Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Politika státní podpory průmyslových podniků v dané etapě nemůže být příliš náročná na centrální zdroje, neboť část těchto prostředků již byla vyčerpána. Zásadně musí být konformní s tržním mechanismem a nesmí nahrazovat jeho alokační funkci.

Je nutno si uvědomit, že na rozdíl od centrálně plánované ekonomiky není v současné době vláda nadřízeným, ale jedním ze čtyř relativně nezávislých subjektů, ovlivňujících ekonomický vývoj (cedulová banka, komerční banky, podniky). Dnešní rozdělení kompetencí implikuje také nezbytnost, aby veškerá opatření federální vlády byla předem projednána a koordinována s vládami republik. Kromě toho je vláda ČSFR vázána dohodami se svými partnery v Radě hospodářské a sociální dohody. Prvotním principem činnosti vlády při realizaci ekonomické reformy a tedy i státní průmyslové politiky je proto princip spolupráce a vzájemné informovanosti mezi všemi uvedenými partnery.

Vláda bude ve své práci i nadále klást důraz na vytváření legislativního rámce ekonomické reformy. Přijetím několika klíčových zákonů Federálním shromážděním se zdaleka nevyčerpává legislativní zajištění dalšího postupu transformace československé ekonomiky. Těžiště přípravy dalších reformních kroků se přesunuje na komplexní přestavbu československého daňového systému, který by měl být uplatněn od 1. ledna 1993. Předpokládá se, že sjednocení podmínek pro podnikání umožňuje vydat nový jednotný obchodní zákoník, který nahradí a znovelizuje dosud roztříštěné právní normy existující v této oblasti. Za mimořádně významné pro reformu je třeba považovat i přijetí zákonů o majetku obcí, zákona o živnostenském řádu, o hospodářském úpadku, zákonů upravujících fungování finančního trhu (o bankách, spořitelnách, SBČS, o burse) atd. Tyto kroky federální vlády jsou připravovány v souladu a v návaznosti na legislativní program Federálního shromáždění.

V poslední době vzniklo u nás mnoho nejasností ohledně našich vztahů k Mezinárodnímu měnovému fondu. Je třeba připomenout význam našich vztahů k MMF i charakter těchto vztahů. Mezinárodní měnový fond zaujímá ve světové ekonomice zcela unikátní postavení dané historií, počtem členských států i úlohou, kterou hraje. Funguje ve světě jako určitý katalyzátor, jako zastánce pragmatického postoje k řešení ekonomických problémů jednotlivých zemí světa. Jeho role je daleko významnější než velikost stabilizačních půjček, které některým zemím poskytuje. Aktivita dalších mezinárodních státních i nadstátních institucí, ale i soukromých bank je stanoviskem MMF zásadně ovlivněna. Proto je v našem vlastním zájmu udržovat s touto organizací co nejlepší kontakty.

Vztah Československa k MMF je vztahem partnerským, hospodářská politika ČSFR je výlučně v rukou čs. vlády a MMF vystupuje pouze v roli poradní. Pokud vláda neusiluje o žádný společný stabilizační program, MMF zůstává výrazně stranou a jednou za rok hodnotí hospodářskou politiku země a dává svá doporučení. Pokud však vláda - na základě svého vlastního ekonomického programu - žádá o půjčku, pak se zavazuje, že bude dodržovat určitá kvantitativně formulovaná kritéria, která souhrnně vyjadřují průběh tohoto ekonomického programu. To je právě případem Československa.

