majíc na zřeteli ustanovení úmluvy o lékařských prohlídkách námořníků, 1946, úmluvy o ubytování posádek (revidované), 1949, úmluvy o ubytování posádek (doplňková ustanovení), 1970, doporučení o lékárnách na lodích, 1958, doporučení o lékařském poradenství na moři, 1958, a úmluvy a doporučení o předcházení úrazům (námořníci), 1970;
majíc na zřeteli mezinárodní úmluvu z r. 1978 o normách pro výcvik, udílení vysvědčení způsobilosti a o strážní službě námořníků, pokud jde o výcvik v lékařské pomoci v případě úrazu nebo nemoci, k nimž může dojít na lodi;
připomínajíc, že pro úspěch opatření v oblasti ochrany zdraví a lékařské péče o námořníky, je důležité udržovat úzkou spolupráci v příslušných oblastech mezi Mezinárodní organisací práce, Mezinárodní námořní organisací a Světovou zdravotnickou organisací;
připomínajíc, že vzhledem k tomu následující normy byly vypracovány ve spolupráci s Mezinárodní námořní organisací a Světovou zdravotnickou organisací;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se ochrany zdraví a lékařské péče o námořníky, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá dne 8. října 1987 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o ochraně zdraví a lékařské péči o námořníky, 1987.
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechny námořní lodi, ať ve veřejném či soukromém vlastnictví, které jsou zapsány na území kteréhokoli členského státu, pro který je tato úmluva účinná, a jichž se obvykle užívá v obchodní námořní plavbě.
2. V rozsahu, v jakém příslušný orgán po projednání s representativními organisacemi rejdařů rybářských lodí a rybářů to považuje za proveditelné, bude užívat ustanovení této úmluvy i na obchodní námořní rybolov.
3. V případě pochybnosti, zda se nějaké lodi používá k obchodní námořní plavbě nebo obchodnímu námořnímu rybolovu pro účely této úmluvy, otázka bude rozhodnuta příslušným orgánem po projednání se zúčastněnými organisacemi rejdařů, námořníků a rybářů.
4. Pro účely této úmluvy výraz "námořník" znamená každou osobu, která je jakýmkoli způsobem zaměstnána na palubě námořní lodi, na niž se vztahuje úmluva.
Článek 2
Tato úmluva bude provedena vnitrostátním zákonodárstvím, kolektivními smlouvami, rozhodčími výroky nebo soudními rozhodnutími nebo jiným způsobem odpovídajícím vnitrostátním podmínkám.
Článek 3
Každý členský stát stanoví vnitrostátním zákonodárstvím odpovědnost rejdařů za udržování lodí v náležitých zdravotních a hygienických podmínkách.
Článek 4
Každý členský stát zajistí, že budou přijata opatření na ochranu zdraví a pro lékařskou péči o námořníky. Tato opatření mají:
a) zabezpečit uplatnění všech všeobecných ustanovení o ochraně zdraví v zaměstnání a o lékařské péči, která mají význam pro námořníky, jakož i zvláštní ustanovení o práci na lodích pro námořníky;
b) být zaměřena na to, aby námořníkům byla zabezpečena ochrana zdraví a lékařská péče pokud možno stejná, jaké požívají pracovníci na souši;
c) zaručit námořníkům právo navštívit lékaře v přístavech, kde loď zastavuje, tam, kde je to uskutečnitelné;
d) zabezpečit, aby ve shodě s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí námořníkům zapsaným mezi členy posádky byla bezplatně poskytována lékařská péče a ochrana jejich zdraví;
e) nebýt omezena jen na ošetřování nemocných nebo zraněných námořníků, ale mají rovněž zahrnovat preventivní opatření a věnovat zvláštní pozornost vypracování programů na podporu zdraví a zdravotní výchovy, tak aby sami námořníci mohli činně přispívat ke zmenšení výskytu nemocí, jimiž mohou být postiženi.
Článek 5
1. Každá loď, na niž se vztahuje tato úmluva, musí mít na palubě lékárničku.
2. Obsah námořní lékárničky a zdravotnické vybavení, které musí být na lodi, stanoví příslušný orgán s přihlédnutím ke skutečnostem, jako je například druh lodi, počet osob na palubě a povaha, určení a trvání cesty.
