(2) Předsednictvo sněmovny přikáže návrh zákona k projednání jednotlivým výborům sněmovny, kterým podle své povahy přísluší, vždy však též výboru právnímu. Zároveň zabezpečí rozeslání návrhu zákona všem poslancům spolu se sdělením, kterým výborům byl návrh zákona přikázán.
(3) Byl-li návrh zákona přikázán více výborům, může předsednictvo sněmovny po projednání s předsednictvem druhé sněmovny pověřit některý z výborů sněmovny, aby zhodnotil výsledky projednání návrhu zákona v ostatních výborech sněmovny, jakož i stanoviska orgánů, kterým byl návrh zákona zaslán k vyjádření, a předložil sněmovně návrh na usnesení.
(4) Předsednictvo sněmovny může určit lhůtu, ve které má výbor návrh zákona projednat, i lhůtu, ve které má pověřený výbor sněmovny předložit návrh na usnesení.
§ 43
(1) Federální vláda, Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, popřípadě jejich předsednictva, zašlou stanovisko k návrhu zákona předsedovi Federálního shromáždění, který je postoupí předsednictvům sněmoven.
(2) Předsednictvo sněmovny nebo z jeho pověření předseda sněmovny postoupí toto stanovisko těm výborům, kterým byl návrh zákona přikázán.
(3) Při projednávání návrhu zákona výbory sněmovny k zaslaným stanoviskům přihlédnou.
§ 44
(1) Návrh zákona při jednání výborů sněmovny odůvodňuje a obhajuje navrhovatel.
(2) Za federální vládu může jednat pověřený člen vlády nebo jiná vládou pověřena osoba.
(3) Za Českou národní radu nebo Slovenskou národní radu může jednat pověřený poslanec národní rady.
(4) Za prezidenta republiky může jednat jím pověřená osoba.
(5) Jsou-li navrhovateli poslanci Federálního shromáždění, může za ně jednat poslanec, který je na návrhu jako první podepsán, nebo poslanec, kterého tím ostatní navrhovatele pověřili.
(6) Je-li navrhovatelem výbor sněmovny, může za něj jednat pověřený člen výboru.
§ 45
(1) Výbor sněmovny zpravidla určí k projednávanému návrhu zákona ze svých členů zpravodaje.
(2) Předseda výboru a z jeho pověření zpravodaj může k projednání návrhu zákona vyžádat informace a vyjádření státních orgánů, veřejných institucí, občanských sdružení, odborových organizací i jednotlivých odborníků a podle potřeby svolat poradu.
(3) Kancelář Federálního shromáždění zajistí právní, popřípadě i jiné odborné posouzení návrhu zákona a poskytuje zpravodaji pomoc při plnění jeho úkolů.
(4) Zpravodaj při projednávání návrhu zákona ve výboru sněmovny informuje výbor o problematice předloženého návrhu zákona, o výsledcích dosavadního jednání o něm a o svém názoru; zpravodaj doporučí, na čem by se výbor měl usnést.
§ 46
Jestliže se v průběhu jednání výborů ukázalo, že výbory mají proti návrhu zákona závažné námitky, mohou předsednictva sněmoven požádat předsedu Federálního shromáždění, aby informoval navrhovatele o tomto stavu a doporučil mu, aby návrh zákona vzal zpět.
§ 47
Po projednání návrhu zákona se výbor usnese na stanovisku, v němž zejména doporučí sněmovně, zda má být návrh schválen či nikoli. Doporučí-li změny nebo doplňky návrhu zákona, musí být přesně formulovány. Stanovisko zašle předsednictvu sněmovny; byl-li některý z výborů sněmovny pověřen podle § 42 odst. 3, zašle je i tomuto výboru. V takovém případě je zpravodaj nebo jiný pověřený člen výboru povinen účastnit se jednání pověřeného výboru.
§ 48
(1) Stanovisko výboru podle § 47 nebo návrh na usnesení podle § 42 odst. 3 se předává všem poslancům.
(2) Stanovisko výboru ve sněmovně odůvodňuje jeho sněmovní zpravodaj.
(3) Byl-li návrh zákona přikázán k projednání několika výborům sněmovny, mohou se tyto výbory dohodnout na společném zpravodaji, který podá sněmovně ústní zprávu o výsledku projednání návrhu zákona ve výborech.
(4) Byl-li některý z výborů sněmovny pověřen podle § 42 odst. 3, je sněmovním zpravodajem člen tohoto výboru.
