Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

duben 1991

Záměrem materiálu je zhodnotit dosavadní období působení ekonomické reformy ze sociálních hledisek, seznámit se základními problémy, které na úseku zaměstnanosti, mezd a sociální politiky existují v současné době a ve výhledu letošního roku, s realizovanými opatřeními a dalšími směry řešení. Přístup k řešení v této oblasti je volen tak, aby napomáhal průchodnosti reformy, zmírňoval nežádoucí sociální napětí a posiloval zájem občana na aktivní účasti v reformním procesu.

Mimořádnou pozornost vyžaduje rostoucí nezaměstnanost, zejména v některých regionech a specifických skupinách obyvatelstva, zvláště mládeže. Zásadní řešení spočívá ve strukturálních změnách a v adaptabilitě podniků na náročné tržní podmínky, při aktivní politice zaměstnanosti, především zrychlením rozvoje drobného podnikání, rekvalifikací a podstatnějším rozšířením veřejně prospěšných prací. Ve mzdové oblasti jde především o to, usměrňovat vývoj tak, aby růst mezd se nestal impulsem inflačního vývoje a aby nevybočoval z předpokladů stanovených v Generální dohodě.

Pokud jde o sociální zabezpečení, vláda usiluje o jeho provázanost a vyváženost založenou na udržení věcně zdůvodněných přiměřených relací mezi nejnižšími příjmy a sociálními dávkami; konkrétně jde o vzájemnou návaznost mezi částkami životního minima, důchody jako jediného zdroje příjmů, nemocenských dávek, minimální mzdy, podporou v nezaměstnanosti, ale také výši rodičovského příspěvku, přídavků na děti apod. V úvahách o úpravě a valorizaci těchto příjmů a dávek vláda musí vycházet z možností ekonomiky. Způsob valorizace a výše dávek nesmí oslabovat pracovní motivaci; důsledky hospodářského poklesu se musejí v menší míře projevit i v této oblasti.

Při realizaci jednotlivých opatření a závěrů se vychází z rozdělení kompetencí mezi federaci a republiky tak, jak vyplývají z ústavního zákona. Je respektován základní princip integrované ekonomiky zejména z hlediska zajištění trhu práce a volného pohybu pracovních sil. Na něj navazuje jednotná federální právní úprava základních otázek zaměstnanosti, pracovních vztahů, mezd i sociálního zabezpečení. Výkonná činnost na těchto úsecích byla v podstatě přenesena do pravomoci a odpovědnosti republikových orgánů. V praxi se však ukazuje, že zbavení výkonných orgánů federace pravomoci a odpovědnosti za realizaci přijatých zákonných opatření způsobuje problémy a není účelné.

Rok 1990 lze v politice zaměstnanosti charakterizovat úsilím o utváření trhu práce - jeho institucionálního, právního a systémového vybavení. Byl vybudován systém státních orgánů práce - vznikla ministerstva práce a sociálních věcí ČR a SR, byla vytvořena síť úřadů práce. Legislativně bylo zabezpečeno hmotné zabezpečení občanů v nezaměstnanosti, při rekvalifikaci a při strukturálních a organizačních změnách. Byl připraven zákon o zaměstnanosti a navazující právní normy.

Ve vlastním vývoji zaměstnanosti došlo ke zcela nové tendenci, kdy skrytá přezaměstnanost přešla v otevřenou nezaměstnanost. Napomohly tomu i organizační změny v podnikatelské i rozpočtové sféře. Vývoj na trhu práce byl ovlivněn vysokým demografickým vlivem populační vlny ze 70. let. Přírůstek zdrojů pracovních sil je v současné době zhruba dvojnásobný oproti 80. letům (přes 100 tisíc osob ročně je vyčíslen rozdíl mezi přírůstkem potencionálních pracovních zdrojů a jejich úbytkem - zejména odchody do důchodu a snížení počtu zahraničních pracovníků). Nárůst pracovních zdrojů bude výrazně působit i v dalších 4 - 5 letech. Zdroje pracovních sil byly dále posíleny v důsledku zkrácení povinné vojenské služby (což v průměru za rok představovalo cca 20 tisíc pracovníků navíc).