3. Při stanovení nebo změně vnitrostátních ustanovení o obsahu lodní lékárničky a zdravotnickém vybavení, které musí být na lodi, příslušný orgán má přihlížet k mezinárodním doporučením, která se věci týkají, jako například k nejnovějšímu vydání Mezinárodní lékařské příručky pro lodi a Seznamu hlavních léků, uveřejněným Mezinárodní zdravotnickou organisací, jakož i k pokrokům v lékařských znalostech a k uznaným metodám ošetřování.
4. Lodní lékárnička a její obsah, jakož i zdravotnické vybavení, které má být na lodi, mají být náležitě udržovány a pravidelně přezkušovány v obdobích nepřesahujících dvanáct měsíců zodpovědnými osobami určenými příslušným orgánem, které budou přezkušovat exspirační lhůty léčiv a podmínky jejich skladování.
5. Příslušný orgán má pečovat o to, aby obsah lodní lékárničky byl sepsán a označen nálepkami s druhovými názvy vedle značkového názvu exspirační dobou a podmínkami skladování a odpovídal lékařské příručce vnitrostátně užívané.
6. Příslušný orgán má zajistit, pokud náklad označený jako nebezpečný, není zahrnut do posledního vydání Lékařské příručky první pomoci při nehodách způsobených nebezpečným zbožím, vydané Mezinárodní námořní organisací, aby kapitán, námořníci a jiné zúčastněné osoby měli k disposici potřebné informace o povaze látek, nebezpečích s nimi spojených, o potřebných osobních ochranných pomůckách, vhodných lékařských postupech a speciálních prohlídkách. Takové speciální prohlídky a osobní ochranné pomůcky mají být na lodi, kdykoli se dopravuje nebezpečné zboží.
7. V případech nutnosti a když lék předepsaný kvalifikovaným lékařským personálem pro některého námořníka není v lodní lékárničce, rejdař má učinit všechna opatření, aby jej získal co nejdříve.
Článek 6
1. Každá loď, na niž se vztahuje tato úmluva, má být vybavena lodní lékařskou příručkou zavedenou příslušným orgánem.
2. Lékařská příručka má objasnit, jak se má užívat obsahu lodní lékárničky, a být sestavena tak, aby umožnila jiným osobám než lékaři poskytnout péči nemocným nebo zraněným na lodi, po poradě s lékařem provedené pomocí radia nebo družice nebo bez ní.
3. Při přijímání nebo změně lodní lékařské příručky příslušný orgán má přihlížet k mezinárodním doporučením v této oblasti, jako například k nejnovějšímu vydání Mezinárodní lodní lékařské příručky a Příručky o poskytování nutné lékařské pomoci při úrazech způsobených nebezpečným zbožím.
Článek 7
1. Příslušný orgán má zajistit předem stanoveným způsobem, že lékařské porady prostřednictvím radia nebo družice, včetně porad se specialisty, budou dostupné v kteroukoli denní nebo noční hodinu.
2. Lékařské poradenství včetně přenosu lékařských sdělení prostřednictvím radia nebo družice mezi lodí a osobami na souši, které dávají rady, má být bezplatně zajištěno pro všechny lodi, ať jsou zapsány na kterémkoli území.
3. Aby se zajistilo co nejlepší využití zařízení dostupných pro lékařské poradenství prostřednictvím radia nebo družice:
a) všechny lodi, na něž se vztahuje tato úmluva, které jsou vybaveny radiovým zařízením, mají mít úplný seznam rozhlasových stanic, od nichž lze obdržet lékařské rady;
b) všechny lodi, na něž se vztahuje tato úmluva a jež jsou vybaveny sdělovacím systémem prostřednictvím družice, mají mít úplný seznam pobřežních stanic, jejichž prostřednictvím lze obdržet lékařské rady;
c) seznamy musí odpovídat současnému stavu a být uloženy u osoby odpovědné za spojení.
4. Personál lodi, který žádá lékařské porady prostřednictvím radia nebo družice, musí být vyškolen v užívání lodní lékařské příručky a lékařské části posledního vydání Mezinárodního signalisačního kódu uveřejněného Mezinárodní námořní organisací, aby byl s to rozumět druhu informací, jež potřebuje lékař poskytující radu, jakož i radě, kterou obdržel.
