FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
NÁVRH ČESKÉ NÁRODNÍ RADY
331
Ústavní zákon
z .......... 1990,
kterým se vyhlašuje
Listina lidských práv a svobod
Federální shromáždění na základě iniciativy České národní rady a Slovenské národní rady, vycházejíc z práva na sebeurčení českého a slovenského národa a ze svrchovanosti České a Slovenské Federativní Republiky, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické tradice v dějinách našich národů, vycházejíc z trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly v naší vlasti potlačovány, uznávajíc svrchovanost práva a neporušitelnost přirozených práv člověka a občana, vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika důstojně zařadila mezi státy, jež ctí tyto hodnoty a vkládajíc naděje na zabezpečení těchto práv do společného úsilí všech svobodných národů usneslo se na tomto ústavním zákoně:
Hlava první
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
Čl. 1
Všichni lidé se rodí svobodní a rovni v důstojnosti i právech. Lidská práva a občanské svobody jsou nezadatelné. Nikdo je nemůže zcizit nebo jich být zbaven.
Čl. 2
(1) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví.
Čl. 3
(1) Lidská práva a občanské svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, viry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo jiné etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Nikomu nemůže být způsobena újma na právech za uplatňování jeho lidských práv a občanských svobod.
Čl. 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány na základě zákona a v jeho mezích jen při zachování lidských práv a občanských svobod.
(2) Jakákoli zákonná omezení lidských práv a občanských svobod musí platit obecně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(3) Meze lidských práv a občanských svobod mohou být za podmínek stanovených tímto ústavním zákonem upraveny pouze zákonem.
(4) Při používání ustanovení o mezích lidských práv a občanských svobod musí být setřeno jejich podstaty a smyslu a omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.
Čl. 5
(1) Mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách mají na území České a Slovenské Federativní Republiky stejnou závaznost, jako její ústavní zákony, pokud k jejich ratifikaci dalo Federální shromáždění souhlas stejným způsobem, jako k přijetí ústavního zákona.
(2) Rozhodnutí orgánů zřízených podle mezinárodních smluv, ratifikovaných podle odstavce 1, vykonávají příslušné orgány federace a republik; podrobnosti stanoví zákon.
Hlava druhá
ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA A OBČANSKÉ SVOBODY
Oddíl první
Základní lidská práva
Čl. 6
Každý má způsobilost k právům.
Čl. 7
(1) Každý má právo na život.
(2) Nikdo nesmí být usmrcen vyjma případy, kdy zákon vylučuje protiprávnost takového činu.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
Čl. 8
(1) Nedotknutelnost osoby je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Čl. 9
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnické právo nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad nezbytnou míru.
(4) Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Jiné nucené omezení vlastnického práva je možné jen na základě zákona.
Čl. 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu údajů o své osobě před neoprávněným zveřejněním nebo jiným zneužitím.
Oddíl druhý
Základní občanské svobody
Čl. 11
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nemůže být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.
(3) Vyjma případy přistižení při trestném činu je zadržení přípustné jen na písemný odůvodněný příkaz soudu, ledaže věc nesnese odkladu a příkaz nelze předem opatřit. Jen na příkaz soudu je přípustné zatčení obviněného.
(4) Každý, kdo je zadržen nebo zatčen, musí být neprodleně seznámen s důvody zadržení nebo zatčení a nejpozději do 24 hodin odevzdán soudu. Soud musí zadrženou nebo zatčenou osobu neprodleně, nejpozději do 24 hodin od převzetí, vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.
(5) Nikdo nemůže být vzat do vazby, leč v případech stanovených zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech musí být převzetí občana do ústavní zdravotnické péče bez jeho souhlasu oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 15 dnů.
Čl. 12
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Toto ustanovení se nevztahuje na
a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom nebo havárií, které ohrožují životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.
Čl. 13
(1) Domovní svoboda a nedotknutelnost obydlí je zaručena.
