FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
328
Společná zpráva
výborů ústavně právního, pro plán a rozpočet, zahraničního, branného a bezpečnostního, hospodářského, sociálního a kulturního a výboru pro životní prostředí Sněmovny lidu a výborů ústavně právního, pro plán a rozpočet, zahraničního, branného a bezpečnostního, hospodářského, sociálního a kulturního a výboru pro životní prostředí Sněmovny národů
k návrhu poslanců Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky na vydání zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění (tisk 156)
Výbory ústavně právní, pro plán a rozpočet, zahraniční, branné a bezpečnostní, hospodářské, sociální a kulturní a výbory pro životní prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny národů projednaly na svých schůzích v říjnu a listopadu 1990 uvedený návrh a doporučují jej Sněmovně lidu a Sněmovně národů schválit v tomto znění:
Část I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Jednací řád upravuje zásady jednání Federálního shromáždění, vzájemné styky obou sněmoven, jakož i styky s vládou České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen federální vláda), Českou národní radou a Slovenskou národní radou a navenek vůbec. Své vnitřní poměry upravuje každá sněmovna vlastním usnesením (čl. 46 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
Část II
POSLANCI
§ 2
(1) Poslanec Federálního shromáždění (dále jen "poslanec") nabývá práv a povinností schválením zápisu Ústřední volební komise o výsledku voleb. Náhradník nabývá práv a povinností poslance dnem následujícím po dni, ve kterém zanikl mandát některého poslance. [§ 49 zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění.]
(2) Vykonávat práva a povinnosti ve Federálním shromáždění a jeho orgánech je poslanec oprávněn, pokud splní tyto podmínky:
a) předá osvědčení o zvolení,
b) předloží písemné prohlášení, že nevykonává funkce s výkonem poslaneckého mandátu neslučitelné (čl. 47 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) složí předepsaný slib; po složení slibu podepíše písemný text slibu a odevzdá jej Kanceláři Federálního shromáždění.
§ 3
(1) Poslanec se účastní jednání sněmovny a výboru, popřípadě jiných orgánů sněmovny a Federálního shromáždění, do nichž byl zvolen.
(2) Ke každému jednání se vyhotoví prezenční listina, do které se všichni zúčastnění poslanci podepíší.
§ 4
(1) Pokud se poslanec nemůže zúčastnit jednání, je povinen se omluvit předsedovi výboru nebo sněmovny. Neúčast poslanců na jednacích dnech sněmovny a výboru posuzuje předseda sněmovny nebo předseda výboru po ukončení kalendářního měsíce.
(2) Jestliže předseda neúčast poslance neomluví, protože omluvu neshledal odůvodněnou anebo poslanec se vůbec neomluvil, sdělí to poslanci. Poslanec může do 5 dnů od doručení sdělení po žádat, aby předsednictvo sněmovny toto rozhodnutí přezkoumalo; rozhodnutí předsednictva sněmovny je konečné.
(3) Neomluvená neúčast poslance na některém jednacím dnu (odstavec 1) se považuje za neúčast bez řádné omluvy. [§ 7 zákona č. 304/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců Federálního shromáždění.]
§ 5
(1) V budovách Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, mohou orgány činné v trestním řízení provést jakýkoli úkon jen s předchozím písemným souhlasem předsedy Federálního shromáždění. Takového souhlasu je třeba, i pokud by šlo o úkon, kterým by byla dotčena písemnost sloužící poslanci k činnosti ve Federálním shromáždění nebo jiná věc obdobné povahy, a to i když se nacházejí kdekoli.
(2) Jakmile se předseda Federálního shromáždění nebo předseda sněmovny dozvědí o jakémkoli zásahu státních nebo jiných veřejných orgánů proti osobní svobodě poslance, učiněném bez souhlasu sněmovny, provedou potřebná opatření k ochraně poslance.
§ 6
(1) Žádost, aby byl dán souhlas k trestnímu nebo kárnému stíhání poslance nebo k jeho vzetí do vazby (čl. 50 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), a žádost, aby byl dán souhlas předsednictva Federálního shromáždění k zadržení poslance (čl. 52 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.), musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Žádost předkládá předsedovi Federálního shromáždění příslušný orgán činný v trestním řízení anebo orgán oprávněný zahájit kárné řízení.
