FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
432
Vládní návrh,
kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálním shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky návrh na přístup ke statutu Rady Evropy sjednaném v Londýně dne 5. května 1949 ve znění pozdějších změn a doplňků
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí s přístupem České a Slovenské Federativní Republiky ke Statutu Rady Evropy sjednanému v Londýně dne 5. května 1949 ve znění pozdějších změn a doplňků.
Důvodová zpráva
pro FS ČSFR
Rada Evropy, založená 5. května 1949, je nejstarší a největší evropskou politickou organizací. Základním cílem Rady Evropy je zachování a další rozvoj zásad svobody jednotlivce politické svobody v pluralitním demokratickém státě a zásad právního státu s mimořádným důrazem na vůli obyvatel vyjadřovanou v pravidelných demokratických volbách.
Uvedený cíl Rady Evropy je realizován cestou dosažení co možná největší jednoty všech evropských pluralitních demokracií v hlavních oblastech působnosti rady, kterými jsou: a/ lidská práva, b/ právní řád - vytváření budoucího společného evropského právního prostoru, c/ sdělovací prostředky, d/ ochrana životního prostředí - přírodního i umělého, e/ školství, f/ kultura, g/ mládež, h/ sport, ch/ zdravotnictví, i/ sociální věci, j/ problematika měst a oblastí. Z působnosti rady jsou výslovně vyloučeny vojenské otázky.
Hlavním orgánem rady je Výbor ministrů, složený z ministrů zahraničních věcí členských států. Rozhoduje o všech zásadních otázkách rady jako je členství, rozpočet a další finanční otázky, plán práce a zařazování otázek na pořad jednání.
Ve shodě se zásadou pluralitní parlamentní demokracie je hlavní orgán, Výbor ministrů, doplněn v systému orgánů rady Poradním shromážděním, pro které se v průběhu let častěji používá označení Parlamentní shromáždění. Má být platformou pro šíření veřejného mínění jednotlivých států v celoevropském měřítku. Není zastupitelským orgánem parlamentem, v pravém slova smyslu. Jeho členové nejsou do tohoto orgánu voleni přímo, ale určováni z řad poslanců parlamentů jednotlivých členských zemí proporcionálně k počtu obyvatel a velikosti členského příspěvku. Způsob určení svých zástupců a stejného počtu jejich zástupců stanoví parlament každé členské země sám. Ve složení parlamentních delegací se má odrážet spektrum politických sil zastoupených v parlamentě a jejich poměr.
Parlamentní shromáždění se schází na svém každoročním zasedání, které má obvykle 4 části v trvání jednoho týdne. Letní část se koná střídavě v některém členském státě, jarní, podzimní a zimní část ve Štrasburku.
Výsledkem jednání poslanců v Poradním /Parlamentním/ shromáždění jsou různé formy rezolucí nebo doporučení k přijetí konkrétních kroků Výborem ministrů a jeho orgány. Shromáždění si také vytváří své vlastní výbory, komise atp., které pravidelně zasedají.
Prostředky na svou činnost získává Rada Evropy výlučně z příspěvků členských států.
Pro řádné zajišťování úkolů spojených s členstvím v radě, zejména pro účinné prosazování zájmů státu v jejich orgánech, je nezbytné současně s přijetím za člena otevřít zastupitelský úřad - Stálou misi ČSFR u Rady Evropy ve Štrasburku.
Ke konci roku 1990 měla Rada Evropy 24 členů. Zakládajícími státy byly Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Švédsko a Velká Británie. V roce 1949 se členem rady stalo ještě Řecko. V roce 1970, po nástupu nedemokratického režimu, však členem být přestalo. Znovu bylo přijato v návazností na demokratizaci života v zemi v roce 1974, členy Rady Evropy se postupně stávaly /v roce/ Island, Turecko, SRN /1950/, Rakousko /1956/, Kypr /1961/, Švýcarsko /1963/, Malta /1965/, Portugalsko /1976/ Španělsko /1977/, Lichtenštejnsko /1978/, San Marino /1988/, Finsko /1989/, Maďarsko /1990/. I tento výčet ukazuje, zejména na příkladech Řecka, Portugalska a Španělska, že členem rady může být jen stát, který ve své každodenní praxi skutečně uplatňuje zásady právního státu a rozvoje pluralitní demokracie, členství v Radě Evropy se tak v průběhu let vyvinulo ve faktický předpoklad pro zapojení každého státu do evropské integrační spolupráce, předpoklad potvrzující demokratický charakter státu, založený na shodných zásadách s ostatními státy.