(2) Do tohoto práva lze zasáhnout pouze v případech a způsobem, jež stanoví zákon.
(3) Domovní prohlídka pro účely trestního řízení je přípustná jen na písemný odůvodněný příkaz soudu.
Čl. 14
Listovní tajemství a tajemství ostatních přepravovaných zpráv a záznamů, stejně jako tajemství listin a záznamů uchovávaných v soukromí se zaručuje. Do tohoto práva lze zasáhnout pouze v případech a způsobem, jež stanoví zákon.
Čl. 15
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky.
(5) Občan nemůže být vyhoštěn. Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem nebo podle mezinárodního práva. Hromadné vyhošťování cizinců je nepřípustné.
Čl. 16
(1) Svoboda smýšlení, svědomí, víry a vyznání je zaručena.
(2) Každý má právo odmítnout výkon vojenské služby, pokud je to proti jeho svědomí; podrobnosti stanoví zákon.
Hlava třetí
PRÁVA POLITICKÁ
Čl. 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem a svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje, myšlenky a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzurní zásahy veřejné správy jsou nepřípustné.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu zdraví a morálky.
Čl. 18
(1) Každý má právo sám nebo společně s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu (petice).
(2) Výkon tohoto práva nesmí být na újmu práv druhých.
Čl. 19
(1) Svoboda pokojně se shromažďovat je zaručena.
(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromažďování však nesmí být podmiňováno povolením orgánu veřejné správy.
Čl. 20
(1) Svoboda sdružování je zaručena. Každý má právo spolu se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich.
(2) Výkon tohoto práva lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jde-li o opatření, které je v demokratické společnost, nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.
(3) Politické strany a hnutí i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
Čl. 21
(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí buď přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
(2) Volební právo je všeobecné, rovné a přímé a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
(3) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.
Čl. 22
Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.
Hlava čtvrtá
PRÁVA NÁRODNOSTNÍ
Čl. 23
(1) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(2) Příslušnost ke kterékoli národnosti nebo ke kterémukoli etniku nesmí být nikomu na újmu.
Čl. 24
(1) Občanům, tvořícím národnostní a jiné etnické menšiny, se zaručuje právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich jazyku a právo spolčovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům, příslušejícím k národnostním a jiným etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyku v úředním styku.
Hlava pátá
HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA
Čl. 25
(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto své právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
Čl. 26
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku, hospodářské soutěže nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 27
Zaměstnanci mají právo na odměnu za práci a na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 28
(1) Ženy, mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a pomoc při přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 29
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v sociální nouzi, má právo na pomoc pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 30
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají právo na volbu lékaře a zdravotnického zařízení, na zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Čl. 31
(1) Manželství, rodičovství a rodina jsou pod ochranou státu. Ženě v těhotenství a rodiči, který pečuje o dítě, je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(2) Péče o děti a jejich výchovu je právem jejich rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen ve svém zájmu na základě zákona rozhodnutím soudu.
(3) Rodiče vychovávající děti mají právo na odpovídající péči a pomoc státu. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(4) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(5) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 32
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti.
(2) Občané mají právo na státem hrazené vzdělání v základních školách a podle schopností občana a možností společnosti též na středních a vysokých školách.
(3) Zákon stanoví, za jakých podmínek lze zřizovat a provozovat jiné školy než státní. V jiných školách než státních se může vzdělání zajišťovat za úplatu.
(4) Občané mají právo na státní podporu při studiu za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 33
(1) Svoboda vědeckého bádáni a umělecké tvorby je zaručena.
(2) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(3) Právo přístupu ke kulturním hodnotám je zaručeno.
Čl. 34
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů.
(2) Všechny církve a náboženské společnosti mají rovné postavení.
(3) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce bez zásahů státních orgánů.
(4) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(5) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Čl. 35
(1) Každý má právo žít v příznivém životním prostředí. Podmínky stanoví zákon.
