II. Obecná ustanovení
Článek 3
Opatření, která mají být učiněna k provedení této úmluvy, budou projednávána s nejreprezentativnějšími zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
Článek 4
Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že na základě vyhodnocení nebezpečí existujících pro bezpečnost a zdraví, přijme a bude udržovat v platnosti právní předpisy, které zajišťují provádění ustanovení úmluvy.
Článek 5
1. Právní předpisy přijaté podle článku 4 mohou stanovit, že budou v praxi prováděny technickými normami nebo praktickými směrnicemi nebo jinými vhodnými prostředky odpovídajícími vnitrostátním podmínkám a praxi.
2. Při provádění článku 4 a odstavce 1 tohoto článku každý členský stát přihlédne k příslušným normám přijatým uznávanými mezinárodními organizacemi v oblasti normalizace.
Článek 6
Budou přijata opatření pro zajištění spolupráce mezi zaměstnavateli a pracovníky v zájmu zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví na staveništích, a to v souladu s úpravou stanovenou vnitrostátními právními předpisy.
Článek 7
Vnitrostátní právní předpisy budou požadovat, aby zaměstnavatelé a samostatně hospodařící osoby dodržovali předepsaná bezpečnostní a zdravotní opatření na pracovištích.
Článek 8
1. Kdykoli dva nebo více zaměstnavatelů provádí současně činnost na staveništi:
a/ hlavní podnikatel nebo jiná osoba nebo organizace provádějící účinnou kontrolu nebo mající hlavní odpovědnost za veškerou činnost na staveništi bude odpovědný za koordinaci předepsaných bezpečnostních a zdravotních opatření a za dodržování těchto opatření, pokud je to slučitelné s vnitrostátními právními předpisy,
b/ jakmile hlavní podnikatel nebo jiná osoba nebo organizace provádějící účinnou kontrolu nebo mající hlavní odpovědnost nad veškerou činností na staveništi tam není přítomen, má jmenovat, pokud je to slučitelné s vnitrostátními právními předpisy, příslušnou osobu nebo organizaci na místě, mající autoritu a nezbytné prostředky, aby zajistila jeho jménem koordinaci a dodržování opatření stanovených v bodě a/,
c/ každý zaměstnavatel bude odpovídat za provádění stanovených opatření, pokud jde o pracovníky, kteří jsou mu podřízeni.
2. Kdykoli zaměstnavatelé nebo samostatně hospodařící osoby konají současně práce na staveništi, musí spolupracovat při provádění stanovených bezpečnostních a zdravotních opatření podle vnitrostátních právních předpisů.
Článek 9
Osoby odpovědné za návrh a plánování stavebního projektu musí mít na zřeteli bezpečnost a ochranu zdraví stavebních pracovníků v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí.
Článek 10
Vnitrostátní právní předpisy mají stanovit, že pracovníci na všech pracovištích a v míře, v jaké vykonávají kontrolu nad zařízením a pracovními metodami, mají právo a povinnost podílet se na zajištění bezpečných pracovních podmínek a vyjadřovat názory k přijatým pracovním postupům, pokud mohou mít vliv na bezpečnost a zdraví.
Článek 11
Vnitrostátní právní předpisy stanoví, že pracovníci jsou povinni:
a/ spolupracovat co nejúže se svým zaměstnavatelem při provádění předepsaných bezpečnostních a zdravotních opatření,
b/ přiměřeným způsobem pečovat o svou vlastní bezpečnost a zdraví a o bezpečnost a zdraví jiných osob, které mohou být postiženy jejich jednáním nebo opomenutím při práci,
c/ používat zařízení daných jim k dispozici a nezacházet špatně se zařízením, které jim bylo poskytnuto pro jejich vlastní ochranu nebo pro ochranu druhých,
d/ oznamovat bez prodlení svému bezprostřednímu nadřízenému a představiteli pracovníků pro bezpečnost, pokud existuje, každou situaci, jež by podle nich mohla představovat riziko a které nemohou sami čelit,
e/ dbát předepsaných bezpečnostních a zdravotních opatření.
