Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

x) Skutečný index životních nákladů dělnicko zaměstnaneckých domácnosti

Úpravy minimální mzdy podle Generální dohody by měly nepochybně tyto sociálně ekonomické důsledky:

a) V určitém počtu organizací by nebyl dostatek prostředků ani na krytí výplat ve výši stanovené minimální mzdy. Jde v prvé radě o organizace, kde průměrná výdělková úroveň se blíží úrovni minimální mzdy. Týká se to především některých družstevních organizací, např. družstev invalidů, organizací místní kultury (knihovny, muzea, galerie), místního hospodářství a služeb; v těchto organizacích je možné, že by minimální mzda přesáhla dosavadní průměrnou mzdu. Dále jde o organizace, kde průměrná mzda je - s ohledem na kvalifikační strukturu sice vyšší, avšak existuje v nich větší počet příjemců minimální mzdy (např. ve školství, zdravotnictví). S růstem minimální mzdy by stoupl počet organizací s nedostatkem prostředků na její výplatu. To by vedlo k tomu, že:

- u části organizací, zejména rozpočtových, kde vznikne absolutní nedostatek mzdových prostředků, se ohrozí jejich ekonomická rovnováha, resp. samotná existence. Tyto organizace by požadovaly dotace z rozpočtu a úlevy z uplatňovaných nástrojů regulace mezd, omezovaly provozní dobu, snižovaly počet pracovníků a přestaly plnit své společenské funkce,

- u ostatních organizací by docházelo k omezování zaměstnávání pracovníků s minimálními mzdami (např. mládeže, žen s dětmi, Romů), ke zkracování provozní a pracovní doby, prohloubila by se výdělková nivelizace omezováním mzdového nárůstu u pracovníků s vyššími výdělky;

b) u příjemců minimálních mezd by vzniklo, vzhledem ke garanci jejich mzdové úrovně, riziko snížení výkonu a ztráta motivace k vyšším výkonům by se mohla projevit i u pracovníků, jejichž mzda je blízká minimální mzdě;

c) vysoká minimální mzda může postupně vyvolat tendenci jak ze strany zaměstnavatelů, tak zaměstnanců (v zájmu snížení nákladů a udržení si zaměstnání) nedodržovat stanovenou minimální mzdu a sjednávat mzdu nižší.

Vzhledem k uvedeným rizikům se pokládá za nezbytné jednat o změně ustanovení Generální dohody pokud jde o přizpůsobování minimální mzdy vývoji životních nákladů. Podstata změny spočívá v mírnějším přizpůsobování minimální mzdy ve vztahu k růstu životních nákladů a dále v přechodu v zásadě na čtvrtletní periodicitu úprav. Konkrétní postup by měl být výsledkem jednání se sociálními partnery, zejména odbory. V dalších letech by minimální mzda neměla být v Generální dohodě.

Pokud jde o odměňování jednotlivých pracovníků, uplatňují se v r. 1991, podle Generální dohody v podnikatelské a rozpočtové sféře, dosavadní obecně závazné předpisy; některé bližší podmínky lze v podnikatelské sféře upravit v kolektivních smlouvách. Současně se intenzivně propracovávají zásady mzdové reformy především v podnikatelské sféře tak, aby zhruba v polovině roku se mohlo přistoupit k přípravě realizace na podnicích.

Předpokládá se, že platnost dosavadních předpisů pro odměňování skončí nejpozději k 1. lednu 1992. V podnikatelské sféře budou nahrazeny kolektivními smlouvami, popř. vnitřními předpisy, které budou výsledkem jednání sociálních partnerů (zaměstnavatelů a odborů). Centrálně se předpokládá usměrnit pouze zařazení stěžejních prací a funkcí do tarifních stupňů (tříd), dále výši minimálních mzdových tarifů a minimální sazby několika nárokových mzdových příplatků. Zároveň se postupně připravují nové předpisy (zákony) i pro odměňování pracovníků v rozpočtové sféře.

V důchodovém zabezpečení byly v roce 1990 realizovány první kroky k odstranění nespravedlností minulosti. Od května 1990 byly sjednoceny podmínky pro osoby samostatně výdělečně činné a pracovníky v pracovním poměru a v říjnu byly zvýšeny vyplácené důchody přiznané před 1. 10. 1988, a to diferencovaně podle období přiznání důchodu v rozmezí 4 - 10 % částky vypláceného důchodu. Úprava směřovala k omezení poklesu reálné hodnoty důchodů a ke snížení rozdílů mezi důchody přiznanými v různých obdobích. Náklady na toto opatření činily 1 mld Kčs v roce 1990 a 3,9 mld Kčs v r. 1991.