(2) Každý má právo na úplné a pravdivé informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Každý je povinen při výkonu svých práv dbát, aby nepoškozoval ani neohrožoval životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky, pokud nejde o činnost povolenou na základě zákona.
Hlava šestá
PRÁVO NA SOUDNÍ OCHRANU
Čl. 36
(1) Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u orgánu veřejné správy.
(2) Každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím nebo opatřením orgánu veřejné správy, se může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí nebo opatření, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nemůže být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí nebo opatření vztahujících se k právům a svobodám uvedeným v hlavě druhé, třetí a čtvrté tohoto ústavního zákona.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4) Provedení upravuje zákon.
Čl. 37
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od zahájení řízení nebo od počátku zadržení.
Čl. 38
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
(2) Každý má právo na to, aby jeho věc byla projednána soudem v jeho přítomnosti bez zbytečných průtahů a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
(3) Všichni účastníci jsou si před soudem rovni.
(4) Každý má právo na pomoc tlumočníka, jestliže nemluví jazykem jednání; zákon stanoví, kdy je tato pomoc hrazena státem.
Čl. 39
Pouze zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl. 40
(1) Pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Každý má právo na odvolání k soudu vyššího stupně.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo na obhajobu. Zákon stanoví, kdy je obhajoba nutná a kdy ji hradí stát.
(4) Obviněný nesmí být nucen k výpovědi.
(5) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona se postupuje tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Čl. 41
Práv uvedených v čl. 25, čl. 26 odst. 4, čl. 27 až 30, čl. 31 odst. 1 a 3, čl. 32 a čl. 35 tohoto ústavního zákona je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které je provádějí.
Čl. 42
Ani v době zvýšeného ohrožení státu, života národa či branné pohotovosti nesmějí být omezena práva uvedená v čl. 6, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 9 odst. 1, čl. 16, čl. 34 a čl. 40 odst. 5 tohoto ústavního zákona.
Hlava sedmá
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ
Čl. 43
Ratifikovaný Mezinárodní pakt o občanských a politických právech vyhlášený vyhláškou č. 120/1976 Sb. má závaznost ústavního zákona. Mají-li jiné, již ratifikované mezinárodní smlouvy závaznost ústavního zákona, musí být zachován postup podle čl. 5 odst. 1 tohoto ústavního zákona.
Čl. 44
(1) Tento ústavní zákon nevylučuje, aby úprava lidských práv a svobod byla začleněna do nové Ústavy České a Slovenské Federativní Republiky a do ústav České republiky a Slovenské republiky.
(2) Ustanovení ústavních zákonů o rozdělení zákonodárné působnosti mezi federaci a republiky nejsou tímto ústavním zákonem dotčena.
Čl. 45
(1) Pokud tento ústavní zákon používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci používají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a občanských svobod zaručených tímto ústavním zákonem, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. Zákon může stanovit pro cizince odchylnou úpravu práv uvedených v čl. 25 tohoto ústavního zákona.
(3) Pokud tento ústavní zákon přiznává základní práva a svobody každému bez ohledu na státní občanství, rozumí se pojmem "občan" v dosavadních předpisech každý člověk.
Čl. 46
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami.
Čl. 47
Zákon může zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, omezit práva uvedená v čl. 20 a 26 odst. 4 tohoto ústavního zákona, jakož i právo na podnikání a jinou hospodářskou iniciativu; vojákům v činné službě a příslušníkům bezpečnostních sborů též práva uvedená v čl. 18, 19 a v čl. 26 odst. 1, 2, 3 tohoto ústavního zákona. Právo uvedené v čl. 26 odst. 6 tohoto ústavního zákona může zákon omezit též soudcům a osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví.
Čl. 48
Pod pojmem orgány veřejně správy se rozumějí orgány vykonávající státní správu a orgány územní samosprávy, jakož i orgány právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech občanů nebo jiných fyzických nebo právnických osob.
