Poslanec SL I. Mynář: Vážené
Federální shromáždění,
mám jeden pozměňující návrh,
který upřesňuje dotaci v § 6 v odst.
1 písm. b).
Navrhuji, aby za slovo "republiky" došlo k upřesnění
s následujícím textem: "zejména
na investiční činnost, poplatky za agenturní
zpravodajství, náklady na síť zahraničních
zpravodajů, náklady na rozhlasové vysílání
do zahraničí". To je všechno.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. Návrh je odovzdaný písomne.
Kto sa ďalej hlási do rozpravy? Nikto sa nehlási.
Rozpravu vyhlasujem za ukončenú.
Pán podpredseda vlády Rychetský mimo rámec
rozpravy odpovie na otázku, ktorá bola položená
z pléna. Položil ju pán poslanec Hubálek.
Místopředseda vlády ČSFR P. Rychetský:
Pan poslanec Hubálek se ptal, proč se vláda
ČSFR domnívá, že v tuto chvíli
nelze přesně odhadnout potřebnou výši
procentního podílu z koncesionářských
poplatků. Odpověď se musí pohybovat
z oblasti hospodaření televize a rozhlasu.
Předložené osnovy, bez ohledu na to, zda jsou
poslanecké nebo vládní, předpokládají,
že tyto subjekty budou tvořit svoje příjmy
z těchto zdrojů. Z podílu koncesionářských
poplatků vybraných v obou republikách, z
vlastní podnikatelské činnosti, což
je zejména oblast reklamy, ale může být
i jiná podnikatelská činnost, např.
prodej vlastních pořadů jiným subjektům
vlastní programové tvorby, naopak to může
být řada činností, které budou
vyplývat ze sponzorovaných pořadů
apod. a pak jsou jako doplňkové zdroje předpokládány
v poslaneckém návrhu příspěvek
ze státního rozpočtu ČSFR a dotace
ze státního rozpočtu ČSFR.
V této oblasti se pohybujeme ve velikém neznámu.
Dá se odhadnout, že se ví, kolik budou činit
v tomto roce příspěvky ze státního
rozpočtu, neví se to vůbec pro další
léta. Vůbec se nezná, jak velký bude
příjem z trhu s reklamou, ale vláda má
dostatek podkladů o tom, že trh v Československu
v této oblasti je podstatně chudší,
než ve velkých zemích, kde působí
např. velké nadnárodní průmyslové
koncerny.
Odhad je, že maximum zdrojů v oblasti trhu s reklamou
může v Československu činit 500 miliónů
korun ročně, ale na tom se budou podílet
všechny sdělovací prostředky. Je nepochybné,
že jde o částku podstatně menší.
Z tohoto hlediska a s ohledem na to, že se nedá odhadnout,
kolik ještě neustavený subjekt bude schopen
získat z tržeb z vlastního hospodaření,
nejsme schopni říci, jak velká výše
procentního podílu koncesionářských
poplatků by byla adekvátní. Domníváme
se, že výše by měla být pohyblivá,
a to směrem dolů, že by se postupně
s tím, jak se budou audiovizuální prostředky
rozvíjet, měl podíl tržeb z těchto
koncesionářských poplatků ve prospěch
např. federálních subjektů snižovat,
protože by měl být nahrazován vlastními
zdroji, vlastní podnikatelskou činností.
Z počátku však je nepochybné, že
např. pro Čs. rozhlas těch 5 % z příjmu
koncesionářských poplatků je částka
podstatně nižší, než jakou by bylo
schopno zabezpečit doplnění zdrojů.
Proto se domnívám, že by nebylo dobré
fixně to stanovit zákonem, že by spíš
měl stanovit mechanismus, jak se bude koncesionářský
poplatek rozdělovat mezi provozovatele ze zákona,
místo toho, aby přímo řekl, kolik
procent bude mít Český rozhlas, Slovenský
rozhlas, Československý rozhlas a podobně
u televize.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán podpredseda vlády. Môžme
pristúpiť k predkladaniu pozmeňujúcich
návrhov. Predtým však ešte zástupca
predkladateľa zhodnotí priebeh rozpravy. Alebo najskôr
spravodajca, pán Brodský? Prosím, pán
spravodajca Petr Brodský.