Zákonem č. 46/1991 Sb. ze dne 29. ledna 1991 o zvyšování důchodů bylo zavedeno přizpůsobování důchodů růstu životních nákladů a růstu mezd. Tento zákon současně stanovil zvýšení všech důchodů od března 1991. Výrazně byly zvýšeny (o 20 %) nízké důchody tvořící jediný zdroj příjmu důchodce, pro jednotlivce na 1440 Kčs měsíčně a pro dvojici důchodců na 2 400 Kčs měsíčně s tím, že k těmto částkám se, stejně jako ke všem ostatním důchodům, vyplácí ještě státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 Kčs měsíčně. Březnová úprava si v roce 1991 vyžádá 7,3 mld Kčs.

I po zvýšení důchodů od března dochází k poklesu reálné hodnoty důchodů. Je proto nutné přistoupit k dalšímu zvýšení důchodů s důrazem na řešení situace sociálně nejpotřebnějších důchodců. Návrh na toto zvýšení vláda projedná v nejbližší době a poté předloží FS ČSFR. Navrhuje se zvýšit důchody o pevné částky stanovené tak, že pro starobní důchody by zvýšení činilo 80 % částky zvýšení hranice, do níž se upravují nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu důchodce. Hranice nízkých důchodů se navrhuje upravit tak, aby byly v souladu i se stanovenou minimální mzdou. Vzhledem k tomu, že ani při zvýšení minimální mzdy nebude možné plně zohlednit růst životních nákladů, bude třeba podobně přistupovat i k nejnižším důchodům. Příjem důchodců s nejnižšími důchody by měl být vyšší než zákonem stanovené životní minimum a zároveň o 5 - 15 % nižší než příjem pracujících s minimální mzdou. V současné době činí příjem důchodce s minimálním důchodem 91 % příjmu pracujícího s minimální mzdou. Omezené finanční možnosti a z toho vyplývající nutnost přednostního růstu nejnižších důchodů může vést k jejich další nivelizaci. Takovýto trend je však přijatelný pouze dočasně.

V souvislosti se situací na trhu práce se bude vláda v nejbližší době zabývat poskytováním důchodu vedle výdělku. Ke stanovení podmínek a způsobu výjimečného poskytování důchodu vedle výdělku pro důchodce do 65 let u mužů a do 60 let u žen se navrhuje zmocnit vlády republik podle konkrétních potřeb na trhu pracovních sil. Připravují se i změny v systému preferovaných pracovních kategorií pro účely důchodového zabezpečení; současný systém totiž přenáší zvýšené výdaje na všechny pracující. Přitom budou zachovány nároky dosud získané a v přechodném období bude umožněno z finančních prostředků podniku doplatit zvýšené náklady za pracovníky, kteří již po určitou dobu v preferovaných pracovních kategoriích pracují.

Koncem března t. r. schválila vláda návrh nové koncepce sociálního pojištění a ještě v tomto čtvrtletí posoudí zásady zákona o jeho financování. Změny systému financování úzce souvisí se změnou daňového systému, s níž se počítá k 1. 1. 1993, a proto by i změna systému financování měla být plně uplatněna od tohoto data. K zavedení systému je vhodná doba i z demografického hlediska, neboť se nacházíme v období, kdy klesá podíl důchodců na poctu pracujících. Po roce 2000 bude tento podíl výrazně narůstat a zavádění nových změn by proto bylo obtížně realizovatelné, neboť příspěvkové zatížení pracujících by bylo vysoké.

V nemocenském pojištění došlo v roce 1990 k řadě změn, jak pokud jde o stránku hmotného zabezpečení, tak o stránku organizační. Od 1. 9. 1990 došlo k sjednocení organizační struktury orgánu sociálního zabezpečení. V oblasti dávek došlo k prodloužení doby nároku na poskytování podpory při ošetřování člena rodiny z 5 na 7 pracovních dnů a u osamělých osob na 13 pracovních dnů.

V březnu 1991 byly schváleny další změny v nemocenském pojištění. Byly zvýšeny maximální částky, ze kterých se stanoví denní nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství a podpora při ošetřování člena rodiny, a to na 180 Kčs u zaměstnanců a členů JZD (při pětidenním pracovním týdnu) a na 19 Kčs za kalendářní den u osob samostatně výdělečně činných a osob v ozbrojených silách.

