FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
156
Návrh
poslanců Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
akademika Milana Čiče a doc. JUDr. Vladimíra Mikule, CSc.
(další budou doplněni během jednání výborů)
na vydání
zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Jednací řád upravuje zásady jednání Federálního shromáždění, vzájemné styky obou sněmoven, jakož i styky s vládou České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "federální vláda") a navenek vůbec. Své vnitřní poměry upravuje každá sněmovna vlastním usnesením (čl. 46 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
ČÁST II
POSLANCI
§ 2
(1) Poslanec nabývá práv a povinností schválením zápisu Ústřední volební komise o výsledku voleb. Náhradník nabývá práv a povinností poslance dnem následujícím po dni, ve kterém zanikl mandát některého poslance.
(2) Vykonávat práva a povinnosti ve Federálním shromáždění a jeho orgánech je poslanec oprávněn, pokud splní tyto podmínky:
a) předá osvědčení o zvolení,
b) předloží písemné prohlášení, že nevykonává funkce s výkonem poslaneckého mandátu neslučitelné (čl. 47 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) složí předepsaný slib; před složením slibu podepíše písemný text slibu a odevzdá jej Kanceláři Federálního shromáždění.
§ 3
(1) Základním úkolem poslance je podílet se na plnění úkolů Federálního shromáždění.
(2) Poslanec je povinen účastnit se jednání a prací sněmovny a výboru, do kterého byl zvolen. Jednání jiných orgánů sněmovny a Federálního shromáždění je povinen se účastnit, pokud byl do nich zvolen.
(3) Ke každému jednání se vyhotoví prezenční listina, do které se všichni zúčastnění poslanci podepíší před začátkem a po skončení jednání.
(4) Nemůže-li se poslanec z důvodu nemoci nebo jiného závažného důvodu v některý jednací den jednání zúčastnit, je povinen předem sdělit organizačnímu tajemníkovi výboru nebo sněmovny. že žádá o omluvení neúčasti a uvést důvod. O omluvení neúčasti poslance rozhoduje předseda výboru nebo předseda sněmovny.
(5) Jestliže poslanec nemohl požádat o omluvení neúčasti předem, je povinen učinit to dodatečně a podat potřebné vysvětlení; dodatečná žádost musí být podána bez průtahů.
§ 4
(1) Neúčast poslanců v jednacích dnech sněmovny a výborů se posuzuje po ukončení kalendářního měsíce.
(2) Jestliže předseda neúčast poslance neomluví (§ 3 odst. 4), protože omluvu neshledal odůvodněnou anebo poslanec se vůbec neomluvil, sdělí to poslanci. Poslanec může do 5 dnů požádat, aby předsednictvo sněmovny toto rozhodnutí přezkoumalo; rozhodnutí předsednictva sněmovny je konečné.
(3) Neomluvená neúčast poslance na jednání v některý jednací den (odstavec 1) se považuje za neúčast bez řádné omluvy [§ 7 zákona č. 304/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců Federálního shromáždění.]. O případech ztráty nároků [§ 7 zákona č. 304/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců Federálního shromáždění.] poslance je sněmovna pravidelně informována.
§ 5
(1) V prostorách Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, mohou orgány činné v trestním řízení provést jakýkoli úkon jen s předchozím písemným souhlasem předsedy Federálního shromáždění. Takového souhlasu je třeba, i pokud by šlo o úkon, kterým by byla dotčena písemnost sloužící poslanci k činnosti ve Federálním shromáždění nebo o jinou věc obdobné povahy, a to i když se nacházejí kdekoli.
(2) Jakmile se předseda Federálního shromáždění a předsedové sněmoven dozvědí o jakémkoli zásahu státních nebo jiných veřejných orgánů proti osobní svobodě poslance, učiněném bez vědomí sněmovny nebo předsednictva Federálního shromáždění, provedou potřebná opatření k ochraně poslance.
§ 6
(1) Žádost, aby byl dán souhlas k trestnímu nebo kárnému stíhání poslance nebo k jeho vzetí do vazby (čl. 50 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), a žádost, aby byl dán souhlas předsednictva Federálního shromáždění k zadržení poslance (čl. 52 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Žádost předkládá předsedovi Federálního shromáždění příslušný orgán činný v trestním řízení, orgán oprávněný zahájit řízení o přestupku nebo jiném obdobném protiprávním jednání anebo orgán oprávněný zahájit kárné nebo kázeňské řízení.
(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí žádost mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny s tím, aby ji projednal a sdělil své stanovisko orgánu, který má o žádosti rozhodovat.
(3) O žádosti se rozhoduje usnesením. Nebude-li do 60 dnů od doručení žádosti takto rozhodnuto, má se za to, že požadovaný souhlas byl odepřen.
(4) Pokud bylo žádosti podle odstavce 1 vyhověno, mají orgány tam uvedené povinnost oznamovat sněmovně všechna rozhodnutí, která se poslance týkají.
(5) Po dobu vazby, k níž dala sněmovna souhlas, se pozastavuje výkon práv a povinností poslance. Totéž platí po dobu, po kterou poslanec nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného v § 73 nebo § 73a trestního řádu. v případech, kdy byl dán souhlas k trestnímu stíhání, sněmovna současně s vyhověním žádosti rozhodne o tom, zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje výkon práv a povinností poslance, popřípadě v jakém rozsahu.
§ 7
(1) Poslancům jsou zakázány jakékoli osobní invektivy vůči jinému poslanci. a demonstrativní a nátlakové způsoby jednání.
(2) Poslanci se nesmějí obracet na státní a jiné veřejné orgány k podpoře zájmů některých účastníků řízení; to neplatí v případech, kdy poslanec jedná v řízení při výkonu svého povolání.
(3) Poslanci nemohou využívat svého postavení poslance k provádění obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
Část III
POSLANECKÉ KLUBY
§ 8
(1) Poslanci každé ze sněmoven se podle politického zaměření, zpravidla podle příslušnosti k politickým stranám a politickým hnutím, které kandidovaly ve volbách, sdružují v poslaneckých klubech.
(2) K ustavení poslaneckého klubu je třeba nejméně osmi poslanců. O ustavení klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu.
(3) Jménem poslaneckého klubu jedná jeho předseda (místopředseda). Je oprávněn se účastnit jednání orgánů sněmoven a Federálního shromáždění a vyjádřit se k projednávané věci.
§ 9
(1) Předseda poslaneckého klubu písemně oznámí předsedovi sněmovny ustavení klubu a jeho název; v oznámení dále uvede jména a příjmení členů klubu.
(2) K přistoupení poslance k poslaneckému klubu je třeba přihlášky poslance a souhlasu klubu. Přistoupení poslance předseda poslaneckého klubu oznámí předsedovi sněmovny.
§ 10
Poslanecké kluby obou sněmoven mohou jednat společně; mohou si i zvolit společného předsedu a místopředsedu.
§ 11
(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny ke své činnosti používat místnosti v objektech Federálního shromáždění.
(2) K úhradě nákladů poslaneckých klubů se z rozpočtu Federálního shromáždění poskytují příspěvky ve výši, kterou určuje pro každý kalendářní rok předsednictvo Federálního shromáždění s přihlédnutím k počtu členů jednotlivých poslaneckých klubů.
(3) Poslanecké kluby jsou povinny vést evidenci o použití příspěvků podle odstavce 2. Na žádost předsednictva Federálního shromáždění jsou povinny použití příspěvků doložit.
Politické grémium
§ 12
(1) Členy politického grémia jsou předsedové poslaneckých klubů sněmoven.
(2) Zasedání politického grémia svolává a jeho jednání řídí předseda anebo první místopředseda Federálního shromáždění. Politické grémium musí být svoláno, požádají-li o to předsedové alespoň dvou poslaneckých klubů.
(3) Na zasedání politického grémia jsou zváni předsedové sněmoven.