Článek 12
1. Vnitrostátní právní předpisy mají stanovit, že každý pracovník má právo vyhnout se nebezpečí, má-li důvodně za to, že bezprostřední a vážné nebezpečí ohrožuje jeho bezpečnost a zdraví, a povinnost ihned o tom zpravit svého bezprostředního nadřízeného.
2. Hrozí-li bezprostřední nebezpečí bezpečnosti pracovníků, zaměstnavatel má učinit okamžitá opatření k zastavení práce a podle povahy případu k evakuaci dělníků.
III. Preventivní a ochranná opatření
Článek 13
Bezpečnost na pracovištích
1. Budou učiněna veškerá vhodná opatření tak, aby všechna pracoviště byla bezpečná a bez rizika pro bezpečnost a zdraví pracovníků.
2. Budou zajištěny, udržovány a kde je toho třeba, označeny bezpečné přístupové cesty na pracoviště a odchod z nich.
3. Budou učiněna veškerá vhodná opatření k ochraně osob přítomných na staveništi nebo v jeho nejbližším okolí před nebezpečími, která mohou na takovém místě vzniknout.
Článek 14
Lešení a žebříky
1. Jestliže práce nemůže být bezpečně provedena na zemi nebo ze země nebo z některé části budovy či jiné stálé stavby, má být opatřeno a udržováno bezpečné a vhodné lešení nebo učiněno stejně bezpečné a vhodné opatření.
2. Není-li jiný bezpečný přístup na vyvýšená pracoviště, mají být opatřeny vhodné a spolehlivé žebříky. Musí být náležitě zabezpečeny proti mimovolnému pohybu.
3. Všechna lešení a žebříky budou provedeny a používány v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
4. Lešení budou prohlížena příslušnou osobou v případech a ve lhůtách stanovených vnitrostátními právními předpisy.
Článek 15
Zdvihadla a vázací prostředky
1. Každé zdvihadlo a vázací prostředek, včetně jejich podstatných částí, příslušenství, upevnění, zakotvení a podpěr mají být:
a/ dobře projektovány a konstruovány z materiálů dobré jakosti a dostatečné odolnosti pro účely, pro které se jich užívá,
b/ správně instalovány a používány,
c/ udržovány v dobrém funkčním stavu,
d/ prohlíženy a přezkušovány příslušnou osobou ve lhůtách a případech stanovených vnitrostátními právními předpisy; o výsledcích těchto prohlídek a zkoušek budou vedeny záznamy,
e/ obsluhovány pracovníky, kterým se dostalo příslušného výcviku v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
2. Zdvihadlo se nesmí používat ke zvedání, spouštění nebo přepravě osob, není-li konstruováno, instalováno a používáno k takovému účelu v souladu s vnitrostátními právními předpisy, s výjimkou nepředvídané události, kdy může dojít k těžkému nebo smrtelnému úrazu, jestliže zdvihadla lze bezpečně použít k takovému účelu.
Článek 16
Zařízení pro dopravu, přemísťování zemin a zacházení s materiálem
1. Všechna vozidla a zařízení pro přemísťování zemin a zacházení s materiálem mají být:
a/ dobře projektována a konstruována s přihlédnutím, pokud možno, k ergonomickým zásadám,
b/ udržována v dobrém funkčním stavu,
c/ správně používána,
d/ obsluhována pracovníky, kterým se dostalo vhodného výcviku v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
2. Na všech staveništích, kde se používá vozidel a zařízení pro přemísťování zemin a zacházení s materiálem
a/ budou pro ně zajištěny bezpečné a vhodné přístupové cesty,
b/ doprava bude organizována a kontrolována tak, aby bylo zajištěno jejich bezpečné používání.
