3. Každý členský stát bude usilovat o postupné rozšiřování podpory produktivní zaměstnanosti pro větší počet kategorií, než byl jejich původní počet.
Článek 9
Opatření uvedená v této části budou přijata s přihlédnutím k úmluvě a doporučení o rozvoji lidských zdrojů, 1975 a k doporučení o politice zaměstnanosti /dodatková ustanovení/, 1984.
III. Kryté případy
Článek 10
1. Kryté případy budou zahrnovat, podle stanovených podmínek, plnou nezaměstnanost definovanou jako ztrátu výdělku v důsledku nemožnosti získat vhodné zaměstnání, s přihlédnutím k ustanovením článku 21, odstavce 2, pro osobu schopnou práce, ochotnou pracovat a skutečně hledající práci.
2. Každý členský stát bude usilovat o rozšíření ochrany zajišťované úmluvou podle stanovených podmínek na následující případy:
a/ ztráta výdělku v důsledku částečné nezaměstnanosti definované jako dočasné omezení normální nebo zákonné pracovní doby,
b/ zastavení nebo snížení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce,
bez přerušení pracovního poměru, zejména z důvodů hospodářských, technologických, strukturálních nebo podobných.
3. Každý členský stát bude nadto usilovat o poskytování dávek částečně zaměstnaným pracovníkům, kteří skutečně hledají celodenní zaměstnání. Celková částka dávky a výdělku při jejich částečné zaměstnanosti může být taková, aby je podněcovala přijmout celodenní zaměstnání.
4. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, provádění odstavců 2 a 3 může být odloženo.
IV. Chráněné osoby
Článek 11
1. Chráněné osoby mají zahrnovat stanovené kategorie zaměstnanců tvořící nejméně 85% všech zaměstnanců, včetně veřejných zaměstnanců a učňů.
2. Nehledíc k ustanovením odstavce 1, veřejní zaměstnanci, jejichž zaměstnanost je zajištěna vnitrostátními právními předpisy až do normálního důchodového věku, mohou být z ochrany vyloučeni.
3. Jestliže je učiněno prohlášení podle článku 5, chráněné osoby musí zahrnovat alespoň
a/ stanovené kategorie zaměstnanců tvořící nejméně 50% všech zaměstnanců, nebo
b/ kde to úroveň vývoje zvlášť odůvodňuje, stanovené kategorie zaměstnanců tvořící nejméně 50% všech zaměstnanců pracujících v průmyslových podnicích zaměstnávajících nejméně 20 osob.
V. Způsoby ochrany
Článek 12
1. Pokud úmluva nestanoví jinak, každý členský stát může určit způsob nebo způsoby ochrany, kterými bude provádět ustanovení úmluvy, ať už jde o soustavu příspěvkovou či nepříspěvkovou nebo kombinaci takových soustav.
2. Nicméně, pokud zákonodárství členského státu chrání všechny občany, jejichž zdroje v průběhu případu nepřekračují stanovené meze, poskytovaná ochrana může být omezena podle zdrojů poživatele dávky a jeho rodiny v souladu s ustanoveními článku 16.
VI. Poskytované dávky
Článek 13
Dávky poskytované nezaměstnanému formou pravidelně se opakujících plateb mohou být propojeny se způsoby ochrany.
Článek 14
V případech plné nezaměstnanosti budou dávky poskytovány formou pravidelně se opakujících plateb vypočítaných takovým způsobem, aby poskytovaly příjemci částečnou a přechodnou náhradu ztraceného výdělku a aniž by současně odrazovaly od práce a vytváření pracovních příležitostí.
Článek 15
1. V případech plné nezaměstnanosti a zastavení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce bez skončení pracovního poměru, pokud je takový případ kryt, dávky budou poskytovány formou pravidelně se opakujících plateb počítaných takto:
a/ kde jsou dávky založeny na příspěvcích placených chráněnou osobou nebo jejím jménem nebo na dřívějším výdělku, budou stanoveny nejméně 50 procenty dřívějšího výdělku s tím, že může být určeno maximum pro dávku nebo pro výdělek, který má být započten, jímž může být např. mzda kvalifikovaného dělníka nebo průměrná mzda pracovníků v příslušné oblasti,
b/ kde dávky nejsou založeny na příspěvcích nebo dřívějším výdělku, budou stanoveny nejméně 50 procenty zákonné minimální mzdy nebo mzdy pomocného dělníka nebo částkou, která zajišťuje nezbytné životní minimum, podle toho, co je nejvyšší.
