FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ a SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
1991
VI. volební období
547
ZPRÁVA ZPRAVODAJŮ
Sněmovny lidu a Sněmovny národů
k vládnímu návrhu zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě
(tisk 393)
Po projednání návrhů zákonů o úpravě vlastnických vztahů k půdě ve výborech ústavně právních, branných a bezpečnostních, pro plán a rozpočet, hospodářských, sociálních a kulturních a výborech pro životní prostředí Sněmovny lidu a Sněmovny národů doporučují zpravodajové Sněmovně lidu a Sněmovně národů přijmout předložený vládní návrh zákona v následujícím znění:
Zákon
ze dne ........ 1991
o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze
zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989,
dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a
uspořádat vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí,
se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
§ 1
Rozsah působnosti zákona
(1) Zákon se vztahuje na
a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží [§ 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb.] a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond [§ 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.] (dále jen "půda"),
b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků,
c) hospodářské budovy a stavby sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků,
d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 14 a 15a.
(2) Zákon upravuje práva a povinnosti vlastníků, původních vlastníků, uživatelů a nájemců půdy, jakož i působnost státu při úpravě vlastnických a užívacích práv k pozemkům.
(3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se právní vztahy k majetku uvedenému v odstavci 1 zvláštními předpisy.
Základní ustanovení
§ 2
(1) Kromě vlastníka mají právo užívat půdu jiné osoby jen na základě smlouvy s ním uzavřené nebo na základě smlouvy uzavřené s pozemkovým fondem (§ 11a).
(2) Vlastník pozemků je vlastníkem porostů na něm vzešlých; tím není dotčeno vlastnické právo zemědělských družstev k porostům podle předpisů o zemědělském družstevnictví [Zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.]. U pozemků daných smluvně do užívání je vlastníkem jiných než trvalých porostů uživatel, pokud se s vlastníkem nedohodne jinak.
§ 3
Půdu nelze převést do vlastnictví devizových cizozemců [Devizový zákon č. 528/1990 Sb.].
ČÁST DRUHÁ
§ 4
Alternativa I.
(1) Oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, který má trvalý pobyt na jejím území, a jehož půda a budovy patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v odstavci 4.
Alternativa II.
Do odstavce 1 zařadit poslední větu tohoto znění:
"Za oprávněné osoby se za uvedených podmínek považují též církve, náboženské společnosti, řeholní řády a kongregace, které mají sídlo na území České a Slovenské Federativní Republiky."
(2) Zemřela-li osoba uvedená v odstavci 1 před uplynutím lhůty uvedené v § 7, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky a mají trvalý pobyt na jejím území, fyzické osoby v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,
b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části věci, na kterou se vztahuje povinnost vydání podle § 4a, je oprávněn pouze k této věci,
c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 7, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti,
d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1,
e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1 a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti.
(3) V případech uvedených v odstavci 4 písm. h) jsou oprávněnými osobami osoby tam uvedené; ustanovení odstavce 2 písm. c) až e) platí obdobně.
(4) Oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku
a) výroku o propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci v trestním řízení, případně v trestním řízení správním podle dřívějších předpisů, jestliže výrok byl zrušen podle zvláštních předpisů [Zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.],
b) odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě,
c) postupu podle § 453a občanského zákoníku nebo podle § 287a zákona č. 87/1950 Sb., ve znění zákona č. 67/1952 Sb.,
d) prohlášení a smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
e) toho, že občan zdržující se v cizině nemovitost zanechal na území republiky,
f) smlouvy o darování nemovitostí uzavřené dárcem v tísni,
g) dražebního řízení provedeného na úhradu pohledávky státu,
h) soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky, popřípadě uznání takovéto smlouvy účastníky za neplatnou; v takovém případě je oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené smlouvy, a to i pokud tato smlouva nenabyla účinnosti,
i) kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek,
j) odmítnutí dědictví v dědickém řízení, učiněného v tísni,
k) vyvlastnění za náhradu, pokud nemovitost existuje a nikdy nesloužila účelu, pro který byla vyvlastněna,
l) vyvlastnění bez vyplacení náhrady,
m) znárodnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy,
n) převzetí nemovitostí bez právního důvodu,
o) politické persekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
Alternativa I.
