Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

554

o hospodářské situaci ČSFR

a hospodářské politice federální vlády

Březen 1991

I. Úvod

II. Charakteristika dnešní situace v ekonomice ČSFR

1. Hlavní faktory ovlivňující dnešní stav

2. Výsledky roku 1990

3. Vývoj v prvních měsících roku 1991

III. Činnost federální vlády

1. Reformní strategie vlády v dalším období

2. Základní oblasti hospodářské politiky

a/ Finanční politika

b/ Cenová a antimonopolní politika

c/ Daňová politika

d/ Postup privatizace

e/ Měnová a bankovní politika

f/ Ekologická politika

g/ Strukturální politika

h/ Zahraniční obchod

IV. Shrnutí

Uplynuly první měsíce roku 1991 a tedy i první měsíce, kdy ekonomika začala fungovat v nové systémové podobě. Přesto, že tento systém není ještě zcela hotov, hlavní kroky ekonomické reformy, která jej vytváří, byly již provedeny. Alokační funkce v ekonomice přechází postupně na trh a jeho účastníky tak, jak je tomu i v jiných vyspělých zemích.

Nikdo asi neočekával, že půjde o snadnou záležitost a federální vláda se tím nikdy netajila. Smyslem ekonomické reformy není samoúčelné poškozování prostých lidí a navození rozkladu ekonomiky, ale naopak, představuje jediný způsob jak přerušit dlouhotrvající a dobře maskovány pád do propasti ekonomického rozvratu, zaostalosti a chudoby, jak obnovit schopnost ekonomiky vytvářet hodnoty. Po dlouholeté totalitní zkušenosti si velká část veřejnosti tento fakt intuitivně uvědomuje.

Pokud současnost přináší pokles životní úrovně a sociální nejistoty, jedná se o jev přechodný, ale nezbytný, máme-li se vypořádat s dluhy minulosti v dnešních mimořádně obtížných podmínkách a nemáme-li zatížit budoucí generace hypotékou dalších dluhů. Je nutno konečně vyrovnat splatnou směnku za to, že minulé vlády kvůli zachování politického klidu rozdávaly na všechny strany, ale i vlastnímu obyvatelstvu více než bylo možné, že vytvářely nepřizpůsobivou, stále méně konkurenceschopnou a velmi zranitelnou ekonomiku nadměrným čerpáním přírodních i hospodářských zdrojů.

Nikdo rovněž nemůže očekávat, že situace v prvních měsících přechodného období po radikální změně, tedy v období do dotvoření systému, do ustálení ekonomických parametrů a do získání návyků na nová pravidla hry, bude snadno přehledná a že ji bude možné přesně naprogramovat jako počítačový systém nebo jako starý centrální direktivní plán.

Vláda přirozeně předpokládala a upozorňovala na to, že postup ekonomické reformy bude ve své podstatě procesem vysoce konfliktním, protože se srazí s pevně vžitými zájmy, zaútočí na stereotypy, strhne iluze a vytvoří řadu nejistot a nesamozřejmostí. Pokud by tomu tak nebylo, nejednalo by se o žádnou radikální reformu a sklouzávání do úpadku bychom nezastavili. Federální vláda i s těmito průvodními jevy počítá, zůstává však otázkou, nakolik se na ně byla schopna připravit celá společnost, podniky a instituce.

Není tedy zvláštním překvapením atmosféra posledních týdnů, kdy se ve společnosti hromadí pochybnosti a nervozita nad realitou našeho ekonomického vývoje a kdy, jako by se vytrácela důvěra v jeho správnost a v jeho perspektivy. Doposud nebývalé jevy, jako pokles výroby, prudký vzestup cenové hladiny, ztráta pracovních míst, existenční problémy podniků a finanční problémy veřejných služeb vedou zákonodárné sbory, sociální partnery a ostatní složky veřejnosti ke kladení zcela zásadních otázek vládě. Tato nová situace v ekonomice, při neznalosti některých závažných souvislostí nepochopení smyslu probíhajících změn a při přetrvávání řady iluzí vede k zpochybňování hospodářské politiky federální vlády a dokonce i ideí ekonomické reformy jako takové. Množí se nejen požadavky na větší informovanost, ale i kritické hlasy odmítání, dobře míněné rady i alternativní scénáře. Intenzívně vystupuje se svými požadavky podniková sféra; je ovšem třeba konstatovat, že se ozývají především špatně řízené a neperspektivní podniky, navyklé na dřívější štědrost z centrálních zdrojů. Současně s tím a v podstatě ze stejných důvodů, zesiluje vlna požadavků ze všech stran, proud otevřených i skrytých nároků na zdroje společnosti, aniž by byly doprovázeny stejným přívalem konkrétních programů jak tyto zdroje vytvářet. Politická scéna začíná ožívat jak neurčitými, tak i zcela konkrétními sliby různých politiků, bohužel však opět bez věrohodného objasnění, jak tyto sliby prakticky splnit.

