Šebek. Pripraví sa poslanec Kincl.
Poslanec SL P. Šebek: Já jsem chtěl pouze položit
krátkou řečnickou otázku odpůrcům
této německo-československé smlouvy,
ať už pocházejí z řad obyvatel,
kteří nám posílají dopisy a
petice nebo ať již jsou z řad zde přítomných
poslanců. Chci se zeptat, jak čilé a časté
styky tito odpůrci udržovali s německým
národem, tzn. s jednotlivými příslušníky
německého národa, v jakém styku s
nimi byli po kterou dobu v posledních 20 letech, aby mohli
zjistit, jak se situace ve Spolkové republice Německo
změnila.
Spousta příspěvků, které zde
byly proneseny, se vztahovala k věcem dávno minulým.
Málokdo se zmínil o tom, jak se situace změnila
zejména v posledních 20 letech. Ten, kdo má
v Německu přátele a známé (a
já jich mám dost velký počet), musí
vědět, že dnešní Německo
je něco úplně jiného než bylo
Německo v roce 1938 nebo v roce 1945. Prosil bych, aby
ti, kteří jsou proti této smlouvě,
zalistovali ve své paměti a uvědomili si,
zda mají nebo nemají takovéto osobní
kontakty, které mohou být jedině směrodatné.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Kincl, potom pani Adrianová.
Poslanec SL J. Kincl: Vážené Federální
shromáždění, obavy a naděje,
to jsou dva póly, v nichž se pohybují naše
vztahy se Spolkovou republikou Německo, které vyúsťují
v novou československo-německou smlouvu, k níž
má naše veřejnost vzhledem k historickým
zkušenostem své výhrady.
Doba, v níž se tato smlouva připravovala, naznačuje,
že spory o minulost lze vést donekonečna, zvláště
když v nich stále převládají
nacionální hlediska. Domnívám se však,
že při formulování našich vztahů
ke Spolkové republice Německo bychom měli
objektivně zvážit význam pro budoucnost.
V ledasčem mi spory o smlouvu připomínají
naši smlouvu o státoprávním uspořádání
uvnitř, tedy spory česko-slovenské. Nejsem
si jist, zda kvůli vlastnímu sebeurčení
se musíme zříci vlastní suverenity
ve prospěch evropské integrace. Hodnocení
smlouvy jako vyvážené hodnocení minulosti
odmítám, neboť silný německý
soused nám již jednou udělil nevybíravým
způsobem historickou lekci a reálně tu bude
stále existovat.
Jakkoliv chci věřit, že naše sousedské
vztahy budou více či méně rovnoprávné
a na nich postavíme naši budoucnost, chovejme se opatrně,
protože vzpomínky na tragickou minulost, jak tady
dnes zaznělo, stále existují. Neopomínejme
oboustranné výhrady ke smlouvě a nespoléhejme
na to, že je vyvážíme prostou spoluprací
v budoucnosti. Nezakládejme předčasným
pozitivním hodnocením našich vztahů
ke Spolkové republice Německo rafinované
zvyšování dalších požadavků
sudetoněmeckých představitelů.
Je nepochybné, že v politice Spolkové republiky
Německo se výrazně prosazují prvky
evropanství a pochopení pro problémy Československa
při našem přechodu k demokratickému
a efektivnímu hospodářství. Tím
si vysvětluji i postoje některých našich
politiků, které v sobě mají až
příliš kompromisů, které koneckonců
znamenají úctu k dlouhodobým německým
požadavkům a plánům, aniž by v
sobě měly realistický pohled na celou skutečnost.
Prosím pěkně, dejme přednost vnitřní
a vnější svobodě v rozhodování,
jak jsme si to slíbili 17. listopadu.
(Hluk v sále, někteří poslanci buší
do lavic. Předsedající žádá
o klid.)
Odmítejme takový vstup do Evropského hospodářského
společenství, při kterém bychom tuto
svobodu vyměnili za hospodářské výhody.
Nepřehlížejme tisícileté psychologické
kořeny německé expanze a nechtějme
během několika desítek let je vymazat. Náš
vztah k Němcům dnes si žádá přátelství,
avšak musí to být přátelství
dvou sousedů, kteří bydlí v jednom
domě, nikoli však v jednom společném
bytě. Ano, náš soused je silným ekonomickým
sousedem a my se nacházíme ve velmi ztížené
situaci. On svoji povahu označuje výstižným
termínem Herrenvolk - národ pánů.
Naše veřejnost vyjadřuje právě
obavy z pronikání německého kapitálu
k nám, obává se, že Smlouva vytváří
precedens pro řešení budoucího navrácení
majetku sudetským Němcům. (Hluk v sále,
dupání a bouchání do stolků.)
Vážené Federální shromáždění,
Přemyslovci kdysi povolali do našich zemí Němce,
aby posílili Český stát, avšak
ukázalo se, že šlo o tragický omyl. Tento
omyl mnohem později vyústil ve zničení
našeho státu. Vina Němců na tomto zničení
je nesporná. My se snažíme tuto vinu jim teď
odpustit. (Hluk v sále.)