Zaměstnanost ve státním a družstevním sektoru národního hospodářství se snížila o 216 tisíc osob. V průběhu roku došlo k urychlení tohoto poklesu. Naopak zatím pomalu rostl soukromý sektor. Ke konci roku 1990 bylo registrováno 488 tisíc soukromých podnikatelů, ale jen necelých 20 % se soukromému podnikání věnuje jako hlavnímu zaměstnání a zatím jen nepatrná část má své zaměstnance. Ekonomická aktivita poproduktivního obyvatelstva klesla a snížily se rovněž počty zahraničních pracovníků. Relativně rychlý pokles zaměstnanosti nastal v základních výrobních odvětvích, t. j. v zemědělství o 5 %, v průmyslu o 3,4 % a ve stavebnictví o 6,2 %.

Pokles zaměstnanosti ve státním a družstevním sektoru v průběhu roku 1990 byl projevem snahy o úspornost a byl spojen i se změnou jeho organizačních struktur. Neujasněné perspektivy podniků a zhoršené odbytové podmínky zatím nestimulovaly vytváření nových pracovních míst. K určitému nárůstu zaměstnanosti došlo pouze ve školství, zdravotnictví, v bytovém hospodářství a ve finančních službách. Jestliže jsme před rokem zaevidovali prvé nezaměstnané, k 31. 12. 1990 jich bylo již 77 tisíc. Míra nezaměstnanosti stoupala s tendencí zvyšujících se podílů od západu republiky k východu. Nezaměstnaností byly postiženy více ženy než muži, více občané se změněnou pracovní schopností než zdraví občané, více občané romské než jiných národností. Nezaměstnaností jsou velmi výrazně postiženy mladší věkové kategorie. Jestliže v pracující populaci je 25,9 % občanů mladších 30 let, pak mezi nezaměstnanými představují 48 %. V prvé etapě utváření trhu práce byli nezaměstnaností relativně více postiženi duševní pracovníci než dělníci. Projevuje se snaha organizací i centra snižovat řídící a správní aparát. Současně jsou nejvíce postiženi nekvalifikovaní a středoškolsky vzdělaní pracovníci, nejméně pak kvalifikovaní dělníci. Počet nezaměstnaných již - jak u dělníků, tak i u duševních pracovníků, jak v ČR tak v SR, překročil počet evidovaných volných pracovních míst. Ve státních rozpočtech ČR a SR byla pro rok 1990 vytvořena účelová rezerva na řešení otázek zaměstnanosti v celkové výši cca 1,5 mld Kčs. Z ní bylo čerpáno jen 227 mil. Kčs na příspěvky v nezaměstnanosti. Žádné výdaje nebyly vynaloženy z této rezervy na opatření aktivní politiky zaměstnanosti, t. j. nerealizovala se zatím opatření k podpoře drobného podnikání, k rekvalifikaci zprostředkované úřady práce apod., protože neměly legislativní podporu.

Záměry politiky zaměstnanosti pro rok 1991, formulované v rámci sociálních souvislostí ekonomické reformy, jsou charakterizovány úsilím o rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou po práci. V souladu s přijatým postupem ekonomické reformy byl přijat a s platností od 1. 2. 1991 uplatněn zákon o zaměstnanosti, zákon o kolektivním vyjednávání, novela zákoníku práce a řada nižších právních norem řešících problémy aktivní politiky zaměstnanosti a hmotného zabezpečení občanů při nezaměstnanosti, rekvalifikaci a organizačních změnách.

V rámci Generální dohody na rok 1991 jsou přijaty zásady k podpoře aktivní politiky zaměstnanosti. Jde zejména o přípravu a financování státních a podnikových programů zaměstnanosti včetně rekvalifikačních programů. Speciální programy zaměstnanosti budou připraveny pro některé oblasti, které pravděpodobně nejvíce postihne útlum výroby, jako je např. ostravský region, konverze zbrojní výroby na středním Slovensku, omezení těžby uranu zejména v příbramské oblasti, snížení těžby hnědého uhlí a útlum energetiky v severočeském regionu. Generální dohoda dále stanoví společnou podporu sociálních partnerů oblastním programům podnikatelských aktivit. Je dohodnuta i možnost poskytovat finanční prostředky (např. dotace, úhrady úroků) těm uchazečům o zaměstnání, kteří se rozhodnou vykonávat soukromé podnikání jako hlavní zaměstnání. Jsou vydány předpisy umožňující vytvářet účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce a systém rekvalifikace pracovníků.