Článek 17
Zařízení, stroje, příslušenství a nářadí
1. Zařízení, stroje a výstroj, včetně ručního nářadí s motorem nebo bez něho, budou
a/ dobře projektovány a konstruovány s přihlédnutím, pokud možno, k ergonomickým zásadám,
b/ udržovány v dobrém funkčním stavu,
c/ užívány pouze pro práce, pro které jsou určeny, pokud použití k jiným než původním účelům nebylo vyhodnoceno příslušnou osobou, která rozhodla, že takové použití je bezpečné,
d/ obsluhovány pracovníky, kterým se dostalo příslušného výcviku.
2. Tam, kde je to vhodné, bude výrobcem nebo zaměstnavatelem dáno příslušné poučení o bezpečném užívání, a to formou srozumitelnou uživatelům.
3. Tlaková zařízení a přístroje budou prohlíženy a přezkušovány příslušnou osobou v případech a ve lhůtách stanovených vnitrostátními právními předpisy.
Článek 18
Práce ve výškách včetně prací na střechách
1. Jestliže je nezbytné čelit nebezpečí nebo kde výše stavby nebo její sklon je větší než stanoví vnitrostátní právní předpisy, je třeba učinit preventivní opatření, aby se zabránilo pádu pracovníků a nářadí nebo jiných předmětů či materiálu.
2. Jestliže pracovníci musí pracovat na střechách nebo v jejich blízkosti nebo na jiných místech krytých křehkým materiálem, jímž je možno propadnout, je třeba učinit preventivní opatření, aby se zabránilo mimovolnému vstupu na křehký materiál nebo propadnutí skrze něj.
Článek 19
Výkopy, šachty, zemní práce, podzemní práce a tunely
Ve výkopu, v šachtě, při zemní práci, při podzemní práci nebo v tunelech mají být učiněna příslušná opatření,
a/ aby se vhodnými podpěrami nebo jinak zabránilo tomu, že pracovníci budou ohroženi pádem nebo uvolněním zeminy, skal nebo jiného materiálu,
b/ aby se zabránilo nebezpečí způsobenému pádem osob, materiálu nebo předmětů nebo přívalem vody do výkopu, šachty, zemních prací, podzemních prací nebo tunelu,
c/ aby bylo zajištěno dostatečné větrání na každém pracovišti tak, aby se udrželo dýchatelné ovzduší a omezily kouř, plyn, pára, prach a jiné nečistoty na úrovni, která není nebezpečná nebo škodlivá zdraví a je v mezích dovolených vnitrostátními právními předpisy,
d/ aby se pracovníkům umožnilo dostat se do bezpečí v případě požáru nebo přívalu vody nebo materiálu,
e/ aby se pro pracovníky vyloučilo riziko pocházející z možných podzemních nebezpečenství, jako je proudění kapalin nebo přítomnost kapes plynu, a to vhodným šetřením za účelem jejich lokalizace.
Článek 20
Jímky a kesony
1. Každá jímka a keson mají být
a/ dobře postaveny, z vhodného a bezvadného materiálu a dostatečně pevné,
b/ opatřené dostatečným zařízením umožňujícím pracovníkům dostat se do bezpečí v případě přívalu vody nebo materiálu.
2. Stavba, umístění, změny nebo demontáž jímky nebo kesonu lze konat pouze za přímého dohledu příslušné osoby.
3. Každá jímka a keson mají být kontrolovány příslušnou osobou ve stanovených intervalech.
Článek 21
Práce ve stlačeném vzduchu
1. Práce ve stlačeném vzduchu se může vykonávat pouze v souladu s opatřeními stanovenými vnitrostátními právními předpisy.
2. Práce ve stlačeném vzduchu mohou vykonávat pouze pracovníci, jejichž tělesná schopnost pro takovou práci byla potvrzena lékařskou prohlídkou, a v přítomnosti osoby příslušné pro dohled nad průběhem prací.
Článek 22
Konstrukční rámy a bednění
1. Postavit konstrukční rámy a jejich části, bednění, konstrukční lešení a vzpěry lze pouze za dohledu příslušné osoby.
2. Budou učiněna dostatečná opatření, aby se zabránilo ohrožení pracovníků v důsledku dočasné nepevnosti nebo lability konstrukce.
