Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, podepsanou v Paříži dne 19. listopadu 1990, a s Dohodou o maximálních úrovních konvenčních zbraní a techniky České a Slovenské Federativní Republiky, Bulharské lidové republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Rumunska a Svazu sovětských socialistických republik v souvislosti se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, podepsanou v Budapešti dne 3. listopadu 1990.

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě je výsledkem dvacetiměsíčního jednání ve Vídni, které bylo završeno podepsáním tohoto dokumentu v Paříži 19. listopadu 1990 na prahu summitu KBSE. Svým významem pro upevnění bezpečnosti a stability jakož i rozsahem výzbroje, kterou zahrnuje, nemá analogické srovnání. Smlouva vytváří základy nového bezpečnostního systému v Evropě. Realizace Smlouvy přispěje k podstatnému snížení koncentrace konvenčních ozbrojených sil v Evropě a k odstranění možnosti provedení nenadálého útoku. Podle předběžných údajů státy NATO sníží výzbroj celkem o 17 tisíc kusů, státy Varšavské smlouvy cca o 34.500 kusů. Nejpodstatnější část snížení připadá na SSSR, jehož konvenční potenciál nebude smět ve svém průměru přesahovat jednu třetinu konvenční výzbroje a techniky, kterou budou v zóně od Atlantiku po Ural disponovat všechny smluvní strany. Vojenský potenciál Německa, sestávající z výzbroje SRN a bývalé NDR, se sníží zhruba o polovinu (u tanků půjde o 4.000 kusů).

Smlouva a její protokoly předpokládají, že základní formou snižování výzbroje by měla být její likvidace. Povoluje se však i konverze, avšak v omezené míře. SSSR původně požadoval, aby mu byla dána možnost konverze velkého počtu výzbroje (4.000 tanků). To země NATO odmítly. SSSR, který není schopen technicky likvidaci zvládnout ve stanovených termínech, se proto rozhodl přesunout většinu této výzbroje za Ural, kde z ní část bude likvidovat, část konvertovat, část použije k modernizaci výzbroje jednotek v asijské části SSSR. Nevylučuje se rovněž možnost exportu. Protože se tak děje ještě před vstupem Smlouvy v platnost nejde o porušení litery Smlouvy, avšak nepřispívá to však příliš k posílení důvěry ve smyslu původního záměru.

Pokud jde o ČSA, v porovnání se stavem v roce 1990 dojde ke snížení počtu bojových letounů o 98 kusů, tanků o 1.600 kusů, bojových obrněných vozidel o 2.309 kusů a dělostřeleckých systémů o 2.335 kusů. Za určitých podmínek má ČSFR, stejné jako ostatní smluvní strany, možnost řešit tuto otázku nejen likvidací, případně konverzí zbraňových systémů, ale i exportem. Finanční objem techniky, na niž již byly uzavřeny kupní smlouvy, činí zhruba 1,5 mil. US dolarů. Kromě toho však existují závazné objednávky zahraničních zákazníků na dodávky techniky v hodnotě zhruba 155,4 mil. US dolarů. Realizace těchto objednávek, a tím i skutečně dosažený finanční efekt, jsou však podmíněny situací na zahraničních trzích a dalšími vnějšími okolnostmi.

Nicméně v případě exportu veškeré smluvně zajištěné techniky bude ČSFR povinna během dalších 40 měsíců po vstupu Smlouvy v platnost zlikvidovat 458 tanků, 515 bojových obrněných vozidel a 398 dělostřeleckých systémů. To si vyžádá celkové náklady v předpokládané výši 48,8 mil. Kčs. V případě že by závazné objednávky nebyly realizovány, celkové náklady spojené s likvidací této techniky by vzrostly až na 216,4 mil. Kčs.