(5) Jestliže výbor, pověřený podle § 42 odst. 3, nepřijal některý pozměňovací nebo doplňovací návrh jiného výboru sněmovny a tento výbor na svém návrhu i po vzájemném vysvětlení stanovisek a případně i po společném projednání setrvává, může v rozpravě o návrhu ve sněmovně vystoupit hned po sněmovním zpravodaji zástupce tohoto výboru.
§ 49
(1) Návrh zákona může být projednán ve sněmovně nejdříve po uplynutí 30 dnů ode dne, kdy byl poslancům předán. Jde-li o naléhavý návrh, může výjimečně předsednictvo sněmovny navrhnout sněmovně, aby návrh zákona projednala ještě před uplynutím této doby.
(2) Pokud to předsedající považuje za účelné, může rozprava probíhat nejprve jako rozprava obecná k návrhu zákona jako celku a poté jako rozprava podrobná k jednotlivým ustanovením návrhu zákona.
(3) Pro odůvodňování a obhajování návrhu zákona ve sněmovně platí § 44 obdobně.
§ 50
Ustanovení této části o jednání výborů sněmoven se vztahují přiměřeně i na projednávání návrhů zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění.
Podávání návrhů zákonů poslanci Federálního shromáždění
§ 51
(1) Poslanci Federálního shromáždění předkládají návrh zákona písemně iniciativnímu a petičnímu výboru sněmoven. Návrh musí být podepsán alespoň deseti poslanci.
(2) Iniciativní a petiční výbor přezkoumá, zda návrh zákona má náležitosti podle § 41 odst. 2 a zda je způsobilý k věcnému projednání ve sněmovnách. Podle výsledků přezkoumání návrh zákona buč postoupí s kladným vyjádřením předsedovi Federálního shromáždění nebo jej s vysvětlením svého stanoviska vrátí těm, kdo mu jej předložili.
(3) Jestliže ve lhůtě do 30 dnů iniciativní a petiční výbor neučiní žádné z opatření podle odstavce 2, iniciativní a petiční výbor předloží návrh zákona přímo předsedovi Federálního shromáždění, jestliže o to navrhovatelé požádají.
§ 52
(1) Navrhovatelé mohou do deseti dnů od vrácení návrhu (§ 51 odst. 2) písemně požádat, aby stanovisko iniciativního a petičního výboru sněmoven přezkoumalo předsednictvo Federálního shromáždění.
(2) Předsednictvo Federálního shromáždění buď stanovisko iniciativního a petičního výboru sněmoven potvrdí anebo návrh zákona postoupí s kladným vyjádřením předsedovi Federálního shromáždění.
Část VIII
PROJEDNÁVÁNÍ DALŠÍCH OTÁZEK V PŮSOBNOSTI FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
Oddíl 1
Jednání o programovém prohlášení a o vyslovení důvěry nebo nedůvěry federální vládě
§ 53
(1) Po jmenování federální vlády zařadí předsednictvo Federálního shromáždění na pořad nejbližší společné schůze sněmoven projednání jejího programu a žádosti o vyslovení důvěry. [čl. 69 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.]
(2) Požádá-li federální vláda Federální shromáždění o vyslovení důvěry [čl. 70 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.], zařadí předsednictvo Federálního shromáždění projednání této žádosti na pořad nejbližší společné schůze sněmoven; žádost musí být projednána nejpozději do 14 dnů.
(3) Požádá-li federální vláda o vyslovení důvěry některou ze sněmoven [čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.], postupuje předsednictvo sněmovny při svolání schůze sněmovny podle odstavce 2 obdobně.
§ 54
(1) Návrh na vyslovení nedůvěry federální vládě nebo jejímu členu může podat písemně předsednictvo sněmovny nejméně jedna pětina poslanců sněmovny [čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.].
(2) K projednání návrhu poslanců na vyslovení nedůvěry federální vládě nebo jejímu členu svolá předsednictvo sněmovny neprodleně sněmovnu ke schůzi.
(3) K žádosti federální vlády o vyslovení důvěry a k návrhu poslanců podle odstavce 1 zaujme sněmovna po projednání ve výborech a rozpravě ve sněmovně stanovisko usnesením.
§ 55
Odepře-li Federální shromáždění, popřípadě jeho sněmovna, vyslovit federální vládě důvěru anebo vysloví-li jí nedůvěru, oznámí to předseda Federálního shromáždění prezidentu republiky.
