FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
294
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky návrh na přístup České a Slovenské Federativní Republiky ke Smlouvě o patentové spolupráci, přijaté ve Washingtonu dne 17. června 1970
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s přístupem České a Slovenské Federativní Republiky ke Smlouvě o patentové spolupráci přijaté ve Washingtonu dne 17. června 1970.
Důvodová zpráva
Smlouva o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty - ve zkratce též PCT, dále jen "Smlouva") byla uzavřena ve Washingtonu dne 17. června 1970 a revidována v roce 1979 a 1984. Ke Smlouvě byl vydán obsáhlý prováděcí předpis, který byl naposled upravován v roce 1984.
Smlouva vstoupila v platnost dne 1. června 1978. Je zvláštní dohodou ve smyslu čl. 19 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Jejím členem se může stát každý stát, který je členem Pařížské unie.
K 1. květnu 1990 bylo celkem 43 států členy Smlouvy. Jsou Benin, Burkina Faso, Čad, Gabun, Kamerun, Kongo, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauretánie, Segenal, Sudán, Středoafrická republika, Togo, Barbados, Brazilie, Kanada, Spojené státy americké, Austrálie, Japonsko, KLDR, Korejská republiky, Srí Lanka, Belgie, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Maďarsko, Monako, Nizozemí, Norsko, Rakousko, Rumunsko, Sovětský svaz, SRN, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie.
Československo je jedna z mála zemí Evropy, které se dosud z různých politických a hospodářských důvodů nezapojily do systému mezinárodní spolupráce v oblasti patentů podle Smlouvy.
Požaduje-li se ochrana na vynález ve více státech, je třeba, aby v každém takovém státě byla podána přihláška vynálezu. Počet nově podaných a většinou stále složitějších přihlášek stoupá. Státy, provádějící zejména věcný průzkum, mají menší možnost zvládat jejich včasné a kvalitní vyřízení. Značnou část těchto přihlášek tvoří právě přihlášky týkající se jednoho a téhož vynálezu přihlašovaného v několika zemích současně, takže několik patentových úřadů opakuje tutéž práci. To byly hlavní důvody, které vedly k jejímu uzavření.
Smlouva vytváří mezinárodní systém umožňující zjednodušení získání ochrany na vynález, je-li požadována současně ve více zemích, ekonomičtější postup při jejím zajišťování a zároveň usnadňující všeobecný přístup k významným novým technickým informacím, které přispívají k rozvoji vědy a techniky.
Členství ČSFR ve Smlouvě je důležitým přínosem v procesu zapojování ČSFR do evropského politického a hospodářského vyspělého systému, neboť tím, že zjednodušuje a urychluje získání zahraniční ochrany vynálezů, vytváří podmínky pro rozšiřování zahraničně obchodních styků a technické spolupráce, která je nerozlučně spjata s požadavkem na zajištění patentové ochrany v jednotlivých státech.
Podstata Smlouvy spočívá v tom, že na základě jedné mezinárodní přihlášky vynálezu může být udělena ochrana ve více smluvních státech, přičemž řízení o ní, které provádějí národní patentové úřady, je usnadněno pomocí mezinárodní rešerše popř. pomocí mezinárodního předběžného průzkumu. Účelem Smlouvy není tedy vytvoření jednotného patentu, nýbrž každý smluvní stát uděluje na základě mezinárodní přihlášky ochranný dokument podle svého právního řádu. Smlouva přináší určité výhody jak čs. fyzickým a právnickým osobám, tak čs. státu.
Postup podle Smlouvy přinese čs. přihlašovatelům především snížení zpracovatelských prací a nákladů na ně. Zatímco podle dosavadního způsobu musí čs. přihlašovatel během 12 měsíční prioritní lhůty zpracovat přihlášky vynálezů do všech států, kde žádá o ochranu, podle Smlouvy zpracuje a podá ve stejné době pouze jednu mezinárodní přihlášku.