Čl. 49
Článek 5 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů zní:
"(1) Státní občan každé z obou republik je zároveň státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Občan jedné republiky má na území druhé republiky stejná práva a stejné povinnosti jako občan této republiky.
(3) Nikomu nemůže být bez jeho vůle odňato jeho státní občanství.
(4) Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví zákon Federálního shromáždění."
Čl. 50
Zrušují se:
1. Preambule a hlava druhá ústavního zákona č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů kromě čl. 34, který zní: "Každý je povinen zachovávat ústavu a ostatní zákony."
2. Články 2 až 4 ústavního zákona č. 144/1968 Sb., o postavení národností v Československé socialistické republice. Čl. 1 tohoto ústavního zákona zní: "Česká a Slovenská Federativní Republika jako společný stát českého a slovenského národa a národností žijících na jeho území zabezpečuje národnostním a etnickým menšinám možnosti všestranného rozvoje."
Čl. 51
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Dagmar Burešová v. r.
předsedkyně České národní rady
Marie Stiborová v. r.
ověřovatelka České národní rady
Porovnávanie návrhov ústavných zákonov ČNR a SNR, ktorými sa vyhlasuje Listina ľudských práv a slobôd (Listina základných práv a slobôd)
(tlač 331 a 330)
Legenda: Najprv je porovnaná štruktúra návrhov. Ďalej sa spravidla postupne preberá návrh ČNR a hľadajú sa (aspoň zameraním) odpovedajúce ustanovenia v návrhu SNR. V zátvorkách sú uvedené (približne) ekvivalentné ustanovenie a v zápätí sú zachytené rozdiely, pokiaľ existujú. Na drobné formulačné (nie však vecné) diferencie vzniknuté zrejme prekladom, nebol braný ohľad.
Návrh ČNR
Štruktúra
Ústavný zákon, ktorým sa vyhlasuje Listina ľudských práv a slobôd
Hlava prvá
Základné ustanovenie (čl. 1 až 5)
Hlava druhá
Základné ľudské práva a občianske slobody
Oddiel prvý
Základné ľudské práva (čl. 6 až 10)
Oddiel druhý
Základný občianske slobody (čl. 11 až 16)
Hlava tretia
Práva politické (čl. 17 až 22)
Hlava štvrtá
Práva národnostné (čl. 23 až 24)
Hlava piata
Hospodárske, sociálne a kultúrne práva (čl. 25 až 35)
Hlava šiesta
Práva na súdnu ochranu (čl. 36-42)
Hlava siedma
Ustanovenia spoločné a záverečné (čl. 43 až 51)
ústavný zákon, ktorým sa vyhlasuje Listina ľudských práv a slobôd (Preambula)
Preambula, odst. 2:
"... vychádzajúc z práva na sebaurčenie českého a slovenského národa a zo zvrchovanosti Českej a Slov. Fed. Republiky"
Preambula, odst. 3
"... nadväzujúc na obecne zdieľané hodnoty ľudstva a tradície v dejinách našich národov"
čl. 1, veta prvá a druhá
"Všetci ľudia sa rodia slobodní a rovní v dôstojnosti a právach. Ľudské práva a občianske slobody sú neodňateľné."
čl. 3 odst. 1
"Ľudské práva a občianske slobody ... príslušnosť k národnostnej alebo etnickej menšine ...
čl. 3 odst. 2
"... ľudských práv a občianskych slobôd
čl. 4, odst. 1 až 4
"... ľudské práva a súčasné slobody"
Čl. 5
(1) Medzinárodné zmluvy o ľudských právach a slobodách majú na území ČSFR rovnako záväznosť ako ich ústavné zákony, pokiaľ k ich ratifikácii dalo FZ súhlas rovnakým spôsobom, ako k prijatiu ústavného zákona
(2) Rozhodnutie orgánov zriadených podľa medzinárodných zmlúv ratifikovaných podľa odst. 1, vykonávajú príslušné orgány federácie a republík; podrobnosti stanoví zákon
(čl. 6)
(čl. 7)
čl. 7, odst. 1
(1) Každý má právo na život"
(čl. 8)
(čl. 9)
Čl. 9, odst. 2
"... vo vlastníctve štátu alebo určených právnických osôb ..."