Federální vláda vítá iniciativu Federálního shromáždění, jakož i iniciativy sociálních partnerů jakožto vhodnou příležitost pro to, abychom si vzájemně objasnili zásadní otázky hospodářské politiky.

Nadešel čas rozptýlit trvající iluze o dnešních reálných možnostech čs. ekonomiky, správně interpretovat její proměny a výsledky, posoudit správnost uskutečňované hospodářské politiky, prostor, v němž se doposud pohybovala a posoudit i její záměry do budoucnosti. Současně nadešel čas demaskovat plané a neodpovědné sliby, nekonkrétní nebo nekonsistentní alternativy, jakož i iluzornost nejrůznějších vehementních nároků na zdroje společnosti. Musíme uvést na správnou míru i některé mýty, které se o naší hospodářské politiky vytvořily a které se týkají např. vztahů k Mezinárodnímu měnovému fondu nebo k RVHP. Současně nadešel čas připomenout si reálné rozložení odpovědnosti všech orgánů našeho státu a naší společnosti za budoucí vývoj.

V roce 1990 byla čs. ekonomika více než kdykoliv předtím ovlivňována změnami ve světě, zejména v nejbližším okolí. Zavedení hospodářské reformy v Polsku, urychlení sjednocení Německa, konflikt v Perském zálivu a především zhoršující se situace v SSSR znamenaly jednak ztrátu významných zavedených odbytišť, jednak omezení dodávek základních druhů surovin. Tak např. namísto původně sjednaného množství 16,6 mil. tun ropy nám SSSR dodal 13,3 mil. tun, z toho 1,3 mil. tun za volně směnitelnou měnu. U barevných kovů došlo k výpadku 10 až 40 % potřebného množství jednotlivých druhů. Rozpad trhu RVHP znamenal i přerušení mnoha kooperačních vztahů se zahraničními partnery. To vše významně omezilo produkční a vývozní možnosti čs. průmyslu, zejména chemického a strojírenského. Důsledky výpadku dodávek ropy a snížené těžby uhlí se odhadují úbytkem produkce ve výši 14 mld Kčs.

Z hlediska dalšího vývoje čs. ekonomiky jsou však tíživější ztráty odbytišť. Federální vláda respektovala potřebu podniků získat určitý čas na přizpůsobení výrobních programů potřebám jiných trhů, a proto v r. 1990 připustila další vývozy na úvěr do SSSR. Původně předpokládané objemy těchto úvěrů byly překročeny o 15 mld Kčs, zčásti i následkem zúžených možností dovozu ze SSSR. Využití prostředků vázaných v SSSR je obtížné, a proto federální vláda nemůže pokračovat v dalším úvěrování dodávek do SSSR. Na ztrátu odbytišť v nových spolkových zemích SRN a v Polsku podniky nereagovaly včasným omezením výroby a rovněž to nebylo kompenzováno snížením dovozu z těchto zemí. V řadě světových regionů došlo k poklesu hospodářské konjunktury, k růstu úrokové míry, což ztížilo možnosti uplatnění našeho vývozu na světových trzích.

V posledních měsících se dále zúžily možnosti odbytu podniků orientovaných na zbrojní výrobu a na výrobu investičního zboží. Na tento očekávaný vývoj federální vláda nejednou upozorňovala, přesto však řada podniků věnovala v minulém roce větší pozornost materializaci svých peněžních prostředků do výrobních zásob než inovaci svých výrobních programů a vyhledávání nových odbytišť.