Společný zpravodaj výborů SN P. Brodský:
Ještě několik poznámek k tisku 1484.
Drobné legislativní úpravy, které
vycházejí z textu, vám oznámím
až před hlasováním, ale v § 24
bude třeba vypustit odst. 6, protože tuto věc
řeší zákon ze dne 16. dubna 1992 o dani
z přidané hodnoty, který již obsahuje
ustanovení v § 26, v němž je uvedeno,
že od daně je osvobozeno rozhlasové a televizní
vysílání prováděné provozovateli
ze zákona s výjimkou vysílání
reklam a sponzorovaných pořadů, případně
jeho částí. Takže potom ten tisk 1484
by neobsahoval článek 6. Odstavec 6 je nadbytečný.
Potom budu mít ještě některé
drobné stylistické úpravy, ale to až
před hlasováním.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem.
Zástupca predkladateľov, pán poslanec Prokop.
Poslanec SN M. Prokop: Chtěl bych se jen vyjádřit
k některým názorům, které zde
zazněly, protože skutečných pozměňovacích
návrhů bylo málo, ale postupně, tak
jak zaznívala stanoviska jednotlivých klubů
nebo diskutujících,.
S názorem pana poslance Zelenaye se polemizovat nedá,
je to otázka pojetí celkové koncepce. Pokud
Klub HZDS nepodporuje vůbec federální vysílání,
pak samozřejmě je to jeho názor, a s tím
se nedá nijak polemizovat. Je to prostě věc
přesvědčení, co je pro tento stát
vhodnější.
Tady jsem se jen chtěl zeptat - ale on už to mezitím
zodpověděl - jestli je to pozměňovací
návrh k tisku 1484? Domnívám se, že
to tak nemůže být, protože už číslování
paragrafů, které pan poslanec Zelenay uvedl v tom
návrhu, naprosto nemá žádný vztah
ke konstrukci legislativně technické, tisku 1484,
takže se dokonce domnívám, že se o tom
ani hlasovat nedá.
Pokud se týče názorů, které
prezentovala paní kolegyně Rothmayerová,
tady zaznělo několik názorů, které
vycházejí ze stanovisek ředitelů Slovenské
televize a Slovenského rozhlasu, která samozřejmě
dobře známe a která i na výboru už
několikrát byla diskutována. Za prvé
argument, že Federální rada, která by
byla orgánem podle posledního znění
tisku 1484, který by jmenoval generálního
intendanta a intendanty pro rozhlas a televize, by měla
mít vliv na republiky, že by její ingerence
byly do republikových zákonů, tak já
se domnívám, že v žádném
případě tomu tak není.
Jen bych tady odcitoval, jaké pravomoci tou novelou, kterou
navrhujeme, Federální radě dáváme
oproti původnímu znění zákona
468: jmenuje a odvolává generálního
intendanta a intendanty pro rozhlasové a televizní
vysílání, to už jsem říkal.
Schvaluje rozpočet a závěrečný
účet FORT a schvaluje statut FORT. Dále pouze
projednává spory mezi provozovateli rozhlasového
a televizního vysílání ze zákona
ve věcech rozdělování a uplatňování
vysílacího schématu. Nikoliv tedy, že
by jakýmkoliv způsobem rozhodovala, protože
tady v § 5 a v § 8 odst. 3 se říká:
Vznikne-li spor mezi FORT, Českou televizí a Slovenskou
televizí ve věcech rozdělování
a uplatňování vysílacího schématu,
projedná jej federální rada. Nic víc.
Nedojde-li při projednávání k dohodě,
je možno se podle občanského soudního
řádu obrátit k soudu.
Čili rozhodovací pravomoc a přímou
ingerenci do jiných právnických subjektů,
kterými jsou Česká a Slovenská televize,
potažmo rozhlas, v žádném případě
Federální rada nemá. Toto musím také
odmítnout.
Stanovisko, že se jedná o zřízení
velkého podniku, myslím rovněž neobstojí.
Už jsme říkali, že se nám právě
jedná o to pokud možno co nejvíce zefektivnit
a sloučit celou řadu administrativních a
jiných útvarů ze dvou stávajících
institucí do jedné. Naopak si myslím, že
vznikne malý, podstatně menší subjekt.
