c) vyhovuje, popřípadě spolu s jinými způsoby ochrany, příslušným ustanovením úmluv zmíněných ve výše uvedených odstavcích článku 11.
Část III. Povinnosti rejdaře
Článek 13
Rejdař má být povinen poskytnout námořníkům, jejichž stav vyžaduje léčebnou péči v době, kdy jsou na lodi, nebo kteří vzhledem ke svému stavu byli ponecháni během plavby na území jiného státu než příslušného členského státu:
a) přiměřenou a dostačující léčebnou péči až do jejich uzdravení, nebo jejich repatriace, podle toho, který z těchto případů nastane dříve;
b) ubytování a stravu do doby, kdy jim bude možno získat vhodné zaměstnání nebo budou repatriováni, podle toho, který z těchto případů nastane dříve;
c) repatriaci.
Článek 14
Námořníci, kteří vzhledem k svému stavu jsou ponecháni na území jiného státu než příslušného členského státu, mají nadále nárok na svou plnou mzdu (s výjimkou premií) do doby, kdy nastane jako prvý některý z následujících případů: nabídnutí vhodného zaměstnání; repatriace; vypršení lhůty stanovené zákony a právními předpisy tohoto členského státu nebo kolektivní smlouvou, která však nemůže být kratší než 12 týdnů. Rejdař přestává odpovídat za výplatu mzdy okamžikem, kdy takoví námořníci obdrží peněžité dávky podle zákonodárství příslušného členského státu.
Článek 15
Námořníci, kteří pro svůj stav jsou repatriováni nebo ponecháni na území příslušného členského státu, mají nadále nárok na plnou mzdu (s výjimkou premií) do doby, kdy nastane jako prvý některý z následujících případů: uzdravení; vypršení lhůty stanovené zákony a právními předpisy tohoto členského státu nebo kolektivní smlouvou, která však nemůže být kratší 12 týdnů. Rejdař přestává odpovídat za výplatu mzdy okamžikem, kdy takoví námořníci obdrží peněžité dávky podle zákonodárství příslušného členského státu.
Část IV. Ochrana cizích nebo migrujících námořníků
Článek 16
Následující pravidla se vztahují na námořníky, kteří podléhají nebo podléhali zákonodárství jednoho nebo několika členských států, jakož i na osoby na nich závislé a jejich pozůstalé, pokud jde o kterékoli odvětví sociálního zabezpečení zmíněné v článku 3, pro něž takový členský stát má platné zákonodárství pro námořníky.
Článek 17
Aby se zabránilo střetu zákonů a nežádoucím následkům, jež by z toho mohly pro zúčastněné strany vyplynout buď pro nedostatek ochrany nebo jako důsledek neoprávněného souběhu příspěvků a dávek, zúčastněné členské státy určí zákonodárství vztahující se na námořníky podle těchto pravidel:
a) námořníci budou podléhat zákonodárství jen jediného členského státu;
b) toto zákonodárství bude zásadně
- zákonodárství toho členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje, nebo
- zákonodárství toho členského státu, na jehož území mají námořníci trvalé bydliště;
c) bez ohledu na pravidla stanovená v předchozích odstavcích, zúčastněné členské státy se mohou dohodnout na jiných pravidlech o tom, kterého zákonodárství se užije na námořníky v zájmu dotyčných osob.
Článek 18
Námořníci, kteří podléhají zákonodárství jednoho členského státu a jsou státními příslušníky jiného členského státu nebo uprchlíky nebo bezdomovci, kteří mají trvalé bydliště na území některého členského státu, mají stejná práva a povinnosti jako státní příslušníci prve uvedeného členského státu, jak pokud jde o okruh pojištěných osob, tak pokud jde o právo na dávky. Mají stejná práva a povinnosti, aniž by museli mít trvalé bydliště na území prve uvedeného členského státu, jestliže státní příslušníci tohoto členského státu jsou chráněni bez takové podmínky. Stejně tomu je, pokud jde o osoby závislé na námořnících a pozůstalé po nich, pokud jde o právo na dávky bez ohledu na státní příslušnost.