2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, dávky budou činit nejméně
a/ 45 procent dřívějšího výdělku, nebo
b/ 45 procent zákonné minimální mzdy nebo mzdy pomocného dělníka, ne však méně, než je nezbytné životní minimum.
3. Je-li to vhodné, procenta uvedeného v odstavcích 1 a 2 může být dosaženo porovnáním čistých pravidelně se opakujících plateb po srážce daně a příspěvků s čistým výdělkem po srážce daně a příspěvků.
Článek 16
Nehledíc k ustanovením článku 15, dávky poskytované po počátečním období stanoveném v článku 19, odst. 2 a/, jakož i dávky vyplácené členským státem podle článku 12, odst. 2, mohou být stanoveny s přihlédnutím k jiným zdrojům, jimiž disponuje poživatel dávky a jeho rodina nad stanovenou mez, podle předepsané stupnice. V každém případě tyto dávky spolu s jinými dávkami, na které mohou mít případně právo, mají jim zaručovat zdravé a přiměřené životní podmínky v souladu s vnitrostátními normami.
Článek 17
1. Pokud zákonodárství členského státu podmiňuje nárok na dávky v nezaměstnanosti splněním čekatelství /kvalifikační doby/, tato doba nesmí přesáhnout dobu považovanou za nutnou, aby se zabránilo zneužití.
2. Každý členský stát bude usilovat, aby čekatelství odpovídalo zaměstnaneckým podmínkám sezonních pracovníků.
Článek 18
1. Jestliže zákonodárství členského státu stanoví, že se s výplatou dávek v případech plné nezaměstnanosti začne teprve po uplynutí čekací doby, nesmí taková doba přesahovat sedm dní.
2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, délka čekací doby nesmí přesáhnout deset dní.
3. Jde-li o sezonní pracovníky, může být čekací doba stanovená v odstavci 1 přizpůsobena jejich zaměstnaneckým podmínkám.
Článek 19
1. Dávky poskytované v případech plné nezaměstnanosti a zastavení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce bez skončení pracovního poměru budou vypláceny po celou dobu těchto případů.
2. Nicméně, v případě plné nezaměstnanosti:
a/ počáteční doba výplaty dávek podle článku 15 může být omezena na 26 týdnů v každém jednotlivém případě nezaměstnanosti nebo na 39 týdnů v průběhu období 24 měsíců;
b/ v případě, že nezaměstnanost trvá po uplynutí tohoto počátečního dávkového období, doba výplaty dávek, které mohou být vypočítány podle příjmů poživatele dávek a jeho rodiny podle článku 16, může být omezena na stanovené období.
3. Jestliže zákonodárství členského státu stanoví, že se počáteční doba výplaty dávek, uvedených v článku 15, bude měnit podle délky čekatelství, průměr dob, stanovených pro výplatu dávek, bude činit nejméně 26 týdnů.
4. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, doba výplaty dávek může být omezena na 13 týdnů v průběhu období dvanácti měsíců nebo na průměr 13 týdnů, jestliže zákonodárství stanoví, že počáteční doba výplaty se bude měnit podle délky čekatelství.
5. V případech uvedených v odst. 2 b/ bude každý členský stát usilovat o poskytování vhodné dodatečné pomoci zúčastněným osobám, aby se jim tak umožnilo najít produktivní a svobodně zvolené zaměstnání, a to zejména se zřetelem k opatřením uvedeným v části II.
6. Doba, po kterou se dávky vyplácejí sezonním dělníkům, může být přizpůsobena jejich zaměstnaneckým podmínkám bez újmy ustanovení odstavce 2 b/.