Ve státních rozpočtech ČR a SR je - v souladu s Generální dohodou - na řešení otázek zaměstnanosti vyčleněna účelová rezerva ve výši 9,535 mld Kčs, z toho v ČR jde o částku ve výši 5,4 mld a ve SR o 4,135 mld Kčs.

Významnou část této rezervy vyčleňují republiky na aktivní opatření politiky zaměstnanosti. V ČR to je 300 mil. Kčs na rekvalifikace, 750 mil. Kčs na zřizování společensky účelných pracovních míst a 300 mil. Kčs na veřejně prospěšné práce, což představuje 25 % prostředků z účelové rezervy rozpočtu ČR. Ve SR je vyčleněno na příspěvek zaměstnavatelům na rekvalifikace 320 mil. Kčs, na zřizování společensky účelných pracovních míst 432 mil. Kčs, na veřejně prospěšné práce 216 mil. Kčs a na vzdělávací programy 656 mil. Kčs, t. j. na aktivní politiku zaměstnanosti ve SR 39,3 % účelové rezervy.

Uvedená účelová 9,535 mld Kčs rezerva (nebereme-li v úvahu růst životních nákladů) může tedy hmotně zabezpečit cca 330 tisíc nezaměstnaných v ročním průměru, což odpovídá míře nezaměstnanosti v průměrné roční výši cca 4,2 %. V současné době se již ukazuje, že tyto prostředky nezaměstnanost v letošním roce nepokryjí. Při projednávání v zákonodárných sborech republik byl její rozsah zřejmě podceněn. Původně se předpokládalo, že bude koncem r. 1991 v každé republice cca 150 tisíc nezaměstnaných. Pro tento počet nezaměstnaných by vyčleněné peněžní prostředky republikových rozpočtů stačily.

Podle vývoje v současné době se dá očekávat, že republikových odhadů, 150 tis. nezaměstnaných koncem r. 1991, bude dosaženo do konce května t. r. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí předpokládalo ve Strategii zaměstnanosti na r. 1991 - 1992", která byla projednána ve federální vládě na podzim roku 1990, reálnou úroveň nezaměstnanosti na konci r. 1991 ve výši 460 tisíc (t. j. téměř 6 %).

K 31. 3. 1991 však bylo v ČSFR evidováno již 184 612 nezaměstnaných, což je 2,4 ´ více než byl stav na konci r. 1990. Po prvních třech měsících letošního roku tak činí míra nezaměstnanosti v ČSFR 2,55 %, s výraznými regionálními rozdíly a s prohlubující se tendencí. V ČR činí podíl nezaměstnaných 1,94 %, na Slovensku 3,83 %. V ČR je nejvyšší nezaměstnanost v Severomoravském a Severočeském kraji (2,25 %, 2,59 %). Z okresů je na tom nejhůře Znojmo (4 %), Tachov (3,94 %), Příbram (3,75 %), Bruntál (3,65 %), Opava (3,57 %). V SR má Východoslovenský kraj 4,96 % nezaměstnaných, Západoslovenský 3,91 %. Absolutně nejhorší situace je v okrese Rimavská Sobota se 7,25 % nezaměstnanými.

Zásadnější strukturální změny - spojené i s uvolňováním pracovníků - lze teprve očekávat. Zatím se totiž jen minimálně projevily sociální důsledky rostoucí platební neschopností podniků. Také se do zaměstnanosti jen minimálně promítly důsledky odbytové krize, která nevyplývá vždy jen z rozpadu trhu zemí RVHP, z omezení prostředků na investice, ale i z trvajících nedostatků v kvalitě, sortimentu, v nízké efektivnosti čs. produkce, což souvisí s neschopností řady podniků pružně reagovat na tržní podmínky, na změněnou situaci.