Článek 19
Bez ohledu na ustanovení článku 18, přiznání nepříspěvkových dávek může být učiněno závislým na podmínce, že poživatel bydlel na území příslušného členského státu nebo, jde-li o dávky pozůstalým, že tam zemřelý bydlel po určitou dobu, jejíž délka podle povahy případu nemůže být stanovena na více než
a) šest měsíců bezprostředně před žádostí o dávku, jde-li o dávky v nezaměstnanosti a dávky v mateřství;
b) pět roků jdoucích za sebou bezprostředně před žádostí o dávku, jde-li o dávky v invaliditě, nebo bezprostředně před úmrtím, pokud jde o dávky pozůstalým;
c) deset roků mezi 18. rokem a důchodovým věkem, při čemž lze vyžadovat, aby pět let bezprostředně předcházelo podání žádosti, pokud jde o dávky ve stáří.
Článek 20
Zákony a právní předpisy každého členského státu o povinnostech rejdaře, zmíněné v článcích 13 až 15, mají zaručit námořníkům stejné zacházení, bez ohledu na to, kde trvale bydlí.
Článek 21
Každý členský stát musí usilovat podílet se na soustavě pro zachování nabývaných práv spolu s každým dalším zúčastněným členským státem v každém odvětví sociálního zabezpečení zmíněném v článku 3, pro které každý z těchto členských států má platné zákonodárství, ve prospěch osob, které jako námořníci by postupně nebo střídavě podléhaly zákonodárstvím zmíněných členských států.
Článek 22
Soustava zachování nabývaných práv zmíněná v článku 21 má v potřebném rozsahu stanovit sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo pobytu, podle povahy případu, dovršených podle zákonodárství zúčastněných členských států z hlediska nabytí, zachování nebo obživ nutí práv a popřípadě výpočtu dávek.
Článek 23
Soustava zachování nabývaných práv zmíněná v článku 21 má stanovit řízení pro přiznání dávek v invaliditě, ve stáří a pozůstalým, jakož i pro případné rozdělení nákladů s tím spojených.
Článek 24
Každý členský stát má zaručit výplatu peněžních dávek v invaliditě, ve stáří a pozůstalým, důchodu při pracovním úraze a při nemoci z povolání, jakož i dávek při úmrtí, na něž vznikl nárok po dle jeho právních předpisů poživatelům, kteří jsou státními příslušníky některého členského státu, uprchlíky nebo bezdomovci, ať už mají bydliště kdekoli, s výhradou opatření, jež je třeba učinit k tomuto účelu na základě dohody mezi členskými státy nebo se zúčastněnými státy.
Článek 25
Bez ohledu na ustanovení článku 24, jestliže jde o nepříspěvkové dávky, zúčastněné členské státy mají na základě společné dohody stanovit podmínky, za nichž budou tyto dávky vypláceny poživatelům, kteří mají bydliště mimo území příslušného členského státu.
Článek 26
Členský stát, který převzal závazky podle úmluvy o rovném zacházení (sociální zabezpečení), 1962, pro jedno nebo několik odvětví sociálního zabezpečení, zmíněných výše v článku 24, ale nikoli závazky podle úmluvy o zachování práv v sociálním zabezpečení, 1982, může se odchylovat od ustanovení zmíněného článku z hlediska každého odvětví, pro něž přijal závazky podle první úmluvy, a místo toho užívat ustanovení článku 5 zmíněné úmluvy.
Článek 27
Zúčastněné státy mají usilovat podílet se na soustavě zachování práv nabytých podle jejich zákonodárství v každém odvětví sociálního zabezpečení, pro něž každý z těchto členských států má platné zákonodárství použitelné na námořníky, týkající se léčebné péče, nemocenského, dávek v nezaměstnanosti, dávek při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání s výjimkou důchodů a dávek v případě úmrtí, rodinných přídavků a dávek v mateřství. Tato soustava má zaručovat poskytování takových dávek osobám, které bydlí nebo pobývají na území některého jiného z těchto členských států, než je příslušný členský stát, za podmínek a v mezích stanovených společnou dohodou zúčastněných států.