(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí žádost mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny s tím, aby ji projednal a sdělil své stanovisko sněmovně, která má o žádosti rozhodovat.
(3) O žádosti se rozhoduje usnesením, a to do 15 dnů.
(4) Pokud bylo žádosti podle odstavce 1 vyhověno, mají orgány tam uvedené povinnost oznamovat sněmovně všechna rozhodnutí, která se poslance týkají.
(5) Poslance nelze stíhat kázeňský ani v přestupkovém řízení.
(6) Po dobu vazby, k níž dala sněmovna souhlas, se pozastavuje výkon práv a povinností poslance. Totéž platí po dobu, po kterou poslanec nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného v § 73 nebo § 73a trestního řádu. V případech, kdy byl dán souhlas k trestnímu stíhání, sněmovna současně s vyhověním žádosti rozhod ne o tom, zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje výkon práv a povinností poslance, popřípadě v jakém rozsahu.
§ 7
(1) Poslanec je oprávněn dát podnět předsednictvu Federálního shromáždění, aby požadovalo na federálním ministerstvu kontroly opatření podkladů pro kontrolní činnost Federálního shromáždění, jeho orgánů a poslanců a aby se k těmto podkladům vyjádřilo. [§ 99d písm. c) zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, ve znění zákona č. 297/1990 Sb.]
(2) Podnět se podává písemně a musí obsahovat přesné určení věci a podkladů, o které má jít.
(3) Podnět může zahrnovat i opatření podkladů u orgánů a organizací řízených orgány republik, pokud jde o kontrolu, jak jsou prováděny zákony Federálního shromáždění. [ Čl. 28a ústavního zákona č. 143/1968 Sb.]
§ 8
Při provádění obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo při podpoře zájmu účastníka řízení před státním nebo jiným veřejným orgánem nesmějí poslanci zneužívat svého postavení poslance.
Část III
POSLANECKÉ KLUBY
§ 9
(1) Poslanci se podle politického zaměření mohou sdružovat v poslaneckých klubech.
(2) K ustavení poslaneckého klubu je třeba nejméně pěti poslanců. O ustavení klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni ustavující členové klubu.
(3) Jménem poslaneckého klubu jedná zpravidla jeho předseda (místopředseda). Je oprávněn se účastnit jednání předsednictva sněmovny a předsednictva Federálního shromáždění a vyjádřit se k projednávané věci.
§ 10
Předseda poslaneckého klubu písemně oznámí předsedovi Federálního shromáždění ustavení klubu a jeho název; v oznámení dále uvede jména a příjmení členů klubu.
§ 11
(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny ke své činnosti používat místnosti v objektech Federálního shromáždění.
(2) K úhradě nákladů poslaneckých klubů se z rozpočtu Federálního shromáždění poskytují příspěvky ve výši, kterou určuje pro každý kalendářní rok předsednictvo Federálního shromáždění s přihlédnutím k počtu členů jednotlivých poslaneckých klubů.
(3) Poslanecké kluby jsou povinny vést evidenci o použití příspěvků podle odstavce 2. Na žádost předsednictva Federálního shromáždění jsou povinny použití příspěvků doložit.
§ 12
(1) Předsedové poslaneckých klubů tvoří politické grémium, které posuzuje zejména otázky politické povahy, aby se objasnila stanoviska poslaneckých klubů, a dále program a organizaci práce Federálního shromáždění.
(2) Zasedání politického grémia svolává předseda anebo zastupující místopředseda Federálního shromáždění. Stanoviska politického grémia mají povahu doporučení.
(3) Na zasedání politického grémia jsou zváni předsedové sněmoven.
Část IV
USTAVUJÍCÍ SCHŮZE SNĚMOVNY
§ 13
(1) Sněmovna stanoví hlasováním na návrh poslaneckých klubů rozdělení funkcí a míst v orgánech Federálního shromáždění a sněmoven tak, aby vyjadřovalo podle zásady poměrného zastoupení výsledky voleb.