3. Bednění, konstrukční lešení a vzpěry musí být projektovány, konstruovány a udržovány tak, aby bezpečně unesly celé zatížení, jemuž mohou být vystaveny.
Článek 23
Práce nad vodou
Kde se práce koná nad vodou nebo v její těsné blízkosti, budou učiněna vhodná opatření pro
a/ zabránění pádu pracovníků do vody,
b/ záchranu pracovníků před nebezpečím utonutí,
c/ bezpečnou a přiměřenou dopravu.
Článek 24
Bourání
Jestliže bourání budovy nebo konstrukce může představovat nebezpečí pro pracovníky nebo pro veřejnost,
a/ budou v souladu s vnitrostátními právními předpisy přijata vhodná opatření, metody a postupy včetně těch, které se týkají odstranění odpadu a zbytků,
b/ práce budou plánovány a provedeny pouze za dohledu příslušné osoby.
Článek 25
Osvětlení
Na každém pracovišti a na každém jiném místě na staveništi, kudy může pracovník procházet, bude zajištěno vhodné a dostatečné osvětlení, případně přenosnými osvětlovacími zařízeními.
Článek 26
Elektřina
1. Veškerá elektrická zařízení a instalace budou konstruována, instalována a udržována příslušnou osobou a používána tak, aby se zabránilo nebezpečí.
2. Před započetím stavebních prací a v jejich průběhu budou učiněna vhodná opatření, aby se zjistilo, zda pod staveništěm nebo nad ním není kabel nebo elektrický přístroj pod proudem, a aby se zabránilo každému nebezpečí, které z toho může pro pracovníky vzniknout.
3. Kladení a údržba elektrických kabelů a přístrojů na staveništích musí odpovídat technickým normám a pravidlům používaným na vnitrostátní úrovni.
Článek 27
Výbušniny
Výbušniny smějí být skladovány, dopravovány, používány nebo s nimi zacházeno pouze
a/ za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy,
b/ příslušnou osobou, která má učinit nezbytná opatření, aby se zabránilo tomu, aby pracovníci nebo jiné osoby byli vystaveni nebezpečí úrazu.
Článek 28
Ohrožení zdraví
1. Jestliže pracovník může být vystaven chemickému, fyzikálnímu nebo biologickému ohrožení v takovém rozsahu, že to může ohrožovat jeho zdraví, mají být učiněna příslušná ochranná opatření, aby se zabránilo takové expozici.
2. Aby se předešlo expozici zmíněné v odstavci 1,
a/ nebezpečné látky mají být nahrazeny neškodnými nebo méně nebezpečnými látkami, kdykoli je to možné, nebo
b/ mají být uplatněna technická opatření na zařízení, stroje, nářadí nebo postupy, nebo
c/ pokud není možné vyhovět ustanovením bodů a/ nebo b/, mají být užívána jiná účinná opatření, včetně použití osobních ochranných pracovních prostředků a ochranného oděvu.
3. Jestliže pracovníci musí vstupovat do oblasti, kde může být obsažena jedovatá nebo škodlivá látka nebo nedostatek kyslíku nebo hořlavé ovzduší, mají být učiněna vhodná opatření, aby se předešlo nebezpečí.
4. Odpad nesmí být ničen na staveništi nebo z něho odstraněn způsobem, který by mohl škodit zdraví.
Článek 29
Ochrana proti ohni
1. Zaměstnavatel má učinit všechna vhodná opatření, aby se
a/ zabránilo nebezpečí požáru,
b/ rychle a účinně potlačil každý zárodek požáru,
c/ zajistila rychlá a bezpečná evakuace osob.