Článek 28
Ustanovení této části se neužije na sociální a zdravotní pomoc.
Článek 29
Členské státy se mohou odchýlit od ustanovení článků 21 až 25 a článku 27 zvláštními úpravami, v rámci dvoustranných nebo mnohostranných instrumentů uzavřených dvěma nebo několika z nich, pod podmínkou, že se nedotknou práv a závazků jiných členských států a že upraví ochranu cizích nebo migrujících námořníků v sociálním zabezpečení podle ustanovení, jež jako celek jsou nejméně tak příznivé, jako tomu je v těchto článcích.
Část V. Právní a správní záruky
Článek 30
Každý žadatel má mít právo odvolat se proti odmítnutí dávek nebo je-li sporný jejich druh, rozsah, částka nebo povaha.
Článek 31
Jestliže správou zdravotní péče je pověřen orgán vlády odpovědný zákonodárnému sboru, právo na odvolání stanovené v článku 30 může být nahrazeno právem dát přezkoušet příslušným orgánem každou stížnost na odmítnutí zdravotní péče nebo úroveň poskytnuté zdravotní péče.
Článek 32
Každý členský stát má učinit opatření, aby se rychle a s malými náklady zajistilo řešení sporů, které mohou vyplynout ze závazků rejdaře stanovených v článcích 13 až 15.
Článek 33
Každý členský stát má převzít všeobecnou odpovědnost za poskytování dávek přiznávaných podle této úmluvy a učinit za tím účelem všechna potřebná opatření.
Článek 34
Každý členský stát má převzít všeobecnou odpovědnost za dobrou správu zařízení a služeb, které provádějí tuto úmluvu.
Článek 35
Jestliže správa není zajištěna zařízením řízeným veřejnými orgány nebo vládním orgánem odpovědným zákonodárnému sboru:
a) zástupci chráněných námořníků se mají účastnit na správě za předepsaných podmínek;
b) vnitrostátní zákonodárství má ve vhodných případech stanovit účast zástupců rejdařů;
c) vnitrostátní zákonodárství může rovněž stanovit účast zástupců veřejných orgánů.
Část VI. Závěrečná ustanovení
Článek 36
Tato úmluva nově upravuje úmluvu o nemocenském pojištění námořníků, 1936, a úmluvu o sociálním zabezpečení námořníků, 1946.
Článek 37
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 38
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 39
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje užít ji na nemetropolitní území, jejichž mezinárodní vztahy zajišťuje, podle ustanovení ústavy Mezinárodní organisace práce.
Článek 40
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po prvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 41
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis poslední ratifikace nutné k tomu, aby úmluva nabyla účinnosti, generální ředitel upozorní členské státy Organisace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 42
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 43
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 44
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 40, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 45
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Úmluva č. 166
Úmluva o repatriaci námořníků
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 24. září 1987 na svém sedmdesátém čtvrtém zasedání;
majíc na zřeteli, že od přijetí úmluvy o repatriaci námořníků, 1926 a doporučení o repatriaci kapitánů a učňů, 1926 vývoj v námořní dopravě vyžaduje revidovat úmluvu tak, aby do ní byly pojaty příslušné části doporučení;
majíc dále na zřeteli, že pomocí vnitrostátního zákonodárství a praxe bylo dosaženo značných pokroků k zajištění repatriace námořníků v různých případech, které nejsou kryty úmluvou o repatriaci námořníků, 1926;
jsouc názoru, že by s přihlédnutím k všeobecnému růstu zaměstnávání zahraničních námořníků v námořní dopravě bylo žádoucí přijmout nová ustanovení prostřednictvím nového mezinárodního instrumentu ohledně některých dalších aspektů repatriace námořníků;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se revise úmluvy (č. 23) o repatriaci námořníků, 1926 a doporučení (č. 27) o repatriaci kapitánů a učňů, 1926, jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá dne 9. října 1987 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o repatriaci námořníků (revidovaná), 1987:
Část I. Působnost a vymezení pojmů
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechny námořní lodi ve veřejném nebo soukromém vlastnictví, které jsou zapsány na území kteréhokoli členského státu, pro nějž je tato úmluva v platnosti, a které jsou obvykle určeny k obchodní námořní plavbě, jakož i na rejdaře a námořníky těchto lodí.