§ 13
Politické grémium zejména:
a) posuzuje návrhy pracovních plánů předsednictva Federálního shromáždění a sněmoven,
b) projednává program schůzí a postup v rozpravě sněmoven,
c) posuzuje návrhy poslaneckých klubů na rozdělení funkcí a míst a návrhy na jejich obsazení (§ 14),
d) posuzuje otázky politické povahy, aby se objasnila předběžná stanoviska poslaneckých klubů.
Část IV
USTAVUJÍCÍ SCHŮZE SNĚMOVNY
§ 14
(1) Sněmovna stanoví na návrh poslaneckých klubů rozdělení funkcí a míst v orgánech Federálního shromáždění a sněmoven tak, aby vyjadřovalo podle zásady poměrného zastoupení výsledky voleb.
(2) Návrhy na obsazení těchto funkcí a míst podávají poslanecké kluby tak, aby to bylo v souladu s rozhodnutím sněmovny podle odstavce 1.
§ 15
(1) Ustavující schůzi sněmovny svolá předsednictvo Federálního shromáždění (čl. 56 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) do 30 dnů ode dne voleb.
(2) Schůzi řídí pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění, který přijme slib poslanců, předloží k projednání návrh řádu pro volby orgánů a funkcionářů sněmovny a zajistí provedení volby předsedy sněmovny.
§ 16
(1) Zvolený předseda sněmovny se ujme řízení schůze a přijme slib toho, kdo schůzi dosud řídil, pokud byl zvolen poslancem sněmovny.
(2) Sněmovna stanoví počet členů svého předsednictva a zřídí své další výbory, pokud jejich zřízení není stanoveno zákonem.
(3) Předseda sněmovny dá provést volbu místopředsedy sněmovny a členů jejího předsednictva. Dále dá provést volbu předsedů a ostatních členů výborů sněmovny. Poté sněmovna zvolí ze svého středu členy předsednictva Federálního shromáždění v počtu stanoveném ústavním zákonem.
(4) Po provedení voleb pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění (§ 15 odst. 2) podá sněmovně zprávu o činnosti předsednictva Federálního shromáždění za dobu od poslední schůze sněmovny.
Část V
SPOLEČNÁ SCHŮZE SNĚMOVEN
§ 17
(1) Po ustavující schůzi sněmovny předseda nebo pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění (čl. 56 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) svolá společnou schůzi sněmoven k volbě předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění a tuto schůzi řídí
(2) Sněmovny projednají návrh řádu pro volby předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.
(3) Sněmovny zvolí předsedu Federálního shromáždění, který se ujme řízení společné schůze a dá provést volby prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.
Část VI
SCHŮZE SNĚMOVEN
§ 18
Svolávání schůzí sněmoven
(1) Schůze sněmoven se konají v době, kdy Federální shromáždění zasedá.
(2) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě usnesení sněmovny nebo jejího předsednictva. Na žádost alespoň jedné pětiny poslanců sněmovny svolá její předseda schůzi nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh programu schůze.
(3) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního shromáždění, je-li to stanoveno ústavním zákonem, dále na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě shodného usnesení obou sněmoven nebo jejich předsednictev.
Jednání sněmoven
§ 19
(1) Do jednacího sálu mají přístup pouze osoby uvedené v § 21 a dále osoby, které k tomu mají svolení předsedy sněmovny.
(2) Pro zasedací pořádek je určující příslušnost poslance k poslaneckému klubu. Poslanci obsazují v jednacím sále vždy totéž poslanecké křeslo. V době schůzí sněmovny nesmí být toto křeslo nikým jiným obsazeno.
(3) V jednacím sále jsou vyhrazena zvláštní místa pro členy federální vlády a další osoby uvedené v § 21.
(4) Do prostor Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, není dovolen vstup osobám, které mají u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu.
§ 20
(1) Jednání Sněmovny lidu lze zahájit, jestliže je přítomna více než polovina jejích poslanců.
(2) Jednání Sněmovny národů lze zahájit, jestliže je přítomna více než polovina jejích poslanců zvolených v České republice a více než polovina jejích poslanců zvolených ve Slovenské republice.