Vojenskou techniku určenou ke zničení bude možné likvidovat vlastními prostředky. Přitom náklady na likvidaci jednoho kusu techniky je možno kvalifikovaně odhadnout u tanku cca na 50.000 Kčs, u obrněného transportéru cca na 35.000 Kčs a u dělostřeleckých systémů cca na 20.000 Kčs. Náklady spojené s likvidací této techniky by bylo možné snížit, pokud by se podařilo tuto techniku odprodat ve formě kovového odpadu. Předpokládaný zisk po odečtení nákladů na likvidaci by činil cca 100 DEM za jednu tunu. Součástí nákladů budou prostředky, které bude třeba vynaložit na přesuny, soustředění a střežení této techniky. Náklady potřebné k její likvidaci nejsou v současné době zohledněny v rozpočtu FMO.

Smlouva je formulována tak, že pro skupiny států stanovuje celkové limity pro jednotlivé kategorie zbraní. Pokud jde o tanky, bojová obrněná vozidla a dělostřelecké systémy, stanovuje, že část výzbroje bude uložena v trvalých skladech. To pokrývá skladovací systém NATO, určený zejména pro americké ozbrojené síly dislokované v zámoří. SSSR rovněž přijal závazek uskladnit část své výzbroje. Pokud jde o ČSFR, PR a MR, tato otázka zůstává otevřená. Měla by být dořešena před ukončením procesu likvidace, t. j. zhruba do 3 let. Tyto země mají možnost se uskladnění vyhnout, neboť úroveň jejich výzbroje u aktivních jednotek po provedeném snížení nebude v žádném případě převyšovat úroveň stanovenou pro skupinu těchto zemí v rámci regionu střední Evropy a nikde není přitom stanoveno, že limity pro sklady musejí být naplněny. Některé země NATO již proto naznačily, že nebudou na uskladnění části výzbroje v těchto zemích trvat.

V zájmu kontroly spolehlivého plnění Smlouvy byl sjednán objemný Protokol o inspekcích. Obsahuje systém poměrně častých, přísných a finančně náročných inspekcí. Kontrole bude podroben celý proces likvidace, včetně ověření jeho výchozích a konečných stavů. Po jeho dovršení bude pravidelně kontrolováno dodržování dohodnutých úrovní.

Systém kontroly se bude opírat o informace, které si účastnické státy budou poskytovat navzájem o struktuře pozemních a leteckých sil a letectva protivzdušné obrany do úrovně pluků, resp. samostatně dislokovaných praporů. Dále se předpokládá vzájemná výměna informací o počtech, typech, dislokaci a přemísťování zbraní a techniky, podléhajících Smlouvě, a o všech místech a zařízeních, která tvoří objekty kontroly. V souladu s textem Smlouvy se při jejím parafování uskutečnila první vzájemná výměna vojenských informací. ČSFR se souhlasem prezidenta republiky poskytla informace o konvenčních ozbrojených silách ČSA a od svých partnerů získala obdobnou informaci o celkovém rozsahu 1.800 stránek.

Smyslem systémů informace a kontroly je předejít obcházení Smlouvy. Ve svých důsledcích tento systém zajišťuje takovou průzračnost stavu konvenčních ozbrojených sil, že prakticky znemožňuje utajovat jejich pohyb a koncentraci za účelem provedení nenadálého útoku či rozsáhlých vojenských operací. Tento systém se tak stává významným faktorem posilování důvěry a bezpečnosti v Evropě.

Na základě požadavků zakotvených v Protokolu o inspekcích lze předpokládat, že ČSFR bude povinna přijmout v průběhu prvních 120 dnů po vstupu Smlouvy v platnost inspekce 50 objektů kontroly, v průběhu následující tříleté etapy snižování inspekce 25 objektů kontroly ročně, v průběhu 120 dnů po skončení snižování inspekce 50 objektů kontroly a dále každý následující rok po celou dobu platnosti Smlouvy inspekce 37 objektů kontroly. ČSFR naproti tomu bude mít možnost provádět v uvedených etapách od 29 do 59 inspekcí objektů kontroly. Tyto údaje budou upřesněny podle závěrů jednání Společné konzultativní skupiny ve Vídni, která byla zřízena pro řešení všech sporných otázek, jež mohou vzniknout v souvislosti s plněním Smlouvy.