Mezinárodní přihláška, ve které přihlašovatel uvedl státy, kde žádá o ochranu, se podává u stanoveného přijímacího úřadu a má stejné účinky jako kdyby byla podána přihláška vynálezu v každém jednotlivém státě. Přijímacím úřadem bude pro čs. přihlašovatele Federální úřad pro vynálezy.
Smlouva stanoví v Hlavě I jaké náležitosti musí splňovat mezinárodní přihláška a jak probíhá řízení o ní u přijímacího úřadu, u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen "Mezinárodní úřad"), a u orgánu pro mezinárodní rešerši, který na přihlášku provede mezinárodní rešerši.
V mezinárodní přihlášce musí být uvedeny především státy, kde se požaduje ochrana a které Smlouva nazývá "určené státy". Musí být podána v předepsaném jazyce. Smlouva ponechává na přijímacích úřadech, aby stanovily, v jakém jazyce lze u nich podat mezinárodní přihlášku.
Je účelné, aby čs. přihlašovatelé v závislosti na teritoriálním zaměření ochrany mohli podávat u Federálního úřadu pro vynálezy mezinárodní přihlášky v angličtině, francouzštině nebo němčině.
Přijímací úřad, který pouze zjišťuje, zda mezinárodní přihláška má předepsané náležitosti, si ponechá jedno její vyhotovení (tzv. "přijímací vyhotovení"), jedno vyhotovení (tzv. "archivní vyhotovení") předá Mezinárodnímu úřadu a jedno vyhotovení (tzv. "rešeršní") předá orgánu pro mezinárodní rešerši.
Možnost podání jediné mezinárodní přihlášky u tuzemského přijímacího orgánu, namísto zpracování a podání několika přihlášek má význam též pro snazší zachování unijní priority podle Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.
Podle Smlouvy každá mezinárodní přihláška podléhá mezinárodní rešerši, jejímž účelem je zjistit známý stav techniky ve vztahu k přihlašovanému vynálezu. Mezinárodní rešerši provádí orgán pro mezinárodní rešerši, kterým může být buď národní patentový úřad nebo mezivládní organizace, které splňují Smlouvou předepsané podmínky pro poskytování této odborné činnosti. Tyto orgány jsou určovány Shromážděním, které tvoří smluvní státy.
V současné době plní tuto funkci renomované patentové úřady, t. j. Evropský patentový úřad a patentové úřady Austrálie, Japonska, Švédska, Sovětského svazu, USA a Rakouska.
Je účelné, aby prováděním mezinárodních rešerší a mezinárodních předběžných průzkumů na mezinárodní přihlášky čs. přihlašovatelů byl pověřen Evropský patentový úřad. Odpovídá to dosavadnímu i předpokládanému teritoriálnímu zaměření čs. zahraniční ochrany vynálezů. Po přístupu budou zahájena jednání s Rakouským patentovým úřadem. Toto určení a oznámení provede Federální úřad pro vynálezy. Zpráva o mezinárodní rešerši je zaslána přihlašovateli a Mezinárodnímu úřadu, který ji spolu s mezinárodní přihláškou předá všem určeným státům, kde se požaduje ochrana a zveřejní ji.
Nejvýznamnější výhodou, vyplývající pro čs. přihlašovatele ze Smlouvy je, že mají více času na to, aby na základě výsledků mezinárodní rešerše nebo mezinárodního předběžného průzkumu si mohli lépe rozvážit, ve kterých zemích i nadále budou trvat na udělení ochrany a tedy na zahájení národního řízení o ní. Na tuto rozvahu má přihlašovatel podle Smlouvy celkem lhůtu 20 měsíců od podání mezinárodní přihlášky a v případě, žádá-li o provedení mezinárodního předběžného průzkumu, lhůtu 30 měsíců od podání. Tím se vyvarují zbytečného vynaložení devizových prostředků v těch případech, kdy se ukáže, že není prakticky naděje na udělení ochrany v daném státě nebo odpadl důvod k jejímu požadování. Úspora činí např. cca 30 % nákladů ustoupí-li přihlašovatel od původně stanoveného počtu 15 států, na cca polovinu.