Odstavec 5 vládní návrh neobsahuje.
Alternativa II.
(5) Orgán státní správy České republiky nebo orgán státní správy Slovenské republiky (dále jen "pozemkový úřad") v rámci odstranění tvrdosti přezkoumá na žádost oprávněné osoby převod pozemků na stát uskutečněný v období od 11. 7. 1947 do 25. 2. 1948 podle § 6 zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Pokud žádosti vyhoví, vztahují se na převod nemovitostí ustanovení odstavce 3, 6, 7 až 10 a § 5 až 9.
(6) Půdu, která přešla na stát podle odstavce 4 písm. b) a odstavce 5, lze vydat ve výměře nejvýše 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha půdy veškeré, a to nezávisle na tom, vydá-li se jedné oprávněné osobě nebo společně několika oprávněným osobám.
(7) Oprávněná osoba je povinna po převodu nemovitosti zaplatit státu nedoplatek přídělové ceny, za kterou ji původně získala; obdobně je povinna vrátit kupní cenu nebo náhradu, kterou jí stát při převodu nemovitosti vyplatil. Lhůtu k zaplacení určí pozemkový úřad.
(8) Pokud vázly na nemovitosti ke dni převzetí státem pohledávky peněžních ústavů, zajištěné na nemovitosti a vypořádané podle zvláštních předpisů, uhradí oprávněná osoba částku, kterou stát takto vypořádal.
(9) Jestliže nemovitosti oprávněné osoby přešly do vlastnictví obce, vzniká jí právo podle tohoto ustanovení vůči obci.
(10) Vydá-li nemovitost jiná osoba než stát, vznikne této osobě nárok na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného orgánu státní správy republiky.
§ 4a
Podle tohoto zákona se postupuje i v případech, kdy osobám maďarské národnosti vznikl nárok na vynětí zemědělského majetku z konfiskace podle nařízení Sboru pověřenců ze dne 4. listopadu 1948 č. 26 Sb. zákonů SNR, kterým se upravuje vynětí zemědělského majetku osob maďarské národnosti z konfiskace.
§ 4b
(1) Nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a vyzve právnickou osobu, která nemovitost drží k jejímu vydání. Právnická osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.
(2) Dohoda podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení.
(3) Rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody přezkoumá na návrh účastníka soud. Jestliže ani soud dohodu neschválí, vrátí věc pozemkovému úřadu k rozhodnutí ve věci.
(4) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.
(5) Rozhodnutí pozemkového úřadu ve věci přezkoumá na návrh účastníka soud.
(6) Pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.
§ 5
(1) Převod pozemků nebo jejich částí podle § 4 nelze uskutečnit v případě, že
a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání,
b) na pozemku se nachází hřbitov,
c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; převod pozemku lze uskutečnit, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku,
d) pozemek je určen pro obranu státu [§ 8 zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.],
e) na pozemku byla zřízena zahrádková nebo chatová osada [§ 52 až 58 vyhlášky č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění vyhlášky č. 45/1979 Sb.],
f) pozemek je určen pro těžbu nerostů podle zvláštních předpisů [§ 6 a § 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství.].
(2) V případě uvedeném v odstavci 1 se oprávněné osobě převedou bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu, v přiměřené výměře a kvalitě jako byly její původní pozemky, a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.
(3) V případě, že podle zvláštních předpisů [Zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů. Zákon SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů.] došlo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby k omezení užívání pozemku tím, že pozemek nebo jeho část se stal součástí lesního půdního fondu v národním parku nebo je na území státní přírodní rezervace, chráněného naleziště, chráněného parku, chráněné zahrady, chráněné studijní plochy nebo chráněného přírodního výtvoru, je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod jiného pozemku ve vlastnictví státu. Pokud oprávněná osoba požádá o převod jiného pozemku, postupuje se podle odstavce 2.
(4) Převod obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby patřící k původní zemědělské usedlosti podle § 4 nelze uskutečnit v případě, že zásadní změnou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby.
(5) Nemovitost, která je prohlášena národní kulturní památkou, nelze převést až do doby přijetí zákonů upravujících správu a ochranu kulturních památek.
§ 5a
Alternativa I.
