2.3 Fond státního majetku
Výsledkem procesu privatizace budou v některých případech výnosy z prodeje podniků soukromým osobám (tuzemským i zahraničním). Současně však, dokonce v časovém předstihu, bude nezbytné řešit dnešní zadluženost státních podniků v procesu odstátnění, aby do vlastního privatizačního procesu vstupovaly podniky bez zátěže negativními důsledky administrativně direktivního systému řízení. Bude proto nutno v průběhu odstátnění vyřešit nelikvidační pohledávky a závazky organizací zpravidla vyplývající z nahromaděných neprodejných zásob nebo i nesprávně stanovených cenových relací mezi odběrateli a dodavateli ve vztahu k tuzemsku i zahraničí.
V celkovém souhrnu v oblasti vypořádání i v oblasti tržeb se jedná o peníze, které nevyplynuly z hospodaření v podmínkách rozvinutých peněžních funkcí československé koruny, ale v podmínkách, kdy československá koruna byla těchto funkcí zbavena. Za této situace nelze s příjmy a výdaji souvisícími s přípravou na privatizaci a s přechodem státního majetku do rukou soukromých osob zacházet jako se skutečnými penězi a je nezbytné je oddělit od sféry měnové i od sféry rozpočtové. Jedinou možností je vytvořit z nich samostatný okruh v oblasti státních aktiv a pasív v podobě zvláštního fondu státního majetku, která bude podléhat zvláštnímu režimu.
Nezastupitelná úloha při vedení takového zvláštního fondu přísluší ministerstvům financí. Jedině ta mohou zajistit, aby nemohlo na jedné straně dojít k převádění těchto peněz, v případě aktivního zůstatku, do sféry měnové a následkem toho k oslabování restriktivní měnové politiky nezbytné v zájmu vytváření protiinflačního prostředí, a na druhé straně ze stejných důvodů k převádění těchto peněz do sféry rozpočtové, a to ani do státního rozpočtu federace a republik, ani do rozpočtu obcí. Zacházení s tímto fondem bude podřízeno zvláštnímu režimu, který bude součástí jednotné měnové a rozpočtové politiky.
x x x
Pro realizaci této části ekonomické reformy je třeba přijmout nové nebo upravit následující právní normy:
- transformační zákon (zákon o privatizaci),
- zákon o majetkové restituci,
- zákon o obci a místní samosprávě,
- zákon o obecním vlastnictví,
- zákon o půdě,
- vládní nařízení k urychlení malé privatizace,
- novelizace vyhlášky FMF č. 119/1988 Sb.
a naopak zrušit platnost zejména:
- nařízení vlády č. 15/1959 Ú. l.,
- vyhlášky ministerstva financí č. 88/1959 Ú. l.
3. Liberalizace cen
Cenový systém je výrazně deformován. Administrativně stanovované ceny v uzavřené ekonomice nejsou s to podávat ekonomickým subjektům informaci o vztahu mezi poptávkou a nabídkou na trhu a informace o vzácnosti přírodních zdrojů, o negativním vlivu výrobních i spotřebních procesů na životní prostředí. Cenové relace stanovené na bázi nákladového přístupu k cenám jsou deformovány a cenové okruhy (VC, MC, NC, KC) jsou nepropojené.
Liberalizace cen míří k odstranění překážek, které brání tvorbě cen na základě pohybů a efektivní nabídky a poptávky.
Harmonogram základních reformních kroků obsahuje klíčový termín 1. ledna 1991, po němž se má v československé ekonomice zahájit proces cenové liberalizace. Ve skutečnosti již tento proces započal.
Po odstranění záporných daní z obratu u maloobchodních cen potravin se počítá ještě letos s úpravou maloobchodních cen jízdného ve veřejných dopravních prostředcích a úpravou maloobchodních cen u průmyslového zboží. To mj. umožní dosažení transparentnosti vztahů mezi rozpočtem, velkoobchodními a maloobchodními cenami cestou sjednocení daňových sazeb, na jejichž základě se zjednoduší propojení mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami.
V oblasti velkoobchodních cen je podstatné postupně rozšiřovat okruh smluvních cen. Přitom je nutno dbát, aby přechod ke smluvním cenám nebyl v příkrém rozporu s uskutečňovanými cenovými nápravami v oblasti maloobchodních cen, i když vyhnout se některým nesrovnalostem nebude asi možné. V tomto směru jako rušivý faktor, ještě zdůrazňující nutnost rychlé liberalizace působí hlavně situace v dodávkách ropy.
Významnou součástí přechodu k cenové liberalizaci bude přepočet výchozích velkoobchodních cen vstupů v souvislosti s přechodem k obchodu ve volně směnitelných měnách se SSSR a dalšími zeměmi RVHP a v návaznosti na přechod ke světovým cenám. Zde bude nutná orientace na cenové relace vyspělých trhů. Cestou k tomu bude s podporou státu zvýšení úlohy odběratele zvláště exportéra v cenové tvorbě a úprava cen základních surovin podle skutečných plných nákladů na tuzemskou výrobu i na dovoz. Při nápravě cenových relací je nutno počítat s určitým zvýšením cenové hladiny, které bude závislé především na přepočítacím poměru, uplatňovaném při dovozech, substitujících neefektivní tuzemskou výrobu pro výrobní potřebu a na tom, podaří-li se udržet princip jednotnosti cen pro všechny směry odbytu.
Na základě přepočtu cen vstupů bude nutno provést orientační kalkulace VC alespoň pro základní skupiny meziproduktů a produktů či služeb, jež budou vodítkem pro cenové chování výrobců i poskytovatelů služeb v liberalizovaném prostředí po 1. lednu 1991.
Při nápravě cen a následné liberalizaci dojde ke značným cenovým změnám. Bude-li zvolen výchozí kurs 24 Kčs/USD, dojde ke zvýšení cen vstupů o 327 mld. Kčs (+ 113%). Z toho činí vliv kursu 54% uplatnění dovozní přirážky 27%, přechod na nové oceňování dovozu ze zemí RVHP 17% a růst světových cen na rok 1991 2%. U výstupů pak dojde ke zvýšení cen o 774 mld. Kčs (+ 39%).
Bude-li zvolen výchozí kurs 20 Kčs/USD, dojde ke zvýšení cen vstupů o 174 mld. Kčs (+ 60,2%), u výstupů pak o 456 mld. Kčs (24,9%). Zde se neuvažovalo s uplatněním dovozní přirážky 20%.
Kvantifikace neobsahují vlivy změny daně z obratu ani změny vyplývající ze zvýšení cen ropy (zemního plynu, uhlí).
Základními charakteristickými rysy liberalizace cen k 1. lednu 1991 bude:
- uvolnění značné části velkoobchodních cen s přímým propojením na maloobchodní ceny,
- zavedení vnitřní konvertibility Kčs vůči volně směnitelným měnám.
Oba tyto rysy liberalizace cen představují jednotný celek, který otevře československou ekonomiku efektivním tlakům ze strany vnějšího světa.
Liberalizace cen bude probíhat v závislosti na rozsahu dosažené liberalizace dovozu, tzn. na míře potlačení monopolního postavení dodavatelů. Teprve pak bude možné přistoupit k plné liberalizaci cen a také uplatnit bez podstatných omezení monetární regulaci důchodů.
Cílem hospodářské politiky bude připravit a uplatnit takové mechanismy cenové regulace, které v období liberalizace nebudou bránit posunu cenových relací směrem k rovnovážným hodnotám, zároveň však budou schopny maximálně tlumit růst cenové hladiny, čili čelit výraznějším inflačním pohybům.
Hlavní role zpomalování růstu inflace patří restriktivní peněžní a fiskální politice a tvrdé mzdové politice. Účinné doplňující nástroje je možno hledat také v cenové a kursové politice.