Na rozdíl od řady zemí, kde MMF tento vládní program více méně tvoří a přesvědčuje vládu o jeho správnosti, v našem případě tomu bylo naopak. Vláda přišla s jasným programem a při jednáních byla dolaďována dílčí stanoviska s tím, že někdy zvítězil argument jedné strany, jindy strany druhé. Spory však byly vedeny výlučně v rovině kvantity a kvality. Pokud bude ČSFR plnit čtvrtletně stanovená kvantitativní kritéria, mající výlučně makroekonomický charakter (množství peněz v ekonomice, vztah státního rozpočtu a bankovní soustavy, vývoj devizových rezerv a celkové zadluženosti), pak nevznikne mezi ČSFR a MMF žádný zásadní problém, i když budeme mít odlišné názory na některé dílčí otázky, žádné dílčí otázky, týkající se konkrétních podniků či resortů, nejsou předmětem vlastní dohody s MMF. Spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem proto i nadále zůstane integrální součástí naší hospodářské politiky.

Základní strategií finanční politiky pro nejbližší období zůstává důsledná restriktivní politika v oblasti státní rozpočtu, tak jak byl schválen Federálním shromážděním. Vláda zásadně odmítá představy, že zvýšení rozpočtových výdajů je lékem na řešení různých neduhů naší ekonomiky.

Na druhé straně vláda počítá s tím, že bude pomáhat řešit některé finanční problémy spojené s vývojem ekonomiky. Státní rozpočet federace obsahuje rezervu 1,5 mld. Kčs, určenou jednak na výdaje spojené se zavedením či zprovozněním regulační techniky v oblasti zásobování teplem a jednak na řešení důsledků konverze zbrojní výroby. Státní rozpočet se bude podílet na úhradě škod spojených s embargem Iráku a Kuvajtu. Řešení vyžadují i dopady na organizace provádějící zahraničně obchodní činnost, v důsledku provedených devalvací v minulém roce.

Vláda předpokládala, že rezerva státního rozpočtu federace ve výši 4,5 mld. Kčs umožní určitý manévrovací prostor pro řešení některých problémů ekonomického vývoje v roce 1991. Bohužel, odsun rozhodnutí o odstranění dotací k cenám uhlí, plynu a tepla nejenže zlikvidoval tuto rezervu, ale vytvořil dodatečné napětí ve státním rozpočtu federace, který s dotováním těchto cen nepočítal.

Proto bude nezbytné v souvislosti s analýzou státního rozpočtu na přelomu dubna a května posoudit, nakolik dosavadní vývoj v oblasti rozpočtového hospodaření odpovídá základním záměrům hospodářské politiky a případně rozhodnout o přijetí dalších opatření.

S výsledky této analýzy vláda seznámila Federální shromáždění. Současně tyto výsledky budou předmětem jednání s MMF. Tato analýza však nemůže být v žádném případě chápána jako první krok ke změkčení finanční politiky. Od restriktivní finanční politiky nelze v zájmu realizace ekonomické reformy ustoupit.

1. ledna 1991 vstoupil v platnost nový zákon o cenách, který umožňuje přejít ze systému centrálně stanovených cen do systému, v němž základním principem cenotvorby je smlouva mezi prodávajícím a kupujícím. V rámci nastolování systému s liberalizovanými cenami byla prozatím ponechána relativně významná role cenové regulace. Jde o snahu (alespoň dočasně) simulovat ty funkce, které v dokonalém tržním systému působí automaticky. Zvolená strategie vychází ze zásady, že je nutno prozatím regulovat především ceny ve sféře prvovýroby (hutnictví, zemědělství, domácí těžební průmysl), částečně také omezit cenový vývoj ve sféře nejnutnějších životních potřeb (sociální hledisko). V ostatních oblastech, zaplňujících prostor mezi prvovýrobou a finálními výrobky a u vnitřních cen dováženého zboží včetně vstupů je ponechána větší vůle pro cenové pohyby. Zákon o cenách zde omezuje nepřiměřenou cenovou politiku především u těch výrobců i dodavatelů, které mají monopolní postavení.

