§ 35
Ustanovení vymezuje negativním způsobem kontrolní působnost federálního ministerstva kontroly ve vztahu ke státním orgánům. Stanoví se, že kontrolní působnost ministerstva se nevztahuje na rozhodovací činnost jiných státních orgánů, nežli orgánů státní správy. Z toho vyplývá, v souladu s pozitivním vymezením působnosti ministerstva obsaženým v § 30 až 34, že ministerstvo není oprávněno kontrolovat zejména rozhodovací činnost soudů, orgánů prokuratury a dalších orgánů činných v trestním řízení. Ministerstvu rovněž nepřísluší provádět kontrolu rozhodovací činnosti ve správním řízení; v těchto případech se uskutečňuje příslušná instanční kontrola podle zákona o správním řízení. Ministerstvu rovněž nepřísluší kontrolovat koncepční a legislativní činnost.
Oddíl 2 - Uplatňování opatření směřujících k nápravě a předkládání kontrolního zjištění
§ 36
Ustanovení § 36 upravuje oprávnění ministerstva uplatňovat opatření směřující k nápravě, t. j. jednak ukládat povinnost odstranit ve stanovené lhůtě kontrolou zjištěné nedostatky, jednak informovat příslušné subjekty o zjištěných nedostatcích a o zjištěném porušení právních, popř. dalších povinností.
Pokud jde o oprávnění ukládat povinnost k odstranění nedostatků, přísluší ministerstvu podle odst. 1 generelně, t. j. ve vztahu ke všem kontrolovaným osobám podle tohoto zákona, s výjimkou případů, kdy je kontrola prováděna na vyžádání podle § 33. Uložení této povinnosti neznamená konkrétní obsahovou specializaci opatření, která má ve vlastní pravomoci kontrolovaná osoba přijmout, a nejedná se tedy o zásah ministerstva do řízení kontrolované organizace.
Je-li to nezbytné, může ministerstvo podle odst. 5 uložit povinnost podle odst. 1 i státním orgánům, které mají (ve smyslu odst. 2) určitý řídící nebo zakladatelský vztah vůči kontrolovaným osobám, u nichž byly nedostatky zjištěny.
O zjištěných nedostatcích a o zjištění porušení právních, popř. dalších povinností, ministerstvo informuje podle odst. 2 až 4 diferencovaným způsobem, t. j. podle toho, o jakou kontrolovanou osobu podle § 30 až 34 se jedná. V úpravě pravomocí ministerstva k uplatňování opatření směřujících k nápravě se upouští od tzv. sistačního oprávnění (oprávnění pozastavit provádění nezákonného nebo nehospodárného rozhodnutí nebo činnosti kontrolovaného subjektu podle zákona č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole), vzhledem k jeho nízké praktičnosti a vzhledem k tomu, že tímto opatřením bylo zasahováno do řízení kontrolovaných subjektů.
§ 37
Ustanovení § 37 se vztahuje ke kontrolní činnosti ministerstva, prováděné podle § 33, t. j. na vyžádání. Při výkonu této kontroly ministerstvo nedisponuje žádnými opatřeními směřujícími k nápravě. Kontrolní zjištění z této kontroly předkládá ministerstvo žadateli. Ministerstvo má však v tomto vztahu kvalifikované procesní postavení, neboť jeho zástupci jsou oprávněni podle § 37 odst. 2 účastnit se projednávání kontrolního zjištění žadateli.
Oddíl 3 - Sankční opatření
Obdobně jako v oddíle druhém, předpokládá se i v právní úpravě sankčních pravomocí ministerstva jejich redukce oproti dosavadní úpravě zákona č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole.
Sankční opatření uplatňuje ministerstvo diferencovaně podle povahy kontrolované osoby.
§ 38
V souladu s obecnou zásadou, která byla respektována při tvorbě tohoto zákona, má primární význam trestání právnických osob. Proto se v ustanovení § 38 upravuje ukládání sankcí kontrolovaným podnikům (uvedeným v § 32), a podnikatelům (uvedeným v § 33 odst. 1 písm. b) až e) zákona).
§ 39
Jak vyplývá z odůvodnění k § 38, má v právním státě primární význam trestání právnických osob. Fyzické osoby by měly být trestány jen tehdy, jestliže by uložení pokuty právnické osobě nebylo účelné. Tak tomu může být často u rozpočtových a příspěvkových organizací, resp. ve veřejném sektoru. V takovém případě může uložit pracovníkům kontrolovaných organizací, kteří zavinili porušení povinností uvedených v § 38, pokutu do pevně stanovené výše 10 000,-Kčs. Takto ukládat pokutu je jednak jednodušší než zjišťovat výdělek pracovníka a jednak lépe aproximuje požadavek rovného postavení všech občanů před právem. Odpovědnost právnické osoby je objektivní, nezávisí na zavinění. Fyzické osoby mohou být trestány pouze za zaviněné porušení povinnosti.
§ 40
V ustanovení § 40 je upraven právní režim ukládání a výnosu pokut podle § 38 a 39.
Hlava II - Vztahy k jiným orgánům.