5. Příslušný orgán má zajistit, aby lékaři poskytující lékařské porady podle tohoto článku získali vhodné vzdělání a byli informováni o podmínkách na lodi.
Článek 8
1. Každá loď se sto nebo více námořníky na palubě, na niž se vztahuje tato úmluva a které se obvykle užívá pro mezinárodní plavby trvající déle než tři dni, má mít mezi členy posádky jednoho lékaře pověřeného lékařskou péčí.
2. Vnitrostátní zákonodárství má určit, a to zejména se zřetelem ke skutečnostem, jako jsou například délka, povaha a podmínky cesty a počet námořníků, které další lodi mají mít lékaře jako člena posádky.
Článek 9
1. Každá loď, na niž se vztahuje tato úmluva a která nemá na palubě žádného lékaře, musí mít za členy posádky jednu nebo více osob, které jsou v rámci svých normálních povinností pověřeny také lékařskou péčí a správou léčiv.
2. Osoby, jež jsou pověřeny lékařskou péčí na lodi, které nejsou lékaři, musely úspěšně dokončit kurs teoretického a praktického školení v poskytování lékařské péče schválený příslušnými orgány. Tento kurs má obsahovat:
a) pro lodi o nosnosti méně než 1600 brutto tun, které normálně jsou s to dosáhnout odborné lékařské péče a zdravotních zařízení během osmi hodin, základní výcvik, který umožní takovým osobám poskytnout účinné lékařské ošetření na úrovni vyšší, než je první pomoc, a použít lékařských rad poskytnutých prostřednictvím rozhlasu nebo družice v případě nehod nebo nemocí, které se mohou na lodi vyskytnout;
b) pro všechny ostatní lodi vyšší zdravotnický výcvik, obsahující praktický výcvik v oddělení pro náhlé příhody nebo pro úrazy v nemocnici, pokud je to možné, a výcvik v takových postupech na záchranu života, jako intravenosní therapie, které umožní takovým osobám účinně se podílet na koordinovaných programech lékařského ošetření na lodích na moři a poskytovat nemocným a zraněným lékařskou péči na uspokojivé úrovni po dobu, po kterou pravděpodobně zůstanou na lodi. Kdykoli je to možné, takový výcvik má být poskytován pod dohledem lékaře, který má důkladné znalosti a vědomosti o zdravotních problémech námořníků a jejich povolání, včetně odborných znalostí o lékařských službách poskytovaných prostřednictvím rozhlasu nebo družice.
3. Kursy zmíněné v tomto článku se mají opírat o poslední vydání Mezinárodní lékařské příručky pro lodi, Mezinárodní příručky o první pomoci při nehodách s nebezpečným zbožím, Mezinárodních směrnic o námořním výcviku vydaných Mezinárodní námořní organisací a zdravotnického oddílu Mezinárodního signalisačního kódu, jakož i podobných vnitrostátních příruček.
4. Osoby zmíněné v odstavci 2 tohoto článku a všichni ostatní námořníci určení příslušným orgánem musí zhruba jednou za pět let navštěvovat kursy, které jim umožní udržovat a zvyšovat si jejich znalosti a odbornost a být na úrovni nového vývoje.
5. Všichni námořníci mají obdržet během svého odborného výcviku instruktáž o opatřeních, jež je třeba okamžitě podniknout při úrazu nebo jiném naléhavém zdravotním případu, k němuž došlo na lodi.
6. Kromě jedné nebo více osob pověřených zdravotní péčí na lodi, jeden nebo více stanovených členů posádky má obdržet základní zdravotnický výcvik, který jim umožní okamžitě podniknout účinná opatření v případě nehody nebo nemoci, k nimž může dojít na lodi.
Článek 10
Každá loď, na kterou se vztahuje tato úmluva, má pokud možno poskytnout veškerou možnou lékařskou pomoc jiným lodím, které by o ni požádaly.