V cenové regulaci půjde hlavně o:
- vymezení výrobků a služeb, u nichž v první fázi buď nedojde k uvolnění cen, nebo bude připuštěn jen velmi rigidní režim cenových úprav,
- zavedení časových "brzd" do procesu cenových úprav - povinný časový předstih pro vyhlášení změny, minimální interval pro udržení stálé ceny, přípustný minimální interval pro reakci na přesně vymezený okruh podnětů pro cenové změny apod.,
- kvantitativní omezení cenových změn - přípustný maximální procentní nárůst, přípustná reakce na zvýšení ceny meziproduktů či používaných služeb, vazba cenových pohybů (s přípustnými tolerancemi),
- stanovení kritického limitu pro intenzitu inflačního pohybu, po jehož dosažení by vstupovala v platnost přísnější omezení pro cenové pohyby apod.
Do této skupiny opatření je nutno zařadit také pravidla pro pohyby specifických cenových parametrů typu mezd, úrokových sazeb, státní antimonopolní politiky apod.
x x x
Pro realizaci této části ekonomické reformy bude třeba přijmout:
- zákon o státním cenovém dohledu,
- zákon o hospodářské soutěži.
4. Vnitřní směnitelnost československé měny
Stávající systém distribuce devizových prostředků je nekompatibilní s tržním mechanismem a reprodukuje deformace hodnotových vztahů. Při devizových operacích je užíván obchodní kurs, stanovený na bázi blízké reprodukčním nákladům vývozu. Kromě toho funguje omezený devizový trh (aukce), na němž je cena deviz utvářena výlučně na základě nabídky a poptávky. Dvojí kurs vede ovšem následně k různé kalkulaci nákladů a k různým pohledům na efektivnost. Dosavadní systém se stále obtížněji realizuje, neboť ekonomika se otevírá, a roste počet subjektů, které se také v důsledku liberalizace zahraničně obchodní činnosti podílejí na vývozu a dovozu. Ekonomika otevřená zahraniční konkurenci vyžaduje změnu řízení devizových vztahů a pružný a rovnoprávný přístup tuzemských, především výrobních subjektů k devizám. Cestou k tomu je dosažení vnitřní směnitelnosti československé měny. To umožní reálné konkurenční tlaky na československé výrobce a posun cenových relací do rovnovážné polohy.
Konečným cílem je plná konvertibilita československé měny v souladu s článkem VIII Dohody o Mezinárodním měnovém fondu. S ohledem na současnou ekonomickou situaci lze však zavést pouze vnitřní směnitelnost, která znamená relativně volný přístup československých ekonomických subjektů k devizám (nikoli však volnou držbu směnitelných korun zahraničními subjekty a jejich obchodovatelnost na devizových trzích v zahraničí).
Koncepce vnitřní směnitelnosti československé měny je založena na:
- povinném odprodeji devizových inkas bankám a možnosti volného nákupu deviz k úhradám do zahraničí od bank za Kčs,
- uplatnění jednotného devizového kursu, tvořeného na základě poptávky a nabídky na devizovém trhu,
- vyloučení oběhu cizích měn v československé ekonomice,
- regulaci devizové rovnováhy makroekonomickými zásahy centra (restriktivní rozpočtová a měnová politika) při eventuálním uplatnění dalších nástrojů stimulujících nabídku deviz a omezujících poptávku po devizách (dovozní přirážky, limity pro obyvatelstvo, tržní fondy, nevýrobní sféru apod., usměrňování platebních podmínek dovozů, dovozní licence na některé komodity, cla, exportní prémie),
- podpoře exportní výkonnosti vhodnou daňovou a úvěrovou stimulací těch výrobních struktur, které budou schopné vyšším exportem zajišťovat dostatečnou tvorbu deviz,
- intervenci centrální banky na devizovém trhu, umožňující dlouhodobější stabilizaci kursu (na vrub, či ve prospěch centrálních devizových rezerv) i při případném využití devizových půjček ze zahraničí.