Vládní návrh ustanovení § 5a neobsahuje.
Alternativa II.
(1) Na návrh původního vlastníka může soud rozhodnout, že na něj přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu, který ji získal za okolností uvedených v § 4 odst. 4, a to za předpokladu, že tato fyzická osoba nabyla věc bud v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění; toto ustanovení se použije i ve vztahu k osobám blízkým, na něž fyzická osoba majetek převedla. Návrh musí být uplatněn do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak právo zaniká.
(2) Fyzická osoba, jejíž vlastnické právo přešlo na původního vlastníka podle odstavce 1, má vůči státu nárok na vrácení kupní ceny a na úhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost. Nárok se uplatňuje u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
Alternativa III.
(1) Na návrh původního vlastníka může soud rozhodnout, že na něj přechází vlastnické právo
a) k nemovitosti ve vlastnictví fyzické osoby, jež ji nabyla od státu, který ji získal za okolností uvedených v § 4 odst. 4, a to za předpokladu, že tato fyzická osoba nabyla věc bud v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění; toto ustanovení se použije i ve vztahu k osobám blízkým na něž fyzická osoba majetek převedla.
b) k částem souboru obytných a hospodářských budov zemědělské usedlosti, které již nejsou ve vlastnictví státu, pokud původní vlastník nemůže bez těchto částí účelně užívat usedlost k zemědělské výrobě.
(2) Návrh musí být uplatněn do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak právo zaniká.
(3) Fyzická osoba, jejíž vlastnické právo přešlo na původního vlastníka podle odstavce 1, má vůči státu nárok na vrácení kupní ceny a na úhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost. Nárok se uplatňuje u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky.
§ 6
Dojde-li k souběhu nároků oprávněných osob podle § 4 odst. 4, náleží právo na převod původních nemovitostí té z nich, která svého vlastnictví pozbyla v důsledku jednostranného aktu státu. Pokud tímto způsobem pozbylo svého vlastnictví postupně více oprávněných osob, náleží toto právo té z nich, která vlastnictví pozbyla dříve, pokud se nedohodnou jinak. Ostatní oprávněné osoby mají v takovém případě právo na převod pozemků podle § 5 odst. 2, popřípadě na finanční náhradu.
§ 7
(1) Právo na převod vlastnictví podle § 4 může oprávněná osoba uplatnit do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Lhůty pro předkládání písemných důkazů v řízení před pozemkovým úřadem se řídí obecnými předpisy o správním řízení. V případě uvedeném v § 4 odst. 4 písm. a) počne tato lhůta běžet až ode dne právní moci rozhodnutí, kterým byl výrok zrušen, dojde-li k tomuto rozhodnutí po datu účinnosti tohoto zákona. Neuplatněním práva ve lhůtě právo zanikne.
(2) Byla-li nemovitost vydána podle § 4b, mohou osoby, jejichž nároky uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nebyly uspokojeny, tyto nároky uplatnit u soudu vůči osobám, kterým byla věc vydána do šesti měsíců ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 1.
Finanční náhrada
§ 8
(1) Oprávněné osobě náleží finanční náhrada
a) za obytnou a hospodářskou budovu, která zanikla,
b) za obytnou a hospodářskou budovu, kterou nelze převést oprávněné osobě z důvodů uvedených v § 5 odst. 4 a v § 6,
c) za pozemek, který nelze převést oprávněné osobě z důvodů uvedených v § 5 odst. 1 a za který nebyl poskytnut jiný pozemek podle § 5 odst. 2.
(2) Je-li obytná nebo hospodářská budova, která má být vydána, zhodnocena tak, že její cena určená ke dni účinnosti tohoto zákona převyšuje podstatně cenu budovy v době převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme budovu a uhradí příslušnému ústřednímu orgánu státní správy republiky rozdíl mezi cenami, nebo požádá o finanční náhradu.
(3) Je-li vydávaná obytná nebo hospodářská budova znehodnocena tak, že její cena určená ke dni účinnosti tohoto zákona je podstatně nižší než cena původní budovy v době převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme budovu a požádá o peněžní náhradu ve výši rozdílu mezi cenou budovy v době převzetí státem a cenou ke dni účinnosti tohoto zákona, nebo požádá o finanční náhradu.