Článek 11
1. Na každé lodi o 500 nebo více brutto tunách s 15 nebo více námořníky a podnikající cestu trvající déle než tři dny, má být zajištěn oddělený prostor pro nemocné. Příslušný orgán může stanovit výjimky z tohoto ustanovení pro lodi určené pro pobřežní plavbu.
2. Tohoto článku se, pokud je to vhodné a uskutečnitelné, použije na lodi o 200 až 500 brutto tunách a na remorkéry.
3. Tento článek se nevztahuje na lodi poháněné především plachtami.
4. Prostor pro nemocné musí být umístěn tak, aby do něho byl snadný přístup, aby nemocní byli pohodlně uloženi a aby mohli obdržet potřebnou péči za každého počasí.
5. Prostor pro nemocné má být pojat tak, aby umožňoval porady a poskytnutí první pomoci.
6. Vstup, lůžka, osvětlení, větrání, vytápění a zásobování vodou musí být uzpůsobeny tak, aby zajistily pohodlí a usnadnily ošetřování nemocných.
7. Příslušný orgán stanoví počet lůžek v prostoru pro nemocné.
8. Toalety pro výlučnou potřebu nemocných budou umístěny v prostoru pro nemocné nebo v jeho bezprostřední blízkosti.
9. Prostor pro nemocné smí být užíván toliko k ošetřování nemocných.
Článek 12
1. Příslušný orgán stanoví pro potřebu lékařů na lodi nebo kapitánů a nemocnic a lékařů na souši jednotný formulář lékařské zprávy pro námořníky.
2. Vzorový formulář musí být sestaven tak, aby usnadňoval výměnu lékařských a souvisících informací o jednotlivých námořnících mezi lodí a souší v případě nemoci nebo úrazu.
3. Informace v lékařské zprávě se mají považovat za důvěrné a smí jich být užito jen, aby se ulehčilo ošetřování námořníků.
Článek 13
1. Členské státy, pro které tato úmluva je v platnosti, mají navzájem spolupracovat při prosazování ochrany zdraví námořníků a lékařské péče na lodích.
2. Tato spolupráce by se měla zaměřit:
a) na rozvoj a koordinaci pátracích a záchranných opatření a organisování rychlé lékařské pomoci a evakuace na moři pro těžce nemocné nebo zraněné na lodi pomocí takových prostředků, jako jsou například soustavy pravidelných hlášení o poloze lodi, záchranná koordinační střediska a záchranné služby pomocí vrtulníků podle ustanovení Mezinárodní úmluvy z r. 1979 o pátrání a záchraně na moři, jakož i podle Příručky pro pátrání a záchranu pro obchodní lodi a podle Příručky MNO pro pátrání a záchranu, vypracovaných Mezinárodní námořní organisací;
b) na co nejlepší využití rybářských lodí, na nichž je lékař, a stacionárních plavidel na moři, které mohou poskytovat prostory pro nemocné a záchranné prostředky;
c) na sestavení a další vedení mezinárodního seznamu lékařů a dostupných zařízení pro lékařské ošetření, která na celém světě jsou k disposici pro poskytování léčebné péče námořníkům v nutných případech;
d) na vylodění námořníků v přístavech v nezbytných případech;
e) na repatriaci námořníků hospitalisovaných v cizině, jakmile ji lze uskutečnit, podle stanoviska ošetřujících lékařů s přihlédnutím k přáním a potřebám námořníka;
f) na zajištění osobní pomoci námořníkům během repatriace podle stanoviska ošetřujících lékařů s přihlédnutím k přáním a potřebám námořníka;
g) na zřízení zkušebních zdravotnických středisek pro námořníky pověřených
i) prováděním šetření o zdravotním stavu, o lékařském ošetřování a o preventivní zdravotní péči o námořníky;
ii) školením lékařského personálu a personálu zdravotních služeb v námořním lékařství;
h) na shromaždování a vyhodnocování statistických údajů v pracovních úrazech, nemocech z povolání a úmrtích námořníků a na jejich integraci do kteréhokoli vnitrostátního systému statistik o pracovních úrazech, nemocech z povolání a úmrtích jiných kategorií pracovníků a jejich harmonisaci;
i) na organisování mezinárodních výměn technických informací, výcvikového materiálu a vyučovacího personálu, jakož i mezinárodních výcvikových kursů, seminářů a pracovních skupin;
j) na zabezpečení zdravotnických služeb a lékařských, léčebných a preventivních služeb, zvlášť pro ně určených, v přístavech nebo na poskytnutí všeobecných zdravotních lékařských služeb a rehabilitace;
k) na zajištění přepravy mrtvol nebo popela zemřelých námořníků do vlasti podle přání jejich nejbližších příbuzných.