Rozbor vývoje pracovní neschopnosti v roce 1990 ukazuje, že výrazně roste procento pracovní neschopnosti zejména v krajích, jež vykazují vyšší nezaměstnanost (Středoslovenský, Východoslovenský, Severomoravský, Severočeský a Jihomoravský). Vývoj nemocnosti a obtíže s kontrolou dodržování režimu práce neschopných vedl k myšlence přenést náklady na zabezpečení v nemoci v prvních 2 - 4 týdnech nemoci na zaměstnavatele spolu s adekvátním snížením jeho daňového zatížení. Tuto citlivou otázku vláda, dříve než navrhne právní změnu, pečlivě posoudí.

Pro r. 1991 bylo na valorizaci sociálních dávek počítáno s 10,1 mld Kčs, přičemž tyto prostředky byly rozděleny do rozpočtů republik. Zvýšení důchodů od března 1991 si vyžádá 7,3 mld Kčs a zvýšení navrhované od července 1991 zatíží rozpočty částkou 2,5 mld Kčs. Spolu se schválenými úpravami nemocenského a porodného a vdoveckého důchodu (0,3 mld Kčs) vyčerpají tato opatření celou uvažovanou rezervu na valorizaci sociálních dávek. Určité úspory ve výdajích na důchody ve výši 0,8 mld Kčs lze očekávat pouze při omezení výjimečného poskytování důchodu pracujícím důchodcům. Další úpravy bude možno provést teprve po uvolnění prostředků z jiných zdrojů nebo po úpravě státních rozpočtů republik, z nichž je sociální oblast financována.

Na životní úroveň rodin zásadním způsobem působí zda jsou rodiče zaměstnáni, úroveň jejich výdělků a zda mají reálnou možnost si je zvýšit vlastním přičiněním. Rodina je průsečíkem nejrůznějších sociálních situací, které se v úzké návaznosti na radikální změny ve společnosti a především v ekonomice objevují. Rodiny, jejichž základní životní potřeby nejsou zabezpečeny, se stávají sociálně potřebnými a pomoc je jim poskytována především v rámci systému sociální péče. Pod tuto hranici se dostávají často rodiny s větším počtem dětí (4 a více) a neúplné rodiny. Dvoudětné rodiny pouze v případě, že z nějakého důvodu chybí nebo se zásadně sníží příjem jednoho z rodičů (např. jeden z rodičů je nezaměstnaný, oba rodiče pobírají pouze minimální mzdu apod.).

Od 1. října 1990 byl zaveden rodičovský příspěvek jako státní dávka zrovnoprávňující matku a otce. Společně s úpravou nemocenského byla v březnu 1991 zvýšena i podpora při narození dítěte z 2 000 na 3 000 Kčs.

V současné době je připraven návrh zákona o životním minimu, který se stane východiskem pro stanovení hranice sociální potřebnosti. Tuto hranici určí právní předpisy republik a budou při jejím určení vycházet zejména ze svých rozpočtových možností a z vývoje životních nákladů v republikách, příp. regionech.

Závazné dopady na životní úroveň rodin jsou ovlivněny tím, že potraviny, u nichž došlo k podstatnému zvýšení ceny, tvoří v životních nákladech rodin s dětmi vyšší podíl než u ostatních domácností a dále omezením nepřímých dotací rodinám, jako bylo levné školní stravování, levné služby předškolních zařízení apod. Přitom většina rodin s dětmi se se svými příjmy pohybuje pod průměrem celostátních příjmů a část z nich relativně blízko hranici životního minima. Ekonomická situace podniků a zejména nezaměstnanost dále omezí reálnou možnost více si k zajištění potřeb dětí vydělat vlastní prací.

Vláda proto posoudí celkovou strategii státní podpory rodinám s dětmi. Hlavním finančním nástrojem je systém přídavků na děti v souběhu se státním vyrovnávacím příspěvkem a institut životního minima. V zásadě by bylo možné využít tří cest zvýšení státní podpory rodinám s dětmi a garance jejich přiměřené životní úrovně, není-li ji možno zajistit zvýšením pracovních příjmů.