(2) Návrhy na obsazení těchto funkcí a míst podávají poslanecké kluby tak, aby to bylo v souladu s rozhodnutím sněmovny podle odstavce 1
§ 14
(1) Ustavující schůzi sněmovny svolá předsednictvo Federálního shromáždění (čl. 56 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) do 30 dnů ode dne voleb.
(2) Schůzi řídí pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění, který přijme slib poslanců, předloží k projednání návrh řádu pro volby orgánů a funkcionářů sněmovny a zajistí provedení volby předsedy sněmovny.
§ 15
(1) Zvolený předseda sněmovny se ujme řízení schůze a přijme slib toho, kdo schůzi dosud řídil, pokud byl zvolen poslancem sněmovny.
(2) Sněmovna stanoví počet členů svého předsednictva a zřídí své další výbory, pokud jejich zřízení není stanoveno zákonem.
(3) Předseda sněmovny dá provést volbu místopředsedy sněmovny a členů jejího předsednictva. Dále dá provést volbu předsedů a ostatních členů výborů sněmovny. Poté sněmovna zvolí ze svého středu členy předsednictva Federálního shromáždění v počtu stanoveném ústavním zákonem.
(4) Po provedení voleb pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění (§ 14 odst. 2) podá sněmovně zprávu o činnosti předsednictva Federálního shromáždění za dobu od poslední schůze sněmovny.
Část V
PRVNÍ SPOLEČNÁ SCHŮZE SNĚMOVEN
§ 16
(1) Po ustavující schůzi sněmovny předseda nebo pověřený člen předsednictva Federálního shromáždění (čl. 56 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) svolá první společnou schůzi sněmoven k volbě předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění a tuto schůzi řídí.
(2) Sněmovny projednají návrh řádu pro volby předsedy Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.
(3) Sněmovny zvolí předsedu Federálního shromáždění, který se ujme řízení společné schůze a dá provést volby prvního místo předsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.
Část VI
SCHŮZE SNĚMOVEN
§ 17
Svolávání schůzí sněmoven
(1) Schůze sněmoven se konají v době, kdy Federální shromáždění zasedá.
(2) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě usnesení sněmovny nebo jejího předsednictva. Na žádost alespoň jedné pětiny poslanců sněmovny svolá její předseda schůzi nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána písemně a musí obsahovat návrh programu schůze.
(3) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního shromáždění, je-li to stanoveno ústavním zákonem, dále na základě usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě shodného usnesení obou sněmoven nebo jejich předsednictev.
Jednání sněmoven
§ 18
(1) Do jednacího sálu mají přístup pouze osoby uvedené v § 20 a dále osoby, které k tomu mají svolení předsedy sněmovny.
(2) Pro zasedací pořádek je určující příslušnost poslance k poslaneckému klubu. Poslanec obsazuje v jednacím sále vždy určené poslanecké křeslo. V době schůzí sněmovny nesmí být toto křeslo nikým jiným obsazeno.
(3) V jednacím sále jsou vyhrazena zvláštní místa pro členy federální vlády a další osoby uvedené v § 20.
(4) Do budov Federálního shromáždění a tam, kde Federální shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, není dovolen vstup se střelnou zbraní nebo výbušninou. Zákaz se nevztahuje na členy parlamentní stráže a na osoby zajišťující ochranu ústavních činitelů.
§ 19
(1) Jednání sněmovny řídí předseda sněmovny nebo pověřený člen předsednictva sněmovny (předsedající). Pro každou schůzi zvolí sněmovna dva ověřovatele zápisu (§ 38 odst. 3). Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu jednání. Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu jednání nebo sloučit rozpravu k dvěma nebo více bodům pořadu.
(2) K hlasování a volbě ve Sněmovně lidu musí být přítomna více než polovina jejích poslanců.
(3) K hlasování a volbě ve Sněmovně národů musí být přítomna více než polovina jejích poslanců zvolených v České republice a více než polovina jejích poslanců zvolených ve Slovenské republice.
