Federální shromáždění ČSFR, 1990 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Petrovi Gandalovičovi za jeho vystúpenie. Teraz v rozprave vystúpi pán poslanec Kudláček.

Poslanec SL L. Kudláček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nesmírné množství podnětů, názorů a v řadě případů i kritiky, které zde zazněly k tomuto zákonu, mě nutí jako jednoho z předkladatelů, abych se k těm, které považuji za důležité, vyjádřil.

Začnu trochu obecnějším úvodem a charakteristikou důvodů, které nás vedly k tomu, že jsme tento zákon podali do legislativního procesu v parlamentu. Již pan místopředseda Rychetský se zmínil o tom, že otázka bytové politiky je jednou z nejslabších míst celé reformy a právem jsme občany dotazováni na to, proč tomu tak je a kdy se v této oblasti učiní první kroky k tomu, aby stav byl napraven.

Vláda uvažovala o návrhu tohoto zákona, tento návrh připravovala a v podstatě z časových důvodů, jak jsme byli informováni, k tomu nakonec nemohlo dojít, protože 13. února byly uzavřeny brány parlamentního legislativního procesu a do té doby návrh zákona připraven nebyl.

Někteří odborníci, s nimiž jsme konsultovali tento návrh zákona a to, jaké první kroky bychom měli učinit, se na jeho přípravě podíleli a díky nim jsme také měli možnost v jistém stádiu tento návrh zákona převzít, upravit a předložit parlamentu k projednávání. Směr, který se potom vyvinul, přístup vlády k řešení otázky vlastnictví bytů, nás v současné době jenom utvrzuje v přesvědčení, že v některých otázkách jsou tak značné rozdíly, že jsme udělali dobře, že jsme v té určité fázi tento návrh zákona předložili. Způsob jakým byl projednáván v parlamentu svědčí o tom, že většina poslaneckých klubů jej vzala velmi vážně. Během několika měsíců došlo k sérii jednání, ke složitým přípravám na půdě ústavně právních výborů i mimo nich a výsledkem je tisk, který máte předložen, který považujeme za velmi vhodný základ pro projednávání tohoto návrhu zákona a nedomníváme se, že bychom byli schopni dojít k nějakému textu výrazně lepšímu.

Musím rázně a zásadně odmítnout tvrzení, že návrh nese nějaké známky uspěchanosti, že vznikl pouhým useknutím celého procesu. Není tomu tak. Všechny závažné připomínky, podněty, kritiky a návrhy, které zaznívají tady, zazněly v průběhu nejméně tří nebo čtyř měsíců celého tohoto procesu, a je tedy podle mne čirou demagogií tvrdit, že tento zákon a jeho příprava byly nějak přerušeny a že je třeba se k nim vrátit. Kdy vrátit?

O tom, jak je toto téma veřejností sledované, jak je citlivé, jak je závažné, a jak si veřejnost přeje, aby řešeno bylo, svědčí značný ohlas, kterého se dostalo parlamentu a poslaneckým klubům jakmile došlo ke známosti, že se tento problém řeší.

Chtěl bych jenom pro pořádek uvést některé údaje, které dokládají o jaký rozsah problémů se vlastně jedná, protože zde zazněly různé údaje, řada z nich ne příliš přesných a některé přímo zavádějící. Bylo tady řečeno cosi o polovinách rodin, menší či větší počty. Jenom připomenu, že zhruba polovina bytového fondu v Československu je nyní v soukromém vlastnictví. To jsou kategorie bývalých rodinných domů, kategorie domů, které byly restituovány. Dalších 21, 22 % jsou byty v domech družstevních. Zbytek je po zákonech národních rad převážně v obecním vlastnictví, poměrně malé množství bytů - uvádí se 5 až 7 % - zůstalo dosud v rukou státu. Jedná se tedy o množství, které by v případě schválení tohoto zákona přicházelo v úvahu v prvních měsících nastartování celého procesu, které není takového rozsahu, jak bylo zde některými poslanci uváděno. Nicméně toto všechno je trochu mimo obecnou úroveň tohoto zákona.