Mimořádnou důležitost dává rada otázce lidských práv a základních svobod. Podpis a následná ratifikace Evropské úmluvy o lidských právech jsou těsně spojeny s přijetím státu za nového člena rady.
Jak z výše popsaných podmínek pro členství vyplývá, možnost československého členství v Radě Evropy mohla být zvažována až po uskutečnění zásadních politických změn koncem roku 1989. FS ČSFR požádalo počátkem ledna 1990 o udělení statutu zvláštního hosta u Parlamentního shromáždění. Tento statut mu byl udělen 7. 5. 1990. Od té doby se delegace FS ČSFR pravidelně účastní zasedání Parlamentního shromáždění, její členové pracují v řadě výborů. Několik zasedání výborů se uskutečnilo také v ČSFR. Ve shodě s předepsaným postupem byla oficiální čs. žádost o přijetí do organizace podána 6. 4. 1990 a zahájeno její projednávání. Jestliže je toto projednávání ukončeno s kladným doporučením, vydává Výbor ministrů ve shodě s článkem 4 statutu pozvání pro evropský nečlenský stát, aby se stal členem rady.
V odpovědi na toto pozvání bude úkolem čs. strany, aby její představitel (ministr zahraničních věcí nebo jím pověřená osoba) uložil u generálního tajemníka listinu o přístupu ČSFR ke Statutu Rady Evropy, podepsanou prezidentem ČSFR.
Statut Rady Evropy je mezinárodní smlouvou politickou, která navíc upravuje také otázky spadající do působnosti FS ČSFR. Podle ústavního zákona číslo 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění jeho pozdějších změn a doplňků, článku 36 odst. 3 je Statut Rady Evropy mezinárodní smlouvou, která před ratifikací prezidentem ČSFR vyžaduje souhlas Federálního shromáždění.
Přístup ke Statutu Rady Evropy, který bude znamenat čs. členství v Radě Evropy, bude mít dopad na státní rozpočet především v potřebě zajistit splnění každoroční povinnosti placení členského příspěvku, zřízení a provozu Stále mise ČSFR u Rady Evropy, hrazení nákladů na účast poslanců FS ČSFR na zasedáních PS RE a jeho orgánů, jakož i nákladů na účast čs. zástupců na akcích, které nebudou hrazeny z rozpočtu rady. Náklady spojené s členstvím - příspěvek, provoz a zřízení mise, účast na zasedáních Výboru ministrů - budou hrazeny prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí, náklady na spolupráci po parlamentní linii FS ČSFR. Vzhledem k šíři působnosti Rady Evropy je třeba počítat s tím, že zajišťování čs. členství a aktivní činnost radě Evropy bude klást zvýšené nároky na rozpočtové pro okruhu orgánů federace i republiky.
Členství v Radě Evropy bude mít pro ČSFR zásadní politický význam. Bude oficiálním de iure potvrzením návratu ČSFR do Evropy předstupněm zapojení ČSFR do dalších integračních seskupení, mezinárodní garancí demokratického charakteru našeho státu.
Při zapojování do existujícího systému spolupráce v jednotlivých oblastech působnosti Rady Evropy a při jeho dalším rozvoji bude ČSFR akcentovat ty programy, které v dané fázi napomohou k řešení aktuálních otázek čs. společnosti, budou mít co nejširší dopad a pokud možno přinesou přímo či zprostředkovaně, i finanční a materiální úspory jako formu návratnosti vložených prostředků.