Oddíl 2
Volba prezidenta republiky
§ 56
(1) Předseda Federálního shromáždění svolá na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění k volbě prezidenta republiky v posledních 14 dnech jeho funkčního období společnou schůzi sněmoven.
(2) Uvolnil-li se úřad prezidenta před skončením volebního období, na které byl zvolen, svolá předseda Federálního shromáždění k tomuto bodu pořadu společnou schůzi sněmoven nejpozději do 14 dnů.
Oddíl 3
Interpelace a otázky
§ 57
(1) Poslanec má právo interpelovat federální vládu a její jednotlivé členy ve věcech jejich působnosti (čl. 49 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
(2) Interpelace se musí týkat důvodů nebo záměrů určitého jednání nebo činnosti federální vlády, jejího člena nebo některého federálního ústředního orgánu státní správy, které je předmětem veřejného zájmu.
(3) Interpelaci podává poslanec písemně přímo interpelovanému, který je povinen písemně odpovědět poslanci nejpozději do 30 dnů.
§ 58
(1) Podepíše-li interpelaci nejméně deset poslanců, podává se taková společná interpelace předsednictvu sněmovny.
(2) Předsednictvo sněmovny seznámí se společnou interpelací interpelovaného, dále všechny poslance sněmovny a předsednictvo druhé sněmovny.
(3) Interpelovaný je povinen odpovědět do 15 dnů písemně interpelujícím nebo ústně na schůzi sněmovny.
(4) S písemnou odpovědí na společnou interpelaci seznámí předsednictvo sněmovny všechny poslance, informuje o ní předsednictvo druhé sněmovny a zařadí ji na pořad nejbližší schůze sněmovny.
(5) Interpelující se vyjádří, zda odpověď považují za uspokojivou. O odpovědi na společnou interpelaci se může konat rozprava; v takovém případě zaujme sněmovna ke společné interpelaci a odpovědi na ni stanovisko usnesením.
§ 59
Na žádost interpelujících může být společná interpelace označena předsednictvem sněmovny za naléhavou; v takovém případě je interpelovaný povinen odpovědět nejpozději do třech dnů.
§ 60
(1) Poslanec má právo klást otázky federální vládě a jejímu členu ve věcech jejich působnosti (čl. 49 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
(2) Otázky se kladou ústně na schůzích sněmovny nebo jejích výborů nebo jiných orgánů sněmovny nebo Federálního shromáždění. Dotazovaný odpoví zpravidla na téže schůzi; nemůže-li odpovědět, učiní tak na nejbližší schůzi, popřípadě odpoví písemně.
§ 61
Nepřípustné jsou interpelace a otázky, které se netýkají působnosti federální vlády a jejích členů, nebo které sledují výlučně osobní zájmy poslance nebo jiné jednotlivé osoby a dále takové interpelace a otázky, které se týkají výkladu práva.
Oddíl 4
Projednávání zahraničně politických otázek
§ 62
(1) Federální shromáždění jedná o zásadních otázkách zahraniční politiky, podílí se v rámci své působnosti na její tvorbě a realizaci a projednává mezinárodní smlouvy, pokud je třeba jeho souhlasu k ratifikaci nebo pokud má být odstoupeno od smlouvy, s jejíž ratifikací vyslovilo Federální shromáždění souhlas.
(2) Federální shromáždění projednává zprávy o zahraničních stycích Federálního shromáždění a o výměně zkušeností s parlamenty jiných zemí, které mu předkládá předsednictvo Federálního shromáždění.
§ 63
Pro projednávání mezinárodních smluv platí ustanovení o projednávání návrhů zákonů přiměřeně. Nesouhlasí-li národní rada se smlouvou, k jejímuž provedení je třeba zákona národní rady, nelze návrh projednat.
Oddíl 5
Volby soudců
§ 64
Pro projednávání návrhů na volbu soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, jeho předsedy a dalších zákonem stanovených funkcionářů, soudců z povolání vojenských soudů, jakož i návrhů na odvolání soudců, popřípadě na zproštění soudců těchto funkcí, se užijí přiměřeně ustanovení o projednávání návrhů zákonů.
Oddíl 6
Projednávání a vyřizování peticí
§ 65
(1) Petice adresované nebo předané Federálnímu shromáždění, jeho orgánům, sněmovnám a jejich orgánům se evidují v útvaru Kanceláře Federálního shromáždění určeném pro příjem a evidenci peticí.