Jinak pro vaše porovnání dejme tomu v návrhu
se hovoří zhruba o 800 pracovnících
televize nebo televizní části FORT oproti
skorem 4000 pracovníků České televize.
Čili zhruba takto ty poměry jsou. O tom, že
by se jednalo o velkou organizaci, která by naopak měla
nějaké nadřazené postavení
nad národními televizemi, už z tohoto prostého
výčtu se nedá v žádném
případě hovořit.
Pokud se jedná o poznámku, že by byla monopolní
pro styk se zahraničím, nikde v tisku 1484 se o
tom nehovoří. Pouze v důvodové zprávě
k původnímu tisku 1420 se uvažovalo, že
by mohla být FORT eventuálně reprezentantem
Československa v European Broadcasting Union, a že
by tudíž také byly jednotné poplatky,
pouze jedny. Ale to byla věc důvodové zprávy,
ve vlastním přijímaném tisku nic takového
není, hovoří se pouze o rozhlasovém
vysílání do zahraničí, které
v současné době je v pravomoci federace,
ale nikdo nebrání a nikde v tomto tisku není
nějakým způsobem bráněno národním
rozhlasům a televizím, aby vysílaly, pokud
na to budou mít prostředky, jakýmkoliv způsobem
do zahraničí a jakékoliv kontakty se zahraničím,
nikde nic takového v tom tisku není. To musím
odmítnout.
Dále je tu argument, že v návrhu zřizovaná
organizace není veřejnoprávní instituce.
Nezazněly žádné důvody. Vymezil
jsem ve své úvodní řeči, co
to je veřejnoprávní instituce v tomto slova
smyslu a znovu opakuji: Vlastní majetek, samostatný
způsob financování a nezávislost na
výkonné moci, tedy na vládě. Všechna
tato tři kritéria tato organizace splňuje.
Pokud se týče vládního návrhu,
tam dejme tomu v souvislosti s financováním a napojením
se na rozpočtovou kapitolu by se dalo do jisté míry
o tom pochybovat. Ale i tak si myslím, že i v tom
vládním návrhu se jednalo o jakýsi
pokus o konstituování veřejnoprávní
instituce.
Pokud se týče návrhu pana poslance Mornára,
je na něm jakési racionální jádro
a my jsem se dohodli s panem poslancem o určité
možnosti do závěrečných ustanovení
zařadit nový odstavec. Pan poslanec Mornár
souhlasí s tím, že by pro zahraniční
kontakt eventuálně tato instituce používala
název CS. FORT.
Paní poslankyně Pavúková nesouhlasí
- je to názor jejího klubu. Skutečně
významným návrhem byl pozměňovací
návrh, komplex, který předložil kolega
Piskoř. Přiznám se, že v tuto chvíli
ani já ani zpravodajové nejsme schopni přesně
ho posoudit - na to bychom si vyžádali asi přestávku.
Jenom ke koncepci a myšlence tohoto návrhu musím
uvést, že z hlediska právního je to
myšlenka správná - tedy zavedení samostatné
nezávislé rady, ještě jiné než
je Federální rada pro rozhlasové a televizní
vysílání - spíš jde o to, jestli
je únosné, abychom zřizovali další
radu, protože už existuje spousta těchto rad
při národních rozhlasech a televizích.
Je to tedy otázka názoru, ale přiznám,
že po prostudování v zásadě bych
proti tomu za navrhovatele nic nenamítal. Technicky to
ještě posoudím s legislativou.
Pokud se týká pana poslance Žáčka
a jeho názoru, že náš návrh neřeší
problematiku dostatečného zohlednění
Moravy a Slezska, myslím si, že v zákoně,
který zřizuje rozhlas a televizi jako veřejnoprávní
instituci, takováto věc ani být nemůže.
Je to věc, která patří do jiných
právních norem.
Pokud se týče návrhu poslance Mynáře
na zpřesnění specifikace účelových
dotací při financování, souhlasím
za navrhovatele, je možno tento návrh akceptovat.
Ještě bych ale poprosil, po dohodě se zpravodaji
o legislativní posouzení toho komplexu, který
předložil kolega Piskoř, protože to je
dost široká problematika.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Predkladateľ si teda vyžaduje prestávku. S faktickou
poznámkou vystúpil pán poslanec Zelenay.