3. Mezinárodní spolupráce v oblasti ochrany zdraví a lékařské péče o námořníky má se zakládat na dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách nebo poradách mezi členskými státy.
Článek 14
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 15
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 16
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po prvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 17
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organisace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 18
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 19
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 20
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 16, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 21
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Úmluva č. 165
Úmluva o sociálním zabezpečení námořníků (revidovaná)
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 24. září 1987 na svém sedmdesátém čtvrtém zasedání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se ochrany námořníků v sociálním zabezpečení včetně těch, kteří jsou zaměstnáni na lodi pod jinou vlajkou než své vlastní země, jež jsou třetím bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, která reviduje úmluvu o nemocenském pojištění námořníků, 1936, a úmluvu o sociálním zabezpečení námořníků, 1946,
přijímá dne 9. října 1987 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o sociálním zabezpečení námořníků (revidovaná), 1987.
Část I. Obecná ustanovení
Článek 1
V této úmluvě:
a) výraz "členský stát" znamená členský stát Mezinárodní organisace práce, který je vázán touto úmluvou;
b) výraz "zákonodárství" zahrnuje zákony a nařízení, jakož i statutární ustanovení týkající se sociálního zabezpečení;
c) výraz "námořník" znamená osoby jakkoli zaměstnané na námořní lodi, která je určena k dopravě zboží nebo osob za obchodními účely, je užívána za jinými obchodními účely nebo je námořním remorkérem, s výjimkou osob zaměstnaných na
i) lodích malé nosnosti, včetně těch, v nichž plachta je hlavním prostředkem pohonu, ať už jsou vybaveny pomocným motorem či nikoli;
ii) plovoucích vrtných nebo těžebních plovoucích plošinách, pokud se jich neužívá k plavbě;
při tom, pokud jde o lodi a plovoucí plošiny uvedené pod body i) a ii), rozhodne příslušný orgán každého členského státu po projednání s nejrepresentativnějšími organisacemi rejdařů a námořníků;
d) výraz "osoba závislá" má význam, jejž mu dává vnitrostátní zákonodárství;
e) výraz "pozůstalí" označuje osoby takto označené nebo za takové uznané zákonodárstvím, podle něhož jsou poskytovány dávky; pokud podle tohoto zákonodárství osoby jsou označeny nebo uznány za pozůstalé jen za předpokladu, že žily se zemřelým ve společné domácnosti, platí tento předpoklad za splněný, jestliže tyto osoby byly převážně vydržovány zemřelým;
f) výraz "příslušný členský stát" označuje členský stát, podle jehož zákonodárství dotyčná osoba může požadovat dávku;
g) výraz "bydlet" označuje obvyklý pobyt;
h) výraz "zdržovat se" označuje přechodný pobyt;
i) výraz "repatriace" označuje dopravení na místo, kam námořníci mají být vráceni podle použitelných vnitrostátních předpisů nebo kolektivních smluv;
j) výraz "nepříspěvkový" označuje dávky, jejichž poskytnutí nezávisí ani na bezprostřední peněžité účasti chráněných osob nebo jejich zaměstnavatele, ani na určité době činnosti v zaměstnání;
k) výraz "uprchlík" má smysl uvedený v článku 1 úmluvy o postavení uprchlíků z 28. července 1951 a v odstavci 2 článku 1 protokolu o postavení uprchlíků z 31. ledna 1967;
l) výraz "bezdomovec" má význam uvedený v článku 1 úmluvy o postavení bezdomovců z 28. září 1954.
Článek 2
1. Tato úmluva se vztahuje na všechny námořníky a popřípadě na osoby na nich závislé a jejich pozůstalé.
2. Pokud příslušný orgán po projednání s representativními organisacemi rejdařů zúčastněných na rybolovu a rybářů je názoru, že je to uskutečnitelné, má použít ustanovení této úmluvy na obchodní námořní rybolov.