Hlavním a zásadním cílem tohoto zákona je ustavit obecné podmínky pro vznik vlastnictví bytů. Zde musím trochu polemizovat s panem poslancem Tichým - vlastnictví bytů bylo dosud u nás umožněno na základě zákona o kterém se zde poslanec Skalický zmínil číslo 52 z roku 1966, jehož funkčnost po dvacetipěti letech je do značné míry omezena. Samozřejmě, že k tomuto zákonu patří i podmínky převodu vlastnictví. Nicméně základním cílem je umožnit vlastnictví bytů a řešit vlastnické vztahy, které z tohoto institutu vyplývají. Nic více a nic méně. To, že se v průběhu projednávání do tohoto zákona dostaly momenty další, nebylo původním záměrem předkladatele. My můžeme akceptovat myšlenku, že transformační zákon v pasáži o bytovém družstevnictví navrhl řešení pouze části problému, to nic ale nemění na věci, že systémově k tomuto návrhu zákona nepatří a jestliže budeme ochotni jej přijmout, je tomu tak proto, že ze všech zákonů, které jsou na poslední schůzi projednávány, je pochopitelně tento logicky k uvedenému problému nejbližší.

V diskusi, a to nejen na tomto plénu, ale i v diskusi, která se odehrávala ve výborech a ve sdělovacích prostředcích, zazněla celá řada informačních šumů, nedorozumění a v mnoha případech i demagogií. Tomuto zákonu byly přikládány jiné záměry, jiné možnosti a jiné důsledky než ve skutečnosti má. Cílem tohoto zákona není cokoli měnit na ochraně nájemních vztahů. To už zde bylo do určité míry řečeno a já to musím jenom podtrhnout, protože to je jedna z nejčastějších výhrad, která ovšem střílí na zcela nesprávný cíl. Ochrana nájemníků je zakotvena v právní normě vyššího řádu a na ni se nic v tomto zákoně nemění. Ochrana nájemníků v současném právním řádu například neřeší některé situace, o kterých ani tento zákon nemluví a nemůže mluvit. I v dnešní době může docházet právě při prodeji celých domů k určitým napjatým vztahům mezi novými vlastníky a nájemníky, což však nic nemění na tom, že potřebujeme takový zákon, který rozmnoží možnosti pro nájemníky, pro občany této země, aby vyřešili svoji vlastní otázku, jakým způsobem si chtějí uspořádat vlastnictví bytů, bydlení.

Nyní velmi stručně některé konkrétní reakce k tomu, co tady zaznělo. Já už jsem se vyjádřil k formálním výhradám klubu ODS, podle mě svědčí o velmi nedostatečné informovanosti o tom, o čem ten zákon vlastně je a proč je jeho projednávání tak důležité. Chtěl bych zdůraznit, že tím, že si vybereme preferenci určitého typu privatizace, to znamená prodeje nájemných domů, obávám se, pouze pomůžeme zachovat onen nepřijatelný stav, z důvodu, o kterých se zmínil i pan místopředseda Rychetský, a odmítneme do našeho právního řádu vnést to, co by si mohlo mnoho našich rodin a občanů přát. Dokazuje to i živý ohlas a zájem o toto řešení.

Jako hlavní klad tohoto zákona vidím, že takovou preferenci neukládá, že tento zákon nic nenařizuje, že umožňuje občanům a rodinám, aby si zvolili takové řešení, které jim bude v určitém časovém horizontu vyhovovat. Kdo může a má zájem, mohl by mít podle tohoto zákona možnost, aby vyřešil svůj bytový problém, tím, že si koupí byt, v němž je nájemníkem.

Mnohem horší je neudělat nic, mnohem horší je vnutit vlastnické vztahy do jednoho úzce vymezeného řečiště, ve kterém mám politický zájem se pohybovat. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kudláčkovi, teraz prosím pána poslanca Jiřího Adámka o vystúpenie v rozprave. Po ňom bude hovoriť pán poslanec Pohanka.