Federální vláda se nezříká své spoluodpovědnosti za tvorbu a zavádění ekonomické reformy ani za stav a vývoj čs. ekonomiky. Svou odpovědnost naplňuje v podmínkách, které jsou složitější než se předvídalo vlivem hloubky našich vnitřních problémů ale i z mezinárodních důvodů. Složitější situaci jsem si však v řadě případů i sami způsobili.

Spolu s vládami republik federální vláda připravila a také zahájila realizaci ekonomické reformy za situace, ve které se postupně stále ve větším rozsahu snižovala její výkonná pravomoc zvláště ve vztahu k ekonomickým procesům. Kompetence postupně přecházely na republiky a měnily se; permanentně probíhají reorganizace aparátů. To ovlivňuje akceschopnost federální vlády i republikových vlád, komplikuje a zpomaluje rozhodovací procesy. Přitom politické aspekty reformy vyžadují dosahování každodenního konsensu a realizačně průběžně dotvářet strategii, taktiku i ovlivňování ekonomických subjektů z hlediska jejich chování na vznikajícím trhu. Spory o uspořádání státu, o kompetencích, změny sledu řazení zákonů, průtahy při jejich projednávání, zpožďování realizačního záběru, nekonsolidovanost řídících struktur, rozšiřující se boje o politické osobní pozice a o skupinové výhody v ekonomice, intenzivně narůstající tendence zvyšovat napětí ve státě, dramatizovat jednotlivé události, vyvolávat šoky a nervozitu za všech okolností - to vše nepřispívá ke vzniku tvůrčího politického a ekonomického prostředí, bez kterého nelze dále úspěšně na žádném řídícím stupni pracovat.

Uvedené problémy jsou tím závažnější, že se nacházíme v procesu zahájené ekonomické reformy, s kterou je spjat v historii naší země nevídaný transformační proces.

Podle předběžných výsledků se základní makroekonomické veličiny v roce 1990 vyvíjely takto:

a/ Objem vytvořeného národního důchodu netto se v roce 1990 snížil o 3,1 %, objem užitého národního důchodu se však zvýšil o 2,2 %. Tato nerovnováha mezi tvorbou a užitím vyplynula zejména ze vzrůstu zásob, dále pak ze vzrůstu osobní i společenské hmotné spotřeby /o 1,1 %/. Pokles tvorby národního důchodu vyplývá z nižšího objemu vyrobené produkce. Hrubá výroba průmyslu poklesla o 3,7 %, objem stavebních prací o 6,6 %, výkony nákladní dopravy o 10,9 % a hrubá zemědělská produkce o 3,4 %.

b/ Průměrná hladina spotřebitelských cen v roce 1990 byla ve srovnání s rokem 1989 vyšší o 10 %, přičemž zvýšení cen potravin uskutečněné k 9. 7. 1990 bylo kompenzováno zavedením státního vyrovnávacího příspěvku. Ve 4. čtvrtletí, které charakterizuje cenovou úroveň, v níž se odrážejí všechny cenové změny realizované postupně v průběhu roku 1990, byla celková cenová hladina o 18,4 % vyšší než ve stejném období roku 1989. Zvýšený růst životních nákladů v roce 1990 způsobil pokles reálné mzdy pracovníků. Za rok 1990 se reálná mzda snížila o 5,6 %. Jestliže však započítáme státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140,- Kčs, potom reálná mzda v roce 1990 poklesla o 3,1 %. V důsledku růstu sociálních a jiných příjmů se ovšem celkové reálné peněžní příjmy obyvatelstva snížily jen o 1,1 %.

c/ Zaměstnanost se ve státním a družstevním sektoru po celý rok trvale snižovala - ve srovnání s rokem 1989 se počet pracovníků /přepočtený na plně zaměstnané/ snížil o 203 tis. osob, t. j. o 2,7 %. Uvolňování přebytečných pracovníků se sice opožďovalo za snižováním objemu produkce, ale již bylo nastartováno. Počet soukromých podnikatelů registrovaných podle zákona č. 105/1990 Sb., se zvýšil v průběhu posledního čtvrtletí loňského roku o 149 tis. a k 31. 12. 1990 činil již 488 tis. osob. Z tohoto počtu však podle odhadu jen necelá čtvrtina vykonávala podnikatelskou činnost jako své hlavní zaměstnání. Značný podíl soukromníků v loňském roce ve skutečnosti vůbec podnikat nezačal. Počet nezaměstnaných /uchazečů o zaměstnání/ v průběhu roku 1990 rychle rostl a k 31. 12. 1990 dosáhl 77 tis. osob /39,4 tis. v ČR a 37,6 tis. v SR/.