2. Je třeba zajistit dostatečné a vhodné uskladnění hořlavých kapalin, pevných látek a plynů.
Článek 30
Osobní ochranné pracovní prostředky a ochranný oděv
1. Tam, kde není možno jinými prostředky zajistit dostatečnou ochranu pracovníků proti nebezpečí nehody nebo újmy na zdraví včetně vystavení nepříznivým podmínkám, bude zaměstnavatel poskytovat a udržovat vhodné osobní ochranné prostředky a ochranný oděv s přihlédnutím k povaze práce a rizika, a to bez nákladů pro pracovníky podle vnitrostátních právních předpisů.
2. Zaměstnavatel má učinit vhodná opatření, aby pracovníkům umožnil používat osobní ochranné prostředky, a zajistit jejich správné používání.
3. Ochranné prostředky a ochranný oděv musí odpovídat normám stanoveným příslušným úřadem s přihlédnutím, pokud možno, k ergonomickým zásadám.
4. Pracovníci mají být vedeni k tomu, aby náležitě užívali osobních ochranných prostředků a ochranných oděvů, které jsou jim dány k použití, a o ně pečovali.
Článek 31
První pomoc
Zaměstnavatel je odpověden zajistit, že první pomoc, včetně cvičeného personálu, může být poskytnuta kdykoli. Je třeba učinit opatření k zajištění dopravy pracovníků, kteří utrpěli úraz nebo náhle onemocněli, k lékařskému ošetření.
Článek 32
Sociální zařízení
1. Na každém staveništi nebo v jeho blízkosti musí být zajištěno dostatečné množství pitné vody.
2. Na každém staveništi nebo v jeho blízkosti musí být zajištěna a udržována, podle počtu pracovníků a trvání prací, tato zařízení:
a/ sanitární zařízení a umývárny,
b/ zařízení pro převlékání, uložení a sušení oděvů,
c/ místnosti, kde pracovníci mohou jíst a kde se mohou skrýt při přerušení práce pro nepohodu.
3. Sanitární zařízení a umývárny by měly být pro muže a ženy oddělené.
Článek 33
Informace a školení
Pracovníci mají být přiměřena a vhodně
a/ informováni o možném ohrožení bezpečnosti a zdraví, jemuž mohou být na svém pracovišti vystaveni,
b/ poučeni a vyškoleni o dosažitelných opatřeních pro předcházení a zvládnutí takových nebezpečí a pro ochranu proti nim.
Článek 34
Hlášení o nehodách a nemocech
Vnitrostátní právní předpisy stanoví, že příslušnému úřadu mají být ve stanovené době hlášeny pracovní úrazy a nemoci z povolání.
IV. Provádění
Článek 35
Každý členský stát
a/ učiní všechna potřebná opatření včetně stanovení vhodných sankcí a donucovacích opatření k zajištění účinného provádění ustanovení úmluvy,
b/ zajistí příslušné inspekční služby ke kontrole provádění opatření, která mají být přijata podle ustanovení úmluvy, a zabezpečí tyto služby nezbytnými prostředky tak, aby plnily svůj účel nebo se přesvědčí, že se provádí náležitá kontrola.
V. Závěrečná ustanovení
Článek 36
Tato úmluva reviduje úmluvu o bezpečnostních předpisech /stavebnictví/, 1937.
Článek 37
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 38
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.
Článek 39
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 40
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikací a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.
2. Když bude členským státům organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.
Článek 41
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 42
Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli to bude považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.
Článek 43
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a/ ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanovení článku 39, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinnosti,
b/ od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.
Článek 44
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.