Článek 20
Dávky, na něž by chráněná osoba měla právo v případě plné nebo částečné nezaměstnanosti nebo zastavení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce bez skončení pracovního poměru, mohou být zamítnuty, odňaty, zastaveny nebo sníženy ve stanoveném rozsahu:
a/ po dobu, po kterou se zúčastněná osoba nezdržuje na území členského státu,
b/ uznal-li příslušný orgán, že zúčastněná osoba vědomě přispěla ke svému propuštění,
c/ uznal-li příslušný orgán, že zúčastněná osoba opustila zaměstnání dobrovolně bez řádného důvodu,
d/ po dobu pracovního sporu, kdy zúčastněná osoba zastavila práci, aby se podílela na pracovním sporu, nebo kdy je jí bráněno v práci přímo v důsledku zastavení práce vzhledem k tomuto pracovnímu sporu,
e/ kdy se zúčastněná osoba pokusila získat nebo získala dávky podvodem,
f/ kdy zúčastněná osoba zanedbala bez řádného důvodu využít možnosti umístění, pracovního poradenství, odborné výchovy, přeškolení nebo zapojení do vhodné práce,
g/ pokud zúčastněná osoba dostává jinou dávku zachovávající příjem, stanovenou zákonodárstvím zúčastněného členského státu, s výjimkou rodinných přídavků, s tím, že část dávky, která je zastavena, nepřevýší tuto jinou dávku.
Článek 21
1. Dávka, na niž by chráněná osoba měla právo v případě plné nezaměstnanosti, může být zamítnuta, odňata, zastavena nebo snížena ve stanoveném rozsahu, jestliže zúčastněná osoba odmítne přijmout vhodné zaměstnání.
2. Při stanovení vhodnosti zaměstnání je třeba přihlížet, zejména za stanovených podmínek a v přiměřeném rozsahu, k věku nezaměstnané osoby, délce předchozích dob zaměstnání, nabyté zkušenosti, délce její nezaměstnanosti, situaci na trhu práce, důsledkům této nezaměstnanosti na její osobní a rodinnou situaci a zda zaměstnání je volné následkem zastavení práce kvůli pokračujícímu pracovnímu sporu.
Článek 22
Dostala-li chráněná osoba přímo od svého zaměstnavatele nebo z jiného pramene na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivní smlouvy odstupné, jehož hlavním účelem je přispět k vyrovnání utrpěné ztráty výdělku v případě plné nezaměstnanosti:
a/ dávky v nezaměstnanosti, na něž by příslušná osoba měla právo, mohou být zastaveny na období odpovídající tomu, během něhož odstupné vyrovnává utrpěnou ztrátu výdělku, nebo
b/ odstupné může být sníženo o částku odpovídající hodnotě přepočítané na celkovou částku dávek v nezaměstnanosti, na niž by zúčastněná osoba měla právo za období odpovídající tomu, během něhož odstupné vyrovnává utrpěnou ztrátu výdělku, podle toho, pro co se ten který členský stát rozhodne.
Článek 23
1. Každý členský stát, jehož zákonodárství poskytuje právo na léčebnou péči a podminuje je přímo nebo nepřímo zaměstnáním, bude usilovat podle stanovených podmínek o zajištění poskytování léčebné péče osobám pobírajícím dávky v nezaměstnanosti a jejich rodinným příslušníkům.
2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, provádění odstavce 1 může být odloženo.
Článek 24
1. Každý členský stát bude za stanovených podmínek usilovat o to, aby osobám pobírajícím dávky v nezaměstnanosti bylo zaručeno, že období, během něhož jsou dávky vypláceny, bude vzato v úvahu:
a/ pro získání práva a případně pro výpočet invalidních, starobních a pozůstalostních dávek,
b/ pro získání práva na léčebnou péči a nemocenské dávky a dávky v mateřství a na rodinné přídavky po skončení nezaměstnanosti, jestliže zákonodárství zúčastněného členského státu poskytuje takové dávky a podmiňuje je přímo nebo nepřímo zaměstnáním.
2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, provádění odstavce 1 může být odloženo.
Článek 25
1. Každý členský stát zajistí, aby zákonné soustavy sociálního zabezpečení, které jsou založeny na výkonu zaměstnání, byly přizpůsobeny zaměstnaneckým podmínkám částečně zaměstnaných pracovníků, pokud jejich pracovní doba nebo výdělek nemohou být za stanovených podmínek pokládány za zanedbatelné.
2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, provádění odstavce 1 může být odloženo.
VII. Zvláštní ustanovení o nových uchazečích o zaměstnání
Článek 26
1. Členské státy přihlédnou k tomu, že existuje mnoho kategorií osob hledajících práci, které nikdy nebyly pokládány nebo přestaly být pokládány za nezaměstnané nebo nikdy nebyly nebo přestaly být kryty soustavou na ochranu nezaměstnaných. V důsledku toho nejméně tři z následujících kategorií osob hledajících práci budou dostávat sociální dávky v souladu se stanovenými podmínkami ve stanoveném řízení:
a/ mladí lidé, kteří skončili svou odbornou přípravu,
b/ mladí lidé, kteří skončili svá studia,
c/ mladí lidé, kteří splnili povinnou vojenskou službu,
d/ osoby po období věnovaném výchově dítěte nebo péči o nemocnou, invalidní nebo starou osobu,
e/ osoby, jejichž manžel zemřel, pokud nemají nárok na pozůstalostní dávky,
f/ osoby rozvedené nebo žijící odloučeně,
g/ propuštění trestanci,
h/ dospělí, včetně invalidů, kteří skončili odbornou přípravu,
i/ migrující pracovníci při návratu do své vlasti, pokud nenabyli nároku na základě zákonů země, kde naposledy pracovali,
j/ osoby dříve samostatně výdělečně činné.
2. Každý členský stát uvede ve svých zprávách podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce kategorie osob uvedené v odstavci 1, které se zavazuje chránit.
3. Každý členský stát bude usilovat o postupné rozšíření ochrany na větší počet kategorií než na ty, které původně chránil.
VIII. Právní, správní a finanční záruky
Článek 27
1. V případě zamítnutí, odnětí, pozastavení nebo snížení dávky nebo sporu o její výši má žadatel právo předložit stížnost orgánu spravujícímu soustavu dávek a poté se odvolat k nezávislému orgánu. Žadatel bude písemně informován o dostupných opravných prostředcích, které musí být jednoduché a rychlé.
2. Odvolací řízení, v souladu s vnitrostátním zákonodárstvím a praxí, umožní navrhovateli, aby ho zastupovala nebo mu pomáhala kvalifikovaná osoba, kterou si zvolil, nebo zástupce reprezentativní organizace pracovníků nebo zástupce organizace zastupující chráněné osoby.
Článek 28
Každý členský stát převezme všeobecnou odpovědnost za řádnou správu zařízení a služeb pověřených prováděním úmluvy.
Článek 29
1. Je-li správa zajišťována přímo vládním orgánem odpovědným parlamentu, zástupci chráněných osob a zaměstnavatelů budou za stanovených podmínek přibráni ke správě v roli poradní.
2. Není-li správa zajišťována vládním orgánem odpovědným parlamentu:
a/ zástupci chráněných osob budou za stanovených podmínek účastni na správě nebo k ní přibráni v roli poradní,
b/ vnitrostátní právní předpisy mohou rovněž umožňovat účast zástupců zaměstnavatelů,
c/ právní předpisy mohou dále umožňovat účast zástupců veřejných úřadů.
Článek 30
V případech, kdy stát nebo soustava sociálního zabezpečení poskytují peněžitou pomoc na ochranu zaměstnanosti, členské státy učiní potřebná opatření, aby se zajistilo, že takové pomoci bude užito pouze k stanovenému účelu a že bude zabráněno podvodům nebo zneužití ze strany poživatelů dávek.
Článek 31
Tato úmluva reviduje úmluvu o nezaměstnanosti, 1934.
Článek 32
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 33
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.
Článek 34
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 35
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 36
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 37
Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli to bude považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.
Článek 38
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a/ ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 24, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti;
b/ od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 39
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Doporučení č. 173
Doporučení o sociální péči o námořníky na moři a v přístavech
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 24. září 1987 na svém sedmdesátém čtvrtém zasedání;
připomínajíc ustanovení doporučení o podmínkách námořníků v přístavech, 1936, a doporučení o sociálních podmínkách námořníků, 1970;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se sociální péče o námořníky na moři a v přístavech, jež jsou druhým bodem jednacího pořadu zasedání;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení doplňujícího úmluvu o sociální péči o námořníky, 1987,
přijímá dne 8. října 1987 toto doporučení, které bude označováno jako Doporučení o sociální péči o námořníky, 1987.
I. Všeobecné
1. Pro účely tohoto doporučení
a) výraz "námořník" označuje každou osobu, která je z jakéhokoli důvodu zaměstnána na námořní lodi, ať už ve veřejném či soukromém vlastnictví, s výjimkou válečných lodí;
b) výrazy "sociální zařízení a služby" označují zařízení a služby sociální, kulturní, rekreační a informační.
2. Pokud příslušný orgán po projednání s příslušnými organisacemi rejdařů zúčastněných na rybolovu a rybářů je názoru, že je to uskutečnitelné, měl by použít ustanovení tohoto doporučení na obchodní námořní rybolov.
3. (1) Členské státy by měly učinit opatření, aby se zajistilo, že přiměřená sociální zařízení a služby budou k disposici námořníkům v přístavech a na lodích a že jim bude zajištěna přiměřená ochrana při výkonu jejich povolání.
(2) Při provádění takových opatření členské státy by měly mít na zřeteli zvláštní bezpečnostní, zdravotní a rekreační potřeby námořníků, zejména v cizině a při vstupu do válečných oblastí.
4. Opatření pro kontrolu sociálních zařízení a služeb by měla zahrnovat účast representativních organisací rejdařů a námořníků.
5. Zařízení a služby poskytované podle tohoto doporučení by měly být dostupné všem námořníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost, rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politické názory nebo sociální původ a bez ohledu na stát, v němž je zapsána loď, na které jsou zaměstnáni.
6. Členské státy by měly navzájem spolupracovat za účelem prosazování sociální péče o námořníky na moři a v přístavech. Taková spolupráce by měla zahrnovat:
a) porady mezi příslušnými orgány za účelem zajištění a zlepšení sociálních zařízení a péče o námořníky, jak v přístavech tak na lodích;
b) dohody o spojení zdrojů a o společném zajištění sociálních zařízení ve větších přístavech, aby se tak zamezilo jejich nepotřebné podvojnosti;
c) organisování mezinárodních sportovních soutěží a podněcování námořníků k účasti na sportovní činnosti;
d) organisování mezinárodních seminářů o sociální péči pro námořníky na moři a v přístavech.
II. Sociální zařízení a služby v přístavech
7. (1) Členské státy by se měly postarat o potřebná sociální zařízení a péči ve vhodných přístavech země nebo zajišťovat, aby o ně bylo postaráno.
(2) Členské státy by se měly poradit s representativními organisacemi rejdařů a námořníků při stanovení vhodných přístavů.
(3) Sociální zařízení a péče by se měly často prověřovat, aby se zajistilo, že vyhovují potřebám námořníků, s přihlédnutím ke změnám v potřebách námořníků plynoucím z technického, provozního a jiného vývoje v námořní dopravě.
8. (1) O sociální zařízení a péči by mělo být postaráno v souladu s vnitrostátními podmínkami a praxí, prostřednictvím jednoho nebo několika z těchto orgánů:
a) úřadů;
b) organisací rejdařů a námořníků na základě kolektivních smluv nebo jiných dohod;
c) dobrovolných organisací.