d/ Přebytek dovozu nad vývozem ve srovnatelných cenách dosáhl v roce 1990 36,2 mld. Kčs a projevil se v poklesu devizové pozice ČSFR /o 1,6 mld. USD/. Došlo k tomu přesto, že byla provedena devalvace koruny citelně zvýhodňující vývozce /znamenala pro ně zvýšení zisku ze zahraničně obchodní činnosti o 36 %/. Odbytové těžkosti, které se projevily pasivními saldy zahraničního obchodu a v poklesu devizové pozice ČSFR, však zatím výrazněji stabilitu platební bilance neohrozily. Ke konci roku činila hrubá zadluženost státu ve volných měnách podle předběžných údajů 8,1 mld. USD a v ostatních měnách 28 mld. Kčs. Proti stavu na počátku roku 1990 se zvýšila zadluženost ve volných měnách o 0,2 mld. USD, v ostatních měnách o 3,3 mld. Kčs.

Hospodaření veřejných rozpočtů ČSFR k 31. 12. 1990 /včetně dodatků a převisů/ skončilo pokladním přebytkem ve výši 1,2 mld. Kčs. Tento výsledek je o 10,5 mld. Kčs příznivější než v roce 1989.

Uvedený výsledek rozpočtového hospodaření není konečný bude v dalším období ještě zpřesněn o další příjmy a výdaje plynoucí zejména z finančního vypořádání vztahů organizací se státními rozpočty. Existuje reálný předpoklad, že se přiblíží plánovanému přebytku ve výši 5,4 mld. Kčs, což znamená, že se v zásadě splní záměry finanční politiky pro rok 1990.

Souhlasně s finanční politikou byla orientována i měnová politika centrální banky. Růst bankovních úvěrů se podařilo udržet tak, aby působil restriktivně. Přírůstek úvěrů podnikům se zvýšil pouze o 2,4 mld. Kčs /z toho + 1,5 mld. Kčs provozní a + 0,9 mld. Kčs investiční/. Na výrazný nárůst zásob a investiční výstavby podniky použily především své vklady u bank, ale i vynucené úvěry od svých odběratelů. Organizace se k nim uchýlily jednak pro malou možnost získání úvěru od bank, jednak následkem restriktivní finanční politiky.

Záměry rozpočtu, které předpokládaly pokles dotací do hospodářské sféry proti skutečnosti 1989 o 4 % se nepodařilo plně zabezpečit, objem dotací však byl nižší než v roce 1989, a to přesto, že byly nově zavedeny dotace do zdrojů k rozdělení v odvětví dopravy /1 mld. Kčs/ a poskytnutí prostředků pro těžké strojírenství na konverzi ve zbrojním průmyslu /1,2 mld. Kčs/.

Výsledky dosažené v roce 1990 se jeví příznivěji při srovnání s dalšími zeměmi, které přecházejí k tržní ekonomice v demokratické pluralitní společnosti. Ve srovnání s Polskem a Maďarskem zaznamenala ČSFR nejmenší pokles vytvořeného národního důchodu a průmyslové výroby, má nejnižší míru nezaměstnanosti a nejmenší pokles reálných mezd. Obě srovnávané země sice dosáhly přebytek vývozu nad dovozem, jejich hrubá zadluženost v konvertibilních měnách na obyvatele je ovšem podstatně vyšší.

Uplynuly téměř tři měsíce od doby, kdy se začala realizovat základní reformní opatření. Na jedné straně je to příliš krátká doba na to, aby mohly být vyvozovány konkrétní a podrobné závěry, na druhé straně první známé výsledky v zásadě potvrzují naše předpoklady o vývoji základních národohospodářských veličin a o průběhu tržní transformace.