Chcel by som povedať, že z môjho pohľadu
jeho pozmeňujúci návrh nebol pozmeňujúcim
návrhom, ale bol návrhom na novelizáciu iného
zákona - zákona 1326/1991 Zb., o rozdelení
pôsobnosti medzi republikami vo veci tlače a informačných
prostriedkov. A to je zákon, ktorý tu neprerokúvame,
takže mám pocit, že o tomto pozmeňujúcom
návrhu v takomto znení nemôžme hlasovať.
S faktickou poznámkou sa hlási pán poslanec
Zelenay.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený pán predsedajúci,
vážené kolegyne a kolegovia, je to pozmeňujúci
návrh, nie doplňujúci návrh, o ktorom
hovorí § 24 ods. 1 Rokovacieho poriadku. Doplňujúci
doplňuje a upravuje niektoré zmeny, pozmeňujúci
nie. Povedal som, že k tomuto návrhu predkladám
pozmeňujúci návrh. Taktiež ako v návrhu
skupiny poslancov sa mení a ruší inštitúcia,
rovnako tak vznikajú nástupnické organizácie,
taktiež sa riešia majetkové a iné práva
a povinnosti nástupníckych organizácií
a taktiež sa rieši vstup a pôsobenie federálnych
orgánov alebo zásah orgánov spoločného
štátu alebo ich vystupovania v rámci týchto
nástupníckych organizácií. Ide teda
presne o takýto typ pozmeňujúceho návrhu,
ktorý sa tejto veci výsostne týka.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Nechcem polemizovať, ale domnievam sa, že návrh,
ktorý tu prerokúvame, mal svoju substanciálnu
stránku a mimo toho mal aj zrušujúcu klauzulu.
Mám dojem, že sa vzťahuje k zákonu 136/1991
Zb.
Teraz vyhlasujem prestávku, ktorá potrvá
do 13.00 hodiny.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Vážené Federálne zhromaždenie,
zatiaľ nie sme v počte schopnom uznášať
sa o čomkoľvek, preto vám navrhujem, aby ste
súhlasili s tým, že hlasovanie o tomto bode
odložíme a pristúpime k rokovaniu o ďalšom
bode.
Bod programu 37: Návrh zákona, kterým se
mění a doplňuje zákon č. 309/1991
Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícimi
látkami (zákon o ovzduší) (tisk 1287)
a návrh usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny
národů (tisk 1461).
Pripravte si príslušné tlače.
Vedenie schôdze v tomto bode odovzdávam podpredsedovi
Federálneho zhromaždenia, kolegovi Stankovi.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Vážené Federálne zhromaždenie,
prerokúvame návrh zákona, ktorým sa
mení a dopĺňa zákon 309 z roku 1991
Zb., o ochrane ovzdušia pred znečisťujúcimi
látkami. Je to tlač 1287 a príslušný
návrh uznesenia, tlač 1461. Ide o iniciatívny
návrh skupiny poslancov Federálneho zhromaždenia.
Výklad k nemu podajú poslanci M. Richter a L. Voleník.
Prosím obidvoch poslancov, aby zaujali miesta za predsedníckym
stolom. Zároveň prosím obidvoch spravodajcov,
ktorí sú určení gesčnými
výbormi, a to M. Soldáta zo Snemovne ľudu a
M. Mušku zo Snemovne národov.
Poslanec SL M. Richter: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
vážení hosté. Zhruba po 10 měsících
od schválení zákona o ovzduší
přistupujeme dnes k projednání jeho novelizace.
Novelu na základě usnesení výboru
pro životní prostředí připravila
skupina poslanců tohoto výboru a kdybych ji měl
stručně charakterizovat, nazval bych jí novelou
technickou. Na základě zkušeností se
zákonem se ukázalo, že je třeba upřesnit
některé definice pojmů a některé
v zákoně stanovené postupy.
V prvé řadě je to přesnější
definice zdroje znečišťování, dále
je to jednoznačné vymezení pojmu stávající
zdroj a nový zdroj a v neposlední řadě
jde o stanovení postupu při vyhlašování
nových, většinou přísnějších
limitů znečišťování.
Všechny tyto změny ve svém důsledku
na jedné straně zpřesňují rysy
zákona, zvyšují jeho faktickou účinnost,
a na druhé straně zároveň posilují
právní jistotu provozovatele zdrojů znečišťování.