Úmluva č. 168
Úmluva o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se dne 1. června 1988 sešla na svém sedmdesátém pátém zasedání;
zdůrazňujíc význam práce a produktivního zaměstnání v každé společnosti nejen pro zdroje, které pro společnost vytvářejí, ale také pro příjem, který přinášejí pracovníkům, sociální role a pocit sebeúcty, které dávají pracovníkům;
připomínajíc existující mezinárodní normy v oblasti zaměstnanosti a ochrany v nezaměstnanosti /úmluvu a doporučení o nezaměstnanosti, 1934; doporučení o nezaměstnanosti /mládež/, 1935; doporučení o zajištění existenčních prostředků, 1944; úmluvu o sociálním zabezpečení /minimální norma/, 1952; úmluvu a doporučení o politice zaměstnanosti, 1964; úmluvu a doporučení o rozvoji lidských zdrojů, 1975; úmluvu a doporučení o správě práce, 1978; a doporučení o politice zaměstnanosti /dodatková ustanovení/, 1984/;
berouc v úvahu rozsáhlou nezaměstnanost a částečnou zaměstnanost, jimiž jsou postiženy různé země na všech stupních vývoje na celém světě, a zejména problémy mladých lidí, z nichž mnozí hledají své první zaměstnání;
berouc v úvahu, že od přijetí shora uvedených mezinárodních instrumentů o ochraně proti nezaměstnanosti došlo v zákonodárství a praxi mnohých členských států k významnému vývoji, který vyžaduje revizi existujících norem, zejména úmluvy o nezaměstnanosti, 1934, a přijetí nových mezinárodních norem o podpoře plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti všemi vhodnými prostředky, včetně sociálního zabezpečení;
u vědomí, že ustanovení úmluvy o sociálním zabezpečení /minimální norma/, 1952, týkající se dávek v nezaměstnanosti, stanoví úroveň ochrany, která je dnes překonána většinou soustav odškodnění existujících v průmyslových zemích a na rozdíl od norem týkajících se jiných dávek nebyla ještě doplněna vyššími normami, ale že příslušné normy mohou ještě představovat cíl pro rozvojové země, které jsou s to zavést soustavu odškodnění v nezaměstnanosti
uznávajíc, že politika vedoucí ke stálému, trvalému, neinflačnímu hospodářskému růstu a reagující pružně na změny, jakož i vytvářející a podporující všechny formy produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti, včetně malých podniků, družstev, samostatných a místních podniků zaměstnanosti, a rovněž nové rozdělení zdrojů v současnosti určených k financování činností zcela zaměřených na veřejnou pomoc ve prospěch činností podporujících zaměstnanost, zvláště poradenství pro volbu povolání, odbornou výchovu a pracovní rehabilitaci, poskytuje nejlepší ochranu proti nepříznivým účinkům nedobrovolné nezaměstnanosti, že však nicméně nedobrovolná nezaměstnanost existuje a je proto důležité zajistit, aby soustavy sociálního zabezpečení podporovaly zaměstnanost a hospodářskou pomoc osobám, které jsou nedobrovolně nezaměstnány;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se podpory zaměstnanosti a sociálního zabezpečení, jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání, a to zejména se zřetelem na revizi úmluvy o nezaměstnanosti, 1934;
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy, přijímá dne 21. června 1988 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, 1988.
I. obecná ustanovení
Článek 1
V této úmluvě:
a/ výraz "zákonodárství" zahrnuje právní předpisy, jakož i ustanovení stanov o sociálním zabezpečení;
b/ výraz "stanovený" znamená určený vnitrostátním zákonodárstvím nebo na jeho základě.
Článek 2
Každý členský stát má učinit vhodná opatření pro koordinování své soustavy ochrany proti nezaměstnanosti a své politiky zaměstnanosti. Za tím účelem má usilovat o to, aby jeho soustava ochrany proti nezaměstnanosti a zejména opatření pro poskytování dávek v nezaměstnanosti přispívaly k podpoře plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti a aby neodrazovaly zaměstnavatele od poskytování produktivního zaměstnání a pracovníky od jeho hledání.
Článek 3
Ustanovení této úmluvy budou prováděna po projednání a ve spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků v souladu s vnitrostátní praxí.
Článek 4
1. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může prohlášením připojeným ke své ratifikaci vyloučit ustanovení části VII ze závazků přijatých touto ratifikací.