(4) Před koncem každého jednacího dne předsedající (odstavec 1) zpravidla ohlásí den, hodinu a pořad příštího jednání. Jednání v každém jednacím dnu trvá nejpozději do 20. hodiny, pokud sněmovna nerozhodne jinak.
(5) Jednání sněmovny se nekonají v pondělí, sobotu a neděli, ledaže se sněmovna nebo její předsednictvo usnese jinak.
(6) Pro jednání společné schůze sněmoven platí ustanovení ujednání ve schůzi sněmovny přiměřeně, pokud není dále stanoveno jinak. Jednání společné schůze sněmoven řídí předseda nebo některý z místopředsedů Federálního shromáždění.
§ 20
(1) Právo účastnit se jednání sněmovny mají kromě poslanců prezident České a Slovenské Federativní Republiky (dál jen "prezident republiky"), předseda České národní rady, předseda Slovenské národní rady, předseda a ostatní členové federální vlády, předseda vlády České republiky, předseda vlády Slovenské republiky, předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky a generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky. V době rozpravy se jim udělí slovo, kdykoli o to požádají.
(2) Jednání se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li s tím sněmovna souhlas. Předsedající jim může udělit slovo.
§ 21
(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.
(2) Schůze nebo její část se prohlásí za neveřejnou, mají-li být projednávány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství.
(3) Sněmovna se může i v dalších případech bez rozpravy usnést, že schůze nebo její část bude neveřejná. Projednávání návrhů týkajících se státního rozpočtu nebo věcí daňových je vždy veřejné.
(4) Neveřejné schůze se mohou účastnit poslanci druhé sněmovny a dále osoby uvedené v § 20 odst. 1. Jiné osoby mohou být přítomny jen se souhlasem sněmovny.
(5) Osoby sledující jednání sněmovny, přítomné na galerii nebo na balkóně, jakož i novináři, fotografové a pracovníci rozhlasu a televize, mají povinnosti účastníků shromáždění. [§ 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.]
(6) Zveřejnění pravdivých zpráv o jednání sněmovny a jejích výborů, která nebyla prohlášena za neveřejná, nemůže být nikomu na újmu.
§ 22
(1) Projednávání jakéhokoli bodu pořadu nemůže být zahájeno, jestliže všem poslancům nebyly nejméně 48 hodin před zahájením rozpravy předány všechny parlamentní tisky, které mají sloužit jako podklad pro jednání. Sněmovna se může bez rozpravy usnést že bod pořadu jednání projedná, i když tato lhůta nebyla dodržena.
(2) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí navrhovatel a zpravodajové výborů sněmovny. Navrhovatelem mohou být poslanci, orgány Federálního shromáždění a sněmoven a dále ti, kterým toto právo přiznává zákon. O každém řádně předloženém návrhu musí být rozhodnuto. Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřistoupila k hlasování o něm.
(3) Návrh na odvolání poslance z funkcí uvedených v § 15 odst. 3 a § 16 odst. 3 může společně podat nejméně 30 poslanců příslušné sněmovny; při odvolání se postupuje stejným způsobem jako při volbě.
(4) Do rozpravy se poslanci mohou hlásit písemně před zahájením jednání nebo v jeho průběhu. Při zahájení rozpravy předsedající oznámí přihlášené řečníky a uděluje jim postupně slovo, přičemž upozorní dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení bude následovat. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí pořadí.
(5) Jako první řečníci v rozpravě vystupují mluvčí poslaneckých klubů, pokud o to požádají.
§ 23
(1) Nikdo nesmí být nikým přerušován, když mluví, s výjimkou oprávnění předsedajícího podle § 25 odst. 4 a § 26 odst. 2 a 4.
(2) Hodlá-li předsedající vystoupit v rozpravě, předá řízení jednání jinému k tomu oprávněnému poslanci (§ 19 odst. 1 a 6) a ujme se jej opět teprve po ukončení rozpravy a hlasování.
(3) Řečník mluví z řečnického místa nebo z místa, kde je zabudován sálový mikrofon. Ujme se slova, když mu je předsedající udělil.
(4) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoli však kratší než 10 minut.
(5) Zpravodaji se během rozpravy udělí slovo, kdykoli o to požádá.
§ 24
(1) Jednacími jazyky jsou jazyk český a jazyk slovenský.
(2) Poslanci národnosti maďarské, německé, polské a ukrajinské (rusínské) mohou mluvit v jazyce své národnosti; Kancelář Federálního shromáždění zajistí tlumočení takového projevu do jednoho z jednacích jazyků.
(3) Nemluví-li jiný řečník (§ 20 odst. 2) česky nebo slovensky, povinnost Kanceláře Federálního shromáždění podle odstavce 2 platí obdobně.
§ 25
(1) Poslanec má právo na faktickou poznámku, která reaguje na průběh rozpravy; slovo mu bude uděleno neprodleně, avšak bez přerušení toho, kdo právě mluví.
(2) Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu jednání.
(3) Přednesení faktické poznámky nesmí překročit 2 minuty.
(4) Nejde-li o faktickou poznámku nebo překročí-li poslanec lhůtu podle odstavce 3, předsedající mu slovo odejme.
§ 26
(1) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od ní, předsedající na to poslance upozorní.
(2) Nevedlo-li upozornění k nápravě, předsedající poslanci slovo odejme.
(3) Proti odejmutí slova může poslanec vznést námitku, o níž rozhodne sněmovna bez rozpravy hlasováním.
(4) Překročí-li poslanec řečnickou dobu, na které se podle § 23 odst. 4 sněmovna usnesla, předsedající mu po předchozím upozornění slovo odejme.
§ 27
(1) Poslanec může v rozpravě přednášet k projednávané věci pozměňovací a doplňovací návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést.
(2) Byl-li přednesen takový pozměňovací nebo doplňovací návrh, který podle názoru předsedajícího pravděpodobně nezíská podporu sněmovny, předsedající požádá, aby svou předběžnou podporu návrhu vyjádřili poslanci zvednutím ruky. Jestliže takový návrh nezíská podporu ani 30 poslanců, předsedající doporučí poslanci, který návrh přednesl, aby na něm netrval.
(3) Byly-li v rozpravě předneseny pozměňovací nebo doplňovací návrhy, projednávání tohoto bodu pořadu se může přerušit na dobu, než tyto návrhy projednají příslušné výbory sněmovny a předloží sněmovně své stanovisko.
(4) Poslanec může svůj doplňovací nebo pozměňovací návrh vzít zpět, dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o něm.
§ 28
(1) Jestliže v rozpravě vystoupili všichni, kdo se do ní přihlásili, předsedající rozpravu ukončí.
(2) Po ukončení rozpravy udělí předsedající závěrečné slovo navrhovateli a zpravodajům výborů sněmovny.
Hlasování ve schůzích sněmoven
§ 29
(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním, k němuž je třeba přítomnosti stanoveného počtu poslanců (čl. 40 odst. 1 a 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). O způsobu sčítání hlasů rozhoduje sněmovna usnesením.
(2) Předsedající upozorní akustickým signálem, že bude přikročeno k hlasování, zjistí počet přítomných poslanců, tento počet oznámí a stanoví techniku hlasování. Před hlasováním musí být zopakováno přesné znění návrhu, pokud poslancům nebylo předáno jeho písemné vyhotovení.
(3) Usnesení je přijato, jestliže se pro něj vyslovila nadpoloviční většina přítomných poslanců, pokud ústavní zákon nestanoví jinak (čl. 41 až 43 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
(4) Hlasování nesmí být přerušeno.
(5) Podrobnosti a pravidla používání hlasovacího technického zařízení upravuje předsednictvo Federálního shromáždění usnesením.
§ 30
(1) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech návrhu hlasovalo samostatně; o návrhu sněmovna rozhodne bez rozpravy. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno hlasovat o nich ještě jako o celku.
(2) Nejdříve se hlasuje o pozměňovacích a doplňovacích návrzích, a to v pořadí, v němž byly podány.
(3) O procedurálních návrzích se hlasuje podle potřeby i během rozpravy.