(2) Petice se předávají iniciativnímu a petičnímu výboru sněmoven, který je projednává a vyřizuje buď sám, nebo je postupuje k projednání a vyřízení jiným výborům sněmoven, popřípadě jinému orgánu Federálního shromáždění nebo sněmoven. Nepatří-li vyřízení petice do působnosti Federálního shromáždění, jeho orgánů, sněmoven a jejich orgánů, postoupí ji příslušnému státnímu orgánu k vyřízení.
(3) Způsob projednání a vyřízení petice se vyznačí v evidenci peticí.
§ 66
(1) Útvar Kanceláře Federálního shromáždění určený pro příjem a evidenci peticí vyhotoví čtvrtletně přehled doručených peticí s uvedením toho, kdo je podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak a kým byly projednány a vyřízeny.
(2) Do evidence peticí a petičního spisu může každý poslanec nahlédnout; toto oprávnění mají i poslanci národních rad.
Část IX
ORGÁNY FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ A ORGÁNY SNĚMOVEN
Oddíl 1
Předsednictvo Federálního shromáždění a jeho jednání
§ 67
Předsednictvo Federálního shromáždění
a) usnáší se na svolání společných schůzí sněmoven,
b) zjišťuje, že došlo k přijetí návrhu následkem nečinnosti jedné ze sněmoven (čl. 44 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) koordinuje činnost sněmoven a jejich orgánů,
d) schvaluje návrh rozpočtu Kanceláře Federálního shromáždění a projednává jeho plnění,
e) schvaluje plán legislativní činnosti a plán zahraničních styků Federálního shromáždění,
f) plní další úkoly vyplývající z ústavních a jiných zákonů.
§ 68
(1) Schůze předsednictva Federálního shromáždění svolává předseda Federálního shromáždění; požádá-li o to alespoň třetina jeho členů, učiní tak neprodleně.
(2) Schůze předsednictva Federálního shromáždění jsou neveřejné, neusnese-li se předsednictvo Federálního shromáždění, že schůze bude veřejná.
(3) Na schůze předsednictva Federálního shromáždění jsou zváni předsedové sněmoven. Mohou být přizváni i členové předsednictev sněmoven, předsedové výborů a další poslanci mají právo vyjádřit se k projednávané věci.
(4) Předsednictvo Federálního shromáždění může na své schůze zvát další osoby, kterým může být poskytnuta možnost vyjádřit se k projednávané věci, jestliže o to požádají.
(5) Prezident republiky, předseda České národní rady, předseda Slovenské národní rady a předseda federální vlády mají právo účastnit se schůzí předsednictva Federálního shromáždění. Udělí se jim slovo, kdykoli o to požádají.
(6) Požádá-li o to předsednictvo Federálního shromáždění, jsou členové federální vlády, generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů povinni dostavit se na jeho schůzi.
§ 69
(1) V případech, kdy pro hlasování předsednictva Federálního shromáždění platí zákaz majorizace, hlasují odděleně členové předsednictva zvolení Sněmovnou lidu a Sněmovnou národů. Usnesení je přijato většinou hlasů členů zvolených Sněmovnou lidu a většinou hlasů členů zvolených Sněmovnou národů z poslanců zvolených v České republice a z poslanců zvolených ve Slovenské republice.
(2) Pro zápisy o schůzích předsednictva Federálního shromáždění platí přiměřeně ustanovení § 39.
Oddíl 2
Předseda Federálního shromáždění
§ 70
Předseda Federálního shromáždění vykonává práva a povinnosti podle tohoto zákona a dále zejména:
a) zastupuje Federální shromáždění navenek, zejména ve styku s prezidentem republiky, Českou národní radou, Slovenskou národní radou, federální vládou a s představiteli státní
a politické reprezentace jiných zemí,
b) svolává společnou schůzi sněmoven, je oprávněn její jednání přerušit na určitou dobu, rušitele nechat vyvést parlamentní stráží a v krajním případě galerii či balkón nechat vyklidit,
c) podepisuje zákony, zákonná opatření předsednictva Federálního shromáždění a usnesení Federálního shromáždění a jeho předsednictva,
d) rozhoduje o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací Federálního shromáždění mimo schválený plán zahraničních styků,
e) přikazuje výborům, po projednání s předsedy sněmoven, návrhy zákonných opatření ; v takovém případě může pověřit z obou sněmoven výbory, které k nim předloží návrh na usnesení (§ 42 odst. 3); přikazuje výborům i jiné návrhy, o nichž má jednat předsednictvo Federálního shromáždění,
f) přijímá slib soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a soudců z povolání vojenských soudů.
