Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Vymezení pojmů "zvláštní odpad" a "nebezpečny odpad" (který je jak podle navrhovaného zákona, tak i skutečně svou podstatou zvláštním odpadem) vytváří podmínky k tomu, aby tyto odpady vzhledem ke svým vlastnostem byly podřízeny přísnějšímu resp. zvláštnímu režimu nakládání s nimi.

Pojem "odpadové hospodářství" v sobě zahrnuje nejen vlastní "nakládání s odpady", tj. zejména shromažďování, přepravu, skladování a zneškodňování odpadů, ale klade důraz též na předcházení a omezování vzniku odpadů, tedy na velice důležité prevenční působení. Původcem, tj. právnickou nebo fyzickou osobou při jejichž podnikatelské činnosti vznikají odpady, se podle návrhu rozumí jakákoliv právnická či fyzická osoba vystupující ve vztazích vznikajících při podnikatelské činnosti. Občan (fyzická osoba), který není soukromým podnikatelem podle zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání,. se tedy za původce nepovažuje a zvláštní úprava platná pro původce se na něj nevztahuje.

Vymezení pojmu "vývozce odpadů" umožňuje zamezit nekontrolovatelnému přechodu odpadů přes hranice.

Navrhovaná úprava obsahuje základní principy platné pro cely okruh zákonem upravovaných společenských vztahů a vztahuje se jak na orgány a organizace, tak i na občany. Tvoří základní rámec, ve kterém je nutné se pohybovat, má-li byt splněn účel tohoto zákona, při čemž vychází zejména pokud jde o zákaz vývozu odpadů do rozvojových krajin, nebude-li zajištěno jejich nezávadné zneškodnění, z úpravy obvyklé ve vyspělých evropských zemích (např. Švýcarsko).

Za zásadní třeba považovat otázku dovozu odpadů. Z hlediska životního prostředí by bylo optimální dovoz ze zákona zakázat. Zkušenosti však ukazují, že rigorosně pojatá omezující ustanovení jsou v běžném životě velmi obtížně realizovatelná, mnohdy i nepraktická. Zákon proto vychází rovněž ze zákazu dovozu odpadů za účelem jejich zneškodnění, ale s tím, že v některých konkrétních případech, při současném splnění všech zákonem stanovených podmínek, může být takovýto dovoz povolen a dokonce mohou nastat případy, kdy toto řešení bude i přínosem pro životní prostředí, zejména pokud jde o dovoz špičkových technologických zařízení podmíněný resp. realizovatelný za předpokladu likvidace (má se za to, že bezpečné) určitého množství odpadů zahraničního dodavatele.

Smyslem tohoto ustanovení není v tomto případě snaha podstatně zmírnit zásadu tykající se zákazu dovozu odpadů na území ČSFR, ale umožnit v ojedinělých a zcela výjimečných případech, vyvolaných event. nepříznivou ekonomickou situací, řešit touto formou zneškodňování odpadů.

Toto ustanovení svou úpravou institutu souhlasu příslušného orgánu státní správy vytváří předpoklady pro kontrolovatelný průběh nakládání s odpady, a to zejména se zaměřením na odpady nebezpečné, které představují pro životní prostředí největší nebezpečí.

Vyjádření orgánu státní správy sleduje rovněž ochranu zdravých životních podmínek a životního prostředí.

Ustanovení obsahuje též určité administrativní prvky (odst. 4), které jsou však v daném období nezbytné, neboť umožňují efektivně řešit případy, kdy dojde k bezprostřednímu ohrožení nebo dokonce poškození životního prostředí.

V odstavci 5 je pak vyjádřena snaha o nové (moderní) pojetí funkce orgánu státní správy, poskytujícího celospolečensky žádoucí služby.

V těchto ustanoveních jsou obsaženy povinnosti subjektů při jednotlivých fázích nakládání s odpady (při výrobě, sběru, přepravě, zneškodňování apod.). Důsledně se vychází ze zásady, že ten, kdo odpad produkuje, zajišťuje i jeho využívání nebo nezávadné zneškodnění. Preferováno je přitom zhodnocování a využívání odpadů před ostatními způsoby jejich odstraňování, samozřejmě za předpokladu, že je to technicky možné, náklady s tím spojené nejsou v porovnáno s ostatními způsoby odstraňování nepřiměřené a pro takto získané látky je zajištěn odbyt.