Statut Rady Evropy
Vlády Belgického království, Dánského království, Francouzské republiky, Irské republiky, Italské republiky, Lucemburského velkovévodství, Nizozemského království, Norského království, Švédského království a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska,
přesvědčeny, že upevnění míru založeného na spravedlnosti a mezinárodní spolupráci je životně důležité pro zachování lidského společenství a civilizace;
potvrzujíce svojí plnou oddanost duchovním a morálním hodnotám, které jsou společným dědictvím jejich národů a původním zdrojem zásad svobody jednotlivce, politické svobody a právního státu, na kterých je založena každá opravdová demokracie;
věříce, že pro zachování a další rozvoj těchto myšlenek jakož v zájmu hospodářského a společenského rozvoje, je třeba větší jednoty mezi stejně smýšlejícími evropskými zeměmi;
majíce za to, že za účelem naplnění této potřeby jakož i vyjádřených tužeb národů evropských států, je nezbytné od nynějška vytvořit organizaci, sdružující evropské státy co nejtěsněji;
rozhodly se proto vytvořit Radu Evropy sestávající z výboru představitelů vlád a poradního shromáždění a za tímto účelem přijaly tento Statut.
Kapitola I
Cíl Rady Evropy
Článek 1
a. Cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany uskutečňování ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím, a usnadňování jejich hospodářského a společenského rozvoje.
b. Tento cíl bude naplňován prostřednictvím orgánů Rady jednáním o otázkách společného zájmu a dohodami a společnými opatřeními ve věcech hospodářských, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a správních a cestou dodržování a další realizace lidských práv a základních svobod.
c. Účast v Radě Evropy nemá vliv na spolupráci jejích členů na činnosti Spojených národů a jiných mezinárodních organizací nebo svazů, jejichž jsou členy.
d. Otázky týkající se národní obrany nespadají do působnost Rady Evropy.
Kapitola II
Členství
Článek 2
Členy Rady Evropy jsou strany tohoto Statutu.
Článek 3
Každý člen Rady Evropy uznává zásadu právního státu a zaručuje všem osobám pod jeho jurisdikcí dodržování lidských práv a základních svobod. Je povinen upřímně a efektivně spolupracovat při naplňování cíle Rady Evropy definovaného v kapitole I.
Článek 4
Evropský stát, který je považován za schopného plnit ustanovení článku 3 a má takovou vůli, může být pozván Výborem ministrů, aby se stal členem Rady Evropy. Stát, který byl takto pozván, se stane členem tím, že jeho jménem je uložena u generálního tajemníka listina o přístupu k tomuto statutu.
Článek 5
a. Za zvláštních okolností, evropský stát, který je považován za schopného plnit ustanovení článku 3 a má takovou vůli, může být Výborem ministrů pozván, aby se stal přidruženým členem Rady Evropy. Stát, který byl takto pozván, se stane přidruženým členem tím, že jeho jménem je uložena u generálního tajemníka listina o přijetí tohoto Statutu. Přidružený člen je oprávněn být zastoupen pouze u Poradního shromáždění.
b. Výraz "Člen" v tomto statutu znamená také přidružený člen, pokud se netýká zastoupení ve Výboru ministrů.
Článek 6
Před vydáním pozvání podle článku 4 nebo 5 výše Výbor ministrů stanoví počet zástupců v Poradním shromáždění, ke kterému bude navrhovaný člen oprávněn, a poměr jeho finančního příspěvku.
Článek 7
Její člen může vystoupit z Rady Evropy písemným oznámením svého rozhodnutí generálnímu tajemníku. Jestliže je vystoupení oznámeno v průběhu prvních devíti měsíců finančního roku, stává se účinným koncem tohoto finančního roku. Jestliže je oznámení učiněno v průběhu posledních třech měsíců finančního roku, stává se účinným koncem příštího finančního roku.
Článek 8
Člen Rady Evropy, který vážně porušil ustanovení článku 3, může být dočasně zbaven svého práva na zastoupení a požádán Výborem ministrů, aby vystoupil podle ustanovení článku 7. Jestliže takový člen nevyhoví takové žádosti, Výbor může rozhodnout, že tento člen přestává být členem Rady ode dne, který výbor sám určí.