Máme však omyl českých králů
opakovat znovu tím, že schválením této
smlouvy odvoláme později dekrety prezidenta Beneše
anebo, že různými kompromisy s německou
stranou umožníme pronikání Němců
na naše území? (Hluk v sále.) To už
by nebyl, vážené Federální shromáždění
omyl, ale vědomá a neomluvitelná chyba. Tuto
naši chybu by nám naše děti a jejich potomci
neodpustili, neboť jsme byli poučeni historií
i tím, že máme možnost sledovat německý
postup v současné době.
Vážené Federální shromáždění,
nemohu hlasovat pro Smlouvu, která v některých
pasážích dovoluje různou interpretaci
z německé i československé strany,
pokud jde o budoucnost, a to jak v neprospěch SRN, tak
i ČSFR. V zájmu historické pravdy a respektování
příslušných mezinárodních
ustanovení požádejme vládu o zcela oficiální
platný dodatek ke Smlouvě.
Proto podávám tento návrh: Odložit hlasování
o této Smlouvě do doby vyhotovení dodatku
ke Smlouvě vládou, kterým pak bude dvojaká
interpretace vyloučena, včetně toho, že
bude i národu vysvětlena. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má poslankyňa
Adrianová, pripraví sa poslanec Hubálek.
Technickú poznámku má pán poslanec
Soukup.
Poslanec SL J. Soukup: Pan předsedo, dovolte mi faktickou
poznámku. Prakticky všechny kritické příspěvky,
které tady zazněly a předřečník
je toho dokonalým důkazem, vycházejí
z faktu, jakoby od roku 1945 neuběhla řada let,
jakoby nebyla přijata řada mezinárodních
paktů o dodržování lidských práv,
o bezpečnosti a vzájemné spolupráci,
zdá se, jakoby řečníci ustrnuli v
atmosféře těsně po válce. Připomínám,
že se píše rok 1992. A přijímáme
smlouvu, která je zaměřena na budoucnost
a budoucí uspořádání Evropy.
Prosím, abychom z těchto faktů vycházeli.
(Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Faktickú poznámku
má pán Vild.
Poslanec SN J. Vild: Chtěl bych také k předřečníkovi
poznamenat jako student, že 17. listopadu jsme se stavěli
proti zřízení, proti tomu, co tady bylo,
proti komunistickému zřízení a ne
proti Němcům. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pani poslankyňa
Adrianová.
Poslankyně SN M. Adrianová: Vážený
pán predseda, vážené kolegyne, vážení
kolegovia! Zmluva, ktorú prerokúvame, je skutočne
dlho očakávaná a potrebná. Priala
by som si, aby sme neboli brzdou na ceste k demokracii, ktorou
chceme kráčať, aby naši občania
a podnikatelia spolupracovali s Nemeckom či už svojou
podnikateľskou činnosťou, obchodnou činnosťou,
dobrými projektmi alebo turistikou. A preto budem pre túto
zmluvu hlasovať. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Hubálek a ešte potom pán Tichý.
Poslanec SL B. Hubálek: Pane předsedo, dámy
a pánové, řešíme ožehavý
problém, snažíme se vzbudit dojem, že
zájem na nepřijetí německé
smlouvy má pouze levice. Pokud mně někdo
chce považovat za příznivce komunistů,
tak myslím, že nesleduje dění. Při
svém projevu podléhám emocím, pan
Jičínský to správně připomněl,
já si kolikrát připadám jako ten kluk
z pohádky, ale ne ten, kterému maminka strčila
peníz, když se vracel ze světa a on ho nechal
hodit do ohně. Já pro ten peníz tam skáču,
protože jsem poznal jak okupaci, tak komunistické
žaláře. Moje výtka a můj postup
vůči přijetí smlouvy v této
podobě není motivován nacionální
nebo jakoukoli nenávistí, které se tolikrát
mezi lidmi vyskytují. Možná, že jsem to
patřičně nezdůraznil, ale nebudu vyprávět
zážitky pamětnické, ale tu esenci, kterou
ze svého života si nesu, že maximálním
krédem člověka má být otevřené
a čestné jednání, nemusí být
vždycky správné, může se mýlit,
ale pak se nechá opravit, protože když je čestný,
tak jedině tak může jednat. Proto já
jsem tady poukazoval a vadilo mi, že nám nebyly poskytnuty
materiály. Jestliže se něco tvrdí na
začátku, když je to tedy Česko-německá
smlouva a pak se může "mir nichts dir nichts"
něco změnit, tak to nabourává, prosím
vás, mou důvěru k odpovědnému
jednání. Byl bych proto rád, aby ta Smlouva
byla odložena, abychom s její nynější
podobou nesouhlasili a jednali na daleko odpovědnější
úrovni. Pokud mně někdo za toto bude chtít
řadit mezi komunisty, nemám k tomu dál co
říci.
Trvám na svém názoru, protože dostávám
dopisy od lidí, každý máme výběr
svých příznivců. Výběr
těch, kteří nám posílají
namalované šibenice, je něco jiného.
