Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Zahajuji rozpravu.
Jako první se přihlásil pan poslanec Rajnič.
Prosím o další přihlášky
do diskuse.
Poslanec SL A. Rajnič: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne, vážení
kolegovia! Klub KDH sa zaoberal týmto návrhom zákona.
S týmto návrhom súhlasí, ale máme
jeden pozmeňujúci návrh, ktorý by
som chcel tlmočiť.
V návrhu zaradiť za bod 23 znenie § 879 a). Znie:
"Podrobnejšie predpisy na vykonávanie Občianskeho
zákonníka vydajú príslušné
ministerstvá a ostatné ústredné orgány
štátnej správy. Vláda Českej
republiky a vláda Slovenskej republiky môžu
vydať podrobnejšie predpisy na vykonávanie Občianskeho
zákonníka, keď ide o veci, ktoré patria
do pôsobnosti Českej republiky a Slovenskej republiky."
Ide o pôvodné ustanovenie Občianskeho zákonníka,
ktoré pri novelizácii zákona č. 509/91
Zb. nebolo prevzaté. V dôsledku toho došlo k
okliešteniu právomoci republikových orgánov.
Pri vykonávaní Občianskeho zákonníka
a v praxi vznikajú problémy pri novelizácii
rôznych vyhlášok, ktoré boli doteraz
vydané na vykonávanie Občianskeho zákonníka
republikovými ministerstvami. V súčasnosti
sa má napr. novelizovať vyhláška č.
32/1966 Zb., o odškodnení bolesti a sťažení
spoločenského uplatnenia v znení dodatočných
noviel, ktoré boli vydané podľa pôvodného
zákona 508 ods. 1 Občianskeho zákonníka
a § 203 Zákonníka práce. Chýba
však splnomocnenie v Občianskom zákonníku
na rozpracovanie § 404. Podobný problém môže
vzniknúť aj v súvislosti s ostatnými
vyhláškami doteraz vydanými na rozpracovanie
Občianskeho zákonníka.
Vo vládnom návrhu zákona, ktorým sa
mení a dopĺňa Občiansky zákonník,
sa v záverečnom ustanovení nehovorí,
kedy má tento zákon nadobudnúť účinnosť.
Článok 13 o tom nemá konkrétne ustanovenie.
Domnievam sa, že tento zákon môže nadobudnúť
účinnosť až 1. 1. 1993 vzhľadom na
to, že úzko súvisí aj so zákonom
o pozemkovom katastri, ktorý bol Slovenskou národnou
radou prijatý 25. marca 1992 a kde bola stanovená
účinnosť k 1. januáru 1993.
Pretože takto navrhnutý doplnok čl. 1 bod 23,
by mal byť prijatý čo najrýchlejšie,
navrhujeme, aby tento doplnok nadobudol účinnosť
dňom vyhlásenia. Svoj pozmeňujúci
návrh som podal písomne.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
o další přihlášky do rozpravy.
Jelikož už se nikdo nehlásí, prohlašuji
rozpravu za skončenou. Prosím místopředsedu
vlády, aby se k těmto dvěma pozměňovacím
návrhům vyjádřil. Dále se pak
vyjádří zpravodajové.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Pan poslanec Rajnič má dva návrhy. Se druhým
se ztotožňuji beze zbytku. Jde o to, zda stanovit
datum účinnosti předloženého
zákona k 1. lednu 1993 nebo k nějakému předchozímu
datu, např. k 1. září.
Argumenty, proč vláda ČSFR nepovažuje
dřívější termín než
1. leden příštího roku za reálný,
zde již zazněly, a nebudu je opakovat.
Druhý je návrh, který navrhuje doplnit zákon
o zmocňovací ustanovení pro vydání
prováděcích předpisů. Podle
ústavního zákona o československé
federaci máme dva druhy podzákonných předpisů
- nařízení vlády a vyhlášky
ústředních orgánů státní
správy. Zatímco pro vydání vyhlášky
je naprosto nezbytné zmocnění v zákoně,
nařízení vlády lze v rozsahu působnosti
vlády vydat i bez zmocnění zákona.
K provedení občanského zákoníku
z roku 1964 byla vydána celá řada vyhlášek
formou vyhlášek příslušných
ministerstev a z těchto důvodů bude skutečně
potřebná jejich novelizace normou, která
má stejnou právní sílu. I s tímto
návrhem pana poslance Rajniče se ztotožňuji
a doporučuji, aby byl přijat.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Ještě
tam byl - pokud se nemýlím - návrh týkající
se doby účinnosti. I s tím vláda souhlasí.