2. V rozsahu, v jakém příslušný orgán po projednání s representativními organisacemi rejdařů rybářských lodí a rybářů to považuje za proveditelné, bude užívat ustanovení této úmluvy na obchodní námořní rybolov.
3. Při pochybnosti, zda je třeba některé lodi považovat za určené k obchodní námořní plavbě nebo k obchodnímu námořnímu rybolovu pro účely této úmluvy, otázku rozhodne příslušný orgán po projednání se zúčastněnými organisacemi rejdařů, námořníků a námořních rybářů.
4. Pro účely této úmluvy výraz "námořník" znamená každou osobu zaměstnanou z jakéhokoli důvodu na námořní lodi, na niž se vztahuje tato úmluva.
Část II. Práva
Článek 2
1. Každý námořník má právo na repatriaci v těchto případech:
a) jestliže závazek na stanovenou dobu nebo na stanovenou cestu vyprší v zahraničí;
b) na konci výpovědní lhůty, byla-li výpověď dána podle všeobecných nebo individuálních ustanovení pracovní smlouvy;
c) v případě nemoci nebo úrazu nebo z jiného zdravotního důvodu, který vyžaduje repatriaci námořníka, je-li lékařsky uznán za způsobilého cestovat;
d) v případě ztroskotání;
e) jestliže rejdař není s to plnit své zákonné nebo smluvní povinnosti vůči námořníkovi pro úpadek, prodej lodi, změnu zápisu lodi nebo z jiného podobného důvodu;
f) když loď pluje do válečné oblasti, jak je vymezena vnitrostátním zákonodárstvím nebo kolektivními smlouvami, kam se námořník odmítne odebrat;
g) v případě skončení nebo přerušení zaměstnání v souladu s rozhodčím výrokem nebo kolektivní smlouvou nebo v případě, kdy zaměstnání skončí z podobného důvodu.
2. Vnitrostátní zákonodárství nebo kolektivní smlouvy mají stanovit maximální dobu služby na lodi, po jejímž uplynutí námořník má právo na repatriaci. Tato doba musí být kratší dvanácti měsíců.
Při jejím stanovení je třeba přihlížet ke skutečnostem, které ovlivňují námořníkovo pracovní prostředí. Každý členský stát má, pokud možno, usilovat o zkrácení doby se zřetelem k technologickému vývoji a může se řídit doporučeními smíšené námořní komise v této věci.
Část III. Místo určení
Článek 3
1. Každý členský stát, pro nějž je tato úmluva v platnosti, stanoví vnitrostátními právními předpisy místa, kam námořníci mohou být repatriováni.
2. Místa takto stanovená mají zahrnovat místo, kde námořník se dal najmout na loď, místo dohodnuté v kolektivní smlouvě, zemi stálého pobytu námořníka nebo kterékoli jiné místo, na němž se strany dohodly v době uzavření závazku. Námořník má právo vybrat si ze stanovených míst místo, kam má být repatriován.
Část IV. Repatriační opatření
Článek 4
1. Je povinností rejdaře organisovat repatriaci vhodnými a rychlými prostředky. Letecká doprava je obvyklým způsobem dopravy.
2. Náklady spojené s repatriací hradí rejdař.
3. Pokud dojde k repatriaci proto, že dotyčný námořník byl shledán vinným tím, že podle vnitrostátního zákonodárství nebo podle kolektivních smluv hrubě porušil povinnosti svého zaměstnání, nic v této úmluvě nebrání právu požadovat na námořníkovi plně nebo částečně náklady spojené s repatriací podle vnitrostátního práva nebo podle kolektivních smluv.