Jako varující moment se koncem minulého roku a počátkem letošního roku projevila narůstající nezaměstnanost absolventů škol. Jejich počet činil k 31. 3. 1991 15 897. Více než 4 tis. nezaměstnaných jsou žáci ze základních škol. Tito mladší lidé nejsou pro případ nezaměstnanosti hmotně zabezpečeni ze zákona o zaměstnanosti. Podporu mohou získat pouze podle zákona o sociálním zabezpečení.

Růst nezaměstnanosti mládeže je natolik závažný problém, že mu bude třeba věnovat specifickou pozornost jak v orgánech republik, tak federace. Tím spíše, že nejsilnější ročníky mládeže, narozené v 70. letech, budou teprve vycházet. Narůstá i problém nezaměstnanosti žen, občanů se změněnou pracovní schopností a romských občanů. Je reálné nebezpečí rozšíření těch sociálních skupin, které dávají přednost příspěvku v nezaměstnanosti nebo sociální podpoře, před prací. Pokud by příspěvky v nezaměstnanosti neplnily své funkce, t. j. motivaci k práci a hmotnému zabezpečení uchazečů o práci, bylo by nutné jejich výši přehodnotit.

Je nezbytné prosazovat aktivní politiku zaměstnanosti. Tento závěr vyplývá z celkové tendence ve vývoji volných pracovních míst, která neustále ubývají. K 31. 3. 1991 bylo v ČSFR k dispozici pouze 58 397 pracovních míst. Z toho v dělnických profesích 51 645 a v kategorii duševních pracovníků 6 752. SR má v současnosti obtížnější situaci. Volných pracovních míst je vykazováno jen 9 740. Z toho pro dělníky 8 674 a pro THP 1 066. Je otázkou, zda stav není ještě horší, neboť současný systém hlášení není stále dokonalý.

V působnosti federální vlády jsou návrhy programu zaměstnanosti, směřující k zabezpečení pracovního uplatnění uvolňovaných pracovníků v případě velkých strukturálních změn. K jejich zpracování byly připraveny metodické pokyny. Byl vytvořen celostátní program podpory a rozvoje drobného podnikání, které je chápáno jako důležitá forma vzniku nových pracovních míst, a to i pro nově registrované uchazeče o zaměstnání. Obsahem tohoto programu jsou:

- informační a poradenské služby pro malé podniky a další služby pro drobné podnikatele,

- školící a vzdělávací činnost,

- systém finančních podpor a záruk, jako rozhodující nástroj podpory drobného podnikání (kromě již existujících daňových úlev).

K aktivním opatřením politiky zaměstnanosti na republikové úrovni patří podpora vytváření společensky účelných pracovních míst u zaměstnavatelů, organizování veřejně prospěšných prací a rekvalifikace občanů.

Oživení zaměstnanosti je podporováno též ze zahraničí; příkladem je program podpory a rozvoje drobného podnikání zahrnutý do programu Phare, nabízena je pomoc Velké Británie, USA, UNDP. Hlavním východiskem řešení problémů zaměstnanosti je však celková orientace naší ekonomické politiky; zahraniční pomoc je třeba považovat za doplňkový faktor.

Realizace aktivní politiky zaměstnanosti je zatím na počátku. Pro svůj rozběh musí využít podpory veřejného mínění, ale i toho, že pro společnost je určitě účelnější organizovat, v souladu s místními podmínkami, různé veřejně prospěšné práce (úklid, čištění, údržbu i drobnou výstavbu), než vyplácet pasivně příspěvky v nezaměstnanosti.

K omezení neúměrných disproporcí na trhu práce se státní politika zaměstnanosti bude orientovat i na únosné snížení nabídky pracovní síly. Půjde o přímé i nepřímé ovlivňování zájmu a potřeby pracovního uplatnění některých skupin obyvatelstva, jejichž hmotné zabezpečení není zcela závislé na pracovním příjmu. Jde např. o usměrnění dalšího zaměstnávání důchodců omezením výjimečného poskytování důchodu souběžně se mzdou.