Prosím o vyjádření zpravodaje. Slovo
má zpravodaj poslanec Világi.
Společný zpravodaj výborů SL O. Világi:
Tiež odporúčam prijať tento pozmeňujúci
návrh. Sú aj iné problémy, ktoré
sa týkajú Očianskeho zákonníka
a Očianskeho súdneho poriadku. Som toho názoru,
že nový parlament bude musieť pristúpiť
k novelizácii týchto dvoch zákonov aj z iných
aspektov ako z aspektu štátnych notárstiev
a evidencie nehnuteľností. Preto sme tieto návrhy
a tieto snahy do tohto návrhu nezapojili. Ide hlavne o
otázky, ktoré súvisia napríklad s
prijatím takých zákonov, ktoré by
neboli účinné alebo neboli prijaté
dňom prijatia novely Občianskeho zákonníka,
napríklad o burzách. To bude zrejme problém
budúceho parlamentu.
Pokiaľ ide o účinnosť, v týchto
intenciách by bolo dobré, keby časť
tejto novely a pozmeňujúci návrh, ktorý
predkladá poslanec Rajnič, nadobudli účinnosť
od 1. septembra alebo dňom vyhlásenia.
Chcel by som upozorniť na jednu vec, ktorá bude problémom
pri všetkých troch zákonoch, ktoré budeme
teraz schvaľovať. Vláda neurčila deň
účinnosti tohto zákona. Vládny návrh
neobsahuje deň účinnosti všetkých
týchto troch zákonov. To znamená, že
východiskovým datumom je stanovisko ústavnoprávneho
výboru. Stanovisko predložené podpredsedom
vlády Rychetským je pozmeňujúcim návrhom
k návrhu ústavnoprávnych výborov.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
zpravodajku poslankyni Samkovou, přeje-li si slovo. Paní
poslankyně se závěrečného slova
vzdává. Tím jsme projednali i tento druhý
návrh zákona. Děkuji panu zpravodaji Világimu
a paní zpravodajkyni Samkové.
Paní zpravodajka Samková zde zůstane, neboť
je zpravodajkou i ke třetímu návrhu zákona,
který budeme nyní projednávat. Jde o:
Bod programu 32: Vládní návrh zákona,
kterým se mění a doplňuje občanský
soudní řád (tisk 1399) a návrh usnesení
Sněmovny lidu a Sněmovny národů (tisk
1469).
I k tomuto návrhu podá výklad pověřený
člen federální vlády, pan místopředseda
Pavel Rychetský. Má slovo. Zároveň
prosím pana zpravodaje Pohanku za výbor ústavně
právní Sněmovny lidu, aby zaujal své
místo.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Vážené dámy a pánové,
federální vláda předložila k
projednání Federálnímu shromáždění
návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje občanský soudní řád.
Federální shromáždění
již schválilo obsáhlou novelu občanského
soudního řádu v nedávné době,
5. listopadu 1991. Důvodem, proč je třeba
projednat v poměrně krátké době
další rozsáhlou novelu tohoto předpisu,
je nezbytnost privatizace státních notářství.
Chceme obnovit klasickou institucionální strukturu
právního státu, posílit touto právní
úpravou právní jistoty občanů
v majetkové oblasti a podpořit právní
záruky tržní ekonomiky.
Základním smyslem privatizace státních
notářství je konstituování
notářů jako svobodného právnického
povolání a zejména oproštění
notářů od rozhodovací činnosti,
neboť rozhodování o právech a povinnostech
občanů nebo právnických osob musí
v zásadě v každém právním
soudě náležet především
soudům nebo jiným státním orgánům.
Proto navrhovaná úprava občanského
soudního řádu spočívá
právě v přenesení agend řízení
o dědictví, o úschovách a o umořování
listin do pravomoci soudů a vrací se tak k právnímu
stavu, který zde existoval ještě na konci 40.
let.
V právní úpravě jsou navrhovány
jen nejnutnější změny oproti dosavadní
úpravě rozhodování o těchto
agendách státními notářstvími.
Významná je pouze změna v rozhodování
v řízení o dědictví, kde budou
soudy i nadále využívat pomoci notářů,
kteří budou působit jako soudní komisaři.
Notáři jako soudní komisaři povedou
prakticky celé dědické řízení,
samotné rozhodnutí však zůstane v rukou
soudu.