§ 41
Ustanovení § 41 zakotvuje informační povinnost ministerstva ve vztahu k věcně příslušným ústředním orgánům státní správy federace, respektive orgánům jim naroveň postaveným. Tedy vůči orgánům, jimž přísluší výkon státní správy v jednotlivých odvětvích a na jednotlivých úsecích, jichž se kontrola týká. Realizovat tuto informační povinnost vždy před zahájením kontroly by v některých případech mohlo zmařit účel kontroly. Půjde např. o případy, kdy smyslem kontroly je prověřit právě účinnost působení těchto věcně příslušných ústředních orgánů státní správy.
§ 42
Toto ustanovení upravuje konkrétní formu součinnosti. Ministerstvo se může dohodnout s ústředními orgány republik pro kontrolu na účasti svých pracovníků při kontrolní činnosti prováděné těmito orgány nebo na účasti pracovníků těchto orgánů při kontrolní činnosti prováděné ministerstvem. K takové dohodě, jež má povahu materiálně technického úkonu, může dojít zejména v souvislosti s řešením úkolů celostátního významu. Tento postup může být účelný i z důvodu snížení počtu kontrolních akcí u kontrolovaných osob, čímž se přispívá též k ochraně zájmů kontrolovaných osob.
Hlava III - Kontrola pro potřeby Federálního shromáždění.
§ 43
Kontrolní činnost pro potřeby Federálního shromáždění ministerstvo provádí v rozsahu stanoveném předsednictvem FS. Federální shromáždění přitom nemůže překročit rozsah kontrolní působnosti, kterou má samo vůči kontrolovaným osobám. Jedná se o převod působnosti pro jednotlivé kontrolní akce. Právní jistota subjektů, u nichž má být prováděna kontrola, vyžaduje, aby se pověřené osoby prokazovaly zvláštním pověřením. Konkrétně se může jednat o kontrolu v souvislosti s působností FS na úseku rozpočtu, o prošetřování závažných petic a stížností, a o opatřování podkladů pro kontrolu prováděnou orgány FS.
§ 44
V případě kontroly pro potřeby FS se sestavuje kontrolní zjištění a v případě, že se opatřují podklady pro kontrolní činnost orgánů FS, vyžádané podklady. Kontrolní zjištění nebo vyžádané podklady podává ministerstvo předsednictvu FS nebo orgánu jím určenému. Půjde zpravidla o příslušné výbory. Kvalifikované procesní postavení ministerstva zajišťuje oprávnění zástupců ministerstva účastnit se projednávání kontrolního zjištění orgány FS.
§ 45
Z povahy kontroly podle této hlavy vyplývá, že ministerstvo se řídí pouze pokyny předsednictva FS. Při kontrole však postupuje podle ustanovení kontrolního řádu.
§ 46
Při kontrole podle této hlavy není okruh kontrolovaných osob omezen. Přichází tedy v úvahu, že budou kontrolovány osoby uvedené v hlavě I této části a to i v rozsahu působnosti, v jakém lze provádět kontrolu podle třetí hlavy. V takových případech ministerstvo ukládá opatření, směřující k nápravě a sankční opatření, podle hlavy I. Hlava III. nezakládá pravomoc ukládat jiná opatření směřující k nápravě nebo sankční opatření, resp. ukládat taková opatření jiným osobám či v jiném rozsahu, než by to vyplývalo z jednotlivých oddílů hlavy I.
Část IV - Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 47
Ustanovení zmocňuje ministerstvo k vydání prováděcího předpisu k zákonu o kontrole, jenž upraví otázky ověřování odborné způsobilosti kontrolních pracovníků. Vzhledem k tomu, že nelze očekávat, že by ověřování odborné způsobilosti pověřených osob, předpokládané v § 3 bylo možno v celém rozsahu ukončit ke dni účinnosti zákona, stanoví se přechodné ustanovení obsažené v odst. 2.
§ 48
Ustanovení upravuje vztah části druhé zákona k zvláštním předpisům, které upravují vztahy mezi kontrolními orgány a kontrolovanými osobami, a které byly platné k počátku účinnosti tohoto zákona. Jak vyplývá ze zdůvodnění uvedeného k části druhé, tyto zvláštní předpisy zůstávají zákonem o kontrole nedotčeny.
K § 49 a 50
Vzhledem k tomu, že ustanovení § 11 až 16 dosud platného zákona č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole, upravují pravomoci nejen federálního ministerstva kontroly, nýbrž i republikových ministerstev kontroly, a vzhledem k tomu, že nelze očekávat časově shodné nabytí účinnosti federálního zákona o kontrole a zákonů národních rad o kontrole, je nutno ponechat uvedená ustanovení zákona č. 103/1971 Sb. v platnosti až do doby nabytí účinnosti pozdějšího ze zákonů národních rad o kontrole. Tomu odpovídá znění § 49 a 50 odst. 1 bodu 1 a odst. 2.
V § 50 odst. 1 je obsažen výčet předpisů, jež budou ke dni nabytí účinnosti zákona Federálního shromáždění o kontrole zrušeny.
V Praze dne 27. června 1991
Předseda vlády ČSFR:
Čalfa v. r.
Ministryně kontroly ČSFR:
