- podpora ekonomické reformy zejména z hlediska vnější rovnováhy (vnitřní směnitelnost, platební bilance, kurs koruny) ve výši cca 200 až 250 mil. USD,
- financování investičních projektů v oblasti energetiky a životního prostředí až do rozsahu 500 mil. USD pro období po roce 1991 (je podmíněno přijetím opatření ve vnitřních cenách energie).
Kromě toho probíhají jednání o hospodářské a finanční pomoci od Evropské banky pro hospodářskou spolupráci a s dalšími multilaterálními institucemi, jakož i s vládními a nevládními institucemi v zahraničí na bilaterální úrovni. Již rozběhnuté a z tohoto hlediska velmi aktivní jsou činnosti financované britským know-how fondem.
h/ Zahraniční obchod
Tlak podnikové sféry na pokračování vývozu do SSSR, snaha zachovat zaměstnanost i chybný předpoklad, že se jedná o dočasné problémy na sovětské straně, vedly k tomu, že v roce 1989 poskytla tehdejší vláda sovětské straně úvěr na 2 mld převoditelných rublů. Rozsah československého vývozu a snížení sovětského dovozu, včetně snížení cen paliv, v letech 1989 a 1990 však nejenom plně vyčerpaly tento úvěr ale navíc vytvořily další čs. aktivum ve výši cca 1,8 mld převoditelných rublů. Je zřejmé, že v posledních letech byl čs. vývoz do SSSR udržován na výši požadované výrobními podniky pouze za cenu úvěrování. Stav naší ekonomiky v žádném případě již neumožňuje v dalších úvěrech tohoto typu pokračovat.
Protože bylo zřejmé, že přechod na platby ve volných měnách bude znamenat závažný pokles vzájemného obchodu zejména z důvodu, že sovětské podniky nemají a v nejbližší době nebudou mít k dispozici dostatečné množství volnoměnových prostředků, byla v průběhu roku 1990 projednána a uzavřena se SSSR mezivládní dohoda o přechodu na nové podmínky obchodně ekonomických vztahů, ve které:
- byl deklarován přechod na platby ve volných měnách, na světové ceny a světové podmínky obchodu,
- umožňuje se vzájemné zúčtování u dohodnutých seznamů dodávek,
- byly potvrzeny možnosti bártrových obchodů mezi podniky,
- dohoda připouští a podporuje možnost obdobných dohod mezi ČSFR a jednotlivými svazovými republikami SSSR, případně mezi ČR, SR a jednotlivými svazovými republikami a regiony.
Návazně byla podepsána obchodní dohoda se SSSR na rok 1991 včetně vzájemně svázaných seznamů dodávek, představujících cca 30% objemu roku 1990. Na úrovni federální vlády byla rovněž podepsána platební dohoda řešící mimo jiné způsob přepočtu čs. aktiv v SSSR a způsob zúčtování. Do seznamu však sovětská strana odmítla zahrnout řadu položek strojírenských i spotřebního zboží, které SSSR potřebuje pro svůj vnitřní trh.
To svědčí o tom, že prioritní snahou SSSR je zlepšit vlastní platební bilanci ve volných měnách i za cenu vzniku vnitřních hospodářských potíží a nedodržení dřívějších závazků. To je zřejmě také důvodem, proč sovětská strana přes naše mimořádné naléhání nezařadila do seznamu vzájemně svázaných položek dokončení dodávek na již dříve uzavřené kontrakty u investičních celků s dlouhou dodací lhůtou. V tomto směru probíhají další jednání.
Proto FMZO a FMH ve spolupráci s příslušnými ministerstvy vlády ČR a SR iniciovaly jednání s rozhodujícími svazovými republikami. Příslušné obchodní dohody s republikami jsou v současné době většinou připraveny k podpisu. Velké časové zdržení je vyvoláno nejasnostmi v oblasti skutečných kompetencí jednotlivých republik nad jejich surovinovými zdroji a tím i reálností jejich protidodávek.
Federální vláda podpořila rozšíření úvěrových zdrojů ze strany bank v průběhu února. Bude podporovat využití národních měn ve vzájemném obchodě a veškerých forem bártrové a kompenzační výměny zboží.
Se všemi východoevropskými zeměmi (s výjimkou Rumunska) byly podepsány nové mezivládní dohody o obchodu a platbách ve volně směnitelných měnách počínaje rokem 1991. Vývoj obchodu však v nových podmínkách zatím neprobíhá uspokojivě z důvodu nedostatku devizových i vnitřních finančních prostředků i záruk plateb.
FMZO usiluje o to, aby vedle obchodů v efektivní volné měně byly vytvořeny zvláště pro počáteční období podmínky pro realizaci dalších forem zúčtování obchodů (bártrů, kompenzací a pod.), které by vedly k urychlenému zlepšení stávající situace.