Článek 3
Členské státy jsou vázány užít ustanovení článku 9 nebo článku 11 nejméně na tři z těchto odvětví sociálního zabezpečení:
a) léčebná péče;
b) nemocenské
c) dávky v nezaměstnanosti;
d) dávky ve stáří;
e) dávky při pracovním úrazu a nemocech z povolání;
f) rodinné přídavky;
g) dávky v mateřství;
h) dávky při invaliditě;
i) dávky pozůstalých,
včetně alespoň jednoho z odvětví uvedených pod písmenou c), d), e), h) a i).
Článek 4
Každý členský stát ve své ratifikační listině vymezí, ohledně kterých odvětví zmíněných v čl. 3 přijímá závazky podle čl. 9 nebo 11, a zvlášť uvede ohledně každého vymezeného odvětví, zda se zavazuje na takové odvětví užít minimálních standardů podle článku 9 nebo vyšších standardů podle článku 11.
Článek 5
Každý členský stát může později vyrozumět generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce, že přijímá s účinky ode dne oznámení povinnosti plynoucí z této úmluvy, pokud jde o jedno nebo několik odvětví zmíněných v článku 3, která nevymezil ve své ratifikaci, při čemž odděleně ohledně každého z těchto odvětví uvede, zda uplatní na toto odvětví minimální standardy podle článku 9 nebo vyšší standardy podle článku 11.
Článek 6
Členský stát může oznámením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, které nabude účinnosti ode dne oznámení, postupně nahradit užití ustanovení podle článku 9 užitím ustanovení podle článku 11 ohledně kteréhokoli přijatého odvětví.
Část II. Zaručená ochrana
Všeobecné normy
Článek 7
Zákonodárství každého členského státu zajistí námořníkům, na něž se vztahuje zákonodárství tohoto členského státu, ochranu v sociálním zabezpečení nikoli méně příznivou, než které požívají pracovníci na souši, a to ohledně všech odvětví sociálního zabezpečení zmíněných v článku 3, pro něž má platné zákonodárství.
Článek 8
Je třeba učinit opatření pro koordinaci různých soustav sociálního zabezpečení pro zachování nabývaných práv osob, které již nespadají pod soustavu povinného sociálního zabezpečení pro námořníky a spadají pod soustavu sociálního zabezpečení pro pracovníky na souši nebo naopak.
Minimální norma
Článek 9
Jestliže se členský stát zavázal vztáhnout ustanovení tohoto článku na kterékoli odvětví sociálního zabezpečení, námořníci a popřípadě osoby na nich závislé a pozůstalí, kteří jsou chráněni zákonodárstvím tohoto členského státu, mají mít nárok na dávky sociálního zabezpečení ne méně příznivé, pokud jde o kryté případy, podmínky nároku, úroveň a trvání, než jsou ty, jež jsou stanoveny následujícími ustanoveními úmluvy o sociálním zabezpečení (minimální norma), 1952 pro příslušné odvětví, totiž pokud jde:
a) o léčebnou péči v článcích 8, 10 (odstavce 1, 2 a 3); 11 a 12 (odstavec 1);
b) o nemocenské v článcích 14, 16 (ve spojení s článkem 65 nebo 66 nebo 67), 17 a 18 (odstavec 1);
c) o dávky v nezaměstnanosti v článcích 20, 22 (ve spojitosti s článkem 65 nebo 66 nebo 67), 23 a 24;
d) o dávky ve stáří v článcích 26, 28 (ve spojitosti s článkem 65 nebo 66 nebo 67), 29 a 30;
e) o dávky při pracovním úrazu a při nemoci z povolání v článcích 32, 34 (odstavce 1, 2 a 4), 35, 36 (ve spojitosti s články 65 nebo 66) a 38;
f) o rodinné přídavky v článcích 40, 42, 43, 44 (popř. ve spojitosti s článkem 66) a 45;
g) o dávky v mateřství v článcích 47, 49 (odstavce 1, 2 a 3), 50 (ve spojitosti s článkem 65 nebo 66), 51 a 52;
h) o dávky v invaliditě v článcích 54, 56 (ve spojitosti s článkem 65 nebo 66 nebo 67), 57 a 58;
i) o dávky pozůstalých v článcích 60, 62 (v souvislosti s článkem 65 nebo 66 nebo 67), 63 a 64.