Pozitivním rysem je, že dochází k vyrovnávání nabídky s poptávkou. Zatímco v minulém období byla chronická převaha poptávky nad nabídkou, letos se začínají ukazovat příznaky obrácení tohoto stavu.

V souladu s předpokládaným působením růstových faktorů a očekávaným poklesem poptávky dochází od počátku roku k poklesu tvorby produktu. To se projevuje zejména poklesem průmyslové a stavební výroby i v nákupech ze zemědělství. V průmyslu klesl v lednu 1991 ve srovnání se stejným obdobím roku 1990 ukazatel výroby zboží, očištěný o cenové vlivy, o 4,3 %. Za leden a únor tento pokles ve srovnání se stejným obdobím minulého roku již představoval 5,8 %. Ve stavebních pracích došlo v lednu k poklesu o 23,6 %, za leden a únor pokles dosáhl 33,1 %.

Dalším očekávaným rysem prvních měsíců roku je cenový růst. Po prvotním nárazu v lednu u potravinářského zboží a ještě v únoru u zboží průmyslového, se vývoj stabilizuje a postupně dochází u některých druhů zboží i k mírnému poklesu cen. Do fáze poklesu cen se již dostalo zboží potravinářské, u průmyslového zboží tento proces nyní začíná. V porovnání s prosincem 1990 došlo k růstu maloobchodních cen v lednu o 25,8 %, za období ledna a února o 34,6 %. To znamená, že únorový vzestup cen činí pouze 7,0 % oproti lednové cenové hladině. Velkoobchodní ceny v lednu proti prosinci vzrostly o 24 %, v únoru proti lednu o 19,3 %.

Od počátku roku narůstá nezaměstnanost. Ke konci února bylo registrováno 152 tisíc žadatelů o zaměstnání, což jsou zhruba 2 % práceschopného obyvatelstva. Počet volných míst ke konci února činil 45,5 tis. Oproti stavu k prosinci je počet nezaměstnaných dvojnásobný. Přesto se počet nezaměstnaných zvýšil v únoru relativně pomaleji než v lednu. Přitom je situace výrazně horší na Slovensku než v České republice, protože míra nezaměstnanosti je dvojnásobná a počet volných pracovních míst je nižší než počet nezaměstnaných. Rozrůstá se počet závodů, kde byly vyhlášeny nucené dovolené, resp. snížena pracovní doba.

Do poloviny března se saldo platební bilance vyvíjí podobně jako v roce předchozím. V loňském roce jsme však nemuseli platit dovozy ropy v konvertibilních měnách, a proto je letošní vývoj v podstatě úspěšný. Do 15. března vykazuje celkové saldo platební bilance schodek zhruba 250 mil. USD, což je podstatně příznivější výsledek, než jsme očekávali a zároveň výsledek, který svědčí o tom, že se daří uplatňovat systém vnitřní konvertibility naší koruny.

Daleko výrazněji než v roce 1990 se projevily důsledky rozpadu trhu RVHP, které byly letos umocněny přechodem na zúčtování a platby ve volně směnitelných měnách a za světové ceny. V návaznosti na to došlo k výpadku našeho celkového exportu, který představoval podle předběžného odhadu cca 80 % loňského objemu za leden a únor. Výrazně se toto projevuje zejména ve vztahu k SSSR, kde za volné měny jsme neumístili do 15. února žádné zboží. Ztráta značné části trhu RVHP nebyla nahrazena nalezením nových odbytišť pro naše zboží v jiných teritoriích.

V souvislosti s cenovým růstem a tvrdým rozpočtovým omezením, výrazně od počátku roku klesá vnitřní poptávka. To se projevuje zejména na spotřebitelském trhu. Maloobchodní obrat ve fyzickém objemu se snížil za leden a únor proti stejnému období loňského roku o 33,3 %. Tento pokles je způsoben tím, že v nové situaci se obyvatelstvo chová z hlediska spotřeby výrazně zdrženlivěji, dochází však také postupně ke změně jeho peněžního chování. Projevuje se stále více preference umísťovat prostředky v investicích, jak reálných /privatizace/, tak finančních /obligace a jiné cenné papíry, investiční fondy/.

Kromě poptávky obyvatelstva došlo i k omezení poptávky po investicích a ke stagnaci poptávky veřejného sektoru.