V Hlavě II Smlouvy je upraveno provádění mezinárodního předběžného průzkumu, jehož účelem je vyslovit předběžný a nezávazný názor na patentovatelnost vynálezu ve státech, kde se žádá o ochranu, a které Smlouva v této Hlavě nazývá "zvolené státy". Mezinárodní předběžný průzkum se provádí pouze na žádost přihlašovatele u příslušného orgánu pro mezinárodní předběžný průzkum. Prakticky jde o tytéž orgány, které provádějí mezinárodní rešerši. Pokud jde o tento průzkum, patří k nim ještě patentový úřad Velké Británie. Dosavadní vývoj systému PCT svědčí o tom, že stoupá počet žádostí o mezinárodní předběžný průzkum. Smlouva umožňuje smluvním stranám, aby učinily prohlášení, že se necítí být vázány touto Hlavou II. Většina států však tuto úhradu, s ohledem na význam tohoto průzkumu, neučinila nebo ji později odvolala. ČSFR ze stejných důvodů nečiní tuto výhradu.
Řízení o mezinárodní přihlášce, její projednání a rozhodnutí o ní přísluší určeným státům, v souladu s jejich právním řádem.
Postupem podle Smlouvy se dosáhne úspor na nákladech zahraniční ochrany čs. vynálezů při jejich přihlášení do většího počtu států. Průměrný náklad na získání ochrany na čs. vynález při jeho přihlášení v průměru do 15 států při dnešním způsobu je cca 52.600 CHF. Průměrný náklad na stejnou ochranu při použití Smlouvy vychází cca 50.685 CHF. Členství ve Smlouvě neznamená omezení dosavadního způsobu přihlašování vynálezů k zahraniční ochraně. Přihlašovatelům zůstává zachována možnost volby podle vlastního uvážení.
Za podání mezinárodní přihlášky zaplatí čs. přihlašovatel u Federálního úřadu pro vynálezy v tuzemské měně mezinárodní poplatek stanovený Smlouvou, který v souladu s pravidlem 15.3 prováděcího předpisu ke Smlouvě převede Federální úřad pro vynálezy ve volně směnitelné měně Mezinárodnímu úřadu Světové organizace duševního vlastnictví k úhradě úkonů spojených s řízením o mezinárodní přihlášce. Stejným způsobem bude uhrazen poplatek za zprávu o mezinárodní rešerši, který bude převeden příslušnému orgánu pro mezinárodní rešerši.
Devizové prostředky na úhradu poplatků bude Federální úřad pro vynálezy získávat formou stanovenou připravovanými předpisy o vnitřní směnitelnosti čs. měny. V případě, že tyto předpisy nenabudou účinnosti do doby přístupu ČSFR ke Smlouvě, budou na úhradu těchto poplatků použity devizové prostředky získané za činnost Federálního úřadu pro vynálezy v řízení o přihláškách vynálezů zahraničních přihlašovatelů tak, jak bylo dohodnuto se Státní bankou československou. Lze důvodně očekávat, že suma takto získaných deviz převýší objem prostředků nutných k úhradě poplatků spojených s řízením podle Smlouvy.
Hlava III upravuje společná ustanovení, týkající se žádostí o různé formy ochrany, lhůty a postup při jejich nedodržení.
Hlava IV upravuje technické služby poskytované Mezinárodním úřadem spočívající v poskytování technických a jiných účelných informací, které jsou významné pro spolupráci patentových úřadů v oblasti patentových informací.
V Hlavě V jsou zahrnuta administrativní ustanovení. Státy, které jsou členy Smlouvy tvoří Mezinárodní unii pro patentovou spolupráci. Jejím orgánem je Shromáždění složené ze smluvních států, které vytváří Výkonný výbor. Administrativní úkoly pro Unii provádí Mezinárodní úřad. Shromáždění ustavilo dále Výbor pro technickou spolupráci. Unie je bezpříspěvková.