(4) Podle odstavce 2 se postupuje i v případech, kdy se obytná nebo hospodářská budova stala součástí jiné budovy.
(5) Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona.
(6) V případě, že oprávněná osoba získala nemovitost do vlastnictví přídělem od státu, poskytne se finanční náhrada za nemovitosti uvedené v odstavci 1 jen do výše přídělové ceny.
§ 8a
(1) Oprávněné osobě náleží právo na finanční náhradu za trvalý porost, který na pozemku byl v době jeho převzetí státem nebo jinou právnickou osobou, a v době vydání pozemku na něm není jiný srovnatelný trvalý porost.
(2) Jestliže na pozemku, který má být vydán podle tohoto zákona, je trvalý porost, ačkoli v době převzetí pozemku státem nebo jinou právnickou osobou na pozemku srovnatelný trvalý porost nebyl, je na vůli oprávněné osoby, zda převezme pozemek a uhradí finanční náhradu nebo zda požádá o vydání jiného pozemku; v takovém případě se postupuje podle § 5 odst. 2 tohoto zákona.
(3) Ceny se stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti tohoto zákona.
§ 9
(1) Písemnou žádost o finanční náhradu je třeba podat u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky nejpozději ve lhůtách uvedených v § 7. Závisí-li právo na finanční náhradu na rozhodnutí pozemkového úřadu nebo soudu, končí tato lhůta uplynutím šesti měsíců ode dne právní moci rozhodnutí.
(2) Finanční náhradu poskytne oprávněné osobě ústřední orgán státní správy republiky do jednoho roku ode dne doručení žádosti. Finanční náhrada spočívá ve vyplacení hotovosti nejvíce 30 000 Kčs, popřípadě ve vydání cenných papírů, které nemají povahu státního dluhopisu. Výši finanční náhrady v hotovosti upraví vláda České republiky a vláda Slovenské republiky svým nařízením.
(3) Ústřední orgán státní správy republiky má vůči právnické osobě právo na úhradu náhrady vyplacené podle § 8 odst. 1 a 3 nebo podle § 8a odst. 1, a to do šesti měsíců po vydání nemovitosti.
(4) Právnická osoba má vůči ústřednímu orgánu státní správy republiky právo na vydání náhrad podle § 8 odst. 2 a § Ba odst. 2 a to do šesti měsíců po vydání nemovitosti.
(5) Ústřední orgán státní správy republiky má vůči fyzické osobě, na kterou přešlo vlastnické právo k nemovitosti podle § 5a odst. 1, právo na náhradu za zhodnocení, kterou zaplatil podle § 5a odst. 2.
§ 10
Ustanovení § 10 se přeřazuje do části čtvrté jako § 16a.
ČÁST TŘETÍ
§ 11
Pozemkové fondy
(1) Nemovitosti ve vlastnictví státu, uvedené v § 1 odst. 1 spravují právnické osoby zřízené zákony České národní rady a Slovenské národní rady (dále jen "pozemkové fondy", s výjimkou pozemků
a) na nichž se nachází hřbitov,
b) které jsou určeny pro obranu státu [§ 8 zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.],
c) které jsou určeny pro těžbu nerostů [Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství.],
d) chráněných podle zvláštních předpisů [§ 2, 4 a 5 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. § 2, 4 a 5 zákona SNR č. 27/1987 Sb., o státní památkové péči. § 5 a 6 zákona č. 40/56 Sb., o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů. § 8 a 7 zákona SNR č. 1/1955 Sb. SNR, o státní ochraně přírody, ve znění pozdějších předpisů.].
(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, postupují pozemkové fondy při převodu nemovitého majetku státu podle zvláštních předpisů [Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.]. Do schválení privatizačního projektu anebo v souladu s ním může pozemkový fond nemovitý majetek dát do užívání jiným osobám.
(3) Jestliže má o nemovitosti ve vlastnictví státu zájem víc fyzických osob, mají přednost při postupu podle odstavce 2 dosavadní uživatelé a dále samostatně hospodařící rolníci. Z ostatních zájemců mají přednost osoby trvale bydlící v obci, v jejímž katastrálním území jsou nemovitosti.