(3) Jednání sněmovny řídí předseda sněmovny nebo pověřený člen předsednictva sněmovny (předsedající). Pro každou schůzi zvolí sněmovna dva ověřovatele zápisu (§ 39 odst. 3). Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu jednání. Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu jednání nebo sloučit rozpravu k dvěma nebo více bodům pořadu.
(4) Před koncem každého jednacího dne předsedající (odstavec 3) zpravidla ohlásí den, hodinu a pořad příštího jednání. Jednání v každém jednacím dnu trvá nejpozději do 20. hodiny, pokud sněmovna nerozhodne jinak.
(5) Jednání sněmovny se nekonají v pondělí, sobotu a neděli, ledaže se sněmovna nebo její předsednictvo usnese jinak.
(6) Pro jednání společné schůze sněmoven platí ustanovení o jednání ve schůzi sněmovny přiměřeně, pokud není dále stanoveno jinak. Jednání společné schůze sněmoven řídí předseda nebo některý z místopředsedů Federálního shromáždění.
§ 21
(1) Právo účastnit se jednání sněmovny mají kromě poslanců prezident České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen prezident republiky"), předseda České národní rady, předseda Slovenské národní rady, předseda a ostatní členové federální vlády, předseda vlády České republiky a předseda vlády Slovenské republiky. V době rozpravy se jim udělí slovo, kdykoli o to požádají, v jiné části jednání jim předsedající může udělit slovo, a to i k věcem, které nejsou na pořadu jednání.
(2) K jednání sněmovny mohou být přizváni předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky, jimž předsedající na jejich žádost udělí slovo k věcem, které patří do oboru jejich působnosti.
(3) Jednání se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím sněmovna souhlas. Předsedající jim může udělit slovo.
§ 22
(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.
(2) Schůze nebo její část se prohlásí za neveřejnou, mají-li být projednávány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství.
(3) Sněmovna se může i v dalších případech bez rozpravy usnést. a to na návrh předsednictva Federálního shromáždění nebo předsednictva sněmovny, že schůze nebo její část bude neveřejná. Projednávání návrhů týkajících se státního rozpočtu nebo věcí daňových je vždy veřejné.
(4) Neveřejné schůze se mohou účastnit poslanci druhé sněmovny, dále prezident republiky, předseda a ostatní členové federální vlády. Jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem sněmovny.
(5) Osoby sledující jednání sněmovny, přítomné na galerii nebo na balkóně, jakož i novináři, fotografové a pracovníci rozhlasu a televize, mají povinnosti účastníků shromáždění. [§ 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.]
§ 23
(1) Projednávání jakéhokoli bodu pořadu nemůže být zahájeno, jestliže všem poslancům nebyly nejméně 48 hodin před zahájením rozpravy předány všechny parlamentní tisky, které mají sloužit jako podklad pro jednání. Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že bod pořadu jednání projedná, i když tato lhůta nebyla dodržena.
(2) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí navrhovatel a zpravodajové výborů sněmovny. Navrhovatelem mohou být poslanci, orgány Federálního shromáždění a sněmoven a dále ti, kterým toto právo přiznává zákon. O každém řádně předloženém návrhu musí být rozhodnuto. Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřistoupila k hlasování o něm.
(3) Návrh na odvolání poslance z funkce uvedené v § 15 odst. 2, § 16 odst. 3 a § 17 odst. 3 může společně podat nejméně 30 poslanců příslušné sněmovny; při odvolání se postupuje stejným způsobem jako při volbě.
(4) Do rozpravy se poslanci mohou hlásit písemně před zahájením jednání nebo v jeho průběhu. V přihlášce do rozpravy musí být uvedeno, zda poslanec bude vystupovat pro nebo proti návrhu. Při zahájení rozpravy předsedající oznámí přihlášené řečníky a uděluje jim postupně slovo, přičemž upozorní dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí pořadí.