4. Náklady, které hradí rejdař, mají zahrnovat:
a) cestu do místa zvoleného pro repatriaci podle článku 3;
b) ubytování a stravování námořníka od okamžiku, kdy opustí loď až do jeho příchodu do místa repatriace;
c) mzdu a dávky námořníka od okamžiku, kdy opustí loď až do jeho příchodu do místa repatriace, je-li to stanoveno vnitrostátním zákonodárstvím nebo kolektivními smlouvami;
d) dopravu 30 kg osobních zavazadel námořníka do místa repatriace;
e) lékařské ošetření, pokud je ho třeba, do doby, kdy zdravotní stav námořníka mu umožňuje cestovat do místa repatriace.
5. Rejdař nemůže požadovat na námořníkovi na začátku jeho zaměstnání zálohu na úhradu nákladů jeho repatriace a rovněž nesmí hradit náklady repatriace ze mzdy nebo jiných nároků námořníka, pokud nejde o okolnosti stanovené v odstavci 3.
6. Vnitrostátní zákonodárství se nemá dotýkat práva rejdaře dát si uhradit náklady repatriace námořníků, kteří jím nejsou zaměstnáváni, od jejich zaměstnavatele.
Článek 5
Jestliže rejdař opomene učinit opatření pro repatriaci námořníka, který na ni má právo, nebo uhradit náklady s ní spojené:
a) příslušný orgán členského státu, na jehož území je loď zapsána, má zařídit repatriaci námořníka a uhradit náklady s ní spojené; jestliže tak opomene učinit, stát, z jehož území má být námořník repatriován, nebo stát, jehož je státním příslušníkem, mohou zařídit repatriaci a požadovat náklady s ní spojené na členském státu, na jehož území je loď zapsána;
b) členský stát, na jehož území je loď zapsána, může požadovat na rejdaři náklady spojené s repatriací námořníka;
c) náklady repatriace nemají být v žádném případě k tíži námořníka, pokud nejde o okolnosti stanovené výše v odstavci 3 článku 4.
Část V. Jiná ustanovení
Článek 6
Každý námořník, který má být repatriován, musí mít právo obdržet svůj pas nebo jiný průkaz totožnosti za účelem repatriace.
Článek 7
Doba strávená čekáním na repatriaci a cestou nesmí být stržena z placené dovolené, která náleží námořníkovi.
Článek 8
Repatriace námořníka se má pokládat za provedenu, jestliže námořník dorazil do místa určení stanoveného podle ustanovení článku 3 nebo jestliže námořník neuplatňuje své právo na repatriaci v přiměřené lhůtě stanovené vnitrostátním zákonodárstvím nebo kolektivními smlouvami.
Článek 9
Ustanovení této úmluvy, pokud nejsou provedena kolektivními smlouvami nebo každým jiným vhodným způsobem odpovídajícím vnitrostátním podmínkám, budou provedena vnitrostátními právními předpisy.
Článek 10
Každý členský stát má usnadnit repatriaci námořníků, kteří slouží na lodích, jež zastavují v jeho přístavech nebo plují v jeho teritoriálních nebo vnitřních vodách, jakož i jejich vystřídání na lodi.
Článek 11
Příslušný orgán každého členského státu se má pomocí vhodného dohledu přesvědčovat, že rejdař lodi zapsané na jeho území zachovává ustanovení úmluvy a podávat o tom informace Mezinárodnímu úřadu práce.
Článek 12
Text této úmluvy musí být přístupný členům posádky ve vhodném jazyce na všech lodích zapsaných na území kteréhokoli členského státu, pro který je v platnosti.
Část VI. Závěrečná ustanovení
Článek 13
Tato úmluva reviduje úmluvu o repatriaci námořníků, 1926.
Článek 14
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 15
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 16
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 17
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organisace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organisace sdělí.
2. Když bude členským státům Organisace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organisace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 18
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 19
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 20
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 16, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 21
Anglické a francouzské znění této úmluvy má stejnou platnost.