Hlava VI upravuje způsob řešení sporů mezi státy. Na rozdíl od předcházející praxe, kdy se vůči obligatorní jurisdikci Mezinárodního soudního dvora činila z čs. strany při ratifikaci mezinárodních smluv nebo při přístupu k nim výhrada, ČSFR vzhledem k současnému přehodnocení postoje k tomuto prostředku mírového urovnání sporů, nečiní žádnou výhradu. Je to v souladu se zapojováním ČSFR do mezinárodní spolupráce ve všech oblastech. Zároveň to odpovídá požadavku prosazování primátu mezinárodního práva v politice.
Hlava VII a VIII obsahuje závěrečná ustanovení o revizi, změnách Smlouvy, nabytí platnosti, výhrady, uložení u depozitáře, přístup k ní, výpověď, jakož i určení autentických textů Smlouvy.
Smlouva je významným přínosem pro zdokonalení mezinárodního systému přihlašování vynálezů ve více státech a pro mezinárodní spolupráci na úseku ochrany vynálezů. Její výhoda pro čs. stát spočívá zejména v tom, že u Federálního úřadu pro vynálezy dojde k úspoře rešeršní a průzkumové práce v řízení o mezinárodních přihláškách zahraničních přihlašovatelů, neboť bude mít již k dispozici hotové a na vysoké odborné úrovni zpracované zprávy o mezinárodní rešerši nebo mezinárodním předběžném průzkumu. Zjednodušení zahraničního přihlašování podle Smlouvy povede k dalšímu zvýšení počtu zahraničních přihlášek, což se ve svém důsledku projeví určitým devizovým přínosem.
Řízení o mezinárodní přihlášce zaručuje vyšší pravděpodobnost nenapadnutelnosti udělených patentů.
Členství ČSFR ve Smlouvě zajistí bezplatný přístup k další technické dokumentaci, která je centrálně vydávaná Mezinárodním úřadem Světové organizace duševního vlastnictví a které může být účelně využito jak pro účely průzkumu přihlášek vynálezů, tak i pro potřeby průmyslu a technické veřejnosti.
Přístup ke Smlouvě vyžaduje legislativní opatření ve formě zákona. Tento požadavek zabezpečí nový zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve kterém jsou promítnuty závazky ze Smlouvy. (Jedná se např. o úpravu postavení Federálního úřadu pro vynálezy jako přijímacího úřadu pro mezinárodní přihlášky čs. subjektů, o úpravu účinku zveřejnění mezinárodní přihlášky apod.) Návrh tohoto zákona byl v souladu se schváleným programem legislativních prací předložen vládě ČSFR. Smlouva má charakter prezidentské mezinárodní smlouvy.
Vzhledem k tomu, že se jedná o mezinárodní smlouvu, vyžadující změnu právních předpisů, která bude zajištěna vydáním nového zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, předkládá se v souladu s čl. 36 odst. 3) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, Federálním shromáždění k vyslovení souhlasu s přístupem k ní.
SMLOUVA O PATENTOVÉ SPOLUPRÁCI
přijatá ve Washingtonu dne 17. června 1970, změněná v roce 1979 a 1984
Smluvní státy
přejíce si přispět k pokroku vědy a techniky,
přejíce si zdokonalit právní ochranu vynálezů,
přejíce si zjednodušit a zhospodárnit získání ochrany pro vynálezy tam, kde je ochrana požadována ve více zemích,
přejíce si usnadnit a urychlit přístup veřejnosti k technickým informacím obsaženým v listinách popisujících nové vynálezy,
přejíce si podpořit a urychlit hospodářský pokrok rozvojových zemí přijetím opatření ke zvýšení účinnosti jejich národních nebo regionálních právních systémů pro ochranu vynálezů, poskytováním snadno přístupných informací o existenci technických řešení odpovídajících jejich specifickým potřebám a usnadněním přístupu ke stále vzrůstajícímu rozsahu moderní techniky,
v přesvědčení, že spolupráce mezi národy podstatně usnadní dosažení těchto cílů, uzavřely tuto smlouvu.