První cestou je plošné posílení sociálních příjmů všech rodin s dětmi. V prosinci roku 1990 se stát v průměru podílel na krytí racionálních nákladů na děti prostřednictvím přídavků na děti a státního vyrovnávacího příspěvku z 39,5 %. Zvýšení životních nákladů v březnu 1991 ve srovnání s prosincem 1990 o 36,6 % se projevilo ve zvýšení racionálních nákladů na výživu a výchovu dětí o 426 Kčs měsíčně v průměru na jedno dítě. Tím se snížil podíl státu na krytí celkových racionálních nákladů z 39,5 % na 29 %. Kompenzace růstu životních nákladů na děti se předpokládá zvyšováním státního vyrovnávacího příspěvku tak, aby se neztížil přechod k novému systému přídavků na děti v souvislosti s daňovou reformou. Lze postupovat dvěma způsoby: buď zvýšit státní vyrovnávací příspěvek o jednotnou částku na každé nezaopatřené dítě a nebo diferencovaně podle jejich věku. Zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku v průměru o 100 Kčs měsíčně by si vyžádalo 5,3 mld Kčs ročně.

Druhou cestou je účinnější posílení sociálních příjmů pouze u těch rodin, které je možné identifikovat jako sociálně slabé: např. rodiny s nezaměstnaným rodičem, rodiny nepracujících důchodců, rodiny žijící z minimální mzdy, rodiny s jedním příjmem, kde matka pobírá rodičovský příspěvek, neúplné rodiny apod. Toto řešení představuje symbiózu plošného řešení se selektivním přístupem typickým pro sociální péči. Takové řešení by se mohlo týkat přibližně 1 miliónu dětí a náklady by tvořily zhruba 1/2 oproti plošnému řešení. Jde o nový přístup, jehož technické i právní předpoklady bude třeba ověřit.

Třetí cestou je zabezpečování životního minima nejpotřebnějším občanům systémem sociální péče. Toto řešení je adresné, protože umožňuje individuální posouzení každého případu. To je však i jeho problém, vzhledem k administrativní náročnosti při statisícových počtech uchazečů o takovou pomoc. Kritickým místem řešení sociálních dopadů je nedostatečné personální a technické vybavení příslušných orgánů sociální péče náležející do působnosti republik. Při velkém nárůstu uchazečů o sociální pomoc by mohlo docházet k paušálnímu poskytování finanční pomoci bez náležitého prošetření sociální situace nebo by se naopak finanční prostředky nemusely včas dostat k potřebným občanům vůbec. Toto řešení si vyžádá zhruba polovinu prostředků oproti plošnému řešení; náklady však budou zásadně závislé na dalším vývoji cen, nezaměstnanosti apod. Pro umožnění tohoto řešení by bylo žádoucí vytvořit nová pracovní místa sociálních pracovníků. Na tato místa by bylo možno získat po rekvalifikaci určité skupiny absolventů škol či nezaměstnaných občanů. Náklady na rekvalifikaci a mzdové fondy by činily zhruba 1 mld Kčs ročně.

Údaje o čerpání dávek sociální péče nejsou dosud k dispozici, ale žádosti okresních úřadů o posílení rozpočtů, odůvodňované výrazným růstem počtu příjemců, signalizují nedostatek prostředků na sociální výdaje v rozpočtech republik, které nezohledňují zvýšení cen od 1. 1. 1991. Toto se výrazně projeví i v ústavech sociální péče, kde budou chybět prostředky na zvýšení cen stravování a tepla.

Vzhledem k tomu, že žádná z uvedených cest sama o sobě nezabezpečuje optimální řešení z hlediska adresnosti, zváží vláda možnosti jejich kombinovaného a vyváženého využití; musí však vycházet z finančních prostředků, které ekonomika může na řešení sociálních otázek uvolnit.

Při poskytování sociální pomoci má významnou roli i společenská solidarita, vzájemná pomoc v rámci společenských organizací a spolků, charitativních organizací apod. Existence nestátních iniciativ by měla vytvořením netradičních služeb a pomocí přispívat k řešení nově vznikajících sociálních problémů. Právní předpoklady k této činnosti jsou rámcově vytvořeny, je však nezbytné vymezit podíl státu na nákladech za poskytované služby.

I když nejsou dosud známy údaje o vývoji zaměstnanosti, mezd a cen životních nákladů za celé první čtvrtletí, lze konstatovat, že důsledky dosavadního průběhu realizace ekonomické reformy na sociální postavení občanů se prozatím podstatněji neodchyluje od původních předpokladů. Stoupající nezaměstnanost a růst životních nákladů však vyžaduje soustavně sledovat vývoj a citlivě a pohotově reagovat na vznikající problémy. Formy přizpůsobování pracovních a sociálních příjmů vývoji životních nákladů je třeba usměrňovat tak, aby všichni jejich příjemci se přiměřeně podíleli na dočasném snížení kupní síly obyvatelstva a aby současně toto snížení bylo ekonomicky a sociálně únosné.