§ 31
(1) Hlasuje se veřejně, pokud se sněmovna neusnese jinak a pokud způsob hlasování o určitém návrhu není stanoven zákonem.
(2) Tajně se hlasuje takovým způsobem, aby nebylo možno zjistit, jak který poslanec hlasoval.
(3) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky, popřípadě i za pomoci technického zařízení. Podle jmen se hlasuje v případech stanovených ústavním zákonem nebo jestliže se na tom usnese sněmovna.
(4) Po ukončení hlasování předsedající vyhlásí výsledek hlasování tak, že sdělí počet hlasů odevzdaných pro návrh, proti němu, počet poslanců, kteří se zdrželi hlasování, a popřípadě počet těch poslanců, kteří, ač byli přítomni, hlasování se nezúčastnili.
(5) Každý, kdo má právo volit do Federálního shromáždění, je oprávněn seznámit se s tím, jak poslanci v jednotlivých věcech hlasovali (§ 38 odst. 1), pokud šlo o hlasování veřejné.
§ 32
(1) Ve společné schůzi sněmoven hlasují poslanci každé ze sněmoven zvlášť.
(2) Platí-li pro schválení návrhu zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů zvlášť poslanci zvolení v České republice a zvlášť poslanci zvolení ve Slovenské republice.
Vztahy mezi sněmovnami
§ 33
Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo druhé sněmovny i předsednictvo Federálního shromáždění o každém usnesení sněmovny.
§ 34
Přijmou-li sněmovny rozdílná usnesení ve věci, v níž jsou shodná usnesení podmínkou vzniku právních následků, zahájí se dohodovací řízení, je-li podle ústavního zákona povinné (čl. 44 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). Jinak se každá sněmovna může usnést, že
a) věc opětovně projedná po případném opětovném projednání ve výborech nebo v poslaneckých klubech,
b) bude zahájeno dohodovací řízení,
c) bude zvolen jiný postup, který by mohl přispět ke sjednocení usnesení sněmoven.
Dohodovací řízení
§ 35
(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru pro dohodovací řízení stejný počet poslanců zvolených v České republice a zvolených ve Slovenské republice.
§ 36
(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolá předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí jeho další jednání.
(2) O výsledcích jednání společného výboru pro dohodovací řízení podá pověřený člen, popřípadě pověření členové výboru, zprávu oběma sněmovnám a sdělí jim, co výbor doporučuje.
§ 37
(1) Nedojdou-li sněmovny ani opětovným hlasováním na doporučení společného výboru pro dohodovací řízení ke shodnému usnesení, výbor se sejde k dalšímu jednání.
(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení sněmoven do pěti měsíců od prvního hlasování, dohodovací řízení končí a návrh se považuje za zamítnutý. Došlo-li k takovému ukončení dohodovacího řízení, vyrozumí o tom předsednictvo Federálního shromáždění prezidenta republiky.
§ 38
Zápisy o schůzích sněmoven
(1) O každé schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný těsnopisecký zápis a zvukový záznam. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů sněmovny, popřípadě sněmoven, bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy, kdy bylo přikročeno k hlasování a jaký byl jeho výsledek. Bylo-li hlasování veřejné, je přílohou zápisu uvedení, jak každý poslanec hlasoval. Zvukové záznamy se uchovávají nejméně do doby ověření a schválení zápisu.
(2) Řečníkovi, který vystoupil v rozpravě, bude předložen zápis jeho vystoupení k ověření a případné opravě jazykových chyb. Pokud má za to, že v zápise je zkreslen obsah a smysl jeho vystoupení, může do 5 dnů podat předsedovi sněmovny písemné námitky proti zápisu. O podaných námitkách rozhoduje předseda sněmovny do 24 hodin od jejich doručení; jeho rozhodnutí je konečné.
(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřují zvolení ověřovatelé zápisu (§ 19 odst. 1 a 6). Zápis schvaluje předseda sněmovny; zápis o společné schůzi sněmoven předsedové sněmoven a předseda Federálního shromáždění.