Navzdory řadě nesouhlasů, kritik, ba i protestů adresovaných ministerstvům financí jako nositelům cenové politiky je možno dosavadní průběh cenové liberalizace hodnotit tak, že významně nevybočuje za rámec anticipovaných tendencí. Potvrzuje se tím i správnost postupu, který neodkládal provedení liberalizace cen až na dobu po dokončení privatizace ekonomiky, tzn. do poměrně vzdálené budoucnosti. Zároveň se její vliv na řadu prvků v chování ekonomických subjektů projevuje efektivně, v první řadě jde o spotřebitele, nicméně dochází také k posunu chování výrobců, především soukromých, viditelný impuls dostal obchod a také proces tzv. malé privatizace.

Základním smyslem cenové regulace bylo především ztlumit dopad prvního cenového šoku, který je důsledkem transformace zahraničních cen (zejména surovin a paliv) prostřednictvím kursu do vnitřních cen a zároveň souvisí s možnými neadekvátními reakcemi dodavatelů na novou situaci při tvorbě cen. Poslední důvod se projevil v prvních týdnech tohoto roku zejména v chování obchodu, cenová regulace poměrně pružně reagovala na to tím, že zejména u sociálně citlivých výrobků byla zavedena regulace obchodních přirážek. Vcelku lze však konstatovat, že původně nastavené regulační bariéry splnily svůj účel, v současné době dochází v rámci posilování či redukce regulace cen k menším úpravám výchozího cenového výměru, který obsahoval seznam zboží s regulovanými cenami.

Nyní, když vnitřní trh se cenově postupně stabilizuje, je třeba postupně realizovat řadu opatření, která navazují na tzv. systémové nápravy v oblasti cen, s nimiž se započalo v průběhu roku 1990. Zároveň nastává další etapa hospodářské politiky v cenové oblasti.

V oblasti cen konečné spotřeby doposud zůstává problémem zavedení vyšších cen paliv (plyn, uhlí) a tepelné energie dodávané obyvatelstvu. Jde o zrušení dotací v této oblasti, které představuje celkový roční dopad na výdaje obyvatelstva ve výši 18 mld. Kčs, čili jde o zvýšení cen konečné spotřeby o dalších 4,7 %. Tento cenové náraz bude zmírněn kompenzačními opatřeními a zároveň se uvažuje o ponechání dotací u tepláren spalujících ušlechtilá paliva. Úprava cen má vstoupit v platnost k 1. květnu 1991.

Dlouhodobě se počítá s tím, dojde k zásadnímu přehodnocení cenové politiky u energetických zdrojů, v krátkém období však je nutno postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k takovému zvýšení cen energetických vstupů, které by ohrozilo chod řady podniků a zároveň roztočilo nežádoucí kolo inflační spirály. Proto pro nejbližší období se počítá se zvýšením ceny elektrické energie (k 1. 4. 1991 o 80 %) pro velkoodběr a u cen pevných paliv (k 1. 6. 1991 o 25 %) pro velkoodběr.

Pro nejbližší období pro cenovou politiku i nadále zůstává základním úkolem tlumit inflační tlaky a být tak významným doplňkem restriktivní finanční a úvěrové politiky. V tomto směru je proto nezbytné, aby v rámci cenové regulace byl dodržován Její jednotný vliv na celém území státu, aby nedocházelo ke kontraverzním regulačním opatřením na republikové případně lokální úrovni.

V závislosti na vývoji celkové tržní situace i na postupném uvolňování trhu s byty, vlády přikročí k realizaci první etapy úprav cen nájemného.

Působení antimonopolní politiky je ovlivněno tím, že zákon o ochraně hospodářské soutěže byl přijat Federálním shromážděním po půlročním odkladu 30. ledna 1991. Až po vydání tohoto zákona mohly začít působit úřady pro hospodářskou soutěž, a to Federální úřad pro hospodářskou soutěž a Slovenský protimonopolní úřad, zřízený v říjnu 1990 zákonem Slovenské národní rady. Český úřad pro hospodářskou soutěž není zatím ustanoven.