Institut soudního komisariátu má v našich
zemích dlouholetou tradici a dosud se úspěšně
uplatňuje například v sousedním Rakousku.
Činnost notářů jako soudních
komisařů bude znamenat významnou pomoc soudům,
přičemž budou využity zkušenosti
notářů získané v řízení
o dědictví.
Návrh zákona, kterým se mění
a doplňuje občanský soudní řád,
se dotýká stávajícího zákona
jen ve zcela nezbytných ustanoveních. V zásadě
tuto koncepci přijaly i výbory Federálního
shromáždění a myslím, že
můžeme poděkovat za připomínky,
které jsou obsaženy v návrhu výborů
ústavně právních na usnesení
Sněmovny lidu a Sněmovny národů k
vládnímu návrhu zákona.
Nedoporučujeme však v žádném případě
přijímat úpravy obsažené v bodě
1, 2 a 3. Návrhy úprav směřují
k tomu, aby notář byl postaven na roveň advokátům
a komerčním právníkům v běžných
civilních sporech. Tato úprava však není
obvyklá a v zásadě by znamenala směšování
postavení notáře jakožto zčásti
veřejného činitele s postavením soukromé
osoby, poskytující právní pomoc advokátem
nebo komerčním právníkem.
Postavení notáře by se tak stalo skutečně
velmi silným, takže by se v oblasti právní
pomoci velmi přiblížilo postavení jakéhosi
monopolu. Toto stanovisko alespoň sdělily federální
vládě komory advokátů a komerčních
právníků.
Prosím, aby tyto úpravy byly posouzeny s navrhovanými
úpravami v dalších návrzích zákonů,
zejména v návrhu zákona o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv
k nemovitostem. Znovu opakuji, že přijetí těchto
ustanovení zpochybňuje snahu upravit postavení
notářů adekvátně ke společenské
potřebě.
Druhou, tentokrát zcela zásadní připomínkou
k návrhu výborů ústavně právních,
je připomínka k úpravě v čl.
II. bod 2, kde se za středníkem mají vypustit
slova "tím není dotčeno užití
§ 38". Tato změna by přinesla dalekosáhlé
negativní důsledky, které snad ani autoři
návrhu nemohli předvídat. Znamenala by, že
soud by nemohl v řízení o dědictví
po těch, kteří zemřeli před
účinností zákona, použít
notářů jako soudních komisařů
a musel by tato řízení celá provádět
zcela sám. Týkalo by se to však všech
dědických věcí, které státní
notářství neskončila ke dni účinnosti
tohoto zákona, v nichž by byla obsažena i tzv.
dodatečná projednání dědictví
z podnětu středisek geodézie. Podle stavu
ke dni 31. prosince 1991 bylo jen v České republice
pravomocně neskončeno u státních notářství
více než 87 000 dědických věcí
a z toho 35 000 věcí je projednáváno
dodatečně z podnětu středisek geodézie.
Lze tedy očekávat, že počty těchto
věcí jen narostou, neboť státní
notářství jsou současně zahrnována
i restituční a rehabilitační agendou.
Pokud by tedy byla přijata navržená úprava,
znamenalo by to, že zákon by vytvořil stav,
kdy by soudy objektivně nebyly schopny neskončené
dědické věci rozhodnout a dokončit.
Tento negativní stav by se zásadním způsobem
dotknul nejméně 100 000 osob.
Ani v případě tohoto zákona vláda
nesouhlasí s navrhovaným datem účinnosti
1. září 1992. Toto datum prostě není
možno zachovat vzhledem k naprosté nemožnosti
vytvořit do této krátké doby potřebné
věcné a personální podmínky.
Toť vše k předloženému návrhu.
Předsedající první místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji panu místopředsedovi
vlády. Návrh byl projednáván výbory
ústavně právními obou sněmoven,
které předložily písemný návrh
usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů
(tisk 1469). Ústní zpravodajskou zprávu podají
jménem těchto výborů pan poslanec
Milan Pohanka za výbor Sněmovny lidu a paní
poslankyně Samková za výbor Sněmovny
národů. Pan poslanec Pohanka má slovo jako
první.