(5) Jako první řečníci v rozpravě vystupují mluvčí poslaneckých klubů. Jestliže k projednávané věci již promluvili mluvčí všech poslaneckých klubů, určuje předsedající pořadí dalších řečníků tak, aby byl zajištěn věcný a účelný průběh rozpravy. Bere přitom zřetel zejména na příslušnost řečníka k poslaneckému klubu, na to, aby přednost měli ti, kdo se přihlásili před zahájením jednání, před těmi, kteří se přihlásili až v průběhu rozpravy, na to, aby se, pokud je to možné, střídala vystoupení pro a proti návrhu a aby po každém vystoupení navrhovatele mohl vystoupit ten poslanec, který je odchylného mínění.
§ 24
(1) Žádný poslanec, s výjimkou zpravodaje, nesmí mluvit k téže projednávané věci více než dvakrát. Zpravodaj má právo ujmout se slova kdykoli.
(2) Nikdo nesmí byt nikým přerušován, když mluví, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 26 odst. 4 a § 27 odst. 2 a 4.
(3) Hodlá-li předsedající vystoupit v rozpravě, předá řízení jednání jinému k tomu oprávněnému poslanci (§ 20 odst. 3 a 6) a ujme se jej opět teprve po ukončení rozpravy a hlasování.
(4) Řečník mluví z řečnického místa nebo z místa, kde je zabudován sálový mikrofon. Ujme se slova, když mu je předsedající udělil.
(5) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoli však kratší než 10 minut. Řečnická doba pro mluvčí poslaneckých klubů však nemůže být kratší než 20 minut.
§ 25
(1) Jednacími jazyky jsou jazyk český a jazyk slovenský.
(2) Poslanci národnosti maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) mohou mluvit v jazyce své národnosti;
Kancelář Federálního shromáždění zajistí tlumočení takového projevu do jednoho z jednacích jazyků.
(3) Nemluví-li jiný řečník (§ 21 odst. 3) česky nebo slovensky, povinnost Kanceláře Federálního shromáždění podle odstavce 2 platí obdobně.
§ 26
(1) Byla-li v rozpravě uvedena podstatná nepřesnost nebo nesprávnost, má poslanec právo na faktickou poznámku, popřípadě odpověď na ni; slovo mu bude uděleno neprodleně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.
(2) Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu jednání. Faktická poznámka se nemůže vztahovat k podstatě projednávané věci.
(3) Přednesení faktické poznámky ani odpověď na ni nesmějí překročit 3 minuty.
(4) Nejde-li o faktickou poznámku nebo překročí-li poslanec lhůtu podle odstavce 3, předsedající mu po předchozím upozornění slovo odejme.
§ 27
(1) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní, předsedající na to poslance upozorní.
(2) Nevedlo-li upozornění k nápravě, předsedající může poslanci slovo odejmout.
(3) Proti odejmutí slova může poslanec vznést námitku, o níž rozhodne sněmovna bez rozpravy hlasováním.
(4) Překročí-li poslanec řečnickou dobu, na které se podle § 24 odst. 5 sněmovna usnesla, předsedající mu po předchozím upozornění slovo odejme.
§ 28
(1) Poslanec může v rozpravě přednášet k projednávané věci pozměňovací a doplňovací návrhy. Musí z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil; může jej také požádat, aby svůj návrh předložil písemně.
(2) Byl-li přednesen takový pozměňovací nebo doplňovací návrh, který podle názoru předsedajícího pravděpodobně nezíská podporu sněmovny, předsedající požádá, aby svou předběžnou podporu návrhu vyjádřili poslanci zvednutím ruky. Jestliže takový návrh nezíská podporu ani čtvrtiny přítomných poslanců sněmovny, předsedající doporučí poslanci, který návrh přednesl, aby jej vzal zpět.
(3) Byly-li v rozpravě předneseny pozměňovací nebo doplňovací návrhy, které požadují obsahovou změnu předloženého návrhu. projednávání tohoto bodu poradu se přeruší na dobu, než tyto návrhy projednají výbory sněmovny určené předsedajícím a předloží sněmovně své stanovisko.