Úkolem orgánů na ochranu hospodářské soutěže v zemích s vyspělou tržní ekonomikou je prevence, tj. předcházení tvorbě kartelů, fúzí a případů monopolního a dominantního postavení. V podmínkách československé ekonomiky budované výrazně na principech monopolního postavení státních podniků bude postupovat kombinovaně, tj. zaměřovat se paralelně i na posuzování existujících kartelů, fúzí a monopolního a dominantního postavení z hlediska záměrů přijatého zákona.

V současné době Federální úřad pro hospodářskou soutěž, kromě jiných otázek, zkoumá postup podniku Barum na trhu a též dodavatelské vztahy mezi Škodou Mladá Boleslav a jejími subdodavateli a vliv postoje těchto organizací na výši ceny.

V § 21 zákona na ochranu hospodářské soutěže je uložena povinnost podnikatelských subjektům oznamenovat případy, na které se vztahují ustanovení zákona (kartely, fúze, monopolní a dominantní postavení), do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. do 31. května 1991. Při nedodržení těchto povinností jsou orgány pro hospodářskou soutěž oprávněny ukládat pokuty do výše 5 % z obratu za poslední finančně uzavřený rok.

Vláda ČSFR v současné době připravuje významný krok ekonomické reformy - přestavbu daňové soustavy. Naším cílem je vytvořit daňovou soustavu pro vstup do tržní ekonomiky, srovnatelnou se státy Evropských společenství. Realizuje se koncepce soustavy schválená vládou v loňském roce s cílem uvést daňovou soustavu do života k 1. 1. 1993. Řešení věcných problémů nové daňové soustavy je značně náročně, i když se plně využívá zahraničních zkušeností. Současný stav prací na návrzích zásad daňových zákonů dává k tomu předpoklady, i když práce zdržují zejména kompetenční problémy plynoucí z návrhu orgánů SR, které předpokládají omezení přímého působené daňových zákonů FS na poplatníky. To však nelze u základních daní připustit, neboť by to nejen neodpovídalo čl. 12 odst. 2 ústavního zákona o čs. federaci, ale ani potřebě jednoty základní zákonné úpravy přímého zdanění příjmů podniků, organizací a obyvatelstva i zdanění nepřímého, tj. spotřebních daní. Pro další postup se hledá přijatelný konsensus v této otázce. Určité zdržení prací z těchto důvodů však je. Presto se předpokládá postupné předložení návrhů zásad daňových zákonů federální vládě do 30. 4. 1991 podle plánu legislativních prací vlády ČSFR. Ministerstva financí republik zpracovala návrhy zásad zákonů národních republik. Určité zdržení je ve zpracování návrhů zásad zákonů NR o správě daní a řízení ve věcech daní a poplatků, které jsou nezbytné pro daňovou správu.

Pokud jde o konstrukci daní, návrhy zákonů navazují na daňové soustavy ekonomicky vyspělých zemí. Předpokládá se snížení tzv. daňové míry /poměr daňového výnosu k hrubému národnímu produktu proti současné úrovni minimálně o 5 - 10 bodů/. Velkou změnou bude zejména zavedení daně z přidané hodnoty od 1. 1. 1993.

Významným opatřením, které bylo provedeno v závěru roku 1990, je sjednocení sazeb odvodů ze zisku do státního rozpočtu a důchodové daně na 55 % /u daně zemědělské zůstává 50 %/. Nemůžeme ustoupit tlakům na další snížení sazeb odvodu a daně ze zisku již v r. 1991 nebo 1992, neboť nemůžeme snižovat daně bez další restrikce výdajů státních rozpočtů. Proto vláda do 1. 1. 1993, kdy vstoupí do života nová daňová soustava, nepočítá s výraznějšími zákonnými změnami v platných odvodech a daních.