Při projednávání novely zákona
o ovzduší ve výborech Federálního
shromáždění a národních
rad bylo podáno několik dalších připomínek,
které výbory pro životní prostředí
Federálního shromáždění
zpracovaly a zařadily do své závěrečné
zprávy.
Jménem skupiny navrhovatelů vyslovuji souhlas s
návrhem novely zákona o ovzduší, tak
jak je uvedena v tisku 1461, a vzhledem k naléhavé
potřebě tohoto zákona vám doporučuji
jeho schválení.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Richterovi. Uvedený
návrh zákona bol predsedami snemovní prikázaný
ústavnoprávnym výborom, hospodárskym
výborom, výborom pre životné prostredie
obidvoch snemovní. Výbory pre životné
prostredie boli poverené pripraviť stanoviská.
Obdržali ste písomný návrh uznesenia
Snemovne ľudu a Snemovne národov, tlač 1461.
Spravodajskú správu podá za výbory
Snemovne ľudu pán poslanec M. Soldát a za výbory
Snemovne národov pán poslanec M. Muška.
Společný zpravodaj výborů SL M. Soldát:
Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dovolte mi, abych jako společný zpravodaj Sněmovny
lidu doporučil ke schválení novelu zákona
číslo 309 z roku 1991 o ochraně ovzduší
před znečišťujícími látkami.
Novela zákona byla vypracována na základě
zkušeností s uplatňováním zákona
o ochraně ovzduší. V praxi se ukázalo,
že je různě chápán zdroj znečišťování
jako takový, a byly rovněž spory o to, co je
nový zdroj a co stávající zdroj znečišťování.
Tento problém je nyní řešen v §
3 odst. 1 a v § 4 písm. f) a g).
Z důvodů posílení právní
jistoty provozovatele zdrojů znečišťování
se nově zavádí v paragrafu pět odst.
sedm právo pro orgány státní správy
zpřísňovat limity, nejdříve
po pěti letech od jejich účinnosti. Změny
nebo zpřísnění musí být
vyhlášeny nejpozději tři roky před
dnem jejich účinnosti.
Další důležitá změna je
uvedena v § 14 odst. 3, kde se prodlužuje lhůta
k dosažení zákonem stanovených emisních
limitů o dva roky, a to do 31. 12. 1998.
Současně se orgánům ochrany ovzduší
ukládá stanovit provozovatelům zdrojů
znečišťování emisní limity,
které musejí vycházet z nejnižších
dosažených emisí na daných technických
zařízení při dodržování
podmínek pro jejich provoz. Tyto limity musí být
známy do 30. 6. 1993 s tím, že orgány
ochrany ovzduší mohou termín 31. 12. 1998 zkrátit.
Poslední menší změnou je to, že
povinnost platit poplatky za znečišťování
ovzduší se nevztahuje na fyzické osoby provozující
malé zdroje znečištění o tepelném
výkonu do 50 kilowatt.
Závěrem mi dovolte upozornit vás na drobnou
změnu, kterou k tisku 1461 přijaly výbory
pro životní prostředí Sněmovny
lidu a Sněmovny národů svým usnesením
č. 187 ze dne 14. dubna 1982, a to na poslední straně
v tisku 1461 v čl. 2 si doplňte za větu:
"Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. června 1992.", která bude jako bod
1, další bod 2, který zní: "Ustanovení
§ 5 odst. 7 nabývá účinnosti
dnem 1. 10. 1992."
Toto doplnění je nutné z toho důvodu,
že novela zákona nabývá účinnosti
dnem 1. června 1992, a pokud by do té doby orgány
státní správy pro životní prostředí
nestihly stanovit nové limity, bylo by toto možné
provést až za pět let. Proto výbory
navrhly uvedené doplnění, aby orgány
státní správy měly dostatek času
pro přípravu určitých emisních
limitů. Navrhovaté s tímto řešením
souhlasí.
Na základě výše uvedeného vám
proto navrhuji, vážené paní poslankyně,
vážení páni poslanci, abyste uvedenou
novelu zákona schválili ve znění tisku
1461 a se změnou, kterou přijaly výbory pro
životní prostředí ve svém usnesení
č. 187. Děkuji za pozornost.