Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto státě. Avšak tyto příjmy budou zdaněny v druhém smluvním státě, pokud jejich příjemce:

a) má obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti; v tomto případě však pouze v rozsahu, v jakém lze tyto příjmy přičítat této stálé základně, nebo

b) doba jeho pobytu v jednom nebo více období v druhém smluvním státě přesahuje v součtu 183 dny v daňovém roce.

Článek 15

ZAMĚSTNANÍ

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:

a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v daňovém roce, a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Nehledě na ustanovení odstavců 1 a 2, jsou odměny pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě považovány za související s činností vykonávanou ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku a mohou být zdaněny v tomto státě.

Článek 16

TANTIÉMY

Tantiémy, účastenské náhrady a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní neb dozorčí rady společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Článek 17

UMĚLCI A SPORTOVCI

1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny ve státě, v němž je jejich činnost vykonávána.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy plynoucí z jednoho smluvního státu, které pobírají osoby uvedené v odstavci 1 ze své činnosti vykonávané jakožto členové souboru druhého smluvního státu, jehož činnost nesleduje výdělečné cíle.

3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy z činností uskutečňovaných v rámci kulturní výměny prováděné na základě kulturní smlouvy uzavřené mezi smluvními státy.

Článek 18

VEŘEJNÉ FUNKCE

1. Odměny, včetně penzí, vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu při výkonu veřejných funkcí mohou být zdaněny pouze v tomto státě.

2. Ustanovení článků 15, 16 a 19 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.

Článek 19

PENZE

Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu některého smluvního státu, mohou být s výhradou ustanovení článku 18 odstavec 1 zdaněny pouze v tomto státě.

Článek 20

STUDUJÍCÍ, STÁŽISTÉ A UČNI

1. Platy, které student nebo stážista nebo jiná osoba v učebním poměru, která je nebo byla bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a která se zdržuje dočasně v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že pochází ze zdrojů mimo tento stát.

2. Pokud se jedná o stipendia a odměny ze zaměstnání, na které se nevztahuje odstavec 1, bude student nebo stážista uvedený v odstavci 1 mít mimo to nárok na požívání stejných osvobození, úlev nebo snížení daní jako rezident státu v němž pobývá.

Článek 21

JINÉ PŘÍJMY

Příjmy osoby, která je rezidentem v některém smluvním státě, o nichž se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny jen v tomto státě.

Článek 22

MAJETEK

1. Nemovitý majetek ve smyslu článku 6 odstavec 2 může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.

2. Movitý majetek, který je provozním majetkem stálé provozovny podniku nebo přísluší ke stálé základně, která slouží k výkonu svobodného povolání, může být zdaněn ve smluvním státě ve kterém je umístěna stálá provozovna nebo stálá základna.

3. Lodi a letadla používané v mezinárodní dopravě jakož i movitosti sloužící k jejich provozování mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.

4. Všechny ostatní části majetku rezidenta některého smluvního státu mohou být zdaněny jen v tomto státě.

Článek 23

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

Dvojí zdanění bude zamezeno následujícím způsobem:

A. v Československu:

1. jestliže osoba, která je rezidentem v Československu pobírá příjmy nebo vlastní majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Tunisku, vyjme Československo s výhradou ustanovení odstavců 2 a 3 tyto příjmy nebo majetek ze zdanění;

2. jestliže osoba, která je rezidentem v Československu pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny v Tunisku, Československo povolí snížit částku daně uložené tomuto rezidentu o částku rovnající se dani zaplacené v Tunisku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být zdaněny v Tunisku.

3. jestliže v souladu s ustanovením této smlouvy, příjmy, které plynou rezidentu Československa nebo majetek, který vlastní, jsou vyjmuty ze zdanění v Československu může Československo při výpočtu částky daně z ostatních příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, použít sazbu daně jako kdyby takto vyjmuté příjmy nebo majetek nebyly ze zdanění vyňaty.

B. v Tunisku:

1. jestliže rezident obdrží příjmy nebo majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Československu, odečte Tunisko z daně, kterou vybírá z příjmů nebo majetku rezidenta částku rovnající se dani zaplacené v Československu. Odečtená částka však nemůže přesáhnout část daně odpovídající příjmům, které mohou být zdaněny v Československu.

2. jestliže v souladu s ustanovením této smlouvy, příjmy, které plynou rezidentu Tuniska nebo majetek, který vlastní, jsou vyjmuty ze zdanění v Československu, může Tunisko při výpočtu částky daně z ostatních příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, použít sazbu daně jako kdyby takto vyjmuté příjmy nebo majetek nebyly ze zdanění vyňaty.

C. Daň, která byla po omezené období prominuta nebo snížena v některém ze smluvních států na základě vnitřního zákonodárství tohoto státu, bude považována za zaplacenou a musí být odečtena ve druhém smluvním státě z daně připadající na příslušné příjmy.

Článek 24

ZÁSADA ROVNÉHO NAKLÁDÁNÍ

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří se nalézají ve stejné situaci. Toto ustanovení platí bez ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nejsou rezidenty některého ze smluvních států.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 Odstavec 6 a článku 12 odstavec 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě odčitatelné pro stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě. Rovněž finanční závazky podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu je povoleno odečíst pro stanovení zdanitelného majetku tohoto podniku, za stejných podmínek, jako kdyby tyto závazky byly vůči rezidentu prvně zmíněného státu.

4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem a s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku 2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.

Článek 25

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ CESTOU DOHODY

1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo pokud je jí případ spadá pod ustanovení článku 24 odstavec 1 příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen během tří let po té, kdy bylo poprvé oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování smlouvy.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 26

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Informace přijaté smluvním státem budou udržovány v tajnosti a mohou být sděleny kromě poplatníka a jeho zástupce jen osobám nebo úřadům, které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato smlouva nebo rozhodováním o opravných prostředcích a odvolání jakož i soudním orgánům, které se zabývají trestním stíháním ve věcech těchto daní.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 27

ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ

Ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší členům diplomatických misí a konzulárních úřadů podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

Článek 28

NABYTÍ PLATNOSTI

1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Tunisu.

2. Tato smlouva nabyde platnost výměnou ratifikačních listin a její ustanovení se budou uplatňovat:

a) na daně vybírané srážkou u zdroje u příjmů vyplacených nebo přiznaných po 31. prosinci běžného roku v němž smlouva nabyla platnost;

b) na ostatní daně z příjmů za daňová období končící po 31. prosinci téhož roku;

c) na daně z majetku u majetku existujícího k 1. lednu každého roku následujícího po roce, v němž smlouva nabyla platnost.

Článek 29

VÝPOVĚĎ

Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku po uplynutí pátého roku následujícího po roce v němž smlouva nabyla platnosti.

V tomto případě se smlouva bude uplatňovat naposledy:

a) na daně vybírané srážkou u zdroje z příjmů vyplacených nebo přiznaných nejpozději do 31. prosince roku, v němž byla dána výpověď;

b) na ostatní daně z příjmů za daňová období končící před 31. prosincem téhož roku;

c) na daně z majetku u majetku existujícího k 1. lednu roku, v němž byla dána výpověď.

NA DŮKAZ TOHO, podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.

Dáno v Praze dne 14. března 1990

ve dvojím vyhotovení v jazyce francouzském.