(2) Příslušnost ke kterékoli národnosti nebo jiné etnické skupině nesmí být nikomu na újmu.
Čl. 25
(1) Občanům, tvořícím národnostní a jiné etnické menšiny, se zaručuje právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.
(2) Občanům, příslušejícím k národnostním a jiným etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též
a) právo na vzdělání v jejich jazyku,
b) právo užívat jejich jazyku v úředním styku.
(3) Výkon práv příslušníky národnostních a jiných etnických menšin nesmí být na újmu práv ostatního obyvatelstva.
Hlava čtvrtá
Hospodářská, sociální a kulturní práva
Čl. 26
(1) Každým má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto své právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.
(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.
Čl. 27
(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Toto právo nepřísluší vojákům v činné službě.
(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví.
(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku, hospodářské soutěže nebo práv a svobod druhých.
(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, vojákům v činné službě a příslušníkům bezpečnostních sborů.
Čl. 28
Zaměstnanci mají právo na odměnu za práci a na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 29
(1) Ženy, mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
(2) Mladiství a osoby se změněnou pracovní schopností mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a pomoc při přípravě k povolání.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v sociální nouzi, má právo na pomoc pro zajištění základních životních podmínek.
(3) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 31
Občané mají právo na ochranu zdraví, bezplatnou léčebnou péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Čl. 32
(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou státu. Ženě v těhotenství a rodiči, který pečuje o dítě, je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.
(2) Péče o děti a jejich výchova je právem jejich rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen ve svém zájmu na základě zákona rozhodnutím soudu.
(3) Rodiče vychovávající děti mají právo na odpovídající péči a pomoc státu. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.
(4) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.
(5) Podrobnosti stanoví zákon.
Čl. 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách a podle schopností občana a možností společnosti na vysokých školách.
(3) Zákon stanoví, za jakých podmínek lze zřizovat a provozovat jiné školy než státní. V jiných školách než státních se může vzdělání zajišťovat za úplatu.
(4) Občané mají právo na státní podporu při studiu za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 34
(1) Svoboda vědecké ho bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(2) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(3) Právo přístupu ke kulturním hodnotám je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.
Čl. 35
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů.
(2) Všechny církve a náboženské společnosti mají rovné postavení.
(3) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitostí, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce bez zásahů státních orgánů.
(4) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(5) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření nezbytná v demokratické společnosti pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Čl. 36
(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.
(2) Každý má právo na úplné a pravdivé informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
(3) Každý je povinen při výkonu svých práv dbát, aby nepoškozoval ani neohrožoval životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky, pokud nejde o činnost povolenou na základě zákona.
Hlava pátá
Právo na soudní ochranu
Čl. 37
(1) Každý má právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu a ve stanovených případech u orgánů veřejné správy.
(2) Každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím nebo opatřením orgánu veřejné správy, se může obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí nebo opatření, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nemůže být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí nebo opatření vztahujících se k právům a svobodám uvedeným v hlavě druhé, třetí a čtvrté této Listiny.
(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
(4) Provedení upravuje zákon.
Čl. 38
(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od zahájení řízení nebo od počátku zadržení.
Čl. 39
(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
(3) Všichni účastníci jsou si před soudem rovni.
(4) Kdo tvrdí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.
Čl. 40
Pouze zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Čl. 41
(1) Pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.
(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce, jehož si zvolí, anebo který mu bude ustanoven soudem v případech, kdy si ho nezvolil, ačkoliv ho podle zákona mít musí. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.
(4) Obviněný má právo odepřít výpověď.
(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen anebo zproštěn obžaloby.
(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího zákona se postupuje, jestliže je to pro pachatele příznivější.
Hlava šestá
Ustanovení společná
Čl. 42
Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. a 3, čl. 33 a čl. 36 této Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které ji provádějí.
Čl. 43
(1) Pokud tato Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských práv a základních svobod zaručených touto Listinou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům.
(3) Pokud tato Listina přiznává základní práva a svobody každému bez ohledu na státní občanství, rozumí se pod pojmem "občan" v dosavadních předpisech každý člověk.
Čl. 44
Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy.
Čl. 45
Zákon může soudcům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou iniciativu; zaměstnancům státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též práva uvedená v čl. 20 a čl. 27 odst. 4; právo na stávku též osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví; příslušníkům bezpečnostních sborů též práva uvedená v čl. 18, čl. 19 a čl. 27 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby, a vojákům v činné službě práva uvedená v čl. 18 a čl. 19, pokud souvisí s výkonem služby.