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Článek 1
Zřízení Unie
/1/ Státy, které jsou členy této Smlouvy /dále jen "smluvní státy"/ vytvářejí Unii pro spolupráci při podávání přihlášek na ochranu vynálezů, při provádění rešerší k nim a při jejich průzkumu, jakož i pro poskytování speciálních technických služeb. Tato Unie se nazývá Mezinárodní unie pro patentovou spolupráci.
/2/ Žádné ustanovení této Smlouvy nelze vykládat tak, že by to bylo na úkor práv podle ustanovení Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví občana země, která je členem této úmluvy, nebo toho, kdo má v takové zemi pobyt.
Článek 2
Vymezení pojmů
Pro účely této Smlouvy a Prováděcího předpisu, pokud není výslovně uvedeno jinak:
/i/ pod pojmem "přihláška" se rozumí přihláška na ochranu vynálezu; všechny odkazy na "přihlášku" se rozumí jako odkazy na přihlášky o udělení patentu na vynález, autorského osvědčení na vynález, osvědčení na užitný vzor, užitného vzoru, dodatkového patentu nebo osvědčení, dodatkového autorského osvědčení na vynález a dodatkového osvědčení na užitný vzor;
/ii/ odkazy na pojem "patent" se rozumí jako odkazy na patent na vynález, na autorské osvědčení na vynález, na osvědčení na užitný vzor, na užitný vzor, na dodatkový patent nebo osvědčení, na dodatkové autorské osvědčení na vynález a na dodatkové osvědčení na užitný vzor;
/iii/ pod pojmem "národní patent" se rozumí patent udělený národním úřadem;
/iv/ pod pojmem "regionální patent" se rozumí patent udělený národním nebo mezivládním orgánem oprávněným udělovat patenty s účinky ve více než jednom státě;
/v/ pod pojmem "regionální přihláška" se rozumí přihláška na regionální patent;
/vi/ odkazy na "národní přihlášku" se rozumí jako odkazy na přihlášky o udělení národních patentů a regionálních patentů s výjimkou přihlášek podaných podle této Smlouvy;
/vii/ pod pojmem "mezinárodní přihláška" se rozumí přihláška podaná podle této Smlouvy;
/viii/ všechny odkazy na "přihlášku" se rozumí jako odkazy na mezinárodní přihlášky, nebo národní přihlášky;
/ix/ všechny odkazy na "patent" se rozumí jako odkazy na národní patenty a regionální patenty;
/x/ všechny odkazy na "národní zákonodárství" se rozumí jako odkazy na národní zákonodárství smluvního státu nebo, jde-li o regionální přihlášku nebo o regionální patent, na smlouvu, která upravuje podávání regionálních přihlášek nebo udělování regionálních patentů;
/xi/ pod pojmem "datum priority" pro účely počítání lhůt se rozumí:
/a/ u mezinárodní přihlášky, v níž byla uplatněna priorita podle článku 8, datum podání přihlášky, jejíž priorita se takto uplatňuje;
/b/ u mezinárodní přihlášky s několika uplatněnými prioritami podle článku 8 datum podání nejstarší přihlášky, jejíž priorita se takto uplatňuje;
/c/ u mezinárodní přihlášky bez uplatněné priority podle článku 8 datum mezinárodního podání takové přihlášky;
/xii/ pod pojmem "národní úřad" se rozumí vládní orgán smluvního státu pověřený udělováním patentů; odkazy na "národní úřad" se rozumí rovněž jako odkazy na jakýkoliv mezivládní orgán pověřený více státy udělováním regionálních patentů, jestliže alespoň jeden z těchto států je smluvním státem a jestliže tyto státy pověřily uvedený orgán výkonem povinností a práv, které tato Smlouva a Prováděcí předpis stanoví pro národní úřady;
/xiii/ pod pojmem "určený úřad" se rozumí národní úřad státu utčeného přihlašovatelem podle ustanovení hlavy I této Smlouvy nebo úřad činný pro tento stát;
/xiv/ pod pojmem "zvolený úřad" se rozumí národní úřad státu zvoleného přihlašovatelem podle ustanovení hlavy II této Smlouvy nebo úřad činný pro tento stát;
/xv/ pod pojmem "přijímací úřad" se rozumí národní úřad nebo mezivládní organizace, kde byla podána mezinárodní přihláška;
/xvi/ pod pojmem "Unie" se rozumí Mezinárodní unie pro patentovou spolupráci;
/xvii/ pod pojmem "Shromáždění" se rozumí Shromáždění Unie;
/xviii/ pod pojmem "Organizace" se rozumí Světová organizace pro duševní vlastnictví;
/xix/ pod pojmem "Mezinárodní úřad" se rozumí Mezinárodní úřad Organizace a po dobu jejich existence Mezinárodní Spojené úřady pro ochranu duševního vlastnictví /BIRPI/;
/xx/ pod pojmem "generální ředitel" se rozumí generální ředitel Organizace a po dobu existence BIRPI, ředitel BIRPI.