Zásadní otázkou spojenou se zavedením vnitřní směnitelnosti je stanovení výchozí úrovně kursu československé koruny k volně směnitelným měnám, která by zabezpečila spuštění nového systému a umožnila jeho dlouhodobější stabilizaci. Zároveň musí respektovat únosnou míru průmětu devalvace do cenového vývoje ve vnitřní ekonomice, reálné možnosti uplatnění restriktivní měnové a rozpočtové politiky (podmíněné ekonomickými opatřeními v jiných oblastech systému řízení), jakož i výši disponibilních devizových rezerv SBČS pro intervence kursu Kčs na devizovém trhu, jejichž vytvoření je limitujícím faktorem.
Současná úroveň kursu ve výši cca 17 Kčs za USD neodpovídá tomuto požadavku, neboť poptávka po devizách při takovémto kursu výrazně převyšuje nabídku, která by proto v tržních poměrech musela být tlumena administrativními nástroji v rozsahu, který neguje působení trhu. Současně dochází také již v roce 1990 ke zhoršení reprodukční hodnoty při vývozu. Ta bude v roce 1991 dále nepříznivě ovlivněna výpadkem vývozu ropných produktů a dalšími vlivy, vyplývajícími ze změny cen dovážených surovin ze SSSR (železná ruda, barevné kovy, bavlna, kaučuk atd.) a zrušením vývozu zbrojní techniky.
Proto jsou úvahy odvozující výchozí kurs z dnešních reprodukčních nákladů již nereálné a určitá míra budoucí devalvace koruny naopak zcela nevyhnutelná. Pro stanovení výchozí úrovně kursu byly zpracovány nejrůznější analýzy, kvantifikace a modely. V podstatě jde o rozhodnutí mezi dvěma alternativami: buď stanovit výchozí kurs na úrovni vyrovnávající nabídku deviz a poptávku po devizách anebo použít menší devalvovací koruny a nestanovit kurs rovnovážný.
Pro obě alternativy se předpokládá
- garantovat určitou stabilitu cen vybraného okruhu dovážených základních surovin na vrub státního rozpočtu,
- limitování dovozů pro vnitřní trh,
- limitování dovozů pro nevýrobní spotřebu, zejména pro zdravotnictví.
A. Alternativa nižšího výchozího kursu (řádově 20 Kčs/USD)
Tato alternativa je výhodnější z krátkodobého sociálního hlediska, neboť řeší udržení životní úrovně a přesouvá bezprostřední sociální dopady do příštích let, a to na vrub růstu zahraniční zadluženosti.
Nevýhoda: prodlužuje období přechodu k tržní ekonomice za cenu vyšších nákladů tohoto přechodu a enormního růstu zadluženosti bez zaručeného termínu ukončení tohoto vývoje.
B. Alternativa vyššího výchozího kursu (řádově 24-30 Kčs/USD)
Urychluje přechod k prosperující ekonomice a předpokládá nižší čerpání zahraniční zadluženosti.
Ze sociálního hlediska je tato alternativa mnohem razantnější, krátkodobě znamená větší důsledky pro životní úroveň a zaměstnanost některých skupin obyvatelstva.
Podstatný rozdíl v důsledcích volby varianty je v růstu cenové hladiny (vyšší u alternativy B). Bude třeba docílit určitého konsensu, zejména s odbory a zájmovými svazy o nezbytné délce a míře zvýšení nezaměstnanosti a horšího vývoje mezd. Délka tohoto období bude záviset na vůli a schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se podmínkám trhu.
Realizace hospodářské reformy a dosažení vnitřní směnitelnosti Kčs jsou podmíněny získáním rozsáhlých zahraničních zdrojů. Půjde v rozhodující míře o tzv. oficiální zdroje - od mezinárodních finančních institucí a vlád. Jejich získání je podmíněno členstvím v Mezinárodním měnovém fondu a akceptovaném programu československé ekonomické reformy Mezinárodním měnovým fondem.
Rychlost změn v československé ekonomice bude do značné míry záviset na přílivu zahraničního kapitálu. Zavedení vnitřní konvertibility koruny odstraní základní překážky pro příliv zahraničního kapitálu.
x x x
Je třeba provést změnu devizového zákona č. 162/1989 ve znění zákona č. 109/1990.