Článek 9
Jestliže člen neplní své finanční povinnosti, Výbor ministrů může pozastavit jeho právo na zastoupení ve Výboru a v Poradním shromáždění do té doby, než uvedené povinnosti splní.
Kapitola III
Všeobecná ustanovení
Článek 10
Orgány Rady Evropy jsou:
i. Výbor ministrů
ii. Poradní shromáždění Oběma orgánům pomáhá Sekretariát Rady Evropy.
Článek 11
Sídlem Rady Evropy je Štrasburk.
Článek 12
Úředními jazyky Rady Evropy jsou angličtina a francouzština. Jednací řády Výboru ministrů a Poradního shromáždění určí okolnosti a podmínky, za kterých mohou být použity i jiné jazyky.
Kapitola IV
Výbor ministrů
Článek 13
Výbor ministrů je orgán, který jedná jménem Rady Evropy ve shodě s články 15 a 16.
Článek 14
Každý člen má jednoho představitele ve Výboru ministrů a každý představitel má jeden hlas. Představiteli ve výboru jsou ministři zahraničních věcí. Jestliže ministr zahraničních věcí nemůže být přítomen nebo jestliže to vyžadují jiné okolnosti, může být jmenován zástupce, aby jednal jeho jménem. Vždy, pokud je to možné, je zástupce členem vlády svého státu.
Článek 15
a. Na doporučení Poradního shromáždění nebo ze své vlastní iniciativy Výbor ministrů posuzuje opatření směřující k naplňování cíle Rady Evropy, včetně sjednávání úmluv a dohod a k přijímaní společných postupů vládami členských států v určených otázkách. Závěry sděluje členům generální tajemník.
b. V případě potřeby závěry výboru mohou mít formu doporučení vládám členů. Výbor může vlády členů požádat, aby byl informován o tom, jak na tato doporučení reagovaly.
Článek 16
S výhradou pravomocí Poradního shromáždění definovaných v článcích 24, 28, 30, 32, 33 a 35 Výbor ministrů závazně rozhoduje ve všech věcech vnitřní organizace a úpravy Rady Evropy. Za tím účelem Výbor ministrů přijímá nezbytná finanční a správní opatření.
Článek 17
Výbor ministrů může zřídit poradní a technické výbory nebo komise ke každému zvláštnímu účelu, který považuje za potřebný.
Článek 18
Výbor ministrů přijímá svůj vlastní jednací řád, ve kterém se stanoví zejména:
i. kvórum;
ii. způsob určení a funkční období předsedy výboru;
iii. postup pro zařazování bodů na pořad jednání a pro předkládání návrhů rezolucí; a
iv. podmínky pro jmenování zástupců podle článku 14.
Článek 19
Na každém zasedání Poradního shromáždění podává Výbor ministrů shromáždění zprávy o své činnosti spolu s potřebnou dokumentací.
Článek 20
a. Rezoluce Výboru ministrů týkající se následujících důležitých věcí, zejména:
i. doporučení podle článku 15 odst. b.;
ii. otázek uvedených v článku 19;
iii. otázek uvedených v článku 21 odst. a. i a odst. b.;
iv. otázek uvedených v článku 33;
v. doporučení doplňků článků i odst. d., 7, 15, 20 a 22; a
vi. každé jiné otázky, o které Výbor rozhodne rezolucí přijatou podle písmene d/ uvedeného níže, že vzhledem k její důležitosti je možné o ní rozhodnout pouze jednomyslně,
vyžadují ke svému přijetí jednomyslnost odevzdaných hlasů a většinu hlasů představitelů oprávněných zasedat ve Výboru.
b. O otázkách týkajících se vnitřního jednacího řádu nebo finančních nebo správních pravidel může být rozhodováno prostou většinou představitelů oprávněných zasedat ve Výboru.
c. Přijetí rezolucí Výboru podle článků 4 a 5 vyžaduje většinu dvou třetin hlasů všech představitelů oprávněných zasedá ve výboru.
d. Přijetí jakékoliv jiné rezoluce Výboru, včetně přijetí rozpočtu, jednacího řádu, finančních a správních pravidel, doporučení změn článků tohoto statutu neuvedených v odstavci a. v. uvedeném výše, a určující v případě pochybností, který z odstavců tohoto článku se použije, vyžaduje většinu dvou třetin odevzdaných hlasů představitelů a většinu hlasů představitelů oprávněných zasedat ve výboru.