Povinnosti stanovené v § 5 se vztahují na všechny právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání při jejichž činnosti vzniká větší množství odpadů nebo i nebezpečné odpady (např. i nemocnice).

Institut zastavená činnosti původce a provozovatele zařízení ke zneškodnění odpadů je významným nástrojem, který by měl umožnit příslušným orgánům státní správy, aby efektivně chránily zdraví obyvatelstva a životní prostředí před negativními vlivy hrozícími způsobit závažnou ekologickou újmu.

V zákoně jsou upraveny poplatky související s ukládáním odpadů do životního prostředí a pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem jednotlivým subjektům.

Poplatky jako pojem vyjadřující vztah konkrétního subjektu (ukládajícího odpady) k životnímu prostředí by měly vyjadřovat stupen jeho nezbytně nutného poškození. Pojem poplatky byl zvolen ze dvou zákonem připuštěných možností (daně a poplatky), neboť mnohem lépe vyjadřuje charakter předmětného plnění, než by tomu bylo u daně (ekologické).

Předpokládá se, že každý subjekt, který bude chtít uložit odpad do životního prostředí, zaplatí provozovateli zařízení ke zneškodňování odpadů poplatek, jehož rozsah a výši stanoví zákony národních rad, a to vedle ceny stanovené popřípadě sjednané za služby s tím spojené. Výnos poplatků je příjmem příslušných fondů životného prostředí a odvádět jej budou, v rozsahu ve kterém jim byl zaplacen, jednotliví provozovatelé zařízení ke zneškodnění odpadů. Výše pokut je odstupňována podle závažnosti porušení povinností až do výše 1000 000 Kčs a v případě opakovaného porušení až do výše dvojnásobku pokuty, která by byla jinak uložena.

Pro uložení pokuty jsou stanoveny lhůty, a to subjektivní, která činí jeden rok ode dne, kdy se správní orgán o porušení povinností dozvěděl a objektivní, která je omezena na tři roky ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

Tyto pokuty se vztahují v plném rozsahu též na soukromě podnikající občany, pro něž platí stejné povinnosti jako pro ostatní subjekty (právnické osoby).

Ve vztahu k občanům je porušení povinností stanovených zákonem považováno za přestupek, přičemž na řízení ve věcech těchto přestupků se v plném rozsahu vztahují zvláštní předpisy.

Pokud jde o zmocnění, předpokládá se, že vlády republik upraví nařízením podrobnosti nakládání se zvláštními a nebezpečnými odpady a vedení evidence odpadů.

Společná a přechodná ustanovení umožňují orgánu státní správy rozhodnutím upravit zvláštní podmínky jak původcům, tj. právnickým a fyzickým osobám z jejichž činnosti vznikají odpady, tak i stávajícím provozovatelům zařízení ke zneškodňování odpadů, kteří po dni účinnosti zákona nebudou schopni zabezpečovat odpady či zajistit jejich zneškodnění podle požadavků tohoto zákona.

V obou těchto případech mohou být zvláštní podmínky stanoveny maximálně na 5 let od nabytí účinnosti zákona. Po této době nebude určení ani trvání zvláštních podmínek přicházet v úvahu a všechny subjekty budou muset respektovat požadavky stanovené zákonem.

Stávajícím původcům i provozovatelům zařízení ke zneškodňování odpadů je tak dána zákonem možnost, aby se v odpovídající době vypořádali s náročně stanovenými podmínkami.

Na nařízení podle tohoto zákona se vztahují obecné předpisy o správním řízení. Správní řád je vyloučen pouze v případě, kdy příslušné orgány státní správy vydávají vyjádření podle § 4 odstavec 2 zákona. Souběžně s účinností těchto zákonů se předpokládá účinnost prováděcích předpisů.

V Praze dne 11. dubna 1991

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Ministr vlády ČSFR:

Vavroušek v. r.