5. Sociální souvislosti ekonomické reformy
V Československu vznikla dlouhodobá převaha nabídky volných míst, neefektivní přezaměstnanost, s níž byla spojena pracovní nekázeň, nízká produktivita práce. Odměňování bylo deformováno nivelizačními tendencemi, avšak současně se zvětšovaly rozdíly různých kategorií populace, vytvářela se zjevná i skrytá chudoba některých vrstev obyvatelstva.
Sociální konflikty, vyvolané strukturální nezaměstnaností, likvidací neúčelných pracovních míst, resp. sociální přezaměstnaností, budou tlumeny systémem opatření, z nichž hlavní význam budou mít služby zaměstnanosti. Záměrem je udržet tvořivé schopnosti pracovních zdrojů a podnikatelských aktivit a nepřekročit únosnou míru nezaměstnanosti; základní orientací bude předcházení ztrátám zaměstnání před pasívní péčí o ty, kteří již zaměstnání ztratili.
Pozornost se soustředí na usměrňování globálních proporcí mezi zdroji a potřebou pracovních sil. Preferována budou aktivní opatření, tj. včasné vytváření účelných pracovních míst pro uvolňované pracovníky. K tomu bude zřízen fond zaměstnanosti určený k financování opatření aktivní politiky zaměstnanosti, výplat příspěvku občanům před nástupem do zaměstnání a realizace útlumových programů.
Správy služeb zaměstnanosti (úřady práce) budou provádět aktivní politiku na trhu práce, budou usilovat o rychlou přeměnu nezaměstnaných v zaměstnané, podporovat vznik nových pracovních míst, provádění veřejně prospěšných prací, drobné podnikání, rekvalifikaci. Činnost služeb zaměstnanosti bude hrazena ze státního rozpočtu, opatření jimi prováděná budou hrazena z fondu zaměstnanosti.
Pro využití absolventů vysokých, případně i středních škol a některých uvolňovaných pracovníků z centrálních orgánů a úřadů lidosprávy budou zřízeny zvláštní instituce (jako právnické osoby), které budou organizovat přípravu těchto absolventů a pracovníků pro bankovní a finanční infrastrukturu, jako službu ve státní správě, pro instituce ochrany trhu, služby trhu práce, daňové úřady apod. Odborná příprava, případně rekvalifikace včetně stáží bude organizována v zemích s vyspělou tržní ekonomikou. Financování bude převážně z fondů zahraniční pomoci.
Výběr pracovníků pro tyto specifické formy rekvalifikace bude prováděn konkursem, organizovaným budoucími uživateli (zaměstnavateli) rekvalifikovaných pracovníků.
Ekonomicky budou podporovány pracovní příležitosti i pro osoby zdravotně postižené v zájmu jejich integrace a využití pracovního potenciálu.
Ke zmírnění nerovnováhy na trhu práce (omezení poptávky po pracovních silách, relativně vysoký přirozený přírůstek nových zdrojů pracovních sil v nejbližších letech) bude státní hospodářská politika usměrňovat i nabídku pracovních sil. Na její pokles bude působit úprava rodičovského příspěvku (předpokládá se snížení zaměstnanosti matek), rozšíření práce žen na kratší pracovní úvazek, uplatňování ekonomických (pokud možno nikoliv administrativních) nástrojů na úměrné snížení rozsahu práce osob poproduktivního věku. Nabídka pracovních sil bude postupně ovlivněna i předpokládaným prodloužením doby přípravy mládeže na povolání, prodloužením vysokoškolského studia se zaměřením na progresívní vědní disciplíny, jazykovou přípravu apod., rozšíření počtu svátků a prodloužení dovolené o 1 týden.
Vedle uvedených opatření budou vytvářeny předpoklady k tomu, aby sociální důsledky výkyvů na trhu práce byly zčásti eliminovány - podle situace jednotlivých podniků - na základě dohod mezi zaměstnavateli a odbory.