2. Každý členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1, je může kdykoli pozdějším prohlášením odvolat.
Článek 5
1. Každý členský stát může prohlášením připojeným ke své ratifikaci využít nejvýše dvou z dočasných výjimek stanovených v článku 10, odst. 4, článku 11, odst. 3, článku 15, odst. 2, článku 18, odst. 2, článku 19, odst. 4, článku 23, odst. 2, článku 24, odst. 2 a článku 25, odst. 2. V takovém prohlášení je třeba tyto výjimky odůvodnit.
2. Nehledíc k ustanovením odstavce 1, členský stát, u něhož je to odůvodněno rozsahem ochrany poskytované jeho soustavou sociálního zabezpečení, může prohlášením připojeným ke své ratifikaci využít dočasných výjimek stanovených v článku 10, odst. 4, článku 11, odst. 3, článku 15, odst. 2, článku 18, odst. 2, článku 19, odst. 4, článku 23, odst. 2, článku 24, odst. 2 a článku 25, odst. 2. V takovém prohlášení je třeba tyto výjimky odůvodnit.
3. Každý členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo odstavce 2, uvede ve svých zprávách o provádění této úmluvy, předkládaných podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce, u každé z výjimek, kterých využil,
a/ zda důvody pro ni trvají, nebo
b/ že upouští od takové výjimky počínajíc stanoveným datem.
4. Každý členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo odstavce 2, bude podle povahy věci, kterou uvedl ve svém prohlášení, a pokud to okolnosti dovolují:
a/ krýt případy částečné nezaměstnanosti,
b/ zvyšovat počet chráněných osob,
c/ zvyšovat dávky,
d/ snižovat délku čekací doby,
e/ prodlužovat dobu, po kterou se vyplácejí dávky,
f/ přizpůsobovat zákonné soustavy sociálního zabezpečení pracovním podmínkám pracovníků s kratší pracovní dobou,
g/ usilovat o zajištění léčebné péče osobám pobírajícím podporu v nezaměstnanosti a osobám na nich závislým,
h/ usilovat o zajištění toho, aby se přihlíželo k době, po kterou se tyto dávky vyplácejí, pro získání nároku na dávky ze sociálního zabezpečení a kde je to vhodné, pro výpočet invalidních, starobních a pozůstalostních dávek.
Článek 6
1. Každý členský stát zajistí rovnost zacházení pro všechny chráněné osoby bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politického názoru, národnosti, státní příslušnosti, etnického nebo sociálního původu, invalidity nebo věku.
2. Ustanovení odstavce 1 nebrání přijetí zvláštních opatření, která jsou odůvodněna situací určitých skupin v rámci soustav uvedených v článku 12, odst. 2, nebo jsou určena k uspokojení zvláštních potřeb osob, které se setkávají se zvláštními problémy na trhu práce, zejména znevýhodněných skupin, nebo uzavření dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi státy o podporách v nezaměstnanosti na základě vzájemnosti.
II. Podpora produktivní zaměstnanosti
Článek 7
Každý členský stát vyhlásí za přednostní cíl politiku na podporu plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti všemi vhodnými prostředky, včetně sociálního zabezpečení. Takové prostředky by měly mimo jiné zahrnovat zprostředkování zaměstnání, odbornou přípravu a poradenství pro volbu povolání.
Článek 8
1. Každý členský stát bude usilovat o stanovení - s výhradou vnitrostátních právních předpisů a praxe - zvláštních opatření na podporu dalších možností zaměstnanosti a pomoci zaměstnanosti a pro usnadnění svobodně zvolené a produktivní zaměstnanosti pro určené kategorie znevýhodněných osob, které mají nebo mohou mít obtíže s nalezením trvalého zaměstnání, jako jsou ženy, mladí pracovníci, invalidé, starší pracovníci, dlouhodobě nezaměstnaní, migrující pracovníci po právu usazení v zemi a pracovníci postižení strukturálními změnami.
2. Každý členský stát uvede ve svých zprávách podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce kategorie osob, ohledně nichž se zavazuje podpořit programy zaměstnanosti.