Při řešení uváděných problémů a při formulaci potřebných opatření budou vlády vycházet z následujících závěrů:

V oblasti zaměstnanosti zdokonalit systém nástrojů aktivní politiky státu na trhu práce; připravit návrh na způsob financování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání a aktivní politiky v zaměstnanosti. Urychlit rozpracování hospodářské a strukturální politiky na podnikové a regionální úrovni. Důsledně realizovat program podpory a rozvoje drobného podnikání, k tomu plně využít zahraniční pomoc.

Připravit a realizovat program zaměstnanosti mládeže, zvláště absolventů škol, při využití projektů mezinárodní pomoci a odborných stáží v zahraničí. Naléhavá je komplexní příprava reformy výchovně vzdělávací soustavy.

V návaznosti na opatření v sociální a mzdové oblasti připravit podmínky pro snížení ekonomické aktivity některých skupin obyvatelstva, včetně podmínek pro práci na kratší pracovní úvazek.

V oblasti mezd se bude při stanovení směrného růstu mezd a jeho přizpůsobování vývoji životních nákladů vycházet z Generální dohody s tím, že míra snížení reálné kupní síly mezd - za předpokladu vytváření potřebných finančních zdrojů v organizacích k naplňování směrného růstu poklesne o 10 - 12 % proti prosinci r. 1990 - odpovídá předpokládanému hospodářskému vývoji a omezuje inflační rizika. Směrný růst mezd přitom nezakládá nárok na zvyšování mezd jednotlivým pracovníkům; upravovat mzdy je možné jen v souladu s disponibilními zdroji na odměňování v jednotlivých organizacích. V zájmu zachování stimulační funkce tarifních mezd i nadtarifních složek se umožní - v rámci disponibilních zdrojů na odměňování v jednotlivých organizacích - poskytovat mzdové příplatky k částečnému vyrovnávání růstu životních nákladů.

Vzhledem k vysokým mzdovým nákladům v podnikatelské, ale zejména v rozpočtové a příspěvkové sféře a některým dalším rizikům, která by vyplynula z přizpůsobování minimální mzdy vývoji životních nákladů podle Generální dohody, vláda projedná se sociálními partnery (zaměstnavatelé - odbory) návrh na změnu příslušného ustanovení s cílem intenzitu přizpůsobování zmírnit, popř. přenést odpovědnost za míru přizpůsobování na kolektivní vyjednávání v organizacích.

V sociální oblasti je nutné v období zrychlení ekonomických procesů akcentovat řešení nejpotřebnějších sociálních případů. Vláda proto bude v souladu s ekonomickými zdroji naplňovat principy záchranné sociální sítě jako nástrojů pro zachování nezbytné životní úrovně nejchudších vrstev obyvatel.

V návaznosti na připravovaný zákon o životním minimu se budou nově odvozovat hranice sociální potřebnosti v jednotlivých regionech, v závislosti na konkrétních ekonomických a životních podmínkách oblastí.

V souvislosti s poklesem reálné hodnoty pracovních příjmů dojde i k poklesu reálné hodnoty sociálních dávek. Rychlost poklesu pro sociálně potřebné občany bude pomalejší než pro střední příjmové skupiny občanů. Na druhé straně úroveň dávek, které jsou poskytovány v nadprůměrné výši (vyšší důchody apod.), by měla odpovídat poklesu reálné hodnoty mezd.

S ohledem na relativně obtížnou situaci rodin s dětmi vláda posoudí možnosti částečného posílení jejich sociálních příjmů diferencovaným zvýšením státního vyrovnávacího příspěvku a účinnějšího posílení sociálních příjmů, zejména sociálně slabých rodin.

V souvislosti s růstem nezaměstnanosti a potřebou získání finančních zdrojů pro valorizaci dávek, je navržena úprava zaměstnávání pracujících důchodců. Spravedlivějším způsobem budou řešeny preference v důchodovém zabezpečení - pracovní kategorie. Uvedené kroky se stanou součástí koncepcí sociálního pojištění a jeho financování a koncepce státních dávek rodinám. Principy koncepce sociálního pojištění vláda schválila a zásady systému financování byly projednány v Radě hospodářské a sociální dohody. Koncepce státních dávek rodinám s dětmi je připravována k projednání ke konci letošního roku.

Příloha 1

Tabulka č. 1

Strana 1

Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa k 31. 3. 1991