Dále půjde o novou koncepci přípravy mládeže na povolání, o usměrňování mezinárodní mobility pracovních sil, ovlivňování celkového rozsahu pracovní doby např. zákonným prodloužením délky dovolené, o vytváření podmínek pro uplatnění práce na kratší pracovní úvazek apod.

Tržní mechanismus vyžaduje adaptabilní pracovní sílu v čase, v prostoru i v profesi. Podmínky pro to je třeba vytvořit již ve výchovně vzdělávacím systému. Proto by bylo účelné prodloužit povinnou školní docházku do 16 ti let věku, s důrazem nejen na následnou odbornou přípravu na povolání, ale i na žádoucí humanizaci vzdělávání veškeré mládeže. Pozitivně by to ovlivnilo i časový posun okamžiku rozhodování, konkrétnější zájem o zaměření přípravy na povolání odpovídající situaci na trhu práce. Střední školy, včetně středních odborných učilišť budou pak moci poskytovat širší pensum odborných znalostí, i když v detailu méně specializovaných, než v současnosti. Tím bude garantována i potřebná adaptabilita pracovní síly, schopnost pružněji reagovat na změny charakteru práce, resp. na změny v nabízející se struktuře profesí.

Profesní a kvalifikační strukturu dospělých pracovníků novým potřebám ekonomiky by mělo pružně a pokud možno okamžitě, přizpůsobovat další vzdělávání, včetně rekvalifikace. V podnikové sféře je dnes hlavním problémem nevyjasněnost výrobních programů. Proces koncepčního vzdělávání a rekvalifikace prakticky zatím nezačal, nebo jen ve velmi omezené míře. Podnikové vzdělávací rekvalifikační programy jsou zpravidla realizovány jen tam, kde je známá ekonomická perspektiva.

Hlavním problémem účelné rekvalifikace evidovaných uchazečů o zaměstnání je faktická neznalost potřeb trhu práce. Oblastní rekvalifikační programy jsou proto zatím ojedinělé a týkají se většinou jen jednotlivců. Z celkového počtu 1 18 tis. uchazečů o zaměstnání, kteří pobírali k 31. 3. 1991 příspěvek před umístěním, se rekvalifikovalo v rámci ČSFR jen 628 osob, z toho na Slovensku 90. Rekvalifikace se začaly fakticky provádět od počátku letošního roku a na vyhodnocení jejich účinnosti, zejména pokud jde o zařazení absolventů do zaměstnání, je zatím brzy. Ověřuje se vzdělávací program pro zájemce o soukromé podnikání v rámci malé privatizace, dále program podnikání žen. Zkušenosti poslouží při realizaci státního programu zaměstnanosti rozvojem drobného podnikání, v jehož rámci se budou vzdělávat malí a střední podnikatelé. Slovenská vláda zřídila svým usnesením č. 546/1990 Vládní komisi pro rekvalifikace, která na svém 1. zasedání, v březnu t. r., přijala "Zásady rekvalifikačních programů". Vedle státních rekvalifikačních programů budou připravovány programy republikové, zaměřené zejména na management, marketing, výpočetní techniku, administrativní práce, malé stavebnictví, turismus, bankovnictví a finanční problematiku.

Vláda ČSFR přijala princip restriktivní, měnové, úvěrové, finanční a mzdové politiky jako předpoklad boje s inflací. Sociální souvislosti ekonomické reformy přitom nelze podceňovat. Budoucí vývoj zaměstnanosti či nezaměstnanosti závisí především na hospodářské politice a aktivitě podniků. Opatření aktivní politiky zaměstnanosti vlád, připravená státními orgány práce, mohou jen zmírnit sociální důsledky ekonomické reformy.

V roce 1990 měl vývoj mezd a celkových pracovních příjmů relativně umírněný a v zásadě neinflační charakter. Vyplacené mzdy nebyly faktorem zvyšujícím nerovnováhu na trhu spotřebního zboží (reálná kupní síla mezd poklesla v průměru proti předchozímu roku - při promítnutí vlivu státního vyrovnávacího příspěvku - o 3,1 %). Přes určitý přírůstek objemu nominálních mezd (3,4 mld Kčs t. j. 1, 1 % za státní a družstevní sektor), při poklesu vytvořeného národního důchodu (o 3,1 %) a výroby v hlavních odvětvích (průmysl o 3,7 %, stavebnictví o 6,6 %), byl vliv mezd na vzestup celkových nákladů omezený a nestal se podstatným faktorem inflačních tendencí.