(2) Měla by být učiněna opatření, aby v sociálních zařízeních a péči pro námořníky byl kromě dobrovolných pracovníků, pokud je toho třeba, zaměstnán na plný úvazek odborně kvalifikovaný personál
9. (1) Na úrovni přístavu, oblasti a státu by podle okolností měly být ustaveny sociální rady, do jejichž působnosti by mělo spadat:
a) dohlížet na přiměřenost existujících sociálních zařízení a upozorňovat na potřebu opatřit dodatečná zařízení nebo zrušit ta, jichž se málo využívá;
b) pomáhat a upozorňovat ty, kdo zodpovídají za sociální zařízení, a zajišťovat mezi nimi koordinaci.
(2) Sociální rady by měly mezi své členy zahrnovat zástupce organisací rejdařů a námořníků, příslušných úřadů a popřípadě dobrovolných organisací a sociálních orgánů.
(3) Pokud toho je třeba, konsulové přímořských států a místní představitelé zahraničních sociálních organisací by měli spolupracovat s přístavními, oblastními a národními sociálními radami.
10. (1) Členské státy by měly zabezpečit, aby dostatečná a pravidelná finanční podpora byla poskytována na sociální zařízení a služby.
(2) V souladu s vnitrostátními podmínkami a praxí, tato finanční podpora by měla pocházet z jednoho nebo z několika těchto zdrojů:
a) veřejných subvencí;
b) dávek nebo jiných zvláštních příspěvků námořní plavby;
c) dobrovolných příspěvků rejdařů, námořníků nebo jejich organisací
d) dobrovolných příspěvků z jiných zdrojů.
(3) Pokud jsou ukládány daně, dávky a zvláštní příspěvky, mělo by se jich užívat toliko pro účely, pro něž se vybírají.
11. Hotely a ubytovny vhodné pro námořníky by měly být k disposici všude, kde je toho třeba. Takové hotely a ubytovny by měly podléhat náležité kontrole, ceny by měly být přiměřené a je-li to nutné a uskutečnitelné, měla by být učiněna opatření pro ubytování rodin námořníků.
12. (1) V přístavech by měla být vytvořena nebo rozvíjena potřebná sociální a rekreační zařízení. Měla by zahrnovat:
a) místnosti pro shromaždování a rekreaci, pokud je toho třeba;
b) sportovní zařízení a jiná zařízení umístěná venku, zejména pro závody;
c) vzdělávací zařízení;
d) popřípadě zařízení pro náboženské úkony a pro osobní poradenství.
(2) Tato zařízení mohou být zajištěna tím způsobem, že se námořníkům dají k disposici, podle jejich potřeb, zařízení určená pro veřejnost.
13. Kde velký počet námořníků různých národností požaduje zařízení jako hotely, kluby a sportovní zařízení, příslušné úřady nebo orgány zemí původu a států, kde jsou lodi zaregistrovány, jakož i zúčastněná mezinárodní sdružení, by se měly radit a spolupracovat s příslušnými úřady a orgány země, ve které leží přístav, a navzájem za účelem spojení prostředků a zabránění nepotřebné podvojnosti.
14. (1) Námořníci by měli být informováni o všech veřejných zařízeních v přístavech, kde loď zastavuje - zvláště o dopravních prostředcích, sociálních službách, rekreačních a vzdělávacích zařízeních a modlitebnách - jakož i o těch, jež jsou pro ně zvlášť určeny.
(2) Tyto informace mohou být poskytovány zejména těmito prostředky:
a) rozdáváním na souši a se souhlasem kapitána na lodi brožur v nejvhodnějších jazycích, které jasně informují o zařízeních pro námořníky v přístavu, kde loď kotví, nebo v přístavu, kde učiní příští zastávku; takové brožury by měly obsahovat plán města a přístavní oblasti;
b) zřízením informačních středisek ve velkých přístavech snadno dostupných pro námořníky a obsazených osobami způsobilými bezprostředně podat všechny účelné informace a rady.
15. Přiměřené dopravní prostředky za mírnou cenu by měly být k disposici v každé vhodné době, kdy je jich třeba, aby se umožnilo námořníkům dostat se do města a vhodných stanovišť v přístavu.