Jménem těch příznivců, jménem
svého názoru a svého svědomí
nemohu, ne kvůli minulosti, ale kvůli právní
nedokonalosti některých pojmů, pro tuto Smlouvu
hlasovat. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pán
poslanec Tichý, potom ako posledná písomne
prihlásená pani Šormová.
Poslanec SN B. Tichý: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
kdybychom nechali hlasovat ty, kteří ještě
nejsou pevně rozhodnuti, pravděpodobně by
se nezvedla ani ruka. A zřejmě nosíme dříví
do lesa. Já sám za sebe říkám,
že rozhodnut nejsem. Dovolte mi říci proč.
Jak je patrno z projevu pana ministra Dienstbiera i z projevů
zpravodajů, tak se předložený návrh
státní smlouvy vyhýbá některým
důležitým věcem, to je majetkovým
otázkám a těm dalším. A co je
neřešitelné odsouvá na pozdější
dobu a co je řešitelné, to si tedy dává
za úkol v době až se bude domnívat,
že to řešitelné je. Jde o běžný
pragmatický postoj a ve zdejší politické
krajině si lze sotva představit jiný, nebo,
troufám si říci, sotva lepší.
Ale tak, jak se snažíme o výklad Smlouvy my,
tak se snaží o výklad Smlouvy i vládnoucí
strany v Německu. Taháme sice opět za kratší
konec, neboť SRN bude dělat svůj výklad
až po nás a bude se tedy moci rozhodovat až po
nás. Na rozdíl od pana ministra Dienstbiera si nemyslím,
že podpis českého i německého
znění Smlouvy oběma partnery znamená
shodu v interpretaci textu.
Ostatně svému tvrzení nevěří
zřejmě ani on sám. Bylo by vhodné,
kdyby proto svůj názor omezil na konstatování,
že jde pouze o předpoklad. Interpretace znění
smlouvy bude prakticky vždy prováděna hlavně
z hlediska mocenského vztahu mezi interpretujícím
a druhou stranou. Obávám se, že vzhledem k
poměru hospodářských a politických
sil obou států nemůže naše interpretace
být nejen dominantní, ale ani rovnoprávná.
Je pragmatickým nesmyslem čekat, že by to bylo
naopak.
Nicméně pokud tuto smlouvu přijmeme, tak
bych chtěl odpověď na otázku: Co chcete
udělat pro to, aby příští interpretace
smlouvy byla rovnoprávná? Je to sice otázka
adresovaná panu ministru Dienstbierovi, popřípadě
vládě, ale je to otázka pro nás všechny.
Pokud budeme schopni zajistit my rovnoprávnou interpretaci,
pak jsem pro smlouvu. Pokud se přihlásíme
k této formulaci a k tomuto pochopení, pak jsem
pro smlouvu. Děkuji vám.
Předseda FS A. Dubček: Slovo má pani poslankyňa
Šormová a potom ako posledný pán Brodský.
Poslankyně SL R. Šormová: Vážený
pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěla
bych říci jenom několik vět. Tak jako
jsem přesvědčena o tom, že jednací
řád tohoto parlamentu je tady proto, aby vytvořil
pravidla, která nám práci usnadní,
ne aby nám práci komplikoval, tak jak to tady dnes
už zaznělo, jsem přesvědčena
také o tom, že každá smlouva, každá
dobrá smlouva je tady proto, aby vytvořila podmínky,
rámec a pravidla pro to, aby ji lidé, občané
mohli uskutečňovat a naplňovat.
Tam, kde lidi a diskutující především
ovládá nenávist a nedůvěra,
tam většinou věcná argumentace nemá
příliš šancí. Považuji za
smutně příznačné, že ti
kdo se nedůvěře, uplatňované
kolektivně vůči nim tady často vehementně
brání, ji dnes pomáhají šířit
vůči jiným skupinám lidí.
Prosím vás všechny, abyste smlouvu podpořili,
především proto, že je to smlouva naštěstí
o něčem jiném, než o čem se tady
dnes většinou mluvilo. (Potlesk.)
Poslanec SN P. Brodský: Vážený pane
předsedající, i já patřím
ke generaci, která neprožila hrůzy války.
Vím také z mého posledního působení
v Jihlavě, která má přímé
vazby na mnohé vysídlence ve Spolkové republice
Německo, jak především mladé
generaci záleží na dobrých vztazích,
bez nároku na majetek či dokonce návrat do
naší vlasti. Smlouva je dobrá. Nehledejme pořád
nepřítele! Budu pro ni hlasovat v naději,
že je dobrým a důstojným vstupem do
Evropy. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Viac písomných
prihlášok nemám. A tak sa ešte pýtam:
Praje si ešte niekto slovo? Áno, pani Sándorová.
Poslankyně SN E. Sándorová: Pán predsedajúci,
len jednu vetu. Pán kolega Kincl z klubu KSČ povedal,
že už stredoveké pozvanie nemeckých kolonistov
na naše územie bolo tragickým omylom. Keby
pán kolega Kincl len trochu poznal či už ľudovú
alebo profesionálnu slovenskú a českú
kultúru, tak by takýto výrok nevyslovil.