§ 71
Předseda Federálního shromáždění podává pravidelně předsednictvu Federálního shromáždění zprávy o opatřeních, která učinil.
§ 72
(1) Předsedu Federálního shromáždění zastupuje první místopředseda Federálního shromáždění.
(2) Místopředsedové Federálního shromáždění zastupují předsedu Federálního shromáždění podle pořadí stanoveného usnesením předsednictva Federálního shromáždění.
(3) Při zastupování mají první místopředseda, popřípadě další místopředsedové Federálního shromáždění práva a povinnosti předsedy Federálního shromáždění.
Oddíl 3
Předsednictvo sněmovny a jeho jednání
§ 73
(1) Sněmovna volí ze svého středu své předsednictvo, které se skládá z předsedy, místopředsedy a dalších členů. Předsednictvo Sněmovny národů se skládá ze stejného počtu poslanců zvolených v České republice a poslanců zvolených ve Slovenské republice.
(2) Předsednictvo je orgánem sněmovny a působí i v době, kdy Federální shromáždění nezasedá. Je odpovědno sněmovně, které pravidelně podává zprávy o své činnosti.
(3) Členové předsednictva jsou odpovědni sněmovně, která je může kdykoli odvolat.
§ 74
(1) Předsednictvo sněmovny může pověřit některý z výborů vypracovat k projednávanému návrhu, na základě stanovisek ostatních výborů, stanovisko souhrnné; to však nevylučuje, aby jiný výbor předložil sněmovně stanovisko vlastní. V případě projednávání návrhů zákonů předsednictvo sněmovny postupuje podle § 42 odst. 3.
(2) Předsednictvo sněmovny může požádat výbor, aby své usnesení přezkoumal, není-li určitě formulováno nebo nejsou-li stanoviska více výborů souladná; v tomto případě může požádat jeden z výborů, aby projednal s ostatními výbory společný postup.
(3) Předsednictvo sněmovny může pověřit jednotlivé výbory sněmovny, aby i po dobu mimo zasedání Federálního shromáždění pokračovaly ve své práci.
§ 75
(1) Schůze předsednictva sněmovny svolává předseda sněmovny.
(2) Schůze předsednictva sněmovny jsou neveřejné.
(3) Předsednictvo sněmovny může na své schůze zvát předsedy výborů sněmovny a další poslance; mají právo vyjádřit se k projednávané věci. Požádá-li o to výbor, je předsednictvo sněmovny povinno jeho předsedu na svou schůzi pozvat a umožnit mu, aby v ní vystoupil.
(4) Předsednictvo sněmovny se usnáší nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.
§ 76
Ze schůzí předsednictva sněmovny se pořizují zápisy obsahové, neusnese-li se předsednictvo sněmovny na zápisu doslovném. Zápisy ověřuje k tomu pověřený člen předsednictva sněmovny a schvaluje je předseda sněmovny.
Oddíl 4
Předseda sněmovny
§ 77
Předseda sněmovny vykonává práva a povinnosti podle tohoto zákona a dále zejména:
a) zastupuje sněmovnu navenek,
b) podepisuje usnesení sněmovny a jejího předsednictva,
c) informuje o usneseních sněmovny a jejích orgánů předsednictvo druhé sněmovny.
§ 78
Předseda sněmovny podává pravidelně předsednictvu sněmovny zprávy o opatřeních, která učinil.
§ 79
Předsedu sněmovny zastupuje místopředseda, popřípadě další členové předsednictva podle usnesení předsednictva sněmovny.
Oddíl 5
Výbory sněmovny a postup při jejich jednání
§ 80
(1) Sněmovna zřizuje ze svých poslanců na základě usnesení výbory, pokud jejich zřízení není stanoveno ústavním zákonem nebo tímto zákonem.
(2) výbory jsou odpovědny sněmovně, která je zřídila.
Předseda a ostatní členové výboru jsou odpovědni sněmovně, která je zvolila.
§ 81
(1) Výbory ve Sněmovně národů mají být složeny ze stejného počtu poslanců zvolených v České republice a zvolených ve Slovenské republice.