Poslanec SL J. Adámek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, o tom, že zákon o vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám je důležitým krokem k řešení dnes už v mnoha směrech překonané situace, nelze pochybovat. Jako velmi naléhavá se dnes pociťuje úprava podmínek vzniku a vlastnictví bytů a nebytových prostor v domech, práva a povinnosti vlastníků těchto domů, práva, povinnosti a vzájemné vztahy vlastníků bytů a nebytových prostor.

Je v naprostém pořádku, jestliže se do této problematiky vnese určitý řád a systém a postaví se na stejnou úroveň občané bydlící v družstevních bytech s občany bydlícími ve státních bytech.

Co se týče převodu bytů na nájemníky či družstevníky, pak jako jediná vhodná forma se jeví prodávání bytů jak obecních, tak družstevních na splátky, při stanovení lhůty splatnosti deset až třicet let bez úrokové sazby.

Většina družstevníků či nájemníků, nemá totiž dostatečné finanční prostředky, aby mohla kupovat byty za hotové. Základem pro stanovení ceny obecního bytu by měla být vyhláška č. 393/91 Sb., snížená přibližně na celkovou úroveň roku 1988.

K předloženému návrhu zákona mám následující připomínky. Obecné připomínky: Tak, jak jsou v 5. části § 17 rozlišeny převody jednotek bytových družstev, tak by měly být rozlišeny převody jednotek ve vlastnictví obcí a soukromých majitelů domů.

Konkrétní připomínky: K § 5 varianty I navrhuji vypuštění odstavců 2, 3, 4 a nahrazení odstavcem 2 v tomto znění: "(2) Předkupní právo může zaniknout po dvou měsících ode dne, kdy byl nájemci bytu nabídnut přiměřený náhradní byt." Zdůvodnění: Vzhledem k tomu, že nelze nájemce vystěhovat z bytu bez náhrady přiměřeným bytem, které patrně ještě dlouho nebudou k dispozici, pak nelze tyto byty ani převádět do vlastnictví jiných osob, než nájemníkům bytů. Nedá se předpokládat, že by si někdo koupil byt obsazený nájemníkem.

Dále doporučuji zařadit nový odst. 3 v tomto znění: "(3) Rozhodne-li se původní vlastník domu převést jednotku, která je nebytovým prostorem, musí ji přednostně nabídnout vlastníkům bytů v tomto domě a v prvém pořadí vlastníkovi bytu, který je nájemcem tohoto nebytového prostoru a to za cenu stanovenou podle vyhlášky č. 393/1991 Sb. V ostatních případech vyjde cena z aukčního prodeje. Smlouva o převodu nebytového prostoru v domě, jíž bylo právo přednostního převodu nebytového prostoru na nájemce - vlastníka bytu v domě, popřípadě na ostatní vlastníky bytů v domě, porušeno, je neplatná."

K § 11 odst. 1 - Vzhledem k tomu, že byty budou převáděny do vlastnictví za nižší ceny než jsou tržní ceny, je nutno zamezit spekulativnímu prodeji těchto bytů. Proto navrhuji, aby odstavec 1 zněl následovně: "(1) Po dobu deseti let od převodu bytu bude mít původní vlastník či obec předkupní právo za obdobných podmínek, za jakých byl byt převeden na nájemce bytu."

K § 24 odst. 2 - Všeobecná poznámka - konec odstavce je nejasný, zdá se, že zde došlo ke stylistické chybě.

Konkrétní poznámka - § 24 odst. 2 navrhuji upravit takto: "Federální ministerstvo financí, ministerstvo financí České republiky a ministerstvo financí Slovenské republiky stanoví společně obecně závazným právním předpisem metodiku sjednávání cen jednotek a společných částí a zařízení domu, jeho zařízení a příslušenství. Ceny obecných bytů budou vycházet z vyhlášky č. 393/1991 Sb. a budou sníženy na cenovou úroveň roku 1988 s možností jejich splácení po dobu deseti až třiceti let. Cena družstevních bytů je dána výší nesplaceného úvěru a bude rovněž umožněno jeho splácení po dobu deseti až dvaceti let." Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Adámkovi. Teraz prosím pána poslanca Pohanku, aby predniesol svoje vystúpenie v rozprave. Po ňom vystúpi v rozprave pán poslanec Sokol.