HLAVA I
MEZINÁRODNÍ PŘIHLÁŠKA
A
MEZINÁRODNÍ REŠERŠE
Článek 3
Mezinárodní přihláška
/1/ Přihlášky na ochranu vynálezů v kterémkoliv smluvním státě mohou být podávány jako mezinárodní přihlášky podle této Smlouvy.
/2/ Mezinárodní přihláška obsahuje v souladu s touto Smlouvou a Prováděcím předpisem žádost, popis, jeden nebo více nároků, jeden nebo více výkresů /kde je to třeba/ a anotaci.
/3/ Účelem anotace je jen technická informace a nelze ji vzít v úvahu k jinému účelu, zejména ne pro výklad rozsahu požadované ochrany.
/4/ Mezinárodní přihláška musí
/i/ být v předepsaném jazyce;
/ii/ odpovídat předepsaným požadavkům na vnější úpravu;
/iii/ odpovídat předepsanému požadavku jednotnosti vynálezu;
/iv/ být podrobena úhradě předepsaných poplatků.
Článek 4
Žádost
/1/ Žádost musí obsahovat:
/i/ návrh, aby mezinárodní přihláška byla projednána podle této Smlouvy;
/ii/ určení smluvního státu nebo států, kde se požaduje ochrana vynálezu na základě mezinárodní přihlášky /"určené státy"/; jestliže lze v některém určeném státě získat regionální patent a jestliže si přihlašovatel přeje získat raději patent regionální než národní, je to třeba uvést v žádosti; jestliže přihlašovatel nemůže omezit podle smlouvy o regionálním patentu svou přihlášku jen na některé účastnické státy této smlouvy, pak určení jednoho z těchto států a požadavek na udělení regionálního patentu budou posuzovány jako určení všech zmíněných států; jestliže podle národního zákonodárství určeného státu se považuje určení tohoto státu za regionální přihlášku, pak takové určení bude posuzováno jako požadavek na udělení regionálního patentu;
/iii/ jméno a další předepsané údaje o přihlašovateli a zástupci /je-li přihlašovatel zastoupen/;
/iv/ název vynálezu;
/v/ jméno a další předepsané údaje o vynálezci, pokud národní zákonodárství alespoň jednoho z určených států vyžaduje uvedení těchto údajů při podání národní přihlášky. Jinak lze uvedené údaje uvést buď v žádosti, nebo ve zvláštních podáních zaslaných každému z určených úřadů, jejichž národní zákonodárství tyto údaje vyžaduje, avšak dovoluje jejich předložení později než při podání národní přihlášky.
/2/ Určení každého smluvního státu podléhá zaplacení předepsaného poplatku v předepsané lhůtě.
/3/ Pokud přihlašovatel nežádá o jiné druhy ochrany podle článku 43, platí, že určením se požaduje ochrana spočívající v udělení patentu určeným státem nebo pro určený stát. Pro účely tohoto odstavce neplatí článek 2 /ii/.