Vývoj průměrných nominálních mezd byl (při vzestupu jejich celkové hladiny o 3,6 %) značně diferencován, dynamičtěji se vyvíjely mzdy v řadě odvětví služeb - ve vnitřním obchodě (zvýšení o 7,2 %), spojích (5 %) a zdravotnictví (7,6 %). Na vývoj mezd začaly působit počínající strukturální přeměny odpovídající přechodu k tržní ekonomice; výrazně se prohloubila diferenciace výdělkového vývoje mezi organizacemi - k poklesu nebo stagnaci došlo u 12 % pracovníků (v roce 1989 to bylo jen 9 %), růst mzdy nad 5 % byl dosažen u 32 % pracovníků (v roce 1989 jen u 12 %). Necelých 6 % pracovníků, i když odpracovalo plnou pracovní dobu, dosáhlo mzdu nižší než 2 000 Kčs měsíčně. V rozmezí výdělků mezi 2 000 až 4 000 Kčs se soustředily měsíční mzdy zhruba dvou třetin všech pracovníků.

V roce 1991 je záměrem státní politiky v oblasti mezd a pracovních příjmů dosáhnout toho, aby vývoj nominálních mezd se nestal faktorem nákladově inflační spirály a aby došlo k dočasnému nezbytnému snížení úrovně reálných mezd tím, že jejich dynamika bude v určitém přijatelném rozsahu nižší, než vzestup hladiny spotřebitelských cen a životních nákladů. Přitom se předpokládá, že podle dosažené efektivnosti hospodaření, dojde k většímu rozkolísání přírůstků nominálních mezd. To se projeví v diferencované míře snížení úrovně reálné mzdy.

K tomu se pro letošní rok přijala regulace mezd. U organizací provozujících podnikatelskou činnost je založena na uplatňování zvláštních regulačních odvodů odčerpávajících zisk organizací, a to v případech, kdy dynamika mezd zahrnovaných do nákladů překročí růst, který je stanoven jako směrný. Vedle toho mohou podniky použít na odměňování prostředky disponibilního zisku až do výše 20 % nezdaňovaného objemu mzdových a ostatních osobních nákladů.

Směrný růst průměrných nominálních mezd se stanoví na jednotlivá čtvrtletí roku a přizpůsobuje se vývoji životních nákladů způsobem stanoveným v Generální dohodě; je sledován záměr stanovit směrný růst mezd tak, aby pokles úrovně reálné mzdy - za předpokladu, že si organizace vytvoří potřebné zdroje na naplňování směrného růstu - nepřekročil v roce 1991, oproti úrovni životních nákladů dosažené koncem roku 1990 (v prosinci), 10 až 12 %.

Směrný růst nezakládá však přímý nárok na zvyšování mezd. Mzdy jednotlivých pracovníků lze upravovat jen v rámci zdrojů na odměňování (mzdových prostředků), které vyplývají v podnikatelských organizacích z výsledků hospodářské činnosti a v rozpočtových a příspěvkových organizacích z pravidel finančního hospodaření a regulace mezd. Přitom je nutno postupovat v souladu se mzdovými předpisy, popřípadě v souladu s nimi, podle ustanovení kolektivních smluv.

Podle údajů za měsíce leden až březen t. r. lze orientačně odhadnout, že pokles reálné mzdy v 1. čtvrtletí t. r. (oproti prosinci m. r.) přesahuje 15 % (za předpokladu, že bude naplňován směrný růst mezd, který činí 9 % a že růst životních nákladů v 1. čtvrtletí, oproti prosinci 1990, činí cca 31 %) [Údaje o faktickém vývoji v 1. čtvrtletí t. r. budou k dispozici po 15. květnu t. r. s ohledem na skutečnost, že doplatky mezd za 1. čtvrtletí probíhají v průběhu měsíce dubna.]. Faktické snížení životní úrovně bude vzhledem k určitému předzásobení obyvatelstva z minulého roku poněkud menší. V průběhu 2. čtvrtletí bude, v důsledku vývoje životních nákladů, činit směrný růst mezd, na základě proporcí dohodnutých v Generální dohodě [Směrný růst průměrné mzdy na 2. čtvrtletí se odvodí z indexu životních nákladů průměrné dělnicko-zaměstnanecké domácnosti za měsíc březen, který činí 136,6 %; redukční koeficient odvozený od dohodnuté míry poklesu reálné mzdy (10 %) činí 0,9.], 22 - 23 %.