(2) Členy výborů sněmoven nemohou být předseda Federálního shromáždění, první místopředseda Federálního shromáždění, předsedové sněmoven a členové federální vlády.
§ 82
(1) Výbory projednávají věci, které jim byly přikázány, a záležitosti, na jejichž projednávání se usnesou.
(2) Výbory předkládají své návrhy, podněty a stanoviska sněmovně, popřípadě jejímu předsednictvu.
§ 83
(1) Své návrhy, podněty a stanoviska mohou výbory rovněž zasílat příslušným členům federální vlády, popřípadě vedoucím ostatních federálních ústředních orgánů; podle povahy věci o tom informují předsednictvo Federálního shromáždění.
(2) Členové federální vlády a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů jsou povinni výborům do 30 dnů sdělit, nestanoví-li výbor jinou lhůtu, jaká opatření přijali k doporučením výborů.
(3) Neobdržel-li výbor ve stanovené lhůtě odpověď, nebo nesouhlasí-li s ní, může předložit své doporučení předsednictvu sněmovny, popřípadě předsednictvu Federálního shromáždění k dalšímu opatření; může též sám informovat o svém stanovisku příslušného člena federální vlády, popřípadě jiného vedoucího federálního ústředního orgánu a požádat ho, aby svoji odpověď přezkoumal.
§ 84
Ustavující schůzi výboru svolá jeho předseda. Výbor zvolí na ustavující schůzi místopředsedu a tajemníka výboru.
§ 85
(1) Schůze výboru svolává a řídí předseda nebo místopředseda výboru.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, usnese-li se na tom sněmovna, předsednictvo sněmovny, předsednictvo Federálního shromáždění nebo požádá-li o to alespoň jedna třetina členů výborů. Pokud není v usnesení určeno nebo v žádosti požadováno, kdy se má schůze výboru konat, je předseda povinen svolat schůzi výboru nejpozději do 7 dnů od přijetí usnesení nebo doručení žádosti členů výboru.
(3) Návrh pořadu jednání a způsobu projednávání předkládá výboru zpravidla jeho předseda. Každý člen výboru může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu jednání.
§ 86
(1) Schůze výboru jsou zpravidla veřejné. Účast zástupců veřejnosti je zaručena do naplnění kapacity míst v sálu, ve kterém výbor jedná. Ustanovení § 22 odst. 2 a 3 o neveřejném jednání platí pro výbor obdobně. Schůze výboru mandátového a imunitního jsou vždy neveřejné.
(2) Poslanci těch výborů, kterým nebyl určitý návrh přikázán k projednání, mohou písemně sdělit těm výborům, kterým návrh přikázán k projednání byl, své stanovisko.
(3) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, jsou oprávněni se účastnit jednání tohoto výboru a vyjádřit se k projednávané věci.
(4) Na neveřejných schůzích výboru mohou být přítomni poslanci obou sněmoven, členové federální vlády a se souhlasem výboru jiné osoby.
§ 87
(1) Jednání výboru lze zahájit, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů.
(2) Před začátkem jednání výboru předseda sdělí, kteří poslanci požádali o omluvení neúčasti a jaké uvedli důvody nepřítomnosti a kteří poslanci svou neúčast dosud neomluvili.
(3) K platnosti usnesení výboru je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů výboru, pokud tento zákon nestanoví něco jiného.
(4) Na závěr projednávaného bodu poradu výbor zpravidla zvolí sněmovního zpravodaje výboru.
(5) Požádá-li o to alespoň jedna třetina přítomných členů výboru, kteří nevyslovili souhlas s usnesením výboru, ve stanovisku výboru se jejich mínění konstatuje.
§ 88
(1) Členové federální vlády mají právo účastnit se všech schůzí výborů sněmovny; udělí se jim slovo, kdykoli o to požádají.
(2) Výbory sněmovny mají právo zvát na schůze členy federální vlády, generálního prokurátora České a Slovenské Federativní Republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů a vyžadovat od nich vysvětlení; tito jsou povinni se dostavit na schůze výboru sněmovny a požadovaná vysvětlení podat. Výjimečně se mohou dát zastupovat jinými členy federální vlády, popřípadě místopředsedy, pokud s tím výbor vyslovil souhlas.