/4/ Jestliže není v žádosti uvedeno jméno a další předepsané údaje o vynálezci, nebude to mít žádné následky v těch určených státech, jejichž národní právo sice tyto údaje vyžaduje, avšak dovoluje jejich předložení později než při podání národní přihlášky. Nejsou-li tyto údaje uvedeny ve zvláštním podání, nebude to mít žádné následky v těch určených státech, jejichž národní právo tyto údaje nevyžaduje.
Článek 5
Popis
V popise musí být vynález vysvětlen dostatečně jasně a úplně tak, aby podle vynálezu mohl postupovat odborník.
Článek 6
Nároky
Nárok nebo nároky musí definovat předmět, o jehož ochranu se žádá. Nároky musí být jasné a stručné. Musí se zcela opírat o popis.
Článek 7
Výkresy
/1/ S výhradou ustanovení odst. /2/ /ii/ se výkresy požadují tehdy, jsou-li nutné pro pochopení vynálezu.
/2/ V případě, kdy to není nutné pro pochopení vynálezu, avšak povaha vynálezu připouští vysvětlení pomocí výkresů:
/i/ přihlašovatel může připojit takové výkresy k mezinárodní přihlášce při podání;
/ii/ každý určený úřad může požadovat, aby mu přihlašovatel takové výkresy předložil ve stanovené lhůtě.
Článek 8
Uplatnění priority
/1/ Mezinárodní přihláška může obsahovat prohlášení podle ustanovení Prováděcího předpisu, kterým se uplatňuje priorita z jedné nebo více dřívějších přihlášek, podaných v některém členském státě Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví nebo s účinností pro takový stát.
/2/ /a/ S výhradou ustanovení pododstavce /b/, podmínky a účinky priority uplatněné prohlášením podle odstavce /1/ se řídí ustanovením článku 4 Stockholmského znění Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.
/b/ Mezinárodní přihláška, pro kterou se uplatňuje priorita z jedné nebo několika dřívějších přihlášek podaných ve smluvním státě nebo s účinností pro smluvní stát, může obsahovat určení tohoto státu. V případě, že se v mezinárodní přihlášce uplatňuje priorita z jedné nebo několika národních přihlášek podaných v určeném státě nebo s účinností pro určený stát, nebo priorita z mezinárodní přihlášky, ve které byl určen jen jeden stát, podmínky a účinky uplatnění priority v tomto státě se řídí národním právem tohoto státu.
Článek 9
Přihlašovatel
/1/ Každý občan smluvního státu nebo ten, kdo má ve smluvním státě pobyt, může podat mezinárodní přihlášku.
/2/ Shromáždění může rozhodnout o tom, že se občanům kterékoliv členské země Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, která není účastníkem této smlouvy a těm, kdo mají v takové zemi pobyt, povoluje podávat mezinárodní přihlášky.
/3/ Pojmy pobytu a občanství, jakož i aplikaci těchto pojmů v případech, kde jde o několik přihlašovatelů nebo kdy nejde o tytéž přihlašovatele pro všechny určené státy, stanoví Prováděcí předpis.
Článek 10
Přijímací úřad
Mezinárodní přihláška se podává u stanoveného přijímacího úřadu, který ji přezkoumá a projedná tak, jak je stanoveno v této Smlouvě a v Prováděcím předpisu.
Článek 11
Datum podání a účinky mezinárodní přihlášky
/1/ Přijímací úřad uzná datum mezinárodního podání datum, kdy mezinárodní přihláška došla, a to za předpokladu, že k okamžiku jejího přijetí zjistí, že:
/i/ přihlašovateli z důvodu pobytu nebo občanství zřejmě přísluší právo podat mezinárodní přihlášku u přijímacího úřadu;
/ii/ mezinárodní přihláška je v předepsaném jazyce;
/iii/ mezinárodní přihláška obsahuje alespoň tyto náležitosti:
/a/ údaj, že jde o mezinárodní přihlášku
/b/ určení alespoň jednoho smluvního státu
/c/ jméno přihlašovatele jak je stanoveno
/d/ část, která je patrně popis
/e/ část, která je patrně nárok nebo nároky.