Odbytová bariéra a pomalé přizpůsobování se podniků změněným podmínkám je hlavní příčinou jejich platební neschopnosti, která kulminovala ke konci února kolem 78 mld Kčs. Poslední údaje ukazují na její pokles v březnu /stav k 21. březnu kolem 60 mld Kčs/. Existenci platební neschopnosti do určité míry je třeba považovat za přirozený projev transformace ekonomiky a za rýsující se signál toho, že reforma začíná působit. Na druhé straně značný rozsah platební neschopnosti podniků tlumí jejich podnikatelskou aktivitu. Tento vývoj vláda bedlivě sleduje a již přijala některá opatření.

Založením Konsolidační banky, na kterou se převádějí úvěry v částce zhruba 120 mld. Kčs /což je 30 % provozních úvěrů/ se řeší část problémů finanční situace podniků. Z těchto úvěrů budou podniky platit výrazně nižší úroky, než je běžná úroková míra a samotné úvěry budou mít delší dobu splatnosti.

Ekonomický vývoj za 2 a půl měsíce se odráží i ve veřejných rozpočtech. Tyto jsou od počátku roku vystaveny silnému tlaku na dodatečné výdaje. Nejvýraznější tlak je soustředěn do rozpočtu federace, kde v důsledku odsunu termínu zvýšení cen uhlí, plynu a tepla vydal státní rozpočet dodatečných 5,6 mld Kčs k 15. březnu na dotace těchto cen. Tato skutečnost nesmírně komplikuje jak celkové záměry v oblasti restriktivní finanční politiky, tak i dosažení rozpočtového přebytku. Celková pozice všech tří rozpočtů u bankovního sektoru by měla vykázat ke konci I. čtvrtletí ve srovnání se stavem k 31. 12. zlepšení zhruba o 11 mld Kčs. Dosavadní vývoj ukazuje, že se tomuto výsledku můžeme přiblížit jen za cenu mimořádných regulačních opatření, z nichž část byla již realizována.

Spolu s liberalizací cen byl na počátku roku nejvýznamnějším krokem naší reformní strategie přechod ke vnitřní konvertibilitě koruny. Dosavadní výsledky jsou pozitivní, ukazuje se, že výchozí úroveň kursu byla stanovena správně. Devizové rezervy se udržují na přijatelné úrovni, růst naší zadluženosti se pohybuje v našich intencích, plnění dluhové služby není ohroženo, což pro budoucí vývoj je slibným výsledkem.

Po 1. lednu 1991 byla zahájena tzv. malá privatizace. Na celém území ČSFR již bylo k dnešnímu dni vydraženo zhruba 600 provozních jednotek. Hrubý výnos z těchto prodejů činí více než 300 mil. Kčs. Počet aukcí přitom každým týdnem roste. Pro nejbližší období je na území obou republik připraveno k prodeji dalších několik tisících provozních jednotek s celkovou vyvolávací cenou kolem 2 mld Kčs. Na základě dosavadního vývoje očekáváme, že faktické hrubé výnosy z prodeje budou v těchto příštích týdnech několikanásobně vyšší.

Velká pozornost veřejnosti je věnována vstupu zahraničního kapitálu do naší ekonomiky. Proto federální vláda nemalé úsilí věnuje kodifikaci pravidel, za nichž zahraniční kapitál do naší země vstupuje. Týká se to zejména podniků se zahraniční majetkovou účastí. Svým rozhodnutím ze dne 21. 3. 1991 se vláda rozhodla plně liberalizovat vznik těchto podniků, pokud je jejich účastníkem z naší strany soukromopodnikatelský subjekt.

Akceleraci růstu počtu podniků se zahraniční majetkovou účastí lze ilustrovat na tom, že k 31. 12. 1989 v Československu existovalo celkem 55 podniků se zahraniční majetkovou účastí. O rok později již těchto podniků bylo 1 200. K dnešnímu datu, t. j. za další zhruba tři měsíce se uvedený počet zhruba zdvojnásobil na 2 500. Z hlediska celé ekonomiky jsou pochopitelně nejvýznamnější ty podniky se zahraniční majetkovou účastí, jejichž základní kapitál přesahuje 10 mil. Kčs /těch je celkem 70/. Podniků nad 100 mil. Kčs základního kapitálu je již 12. Tři podniky se zahraniční majetkovou účastí mají základní kapitál nad 1 mld Kčs. Celkový objem základního kapitálu všech nově vzniklých podniků se zahraniční majetkovou účastí činí zhruba 16 mld Kčs, z čehož polovinu tvoří kapitál ze zahraničí.