Článek 21
a. Pokud Výbor ministrů nerozhodne jinak, jsou jeho zasedání
i. neveřejná a
ii. konají se v sídle Rady.
b. Výbor rozhodne, které informace o závěrech a jednáních neveřejných zasedání budou zveřejněny.
c. Výbor se schází před zahájením a na počátku každého zasedání Poradního shromáždění pokaždé, kdy to považuje za potřebné.
Kapitola V
Poradní shromáždění
Článek 22
Poradní shromáždění je poradním orgánem Rady Evropy. Projednává otázky v rámci své působnosti stanovené tímto statutem a předává své závěry ve formě doporučení Výboru ministrů.
Článek 23
/doplněn v květnu 1951/
a. Poradní shromáždění může jednat a přijímat doporučení o každé otázce týkající se cíle a působnosti Rady Evropy definovaných v Kapitole I. Jedná a může přijímat doporučení ke každé otázce, která je mu předložena Výborem ministrů s žádostí o stanovisko.
b. Ve shodě s odstavcem a. tohoto článku Shromáždění určuje svůj pořad jednání. Přitom přihlíží k činnosti jiných evropských mezivládních organizací, jejichž členy jsou všechny členské státy Rady, nebo některé z nich.
c. Předseda Shromáždění rozhoduje, v případě pochybností, zda otázka přednesená v průběhu zasedání patří na pořad Shromáždění.
Článek 24
S přihlédnutém k ustanovení článku 38 odst. d. může Poradní shromáždění ustavit výbory nebo komise, aby posuzovaly kteroukoliv otázku v rámci jeho působnosti stanovené článkem 23, podávaly mu zprávy, posuzovaly a připravovaly otázky zařazené na pořad jednání a vyjadřovaly se ke všem procedurálním otázkám.
Článek 25
/První věta odstavce a. ve znění doplňku z května 1951 - Poslední dva pododstavce odstavce a. byly doplněny v květnu 1953. První pododstavec odstavce a. byl doplněn v říjnu 1970./
a. Poradní shromáždění je tvořeno představiteli každého členského státu zvolenými jeho parlamentem z jeho členů nebo jmenovaných z členů tohoto parlamentu způsobem, který si tento parlament sám stanoví, s výhradou oprávnění každé členské vlády provést dodatečná nezbytná jmenování pokud parlament nezasedá a nestanovil postup pro takový případ. Každý představitel musí být občanem členského státu, který zastupuje, nesmí být však současně členem Výboru ministrů.
Mandát takto určených představitelů vzniká zahájením řádného zasedání následujícího po jejich určení; mandát zaniká zahájením příštího řádného zasedání nebo pozdějšího řádného zasedání s výhradou oprávnění členských států provést nová jmenování v důsledku parlamentních voleb.
Jestliže člen doplňuje místa uprázdněná v důsledku smrti nebo rezignace nebo přistoupí k novému jmenování v důsledku výsledků voleb do svého parlamentu, mandát nových představitelů se bude datovat od prvního zasedání Shromáždění následujícího po jejich jmenování.
b. Žádný představitel nemůže být zbaven mandátu v průběhu zasedání Shromáždění bez souhlasu tohoto Shromáždění.
c. Každý představitel může mít svého zástupce, který v případě jeho nepřítomnosti je oprávněn zasedat, vystupovat a hlasovat místo něho. Ustanovení odstavce a. výše se použijí i pro určení zástupců.