16. Měla by být učiněna všechna potřebná opatření, aby námořníci přijíždějící do přístavu byli seznámeni:
a) se zvláštními nebezpečími a nemocemi, jimž mohou být vystaveni, a s prostředky, jimiž jim lze předcházet;
b) s tím, že je nutné, aby se nemocní dali rychle ošetřit, jakož i s nejbližšími dostupnými zařízeními pro takové ošetření;
c) s nebezpečími spojenými s požíváním narkotik a alkoholu.
17. Měla by být učiněna opatření, aby bylo zajištěno, že námořníci v přístavech budou
a) ambulantně ošetřeni v případě nemoci nebo úrazu;
b) budou v případě potřeby hospitalisováni;
c) obdrží zubní ošetření, zejména v nutných případech.
18. Příslušné orgány by měly učinit všechna vhodná opatření, aby seznámily rejdaře a námořníky, kteří připlouvají do přístavu, se všemi zvláštními zákony a zvyky, jejichž porušení by mohlo ohrozit jejich svobodu.
19. Příslušné orgány by měly opatřit přístavní prostory a přístupové cesty vhodným osvětlením a označením a zajistit pravidelné hlídkování na ochranu námořníků.
20. (1) Na ochranu cizích námořníků by měla být učiněna opatření pro usnadnění
a) příchodu k jejich konsulům;
b) účinné spolupráce mezi konsuly a místními nebo státními úřady.
(2) Dojde-li k zadržení námořníka z jakéhokoli důvodu na území některého členského státu, příslušný orgán by měl, jestliže námořník o to požádá, ihned informovat stát vlajky a stát, jehož je námořník příslušníkem. Příslušný orgán by měl rychle informovat námořníka o jeho právu podat takovou žádost. Stát, jehož je námořník příslušníkem, by měl neprodleně informovat jeho rodinu. Je-li námořník uvězněn, členský stát by měl umožnit konsulárním úředníkům těchto států okamžitý přístup k námořníkovi a pravidelné návštěvy po dobu námořníkova uvěznění.
(3) Případ zadrženého námořníka by měl být urychleně vyřizován podle příslušných předpisů o řízení a vlajkový stát a stát, jehož je námořník příslušníkem, by měly být průběžně informovány o vývoji věci.
21. (1) Veškerá možná praktická pomoc by měla být poskytnuta námořníkům čekajícím v cizích přístavech na repatriaci.
(2) Jestliže nastanou průtahy s repatriací námořníků, příslušný orgán by měl zajistit, aby o tom byl ihned zpraven konsulární nebo místní zástupce vlajkového státu.
22. Členské státy by měly učinit opatření, kdykoli toho je třeba, na ochranu bezpečnosti námořníků před napadením a jinými protiprávními činy v době, kdy lodi jsou v jejich teritoriálních vodách, a zejména v oblasti přístavu.
III. Sociální zařízení a služby na moři
23. (1) Sociální opatření a služby by se měly námořníkům poskytovat na lodi. Pokud je to proveditelné, tato opatření by mohla zahrnovat:
a) televisi a rozhlasové vysílání;
b) předvádění filmů nebo videofilmů, jejichž zásoba by měla dostačovat vzhledem k délce cesty a popřípadě být obnovována v přiměřených časových intervalech;
c) sportovní zařízení, včetně nářadí pro tělesnou kulturu, stolních her a her na palubě;
d) pokud možno, příležitost k plavání;
e) knihovnu obsahující knihy pro vzdělávání a jiné (knihy), v dostatečném množství vzhledem k délce cesty a jejichž zásoba by se měla obnovovat v přiměřených časových intervalech;
f) příležitost k rukodělné činnosti.
(2) Pokud je to možné a uskutečnitelné, mělo by být zváženo instalování barů pro námořníky na lodích, pokud to neodporuje národním, náboženským nebo sociálním zvyklostem.
24. Programy odborné výchovy pro námořníky by měly zahrnovat, pokud je toho třeba, vyučování a informace o otázkách týkajících se prospěchu námořníků, včetně obecných ohrožení, jimž je vydáno jejich zdraví.