Poslanec SL M. Pohanka: Pane předsedající, vážení hosté, vážené Federální shromáždění, Občanská demokratická strana si byla a je plně vědoma naléhavosti a závažnosti, ale také citlivosti a složitosti problému. Domnívám se, že dosavadní průběh diskuse potvrdil správnost jejího rezervovaného stanoviska. Jistě vám neuniklo, že pozměňovací návrhy byly předkládány ve velkém počtu a že měly zásadní povahu a dotýkaly se často koncepce zákona. Mám na mysli zejména kolegy Motyčku, Tichého i pana Adámka.

My jsme věnovali celou jednu schůzi našeho klubu otázce, jaké stanovisko máme v této věci, komplikované způsobem předkládání návrhu, jednak od vlády, jednak od poslaneckého klubu ODA, zaujmout. Byli jsme si plně vědomi toho, že bude velmi nepopulární, když zaujmeme stanovisko negativní, že je zde důvodné očekávání veřejnosti, jednak obcí, jednak dosavadních nájemníků těchto bytů, které připadají v úvahu do eventuálního prodeje, aby věc byla řešena.

Je zde stav právní a ekonomické nejistoty, a také naléhavost ekonomická, jak o ní mluvil právem pan kolega Fišera. Tady se nemohu zdržet poznámky, že jde o člena klubu, který sám v této věci, pokud je mi aspoň známo, nějak nepřispěl k tomu, aby také dříve byl předložen nějaký dostatečně propracovaný a promyšlený návrh. Náš klub rovněž ne, v tom je tedy zde přednost toho materiálu, který předkládala ODA.

Vláda se tomu věnovala, ovšem zdá se, že ne tak, aby byl včas podán návrh pro toto volební období.

Chtěl bych upozornit na to, že dnes jsme našli v lavicích velmi zajímavý komplexní materiál, který předložila ODA. Tento materiál řeší tuto problematiku formou kondominia, tedy vlastnictví bytů, které by nebylo spojeno se spoluvlastnictvím domu a pozemku. Je to návrh promyšlený, ovšem to, co se předkládá zejména po změnách nyní ke schválení, je něco úplně opačného. Jde o spoluvlastnictví, které by patrně mělo být odvozeno, pokud jde o dům a pozemek, z podlahové výměry bytu, který je prodáván. Toto spoluvlastnictví povede, podle našeho názoru (nevím, zda mohu zobecňovat, ale o tom jsme skutečně v klubu mluvili jako o povážlivé věci), k velmi složitým lidským a právním vztahům mezi těmito spoluvlastníky. Já například bydlím v panelovém domě, kde je 24 bytových jednotek. Představte si situaci, že by si třeba jen polovina nájemníků byt koupila, zbytek by zůstal ve vlastnictví obce a nebyl by předem vyřešen problém, kdo bude tyto lidi zastupovat navenek, kdo bude spravovat fond údržby a oprav, kdo bude zařizovat všechny služby a potřeby domu. Jestliže to nebude náležitě upraveno tak, aby nezůstalo jen u obecných ustanovení občanského zákoníku o spoluvlastnictví, tak neposloužíme nikomu. Já sám bych si takový byt nikdy nekoupil, protože každý se vystavuje nebezpečí, že například účet za opravu střechy přijde jen jednomu z nich, a to tomu, který je nejserióznější a u kterého se dá čekat, že účet zaplatí. Nechá se už na něm, aby se vypořádal s těmi, kdo třeba vůbec neplatí do fondu údržby a oprav nebo nemají na to, aby přispěli. Nechá se na něm, aby je žaloval, všelijak se s nimi vyrovnával. Budou tím narušeny mezilidské vztahy a bude to ekonomickou zátěží a hrozbou pro kohokoliv.