Ukazuje se, že současné ekonomické problémy se hlouběji projevují na Slovensku. Nasvědčují tomu ukazatele nezaměstnanosti, kde její podíl je zhruba o bod vyšší než celostátně. Vývoj cenových indexů průmyslové produkce, které jsou na Slovensku vyšší než v ČR o 11 bodů, znamenají jednak odraz jiné struktury průmyslové produkce a jednak jsou náznakem horší konkurenceschopnosti i horší důchodové situace. O rozdílném uplatňování zemědělské politiky svědčí i rozdíly v indexech nákupních cen, které jsou na Slovensku vyšší než v ČR o 13 bodů. Slovenský průmysl je také více postižen konverzí zbrojní výroby, která byla soustředěna zejména v tomto teritoriu.

Celkové zhodnocení vývoje na počátku letošního roku ukazuje, že ekonomická reforma probíhá v zásadě podle předpokladů a že nedochází k nekontrolovanému a neřiditelnému vývoji v žádné z rozhodujících oblastí tržní transformace.

Již v tomto období se vedle nezbytných nepříjemných projevů tržní transformace, se kterými hospodářská politika počítala, začínají objevovat pozitivní prvky. K nim nepochybně patří:

- úspěšné zavedení a fungování systému vnitřní konvertibility koruny,

- snížení převisu poptávky nad nabídkou,

- zvyšující se úloha spotřebitele na trhu,

- rozšiřování spektra služeb pro občany,

- částečná změna chování podniků jak ve směru reagování na poptávku na trhu, tak i v přizpůsobování se konkurenčním nákladům a cenám,

- růst úlohy bank včetně užití tržních kritérií při alokaci zdrojů.

Jak již bylo uvedeno, vláda nevidí žádný důvod pro změnu své reformní strategie, nevidí žádný důvod pro vzdání se hlavních pilířů radikální ekonomické reformy, které rozvíjí v souladu s volebními programy hlavních koaličních partnerů, s programovým prohlášením vlády a se scénářem ekonomické reformy. Tato globální politika byla rozvíjena a prohlubována v dalších dokumentech, mezi něž na přední místo patří státní rozpočet na rok 1991 a hlavní ekonomické zákony, jako je malý a velký privatizační zákon, restituční zákon, zákon o půdě, zákon o cenách, antimonopolní, devizový zákon, atd. Všemi těmito dokumenty je jasně vymezen a předurčen prostor, ve kterém se můžeme v nejbližší budoucnosti pohybovat. Osou vládního programu v ekonomické oblasti zůstává

- rychlá a rozsáhlá privatizace čs. ekonomiky, na základě účelné kombinace standardních a nestandardních privatizačních metod,

- pokračující liberalizace cen s omezováním cenové regulace na nejnutnější případy,

- urychlené otevírání čs. ekonomiky světu jak pomocí prohlubující se míry konvertibility čs. koruny, tak postupnou redukcí zbývajících omezení zcela svobodné výměny zboží přes hranice.

Úlohou státu bude organizovat tyto procesy a současně vytvářet základní podmínky pro aktivitu suverénních, ekonomických subjektů dotvářením nezbytného legislativního rámce, budováním chybějících institucí tržní ekonomiky a prováděním racionální makroekonomické regulační politiky na bázi politiky měnové a finanční.

Stát bude i nadále provádět ve velmi omezeném rámci přímou intervenční politiku prostřednictvím vhodně zvolených státních výdajů na podporu určitých vybraných, a proto rozsahem nutně velmi omezených ekonomických aktivit. Rozsáhlá intervence státu - individuální "plánování" či řízení celých odvětví či podniků, zpracovávání rozvojových či útlumových koncepcí, dotování nebo subvencování zjevně neefektivních nebo odbytově nezajištěných výrob - je již nenávratně věcí minulosti a vláda se k ní nejen nehodlá, ale ani nemůže vracet. Neopodstatněná a nerealizovatelná očekávání podniků ohledně jakéhosi globálního vyřešení jejich finanční situace jsou mylná a vedou jedině k dalším ekonomickým komplikacím.