Předmětem kolektivního jednání ve mzdové oblasti bude zejména stanovení celkového vývoje mezd, úrovně a podmínek uplatňování mzdových tarifů, mzdových příplatků, stimulačních forem a dalších podmínek odměňování. Kolektivní jednání a dohody se budou realizovat na vrcholové úrovni (generální dohoda), na úrovni odvětví (oborů) a na podnikové úrovni. Ustanovení dohod uzavřených na vyšší úrovni vyjádří minimální nároky, z nichž bude vycházet kolektivní jednání na nižší úrovni.
Forma kolektivního jednání je významným prostředkem tlumení sociálních a mzdových konfliktů. Stát bude jednání ovlivňovat doporučením směrné roční dynamiky nominálních mezd, stanovením minimální mzdy a nároků pracovníků při neúspěšnosti podnikatelské činnosti a dále doporučením pro utváření, výši a používání základních (minimálních) mzdových tarifů a příplatků a regulačním zdaněním objemu vyplacených mezd.
Směrný vývoj nominálních mezd bude vycházet zejména z možnosti růstu reálné mzdy (limitované zpravidla předpokládaným růstem produktivity společenské práce) a z očekávaného vývoje životních nákladů. Minimální mzda bude stanovena jako nejnižší základní mzdový tarif odpovídající životnímu minimu.
Po období, ve kterém tržně konkurenční prostředí a změny vlastnických vztahů nebudou schopny dostatečně ovlivnit podnikatelské chování ke mzdám, bude bráněno nepřiměřenému růstu mezd dodatkovým zdaněním. Postupně se předpokládá upouštět od tohoto zdanění mezd, nejdříve u mezd hrazených ze zisku.
V rodinné politice bude důležitá ekonomická pomoc státu pro posílení základních sociálních a výchovných funkcí rodiny. Změní se systém preferencí (populační cíle již nebudou dominantou rodinné politiky), nově se pojmou přídavky na děti i role rodičovského příspěvku. Základními dávkami budou chráněny všechny děti stejným způsobem bez rozdílu jejich počtu v rodině, pouze s přihlédnutím k nákladům na jejich výživu a výchovu. Proto bude připravena nová konstrukce přídavků na děti jako státní dávky diferencované pouze podle věku; dosavadní sleva na dani ze mzdy bude se změnou daňového systému zrušena. Výše přídavků na děti bude automaticky upravována v závislosti na růstu životních nákladů na výživu a výchovu dětí. Od standardních situací rodin bude v rámci státní rodinné politiky odvíjen systém specifické pomoci rodinám v situacích ohrožení nebo krizí. Rovněž bude věnována pozornost a poskytována pomoc rodinám, ve kterých vyrůstají zdravotně postižené děti.
Také nová koncepce sociálního zabezpečení musí směrovat k nápravě negativního dědictví minulosti vyvolaného zestátněním zdravotnictví, národního pojišťovnictví a reziduálním financováním ze státního rozpočtu. Bude vytvořen jednotný státní systém garancí životního minima, valorizací a s možností individuální či skupinové iniciativy vyjádřené připojištěním nebo dobrovolným pojištěním.
Financování celé správy sociálního zabezpečení bude důsledně převedeno na systém fondů oddělených od státního rozpočtu s tím, že dávky státního charakteru a péče na státem garantované úrovni bude zajišťována finančně ze všeobecných příjmů státního rozpočtu. Uskutečňování tohoto záměru bude ukončeno spolu s daňovou reformou.
Celá soustava státního sociálního zabezpečení včetně dávek společenské pomoci rodinám s dětmi musí reagovat na měnící se ekonomické podmínky, především formou pravidelného přizpůsobování dávek změnám životních nákladů a růstu mezd.
Bude provedena postupná úprava důchodů, přiznaných podle dříve platných předpisů, a zvýšení nejnižších důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmů tak, aby odpovídaly minimálním životním nákladům důchodců.
x x x
K řešení těchto sociálních otázek budou předloženy návrhy zákonů:
- o sociálním zabezpečení,
- o zaměstnanosti,
- o kolektivním vyjednávání a kolektivní smlouvě,
- o státní podpoře rodinám.