Já se domnívám, že nemůžeme do této nejistoty (ne do nynější nejistoty, když se neví, co obce budou s byty dělat, která v krajním případě potrvá do doby, než příští parlament tuto věc vyřeší) vrhat lehkomyslnější uchazeče o byty, kteří by se dali zlákat třeba nízkou cenou. Zatěžovali bychom tím už beztak dost přetížené soudy. Kdo by na tom vydělal, jsou možná advokáti, ale to přece není cílem této úpravy.

Je třeba podat co nejpřehlednější řešení této složité problematiky, které by v praxi uspokojilo příští majitele jednotlivých domů. To je možno řešit buď formou kondominia nebo formou spoluvlastnictví, ale je nutné tyto otázky dořešit tak, abychom nenechali jen na spoluvlastnících, jestli sáhnou ustanoveních občanského nebo obchodního zákona, jestli vytvoří nějakou společnost, nějaký právní subjekt, který bude spravovat fond a vymáhat do něho příspěvky za ostatní, jestli se domluví nebo nedomluví. Já vím, jak se lidé těžko domlouvají zejména v této době, kdy vztahy nejsou nejlepší a morálka obecně také ne.

Uvažte tu spoustu závažných a ne vždy domyšlených pozměňovacích návrhů. Všiml jsem si například, že pan poslanec Motyčka navrhoval, aby v § 16 odst. 2 bylo uvedeno, že vlastníkem pozemku se stává bytové družstvo. Já mám pocit, že ustanovení § 16 se netýká problematiky družstev, takže by to tam asi nebylo namístě.

Nedávno jsme byli na návštěvě v Holandsku s delegací skautů ke 400. výročí Komenského. Samozřejmě jsme také navštívili parlament a dlouho jsme diskutovali s jeho představiteli. Dozvěděli jsme se celou řadu zajímavých věcí. Já už jsem nedávno sdělil panu místopředsedovi Sokolovi zajímavou praxi, jakou uplatňují při přijímání zákonů. Mají trochu podobnou proceduru jako my, ale nakonec po pozměňovacích návrzích a po diskusi v plénu, když je třeba přijmout zákon jako celek, o něm nikdy nehlasují hned. Vždy nechají věc asi týden uzrát. Právní konzultanti, odborníci, ústavní soud (ten má svou roli už předtím, když se návrh připravuje) zhodnotí, jestli to, co z toho nakonec po přijetí pozměňovacích návrhů vzešlo, je sourodý celek uvnitř, jestli to odpovídá ostatnímu právnímu řádu, jestli to nenarušuje koncepci a jestli ten zákon je skutečně zralý k tomu, aby se o něm hlasovalo.

My nejsme vůbec proti tomu, aby se co nejdříve a nejrychleji tato věc řešila formou zákona, třeba i tohoto. Rádi pro něj budeme hlasovat, když se podaří to, co bychom považovali za zázrak, totiž to, že se zpravodajům podaří z pozměňovacích návrhů a různých výhrad, které tu byly uplatněny, udělat celek, který by obstál, a problémy (i další, o kterých jsme nemluvili) uspokojivě vyřešil.

Já sám za sebe považuji za velmi aktuální to, o čem mluvil pan místopředseda vlády, že je totiž třeba nějak pomoci transformačnímu zákonu pokud jde o družstva. Z toho důvodu považuji za naléhavé přijmou část pátou, která obsahuje potřebné dodatky, ovšem je to spíše novela zákona č. 42/92 Sb., takže nevím.

Můj pozměňovací návrh je, abychom zatím přijali jen ustanovení týkající se transformace družstevního bytového majetku do soukromého vlastnictví a ostatní ponechali, až se věc náležitě probere a upraví, příštímu parlamentu, který by se tomu měl věnovat jako jedné z prvních záležitostí.