(4) Poslanec může svůj doplňovací nebo pozměňovací návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o něm.
§ 29
(1) Jestliže v rozpravě vystoupili všichni, kdo se do ní přihlásili, předsedající rozpravu ukončí.
(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodaji výborů sněmovny.
Hlasování ve schůzích sněmoven
§ 30
(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním, k němuž je třeba přítomnosti stanoveného počtu poslanců (čl. 40 odst. 1 a 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
(2) Předsedající upozorní akustickým signálem, že bude přikročeno k hlasování, dá zjistit počet přítomných poslanců a tento počet oznámí. Před hlasováním musí být zopakováno přesné znění návrhu, pokud poslancům nebylo předáno jeho písemné vyhotovení.
(3) Jde-li o procedurální návrh, který má podle názoru předsedajícího zřejmou podporu sněmovny, dotáže se předsedající poslanců, zda někdo z nich požaduje hlasování. Není-li tomu tak, nemusí se o návrhu hlasovat.
(4) Usnesení je přijato, jestliže se pro něj vyslovila nadpoloviční většina přítomných poslanců, pokud ústavní zákon nestanoví jinak (čl. 41 až 43 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
(5) Hlasování nesmí být z žádného důvodu přerušeno. Od oznámení poctu přítomných poslanců nebude po dobu hlasování nikomu uděleno slovo a poslanci nebudou opouštět ani obsazovat svá poslanecká křesla.
§ 31
(1) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech návrhu hlasovalo samostatně. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno, tvoří-li přijaté části obsahový celek, hlasovat o nich ještě jako o celku.
(2) Nejdříve se hlasuje o pozměňovacích a doplňovacích návrzích a to v pořadí, v němž byly podány.
(3) O procedurálních návrzích se hlasuje podle potřeby i během rozpravy.
§ 32
(1) Hlasuje se veřejně nebo tajně. Není-li způsob hlasování o určitém návrhu stanoven zákonem, určí způsob hlasování sněmovna.
(2) Tajně se hlasuje pomocí hlasovacích lístků takovým způsobem, aby nebylo možno zjistit, jak který poslanec hlasoval.
(3) veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky, popřípadě i za pomoci sčítacího technického zařízení. Podle jmen se hlasuje v případech stanovených ústavním zákonem nebo jestliže se na tom usnese sněmovna; hlasuje se pomocí hlasovacích lístků, na nichž jsou uvedena jména a příjmení poslanců.
(4) Po ukončení hlasování předsedající vyhlásí výsledek hlasování tak, ze sdělí počet hlasů odevzdaných pro návrh, proti němu, počet poslanců, kteří se zdrželi hlasování, a popřípadě těch poslanců, kteří, ač byli přítomni, hlasování se nezúčastnili.
(5) Každý, kdo má právo volit do Federálního shromáždění, je oprávněn seznámit se s tím, jak poslanci v jednotlivých věcech hlasovali (§ 39 odst. 1), pokud šlo o hlasování veřejné.
§ 33
(1) Ve společné schůzi sněmoven hlasují poslanci každé ze sněmoven samostatně.
(2) Platí-li pro schválení návrhu zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů zvlášť poslanci zvolení v České republice a zvlášť poslanci zvolení v Slovenské republice.
Vztahy mezi sněmovnami
§ 34
Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo druhé sněmovny i předsednictvo Federálního shromáždění o každém usnesení sněmovny.
§ 35
Přijmou-li sněmovny rozdílná usnesení ve věci, v níž jsou shodná usnesení podmínkou vzniku právních následků, zahájí se dohodovací řízení, je-li podle ústavního zákona povinné (čl. 44 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). Jinak se každá sněmovna může usnést, že
a) věc opětovně projedná po případném opětovném projednání ve výborech nebo v poslaneckých klubech,
b) bude zahájeno dohodovací řízení,
c) bude zvolen jiný postup, který by mohl přispět ke sjednocení usnesení sněmoven.