Článek 26
/Ve znění doplňků z prosince 1951, května 1958, listopadu 1961, května 1965, února 1971, prosince 1974, října 1976, ledna 1978, listopadu 1978, listopadu 1988 a května 1989./
Členové jsou oprávněni k následujícímu počtu představitelů:
|
Rakousko |
6 |
|
Lucembursko |
3 |
|
Belgie |
7 |
|
Malta |
3 |
|
Kypr |
3 |
|
Nizozemí |
7 |
|
Dánsko |
5 |
|
Norsko |
5 |
|
Finsko |
5 |
|
Portugalsko |
7 |
|
Francie |
18 |
|
San Marino |
2 |
|
Spolková republika Německo |
18 |
|
Španělsko |
12 |
|
Řecko |
7 |
|
Švédsko |
6 |
|
Island |
3 |
|
Švýcarsko |
6 |
|
Irsko |
4 |
|
Turecko |
12 |
|
Itálie |
18 |
|
Spojené království Velké Británie a Severního Irska |
18 |
|
Lichtenštejnsko |
2 |
|
|
|
Článek 27
/doplněn v květnu 1951/
Podmínky, za kterých může být Výbor ministrů kolektivně zastoupen v jednání Poradního shromáždění, a podmínky, za kterých představitelé ve Výboru nebo jejich zástupci mohou před Shromážděním individuálně vystupovat, budou určeny v příslušných ustanoveních jednacího řádu, která přijme Výbor po konzultaci se Shromážděním.
Článek 28
a. Poradní shromáždění přijímá svůj vlastní jednací řád a volí ze svých členů svého předsedu, který zůstává ve funkci až do následujícího řádného zasedání.
b. Předseda řídí práce Shromáždění, ale neúčastní se ani rozpravy ani hlasování. Zástupce představitele, který je předsedou, může zasedat, jednat a hlasovat místo něho.
c. Jednací řád stanoví zejména:
i. kvórum;
ii. způsob volby a volební období předsedy a ostatních členů Byra;
iii. způsob určení pořadu jednání a jeho oznámení představitelům;
iv. lhůty a způsob oznámení jmen představitelů a jejich zástupců.
Článek 29
S výhradou ustanovení článku 30. rezoluce Poradního shromáždění včetně těch, které
i. obsahují doporučení pro Výbor ministrů
ii. navrhují Výboru otázky, které mají být zařazeny na pořad jednání shromáždění;
iii. vytvářejí výbory nebo komise;
iv. určují datum zahájení jeho zasedání;
v. určují, jaká většina je nezbytná k přijetí rezolucí neuvedených výše bod i - iv, nebo určují, v případě pochybností, jaké většiny je zapotřebí,
vyžadují vždy ke svému přijetí dvoutřetinovou většinu hlasů představitelů účastnících se hlasování.
Článek 30
Ke schválení rezolucí Poradního shromáždění týkajících se otázek jeho vnitřního chodu, zejména volby členů Byra, určení členů výborů a komisí a přijetí jednacího řádu, je zapotřebí takové většiny, jakou stanoví shromáždění podle článku 29 odstavce v.
Článek 31
Jednání o návrzích, které mají být předloženy Výboru ministrů, o zařazení určité otázky na pořad jednání Poradního shromáždění, se mohou týkat, kromě definice svého předmětů, pouze důvodů pro nebo proti takovému zařazení.
Článek 32
Poradní shromáždění se schází jedenkrát za rok na řádném zasedání, jehož datum a trvání budou stanoveny Shromážděním tak, aby se co možná nejméně překrývaly se zasedáními parlamentů v členských státech a se zasedáními Valného Shromáždění Organizace spojených národů. Pokud shromáždění a Výbor ministrů ve vzájemné shodě společně nerozhodnou jinak, řádné zasedání netrvá déle než jeden měsíc.
Článek 33
Řádná zasedání Poradního shromáždění se konají v sídle Rady, pokud Shromáždění a Výbor ministrů ve vzájemné shodě společně nerozhodnou jinak.