Sporná je otázka ceny. Je třeba vidět subjektivní stanoviska toho, kdo bydlí v rodinném domku (ten má své zájmy a představy), toho, kdo bydlí v družstevním bytě, třeba také v panelovém, a toho, kdo bydlí v domě, který je nyní obecní. Každý z nich má svůj zájem a vidí jinýma očima druhého. Majitel rodinného domku má kvalitní bydlení, na které mu stát přispěl buď nenávratnou nebo výhodnou půjčkou. On sám na tom má samozřejmě největší zásluhu, ale stát mu přispěl z daní nebo z prostředků třeba těch, kteří platí nízké nájemné v dosavadních státních bytech. Také družstevní byty bývají kvalitnější, také družstevníci dostávali dotace a výhodné půjčky a bylo jim tak pomoženo. Navíc tyto dva druhy bydlících lidí získaly majetek, což je velká hodnota, která se jim zvýšila v důsledku cenových úprav, a také inflačních změn - (Předsedající upozorňuje řečníka, že jeho časový limit je vyčerpán.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Pán poslanec Fišera má faktickú pripomienku, potom pán poslanec Skalický.

Poslanec SN I. Fišera: Pane poslanče Pohanko, mě velmi potěšila vaše informace, ze které jsem usoudil, že jste skaut. V tom případě bych vás poprosil, abyste se znovu informoval o mé činnosti v hospodářských výborech, zejména pokud šlo o tento zákon. Nevím, kdo vás informoval, ale možná to bude pro vás také jistější. To je první poznámka.

Druhá poznámka se týká jedné vaší informace. Vy doporučujete, abychom každou věc projednali po určitém zvážení. Chtěl bych připomenout - a minulost je v tuto chvíli velmi důležitým poučením - že když jsme kdysi projednávali zákon o malé privatizaci a já jsem požadoval, aby se tento parlament alespoň na 4 dny zamyslel, tak většina z dnešní vaší strany toto moje stanovisko jednoznačně odmítla. Dnes bohužel tento precedens je už dávno pryč. Škoda, že nepřišel dříve. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán poslanec Skalický má ešte faktickú poznámku.

Poslanec SN J. Skalický: Já musím reagovat podobně jako jsem reagoval na vystoupení pana kolegy Fialy. Poslanecký klub ODA vám - bohužel pozdě - předložil stanovisko expertní skupiny, která pomáhá v ČSFR formulovat možná řešení v oblasti bytové politiky, aby z materiálu bylo patrné, co je vlastním obsahem našeho návrhu zákona, řečeno jinými slovy než právním jazykem. Jestliže pan poslanec Pohanka tedy řekl, že forma kondominia by se poslaneckému klubu ODS líbila, ale nelíbí se jim forma spoluvlastnická, tak musím s politováním konstatovat, že nepochopil, co je to kondominium.

Kondominium slučuje v sobě formu přímého vlastnictví jednotky, ať už bytu nebo nebytového prostoru, zároveň s ideálním spoluvlastnictvím určité části společných prostor a zařízení nemovitosti. Pokud má být hlavním argumentem nedopracovanost zákona a argumentem proti jeho přijetí skutečnost, že jsou v rozpravě podávány, jak se zmínil pan poslanec Pohanka, nekompetentní pozměňovací návrhy, pak musím konstatovat, že se divím, že jsme vůbec nějaký zákon udělali v posledním volebním období přijali.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Pán poslanec Jansta.

Poslanec SL M. Jansta: Připomínku, kterou jsem chtěl říci, řekl v podstatě kolega Skalický. Chci jenom říci, že argumentování zdůrazňováním sociálních aspektů je samozřejmě v pořádku, ale argumentování tím, aby byla vytvořena právní jistota, je také v pořádku, ale kolikrát jsme právní jistotu vytvořili restitucemi, které jsou stále rozvíjeny.

Když byla připomínka ke kolegovi Fišerovi, chtěl bych upozornit, že kolega Fišera není vládní poslanec. Ve vládě je někdo jiný, takže těžko můžete argumentovat tím, že on se měl o to starat.