Federální vláda bude klást důraz na dodržení stanoveného postupu pro realizaci daňové reformy, aby byl dostatečný časový prostor pro její realizaci, neboť zkušenosti ukazují, že uvedení těchto zákonů do života vyžaduje delší, nejméně půlroční, období.

Jednou z podmínek fungování stávající a hlavně budoucí daňové soustavy i státního mechanismu je pružná a efektivní daňová správa. Pro tento úsek státní správy byly vytvořeny právní a organizační předpoklady. Na základě zákona České národní rady bylo v České republice zřízeno 218 finančních úřadů a 8 finančních ředitelství a na základě zákona Slovenské národní rady pak 145 daňových úřadů a 4 daňová ředitelství ve Slovenské republice. Jde v současné době pouze o předpoklady, ale nikoli o skutečné zlepšení ve výkonu správy daní. V těchto úřadech není dostatek kvalifikovaných pracovníků a potřebám neodpovídá ani jejich vybavení výpočetní technikou. Dobrá daňová správa posiluje a zlepšuje právní povědomí občanů. Občané musí pocítit, že nikdo nemůže beztrestně okrádat stát a tím i je samé. Vláda proto považuje za potřebné zcela bezodkladně zlepšit situaci na tomto úseku. Zjišťuje, že vytváření těchto nových orgánů, které by měly účinně působit co nejdříve, probíhá v obou republikách příliš pomalu. Vláda věří, že získá v tomto směru podporu všech zastupitelských sborů a že orgány republik přijmou příslušná opatření včetně vyčlenění finančních prostředků. Vlády republik a ministerstva financí republik by měly podstatně zrychlit rozběh činnosti nových finančních orgánů v okresech a dalších místech. Prvním úkolem, který je zatěžkávací zkouškou, je zvládnutí vyměření a vybrání daně z příjmu obyvatelstva za r. 1990 a zvýšení kontroly podniků a organizací v placení odvodů a daní v r. 1991.

Vláda si je vědoma, že z dlouhodobého hlediska jsou nejvýznamnějším prvkem ekonomické reformy institucionální změny, včetně změn a přesného vymezení vlastnických práv k výrobním prostředkům. Na základě restitučních a privatizačních zákonů schválených Federálním shromážděním projednala 15. března 1991 Finanční rada ČSFR materiál FMF obsahující první verzi základních zásad provedení velké privatizace.

Tyto zásady dávají do vztahu aplikaci standardních privatizačních technik a tzv. kupónové privatizace. Na základě těchto zásad bude vybráno zhruba 400-600 dnešních státních podniků nebo akciových společností, které budou privatizovány známými a ve světě vyzkoušenými metodami tzn. přímým prodejem nebo prodejem majetkových účastí státu. Nabídka bude prováděna především formou veřejné soutěže, nebo veřejnou dražbou. V maximální míře budou využity zprostředkovatelské služby domácích a zahraničních poradenských organizací.

Zkušenosti z privatizace jinde ve světě však vládu vedou k závěru, že celkový objem státního majetku není možné prodat do soukromého vlastnictví v přijatelně krátkém časovém období při použití pouze standardních privatizačních metod.

Vláda proto od počátku svého vzniku hledala cesty, jak proces privatizace urychlit. Federální ministerstvo financí ve spolupráci s republikovými ministerstvy pro privatizaci a dalšími státními orgány připravuje rozsáhlý projekt privatizace velké skupiny státních podniků pomocí investičních kupónů. Připraveny jsou již základní principy použití kupónů, rozvaha ohledně vybavení celého procesu výpočetní technikou, o nákladech celého procesu a způsobu jejich financování.

Na základě uvedeného jednání Finanční rady ČSFR vznikl první harmonogram postupu prací, podle něhož by k distribuci a prodeji investičních kupónů mělo dojít již v září tohoto roku. Vlastní prodej akcií privatizovaných akciových společností za investiční kupóny by měl byt realizován v období leden-únor 1992.