Společný zpravodaj výborů SL M. Pohanka:
Pane předsedající, dámy a pánové,
smyslem této třetí novely je vsunout do občanského
soudního řádu na příhodná
místa ustanovení, která vyplývají
z předchozích dvou novel a která umožní,
aby řízení, které dnes provádějí
státní notáři, přešlo
na soudy. Jde o řízení dědické,
které je nově upravováno v novele vsunutím
ustanovení § 175 a) - vyčerpají se všechna
písmena abecedy až do zet - a dokonce ještě
zet a) až zet d). Dále jde o řízení
o úschovách vsunutím § 185 a) až
k) a § 352 a řízení o umoření
listin z ust. §§ 185 i) až 185 s).
Domnívám se, že jde v podstatě o technickou
legislativní úpravu, která má umožnit
přenesení této pravomoci a vyřizování
věcí na soudy, a omezím se spíš
tedy na pokus obhájit stanoviska ústavně
právních výborů tam, kde je zpochybnil
pan místopředseda vlády.
Domnívám se, že v těch prvních
třech bodech nejde o věc tak zcela jasnou a že
stanovisko ústavně právních výborů
má své opodstatnění. Jedná
se o to, že v případě, který
se očekává, že totiž národní
rady v notářských řádech zmocní
státní notáře v určitém
rozsahu k možnosti zastupovat před soudem, musíme
na to pamatovat i v občanském soudním řádu,
který je federální normou a má upravovat
potřebné úkony v této souvislosti.
A ta ustanovení, která jsou ve zpochybněných
bodech, mají právě podmíněnou
povahu. Připadnou v úvahu tehdy, jestliže třeba
Česká národní rada podle návrhu,
který je předložen a kde jsou taková
ustanovení obsažena, umožní notáři
nepříliš (jak se zde říká
ve vyjádření státních notářů)
častou a výjimečnou činnost, a sice
v občanském soudním řízení
v přesně vymezených druzích řízení,
které mají charakter řízení
nesporného. V tom případě je potřeba
pamatovat na zastoupení státním notářem
a na všechno, co s tím souvisí.
Notáři ve svém vyjádření
v ústavně právních výborech
upozorňovali, že jde o opětovnou činnost
a že obdobná úprava byla přijata již
v Maďarsku, Polsku a Slovinsku. V tradičních
zemích kontinentálního práva navíc
většinou notář může zastupovat
ve všech nesporných věcech bez ohledu na souvislost
s notářskou činností. Toto pojetí
předpokládá i rezoluce z října
1989 z kongresu latinských notářství
v Macau, která vymezuje pravomoci notáře.
Na okraj by asi bylo vhodné se zde zmínit o otázce
celé koncepce novel, protože připadala v úvahu
koncepce zcela jiná. Když zde byla nedávno
delegace mezinárodní notářské
organizace, přimlouvali se a závěr vyzněl
v tom smyslu, že by bylo u nás vhodné v zájmu
odlehčení přetížených
soudů využít zkušeností a kvalit,
které notářství mají, a naopak
svěřit jim ještě pravomoci další,
aby měli možnost i po privatizaci vystupovat tímto
způsobem jako veřejně právní
činitelé a rozhodovat.
Koncepce nebyla zvolena, nemá smysl o ní nyní
diskutovat, ovšem pokud notářské řády
republiky přijmou možnost, aby notáři
v omezeném rozsahu před soudem zastupovali, pak
zřejmě bude třeba, aby se v ustanovení
§ 25 odst. 4 přidalo "nebo notář".
Je to podmíněno závěrečnou
větou. Přečtu odst. 4 z občanského
soudního řádu: (ustanovení odst. 1
- 3 platí obdobně) "zastupuje-li účastníka
komerční právník" - a teď
máme vložit (to je to sporné) "nebo notář",
text pokračuje slovy "v rozsahu svého oprávnění
stanoveného zvláštními předpisy".
Tedy zastupuje-li, a pokud zvláštní předpisy
ho k tomu oprávní. Předpisy zatím
nejsou, ale my bychom asi měli předvídat
možnost jejich přijetí, když nyní
děláme federální normu, a pamatovat
na to.
Domnívám se, že nic nepokazíme, když
s touto podmínkou přijmeme možnost, že
zvláštní předpis takový bude.
V tom případě se počítá
i v omezeném rozsahu se zastupováním notářem.
Podobně je tomu v bodě 6, který z toho vyvozuje
závěr, pokud jde o doručování
písemností, což připadá v úvahu
v každém případě, i když
notář bude třeba jen soudním komisařem
v dědickém řízení. Proto se
přidávají ještě slova "nebo
notáři" - je to ustanovení 48 odst.
2 občanského soudního řádu
- zase to přečtu, protože jej asi nemáte
po ruce. Řeší pouze otázku doručování.