V rámci tohoto jasně a pevně vymezeného reformního programu je samozřejmě prostor pro celou řadu krátkodobých či střednědobých manévrů hospodářské politiky, které znamenají nezbytnou reakci vlády na rychle se měnící parametry ekonomické situace. Vláda bude pružně měnit (a také běžně mění)

- stupeň cenové regulace a okruh výrobků, které jsou v ní zahrnuty,

- výši dovozní přirážky a okruh dovozů, kterých se týká,

- zařazení jednotlivých výrobků do čtyř základních kategorií sazeb daně z obratu vzhledem k situaci na trhu a ke stavu státního rozpočtu,

- poskytování dotací, finančních výpomocí i státních záruk za bankovní úvěry, atd.

V tomto smyslu je flexibilita hospodářské politiky nevyhnutelná. Není však spojena s žádným měněním reformní strategie či základních principů hospodářské politiky.

Neměnné jsou cíle systémové transformace (zavedení tržní ekonomiky na základě privatizace, cenové liberalizace a otevření ekonomiky), nadále platné jsou i cíle krátkodobé a střednědobé makroekonomické politiky, kterými zůstává

- rychlé zabrzdění dnešní inflace,

- udržování co nejmenšího poklesu vyrobeného produktu,

- minimalizace nezaměstnanosti,

- umírněný růst vnější zadluženosti.

Z toho všeho jasně vyplývá, že není možné nic měnit na restriktivním charakteru měnové a finanční (rozpočtové) politiky, protože jedině takto koncipovaná politika je garantem znovunastolení ekonomické stability a sociálního smíru. Úspěšnost této restriktivní politiky ovšem závisí na mzdové a důchodové politice, protože při nepřiměřeně rychlém růstu mezd (a ostatních příjmů) by

- buď restriktivní politika nebyla možná a rychlá expanze množství peněz by vedla k dalšímu urychlování inflace,

- nebo by byla restriktivní politika udržena a výsledkem by byl rychlý růst nezaměstnanosti.

Je-li prvotní a nejzávažnější příčinou dnešní obtížné situace československé ekonomiky hluboká odbytová krize, je povinností vlády spoluvytvářet svou politikou prostor pro uplatnění našich výrobků a naší národní práce ve světě. Vláda bude pokračovat v sérii smluv o vzájemné ochraně a podpoře investování, usilovat o příznivější podmínky přístupu na mezinárodní trhy, (jako jsou celní podmínky, množstevní omezení apod.), dále uzavírat smlouvy o zabránění dvojího zdanění atd., prostě vše, co napomáhá vytvářet normální předpoklady pro vstup československých podniků na zahraniční trh. V souvislosti s tím bude zejména dbát na vytváření potřebné infrastruktury pro rozvoj exportu poskytováním záruk, rozšířením systému pojištění i financování.

V navazování kontaktů na vládní úrovni byla federální vláda iniciativní v průběhu celého minulého roku a vyvíjela maximální snahu o udržení efektivních hospodářských styků se SSSR. Cestu k nápravě lze vidět nejen v pokračování jednání na všech úrovních (centrum, republiky, podniky), ale zejména v rychlé restrukturalizaci průmyslu tak, aby se postupně na minimum omezila ta výroba, která nemá jiné užití, než na trhu SSSR.

Východisko z dnešní situace je nutno hledat, současně s upevňováním nového systémového prostředí, především v tom, že hospodářská politika podpoří adaptační úsilí podniků. Toto úsilí musí směřovat do dvou základních oblastí. V prvé řadě bude třeba poskytnout reálnou pomoc velkým podnikům se světoznámými značkami, které jsou jádrem čs. průmyslu. Vedle toho je nutno rychle povznést na žádoucí úroveň i výkonnost malých a středních podniků, které zpravidla kooperují s velkými firmami. Právě tyto podniky v minulosti vytvářely image čs. průmyslu jako výrobce technicky pokrokových výrobků.