I Standardní privatizační proces již fakticky začal a je plně v kompetenci republikových orgánů.

Federální ministerstvo financí - ve spolupráci s příslušnými republikovými orgány již iniciovalo založení čtyř pracovních skupin, které urychleně dopracují podrobnosti:

- výběru podniků a akciových společností vhodných pro alternativní způsoby privatizace, včetně privatizace pomocí investičních kupónů /gescí bylo pověřeno české ministerstvo pro privatizaci/;

- vymezení různých typů investičních kupónů, zejména s ohledem na jejich použití pro účely finanční restituce podle zákona o mimosoudních rehabilitacích /gescí bylo pověřeno slovenské ministerstvo pro privatizaci/;

- emise a použití investičních kupónů /gescí pověřeno federální ministerstvo financí/;

- zakládání investičních privatizačních fondů, jejichž prostřednictvím bude privatizace rovněž probíhat /gescí pověřeno federální ministerstvo financí ve spolupráci se Státní bankou/.

Práce uvedených čtyř skupin se již rozběhly a jsou vytvořeny dobré výchozí podmínky pro to, aby velice přísné termíny, obsažené v zákonech o mimosoudních rehabilitacích a o převodu státního majetku na jiné osoby, byly dodrženy. Za zvláště pozitivní vláda považuje, že v oblasti privatizace se na půdě jak Hospodářské rady, tak Finanční rady daří úspěšně řešit všechny potenciální kompetenční problémy mezi federací a republikami.

Restriktivní měnová politika centrální banky je důležitou součástí vládního programu ekonomické reformy. Zpomalování cenové dynamiky i vcelku bezproblémový náběh systému vnitřní směnitelnosti ukazují, že takto založená politika byla zvolena správně. Předpokládá se přitom, že jednotlivé parametry této politiky nejsou fixní, ale že budou upravovány k dosažení optimálního účinku, t. j. k zabránění inflačního přílivu peněz do ekonomiky, avšak ne za cenu přílišné hospodářské recese. Půjde-li vývoj v devizové i cenové oblasti nastoupeným směrem, je možno uvažovat s určitým snížením úrokových sazeb, případně se změkčením platebních podmínek dovozů.

Účinnost měnové politiky do značné míry závisí na způsobu převodu makroekonomických měnových záměrů do mikroekonomických podmínek prostřednictvím bankovního sektoru. V této oblasti jsou připravována mnohá opatření s cílem zvýšit soutěživost v bankovnictví, zvýšit nabídku bankovních služeb a odstranit nepružnost a zastaralost v přístupu ke klientům.

Zdokonalují se vztahy mezi centrální bankou a obchodními bankami, zejména se otevírá větší přístup k peněžní likviditě prostřednictvím několika druhů refinančního úvěru, v březnu bylo zavedeno provizorní denní zúčtování denních pozic bank u SBČS, což společně s výstavbou clearingového centra vytvoří základní podmínky pro rozvoj mezibankovního peněžního trhu.

Nízká konkurence v čs. bankovní soustavě je řešena jednak vznikem nových domácích bank, dále postupným povolováním působení zahraničních bank a v neposlední řadě i liberalizací přístupu podniků k zahraničním úvěrům.

Základem čs. bankovnictví je v současné době šest největších bank, které v rozhodující míře vytváří hlavní výkony i image našeho bankovnictví. SBČS ve spolupráci se Světovou bankou připravuje u těchto největších čs. bank hloubkové revize jejich hospodaření a výkonnosti. Tato revize bude východiskem pro projekt modernizace našeho bankovnictví, který bude zahrnovat i privatizaci a bude mít za cíl dovést tyto stěžejní banky co nejrychleji na standardní evropskou úroveň.