6. Strukturální politika
Současná struktura národního hospodářství vyplývá ze strnulých a značně nepřizpůsobivých dlouhodobě utvářených poměrů ve všech odvětvích. Silně je ovlivněna naším závislým postavením v integraci RVHP (dovozy surovin, vývozy strojů a spotřebního zboží), předimenzovaností těžkého průmyslu a malou vahou terciárního sektoru. V hospodářství přetrvává vysoká setrvačnost negativních vlivů dosavadních struktur s projevy vysoké materiálové a energetické náročnosti, technickou zaostalostí, nízkým stupněm zhodnocení národní práce, což je doprovázeno silnou investiční předurčeností, vysokým stupněm rozestavěnosti a značnou finanční náročností v tuzemsku i zahraničí. Přežívá nízký stupeň adaptability hospodářských subjektů, požadavkový systém na úhrady z centrálních finančních zdrojů v podmínkách tržní, peněžní nerovnováhy a silné monopolizace. Všechny tyto vlivy se koncentrovaně projevují ve všech sektorech národního hospodářství včetně ekologie a strnulosti struktury hospodářství.
Strukturální politika na úrovni federace bude vycházet především z komparativních výhod československé ekonomiky, tedy z podmínek jejího efektivního zapojení do mezinárodního obchodu. Při respektování obecných zásah vztahů mezi federací a republikami a v podmínkách ekonomické reformy tato politika stanoví společné cíle a trendy. Jejich těžiště bude respektovat vytváření základních koncepcí hospodářského rozvoje a strategii postupu a promítne se do změny relačních podílů mezi primárním, sekundárním a terciárním sektorem s využitím dlouhodobých komparativních výhod ve prospěch tradičního a perspektivního lehkého průmyslu a terciéru. S tím souvisí i programy a způsoby odpoutání od zdrojové závislosti na SSSR včetně zajišťování efektivní náhrady s přihlédnutím ke změnám požadavků a struktury, jak vyplynou z tržních podmínek. Z těchto prvků se bude odvozovat i jednotná politika v energetice, palivech, hutnictví, zahraničním obchodě, dopravě, spojích, včetně jejich zapojení do mezinárodních soustav sítí s navazující restrukturalizací, vyšším zhodnocením energií a snížením náročností výroby na vstupy.
Strukturální politika bude prosazovat jednotné pojetí nepřímých nástrojů pro ovlivňování struktury trhu v obchodních vztazích mezi podniky v obou republikách, jednotného pojetí zahraničního obchodu v podmínkách vnitřní směnitelnosti a jeho liberalizace včetně s tím souvisící ekonomické infrastruktury podnikání. Tvorba a užití federálních rezerv je nedílnou součástí tohoto procesu.
Souhrnným cílem strukturální politiky je podpořit žádoucí strukturální změny, umožnit přechod na tržní mechanismus a udržet chod národního hospodářství.
Vlastní strukturální programově i odvětvově orientovaná strukturální politika bude dvojího typu:
- samostatné programy v oblasti paliv, energetiky, hutí, zemědělství, velmi omezený počet strojírenských programů (např. strojírenská výroba pro energetiku), doprava, spoje, ekologické programy a projekty,
- politika zajišťující obecnou podporu podnikatelsky nadějných záměrů a aktivit.
Součástí této politiky budou i tzv. útlumové procesy vyplývající:
- z jednoznačného ekonomického rozhodnutí na základě jednoznačných ekonomických důvodů (zjevná neefektivnost, prodluženost s ohroženou návratností, nebonitní aktiva atd.), nebo z neekonomického (politického) rozhodnutí,
- z "nepřímých" rozhodnutí, kdy stát odhaduje budoucí důsledky systémových kroků hospodářské politiky na efektivnost výrob, oborů, pododvětví a tím připravuje návrhy na utváření a rozhodování o subvenční politice,
- z pokračující destrukce životního prostředí.
Rozhodnutí obou typů musí respektovat jejich dodatečné náklady, a to jak technické (náklady na vlastní likvidaci), tak především sociální.