Článek 34
/doplněn v květnu 1951/
Poradní shromáždění může být také svoláno k mimořádnému zasedání na návrh Výboru ministrů nebo předsedy Shromáždění a po jejich vzájemné dohodě, která určí také datum a místo zasedání.
Článek 35
Pokud Poradní shromáždění nerozhodne jinak jsou jeho jednání veřejná.
Kapitola VI
Sekretariát
Článek 36
a. Sekretariát je tvořen generálním tajemníkem, náměstkem generálního tajemníka a nezbytným personálem.
b. Generální tajemník a náměstek generálního tajemníka jsou jmenováni Poradním shromážděním na doporučení Výboru ministrů.
c. Ostatní členové Sekretariátu jsou jmenováni generálním tajemníkem podle vnitřního řádu.
d. člen Sekretariátu nesmí být placeným zaměstnancem žádné vlády, nesmí být členem Poradního shromáždění ani národního parlamentu, nebo vykonávat zaměstnání neslučitelné s jeho úkoly.
e. Každý pracovník Sekretariátu musí slavnostně potvrdit svoji oddanost Radě Evropy a své rozhodnutí plnit své úkoly svědomitě, zcela bez vlivu jakýchkoliv národních zájmů a že nebude žádat ani přijímat od jakékoliv vlády nebo jiné síly vně Rady Evropy žádné pokyny související s plněním jeho úkolů a že se zdrží jakýchkoliv činů neslučitelných s jeho postavením mezinárodního úředníka odpovědného pouze Radě generální tajemník a náměstek generálního tajemníka činí toto prohlášení před Výborem, ostatní pracovníci před generálním tajemníkem.
f. Každý člen musí respektovat výlučně mezinárodní povahu funkcí generálního tajemníka a pracovníků Sekretariátu a zdržet se jakéhokoliv ovlivňování jejich funkcí.
Článek 37
a. Sekretariát je umístěn v sídle Rady.
b. Za činnost Sekretariátu odpovídá generální tajemník Výboru ministrů. S výhradou ustanovení článku 38 odstavce d. poskytuje Poradnímu shromáždění zejména správní a jiné služby, jaké může Shromáždění potřebovat.
Kapitola VII
Financování
Článek 38
/Odstavec c. článku 38 byl doplněn v květnu 1951/
a. Každý člen hradí náklady svého zastoupení ve Výboru ministrů a v Poradním shromáždění.
b. Výdaje Sekretariátu a všechny ostatní společné výdaje jsou rozdělovány mezi všechny členy v poměru stanoveném Výborem na základě počtu obyvatel každého člena.
Příspěvek přidruženého člena určuje Výbor.
c. Za podmínek stanovených ve finančním řádu předkládá generální tajemník každoročně rozpočet ke schválení Výboru.
d. Generální tajemník postupuje Výboru žádosti Shromáždění které se týkají výdajů převyšujících částku, která již byla v rozpočtu určena pro Shromáždění a jeho činnost.
e. Generální tajemník předkládá Výboru ministrů také odhad vydání předpokládaných pro uskutečnění každého doporučení předloženého Výboru. Rezoluce, k jejímuž plnění je třeba dodatečných vydání, se považuje za schválenou Výborem ministrů pouze pokud Výbor současně schválí předpokládaná dodatečná vydání.
Článek 39
Generální tajemník oznámí každoročně vládám členů výši jejich příspěvků. Příspěvky jsou považovány za splatné dnem jejich oznámení a musí být zaplaceny k rukám generálního tajemníka nejpozději šest měsíců od data jejich oznámení.
Kapitola VIII
Výsady a imunity
Článek 40
a. Rada Evropy, představitelé členů a Sekretariátu požívají na území členů takové výsady a imunity, které jsou potřebné pro plnění jejich funkcí. V rámci těchto imunit zejména nemohou být představitelé v Poradním shromáždění zatčeni ani soudně stíháni na území všech členů pro vyslovený názor nebo hlasování při jednání Shromáždění, jeho výborů nebo komisí.