/2/ /a/ Jestliže přijímací úřad zjistí, že mezinárodní přihláška v době kdy došla nesplňovala požadavky uvedené v odstavci /1/, vyzve přihlašovatele, aby předložil ve smyslu Prováděcího předpisu požadovanou opravu.
/b/ Jestliže přihlašovatel této výzvě ve smyslu Prováděcího předpisu vyhoví, přijímací úřad uzná za datum mezinárodního podání datum, kdy došla požadovaná oprava.
/3/ S výhradou článku 64 /4/ má každá mezinárodní přihláška, která splňuje požadavky bodů /i/ až /iii/ odstavce /1/ a u níž bylo uznáno datum mezinárodního podání, účinky jako řádná národní přihláška v každém určeném státě od data mezinárodního podání, přičemž se toto datum považuje za datum skutečného podání v každém určeném státě.
/4/ Každá mezinárodní přihláška, která splňuje požadavky uvedené v bodech /i/ až /iii/ odstavce /1/, má stejné účinky jako řádná národní přihláška ve smyslu Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.
Článek 12
Předání mezinárodní přihlášky Mezinárodnímu úřadu a orgánu pro mezinárodní rešerši
/1/ Jedno vyhotovení mezinárodní přihlášky si ponechá přijímací úřad /"přijímací vyhotovení"/, jedno vyhotovení /"archivní vyhotovení"/ se předá Mezinárodnímu úřadu a další vyhotovení /"rešeršní vyhotovení"/ se předá příslušnému orgánu pro mezinárodní rešerši uvedenému v článku 16, podle ustanovení Prováděcího předpisu.
/2/ Archivní vyhotovení se považuje za autentické vyhotovení mezinárodní přihlášky.
/3/ Mezinárodní přihláška se považuje za vzatou zpět, jestliže Mezinárodní úřad neobdrží archivní vyhotovení v předepsané lhůtě.
Článek 13
Vyhotovení mezinárodní přihlášky pro určené úřady
/1/ Každý určený úřad může požádat Mezinárodní úřad, aby mu předal vyhotovení mezinárodní přihlášky ještě před oznámením podle článku 20 a Mezinárodní úřad předá určenému úřadu toto vyhotovení co nejdříve po uplynutí jednoho roku od data priority.
/2/ /a/ Přihlašovatel může předat vyhotovení své mezinárodní přihlášky kterémukoliv určenému úřadu kdykoliv.
/b/ Přihlašovatel může kdykoliv požádat Mezinárodní úřad, aby předal vyhotovení jeho mezinárodní přihlášky kterémukoliv určenému úřadu a Mezinárodní úřad zašle toto vyhotovení určenému úřadu co nejdříve.
/c/ Každý národní úřad může oznámit Mezinárodnímu úřadu, že si nepřeje dostávat vyhotovení podle odstavce /b/; v tomto případě tento pododstavec pro uvedený úřad neplatí.
Článek 14
Některé nedostatky mezinárodní přihlášky
/1/ /a/ Přijímací úřad přezkoumá, zda mezinárodní přihláška:
/i/ je podepsána v souladu s Prováděcím předpisem;
/ii/ obsahuje předepsané údaje o přihlašovateli;
/iii/ obsahuje název vynálezu
/iv/ obsahuje anotaci;
/v/ odpovídá v rozsahu stanoveném Prováděcím předpisem požadavkům na vnější úpravu.
/b/ jestliže přijímací úřad zjistí v tomto směru nějaký nedostatek, vyzve přihlašovatele, aby opravil mezinárodní přihlášku v předepsané lhůtě; v případě, že se tak nestane, bude přihláška považována za vzatou zpět a přijímací úřad o tom vydá usnesení.
/2/ Jestliže mezinárodní přihláška odkazuje na výkresy, které ve skutečnosti nejsou k přihlášce připojeny, přijímací úřad o tom uvědomí přihlašovatele, který je může předložit v předepsané lhůtě; jestliže tak učiní, považuje se za datum mezinárodního podání přihlášky datum, kdy přijímacímu úřadu výkresy došly. Jinak platí, že odkaz na výkresy nabyl učiněn.