Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

x/ stav ke konci roku

Pramen: Statistická ročenka o půdním fondu ČSSR (sektorově členění)

Tabulka 16

Stav lesů v ČSFR, ČR a SR v tis. ha

Poznámka: Stav počátkem roku

x) dřeviny zaujímají více než 1 % plochy porostní

Pramen:

1) Statistická ročenka o půdním fondu ČSSR (sektorové členění)

2) Výkaz Les V 3 - 01

3) MLVD ČSR resp. MLVD SSR

4) jen Státní lesy

Stav lesních porostů v ČSFR se rychle zhoršuje; k 30. 6. 1986 bylo poškozeno 57,1 % veškerých lesů v České republice a 15,6 % lesů ve Slovenské republice. Podle průzkumu Evropské hospodářské komise OSN uskutečněné v r. 1988, bylo k tomuto datu poškozeno na území ČSFR 70,5 % lesa, z toho 5,4 % bylo odumřelých a odumírajících, 22 % bylo poškozeno středně, zbytek mírně. Obzvláště rychle odumírají lesy v horských oblastech severního a severovýchodního pomezí. Zatímco v exponovaných oblastech Krušných hor les začal odumírat koncem padesátých let a proces trval 15 - 20 let, v Jizerských horách trval 10 - 15 let a se stejnou dobou se počítá pro Krkonoše, v Orlických horách se tento proces již pravděpodobně urychlí na 7 - 10 let. Vedle katastrofického odumírání smrkových porostů v horských oblastech roste i poškozování lesů v méně exponovaných oblastech.

O snižování vitality lesních dřevin i v relativně "čistých" oblastech svědčí např. snížení počtu ročníků jehlic borovice lesní na Šumavě z průměru 2,6 ročníku v roce 1983 na 1,7 ročníku o pět let později (proti 3-4 ročníkům v optimálních podmínkách). Roste také podíl vynucené, kalamitní těžby dřeva (v České republice se zvýšil z 28,6 % v období 1951-1960 na 60,5 % v letech 1981-1985). Je tedy ohrožena samotná existence hospodářsky významného lesa v ČSFR, v některých oblastech existence lesa vůbec (tabulka 16, přiložené obrázky).

K velkoplošnému hynutí lesů došlo v posledních desetiletích na celé severní polokouli, v evropských státech postihuje průměrně asi třetinu jejich celkové výměry. Kromě bezprostředních příčin antropogenního původu, tj. znečištění ovzduší, nevhodné hospodaření s lesem, přistupují další příčiny, jimiž jsou snížená vitalita stromů, postižení ostatních členů lesních společenstev, degradace lesní půdy atd. Narušená stabilita lesních ekosystémů způsobená komplexním působením zmíněných příčin ohrožuje stabilitu krajiny vůbec.

V ČSFR jsou nejvíce postiženy smrkové a borové porosty, známky významného ohrožení však vykazují i listnaté porosty, zejména dubové a bukové (tabulka 16). Pro československé lesní hospodářství je tragickým jevem odumírání a mizení cenných autochtonních dřevin, zejména resonančního smrku, kvalitních ekotypů borovice a dubů. Stav lesů se bude dále zhoršovat i při potenciálně možném poklesu imisní zátěže lesů; pozvolné zotavování bude nastupovat nejdříve 30 - 50 let po ozdravění prostředí (setrvačnost chronické intoxikace půdy, dlouhodobá regenerace lesního ekosystému, délka vývoje a produkční zralosti lesních porostů apod.). Záchrana lesů spočívá jak v radikálním omezení imisní zátěže, tak v diferencované péči o porosty. Prvořadá pozornost se musí věnovat obnově porostů stanovištně vhodným a geneticky hodnotným materiálem a jejich výchově, zaměřené zejména na ekologické funkce. V České republice byly vytipovány genové základny o výměře 111 057 ha, ve Slovenské republice asi o výměře 35 000 ha.

Ohrožení lesů v ČR

Ohrožení lesů v SR

Metodika hodnocení stavu lesů na území ČR a SR se poněkud liší, takže přesné srovnání situace není možné.

1.5 Národní parky, chráněná území, vliv změn prostředí na floru a faunu

Národní parky, chráněné krajinné oblasti, státní přírodní rezervace a ostatní chráněná území zaujímají k 1. květnu 1991 v ČSFR celkem 2 140 187 ha, z toho v České republice 1 211 962 ha, ve Slovenské republice 928 105 ha (tabulka 17, přiložený obrázek).

Význam chráněných krajin ostře kontrastuje s jejich rychlým chátráním; jejich stav ovlivňují na jedné straně imise a depozice z průmyslových zdrojů, na druhé straně nevhodný způsob ekonomického využívání, rekreace a zatížení dopravou. Katastrofální je stav Národního parku Krkonoše, kde odumírá les již od výšky 750-800 m, a tento výškový limit se dále snižuje. Situace se významně zhoršuje neregulovaným využíváním Krkonoš sportem a rekreačními aktivitami přibližně 4 milionů návštěvníků. Epizodické snížení návštěvnosti KRNAPu a TANAPu, jak bylo zaznamenáno v r. 1990, kdy přechodně poklesl počet turistů z bývalé NDR, nemělo na potřebné zklidnění oblastí téměř žádný vliv, na druhé straně se však projevil negativní vliv bezohledné turistiky v oblastech Šumavy, které byly do r. 1989 nepřístupné. Chráněné oblasti Jizerských a Orlických hor jsou rovněž silně poškozené. Národní parky ve Slovenské republice jsou v poněkud lepším stavu, což je způsobeno jednak menší stresovou zátěží škodlivými imisemi, jednak mnohem vhodnější skladbou porostů. Umístění chráněných oblastí je znázorněno na obrázku.

Rozmanitost přírodních podmínek na území ČSFR byla v minulosti základem a vodítkem pro různorodé využití krajiny s četným střídáním lesů, polí, luk a pastvin, vodních a mokřadních ploch a lidských sídel, vše navzájem spojené pásy a liniemi rozptýlené zeleně. Specializace a koncentrace výrobních činností, především zprůmyslnění zemědělství, eliminovaly přirozené a polopřirozené ekosystémy, tvořící stabilizující prvky krajiny. Zjednodušující zásahy do krajiny katastrofálně ochudily bohatství rostlinných a živočišných druhů.

Tabulka 17

Chráněná území v ČSFR, ČR a SR v letech 1985 - 1991