K zajištění tak rozsáhlé kontrolní činnosti bude zapotřebí značných finančních prostředků. Analýza ukazuje, že celkové náklady s tím spojené, jen na rok 1991, budou pro ČSFR činit zhruba 19,9 mil. Kčs (z toho 5,7 mil. devizových Kčs, v cenových relacích roku 1990). Z uvedené částky představují více náklady pro resort FMO k zajištění inspekční činností 4,3 mil. Kčs (z toho 1,8 mil. devizových Kčs). Pokud tyto více náklady nebude možné uhradit ze schváleného rozpočtu na r. 1991, požádá FMO o zohlednění těchto rozpočtově nezabezpečených výdajů FMF.

Nutno počítat s tím, že snížení úrovní bojové techniky a výzbroje si vyžádá zásahy do organizační struktury ČSA. Dojde ke zrušení 511 a k reorganizaci 535 útvarů, ústavů a zařízení. Toto si vyžádá značné množství prostředků z rozpočtu FMO a dotkne se sociálního zázemí vojáků z povolání. V roce 1991 to bude např. 5.800 vojáků z povolání a jejich rodinných příslušníků. V případě nepřidělení bytů v nových posádkách to bude znamenat zvýšení výdajů z rozpočtu FMO cca o 105 tis. Kčs měsíčně. Následná výstavba bytů však bude vyžadovat výdaje, které přesáhnou 1 miliardu korun. K tomu je třeba připočítat i skutečně vzniklé výdaje spojené s přímým prováděním reorganizace. Tyto finanční dopady nelze v současné době kvalifikovaně odhadnout.

Smlouva byla od počátku koncipována jako dohoda dvou vojensko-politických aliancí. Na tom je postavena celá její struktura a hlavní početní omezení jsou rovněž zformulována pro dvě skupiny zemí. Po převratných změnách ve střední a východní Evropě bylo toto pojetí jednání, v zájmu dosažení dohody, zachováno. Neadekvátnost blokového přístupu se však projevovala stále zřetelněji např. v tom, že jedním z nejsložitějších problémů v závěru jednání bylo rozdělení výzbroje mezi členskými státy Varšavské smlouvy, nebo že řada zemí, zejména MR požadovala možnost inspekcí uvnitř aliancí. To bylo nakonec umožněno formou pěti inspekcí ročně pro každý stát, které, byt jen symbolicky, potlačují blokový charakter Smlouvy.

Pokud jde o maximální úrovně pro stavy konvenčních ozbrojených sil ČSFR, Bulharska, MR, PR, Rumunska a SSSR, byla nakonec v rámci Varšavské smlouvy uzavřena separátní Dohoda, jejímž smyslem je stanovit maximální národní úrovně zbraní a výzbroje, podléhajících Smlouvě tak, aby při její realizaci nedošlo k převýšení stropu stanovených pro tuto skupinu států.

V souladu s touto Dohodou uzavřenou na základě usnesení vlády ČSFR č. 767 ze dne 1. listopadu 1990 Československo může disponovat s 1.435 tanky, 2.050 bojovými obrněnými vozidly, 1.150 dělostřeleckými systémy, 345 bojovými letadly a 75 údernými vrtulníky. Dohoda stanoví rovněž úrovně mostních tanků v aktivních jednotkách. Smluvní strany se přitom dohodly, že stát hodlající zvýšit své maximální úrovně zbraní a techniky, podléhajících Smlouvě má právo uskutečnit takové zvýšení pouze se souhlasem všech zainteresovaných partnerů, a to tak, aby nedošlo k porušení odpovídajících ustanovení dohody.