(4) V pochybnostech o tom, zda se jedná o nemovitosti, na které se vztahuje tento zákon, rozhodují příslušné ústřední orgány státní správy republiky.
§ 11a
(1) Pokud není znám vlastník nemovitosti, je pozemkový fond oprávněn dát nemovitost do užívání vhodným zájemcům; úplata za toto užívání je příjmem fondu do doby, než vlastník uplatní svá práva k této nemovitosti.
(2) Uplatní-li vlastník svá práva k nemovitosti, pozemkový fond vypoví smlouvu s nájemcem k 1. říjnu běžného roku v jednoroční výpovědní lhůtě, nedohodne-li se s vlastníkem jinak.
§ 12
Předkupní právo
K půdě, která byla pozemkovým fondem převedena z vlastnictví státu podle § 11 odst. 2 do vlastnictví jiných osob, má stát po dobu pěti let předkupní právo. Na třetí osobu může vlastník v této době převést půdu jen v případě, že pozemkový fond nepřijme písemnou nabídku ve lhůtě jednoho měsíce ode dne jejího doručení.
§ 13
Pozemkové úpravy
(1) Pozemkovými úpravami jsou změny v uspořádání pozemků v určitém území provedené za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek podle potřeb jednotlivých vlastníků půdy a s jejich souhlasem a celospolečenských požadavků na tvorbu krajiny, životního prostředí a investiční výstavby.
(2) O provedení pozemkových úprav a v souvislosti s tím o výměně nebo přechodu vlastnických práv, o určení hranic pozemků nebo o zřízení, popřípadě zrušení, věcného břemene k dotčeným pozemkům rozhoduje pozemkový úřad na základě dohody vlastníků. V případě, že se vlastníci nedohodnou, rozhoduje pozemkový úřad. Rozhodnutí pozemkového úřadu přezkoumá na návrh účastníka soud.
(3) Řízení o pozemkových úpravách upravují zákony národních rad.
ČÁST ČTVRTÁ
Přechodná ustanovení
§ 14
Náhrada živého a mrtvého inventáře
Alternativa I. (odstavec 1)
(1) K zajištění provozu zemědělské výroby má původní vlastník živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, právo na jejich náhradu, pokud mu byly odňaty v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Zemřel-li původní vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, má právo požadovat náhradu k zajištění provozu zemědělské výroby další oprávněná osoba (§ 4 odst. 2).
Alternativa II. (odstavec 1)
(1) Oprávněná osoba má právo na náhradu živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob, které jí byly odňaty, nebo které vnesla do družstva v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.
(2) Povinnost vydat náhradu podle odstavce 1 má právnická osoba (její právní nástupce), která tyto věci převzala, a to ve lhůtě jednoho roku, nedohodnou-li se účastníci jinak. V případě, že tato právnická osoba uhradila státu hodnotu živého a mrtvého inventáře a zásob, má právo na proplacení této částky vůči státu. Nárok lze uplatnit u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky ve lhůtě jednoho roku od vydání náhrady.
(3) Náhrada se poskytne ve věcech téhož nebo srovnatelného druhu, množství a jakosti; není-li to možné, poskytne se náhrada ve službách pro zabezpečení zemědělské výroby, a to až do výše hodnoty odňatých věcí v cenách ke dni účinnosti tohoto zákona, případně náhrada v jiné formě, včetně finanční. Od stanovené náhrady se odečte náhrada za odňatý živý a mrtvý inventář a za zásoby, vyplacená před účinností tohoto zákona. Nedojde-li k dohodě, rozhodne na návrh soud.
(4) Právo na náhradu zaniká, nebude-li uplatněno ve lhůtě uvedené v § 7.
Práva vlastníků ve vztahu k zemědělským družstvům
§ 15
Alternativa I.
(§ 15 a § 15a)
(1) Fyzické osoby, které
a) jsou vlastníky půdy užívané zemědělským družstvem, nebo
b) vnesly do zemědělského družstva jiný majetek
mají právo stát se členy zemědělského družstva bez pracovní účasti, pokud podají přihlášku k členství v družstvu ve lhůtě uvedené v § 7.
(2) Právo podle písmena b) mají též další oprávněné osoby uvedené v § 4 odst. 2.