(4) Ověřený a schválený zápis je autentickým záznamem o schůzi; jeho součástí jsou prezenční listiny, úplné texty předložených návrhů, usnesení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání či tvořily součást informačních podkladů. Ověřený a schválený zápis se vydává tiskem, pokud u neveřejných schůzí či jejich částí nebude sněmovnou rozhodnuto jinak.
(5) Zápisy o schůzích včetně průvodní a jiné dokumentace jsou do dvou měsíců od konání schůze předány k trvalé úschově do archivu Federálního shromáždění.
Část VII
PROJEDNÁVÁNÍ NÁVRHŮ ZÁKONŮ
§ 39
Návrh zákona Federálního shromáždění může podat ten, kdo je k tomu podle ústavního zákona oprávněn (čl. 45 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.)
(1) Návrhy zákonů se projednávají tak, že navrhovatel předloží předsedovi Federálního shromáždění nejprve zásady připravovaného zákona.
(2) Navrhovatel může požádat, aby bylo od projednávání zásad zákona výjimečně upuštěno, jde-li o úpravu jednoduchou anebo vyžaduje-li to její naléhavost.
(3) O žádosti rozhoduje předseda Federálního shromáždění po jejím projednání s předsedy obou sněmoven.
§ 41
(1) Návrh zákona se předkládá písemně předsedovi Federálního shromáždění, nejde-li o případ uvedený v § 51 odst. 1.
(2) Návrh musí obsahovat přesné znění navrhovaného zákona. K návrhu se připojuje důvodová zpráva, která musí obsahovat podrobné odůvodnění potřebnosti nové právní úpravy a odůvodnění jednotlivých ustanovení navrhovaného zákona. Bylo-li upuštěno od projednávání zásad zákona, musí obsahovat i odůvodnění základních zásad navrhované úpravy. Je-li navrhovatelem prezident republiky nebo federální vláda, v důvodové zprávě se rovněž uvedou nároky, jaké klade navrhovaná úprava na státní rozpočet federace, případně i republik.
(3) Hodlá-li návrh zákona podat výbor sněmovny, je ke schválení takového návrhu zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech jeho členů.
§ 42
(1) Předseda Federálního shromáždění postoupí neprodleně návrh zákona (§ 41 odst. 1, § 51 odst. 2 a 3, § 52 odst. 2) předsednictvům sněmoven. Pokud navrhovatelem není federální vláda, zašle jí návrh zákona k zaujetí stanoviska. Pokud navrhovateli nejsou Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, zašle jim rovněž návrh zákona, aby k němu podle svého uvážení sdělily stanovisko, a to tak, aby jim byl doručen nejméně 14 dnů před jeho projednáváním ve výborech sněmoven.
(2) Předsednictvo sněmovny po projednání s předsedy všech výborů přikáže bez zbytečného odkladu návrh zákona k projednání jednotlivým výborům sněmovny, kterým podle své povahy přísluší, a těm výborům, které o to požádají. Zároveň zabezpečí rozeslání návrhu zákona všem poslancům spolu se sdělením, kterým výborům byl návrh zákona přikázán. Jde-li o návrh novely zákona, Kancelář Federálního shromáždění zajistí, aby každý poslanec měl k dispozici jeho stávající platné znění.
(3) Předsednictvo sněmovny ve svém usnesení o přikázání návrhu zákona výborům stanoví právního konzultanta, kterým je zpravidla pracovník Kanceláře Federálního shromáždění.
(4) Byl-li návrh zákona přikázán více výborům, může předsednictvo sněmovny po projednání s předsednictvem druhé sněmovny pověřit některý z výborů sněmovny, aby shrnul výsled k projednání návrhu zákona v ostatních výborech sněmovny, jakož i stanoviska orgánů, kterým byl návrh zákona zaslán k vyjádření, a předložil sněmovně spolu se svým stanoviskem návrh usnesení.
§ 43
(1) Federální vláda, Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, popřípadě jejich předsednictva, zašlou stanoviska k návrhu zákona, pokud samy nejsou navrhovateli, předsedovi Federálního shromáždění, který je postoupí předsednictvům sněmoven.