Až do helsinské následné schůzky KBSE v březnu 1992 budou vídeňská jednání pokračovat na základě existujícího mandátu. Delegace Maďarska, Polska a ČSFR však před podepsáním Smlouvy v interpretačním prohlášení konstatovaly, že dvě skupiny států neztotožňují s bloky. ČSFR se aktivně zasazuje o to, aby po helsinské následné schůzce jednání o otázkách odzbrojení a evropské bezpečnosti probíhalo za účasti všech zemí KBSE. Tento přístup vychází z čs. národních zájmů a je v plném souladu s naším úsilím o vytváření nových bezpečnostních struktur v Evropě.

Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, jakož i Dohoda o maximálních úrovních konvenčních zbraní a techniky České a Slovenské Federativní Republiky, Bulharské lidové republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Rumunska a Svazu sovětských socialistických republik, odpovídají zájmům ČSFR. Federálnímu shromáždění je proto možné doporučí, aby s nimi vyslovilo souhlas. Pokud tak učiní a prezident ČSFR Smlouvu spolu s Dohodou ratifikuje, tato se stane prvním "odzbrojovacím zákonem" v dějinách státu, nemajícím precedens. Nelze vyloučit, že plnění Smlouvy na čs. území vyvolá nutnost úpravy některých právních předpisů, např. pokud jde o vstup, činnost a statut mezinárodních inspektorů. Tyto úpravy však mohou být zváženy a přijaty průběžně podle potřeby po vstupu Smlouvy v platnost a po získání prvních zkušeností z plnění jejích opatření.

Vlády České a Slovenské Federativní Republiky, Bulharské lidové republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Rumunsky a Svazu sovětských socialistických republik dále smluvní státy:

vycházejíce ze Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, dále pouze Smlouvy,

vedeny snahou důsledně plnit všechny závazky vyplývající ze Smlouvy,

vědomy si toho, že spolupráce a kontakty mezi nimi jsou faktorem efektivního fungování Smlouvy,

potvrzujíce, že cílem této Dohody je stanovit v souladu s ustanoveními Smlouvy maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy a mechanismus jejich změny,

berouce v úvahu zájmy bezpečnosti všech smluvních stran,

dohodly se na následujícím:

1. Smluvní strany stanovují v souladu s ustanoveními Smlouvy své maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy o nichž je předkládáno oznámení při podpisu Smlouvy takto:

2. Ustanovení tohoto článku v části týkající se oznámení předložených při podpisu Smlouvy vztahujících se k maximálním úrovním konvenčních zbraní a techniky smluvních stran podléhajících omezení podle Smlouvy, které jsou uvedeny v bodu 1. tohoto článku, jsou uplatňována přechodně počínaje dnem podpisu této Dohody.

Smluvní strany mají právo měnit své maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy v souladu s ustanoveními Smlouvy a této Dohody.

Smluvní strana hodlající provést změnu svých maximálních úrovní konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy formou oznámení uvědomuje o tomto záměru všechny ostatní smluvní strany.

V případě, kdy smluvní strana předloží oznámení o záměru zvýšit své maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy, zainteresované smluvní strany nejpozději do 14 dnů po obdržení tohoto oznámení sdělí všem smluvním stranám své stanovisko k otázkám uvedeným v oznámení. V případě neexistence konsensu smluvní strana hodlající zvýšit své maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy svolá nejpozději do 21. dne od obdržení posledního sdělení konzultace zainteresovaných smluvních stran za účelem posouzení otázek uvedených v oznámení.

Smluvní strana hodlající zvýšit své maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy má právo provést takové zvýšení pouze se souhlasem všech zainteresovaných smluvních stran a to způsobem, který by nenarušil příslušná ustanovení Smlouvy.

Snížení množství konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy smluvní stranou nedává samo o sobě právo jiné smluvní straně zvýšit své maximální úrovně konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy.

Naplnění svých maximálních úrovní konvenčních zbraní a techniky podléhajících omezení dle Smlouvy je výhradním právem každé smluvní strany.