V řadě oblastí našeho státu stále přetrvávají vážné ekologické problémy. Jsou důsledkem hlubokého narušení všech složek životního prostředí v minulých desetiletích, značné setrvačnosti ekonomiky způsobené náročností a nákladností nezbytné záměny zaostalých technologií a výrobních programů, ale často také přetrvávajícího plýtvání surovinami a energií, nešetrného hospodaření v krajině a lhostejností vůči přírodě.

Základem ekologické politiky federální vlády je úsilí o integrování ekologických aspektů do celkové strategie rozvoje naší společnosti. Urychleně budujeme především základní právní rámec usměrňující vztahy všech subjektů k životnímu prostředí v souladu s normami Evropského společenství. V nejbližší době předložíme Federálnímu shromáždění návrhy zákonů o odpadech, o ochraně ovzduší a o životním prostředí. Poprvé v historii budujeme - spolu s vládami obou republik - ucelený systém institucí pečujících o životní prostředí. Společně také připravujeme státní program péče o životní prostředí, který je zaměřen nejen na odstranění existujících zdrojů škodlivin, ale především na preventivní opatření spojená se zaváděním maloodpadových, recyklizačních a jiných ekologicky šetrných technologií, produkcí výrobků s lepšími ekologickými vlastnostmi a ekologicky vhodnějšími způsoby hospodaření. Podporujeme rozvoj ekologické výuky a vzdělávání, stejně jako dobrovolné organizace pracující v oblasti ochrany přírody a péče o životní prostředí. Ekologická hlediska jsou respektována i při přípravě dalších kroků ekonomické reformy, zejména v daňové soustavě a úvěrové politice.

V současných podmínkách formování trhu se strukturální politika v rámci kompetencí federace zaměřuje na řešení vybraných problémů energetické a surovinové politiky, podporu rozvoje infrastruktury, proexportních opatření a na spoluúčast při řešení konverze zbrojní výroby.

Vláda vychází z nutnosti jednotně řešit rozhodující otázky energetické politiky pro celou ČSFR v úzké spolupráci s republikovými orgány. Proto se připravují v těsné součinnosti s vládami republik "Zásady státní energetické politiky ČSFR" zaměřené na snížení spotřeby energie ve všech oblastech ekonomiky a na propojení energetických sítí se zeměmi Evropských společenství a ostatními státy.

Na podporu navržených cenových opatření v oblasti paliv a energie vláda schválila "Zásady státní účasti při snižování spotřeby paliv a energie v obytných budovách a bytech" a na jejich programové zajištění v republikách uvolnila částku 500 mil. Kčs z prostředků federace.

Kompetencemi předurčené formování strukturálních programů federálního významu se v současnosti koncentruje na oblast konverze zbrojní výroby. Po zhodnocení odbytových aktivit v oblasti zbrojní výroby a řešení nákladů na přechod k civilním výrobám federální vláda stanoví míru své účasti na procesu konverze v republikách, přičemž se počítá s finančním krytím vznikajících nákladů konverze z účelových rezerv státního rozpočtu federace.

Vláda projedná v nejbližší době opatření k zachování kapacit čs. zbrojní výroby nezbytných pro obranu státu s tím, že zvláštní fond speciální techniky bude doplněn i z prostředků státního rozpočtu federace ve výši 500 mil. Kčs. Vláda nemá námitek, aby do politicky přijatelných teritorií byl směrován rovněž vývoz výrobků zařazených do zvláštního fondu speciální techniky.

V zájmu podpory podnikatelských subjektů a zmírnění dopadů mimořádných ztrát z probíhajících obchodních případů, uzavřených v rámci úvěrových exportních obchodů, vláda uvažuje se selektivní podporou exportu ze strany státu a formou úhrady úrokových rozdílů u vývozců do celkové výše 500 mil. Kčs uvolněných z rozpočtových rezerv federace.