(3) Stane-li se vlastník půdy členem zemědělského družstva podle odstavce 1, končí dnem vzniku členství nájemní vztah k jeho pozemkům vzniklý podle § 16 odst. 2.
§ 15a
(1) Fyzické osoby uvedené v § 15 odst. 1 a 2 mají právo na podíl na základním jmění družstva. Pro určení výše podílu se použije za základ půda, vnesený majetek v cenách ke dni účinnosti tohoto zákona a pracovní účast. Určení části majetku podle jednoho kritéria nesmí přesáhnout 50% rozdělovaného základního jmění.
(2) Určení části základního jmění rozdělovaného na členské podíly stanoví zvláštní předpis.
Alternativa II.
§ 15 a § 15a se vypouští.
§ 16
Zánik některých užívacích práv
(1) Dnem účinnosti tohoto zákona zanikají tato práva k majetku uvedenému v § 1 odst. 1:
a) právo družstevního užívání ke sdruženým pozemkům vlastníků, kteří nejsou členy zemědělského družstva [§ 46 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví.],
b) právo užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby [§ 1 zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů.],
c) právo užívání k zajištění lesní výroby a ostatních funkcí lesa [§ 12 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.],
d) právo bezplatného užívání rybníků [§ 4 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství.],
e) právo trvalého užívání nemovitosti ve vlastnictví státu [§ 70 hospodářského zákoníku.],
f) právo hospodaření k nemovitostem ve vlastnictví státu [§ 64 hospodářského zákoníku.].
(2) Nedošlo-li mezi dosavadním uživatelem a vlastníkem k jiné dohodě, vznikne tímto dnem mezi nimi nájemní vztah, který lze vypovědět k 1. říjnu běžného roku. Výpovědní lhůta činí jeden rok, pokud nebude dohodnuto jinak; v případě, že pozemek je pro vlastníka nepřístupný, nemůže výpovědní lhůta skončit dříve, než budou provedeny pozemkové úpravy. V případě, že vlastníkovi má být vydána náhrada za živý a mrtvý inventář podle § 14, nemůže výpovědní lhůta u výpovědi dané nájemcem skončit dříve, než bude jeho nárok vypořádán. V roce 1991 mohou vlastníci k provozování zemědělské výroby vypovědět nájemní vztah k 1. říjnu 1991 výpovědí doručenou nejpozději do 30. června 1991.
(3) Je-li na pozemku zřízena zahrádková nebo chatová osada, skončí výpovědní lhůta dnem, kdy mělo skončit právo dočasného užívání pozemku. Nájemce má právo na prodloužení nájmu o dalších 10 let, nedohodnou-li se účastníci jinak. Nájemce má po dobu nájmu předkupní právo k pozemku. Výše nájemného a kupní cena se řídí bonitou půdy v době vzniku práva dočasného užívání.
(4) Vlastník pozemku uvedeného v odstavci 3 má právo do tří let od účinnosti tohoto zákona požádat pozemkový fond o výměnu tohoto pozemku za jiný pozemek ve vlastnictví státu.
(5) Nájemce je oprávněn užívat pozemek v souladu s jeho určením podle předpisů o evidenci nemovitostí. S užívanou nemovitostí je povinen nakládat s péčí řádného hospodáře a po skončení nájmu vrátit budovy ve stavu odpovídajícím obvyklému opotřebení.
§ 16a
Právo na finanční náhradu podle ustanovení § 8 a 9 má i vlastník obytné nebo hospodářské budovy, která byla odstraněna v době užívání organizací podle zvláštních předpisů [Například: Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.]. V případě, že tuto budovu odstranila jiná právnická osoba než stát, má vlastník právo na finanční náhradu vůči této právnické osobě, pokud se nedohodnou na jiném způsobu náhrady.
§ 17
Náhrady za trvalé porosty
(1) V případě, že trvalé porosty vzešly na pozemcích v době jejich užívání zemědělskými nebo lesními organizacemi podle zvláštních předpisů [Například: Zákon č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 61/1977 Sb., o lesích.], stávají se vlastnictvím vlastníka pozemku dnem skončení práva užívání; uživateli pozemku však náleží užitky z nich po dobu užívání.