Úspěšná realizace státní strukturální politiky by měla přinést:
- zvládnutí důsledků postupného výrazného útlumu neefektivních výrob,
- rozvoj výrob a programů s vysokým podílem přidané hodnoty a zhodnocení na světovém trhu včetně vyššího zhodnocení domácích surovinových zdrojů,
- snižování citlivosti československé ekonomiky na výkyvy v zahraničně ekonomických vztazích včetně, a to i k jednotlivým teritoriím,
- realokace výrobních zdrojů z neperspektivních výrob do oborů s perspektivní a exportní výkonností,
- snížení spotřeby primárních surovinových zdrojů (obnovitelných a neobnovitelných), zejména tuzemských,
- odhady důsledků restrukturalizace a tomu odpovídající příprava návrhů na směry a uplatnění subvenční politiky a návrhů, programů, majících vliv na směrování odpovídajících peněžních kapitálových prostředků včetně zahraničních,
- výrazný pokles zatížení životního prostředí zejména ve vybraných regionech.
Účast státu na restrukturalizaci ekonomiky bude vycházet ze státních programů s nezbytnými komplexními návaznostmi na koncepci hospodářské politiky a strategie s diferencovaným záběrem v počátečních fázích reformy (větší váha) a v jejím dalším průběhu (zvyšování váhy orientace na vytváření podmínek pro adaptabilitu tržních subjektů). V souladu s těmito přístupy bude stát uplatňovat i novou strategii rozvoje vědy a výzkumu zaměřenou na odstranění všech překážek jak v oblasti tvorby nových poznatků a inovací, tak i v oblasti jejich ekonomického využívání a zhodnocování.
Při uplatňování nástrojů realizace strukturální politiky se bude vycházet z diferencovaného přístupu k investičně náročným oborům a odvětvím sekundárního a terciárního sektoru, jednoznačně vyžadujících pro svůj další rozvoj kultivaci tržního prostředí.
Stát bude podporovat podle konkrétních podmínek projekty a programy dalšími formami, jako jsou finanční (návratná či jinak podmíněná) spoluúčast, garance za poskytnuté bankovní úvěry (vč. zahraniční kapitálové účasti), operace na finančním trhu ve prospěch investorů - podnikatelů, využívání finančně devizových, surovinových a plodinových aukcí, úhrada úroků za stanovených podmínek, slevy z daní a odvodů účelového charakteru a další formy subvenční politiky, bezplatné předávání či odprodej za zvýhodněné ceny výsledků realizace státních zakázek, konjunkturální využívání státních hmotných rezerv při respektování jejich jistící úlohy z hlediska hospodářského rozvoje, vývozní licence, dovozní cla, vývozní prémie, státní zakázky, protimonopolní opatření a podpora soutěživosti atd.
Nepřímá forma státní účasti na podpoře strukturálních změn bude uplatňována zejména v případech podpory rozvoje drobné a střední podnikatelské iniciativy, zvláště soukromé, kde je neracionální (vzhledem k četnosti ekonomických subjektů a zpravidla relativně nízkým objemům účasti státu na jednotlivých případech), uplatňovat selektivní, individualizované formy státní účasti.
Nejdůležitější směry státní strukturální politiky budou v konkrétních programech podporovat:
- omezení těžkého průmyslu a podporu tradičních a perspektivních aktivit lehkého průmyslu,
- snížení energetické, surovinové, ekologické a dalších náročností výrob,
- posílení terciárního sektoru, v tom zejména cestovního ruchu, služeb obyvatelstvu vč. modernizace bankovnictví, pojišťovnictví a spořitelen,
- obnovu hospodářského růstu a podnikatelské aktivity, zejména soukromé iniciativy,
- rozvoj zahraničního cestovního ruchu,
- informatizace společnosti vč. komplexní telekomunikační infrastruktury,
- kultivaci člověka a jeho prostředí,
- nápravu škod způsobených na životním prostředí a jeho obnovu přirozené rovnovážnosti,