Článek 10
Z hlediska užití ustanovení odstavců a), b), c), d) a g) (pokud jde o léčebnou péči), h) nebo i) článku 9, členský stát může přihlédnout k ochraně plynoucí z pojištění, které podle jeho zákonodárství není povinné pro námořníky, jestliže toto pojištění:
a) je pod dohledem veřejných orgánů nebo společně spravováno rejdaři a námořníky podle stanovených norem;
b) zahrnuje podstatnou část námořníků, jejichž výdělek nepřesahuje výdělek kvalifikovaného dělníka; a
c) vyhovuje, popřípadě spolu s jinými způsoby ochrany, příslušným ustanovením úmluvy o sociálním zabezpečení (minimální norma), 1952.
Vyšší normy
Článek 11
Jestliže se členský stát zavázal vztáhnout ustanovení tohoto článku na kterékoli odvětví sociálního zabezpečení, námořníci a popřípadě osoby na nich závislé a pozůstalí, kteří jsou chráněni zákonodárstvím tohoto členského státu, mají mít nárok na dávky sociálního zabezpečení ne méně příznivé, pokud jde o kryté případy, podmínky nároku, úroveň a trvání, než jsou ty, jež jsou stanoveny pro příslušné odvětví, pokud jde
a) o léčebnou péči v článcích 7 odstavec a), 8, 9, 13, 15, 16 a 17 úmluvy o léčebně-preventivní péči a nemocenském, 1969;
b) o nemocenské v článcích 7 odstavec b), 18, 21 (ve spojitosti s článkem 22 nebo 23 nebo 24), 25 a 26 (odstavce 1 a 3) úmluvy o léčebně preventivní péči a nemocenském, 1969;
c) o dávky ve stáří v článcích 15, 17 (ve spojitosti s článkem 26 nebo 27 nebo 28), 18, 19 a 29 (odstavec 1) úmluvy o dávkách v invaliditě, ve stáří a pozůstalých, 1967;
d) o dávky při pracovním úrazu a při nemoci z povolání v článcích 6, 9 (odstavec 2 a odstavec 3 /úvodní věta/), 10, 13 (ve spojitosti s článkem 19 nebo 20), 14 (ve spojitosti s článkem 19 nebo 20), 15 (odstavec 1), 16, 17, 18 (odstavce 1 a 2) (ve spojitosti s článkem 19 nebo 20) a 21 (odstavec 1) úmluvy o dávkách při pracovním úrazu a při nemoci z povolání, 1964;
e) o dávky v mateřství v článcích 3 a 4 úmluvy o ochraně mateřství (revidované), 1952;
f) o dávky v invaliditě v článcích 8 a 10 (ve spojitosti s článkem 26 nebo 27 nebo 28), 11, 12, 13 a 29 (odstavec 1) úmluvy o dávkách v invaliditě, ve stáří a pozůstalých, 1967;
g) o dávky pozůstalých v článcích 21, 23 (ve spojitosti s článkem 26 nebo 27 nebo 28), 24, 25 a 29 (odstavec 1) úmluvy o dávkách v invaliditě, ve stáří a pozůstalých, 1967;
h) o dávky v nezaměstnanosti a rodinné přídavky v kterékoli budoucí úmluvě, jež stanoví vyšší normy, než jsou normy uvedené v odstavcích c) a f) článku 9, pokud taková úmluva nabude platnosti.
Článek 12
Z hlediska užití ustanovení odstavců a), b), c), e) (pokud jde o léčebnou péči), f), g) nebo h) (dávky v nezaměstnanosti) článku 11, členský stát může přihlédnout k ochraně plynoucí z pojištění, které podle jeho zákonodárství není povinné pro námořníky, jestliže toto pojištění:
a) je pod dohledem veřejných orgánů nebo společně spravováno rejdaři a námořníky podle stanovených norem;
b) zahrnuje podstatnou část námořníků, jejichž výdělek nepřesahuje výdělek kvalifikovaného dělníka; a