Úmluva č. 167
Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 1. června 1988 na svém sedmdesátém pátém zasedání,
připomínajíc příslušné mezinárodně pracovní úmluvy a doporučení, zejména úmluvu a doporučení o bezpečnostních předpisech /stavebnictví/, 1937, doporučení o spolupráci při předcházení nehodám /stavebnictví/, 1937, úmluvu a doporučení o ochraně proti záření, 1960, úmluvu a doporučení o zabezpečení strojů, 1963, úmluvu a doporučení o maximální váze, 1967, úmluvu a doporučení o rakovině z povolání, 1974, úmluvu a doporučení o pracovním prostředí /znečištění vzduchu, hluk a vibrace/, 1977, úmluvu a doporučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, 1981, úmluvu a doporučení o závodních zdravotních službách, 1985, úmluvu a doporučení o osinku, 1986 a seznam nemocí z povolání, revidovaný v r. 1980, připojený k úmluvě o dávkách při pracovních úrazech, 1964,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořadu zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy revidující úmluvu o bezpečnostních předpisech /stavebnictví/, 1937,
přijímá dne 20. června 1988 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o bezpečnosti a ochraně zdraví ve stavebnictví, 1988:
I. Působnost a vymezení pojmů
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechny činnosti ve stavebnictví, to je na stavební práce, inženýrské stavitelství a na montážní a demontážní práce včetně všech postupů, operací a dopravy na staveništi, od přípravy staveniště až do dokončení projektu.
2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po projednání s nejreprezentativnějšími zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, pokud existují, vyloučit z provádění úmluvy nebo jejích některých ustanovení určitá odvětví hospodářské činnosti nebo určité podniky, ohledně nichž vznikají zvláštní problémy určitého významu, pod podmínkou, že je zachováno bezpečné a zdravé pracovní prostředí.
3. Tato úmluva se vztahuje také na samostatně hospodařící osoby, jak mohou být určeny vnitrostátními právními předpisy.
Článek 2
Pro účely této úmluvy:
a/ Výraz "stavebnictví" zahrnuje:
i/ stavitelství včetně hloubení a stavby, přestavby, obnovy, opravy, údržby /včetně čištění a natírání/, jakož i bourání všech typů budov nebo staveb,
ii/ civilní inženýrství včetně hloubení a stavby, přestavby, opravy, údržby a bourání, např. letišť, doků, přístavů, vnitrozemských vodních cest, přehrad, ochranných prací na řekách a pobřeží nebo proti lavinám, silnic a dálnic, železnic, mostů, tunelů, viaduktů, děl veřejně prospěšných sloužících komunikacím, odvodňování, ke svodu použité vody a zásobování vodou a energií,
iii/ montáž a demontáž prefabrikovaných budov a staveb, jakož i výrobu prefabrikovaných dílů na staveništi,
b/ výraz "staveniště" znamená místo, na kterém probíhají práce nebo operace popsané v bodě a/,
c/ výraz "pracoviště" znamená všechna místa, kde pracovníci musí být nebo kam se musí odebrat vzhledem ke své práci a jež jsou pod kontrolou zaměstnavatele ve smyslu níže uvedeného bodu e/,
d/ výraz "pracovník" znamená každou osobu zaměstnanou ve stavebnictví,
e/ výraz "zaměstnavatel" znamená:
i/ fyzickou nebo právnickou osobu, která zaměstnává jednoho nebo více pracovníků na staveništi,
ii/ podle okolností buď hlavního podnikatele, podnikatele nebo poddodavatele,
f/ výraz "příslušná osoba" znamená osobu mající dostatečnou kvalifikaci, jako vhodné vzdělání a dostatečné znalosti, zkušenost a zručnost pro bezpečný výkon určité práce. Příslušné úřady mohou stanovit vhodná kritéria pro označení takových osob a určit povinnosti, které mají,
g/ výraz "lešení" znamená každou dočasnou konstrukci, pevnou, zavěšenou nebo pohyblivou, jakož i její podpůrné části používané k tomu, aby nesly dělníky a materiál nebo zajišťovaly přístup na takovou konstrukci, pokud nejde o zdvihadla ve smyslu bodu h/ níže,
h/ výraz "zdvihadla" znamená upevněné nebo pohyblivé zařízení používané ke zvedání nebo spouštění osob nebo břemen,
i/ výraz "vázací prostředky" znamená všechny prostředky, pomocí nichž lze upevnit břemeno ke zdvihadlu, které však nejsou nedílnou součástí zdvihadla nebo břemene.