Takže odst. 2 § 48 zní: "Písemnosti
určené advokátům mohou být
doručovány také advokátním
koncipientům a jiným pracovníkům,
kteří jsou u advokáta v pracovním
vztahu a byli jím pověřeni přijímáním
zásilek. To platí přiměřeně
i pro doručování písemností
určených komerčnímu právníkovi"
- a máme přidat sporné "nebo notáři".
Jestliže budeme předvídat možnosti zvláštních
předpisů a možnost zastupování
notářem před soudem, pak je třeba
upravit i doručování písemností
notáři.
Bod 3 se týká § 137, který z toho vyvozuje
závěry, pokud jde o odměňování
pro případ, že notář bude v nějakém
rozsahu zastupovat. Jde o odměnu za zastupování
a bude-li potom povoleno, také je namístě,
abychom na notáře v tomto ustanovení pamatovali.
§ 137. Je to věta, do které už jsme vložili
zmínku o notářích. Přečtu:
"Náklady řízení jsou zejména
hotové výdaje účastníků
a jejich zástupců včetně soudního
poplatku, ušlý výdělek účastníků
a jejich zákonných zástupců, náklady
důkazů" - a nyní je nesporně
vládním návrhem vloženo - "odměna
notáře za provedené úkony soudního
komisaře a jeho hotové výdaje, odměna
správce dědictví a jeho hotové výdaje,
tlumočné a odměna za zastupování,
je-li zástupcem advokát nebo komerční
právník nebo notář". Je-li, připustíme-li,
že by mohl být, že předpisy to umožní,
pak asi bude namístě, abychom do federální
normy toto ustanovení dali a z toho pohledu je stanovisko
ústavně právních výborů
důvodné a stavím se za něj.
V bodě 9 jde o nesouhlas, který je odůvodněn
praktickými a přesvědčivými
důvody, které uvedl pan místopředseda
vlády, ovšem bude namístě, abych také
uvedl důvody, které vedly ústavně
právní výbory k přijetí tohoto
ustanovení.
Použití soudního komisariátu ve věcech
pravomocně neskončených, v řízení
po zemřelých před účinností
tohoto zákona, by bylo průlomem do zásady,
že dědictví se projednává podle
předpisů platných v době úmrtí,
neboť tyto předpisy neznají institut soudního
komisariátu. Mělo by to negativní dopad na
hladký průběh řízení,
a to zejména při dodatečných projednáních
dědictví podle dřívějších
komplikovanějších předpisů. Např.
nutnost vydat a doručit v jednom řízení
až čtyři rozhodnutí, což lze řešit
u soudu vydáním rozhodnutí pouze do protokolu.
Navíc by byla narušena zásada poplatkové
spravedlnosti, neboť mimo notářského
poplatku dědictví, vyměřeného
podle stavu ke dni úmrtí, by vznikla navíc
povinnost platit odměnu notáře, která
ke dni úmrtí stanovena nebyla.
Původně navržené řešení
je postaveno pouze na snaze nezatížit touto agendou
soudy, které by však právě realizací
tohoto řešení byly zatíženy administrativně
a z hlediska nákladů možná více,
než kdyby tyto věci projednaly samy.
To jsou argumenty, které předložila delegace
notářů, nepřevzali jsme zdaleka všechny
jejich názory, ale tyto argumenty byly akceptovány
ústavně právními výbory. Za
svoji osobu v tom mohu zjistit pouze určitou nelogičnost,
protože je tady snaha pro jakousi právní čistotu,
ovšem kdybychom byli důslední, tak stejně
v době, kdy došlo k úmrtí, státní
notáři by měli projednat podle tehdy platných
předpisů sami všechno, čili je vnitřní
rozpor v logice argumentace.
Pokud jde o datum účinnosti - o tom již zde
bylo hovořeno - je to otázka, týkající
se všech tří novel.
Jsem ještě dlužen stanoviska. Česká
národní rada souhlasí i s touto novelou s
tím, že se dožaduje, aby datum účinnosti
bylo u všech tří novel stejné a doporučuje
datum 1. září 1992. Slovenská národní
rada se rovněž vyjádřila souhlasně.
O datu účinnosti se nezmínila. Domnívám
se, že věc vysvětlila ve svém přednesu
kolegyně Klára Samková.
Doporučuji přijmout novelu v podobě, v jaké
byla předložena sněmovnám zprávou
a návrhem ústavně právních
výborů.