Značnou pozornost věnuje federální vláda vytváření předpokladů pro získávání nových trhů pro náš export, které by svojí kapacitou i platební schopností umožnily nejen nahradit snížený vývoz do zemí RVHP, ale další podstatný rozvoj exportu.
Evropa zůstane pro nás i v budoucnu trhem rozhodujícím. Proto má pro nás zvláštní význam Asociační dohoda s Evropskými společenstvími a v jejím rámci ustanovení o vytvoření zóny volného obchodu. Postupné odstraňování překážek obchodu v celní oblasti v množstevním omezení našich vývozců a různých administrativních bariér, umožní našim podnikatelům, pokud budou moci kvalitativně i ekonomicky na tomto trhu obstát, najít další možnosti prodejů svých výrobků.
O vytvoření zóny volného obchodu jedná intenzivně FMZO také s ESVO na základě tzv. göeteborské deklarace zemí ESVO a ČSFR z června 1990.
Při bilaterálních a mnohostranných jednáních se zeměmi Evropských společenství se podařilo s platností od 1. 1. 1991 prosadit udělení všeobecného systému preferencí, kterým se umožňuje bezcelný přístup většiny čs. výrobků na tento trh.
Stejnou pozornost vláda věnuje spolu se zásadní změnou politických vztahů k USA i otevření tohoto jednoho z největších trhů pro náš vývoz i dovoz. 17. listopadu m. r. vstoupila v platnost nová obchodní dohoda s USA, která poskytla znovu ČSFR doložku nejvyšších výhod - řádové snížení celních sazeb na dovozy z ČSFR a zlepšení podmínek pro čs. vývozce. Současně jsme vládu USA požádali o zařazení ČSFR do systému celních preferencí - GSP, což bude znamenat další snížení celních sazeb a další vývozní možnosti.
Z rozvojových zemí jde zejména o Indii, Irán, Pákistán a Indonesii, kde jsou na základě nových jednání možnosti vývozů především strojírenství, při zajištění plynulého splácení těchto dodávek potřebnými surovinami. Stejné možnosti se jeví v Alžíru, ale také v Egyptě a Turecku.
Byla uzavřena nová obchodní dohoda s Jižní Koreou v říjnu 1990, před podpisem jsou nové obchodní dohody s Israelem, Sjednocenými arabskými emiráty a zejména Saúdskou Arábií, která se může stát největším trhem v oblasti arabského poloostrova. Nové možnosti otevřela jednání FMZO pro čs. export i import ve Venezuele, Brazílii a Argentině. A konečně pozitivní vývoj přineslo jednání s Jihoafrickou republikou, se kterou se připravuje obchodní dohoda a otevření obchodního zastoupení ČSFR. JAR může dodávat prakticky většinu deficitních surovin a má zájem o značnou část našich výrobků.
Liberalizace zahraničního obchodu je jedním z důležitých opatření naší ekonomické reformy, neboť skutečné konkurenční prostředí je zcela nezbytným předpokladem optimalizace odbytových a zásobovacích cest ve vztahu k zahraničí na základě tržních kriterií a rozvoje aktivity podnikatelských subjektů.
Z druhé strany je jasné, že přechod od monopolu nevelkého počtu státních podniků zahraničního obchodu direktivně řízených z jednoho centra, tj. ministerstva zahraničního obchodu, k liberalizovanému tržnímu prostředí s velkým množstvím samostatných podnikatelských subjektů nebylo možné provést naráz a jediným právním aktem.
V průběhu roku 1990 byla proto provedena řada kroků směřujících k zavedení konkurenčních vztahů mezi dříve monopolními podniky zahraničního obchodu a zejména k liberalizaci přístupů československých subjektů k zahraničně obchodní činnosti. Výsledkem bylo výrazné zvýšení počtu podniků i podnikatelů, kteří získali oprávnění k této činnosti z cca 400 na počátku roku 1990 na více než 5 000 v lednu 1991.
S platností od 1. 2. 1991 získávají na základě vyhlášky FMZO č. 27/1991 Sb. oprávnění k zahraničně obchodní činnosti automaticky všechny československé subjekty zapsané v podnikovém rejstříku. Výjimku, kdy je nutno i nadále žádat povolení, tvoří pouze omezený rozsah druhů zboží uvedený v nařízení vlády č. 256/1990 Sb. Dalším liberalizačním krokem bude nový zákon o zahraničně obchodní činnosti, který je již připraven a je projednáván s vládami republik.
V souladu s kroky vedoucími k otevírání naší ekonomiky světu a růstem cestovního ruchu jsou prováděny nezbytné změny ve struktuře celní služby jak ve směru zrychlení celního odbavení (nové přechody, příprava na přechod k jednotnému celnímu formuláři ES, dohody se zahraničními celními službami, "zelený" a "červený" pruh), tak i nezbytné ochrany proti podloudnictví a pašování (celní stráž na "zelené" hranici).