Smluvní strany omezí množství svých mostních tanků v aktivních jednotkách v souladu s Přílohou k této Dohodě.

1. Každá smluvní strana má právo navrhovat změny v této Dohodě, k jejichž projednání mohou být svolány konzultace. Tyto změny vstoupí v platnost poté, co budou schváleny všemi smluvními stranami.

2. Vstoupí-li v platnost změny ve Smlouvě dotýkající se platnosti této Dohody, podléhá Dohoda revizi.

Každá smluvní strana má právo svolat konzultace všech smluvních stran k projednání otázek souvisejících s plněním této Dohody. Tyto konzultace se konají nejpozději do 15 dnů po oznámení výše uvedeného požadavku všem smluvním stranám.

1. V případě, že smluvní strana odstoupí od Smlouvy, přestává být účastníkem této Dohody.

2. Každá smluvní strana má právo odstoupit od této Dohody, jestliže dospěje k závěru, že mimořádné okolnosti vztahující se k obsahu této Dohody ohrozily její vyšší zájmy.

Smluvní strana hodlající odstoupit od této Dohody nejpozději 90 dnů před předpokládaným odstoupením od této Dohody zašle oznámení o této skutečnosti depozitáři této Dohody. Oznámení obsahuje výklad důvodů odstoupení. Depozitář informuje o tomto oznámení všechny ostatní smluvní strany.

3. Nejpozději do 21 dnů po obdržení oznámení o odstoupení smluvní strany od Smlouvy nebo od této Dohody svolá depozitář této Dohody konzultace smluvních stran k projednání otázek souvisejících s tímto odstoupením.

2. Tato Dohoda vstoupí v platnost dnem, kdy vstoupí v platnost Smlouva a zůstává v platnosti po dobu platnosti Smlouvy.

Dáno v Budapešti dne 3. listopadu 1990, v jednom vyhotovení v jazyce českém, bulharském, maďarském, polském, rumunském a ruském, při čemž všechny texty mají stejnou platnost. Originál Dohody je uložen v archivech vlády Maďarské republiky, která je tímto jmenována depozitářem. Ověřené kopie Dohody předá depozitář smluvním státům.

Za vládu České a Slovenské Federativní Republiky …………………

Za vládu Bulharské lidové republiky ………………………………...

Za vládu Maďarské republiky ……………………………………….

Za vládu Polské republiky …………………………………………...

Za vládu Rumunska ………………………………………………….

Za vládu Svazu sovětských socialistických republik …………………

Belgické království, Bulharská republika, Kanada, Česká a Slovenská Federativní Republika, Dánské království, Francouzská republika, Spolková republika Německo, Helénská republika, Maďarská republika, Islandská republika, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Norské království, Polská republika, Portugalská republika, Rumunsko, Španělské království, Turecká republika, Svaz sovětských socialistických republik, Spojené království Velké Británie a Severního Irska a Spojené státy americké, dále uváděny jako smluvní strany,

vedeny mandátem pro jednání o konvenčních ozbrojených silách v Evropě ze dne 10. ledna 1989 a po jednáních, která probíhala ve Vídni od 9. března 1989,

vedeny cíli a záměry Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, v jejímž rámci jednání o této Smlouvě probíhalo,

připomínajíce si opět své závazky, zdrzet se ve vzájemných vztazích, jakož i všeobecně ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použitím síly proti územní celistvosti, nebo politické nezávislosti kteréhokoliv státu, nebo jiným způsobem neslučitelným s cíli a principy Charty Spojených národů,

vědomy si potřeby zabránit jakémukoliv vojenskému konfliktu v Evropě,

vědomy si společné odpovědnosti, kterou mají všechny smluvní strany ve snaze o dosažení větší stability a bezpečnosti v Evropě,

snažíce se nahradit vojenskou konfrontaci novým typem bezpečnostních vztahů mezi všemi smluvními stranami, založeném na mírové spolupráci a tím přispět k překonání rozdělení Evropy,