V zájmu zachování stimulační funkce tarifních a zejména nadtarifních složek mezd, vázaných na pracovní a hospodářské výsledky, se počínaje 2. čtvrtletím umožní poskytovat pracovníkům mzdový příplatek, kterým lze - v rozsahu disponibilních zdrojů na odměňování v jednotlivých organizacích - částečně vyrovnávat růst životních nákladů. Uplatnění příplatku, stanovení jeho výše a podmínek pro poskytování, bude v podnikatelské sféře plně v pravomoci organizací, popřípadě lze tyto otázky dohodnout v kolektivní smlouvě nebo pracovních smlouvách; příplatek bude zahrnován do nákladů a usměrňován pouze pravidly regulačního zdanění mezd. Pro rozpočtové a příspěvkové organizace bude rovněž umožněno uplatnění příplatku, a to předpisy příslušných ministerstev práce a sociálních věcí.

Faktický mzdový vývoj bude záviset na tom, v jaké míře budou v podnikatelské sféře jednotlivé subjekty (organizace) vytvářet zdroje na odměňování. Lze předpokládat, že čím vyšší bude směrný růst mezd, odvozený od dosaženého indexu životních nákladů, tím u většího počtu organizací bude existovat zdrojové omezení směrného růstu; vzniká riziko, že vývoj nominálních mezd může být nižší, což by pokles reálné mzdy prohloubilo. Podstatným faktorem omezení zdrojů jsou v řadě podniků odbytové potíže, a to nejen na zahraničních, ale i vnitřních trzích. Rovněž platební neschopnost některých podniků naznačuje, že možnost nenaplňování směrného růstu je reálná. Podniků, které si vytvoří vyšší zdroje a budou moci vyplácet větší odměny ze zisku, bude zřejmě omezený počet.

Problémy vytváří naplňování směrného růstu mezd v rozpočtové sféře. Zvýšená potřeba mzdových prostředků může být zčásti kryta z úspor jiných výdajů, ze zvýšení příjmů vlastní činnosti, nebo z existujících rozpočtových rezerv. V 1. čtvrtletí t. r. se umožňuje použít i vyšší podíl čerpání mzdových prostředků z ročního rozpočtového objemu, obdobně lze postupovat i ve 2. čtvrtletí. Na další období roku vlády posoudí možnosti získat dodatečné zdroje při zachování maximální mzdové úspornosti; jde o to zabezpečit zhruba vyvážený růst mezd v podnikatelské i rozpočtové sféře.

Podstatné změny ve vyplácení mezd přináší institut minimální mzdy. Její uplatnění podle Generální dohody znamená vynaložení značných mzdových prostředků ke krytí stanovených nároků a vyvolá řadu rizik. Je to dáno již vstupní výší minimální mzdy (2 000 Kčs měsíčně) a zejména přizpůsobováním jejich úrovně přímo úměrně růstu životních nákladů v měsíčních intervalech. Při zvýšení životních nákladů za únor t. r. o 31,8 % (k prosinci 1990) by měla minimální mzda být stanovena od dubna t. r. na úrovni 2 636 Kčs měsíčně. Tím by rychle vzrostl počet pracovníků, kterým je minimální mzda vyplácena (ze 400 tis. na cca 1,3 mil. osob) a rovněž objem a podíl mzdových prostředků, který je vázán na její výplatu i rozsah doplatků do minimální mzdy. (Ilustrativní model možného vývoje je uveden na str. 14).

Ilustrativní model možného vývoje minimální mzdy a nákladů s jejím uplatněním