Je předpoklad, že záměr plně liberalizovat čs. zahraniční obchod bude v I. pololetí tohoto roku dokončen. Vláda bude prosazovat zájmy státu i v této oblasti především na základě obecně platných legislativních úprav, ekonomických pravidel a systému podpory exportu.
IV. Shrnutí
Vláda se pokusila předložit realistickou zprávu o stavu ekonomiky a dalším postupu své hospodářské politiky. Přes všechny nepříznivé okolnosti a možná rizika je federální vláda přesvědčena, že situace je úspěšně zvládnutelná i v tomto složitém přechodném období. Jsme rovněž přesvědčeni, že v horizontu příštích dvou let se můžeme dočkat zlepšování hospodářské výkonnosti, obnovy růstu životní úrovně a postupného zařazování republiky do rozvojového proudu vyspělé části světové ekonomiky.
První podmínkou toho, abychom tento směr udrželi, je neotálet v pokračování ekonomické reformy, v jejích systémových krocích a makroekonomických opatřeních. Nebylo by větší neprozřetelnosti, než kdybychom podlehli iluzi, že problematická dočasná výhoda změkčených podmínek a odkladů je lepší než důrazný tlak na návrat mezi vyspělé ekonomiky, na skutečné systémové i výkonnostní přizpůsobení.
Druhou podmínkou je pružnost hospodářské politiky. Jestliže na jedné straně federální vláda nehodlá ustupovat z hlavních systémových kroků budování moderní otevřené tržní ekonomiky, bude na druhé straně ve svých konkrétních hospodářských rozhodnutích pružně reagovat na vývoj výkonnosti a rovnováhy naší ekonomiky. Dělali jsme to tak i doposud. V tomto ohledu musíme otevřeně říci, že v zájmu udržení stability ekonomiky považujeme za nutné znovu se vyjádřit k již uzavřené Generální dohodě se sociálními partnery.
Aby federální vláda mohla jednat skutečně pružně, potřebuje účinnou spolupráci všech, kdo se reálně na tvorbě hospodářské politiky, ať již přímo nebo nepřímo, podílejí. V demokratické společnosti není tvorba hospodářské politiky jednoduchá, protože musí být založena na dialogu. Může sice vycházet z konfliktu, ale nejlépe by bylo, kdyby vycházela z konsensu. Jeho předpokladem je ovšem vzájemné pochopení partnerů, kteří si uvědomují všechny stránky a souvislosti problémů a jejich možných řešení. Už sama struktura každé centrální vlády a způsob její práce jí dává podstatně větší příležitost vidět souvislosti problémů, než to má kdokoliv jiný. O to větší je i její odpovědnost. Stejně tak je ale i věcí odpovědnosti dalších partnerů účastnících se tvorby hospodářské politiky, aby si ucelený pohled na ni soustavně a rychle budovali. Nelze v této souvislosti přehlédnout dobré zkušenosti s projednáním některých opatření v Hospodářské radě, ve Finanční radě a Radě hospodářské a sociální dohody.
Otevřeně říkáme, že dnešní systém výkonných kompetencí v ČSFR není pro provádění pružné politiky výhodný a často odděluje rovinu koncepční a zabezpečující. Zakládá přitom nepružný mechanismus rozhodování, který se snažíme překonávat často neformální spoluprací po vertikální linii. Stále však federální vládě, od níž je vyžadována zásadní odpovědnost za chod jednotné ekonomiky a za průběh reformy, zužuje možnosti tuto reformu rychle prosazovat do života. Navíc zdlouhavé budování tohoto systému kompetencí v kritickém období přípravy reformy v minulých měsících prioritně zaměstnávalo národní vlády a do značné míry odvádělo i pozornost federální vlády od životně důležitých národohospodářských otázek.
Považujeme za potřebné připomenout, že dnešní kompetenční úpravy byly projednány a schváleny v zákonodárných sborech, které v tomto ohledu za stávající míru akceschopnosti hospodářské politiky a realizovatelnosti reformní strategie nesou spoluodpovědnost. Vědomí této spoluodpovědnosti za reálný chod naší společnosti by mělo být neustále přítomno při všech pracích na legislativních aktech Federálního shromáždění.
Je nezbytné mít stále na zřeteli, že přechod k demokratické společnosti znamená podstatnou změnu rolí hlavních orgánů státu i reprezentativních zájmových orgánů společnosti. Čím vyšší reálný obsah přináší nová identita těchto orgánů, tím se zvyšuje i spoluzodpovědnost, která je s ní neodlučitelně spojena. Konec konců se vždy jedná o politickou a morální spoluzodpovědnost a její velikost v tomto klíčovém bodě našich moderních dějin je mimořádně velká.