Dohodovací řízení
§ 36
(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru pro dohodovací řízení stejný počet poslanců zvolených v České republice a zvolených ve Slovenské republice.
§ 37
(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolá předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí jeho další jednání.
(2) O výsledcích jednání společného výboru pro dohodovací řízení podá pověřený člen, popřípadě pověření členové výboru, zprávu oběma sněmovnám a sdělí jim, co výbor doporučuje.
§ 38
(1) Nedojdou-li sněmovny ani opětovným hlasováním na doporučení společného výboru pro dohodovací řízení ke shodnému usnesení, výbor se sejde k dalšímu jednání.
(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení sněmoven do pěti měsíců od prvního hlasování, dohodovací řízení končí a návrh se považuje za zamítnutý. Došlo-li k takovému ukončení dohodovacího řízení ve věci státního rozpočtu federace, vyrozumí o tom předsednictvo Federálního shromáždění prezidenta republiky.
§ 39
Zápisy o schůzích sněmoven
(1) O každé schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný těsnopisecký zápis a zvukový záznam. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů sněmovny, popřípadě sněmoven, bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy a jaký byl výsledek hlasování. Bylo-li hlasování veřejné, uvede se v zápisu, jak každý poslanec hlasoval. Zvukové záznamy se uchovávají nejméně do doby ověření a schválení zápisu.
(2) Řečník, který vystoupil v rozpravě, je oprávněn ve dvou následujících dnech nahlédnout do zápisu svého vystoupení a opravit v něm jazykové chyby. Pokud má za to, že v zápise je zkreslen obsah a smysl jeho vystoupení, může v této lhůtě podat předsedovi sněmovny písemné námitky proti zápisu. O podaných námitkách rozhoduje předseda sněmovny do 24 hodin od jejich doručení; jeho rozhodnutí je konečné.
(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřují nejpozději do pěti dnů zvolení ověřovatelé zápisu (§ 20 odst. 3 a 6). Zápis schvaluje předseda sněmovny, zápis o společné schůzi sněmoven předsedové sněmoven a předseda Federálního shromáždění.
(4) Ověřený a schválený zápis je autentickým záznamem o schůzi; jeho součástí jsou úplné texty předložených návrhů a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání. Ověřený a schválený zápis se vydává tiskem.
Část VII
PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHU ZÁKONU
§ 40
Návrh zákona Federálního shromáždění může podat ten, kdo je k tomu podle ústavního zákona oprávněn (čl. 45 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
§ 41
(1) Nejde-li o případ uvedený v § 51 odst. 1, předkládá se návrh zákona písemně předsedovi Federálního shromáždění.
(2) Návrh musí obsahovat přesné znění navrhovaného zákona. K návrhu se připojuje důvodová zpráva, která musí obsahovat podrobné odůvodnění potřebnosti nové právní úpravy a musí v ní být zvlášť odůvodněny jednak základní zásady této úpravy a jednak jednotlivá ustanovení navrhovaného zákona. Dále se v důvodové zprávě uvedou nároky, jaké klade navrhovaná úprava na státní rozpočet federace, případně i republik.
(3) Má-li být současně se zákonem, který navrhuje federální vláda, vydán prováděcí předpis, předloží navrhovatel i návrh tohoto předpisu, aby zamýšlená právní úprava mohla být posouzena jako celek.
(4) Hodlá-li návrh zákona podat výbor sněmovny, je ke schválení takového návrhu zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů.
§ 42
(1) Předseda Federálního shromáždění postoupí neprodleně návrh zákona (§ 41 odst. 1, § 51 odst. 2 a 3, § 52 odst. 2) předsednictvům sněmoven. Pokud navrhovatelem není federální vláda, zašle jí návrh zákona k zaujetí stanoviska. Pokud navrhovateli nejsou Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, zašle jim rovněž návrh zákona, aby k němu podle svého uvážení sdělily stanovisko. Kancelář Federálního shromáždění zajistí, aby se s předloženým návrhem zákona mohla seznámit i veřejnost.