čl. 9, odst. 3
"... alebo v rozpore so zákonom, chránenými záujmami ... nad ustanovenú mieru."
čl. 9, odst. 4
"iné nútené obmedzenie vlastníckeho práva je možné len na základe zákona"
čl. 9, odst. 5
chýba
(č. 10)
(čl. 11)
čl. 11, odst. 4, veta druhá
"... zatknutú osobu neprodleně najneskôr do 24 hodín ..."
čl. 11, odst. 5
chýba druhá veta
čl. 11, odst. 6
"(6) zákon stanoví, v ktorých prípadoch musí byť prevzatie občana do ústavnej zdravotníckej starostlivosti bez jeho súhlasu oznámené súdu, ktorý o tomto umiestnení rozhodne do 15 dní."
(čl. 12)
(čl. 13)
(čl. 14)
čl. 14
"Listové tajomstvo a tajomstvo ostatných prepravovaných správ a záznamov, rovnako ako tajomstvá listín a záznamov uschovávaných v súkromí sa zaručuje. Do tohoto práva možno zasiahnuť iba v prípadoch a spôsobom, ktorý stanoví zákon."
(čl. 15)
čl. 15, odst. 2
"na území ČSFR ..."
čl. 15, odst. 4
čl. 15, odst. 3
"..., ochranu zdravia, alebo ochranu práv a slobôd druhých a na vymedzených územiach tiež z dôvodu ochrany prírody."
(čl. 16)
čl. 16, odst. 1
"... zmýšľanie, svedomie, viera a vyznanie ..."
chýba druhá veta
čl. 16, odst. 2
"(2) Každý má právo odmietnuť výkon vojenskej služby, pokiaľ to je proti jeho svedomiu; podrobnosti stanoví zákon."
(čl. 17)
čl. 17, odst. 2 "... rozširovať idey, myšlienky a informácie ..."
čl. 17, odst. 3
čl. 17, odst. 4
"... bezpečnosť štátu, verejnú bezpečnosť, ochranu zdravia a morálky ..."
čl. 17, odst. 5
chýba
(čl. 18)
čl. 18, odst. 1
"orgány územnej samosprávy ..."
(čl. 19)
(čl. 20)
čl. 20, odst. 1, veta druhá
"... právo spolu sa združovať ..."
čl. 20, odst. 1, veta tretia
"majú právo zakladať politické strany ..."
(čl. 21)
čl. 21, odst. 2
odst. 3
obdobné ustanovenia chýbajú
(čl. 22)
obdobné ustanovenia chýbajú
(čl. 23)
čl. 23, odst. 2
(2) príslušnosť ku ktorejkoľvek národnosti, alebo ktorémukoľvek etniku nesmie byť nikomu na ujme.
(čl. 24)
čl. 24, odst. 2
(2) Občanom, ktorí sú príslušníkmi národností a iných etnických menšín sa za podmienok stanovených zákonom ..."
obdobné ustanovenie chýba
(čl. 25)
čl. 25, odst. 1
"(1) Každý má právo na slobodnú voľbu povolania a prípravu k nemu ako aj právo podnikať a prevádzať inú hospodársku činnosť."
(čl. 26)
čl. 26, odst. 3
"... pre ochranu bezpečnosti štátu verejného poriadku, hospodárskej súťaže, alebo práv a slobôd druhých."
čl. 26, odst. 4
"(4) Právo na stávku je zaručené za podmienok stanovených zákonom."
(čl. 27)
čl. 27
"Zamestnanci majú právo na odmenu za prácu a na spravodlivé a spokojné pracovné. Podrobnosti stanoví zákon."
(čl. 28)
čl. 28
"(3) Podrobnosti stanoví zákon."
(čl. 29)