(3) Členové federální vlády, popřípadě ti, kdo je zastupují, si mohou na schůze výborů sněmoven přibrat odborníky a požádat předsedajícího, aby jim bylo uděleno slovo.
§ 89
(1) výbory mohou, vyžaduje-li to povaha projednávané věci, též zvát na své schůze představitele ústředních orgánů České republiky a Slovenské republiky; požádají-li o to, udělí se jim slovo.
(2) Výbory mohou přizvat k projednávání jednotlivých otázek též odborníky a požádat je o stanovisko.
(3) K důležitým otázkám mohou pověřit odborníky, popřípadě vědecké ústavy a jiné instituce, aby vypracovali znalecké posudky, jiné potřebné expertizy a stanoviska pro jednání výborů. K vyjasnění obsahu podaného posudku může výbor požadovat, aby ten, kdo jej vypracoval, podal ústní vysvětlení před výborem.
§ 90
Výbor může usnesením upřesnit pravidla svého jednání a to tak, aby to nebylo v rozporu s tímto zákonem. Pro takové usnesení se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech členů výboru.
§ 91
Ze schůzí výborů sněmovny se pořizují zápisy obsahové, neusnesl-li se výbor sněmovny na zápisu doslovném. Zápisy ověřuje tajemník výboru a schvaluje předseda výboru.
§ 92
(1) Výbory sněmovny i výbory obou sněmoven mohou konat společné schůze a předkládat společné návrhy.
(2) Pro jednání společné schůze výborů sněmoven platí ustanovení o jednání ve schůzích výborů sněmovny obdobně.
V jejím řízení se však předsedové výborů střídají a výbory hlasují vždy odděleně.
§ 93
Výbor mandátový a imunitní
Výbor mandátový a imunitní zejména
a) ověřuje, zda poslanci splnili podmínky stanovené v § 2 odst. 2,
b) zkoumá, zda poslanci byli platně zvoleni a předkládá své návrhy sněmovně (čl. 47 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) jedná ve věcech zániku mandátu poslance a předkládá své návrhy sněmovně,
d) předkládá sněmovně a předsednictvu Federálního shromáždění svá stanoviska k žádostem podle § 6,
e) provádí šetření v disciplinárním řízení.
Oddíl 6
Komise
§ 94
(1) Předsednictvo Federálního shromáždění, sněmovny a výbory sněmoven mohou zřizovat ve věcech působnosti Federálního shromáždění stálé nebo dočasné komise složené výhradně z poslanců nebo složené i z jiných osob. Předsedou komise je vždy poslanec.
(2) Sněmovny a výbory sněmoven se mohou dohodnout na zřízení společných komisí.
(3) Pro jednání komisí platí přiměřeně ustanovení o jednání výboru sněmovny. Pověření, aby komise pokračovaly ve své práci i po dobu mimo zasedání Federálního shromáždění, může komisím udělit ten orgán, který je zřídil.
(4) Pro volbu členů komisí platí § 14 obdobně.
§ 95
Vyšetřovací komise
(1) Předsednictvo Federálního shromáždění nebo sněmovny mohou zřizovat pro objasnění závažných skutečností veřejného zájmu, které patří do působnosti Federálního shromáždění, vyšetřovací komisi.
(2) Vyšetřovací komise může vyslýchat svědky. O povinnosti svědčit, předvolání a předvedení, zákazu výslechu, právu odepřít výpověď a o nároku na svědečné platí ustanovení trestního řád [§ 93 odst. 1 a 2, § 94 až 104 trestního řádu.] obdobně s tím, že vyšetřovací komise může sama zprostit svědka povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství namísto orgánu k tomu oprávněnému podle zvláštních předpisů. Pokud byl svědek povinnosti mlčenlivosti zproštěn, nemůže výpověď odepřít.
(3) Křivá výpověď svědka učiněná před vyšetřovací komisí je trestná jako křivá výpověď svědka před soudem [§ 175 trestního zákona.].
(4) Jednání vyšetřovací komise je neveřejné, pokud orgán, který ji zřídil, nerozhodl jinak.
(5) Zjištění vyšetřovací komise jsou pouze interní povahy. Předkládají se s příslušným návrhem k projednání tomu orgánu, který ji zřídil. Předsednictvo Federálního shromáždění nebo sněmovny zaujímají ke zjištěním a návrhu vyšetřovací komise stanovisko usnesením.
Část X
DISCIPLINÁRNÍ OPATŘENÍ
§ 96