Souhrn těchto aktivit představuje rozpuštění účelové rezervy státního rozpočtu federace na strukturální změny v těchto směrech:

V zemědělství federální vláda - i po předání stěžejních kompetencí do působnosti republik - průběžně řeší velké množství problémů, jako např. garantované ceny vybraných zemědělských výrobků, působení fondu tržní regulace, restrukturalizaci chovu skotu včetně otázek přecenění základního stáda na vrub základního jmění a pod.

Při formulaci a uplatňování státní průmyslové politiky federální vláda ve spolupráci s vládami republik očekává, že:

- jednotlivé podniky a družstva si zpracují vlastní programy vycházející především ze zastavení odbytově nezajištěné výroby a z orientace na odbytově zajištěnou výrobu, z návrhů úvěruschopných projektů, které předloží našim, případně zahraničním komerčním bankám, z návrhů vlastního postupu snižování platební neschopnosti a zadluženosti a z jednání o vstupu zahraničního kapitálu do podniku,

- při řešení finančních potíží podniky využijí nové možnosti, které nabízí zejména používání akreditivů, směnek, akcií a obligací aj.,

- podniky se obrátí na příslušné resorty až když mají vytipovány zahraniční partnery a chtějí ve spolupráci se zástupci vlády dokončit přípravu smlouvy o vstupu zahraničního kapitálu do podniku, nebo když chtějí získat pro svůj program vládní podporu (např. formou získání státních garancí na úvěry poskytnuté peněžními ústavy).

K projednání ve vládách republik a následně ve federální vládě je připravena strategie urychlení rozvoje spojů v podmínkách informatizace, včetně zásad státní spojové politiky. Zpracovány jsou projekty strukturálních změn v oblasti digitalizace telekomunikační sítě, rozvoje veřejné datové sítě a radiotelefonů. Od 1. dubna 1991 zahájí svou činnost Poštovní banka.

V železniční dopravě je zpracován návrh na smlouvu mezi státem a ČSD pro rok 1991, ve kterém jsou zakotveny zásadní přístupy ke zhospodárnění železniční dopravy. Jedním z důležitých opatření je i oddělení infrastruktury od provozu, které je zapracováno v návrhu "Zásad státní dopravní politiky". Tento zásadní materiál bude v nejbližší době projednán ve vládě ČSFR.

Vláda rozvíjí podporu drobného a středního soukromého podnikání např. formou daňových úlev, umožněním urychleného odepisování základních prostředků, liberalizací zahraničně obchodní činnosti, zjednodušenými pravidly usměrňování mzdového vývoje apod. Tomuto procesu napomohou jednak legislativní opatření, jako např. připravované návrhy živnostenského řádu, obchodního zákoníku, novel občanského zákoníku, občanského soudního řádu a dále rozběh činnosti protimonopolních, živnostenských a finančních úřadů. Souběžně s podporou soukromého podnikání půjde rovněž i o zamezení spekulací s existujícím podnikovým hmotným i nehmotným majetkem (informacemi).

Profilování strukturálních změn velmi významně ovlivní také zahraniční pomoc. Jde o programy, fondy a účelově poskytnuté úvěry, u kterých zajišťují koordinující úlohu federální orgány.

státům. Jde zejména o technickou pomoc formou zabezpečení stáží, konzultací, projektových studií, seminářů apod. Pro rok 19 91 se předpokládá v rozsahu cca 100 mil. ECU.

Pomoc vlády USA soukromému sektoru ČSFR vytvořením Amerického podnikatelského fondu v rozsahu cca 60 mil. USD se zaměřením na rozvoj malých a středních soukromých podniků. Předpokládá se, že v roce 1991 bude z tohoto fondu využito cca 5 mil. USD.

Jednání se Světovou bankou směřuje ke třem formám hospodářské pomoci:

- finanční a technická pomoc v rámci procesu privatizace a restrukturalizace národního hospodářství. Jedná se o financování strukturálních a privatizačních studií a projektů, úhrady expertní pomoci, stáží, demonstračních projektů apod. Zatím se uvažuje s rozsahem cca 60 mil. USD,